Převoz mrtvého k provedení pitvy na základě rozhodnutí lékaře při prohlídce mrtvého podle ustanovení § 3 odst.2 a § 50 odst.1 vyhl. č. 19/1988Sb. je třeba považovat za „nutnou a neodkladnou zdravotní péči“ poskytovanou pojištěnci (zemřelému) podle ustanovení § 13 odst. 2 písm. o) a § 39 zák. č. 48/1997 Sb. Náklady na převoz mrtvého k pitvě proto hradí zdravotní pojišťovna, u které byl zemřelý pojištěn tomu subjektu, který uskutečněním převozu poskytl zmíněnou péči, podle § 17 odst. 4 zák. č. 48/1997 Sb.

51Co 243/2011-103 R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Macečkové a soudců JUDr. Petra Lorenčíka a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobce B. K., nar. X, podnikatele s místem podnikání T., ulice X, IČ: X, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Burešem, advokátem se sídlem Šance 13, Mosty u Jablunkova, proti žalovanému X, příspěvková organizace, se sídlem O., ulice X, IČ: X, zastoupenému JUDr. Lumírem Calábkem, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, Pionýrů 2069, o zaplacení částky 47.278,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17.1.2011, č.j. 130C 36/2010-72, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 47.278,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace vyhlášené Českou národní bankou ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí trvání prodlení z částky 2.149,- Kč za dobu od 25.4.2007 do zaplacení, z částky 4.298,- Kč za dobu od 26.4.2007 do zaplacení, z částky 4.298,- Kč za dobu od 12.5.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 18.5.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 19.5.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 13.6.2007 do zaplacení, z částky 4.298,- Kč za dobu od 14.6.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 15.6.2007 do zaplacení, z částky 4.298,- Kč za dobu od 16.6.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 8.7.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 12.7.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 14.7.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 18.7.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 23.8.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 25.8.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 24.10.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 15.12.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 16.12.2007 do zaplacení, se zamítá. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 20.208,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 11.454,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. O d ů v o d n ě n í Shora označeným rozsudkem uložil okresní soud žalovanému, aby zaplatil žalobci 47.278,- Kč s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částek a za dobu, jak uvedeno ve výroku I. napadeného rozsudku, zavázal dále žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobci částkou 23.583,20 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Tento rozsudek napadl žalovaný včasným odvoláním, namítaje nesprávné posouzení pasivní legitimace ve sporu a závěr o vzniku nepojmenované smlouvy mezi žalobcem a žalovaným. Poukázal na zákonnou povinnost lékaře prohlížejícího zemřelou osobu rozhodnout ve stanovených případech o provedení pitvy; splnění této povinnosti nemůže založit smluvní vztah mezi účastníky řízení, když současně i žalobce má zákonnou povinnost převzít na pokyn lékaře lidské pozůstatky k přepravě. Vyslovil názor, že povinnost k požadovanému plnění žalobci nesou zdravotní pojišťovny na základě jejich povinnosti hradit zdravotní péči zahrnující též pitvu a dopravu k ní a zpět, a to bez ohledu na to, že žalobce není zdravotnickým zařízením. Zdůraznil, že žalovaný nemůže zdravotní pojišťovně účtovat náklady pitvy a dopravu, neboť je sám neprovádí a musel by náklady, vzniklé mu v důsledku splnění zákonné povinnosti rozhodnout o provedení pitvy, nést ze svého. Poukázal na nejednotnost rozhodovací činnosti zdejšího odvolacího soudu v obdobných věcech, a to v rozsudku č.j. 8Co 101/2009-69 citovaném v žalobě, s nímž však žalovaný nesouhlasí, a rozsudku č.j. 11Co 261/2008-70, dle něhož je povinnost k úhradě nákladů na převoz lidských pozůstatků na straně zdravotní pojišťovny. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu, sdíleje skutkové závěry okresního soudu i právní posouzení vztahu mezi účastníky jako nepojmenované smlouvy, z níž je žalovaný povinen žalobci plnit. Krajský soud rozhodl o odvolání žalovaného se souhlasem stran bez nařízení odvolacího jednání § 214 odst. 3 o.s.