Přihláška zástavního věřitele do dražby zastavené nemovitosti podaná v rámci exekučního řízení vedeného proti (zástavnímu) dlužníku jiným věřitelem, nezpůsobuje stavení promlčecí doby dle ust. § 112 občanského zákoníku k majetkovému právu zástavního věřitele vůči (zástavnímu) dlužníku na vrácení půjčky, jež bylo zajištěno uvedeným zástavním právem k nemovitosti.

ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ivany Pikalové a soudců JUDr. Dany Dorazilové a Mgr. Pavla Telce ve věci žalobce M. K.,nar. X, bytem X, zastoupeného advokátem Mgr. Janem Horáčkem, Přerov, Žerotínovo náměstí 13, proti žalovaným 1/ J. J, nar. X, bytem X, a 2/ B. J., nar. X, bytem X, zastoupeným advokátem Mgr. Ivo Šotkem, Olomouc, Ostružnická 6, o částku 459.163 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 9. 2011, č. j. 18C 108/2011-69, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu s e p o t v r z u j e . II. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalovaným 1) a 2) náklady odvolacího řízení 73.236 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Ivo Šotka. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným 1/ a 2/ zaplatit žalobci společně a nerozdílně jistinu 459.163 Kč s dále specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a dále žalobce zavázal zaplatit žalovaným 1/ a 2/ náklady řízení 73.956 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, kterým se domáhal jeho změny tak, aby žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno. Namítal, že rozsudek okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), pokud okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že nárok žalobce na zaplacení žalované částky z titulu uzavřené smlouvy o půjčce je oprávněný, nicméně pro důvodně uplatněnou námitku promlčení žalobu zamítl. Pokud ve smlouvě byla sjednána lhůta ke vrácení půjčky dne 30. 7. 2007 a žaloba byla podána 22. 4. 2011, bylo žalováno až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. K tomu žalobce namítal, že v řízení bylo rovněž prokázáno, že podáním z 1. 6. 2010 přihlásil žalovanou pohledávku zajištěnou zástavním právem do dražby nemovitostí v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou pod sp. zn. 103Ex 02811/09 proti žalovaným, jako povinným, přičemž přihláška byla soudnímu exekutorovi doručena 2. 6. 2010. K dražbě nicméně nedošlo, protože žalovaný 2/ uhradil vymáhanou pohledávku a exekuční řízení bylo ukončeno 17. 3. 2011, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci 11. 4. 2011. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že přihláškou pohledávky do dražby došlo k zastavení (správně ke stavění) běhu promlčecí doby ve smyslu § 112 občanského zákoníku. Pokud zde zákon hovoří, že k zastavení (stavění) běhu promlčecí doby je nutno uplatnit pohledávku v promlčecí době u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračovat, nelze tuto normu vykládat restriktivně, že se musí jednat pouze o řízení nalézací mezi věřitelem a dlužníkem. Tento názor podpořil odkazem na judikaturu, která už v minulosti dospěla k závěru, že jestliže poškozený uplatnil v trestním řízení včas nárok na náhradu škody, jež mu byla způsobena trestným činem a v řízení řádně pokračuje, běh promlčecí doby se staví (rozhodnutí NS ČR pod Rc 31/74). Přihláška pohledávky do dražby nemovitostí podle § 336f o. s. ř. je uplatněním nároku věřitele vůči dlužníkovi v řízení, které je vedeno soudem, resp. soudním exekutorem, jehož úkony jsou podle § 52 odst. 2 exekučního řádu považovány za úkony soudu. Je-li dražba úspěšná a nemovitosti vydraženy, následuje rozvrhové jednání, kde jsou přihlášené pohledávky projednávány a posuzovány, zda mohou být uspokojeny z rozdělované