Smluvní pokutou sjednanou ve smlouvě o úvěru pro případ neplacení splátek úvěru (poskytnuté jistiny s úroky) je zajištěna i pohledávka věřitele na vrácení dlužné částky úvěru s úroky požadovaná věřitelem po odstoupení od smlouvy o úvěru pro prodlení dlužníka s úhradou splátek dle ust. § 506 obchodního zákoníku.

ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Vladimíry Kratochvílové a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Diany Vebrové ve věci žalobce Bohemia Faktoring, s. r. o., se sídlem Praha 1, Letenská 121/8, IČ 27242617, zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem, se sídlem Brno, Kotlářská 51a, proti žalované R. K., nar. X, bytem P., ulice X, o zaplacení částky 51.175,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 30.08.2010, č. j. 7EC 96/2010-25, t a k t o : I.Rozsudek okresního soudu se v zamítavém výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7.418 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před okresním soudem částku 17.968,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 43.757,- Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 7.418,- Kč (výrok II.) a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 41.613,- Kč za dobu od 20.11.2008 do 30.11.2008 a z částky 13.336,- Kč za dobu od 01.12.2008 do zaplacení (výroky III. a IV.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 10.917,- Kč (výrok V.) Proti tomuto rozsudku, avšak pouze proti zamítavému výroku II., podal žalobce včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, že žalobě bude v uvedeném rozsahu vyhověno. Namítal nesprávnost právního posouzení okresním soudem v otázce zániku nároku na smluvní pokutu po odstoupení od smlouvy o úvěru. Uvedl, že dle ustanovení § 506 obchodního zákoníku, kterým se vztah účastníků řídil, nezanikla povinnost žalované vrátit žalobci peněžní prostředky a došlo pouze k modifikaci splatnosti této částky. Dále uvedl, že takové odstoupení od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy, a to včetně smluvní pokuty mezi účastníky sjednané pro případ prodlení se splácením úvěru, neboť nemůže při odstoupení od smlouvy v zákoně stanoveném na ochranu věřitele dojít ke zhoršení jeho postavení, než v jakém byl před odstoupením od smlouvy. Uvedl také, že na něj přešlo s postoupenou pohledávkou i její zajištění, tedy i právo na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. Po přezkoumání rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu včetně řízení předcházejícího jeho vydání, krajský soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po jeho doplnění domáhal po žalované zaplacení částky 51.175,-Kč tvořené dlužnou jistinou poskytnutého úvěru ve výši 28.277,- Kč, úrokem z úvěru ve výši 13.336,- Kč, poplatky za správu úvěru a upomínky ve výši 1.240,- Kč, smluvní pokutou za celkem čtyři nesplacené splátky úvěru od července do října 2008 v celkové výši 904,- Kč (4x 226,- Kč) a smluvní pokutou ve výši 7.418,- Kč za neuhrazení zesplatněné výše úvěru na základě odstoupení od smlouvy a vypočtené jako 20 % ze souhrnu dlužných splátek 41.613,- Kč po odečtení smluvní pokuty připadající na splátky splatné do odstoupení od smlouvy o úvěru. Dále se žalobce domáhal běžících zákonných úroků z prodlení ze součtu dlužné jistiny a úroků (dlužných splátek) za dobu od 20.11.2008 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že jeho předchůdce GE Capital Multiservis, a. s. uzavřel se žalovanou dne 14.09.2007 smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 32.000,- Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s úroky a poplatky vrátit předchůdci žalobce ve 48 měsíčních splátkách po 1.127,- Kč. Dále tvrdil, že ve smlouvě byla sjednána odkazem na sazebník smluvní pokuta při prodlení se splácením úvěru ve výši 20 % z každé dlužné splátky úvěru, nejméně však 100,-Kč, žalobce pro neplacení splátek od smlouvy dne 19.11.2008 odstoupil a odstoupení doručil žalované dne 30.11.2008, přičemž požadoval okamžité splacení všech splátek a nároků dle smlouvy. Žalobce dále tvrdil, že na něj byly veškeré nároky postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.07.2009. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Okresní soud po provedení dokazování listinami v rozsudku po stránce skutkové vzal za prokázáno uzavření úvěrové smlouvy ze dne 11.09.2007 mezi společností GE Money Multiservis a. s. (dále jen „společnost“) a žalovanou a poskytnutí úvěru ve výši 32.000,- Kč žalované. Dále uzavřel, že ve smlouvě byla sjednána povinnost žalované úvěr splácet 48 splátkami po 1.127,- Kč, které žalovaná od července 2008 řádně nehradila, a že společnost doporučeným dopisem ze dne 20.11.2008 adresovaným žalované a odeslaným dne 25.11.2008, který považoval za doručený dnem 30.11.2008, odstoupila od úvěrové smlouvy a požadovala po žalované okamžitou úhradu dlužných splátek a pohledávek z úvěru ve výši 43.757,- Kč. Okresní soud dovodil aktivní legitimaci žalobce na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu pohledávek, dle kterého byly na žalobce postoupeny předmětné pohledávky z uvedené úvěrové smlouvy. Po právní stránce okresní soud posoudil nároky žalobce jako nároky ze smlouvy o úvěru dle obchodního zákoníku a přiznal žalobci právo na zaplacení požadované úvěrové jistiny, úroků, poplatků a smluvní pokuty do doby odstoupení od smlouvy (tj. smluvní pokuty za prodlení s úhradou čtyř splátek úvěru – celkem smluvní pokutu 904,- Kč) včetně požadovaných úroků z prodlení z jistiny, poplatků a ze smluvní pokuty avšak až od 01.12.2008 s tím, že k prodlení žalované došlo až po doručení odstoupení dne 30.11.2008. Nárok na úroky z prodlení z obchodního úroku přiznán nebyl s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 32Odo 101/2002 s tím, že nebylo sjednáno, že by se úroky stávaly součástí jistiny. Právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7.418,- Kč za neuhrazení předčasně zesplatněných splátek úvěru při odstoupení pak okresní soud žalobci nepřiznal a žalobu zamítl s tím, že smluvní ujednání o smluvní pokutě se na částky po odstoupení od smlouvy nevztahovalo a dále s tím, že nelze uplatnit nárok na smluvní pokutu, pokud tento nárok nevznikl před zánikem smlouvy, neboť odstoupením smlouva již zanikla včetně nároku na smluvní pokutu v zaniklé smlouvě sjednaného. O nákladech řízení rozhodl okresní soud při aplikaci ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. dle poměru úspěchu stran. Krajský soud jako správná přejímá výše uvedená skutková zjištění ohledně uzavření smlouvy o úvěru, průběhu splácení úvěru, odstoupení od smlouvy a postoupení pohledávky žalobci. Odvolací soud z těchto správných zjištění v dalším vychází a pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku v této části odkazuje. Krajský soud částečně zopakoval dokazování smlouvou o úvěru, sazebníkem poplatků a souborem obchodních podmínek GE Money Multiservis. a. s., z nichž dále zjistil, že obchodní podmínky byly součástí smlouvy a z jejich znění vyplývala možnost společnosti odstoupit od smlouvy v případě prodlení s úhradou více než tří splátek úvěru a dále, že se žalovaná seznámila se sazebníkem poplatků společnosti, který také převzala. V obchodních podmínkách byla sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu dle sazebníku v případě porušení povinností ze smlouvy o úvěru. Dle sazebníku byla smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru sjednána ve výši 20 % z každé dlužné splátky, minimálně 100,- Kč. Ve smlouvě o úvěru, obchodních podmínkách ani v sazebníku poplatků nebyla mezi účastníky sjednána splatnost smluvní pokuty. Pokud se týká právního posouzení věci, krajský soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu o aktivní legitimaci žalobce a o tom, že nároky žalobce vzešlé ze smlouvy o úvěru je třeba posuzovat dle ustanovení obchodního zákoníku. Okresní soud však pochybil při právním posouzení nároku žalobce na úhradu smluvní pokuty ze zesplatněných splátek úvěru po odstoupení od smlouvy o úvěru. Dle ustanovení § 506 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. K posouzení nároku na smluvní pokutu ve výši 7.418,- Kč krajský soud předně uvádí, že při nesjednání splatnosti smluvní pokuty ve smlouvě se stávala každá smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě splatnou dle ustanovení § 340 odst. 2 obchodního zákoníku, tj. bez zbytečného odkladu po výzvě žalobce k její úhradě. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě smluvní pokuty za dobu po odstoupení od smlouvy nepochybně nejpozději dnem doručení žaloby obsahující požadavek na zaplacení této smluvní pokuty (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.02.2003, sp. zn. 28Cdo 1853/2002). Krajský soud se dále zabýval otázkou, zda vůbec vznikl předchůdci žalobce nárok na požadovanou smluvní pokutu. Smluvní pokuta je v občanském zákoníku (§ 544 a násl.) i v obchodním zákoníku (§ 300 a násl.) upravena jako jeden z právních prostředků zajištění závazku. Případ odstoupení od smlouvy o úvěru z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru obchodní zákoník upravuje ve speciálním ustanovením § 506 a tato speciální úprava vylučuje použití obecné úpravy odstoupení od smlouvy dle ustanovení § 351 obchodního zákoníku. Při odstoupení od smlouvy o úvěru dle ustanovení § 506 obchodního zákoníku povinnost dlužníka vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky nezaniká a věřiteli tedy z tohoto důvodu nemůže vzniknout nová pohledávka podle ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák. Odstoupením se mění pouze podmínky, za nichž je dlužník povinen uvedenou povinnost splnit; dlužník nadále není povinen splnit dluh ve lhůtách a za podmínek stanovených ve smlouvě, ale na požádání věřitele a v plném rozsahu (celou dlužnou částku s úroky). Povinnost dlužníka vrátit věřiteli dlužnou částku s úroky po odstoupení od smlouvy o úvěru podle § 506 obchodního zákoníku tedy nepředstavuje nový závazek, ale závazek původní, který odstoupením nezanikl, ale pouze se odstoupením od smlouvy modifikoval ve své splatnosti. Na požádání věřitele se stává splatnou celá pohledávka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 09.02.2010 sp. zn. 33Cdo 113/2008). V daném případě tedy důsledkem odstoupení od smlouvy byla v původní smluvně sjednaná povinnost žalované vrátit úvěr s úroky v měsíčních splátkách po 1.127,- Kč nahrazena povinností vrátit všechny dlužné splátky úvěru současně na výzvu společnosti, a to do 30.11.2008. Dle ustanovení § 506 věty druhé obchodního zákoníku odstoupení od smlouvy nemá žádný vliv na zajištění závazků ze smlouvy a tedy nemá vliv ani na smluvní pokutu sjednanou za účelem zajištění závazku žalované vůči předchůdci žalobce vrátit poskytnutý úvěr s úroky. Jelikož povinnost žalované vrátit úvěr s úroky odstoupením od smlouvy nezanikla, nemohlo odstoupením od smlouvy zaniknout ani právo na smluvní pokutu zajišťující právě tento závazek žalované (viz obdobně také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.02.2010, sp. zn. 33Cdo 2878/2008). Z uvedených důvodů tedy společnost měla vůči žalované právo i na smluvní pokutu pro případ prodlení žalované se závazkem uhradit po odstoupení požadovanou souhrnnou částku odpovídající všem nezaplaceným splátkám úvěru, neboť odstoupením od smlouvy se pouze modifikovala splatnost tohoto závazku z měsíčních splátek na splátku jedinou, přičemž smluvní pokuta byla dle obsahu ujednání sjednána pro případ porušení povinnosti zaplatit jakoukoliv splátku úvěru. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci požadovanou smluvní pokutu ve výši celkem 7.418,- Kč, která odpovídá rozdílu smluvní pokuty 8.322,- Kč (20 % z částky 41.613,- Kč jako souhrnu všech nesplacených splátek úvěru za dobu před i po odstoupení od smlouvy) a smluvní pokuty 904,- Kč požadované za neuhrazené splátky splatné ještě před odstoupením od smlouvy, která již byla pravomocně přiznána vyhovujícím výrokem napadeného rozsudku okresního soudu. V důsledku změny zamítavého výroku pak bylo krajským soudem dle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto i o nákladech řízení před okresním soudem. Žalobce byl v řízení převážně úspěšným účastníkem, když jeho procesní neúspěch byl tvořen pouze nepatrnou částí příslušenství, a proto má dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce před okresním soudem v celkové výši 17.968,- Kč jsou tvořeny - soudním poplatkem ve výši 760,- Kč, - odměnou za zastupování ve výši 13.740,- Kč vypočtenou dle ustanovení § 3 odst. 1, 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. z předmětu řízení bez příslušenství, tj. z částky 37.839,- Kč (tvořené jistinou úvěru 28.277,- Kč, poplatky 1.240,- Kč a smluvní pokutou 904,- Kč a 7.418,- Kč), - náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 600,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 300,- Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby), - náhradou za 20 % DPH ve výši 2.868,- Kč z odměny a náhrad, neboť advokát žalobce je plátcem této daně (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v odvolacím řízení procesně plně úspěšný, a má proto právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalobce v celkové výši 6.360,- Kč jsou tvořeny - soudním poplatkem ve výši 600,- Kč, - odměnou za zastupování ve výši 4.500,- Kč vypočtenou dle ustanovení § 3 odst. 1, a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., - náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby (sepis odvolání), - náhradou za 20 % DPH z odměny a náhrad ve výši 960,- Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní a místem plnění náhrady nákladů řízení bylo dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. určeno sídlo advokáta žalobce P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. V Olomouci dne 30.11.2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vladimíra Kratochvílová v. r. Silvie Dosoudilová předsedkyně senátu ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Vladimíry Kratochvílové a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Diany Vebrové ve věci žalobce Bohemia Faktoring, s. r. o., se sídlem Praha 1, Letenská 121/8, IČ 27242617, zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem, se sídlem Brno, Kotlářská 51a, proti žalované R. K., nar. X, bytem P., ulice X, o zaplacení částky 51.175,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 30.08.2010, č. j. 7EC 96/2010-25, t a k t o : I.Rozsudek okresního soudu se v zamítavém výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7.418 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před okresním soudem částku 17.968,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 43.757,- Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 7.418,- Kč (výrok II.) a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 41.613,- Kč za dobu od 20.11.2008 do 30.11.2008 a z částky 13.336,- Kč za dobu od 01.12.2008 do zaplacení (výroky III. a IV.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 10.917,- Kč (výrok V.) Proti tomuto rozsudku, avšak pouze proti zamítavému výroku II., podal žalobce včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, že žalobě bude v uvedeném rozsahu vyhověno. Namítal nesprávnost právního posouzení okresním soudem v otázce zániku nároku na smluvní pokutu po odstoupení od smlouvy o úvěru. Uvedl, že dle ustanovení § 506 obchodního zákoníku, kterým se vztah účastníků řídil, nezanikla povinnost žalované vrátit žalobci peněžní prostředky a došlo pouze k modifikaci splatnosti této částky. Dále uvedl, že takové odstoupení od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy, a to včetně smluvní pokuty mezi účastníky sjednané pro případ prodlení se splácením úvěru, neboť nemůže při odstoupení od smlouvy v zákoně stanoveném na ochranu věřitele dojít ke zhoršení jeho postavení, než v jakém byl před odstoupením od smlouvy. Uvedl také, že na něj přešlo s postoupenou pohledávkou i její zajištění, tedy i právo na zaplacení smluvní pokuty.   Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. Po přezkoumání rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu včetně řízení předcházejícího jeho vydání, krajský soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po jeho doplnění domáhal po žalované zaplacení částky 51.175,-Kč tvořené dlužnou jistinou poskytnutého úvěru ve výši 28.277,- Kč, úrokem z úvěru ve výši 13.336,- Kč, poplatky za správu úvěru a upomínky ve výši 1.240,- Kč,  smluvní pokutou za celkem čtyři nesplacené splátky úvěru od července do října 2008 v celkové výši 904,- Kč (4x 226,- Kč) a smluvní pokutou ve výši 7.418,- Kč za neuhrazení zesplatněné výše úvěru na základě odstoupení od smlouvy a vypočtené jako 20 % ze souhrnu dlužných splátek 41.613,- Kč po odečtení smluvní pokuty připadající na splátky splatné do odstoupení od smlouvy o úvěru. Dále se žalobce domáhal běžících zákonných úroků z prodlení ze součtu dlužné jistiny a úroků (dlužných splátek) za dobu od 20.11.2008 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že jeho předchůdce GE Capital Multiservis, a. s. uzavřel se žalovanou dne 14.09.2007 smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 32.000,- Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s úroky a poplatky vrátit předchůdci žalobce ve 48 měsíčních splátkách po 1.127,- Kč. Dále tvrdil, že ve smlouvě byla sjednána odkazem na sazebník smluvní pokuta při prodlení se splácením úvěru ve výši 20 % z každé dlužné splátky úvěru, nejméně však 100,-Kč, žalobce pro neplacení splátek od smlouvy dne 19.11.2008 odstoupil a odstoupení doručil žalované dne 30.11.2008, přičemž požadoval okamžité splacení všech splátek a nároků dle smlouvy. Žalobce dále tvrdil, že na něj byly veškeré nároky postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.07.2009. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Okresní soud po provedení dokazování listinami v rozsudku po stránce skutkové vzal za prokázáno uzavření úvěrové smlouvy ze dne 11.09.2007 mezi společností GE Money Multiservis a. s. (dále jen „společnost“) a žalovanou a poskytnutí úvěru ve výši 32.000,- Kč žalované. Dále uzavřel, že ve smlouvě byla sjednána povinnost žalované úvěr splácet 48 splátkami po 1.127,- Kč, které žalovaná od července 2008 řádně nehradila, a že společnost doporučeným dopisem ze dne 20.11.2008 adresovaným žalované a odeslaným dne 25.11.2008, který považoval za doručený dnem 30.11.2008, odstoupila od úvěrové smlouvy a požadovala po žalované okamžitou úhradu dlužných splátek a pohledávek z úvěru ve výši 43.757,- Kč. Okresní soud dovodil aktivní legitimaci žalobce na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu pohledávek, dle kterého byly na žalobce postoupeny předmětné pohledávky z uvedené úvěrové smlouvy. Po právní stránce okresní soud posoudil nároky žalobce jako nároky ze smlouvy o úvěru dle obchodního zákoníku a přiznal žalobci právo na zaplacení požadované úvěrové jistiny, úroků, poplatků a smluvní pokuty do doby odstoupení od smlouvy (tj. smluvní pokuty za prodlení s úhradou čtyř splátek úvěru – celkem smluvní pokutu 904,- Kč) včetně požadovaných úroků z prodlení z jistiny, poplatků a ze smluvní pokuty avšak až od 01.12.2008 s tím, že k prodlení žalované došlo až po doručení odstoupení dne 30.11.2008. Nárok na úroky z prodlení z obchodního úroku přiznán nebyl s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 32Odo 101/2002 s tím, že nebylo sjednáno, že by se úroky stávaly součástí jistiny. Právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7.418,- Kč za  neuhrazení předčasně zesplatněných splátek úvěru při odstoupení pak okresní soud žalobci nepřiznal a žalobu zamítl s tím, že smluvní ujednání o smluvní