Uvede-li žalovaný ve vyjádření podle ustanovení § 114b o. s. ř. pouze, že uplatněný nárok v celém rozsahu neuznává bez bližšího odůvodnění a současně navrhne vstup vedlejšího účastníka řízení, nezabrání tím vzniku fikce uznání uplatněného nároku a ve věci lze rozhodnout rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř.

12Co 433/2011-114 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Poledníčkové a soudců JUDr. Dany Dorazilové a Mgr. Pavla Telce ve věci žalobce NEHODOVÁ SLUŽBA, s.r.o., IČ: 28432541, se sídlem Praha 9, Hostovice, Froncova 4/268, zastoupeného advokátem Mgr. Jindřichem Lvem, se sídlem Praha 7, Šmeralova 134/8, proti žalovanému Ing. R. N., nar. xxx, bytem xxx, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Allianz pojišťovna, a.s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, IČ: 47115971, o 18.901 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2011, č. j. 26EC 149/2011-47, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu s e potvrzuje. II. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení částku 14.960 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jindřicha Lva. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem pro uznání okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 18.901 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 25. 11. 2010 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (I.). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 13.724 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jindřicha Lva (II.). Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal žalovaný včasné odvolání, v němž namítal, že v daném případě nebyly z procesního pohledu naplněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Dne 29. 7. 2011 mu byl doručen elektronický platební rozkaz ve věci, proti kterému podal odpor, v němž uvedl, že neuznává nárok v plném rozsahu a navrhuje, aby do řízení vstoupila Allianz pojišťovna, a.s., IČ: 47115971. Tímto považuje odpor za dostatečně odůvodněn. Na základě uzavřené pojistné smlouvy o odpovědnosti za škodu způsobené provozem vozidla Allianz pojišťovnou a.s. navrhl tuto společnost jako vedlejšího účastníka na straně žalované, což okresní soud ignoroval a pojišťovnu ke vstupu do řízení nevyzval. Přitom jenom Allianz jako pojistitel se může vyjádřit k uplatněnému nároku žalobce, neboť provedla likvidaci škody, které průběh neměl možnost žalovaný ovlivnit, a proto se k němu nemohl ani žádným způsobem vyjádřit. Z logiky vyplývá i odůvodnění odporu, které provedl v takovém rozsahu, který byl v této situaci dostačující. Okresní soud proto pochybil, když vydal rozsudek pro uznání na základě odporu, ve kterém žalovaný výslovně uvádí, že nárok neuznává v celém rozsahu. Navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a aby byla vyzvána pojišťovna Allianz a.s. k vyjádření se, zda vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované a vyjádřila se k věci. Žalobce u odvolacího jednání k podanému odvolání navrhl rozsudek okresního soudu potvrdit a na nákladech řízení uplatnil výlohy na právním zastoupení a cestovné. Ostatních se vzdal. Zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované pojišťovna Allianz a.s. u odvolacího jednání uvedl, že žalovaný postupoval přesně podle instrukcí pojišťovny jako její pojištěnec, to znamená, že podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, přičemž v odporu více tvrzení než uvedl ani v podstatě rozvést nemohl. V souladu se stanoviskem pojišťovny navrhl vstup pojišťovny do řízení, čili všichni očekávali, že k této procesní formě budou ze strany okresního soudu vyzváni, a to byl také důvod, proč více nebylo reagováno v rámci třicetidenní lhůty, která byla určena pro vyjádření se k věci. Vedlejší účastník má za to, že postup soudu prvého stupně nebyl správný z hlediska obecného postupu a takový přístup považuje za velmi nebezpečný pro pojištěné. Má za to, že nebyly splněny podmínky z hlediska fikce uznání nároku, neboť v rámci jiných sporů takovýto postup soudu prvého stupně nezaznamenali. Navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud přezkoumal rozsudek pro uznání okresního soudu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není. V dané věci rozhodl okresní soud rozsudkem pro uznání ve smyslu ust. § 153a o.s.