podstaty. Kdokoliv z účastníků rozvrhového řízení včetně dlužníka může přihlášené pohledávky popírat co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupin a pořadí. Přihláškou je tedy uplatněno právo na zaplacení pohledávky proti dlužníkovi a o tomto právu je soudem řádně rozhodováno. S ohledem na § 112 o. z. tak dojde ke stavění promlčecí doby i uplatněním nároku formou přihlášky do dražby v exekučním řízení proti dlužníkovi. Rozsudek okresního soudu tak spočívá na nesprávném právním názoru, že uplatněná pohledávka je promlčena. Ve vyjádření k odvolání žalovaní navrhli rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Setrvali na stanovisku, že žalovaný nárok je promlčen, neboť byl splatný 31. 7. 2007 a tříletá, promlčecí lhůta uplynula dne 31. 7. 2010. Žaloba ze dne 22. 4. 2011 byla tedy podána až po jejím uplynutí. K námitce žalobce, že jeho přihláškou do dražebního jednání z 1. 6. 2010 došlo ke stavění promlčecí doby podle § 112 o. z., opětovně žalovaní namítají, že uplatněním práv v rámci exekučního řízení, které navíc bylo vedeno mezi zcela jinými účastníky, nedošlo k řádnému uplatnění nároku. Z výkladu a judikatury k ustanovení § 112 o. z. vyplývá, že k tomu, aby došlo ke stavění promlčecí doby, musí být právo uplatněno u soudu nebo jiného příslušného orgánu, tedy orgánu, kterému byla namísto soudu svěřena pravomoc rozhodovat stejně jako soud, příkladmo rozhodci nebo rozhodčí soud. Exekutor takovýmto orgánem zcela jistě není. Krajský soud k odvolání žalobce přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení (§ 206 a § 212 o. s. ř.), při jeho charakteru řízení mimo výčet podle § 120 odst. 2 o. s. ř. v systému neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.) s důrazem na revizi uplatněného odvolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci soudem prvního stupně (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Předmětem přezkumu odvolacím soudem zůstal nepochybně skutkový stav, že účastníci řízení po předchozí dohodě uzavřeli dne 29. 11. 2006 smlouvu o půjčce, podle které žalobce, jako věřitel, zapůjčil žalovaným, jako dlužníkům, finanční částku ve výši 575.000 Kč. Splatnost půjčky byla dohodnuta jednorázově, nejpozději do 30. 7. 2007, na bankovní účet žalobce a půjčka byla sjednána jako bezúročná. Současně si účastníci (strany půjčky) sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. K zajištění půjčky byly dále uzavřeny i smlouvy o zřízení zástavního práva a smlouva o zajišťovacím převodu práva k nemovitostem, dále specifikovaným v odůvodnění rozsudku, které jsou zapsány na LV č. 84 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc pro k. ú. Domašov nad Bystřicí, obec Domašov nad Bystřicí, okres Olomouc. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti dnem podpisu, přičemž podpisy účastníků byly realizovány před advokátkou JUDr. Irenou Tšponovou, která totožnost účastníků ověřila z předložených občanských průkazů. Žalobce přitom při podpisu předmětné smlouvy na jeho žádost zastupoval R. Ř. a tomuto žalobce předal v hotovosti částku 375.000 Kč, když se současně dohodli na tom, že jmenovaný půjčí žalobci částku 200.000 Kč, kterou připojí k předané hotovosti ve výši 375.000 Kč a po podpisu smlouvy tuto předá žalovaným. Po podpisu smlouvy 29. 11. 2006 předal R. Ř. žalovanému 2/ v hotovosti částku 575.000 Kč, který si částku přepočítal. Nebylo prokázáno, že by na úhradu půjčky žalovaní žalobci cokoli zaplatili. Takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud z hlediska právního posouzení podřadil pod kritéria § 657 občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaní 1/ a 2/ ve sporu namítli promlčení zažalovaného nároku, rovněž podle § 100 odst. 1, § 101 a § 112 občanského zákoníku. Poté uzavřel, že žaloba důvodná není právě z důvodu úspěšně vznesené námitky promlčení. Okresní soud dovodil, že smlouva o půjčce mezi účastníky byla předmětného dne řádně uzavřena a byly naplněny i předpoklady tzv. reálného kontraktu, když vedle písemně uzavřené smlouvy došlo po jejím podpisu dne 29. 