ř., neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Předesílá, že žalovaným namítanou rozporností rozhodovací činnosti odvolacího soudu se přitom nezabýval, neboť z právních závěrů uvedených v rozsudku č.j. 8Co 101/2009-69, ani ze závěrů rozsudku č.j. 11Co 261/2008-70 (nadto žalovaným označeného teprve v odvolání) okresní soud v předmětné věci nevycházel. Ze spisu se podává, že žalobce jako provozovatel pohřební služby se domáhal úhrady nákladů, jež mu vznikly v případech v žalobě specifikovaných v celkové výši 47.278,- Kč, v souvislosti s přepravou lidských pozůstatků z bydliště zemřelých na zdravotní pitvu na oddělení soudní patologie Fakultní nemocnice Ostrava a zpět, s odůvodněním, že předmětnou přepravu provedl na základě příkazu lékařů žalovaného, který však odmítá řádně vyúčtované částky uhradit. V žalobě poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.6.2009 č.j. 8Co 101/2009-69, kde soud dovodil povinnost žalovaného k úhradě nákladů spojených s tímto převozem, neboť jeho lékař pitvu nařídil za účelem zjištění příčin úmrtí dle prohlídky prováděné podle zákona č. 19/1988 Sb. o pohřebnictví, žalovaný proto jako ten, kdo má zájem na zjištění příčin úmrtí , je dle § 7 odst. 1 písm. d) zák. č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví povinen nést účelně vynaložené náklady s převozem na pitvu. Žalovaný v obraně namítal nedostatek své pasivní věcné legitimace odůvodněný shodně jako v citovaném odvolání, s poukazem na zákonnou povinnost lékaře žalovaného nařídit provedení pitvy a na to, jak prohlídka zemřelého pojištěnce, tak i pitva včetně dopravy k ní, jsou úkony zdravotní péče hrazené povinně z veřejného zdravotního pojištění, zdravotní pojišťovna tak činí přímo vůči pohřebním službám, i když tyto nejsou zdravotnickým zařízením. Přitom smluvní vztah mezi zdravotní pojišťovnou a jiným než zdravotnickým zařízením zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění nevylučuje. Rozsudek odvolacího soudu citovaný v žalobě napadl žalovaný ústavní stížností, (jež, jak bylo v průběhu řízení před okresním soudem zjištěno, byla Ústavním soudem odmítnuta). Okresní soud na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce na základě výzev lékařů žalovaného provedl v období měsíců březen až listopad 2007 předmětné přepravy lidských pozůstatků z Třince na pitvu do Fakultní nemocnice Ostrava a zpět, vyúčtoval žalovanému za tuto činnost cenu, kterou žalovaný dobrovolně neuhradil. Žalovaného pak zavázal k zaplacení se závěrem: - že platná právní úprava, a to § 5 odst. 1 vyhl. č. 19/1988 Sb. postupu při úmrtí a pohřebnictví stanoví povinnost k úhradě nákladů na přepravu těla k pitvě na základě rozhodnutí lékaře při prohlídce mrtvého nyní již neexistujícímu subjektu, a to Okresnímu ústavu národního zdraví, jehož není žalovaný nástupcem, - že zdravotní péče hrazená ze zdravotního pojištění zahrnuje také prohlídku zemřelého pojištěnce a pitvu včetně dopravy dle ust. § 13 odst. 2 písm. o) a § 39 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, - že žalobce se nemůže nároku na úhradu nákladů na převoz lidských pozůstatků domáhat u zdravotní pojišťovny zemřelých pojištěnců proto, že s pojišťovnami není ve smluvním vztahu. Dovodil pak dále, že smluvní vztah v předmětných případech vznikl mezi žalobcem a žalovaným, pokud lékař - zaměstnanec žalovaného nařídil pitvu zemřelých a převoz jejich pozůstatků na pitvu a žalobce byl povinen bezodkladně pozůstatky převzít. Tento vztah pak za použití ust. § 261 odst. 2 obchodního zákoníku posoudil jako platně uzavřenou nepojmenovanou smlouvu dle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku při závěru, že předmět smlouvy, tedy převoz lidských pozůstatků na pitvu a zpět , byl sjednán zcela určitě. Ze skutkového stavu, který zjistil soud I. stupně a jenž odvoláním nebyl zpochybněn, vycházel i odvolací soud s tím, že mezi účastníky je nadále sporná jen otázka pasivní věcné legitimace žalovaného. Odvolací soud předesílá, že lze obecně souhlasit se závěrem nalézacího soudu, že případný závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným by se v intencích ust. § 261 odst. 2 obchodního zákoníku mohl řídit tímto právním předpisem, neboť žalobce je podnikatel a žalovaný je příspěvkovou organizací, jejíž předmět činnosti, totiž poskytování zdravotních služeb, směřuje k uspokojování veřejných potřeb.. Rozhodné pro takový závěr by rovněž bylo, že obsahem smlouvy mezi těmito subjekty uzavírané je uspokojování