ř., přičemž podle ust. § 205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153a, § 153b o.s.ř.). Ve smyslu ust. § 212a odst. 4 o.s.ř. je možno rozsudek pro uznání odvolacím soudem přezkoumat pouze z důvodů uvedených v § 205b o.s.ř. Z obsahu předloženého spisu krajský soud zjistil, že ve věci byl vydán 22. 7. 2011 pod č. j. 26EC 149/2011-39 elektronický platební rozkaz, který v bodě III. přesně instruuje žalovaného k povinnosti vyjádřit se do 30 dnů za předpokladu, že bude podán odpor. Žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu, ve kterém uvedl: „nárok neuznávám v celém rozsahu, z titulu pojistné smlouvy navrhuji vstup vedlejšího účastníka Allianz pojišťovna, k podanému odporu podám vyjádření v zákonné lhůtě“. Nato okresní soud vydal napadený rozsudek pro uznání. Žalovaný podal odvolání (č.l. 50), které doplnil (č.l. 54). Okresní soud vyzval pojišťovnu Allianz k vyjádření se ke vstupu do řízení (č.l. 57). Pojišťovna Allianz a. s. do řízení vstoupila ve fázi podaného odvolání, kde polemizuje meritorně ohledně výše škody, s návrhem na doplnění dokazování a stanoviskem, že nárok nepovažuje pojišťovna za opodstatněný. Odvolací námitkou žalovaného bylo jednak tvrzení, že okresní soud se dopustil v řízení procesních pochybností a jednak, že neměl zákonem stanovené podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. V prvé řadě je třeba konstatovat, že okresní soud správně postupoval, pokud v platebním rozkazu vyzval žalovaného k vyjádření ve smyslu ust. § 114b o.s.ř. Pro vydání takovéhoto rozhodnutí byly v daném případě splněny všechny zákonem kvalifikované předpoklady, když to jednak vyžadovala povaha věci a okolnosti daného případu a dále skutečnost, že se jedná o věc, ve které lze ve smyslu ust. § 99 odst. 1, 2 o.s.ř. uzavřít a schválit smír, přičemž se nejedná o věc, která je vypočtena v ust. § 120 odst. 2 o.s.ř. a nejedná se ani o řízení, které je podle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. ze zákona koncentrováno. Byla splněna i podmínka, že v dané věci se doposud jednání nekonalo. Rovněž tak povinnosti, které okresní soud žalovanému v platebním rozkazu uložil, korespondují s povinnostmi, jak jsou uvedeny v ust. § 114b odst. 1 o.s.ř., přičemž lhůta k vyjádření nebyla v tomto případě kratší, než lhůta zákonná, tj. kratší než 30 kalendářních dnů. Je třeba konstatovat, že platební rozkaz spolu s výzvou podle § 114b o.s.ř. byl žalovanému řádně doručen. Odvolací soud nesdílí stanovisko žalovaného, že se v podaném odporu náležitě vyjádřil. Z odporu totiž vyplývá, že žalovaný nárok neuznává, ale že se teprve vyjádří v zákonné lhůtě. Je tedy evidentní, že žalovaný v určené lhůtě 30 dnů nesplnil podmínky, které mu v platebním rozkazu v bodě III. byly instruktivně vysvětleny. Že součástí odporu v platebním rozkazu je návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení, není procesní okolností, která by byla právně relevantní v podaném odporu, ale právě tato záležitost měla být řešena v rámci vyjádření k věci. Zde právě žalovaný měl vylíčit rozhodující skutečnosti a důkazy na svoji obranu, mezi které patří i procesní postup vstupu pojišťovny do řízení. Pokud žalovaný ve svém odporu uvedené soudu sdělil, nebyla tato okolnost na překážku vydání rozsudku pro uznání a v tomto směru se odvolací soud s rozsudkem soudu prvého stupně ztotožňuje. Ustanovení § 153a o.s.ř. je založeno na tom, že dojde ke skutečnému uznání nároku (§ 153a odst. 1) nebo na fikci, že žalovaný nárok uznal (§ 153 odst. 3 o.s.ř.). Fikce podle § 114b odst. 5 o.s.ř. předpokládá, že byl žalovaný vyzván, že mu byla určena lhůta alespoň 30 dnů, že mu usnesení bylo doručeno, že se k věci nevyjádřil a že byl poučen o následcích. Všechny tyto podmínky jsou splněny, přičemž žalovaný o těchto okolnostech měl i vlastní úsudek, když sám uvedl, že vyjádření „v zákonné lhůtě“ podá. Pokud byl ze strany předpokládaného vedlejšího účastníka pojišťovny Allianz uveden v omyl a čekal shodně s ním na výzvu soudu prvého stupně, jedná se o chybu, která v tomto případě nemůže být zohledněna ve prospěch postupu žalovaného. Podle ust. § 93 o.s.