pokutě se na částky po odstoupení od smlouvy nevztahovalo a dále s tím, že nelze uplatnit nárok na smluvní pokutu, pokud tento nárok nevznikl před zánikem smlouvy, neboť odstoupením smlouva již zanikla včetně nároku na smluvní pokutu v zaniklé smlouvě sjednaného. O nákladech řízení rozhodl okresní soud při aplikaci ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. dle poměru úspěchu stran. Krajský soud jako správná přejímá výše uvedená skutková zjištění ohledně uzavření smlouvy o úvěru, průběhu splácení úvěru, odstoupení od smlouvy a postoupení pohledávky žalobci. Odvolací soud z těchto správných zjištění v dalším vychází a pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku v této části odkazuje. Krajský soud částečně zopakoval dokazování smlouvou o úvěru, sazebníkem poplatků a souborem obchodních podmínek GE Money Multiservis. a. s., z nichž dále zjistil, že obchodní podmínky byly součástí smlouvy a z jejich znění vyplývala možnost společnosti odstoupit od smlouvy v případě prodlení s úhradou více než tří splátek úvěru a dále, že se žalovaná seznámila se sazebníkem poplatků společnosti, který také převzala. V obchodních podmínkách byla sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu dle sazebníku v případě porušení povinností ze smlouvy o úvěru. Dle sazebníku byla smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru sjednána ve výši 20 % z každé dlužné splátky, minimálně 100,- Kč. Ve smlouvě o úvěru, obchodních podmínkách ani v sazebníku poplatků nebyla mezi účastníky sjednána splatnost smluvní pokuty. Pokud se týká právního posouzení věci, krajský soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu o aktivní legitimaci žalobce a o tom, že nároky žalobce vzešlé ze smlouvy o úvěru je třeba posuzovat dle ustanovení obchodního zákoníku. Okresní soud však pochybil při právním posouzení nároku žalobce na úhradu smluvní pokuty ze zesplatněných splátek úvěru po odstoupení od smlouvy o úvěru. Dle ustanovení § 506 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. K posouzení nároku na smluvní pokutu ve výši 7.418,- Kč krajský soud předně uvádí, že při nesjednání splatnosti smluvní pokuty ve smlouvě se stávala každá smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě splatnou dle ustanovení § 340 odst. 2 obchodního zákoníku, tj. bez zbytečného odkladu po výzvě žalobce k její úhradě. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě smluvní pokuty za dobu po odstoupení od smlouvy nepochybně nejpozději dnem doručení žaloby obsahující požadavek na zaplacení této smluvní pokuty (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.02.2003, sp. zn. 28Cdo 1853/2002). Krajský soud se dále zabýval otázkou, zda vůbec vznikl předchůdci žalobce nárok na požadovanou smluvní pokutu. Smluvní pokuta je v občanském zákoníku (§ 544 a násl.) i v obchodním zákoníku (§ 300 a násl.) upravena jako jeden z právních prostředků zajištění závazku. Případ odstoupení od smlouvy o úvěru z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru obchodní zákoník upravuje ve speciálním ustanovením § 506 a tato speciální úprava vylučuje použití obecné úpravy odstoupení od smlouvy dle ustanovení § 351 obchodního zákoníku. Při odstoupení od smlouvy o úvěru dle ustanovení § 506 obchodního zákoníku povinnost dlužníka vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky nezaniká a věřiteli tedy z tohoto důvodu nemůže vzniknout nová pohledávka podle ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák. Odstoupením se mění pouze podmínky, za nichž je dlužník povinen uvedenou povinnost splnit; dlužník nadále není povinen splnit dluh ve lhůtách a za podmínek stanovených ve smlouvě, ale na požádání věřitele a v plném rozsahu (celou dlužnou částku s úroky). Povinnost dlužníka vrátit věřiteli dlužnou částku s úroky po odstoupení od smlouvy o úvěru podle § 506 obchodního zákoníku tedy nepředstavuje nový závazek, ale závazek původní, který