veřejných potřeb. Pak musí být významné, zda k uzavření smlouvy v daném případě vůbec došlo. Podle ustanovení § 34 občanského zákoníku právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Podle ustanovení § 43a občanského zákoníku je projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, návrhem na uzavření smlouvy, je-li dostatečně určitý a vyplývá-li z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Podle ustanovení § 43c občanského zákoníku včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. Podle ustanovení § 488 občanského zákoníku závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. Podle ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. Podle ustanovení § 2 odst. 1 a 2 vyhl. č. 19/1998 Sb. o postupu při úmrtí a pohřebnictví, účelem prohlídky mrtvého je zjistit úmrtí a jeho příčiny. Došlo-li k úmrtí mimo zdravotnické zařízení, provádí prohlídku mrtvého příslušný obvodní lékař, popř. lékař lékařské služby první pomoci. Podle § 3 odst. 2 citovaného zákona v případech, kdy je touto vyhláškou stanovena povinnost pitvy, rozhodne prohlížející lékař na listu o prohlídce mrtvého o jejím provedení a nařídí převoz mrtvého. Ustanovení § 4 odst. 2 a 3 stanoví, že ke zjištění příčin úmrtí provádí pitvu ve vyjmenovaných případech lékař oddělení patologie nebo oddělení soudního lékařství. Podle ustanovení § 5 odst. 1 citovaného zákona, jestliže lékař při prohlídce mrtvého rozhodne o provedení pitvy, zabezpečuje přepravu těla mrtvého do zdravotnického zařízení, kde se provede pitva, a náklady na takovou přepravu nese Okresní ústav národního zdraví, v jehož obvodu osoba zemřela nebo bylo nalezeno tělo mrtvého. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví, je provozovatel pohřební služby povinen převzít lidské pozůstatky bez zbytečného odkladu po výzvě lékaře nebo Policie ČR; účelně vynaložené náklady včetně přiměřeného zisku, nese ten, v jehož zájmu vznikly. V předmětném případě nelze dle názoru odvolacího soudu dovodit uzavření platné nepojmenované smlouvy mezi účastníky. Rozhodnutí lékaře žalovaného o provedení pitvy, učiněné při prohlídce mrtvého a spojené s nařízením převozu mrtvého k pitvě dle ustanovení § 3 odst. 2 vyhl. č. 19/1988 Sb. není objednávkou, tedy projevem vůle (přičitatelným žalovanému jako zaměstnavateli příslušného lékaře) uzavřít ve prospěch objednatele či třetí osoby smlouvu o přepravě konkrétních lidských pozůstatků na pitvu a zpět, nýbrž splněním povinností stanovené právním předpisem. Stejně tak na straně žalobce jako provozovatele pohřební služby nejde o projev smluvní volnosti, splní-li povinnost dle ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 256/2001 Sb., převzít po výzvě lékaře (nikoli tedy na základě objednávky lékaře) lidské pozůstatky bez zbytečného odkladu. Není tedy dán oboustranný shodný projev vůle uzavřít o převozu lidských pozůstatků úplatnou smlouvu. Ani citované právní předpisy závazkový vztah mezi účastníky řízení nezakládají, neboť žalovaný není ani subjektem provádějícím pitvu, ani právním nástupcem Okresního ústavu národního zdraví. Rovněž předmět závazků obou účastníků nelze mít za dostatečně určený, pokud nedošlo k dohodě o tom, jaký závazek by měl v uvažovaném dvoustranném právním vztahu dle ust. § 269 odst. 2 obchodního zákoníku plnit vůči žalobci žalovaný. Nebylo ani tvrzeno, že by se žalovaný zavázal uhradit za přepravu lidských pozůstatků žalobci náklady na převoz, ať už ve výši žalobcem požadované, či případně v ceně obvyklé. Z uvedeného se podává závěr, že pro absenci vůle uzavřít smlouvu a pro nedostatek náležitosti smlouvy – určení předmětu závazku žalovaného, k uzavření platné nepojmenované smlouvy mezi účastníky o převozu lidských pozůstatků na pitvu dojít nemohlo a závěr o pasivní věcné legitimace žalovaného ve sporu z nepojmenované smlouvy není proto správný. Je však bez pochybností, že žalobce, který fakticky předmětnou činnost provedl, činil tak jako podnikatel při své podnikatelské činnosti. Jeho právo na náhradu nákladů a přiměřeného zisku je zakotveno ve shora citovaném ustanovení § 7 odst. 1 písm. d) zák. č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví, který však uvedením, že tyto náklady nese ten, v jehož zájmu vznikly, blíže neurčuje subjekt povinný k náhradě takto vzniklých nákladů. Nečiní tak ani ustanovení § 5 citovaného zákona, dle jehož odstavců 1 a 5 je nositelem nákladů spojených s převozem lidských pozůstatků a úkony s tím spojenými, ovšem s výjimkou převozu na pitvu, objednatel pohřbu, popř. příslušná obec. Dle názoru odvolacího soudu podává se odpověď na otázku ohledně subjektu povinného k úhradě nákladů převozu lidských pozůstatků z níže uvedených předpisů. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění se ze zdravotního pojištění hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci, dle § 13 odst. 2 písm. o) cit. zák. pak hrazená zdravotní péče zahrnuje také prohlídku zemřelého pojištěnce a pitvu, včetně dopravy. Rovněž dle ustanovení § 39 cit. zák. zahrnuje hrazená péče i prohlídku zemřelého pojištěnce, pitvu, dopravu k pitvě a dopravu z pitvy do místa, kde k úmrtí došlo, popř. do místa pohřbu. Podle ustanovení § 17 odst. 1 cit. zák. za účelem zajištění věcného plnění při poskytování zdravotní péče pojištěncům uzavírají Všeobecná zdravotní pojišťovna a ostatní zdravotní pojišťovny smlouvy se zdravotnickými zařízeními o poskytování zdravotní péče. Smlouvu o poskytování zdravotní péče lze uzavřít jen na ty druhy péče, které je zdravotnické zařízení oprávněno poskytovat. Smlouvy se nevyžadují při poskytnutí nutné a neodkladné zdravotní péče pojištěnci. Podle ustanovení § 17 odst. 4 cit. zák. zdravotnická zařízení a další subjekty poskytující hrazenou péči jsou povinny ve vyúčtování zdravotním pojišťovnám uvádět čísla pojištěnců, kterým hrazenou péči poskytly. Z uvedených předpisů se dle názoru odvolacího soudu podává, že zdravotní péče hrazená z prostředků veřejného zdravotního pojištění zahrnuje mimo jiné též pitvu a dopravu k pitvě a zpět. Zdravotní pojišťovny pak hradí jednotlivým zdravotnickým zařízením jen tu péči, kterou jsou tato oprávněna poskytovat. Z toho plyne, že žalovanému není zdravotní pojišťovnou hrazena z těchto prostředků ani pitva (kterou provádí oddělení patologie a soudního lékařství dle § 4 odst. 2 a 3 vyhl.č. 19/1988 Sb.), ani doprava k ní a od ní, neboť tyto úkony žalovaný neprovádí. To znamená, že žalovaný nemohl případně na úkor žalobce získat ani bezdůvodné obohacení tím, že by mu dopravu lidských pozůstatků provedenou žalobcem uhradila zdravotní pojišťovna. Tomu odpovídá námitka žalovaného, že by soudem 1. stupně uloženou povinnost k plnění musel bez náhrady nést ze svého, přestože jde o úkon hrazený jinak z prostředků zdravotního pojištění. Přitom zdravotní pojišťovna může, jak předvídá ustanovení § 17 odst. 4 zák. č. 48/1997 Sb. ( zákonodárce použil výrazu „a další subjekty poskytující hrazenou péči“), uzavřít smlouvu i s jiným subjektem, než se zdravotnickým zařízením, při splnění podmínky, že i tento poskytuje onu hrazenou péči. Dále může zdravotní pojišťovna poskytnout úhradu za nutnou a neodkladnou hrazenou péči i tomu subjektu, s nímž nemá uzavřenu smlouvu ( srov. § 17 odst. 1 věta třetí cit. zák.). Převoz na pitvu na základě výzvy lékaře dle § 5 vyhl. č. 19/1988 Sb. provádějícího ohledání, lze pak mít dle názoru odvolacího soudu za „nutnou a neodkladnou zdravotní péčí“ pojištěnci. Z uvedených závěrů plyne, že není dána povinnost k zaplacení žalobcem požadovaných nákladů na straně žalovaného. Proto odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu vůči žalovanému v celém rozsahu zamítl pro nedostatek jeho pasivní věcné legitimace ve sporu. Důsledkem uvedené změny , mající za následek úspěch žalovaného ve sporu, je vznik jeho práva na náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Tyto náklady sestávají z odměny za zastoupení advokátem ve výši 15.340,- Kč dle § 3 vyhl. č. 484/2000 Sb., k této pak náleží 5 x režijní paušál po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a zastupování u tří prvostupňových jednání. Součet obou částek 16.840,- Kč je pak třeba navýšit o 3.368,- Kč náhrady za 20% DPH, které je zástupce žalovaného plátcem dle přiloženého osvědčení. Celkově tedy náklady prvostupňového řízení představují 20.208,- Kč. Rovněž v odvolacím řízení měl žalovaný plný úspěch, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů proto vyplývá z ustanovení § 211, § 142 odst. 1 o.s.ř. Při nezměněném předmětu řízení činí odměna za zastoupení advokátem 15.340,- Kč, kterou je však nutno podle ustanovení § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. krátit o 50%, neboť v odvolacím řízení byl učiněn pouze jeden úkon právní služby – podání odvolání. K tomu pak náleží 1 x režijní paušál 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb.- advokátní tarif a k součtu obou částek 7.970,- Kč pak náleží náhrada za 20% DPH 1.594,- Kč a za zaplacený soudní poplatek z odvolání 1.890,- Kč. Celkem tedy náklady odvolacího řízení činí 11.454,- Kč. Úspěšnému žalovanému uhradí žalobce tyto náklady k rukám zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Krajský soud v Ostravě dne 30.8.2011 JUDr. Alena Macečková, v.r. předsedkyně senátu 51Co 243/2011-103 R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Macečkové a soudců JUDr. Petra Lorenčíka a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobce B. K., nar. X, podnikatele s místem podnikání T., ulice X, IČ: X, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Burešem, advokátem se sídlem Šance 13, Mosty u Jablunkova, proti žalovanému Územní středisko záchranné služby Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, se sídlem Ostrava, Výškovická 40, IČ: 48804525, zastoupenému JUDr. Lumírem Calábkem, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, Pionýrů 2069, o zaplacení částky 47.278,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17.1.2011, č.j. 130C 36/2010-72, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 47.278,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace vyhlášené Českou národní bankou ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí trvání prodlení z částky 2.149,- Kč za dobu od 25.4.2007 do zaplacení, z částky 4.298,- Kč za dobu od 26.4.2007 do zaplacení, z částky 4.298,- Kč za dobu od 12.5.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 18.5.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 19.5.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 13.6.2007 do zaplacení, z částky 4.298,- Kč za dobu od 14.6.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 15.6.2007 do zaplacení, z částky 4.298,- Kč za dobu od 16.6.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 8.7.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 12.7.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 14.7.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 18.7.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 23.8.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 25.8.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 24.10.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 15.12.2007 do zaplacení, z částky 2.149,- Kč za dobu od 16.12.2007 do zaplacení, se zamítá. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 20.208,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 11.454,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. O d ů v o d n ě n í Shora označeným rozsudkem uložil okresní soud žalovanému, aby zaplatil žalobci 47.278,- Kč s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částek a za dobu, jak uvedeno ve výroku I. napadeného rozsudku, zavázal dále žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobci částkou 23.583,20 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Tento rozsudek napadl žalovaný včasným odvoláním, namítaje nesprávné posouzení pasivní legitimace ve sporu a závěr o vzniku nepojmenované smlouvy mezi žalobcem a žalovaným. Poukázal na zákonnou povinnost lékaře prohlížejícího zemřelou osobu rozhodnout ve stanovených případech o provedení pitvy; splnění této povinnosti nemůže založit smluvní vztah mezi účastníky řízení, když současně i žalobce má zákonnou povinnost převzít na pokyn lékaře lidské pozůstatky k přepravě. Vyslovil názor, že povinnost k požadovanému plnění žalobci nesou zdravotní pojišťovny na základě jejich povinnosti hradit zdravotní péči zahrnující též pitvu a dopravu k ní a zpět, a to bez ohledu na to, že žalobce není zdravotnickým zařízením. Zdůraznil, že žalovaný nemůže zdravotní pojišťovně účtovat náklady pitvy a dopravu, neboť je sám neprovádí a musel by náklady, vzniklé mu v důsledku splnění zákonné povinnosti rozhodnout o provedení pitvy, nést ze svého. Poukázal na nejednotnost rozhodovací činnosti zdejšího odvolacího soudu v obdobných věcech, a to v rozsudku č.j. 8Co 101/2009-69 citovaném v žalobě, s nímž však žalovaný nesouhlasí, a rozsudku č.j. 11Co 261/2008-70, dle něhož je povinnost k úhradě nákladů na převoz lidských pozůstatků na straně zdravotní pojišťovny. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu, sdíleje skutkové závěry okresního soudu i právní posouzení vztahu mezi účastníky jako nepojmenované smlouvy, z níž je žalovaný povinen žalobci plnit. Krajský soud rozhodl o odvolání žalovaného se souhlasem stran bez nařízení odvolacího jednání § 214 odst. 3 o.s.