ř. platí, že do řízení může třetí osoba vstoupit z vlastní iniciativy, přičemž vedlejším účastníkem se stává v okamžiku, ve kterém dojde soudu sdělení. Vedlejší účastník může vstoupit do řízení též na výzvu některého z účastníků. Pak soud označené osobě toto sdělí a vyzve ji, aby se vyjádřila, zda hodlá jako vedlejší účastník v řízení vystupovat. Právě procesní postup a návrh na vstup vedlejšího účastníka měl být vtělen do vyjádření se všemi skutečnostmi, které na obranu proti podané žalobě žalovaný uplatňuje. Za shora uvedené situace okresní soud správně vyzval vedlejšího účastníka ke vstupu do řízení v návaznosti na podané odvolání, což bylo Allianz pojišťovnou akceptováno (viz č.l. 57, 65). K námitce, že soudu prvého stupně muselo být zřejmé, že žalovaný nárok popírá v celém rozsahu, lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29Odo 1219/2005 a na rozhodnutí sp. zn. 21Cdo 1951/2004. Ze shora uvedených důvodů vyplývá, že žalovaný v daném případě své povinnosti, které mu byly okresním soudem řádně uloženy podle ust. § 114b o.s.ř., tedy vyjádřit se k žalobě, nesplnil v soudem určené lhůtě a za této situace měl okresní soud splněny všechny podmínky, aby ve věci rozhodl na základě fikce uznání rozsudkem pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům byl rozsudek okresního soudu jako správný podle ust. § 219 o.s.ř. potvrzen včetně nákladového výroku, ve kterém okresní soud nepochybil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný, proto je povinen zaplatit žalobci v průběhu odvolacího řízení vzniklé náklady. Náklady řízení představují paušální odměnu na právním zastoupení 10.520 Kč (vyhl. 484/2000 Sb. v platném znění), režijní paušál 300 Kč (vyhl. 177/96 Sb. v platném znění), promeškaný čas strávený cestou na soudní jednání 5 hodin, tj. 1.000 Kč, celkem tedy 11.820 Kč a DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a dále náklady na cestovném k jednání odvolacího soudu 13. 3. 2012 ze sídla advokátní kanceláře do sídla Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ve výši 776 Kč, když tato částka odpovídá vlakovým jízdenkám. Lhůta k plnění byla určena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Dovolání n e n í přípustné. V Olomouci dne 13. 3. 2012 Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Poledníčková v.r. Leona Gedeonová předsedkyně senátu 12Co 433/2011-114 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Poledníčkové a soudců JUDr. Dany Dorazilové a Mgr. Pavla Telce ve věci žalobce NEHODOVÁ SLUŽBA, s.r.o., IČ: 28432541, se sídlem Praha 9, Hostovice, Froncova 4/268, zastoupeného advokátem Mgr. Jindřichem Lvem, se sídlem Praha 7, Šmeralova 134/8, proti žalovanému Ing. R. N.,  nar. xxx, bytem xxx, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Allianz pojišťovna, a.s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, IČ: 47115971, o 18.901 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2011, č. j. 26EC 149/2011-47, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu    s e      potvrzuje. II. Žalovaný a vedlejší účastník   jsou povinni  zaplatit žalobci společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení  částku 14.960 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jindřicha Lva. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem pro uznání okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 18.901 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 25. 11. 2010 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (I.). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 13.724 Kč  do tří dnů od  právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jindřicha Lva (II.). Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal žalovaný včasné odvolání, v němž namítal, že v daném případě nebyly z procesního pohledu naplněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Dne 29. 7. 