43Ad 61/2011-21                    ČESKÁ REPUBLIKA                          ROZSUDEK                                                                JMÉNEM REPUBLIKY                Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobce   J.  K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí žalované ze dne  13.6.2011 , o invalidní důchod,                       t a k t o :   I. Žaloba     s e    z a m í t á.   II. Žádný z účastníků    n e m á     právo na náhradu nákladů řízení.             O d ů v o d n ě n í :   Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) rozhodnutím ze dne   13.6.2011 č.j. X rozhodla, že námitky proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 12.4.2011 č,h, X se zamítají a toto rozhodnutí se potvrzuje. Proti tomuto rozhodnutí ze dne 13.6.2011 podal žalobce včas žalobu, v níž nesouhlasil se závěry žalované obsaženými v  tomto rozhodnutí. Krajský soud zjistil, že žalovaná rozhodnutím ze dne 12.4.2011 zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 38 zák. č. 155/1995 Sb. V odůvodnění mimo jiné uvedla, že dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Bruntále ze dne 29.3.2011 žalobce není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 25%.       Pokračování                                       -2-                            43Ad 61/2011           Žalovaná navrhovala zamítnutí  žaloby s odkazem na závěr posudku posudkové komise MPSV ČR Ostrava, který byl  v průběhu řízení vypracován.        Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 13.6.2011, dále rozhodnutím ze dne 12.4.2011 posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen PK MPSV ČR)  v Ostravě  ze dne 15.9.2011, obsahem dávkového spisu, posudkovým spisem žalobce vedeným u Okresní správy sociálního zabezpečení v Bruntále a spisem Krajského soudu v Ostravě 20Cad 63/2007, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce proti ČSSZ rozsudkem ze dne 14.5.2008 o invalidní důchod. Poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.       Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z výše citovaného posudku posudkové komise MPSV ČR, jakož i připojeného posudkového a dávkového  spisu žalobce, vzal krajský soud v daném případě za prokázáno, že  v průběhu řízení na Okresní správě sociálního zabezpečení v Bruntále na základě vlastní žádosti žalobce proběhlo dne 29.3.2011 jednání, u něhož byl žalobce posouzen jako osoba s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, avšak pokles jeho pracovní schopnosti byl ohodnocen pouze 15% a zvýšen o 10% na celkových 25%. Na základě tohoto pak vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 12.4.2011, jímž žalobci zamítla žádost o invalidní důchod.       V podaných námitkách potom žalobce zejména poukazoval na to, že mu měl být invalidní důchod přiznán, neboť trpí chorobou z povolání ze dne 30.10.1996.        Dle posudku o invaliditě ze dne 31.5.2011 vypracovaného ČSSZ – lékařskou posudkovou službu, pracoviště pro námitkové řízení, byl žalobce posouzen jako osoba s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti tedy se zdravotním postižením uvedeným v kapitole IX, odd. B, položka 5, písm. a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti byla určena na  15%. Vzhledem k dalšímu postižení byla potom zvýšena dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky o 10%  na celkových 25%.      Žalovaná jeho námitky zamítla  nyní přezkoumávaným rozhodnutím ze dne 13.6.2011.         Jelikož rozhodnutí soudu v daném případě, kdy se jednalo o dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem občana a jeho dochovanou pracovní schopností, je závislé především na odborném lékařském posouzení, vyžádal krajský soud odborný lékařský posudek posudkové komise MPSV ČR Ostrava. Z posudku této komise ze dne 15.9.2011 krajský soud zjistil, že posudková komise vycházela ze spisové dokumentace obsažené v posudkovém spisu žalobce, a dále ze zdravotní dokumentace od praktického lékaře MUDr. N.  Měla taktéž k dispozici nálezy gastroenterologické ambulance Doc. MUDr. Z.,              psychiatrické ambulance MUDr. K., TRN ambulance MUDr. P., neurologické ambulance MUDr. Š., nálezy Kliniky pracovního a preventivního     Pokračování                                       -3-                            43Ad 61/2011     lékařství primářky MUDr. H. a  z úplné spisové dokumentace vedené u OSSZ v Bruntále. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu  je onemocnění cév a nervů horních končetin z vibrací,který odpovídá příloze k vyhl. č. 359/2009 Sb. kapitole IX, odd. B, pol. 5, písm. a), kdy z rozmezí  5-15% stanovila horní hranici 15% poklesu pracovní schopnosti  a s ohledem na další postižení zdravotního stavu – stav po exstirpaci adenomu hypofýzy transsfenoidální cestou (6.2.2008) s pooperačním hypokortikalismem, t.