odstoupením nezanikl, ale pouze se odstoupením od smlouvy modifikoval ve své splatnosti. Na požádání věřitele se stává splatnou celá pohledávka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 09.02.2010 sp. zn. 33Cdo 113/2008). V daném případě tedy důsledkem odstoupení od smlouvy byla v původní smluvně sjednaná povinnost žalované vrátit úvěr s úroky v měsíčních splátkách po 1.127,- Kč nahrazena povinností vrátit všechny dlužné splátky úvěru současně na výzvu společnosti, a to do 30.11.2008. Dle ustanovení § 506 věty druhé obchodního zákoníku odstoupení od smlouvy nemá žádný vliv na zajištění závazků ze smlouvy a tedy nemá vliv ani na smluvní pokutu sjednanou za účelem zajištění závazku žalované vůči předchůdci žalobce vrátit poskytnutý úvěr s úroky. Jelikož povinnost žalované vrátit úvěr s úroky odstoupením od smlouvy nezanikla, nemohlo odstoupením od smlouvy zaniknout ani právo na smluvní pokutu zajišťující právě tento závazek žalované (viz obdobně také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.02.2010, sp. zn. 33Cdo 2878/2008). Z uvedených důvodů tedy společnost měla vůči žalované právo i na smluvní pokutu pro případ prodlení žalované se závazkem uhradit po odstoupení požadovanou souhrnnou částku odpovídající všem nezaplaceným splátkám úvěru, neboť odstoupením od smlouvy se pouze modifikovala splatnost tohoto závazku z měsíčních splátek na splátku jedinou, přičemž smluvní pokuta byla dle obsahu ujednání sjednána pro případ porušení povinnosti zaplatit jakoukoliv splátku úvěru. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci požadovanou smluvní pokutu ve výši celkem 7.418,- Kč, která odpovídá rozdílu smluvní pokuty 8.322,- Kč (20 % z částky 41.613,- Kč jako souhrnu všech nesplacených splátek úvěru za dobu před i po odstoupení od smlouvy) a smluvní pokuty 904,- Kč požadované za neuhrazené splátky splatné ještě před odstoupením od smlouvy, která již byla pravomocně přiznána vyhovujícím výrokem napadeného rozsudku okresního soudu. V důsledku změny zamítavého výroku pak bylo krajským soudem dle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto i o nákladech řízení před okresním soudem. Žalobce byl v řízení převážně úspěšným účastníkem, když jeho procesní neúspěch byl tvořen pouze nepatrnou částí příslušenství, a proto má dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce před okresním soudem v celkové výši 17.968,- Kč jsou tvořeny - soudním poplatkem ve výši 760,- Kč, - odměnou za zastupování ve výši 13.740,- Kč vypočtenou dle ustanovení § 3 odst. 1, 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. z předmětu řízení bez příslušenství, tj. z částky 37.839,- Kč (tvořené jistinou úvěru 28.277,- Kč, poplatky 1.240,- Kč a smluvní pokutou 904,- Kč a 7.418,- Kč), - náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 600,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 300,- Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby), - náhradou za 20 % DPH ve výši 2.868,- Kč z odměny a náhrad, neboť advokát žalobce je plátcem této daně (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v odvolacím řízení procesně plně úspěšný, a má proto právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalobce v celkové výši 6.360,- Kč jsou tvořeny - soudním poplatkem ve výši 600,- Kč, - odměnou za zastupování ve výši 4.500,- Kč vypočtenou dle ustanovení § 3 odst. 1,  a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., - náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby (sepis odvolání), - náhradou za 20 % DPH z odměny a náhrad ve výši 960,- Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní a místem plnění náhrady nákladů řízení bylo dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. určeno sídlo advokáta žalobce P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. V Olomouci dne 30.11.2011 Za správnost vyhotovení:     JUDr. Vladimíra Kratochvílová v. r. Silvie Dosoudilová    předsedkyně senátu