2011 mu byl doručen elektronický platební rozkaz ve věci, proti kterému podal odpor, v němž uvedl, že neuznává nárok v plném rozsahu a navrhuje, aby do řízení vstoupila Allianz pojišťovna, a.s., IČ: 47115971. Tímto považuje odpor za dostatečně odůvodněn. Na základě uzavřené pojistné smlouvy o odpovědnosti za škodu způsobené provozem vozidla Allianz pojišťovnou a.s. navrhl tuto společnost jako vedlejšího účastníka na straně žalované, což okresní soud ignoroval a pojišťovnu ke vstupu do řízení nevyzval. Přitom jenom Allianz jako pojistitel se může vyjádřit  k uplatněnému nároku žalobce, neboť provedla likvidaci škody, které průběh neměl možnost žalovaný ovlivnit, a proto se k němu nemohl ani žádným způsobem vyjádřit. Z logiky vyplývá i odůvodnění odporu, které provedl v takovém rozsahu, který byl v této situaci dostačující. Okresní soud proto pochybil, když vydal rozsudek pro uznání na základě odporu, ve kterém žalovaný výslovně uvádí, že nárok neuznává v celém rozsahu. Navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a aby byla vyzvána pojišťovna Allianz a.s. k vyjádření se, zda vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované a vyjádřila se k věci. Žalobce u odvolacího jednání k podanému odvolání navrhl rozsudek okresního soudu potvrdit a na nákladech řízení uplatnil výlohy na právním zastoupení a cestovné. Ostatních se vzdal. Zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované pojišťovna Allianz a.s. u odvolacího jednání uvedl, že žalovaný postupoval přesně podle instrukcí pojišťovny jako její pojištěnec, to znamená, že podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, přičemž v odporu více tvrzení než uvedl ani v podstatě rozvést nemohl. V souladu se stanoviskem pojišťovny navrhl vstup pojišťovny do řízení, čili všichni očekávali, že k této procesní formě budou ze strany okresního soudu vyzváni, a to byl také důvod, proč více nebylo reagováno v rámci třicetidenní lhůty, která byla určena pro vyjádření se k věci. Vedlejší účastník má za to, že postup soudu prvého stupně nebyl správný z hlediska obecného postupu a takový přístup považuje za velmi nebezpečný pro pojištěné. Má za to, že nebyly splněny podmínky z hlediska fikce uznání nároku, neboť v rámci jiných sporů takovýto postup soudu prvého stupně nezaznamenali. Navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto  soudu k dalšímu řízení. Krajský soud přezkoumal rozsudek pro uznání okresního soudu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není. V dané věci rozhodl okresní soud rozsudkem pro uznání ve smyslu ust. § 153a o.s.ř., přičemž podle ust. § 205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153a, § 153b o.s.ř.). Ve smyslu ust. § 212a odst. 4 o.s.ř. je možno rozsudek pro uznání odvolacím soudem přezkoumat pouze z důvodů uvedených v § 205b o.s.ř.   Z obsahu předloženého spisu krajský soud zjistil, že ve věci byl vydán 22. 7. 2011 pod č. j. 26EC 149/2011-39 elektronický platební rozkaz, který v bodě III. přesně instruuje žalovaného k povinnosti vyjádřit se do 30 dnů za předpokladu, že bude podán odpor. Žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu, ve kterém uvedl: „nárok neuznávám v celém rozsahu, z titulu pojistné smlouvy navrhuji vstup vedlejšího účastníka Allianz pojišťovna, k podanému odporu podám vyjádření v zákonné lhůtě“. Nato okresní soud vydal napadený rozsudek pro uznání. Žalovaný podal odvolání (č.l. 50), které doplnil (č.l. 54). Okresní soud vyzval pojišťovnu Allianz k vyjádření se ke vstupu do řízení (č.l. 57). Pojišťovna Allianz a. s. do řízení vstoupila ve fázi podaného odvolání, kde polemizuje meritorně ohledně výše škody, s návrhem na doplnění dokazování a stanoviskem, že nárok nepovažuje pojišťovna za opodstatněný. Odvolací námitkou žalovaného bylo jednak tvrzení, že okresní soud se dopustil v řízení procesních pochybností a jednak, že neměl zákonem stanovené podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. V prvé řadě je třeba konstatovat, že okresní soud správně postupoval, pokud v platebním rozkazu vyzval žalovaného k vyjádření ve smyslu ust. § 114b o.s.ř. Pro vydání takovéhoto rozhodnutí byly v daném případě splněny všechny zákonem kvalifikované předpoklady, když to jednak vyžadovala povaha věci a okolnosti daného případu a dále skutečnost, že se jedná o věc, ve které lze ve smyslu ust. § 99 odst. 1, 2 o.s.ř. uzavřít a schválit smír, přičemž se nejedná o věc, která je vypočtena v ust. § 120 odst. 2 o.s.ř. a nejedná se ani o řízení, které je  podle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. ze zákona koncentrováno. Byla splněna i podmínka, že v dané věci se doposud jednání nekonalo. Rovněž tak povinnosti, které okresní soud žalovanému v platebním rozkazu uložil, korespondují s povinnostmi, jak jsou uvedeny v ust. § 114b odst. 1 o.s.