č. již bez léčby, stav po ischemické CMP s přechodnou levostrannou hemiparésou na podkladě ischémie v povodí ACI vpravo (11/2007), stav po TIA (1999), cervikokraniální syndrom, vertebrogenní alogický syndrom s průkazem protruze disku L4/5, stav po transpozici nervi ulnaris v sulci n. ulnaris vlevo pro senzomotorickou poruchu vedení (6/2001), stav po traumat. amputaci  posledních dvou článků 5. prstu LHK (1997) a dist. článku 5.prstu,  PHK (2002), stav po operaci Dupuytrenovy kontraktury malíku LHK s aponeurektomií a vol. kapsulektomii PIP kl. staršího data a organická emoční labilita, zvýšila o 10% na celkových 25%. Žalobce je schopen dělnických profesí s vyloučením těžké fyzické práce, nadměrného přetěžování horních končetin, v riziku vibrací a v nepříznivých klimatických podmínkách.       Krajský     soud    v    souladu   s   ust.   § 75 odst.   1 soudního řádu správního při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, tedy k datu 13.6.2011.   Dle ust. § 38 zák. č. 155/95 Sb. v platném znění pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.  Dle ust. § 39 téhož zákona  odst. 1 pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení je pojištěnec invalidní,  jestliže jeho  pracovní schopnost  poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.          Dle odst. 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.    Pokračování                                       -4-                            43Ad 61/2011          Podle odst. 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud              vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.         Dle odst. 5 se za zdravotní postižení  pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odst. 6 za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odst. 7 je pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení [odstavec 4 písm. c)], jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Podle odst. 8 procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech.          Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí, to je k 13.6.2011 nebyl invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo u něj o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu alespoň o 35%.  Podmínky pro přiznání invalidního důchodu prvního stupně žalobce neplnil, když dle posudku o invaliditě vypracovaného Okresní správou sociálního zabezpečení v Bruntále dne 29.3.2011, jakož i dle posudku o invaliditě vypracovaného ČSSZ dne 31.5.2011  a zejména dle posudku PK MPSV ČR v Ostravě dne 15.9.2011 nebyl invalidní, když pokles jeho pracovního potenciálu (po navýšení o 10%) činil  pouze 25%. Tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK MPSV ČR, o  jehož  úplnosti, správnosti a přesvědčivosti  nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise MPSV ČR posuzovala zdravotní stav žalobce ve složení posudkového lékaře a odborného  lékaře – neurologa, tedy lékaře z oboru do něhož je zařazeno nejzávažnější zdravotní postižení žalobce.  Rozhodující příčinou poklesu pracovního potenciálu  u žalobce  bylo onemocnění cév a nervů horních končetin z vibrací (nemoc z povolání zjištěná dne 3.10.1996).        Krajský soud shodně se závěrem posudku PK MPSV ČR v Ostravě uzavírá,   Pokračování                                       -5-                            43Ad 61/2011       že k datu vydání rozhodnutí, to je k 13.6.2011 nebyl žalobce invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. a nešlo u něj o invaliditu  dle § 39 odst. 1 téhož zákona, když pokles pracovní schopnosti dosahoval 25%.  Na základě výše uvedeného krajský soud žalobu zamítl, neboť není důvodná (ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního).  Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů  řízení, neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovaná ČSSZ toto právo ze zákona  nemá (ust.  § 60 odst. 2 s.ř.s. a ust. § 118 d/ zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění).     P o u č e n í  : Proti tomuto rozhodnutí lze   podat kasační stížnost  k Nejvyššímu       správnímu  soudu v Brně ve lhůtě  dvou  týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím   podepsaného soudu,    a to písemně   ve  dvojím   vyhotovení.  Podmínkou  řízení  o kasační                stížnosti je  povinné  zastoupení   stěžovatele  advokátem,  pokud    stěžovatel   sám   nemá   vysokoškolské   právnické  vzdělání.                                  V Ostravě,  dne 25. listopadu 2011                                                                                 JUDr. Miroslava Ježoviczová                                                                                          -   samosoudkyně  -