ř., neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Předesílá, že žalovaným namítanou rozporností rozhodovací činnosti odvolacího soudu se přitom nezabýval, neboť z právních závěrů uvedených v rozsudku č.j. 8Co 101/2009-69, ani ze závěrů rozsudku č.j. 11Co 261/2008-70 (nadto žalovaným označeného teprve v odvolání) okresní soud v předmětné věci nevycházel. Ze spisu se podává, že žalobce jako provozovatel pohřební služby se domáhal úhrady nákladů, jež mu vznikly v případech v žalobě specifikovaných v celkové výši 47.278,- Kč, v souvislosti s přepravou lidských pozůstatků z bydliště zemřelých na zdravotní pitvu na oddělení soudní patologie Fakultní nemocnice Ostrava a zpět, s odůvodněním, že předmětnou přepravu provedl na základě příkazu lékařů žalovaného, který však odmítá řádně vyúčtované částky uhradit. V žalobě poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.6.2009 č.j. 8Co 101/2009-69, kde soud dovodil povinnost žalovaného k úhradě nákladů spojených s tímto převozem, neboť jeho lékař pitvu nařídil za účelem zjištění příčin úmrtí dle prohlídky prováděné podle zákona č. 19/1988 Sb. o pohřebnictví, žalovaný proto jako ten, kdo má zájem na zjištění příčin úmrtí , je dle § 7 odst. 1 písm. d) zák. č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví povinen nést účelně vynaložené náklady s převozem na pitvu. Žalovaný v obraně namítal nedostatek své pasivní věcné legitimace odůvodněný shodně jako v citovaném odvolání, s poukazem na zákonnou povinnost lékaře žalovaného nařídit provedení pitvy a na to, jak prohlídka zemřelého pojištěnce, tak i pitva včetně dopravy k ní, jsou úkony zdravotní péče hrazené povinně z veřejného zdravotního pojištění, zdravotní pojišťovna tak činí přímo vůči pohřebním službám, i když tyto nejsou zdravotnickým zařízením. Přitom smluvní vztah mezi zdravotní pojišťovnou a jiným než zdravotnickým zařízením zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění nevylučuje. Rozsudek odvolacího soudu citovaný v žalobě napadl žalovaný ústavní stížností, (jež, jak bylo v průběhu řízení před okresním soudem zjištěno, byla Ústavním soudem odmítnuta). Okresní soud na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce na základě výzev lékařů žalovaného provedl v období měsíců březen až listopad 2007 předmětné přepravy lidských pozůstatků z Třince na pitvu do Fakultní nemocnice Ostrava a zpět, vyúčtoval žalovanému za tuto činnost cenu, kterou žalovaný dobrovolně neuhradil. Žalovaného pak zavázal k zaplacení se závěrem: - že platná právní úprava, a to § 5 odst. 1 vyhl. č. 19/1988 Sb. postupu při úmrtí a pohřebnictví stanoví povinnost k úhradě nákladů na přepravu těla k pitvě na základě rozhodnutí lékaře při prohlídce mrtvého nyní již neexistujícímu subjektu, a to Okresnímu ústavu národního zdraví, jehož není žalovaný nástupcem, - že zdravotní péče hrazená ze zdravotního pojištění zahrnuje také prohlídku zemřelého pojištěnce a pitvu včetně dopravy dle ust. § 13 odst. 2 písm. o) a § 39 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, - že žalobce se nemůže nároku na úhradu nákladů na převoz lidských pozůstatků domáhat u zdravotní pojišťovny zemřelých pojištěnců proto, že s pojišťovnami není ve smluvním vztahu. Dovodil pak dále, že smluvní vztah v předmětných případech vznikl mezi žalobcem a žalovaným, pokud lékař - zaměstnanec žalovaného nařídil pitvu zemřelých a převoz jejich pozůstatků na pitvu a žalobce byl povinen bezodkladně pozůstatky převzít. Tento vztah pak za použití ust. § 261 odst. 2 obchodního zákoníku posoudil jako platně uzavřenou nepojmenovanou smlouvu dle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku při závěru, že předmět smlouvy, tedy převoz lidských pozůstatků na pitvu a zpět , byl sjednán zcela určitě. Ze skutkového stavu, který zjistil soud I. stupně a jenž odvoláním nebyl zpochybněn, vycházel i odvolací soud s tím, že mezi účastníky je nadále sporná jen otázka pasivní věcné legitimace žalovaného. Odvolací soud předesílá, že lze obecně souhlasit se závěrem nalézacího soudu, že případný závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným by se v intencích ust. § 261 odst. 2 obchodního zákoníku mohl řídit tímto právním předpisem, neboť žalobce je podnikatel a žalovaný je příspěvkovou organizací, jejíž předmět činnosti, totiž poskytování zdravotních služeb, směřuje k uspokojování veřejných potřeb.. Rozhodné pro takový závěr by rovněž bylo, že obsahem smlouvy mezi těmito subjekty uzavírané je uspokojování veřejných potřeb. Pak musí být významné, zda k uzavření smlouvy v daném případě vůbec došlo. Podle ustanovení § 34 občanského zákoníku právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Podle ustanovení § 43a občanského zákoníku je projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, návrhem na uzavření smlouvy, je-li dostatečně určitý a vyplývá-li z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Podle ustanovení § 43c občanského zákoníku včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. Podle ustanovení § 488 občanského zákoníku závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. Podle ustanovení § 269 odst. 2 obchodního zákoníku účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. Podle ustanovení § 2 odst. 1 a 2 vyhl. č. 19/1998 Sb. o postupu při úmrtí a pohřebnictví, účelem prohlídky mrtvého je zjistit úmrtí a jeho příčiny. Došlo-li k úmrtí mimo zdravotnické zařízení, provádí prohlídku mrtvého příslušný obvodní lékař, popř. lékař lékařské služby první pomoci. Podle § 3 odst. 2 citovaného zákona v případech, kdy je touto vyhláškou stanovena povinnost pitvy, rozhodne prohlížející lékař na listu o prohlídce mrtvého o jejím provedení a nařídí převoz mrtvého. Ustanovení § 4 odst. 2 a 3 stanoví, že ke zjištění příčin úmrtí provádí pitvu ve vyjmenovaných případech lékař oddělení patologie nebo oddělení soudního lékařství. Podle ustanovení § 5 odst. 1 citovaného zákona, jestliže lékař při prohlídce mrtvého rozhodne o provedení pitvy, zabezpečuje přepravu těla mrtvého do zdravotnického zařízení, kde se provede pitva, a náklady na takovou přepravu nese Okresní ústav národního zdraví, v jehož obvodu osoba zemřela nebo bylo nalezeno tělo mrtvého. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví, je provozovatel pohřební služby povinen převzít lidské pozůstatky bez zbytečného odkladu po výzvě lékaře nebo Policie ČR; účelně vynaložené náklady včetně přiměřeného zisku, nese ten, v jehož zájmu vznikly. V předmětném případě nelze dle názoru odvolacího soudu dovodit uzavření platné nepojmenované smlouvy mezi účastníky. Rozhodnutí lékaře žalovaného o provedení pitvy, učiněné při prohlídce mrtvého a spojené s nařízením převozu mrtvého k pitvě dle ustanovení § 3 odst. 2 vyhl. č. 19/1988 Sb. není objednávkou, tedy projevem vůle (přičitatelným žalovanému jako zaměstnavateli příslušného lékaře) uzavřít ve prospěch objednatele či třetí osoby smlouvu o přepravě konkrétních lidských pozůstatků na pitvu a zpět, nýbrž splněním povinností stanovené právním předpisem. Stejně tak na straně žalobce jako provozovatele pohřební služby nejde o projev smluvní volnosti, splní-li povinnost dle ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 256/2001 Sb., převzít po výzvě lékaře (nikoli tedy na základě objednávky lékaře) lidské pozůstatky bez zbytečného odkladu. Není tedy dán oboustranný shodný projev vůle uzavřít o převozu lidských pozůstatků úplatnou smlouvu. Ani citované právní předpisy závazkový vztah mezi účastníky řízení nezakládají, neboť žalovaný není ani subjektem provádějícím pitvu, ani právním nástupcem Okresního ústavu národního zdraví. Rovněž předmět závazků obou účastníků nelze mít za dostatečně určený, pokud nedošlo k dohodě o tom, jaký závazek by měl v uvažovaném dvoustranném právním vztahu dle ust. § 269 odst. 2 obchodního zákoníku plnit vůči žalobci žalovaný. Nebylo ani tvrzeno, že by se žalovaný zavázal uhradit za přepravu lidských pozůstatků žalobci náklady na převoz, ať už ve výši žalobcem požadované, či případně v ceně obvyklé. Z uvedeného se podává závěr, že pro absenci vůle uzavřít smlouvu a pro nedostatek náležitosti smlouvy – určení předmětu závazku žalovaného, k uzavření platné nepojmenované smlouvy mezi účastníky o převozu lidských pozůstatků na pitvu dojít nemohlo a závěr o pasivní věcné legitimace žalovaného ve sporu z nepojmenované smlouvy není proto správný. Je však bez pochybností, že žalobce, který fakticky předmětnou činnost provedl, činil tak jako podnikatel při své podnikatelské činnosti. Jeho právo na náhradu nákladů a přiměřeného zisku je zakotveno ve shora citovaném ustanovení § 7 odst. 1 písm. d) zák. č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví, který však uvedením, že tyto náklady nese ten, v jehož zájmu vznikly, blíže neurčuje subjekt povinný k náhradě takto vzniklých nákladů. Nečiní tak ani ustanovení § 5 citovaného zákona, dle jehož odstavců 1 a 5 je nositelem nákladů spojených s převozem lidských pozůstatků a úkony s tím spojenými, ovšem s výjimkou převozu na pitvu, objednatel pohřbu, popř. příslušná obec. Dle názoru odvolacího soudu podává se odpověď na otázku ohledně subjektu povinného k úhradě nákladů převozu lidských pozůstatků z níže uvedených předpisů. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění se ze zdravotního pojištění hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci, dle § 13 odst. 2 písm. o) cit. zák. pak hrazená zdravotní péče zahrnuje také prohlídku zemřelého pojištěnce a pitvu, včetně dopravy. Rovněž dle ustanovení § 39 cit. zák. zahrnuje hrazená péče i prohlídku zemřelého pojištěnce, pitvu, dopravu k pitvě a dopravu z pitvy do místa, kde k úmrtí došlo, popř. do místa pohřbu. Podle ustanovení § 17 odst. 1 cit. zák. za účelem zajištění věcného plnění při poskytování zdravotní péče pojištěncům uzavírají Všeobecná zdravotní pojišťovna a ostatní zdravotní pojišťovny smlouvy se zdravotnickými zařízeními o poskytování zdravotní péče. Smlouvu o poskytování zdravotní péče lze uzavřít jen na ty druhy péče, které je zdravotnické zařízení oprávněno poskytovat. Smlouvy se nevyžadují při poskytnutí nutné a neodkladné zdravotní péče pojištěnci. Podle ustanovení § 17 odst. 4 cit. zák. zdravotnická zařízení a další subjekty poskytující hrazenou péči jsou povinny ve vyúčtování zdravotním pojišťovnám uvádět čísla pojištěnců, kterým hrazenou péči poskytly. Z uvedených předpisů se dle názoru odvolacího soudu podává, že zdravotní péče hrazená z prostředků veřejného zdravotního pojištění zahrnuje mimo jiné též pitvu a dopravu k pitvě a zpět. Zdravotní pojišťovny pak hradí jednotlivým zdravotnickým zařízením jen tu péči, kterou jsou tato oprávněna poskytovat. Z toho plyne, že žalovanému není zdravotní pojišťovnou hrazena z těchto prostředků ani pitva (kterou provádí oddělení patologie a soudního lékařství dle § 4 odst. 2 a 3 vyhl.č. 19/1988 Sb.), ani doprava k ní a od ní, neboť tyto úkony žalovaný neprovádí. To znamená, že žalovaný nemohl případně na úkor žalobce získat ani bezdůvodné obohacení tím, že by mu dopravu lidských pozůstatků provedenou žalobcem uhradila zdravotní pojišťovna. Tomu odpovídá námitka žalovaného, že by soudem 1. stupně uloženou povinnost k plnění musel bez náhrady nést ze svého, přestože jde o úkon hrazený jinak z prostředků zdravotního pojištění. Přitom zdravotní pojišťovna může, jak předvídá ustanovení § 17 odst. 4 zák. č. 48/1997 Sb. ( zákonodárce použil výrazu „a další subjekty poskytující hrazenou péči“), uzavřít smlouvu i s jiným subjektem, než se zdravotnickým zařízením, při splnění podmínky, že i tento poskytuje onu hrazenou péči. Dále může zdravotní pojišťovna poskytnout úhradu za nutnou a neodkladnou hrazenou péči i tomu subjektu, s nímž nemá uzavřenu smlouvu ( srov. § 17 odst. 1 věta třetí cit. zák.). Převoz na pitvu na základě výzvy lékaře dle § 5 vyhl. č. 19/1988 Sb. provádějícího ohledání, lze pak mít dle názoru odvolacího soudu za „nutnou a neodkladnou zdravotní péčí“ pojištěnci. Z uvedených závěrů plyne, že není dána povinnost k zaplacení žalobcem požadovaných nákladů na straně žalovaného. Proto odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu vůči žalovanému v celém rozsahu zamítl pro nedostatek jeho pasivní věcné legitimace ve sporu. Důsledkem uvedené změny , mající za následek úspěch žalovaného ve sporu, je vznik jeho práva na náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Tyto náklady sestávají z odměny za zastoupení advokátem ve výši 15.340,- Kč dle § 3 vyhl. č. 484/2000 Sb., k této pak náleží 5 x režijní paušál po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a zastupování u tří prvostupňových jednání. Součet obou částek 16.840,- Kč je pak třeba navýšit o 3.368,- Kč náhrady za 20% DPH, které je zástupce žalovaného plátcem dle přiloženého osvědčení. Celkově tedy náklady prvostupňového řízení představují 20.208,- Kč. Rovněž v odvolacím řízení měl žalovaný plný úspěch, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů proto vyplývá z ustanovení § 211, § 142 odst. 1 o.s.ř. Při nezměněném předmětu řízení činí odměna za zastoupení advokátem 15.340,- Kč, kterou je však nutno podle ustanovení § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. krátit o 50%, neboť v odvolacím řízení byl učiněn pouze jeden úkon právní služby – podání odvolání. K tomu pak náleží 1 x režijní paušál 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb.- advokátní tarif a k součtu obou částek 7.970,- Kč pak náleží náhrada za 20% DPH 1.594,- Kč a za zaplacený soudní poplatek z odvolání 1.890,- Kč. Celkem tedy náklady odvolacího řízení činí 11.454,- Kč. Úspěšnému žalovanému uhradí žalobce tyto náklady k rukám zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Krajský soud v Ostravě dne 30.8.2011 JUDr. Alena Macečková, v.r. předsedkyně senátu