ř., přičemž lhůta k vyjádření nebyla v tomto případě kratší, než lhůta zákonná, tj. kratší než 30 kalendářních dnů. Je třeba konstatovat, že platební rozkaz spolu s výzvou podle § 114b o.s.ř. byl žalovanému řádně doručen. Odvolací soud nesdílí stanovisko žalovaného, že se v podaném odporu náležitě vyjádřil. Z odporu totiž vyplývá, že žalovaný nárok neuznává, ale že se teprve vyjádří v zákonné lhůtě. Je tedy evidentní, že žalovaný v určené lhůtě 30 dnů nesplnil podmínky, které mu v platebním rozkazu v bodě III. byly instruktivně vysvětleny. Že součástí odporu v platebním rozkazu je návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení, není procesní okolností, která by byla právně relevantní v podaném odporu, ale právě tato záležitost měla být řešena v rámci vyjádření k věci. Zde právě žalovaný měl vylíčit rozhodující skutečnosti a důkazy na svoji obranu, mezi které patří i procesní postup vstupu pojišťovny do řízení. Pokud žalovaný ve svém odporu uvedené soudu sdělil, nebyla tato okolnost na překážku vydání rozsudku pro uznání a v tomto směru se odvolací soud s rozsudkem soudu prvého stupně ztotožňuje. Ustanovení § 153a o.s.ř. je založeno na tom, že dojde ke skutečnému uznání nároku (§ 153a odst. 1) nebo na fikci, že žalovaný nárok uznal (§ 153 odst. 3 o.s.ř.). Fikce podle § 114b odst. 5 o.s.ř. předpokládá, že byl žalovaný vyzván, že mu byla určena lhůta alespoň  30 dnů, že mu usnesení bylo doručeno, že se k věci nevyjádřil a že byl poučen o následcích. Všechny tyto podmínky jsou splněny, přičemž žalovaný o těchto okolnostech měl i vlastní úsudek, když sám uvedl, že vyjádření „v zákonné lhůtě“ podá. Pokud byl ze strany předpokládaného vedlejšího účastníka pojišťovny Allianz uveden v omyl a čekal shodně s ním na výzvu soudu prvého stupně, jedná se o chybu, která v tomto případě nemůže být zohledněna ve prospěch postupu žalovaného.  Podle ust. § 93 o.s.ř. platí, že do řízení může třetí osoba vstoupit z vlastní iniciativy, přičemž vedlejším účastníkem se stává v okamžiku, ve kterém dojde soudu sdělení. Vedlejší účastník může vstoupit do řízení též na výzvu některého z účastníků. Pak soud označené osobě toto sdělí a vyzve ji, aby se vyjádřila, zda hodlá jako vedlejší účastník v řízení vystupovat. Právě procesní postup a návrh na vstup vedlejšího účastníka měl být vtělen do vyjádření se všemi skutečnostmi, které na obranu proti podané žalobě žalovaný uplatňuje. Za shora uvedené situace okresní soud správně vyzval vedlejšího účastníka ke vstupu do řízení v návaznosti na podané odvolání, což bylo Allianz pojišťovnou akceptováno (viz č.l. 57, 65). K námitce, že soudu prvého stupně muselo být zřejmé, že žalovaný nárok popírá v celém rozsahu, lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29Odo 1219/2005 a na rozhodnutí sp. zn. 21Cdo 1951/2004. Ze shora uvedených důvodů vyplývá, že žalovaný v daném případě své povinnosti, které mu byly okresním soudem řádně uloženy podle ust. § 114b o.s.ř., tedy vyjádřit se k žalobě, nesplnil v soudem určené lhůtě a za této situace měl okresní soud splněny všechny podmínky, aby ve věci rozhodl na základě fikce uznání rozsudkem pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům byl rozsudek okresního soudu jako správný podle ust. § 219 o.s.ř. potvrzen včetně nákladového výroku, ve kterém okresní soud nepochybil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný, proto je povinen zaplatit žalobci v průběhu odvolacího řízení vzniklé náklady. Náklady řízení představují paušální odměnu na právním zastoupení 10.520 Kč (vyhl. 484/2000 Sb. v platném znění), režijní paušál 300 Kč (vyhl. 177/96 Sb. v platném znění), promeškaný čas strávený cestou na soudní jednání 5 hodin, tj. 1.000 Kč, celkem tedy 11.820 Kč a DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a dále náklady na cestovném k jednání odvolacího soudu 13. 3. 2012 ze sídla advokátní kanceláře do sídla Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ve výši 776 Kč, když tato částka odpovídá vlakovým jízdenkám. Lhůta k plnění byla určena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Dovolání     n e n í    přípustné. V Olomouci dne 13. 3. 2012 Za správnost vyhotovení:                                                JUDr. Zdeňka Poledníčková v.r. Leona Gedeonová                                                                     předsedkyně senátu