11. 2006 k předání finanční hotovosti žalobcem žalovanému 2/ ve výši 575.000 Kč, čemuž odpovídá synallagmatická povinnost žalovaných finanční hotovost, jako předmět půjčky, žalobci vrátit. Pokud proto žalobce po žalovaných vymáhal zaplacení částky 459.163 Kč s příslušenstvím, což je částka předmětné půjčky ponížená o zápočet ve výši 115.837 Kč (náklady soudního řízení přisouzené v daném sporu žalovaným Krajským soudem v Ostravě – pobočkou v Olomouci rozsudkem z 3. 12. 2009, č. j. 12Co 372/2009-152 ve výši 115.837 Kč), shledal soud tento nárok žalobce po právu. Současně nicméně nalézací soud zohlednil v rozhodnutí vznesenou námitku promlčení, ohledně které uzavřel její důvodnost, což mělo za následek zamítnutí žaloby. Podle § 101 občanského zákoníku se totiž ve věci uplatní obecná, tříletá, promlčecí lhůta a z provedeného dokazování se podává, že si strany sjednaly písemně lhůtu k navrácení půjčené finanční hotovosti ke dni 30. 7. 2007. Pokud byla žaloba podána až 22. 4. 2011, stalo se tak po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, a nelze jí proto pro důvodně vznesenou námitku promlčení nároku vyhovět. Ve vztahu k námitce žalobce, že pohledávka promlčena není, neboť přihlásil svoji pohledávku za žalovanými 1/, 2/ do dražebního řízení realizovaného soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, což osvědčil přihláškou zástavního věřitele do dražby nemovitostí, současně okresní soud s odkazem na § 112 občanského zákoníku uzavřel, že zákon umožňuje z hlediska dikce tohoto zákonného ustanovení věřiteli podáním žaloby, uplatněním vzájemného návrhu, příp. započtením podle § 98 o. s. ř., resp. v rámci adhezního řízení po dobu trvání trestního či správního řízení a řádného pokračování v něm promlčecí lhůtu podle § 112 občanského zákoníku stavět. Pokud ovšem žalobce ve smyslu § 336f o. s. ř. pouze uplatnil svou pohledávku zajištěnou zástavním právem k uspokojení v rámci dražby zatížené nemovitosti, takováto skutečnost za následek stavění promlčecí lhůty ve shora uvedeném smyslu nemá a promlčecí lhůta běžet nepřestala. Žalobce, jako další oprávněný, podle 336f o. s. ř. nevystupoval, když přihlášenou žalobní pohledávku zjevně soudním či jiným rozhodnutím přiznánu neměl. Odvolací soud řešil správnost tohoto právního názoru okresního soudu, a dospěl k závěru, že okresní soud v jejím zodpovězení nepochybil. Obecně platí, že nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že věc byla posouzena podle nesprávného právního předpisu, anebo že správně užitý právní předpis nalézací soud nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Podle § 112 občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. Podle § 100 odst. 1 o. z. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až § 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 100 odst. 2 věta prvá o. z. promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Podle § 101 občanského zákoníku pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. V dané věci je nepochybné a zůstalo i nezpochybněno, že žalobce ve sporu uplatňuje majetkové právo, totiž právo na zaplacení peněžní částky, kterou nejméně v uplatněném rozsahu zapůjčil žalovaným 1/ a 2/ podle smlouvy o půjčce ze dne 29. 11. 2006, kterou si strany sjednaly splatnost půjčky nejpozději do 30. 7. 2007. Soudně uplatněné majetkové právo se promlčuje, jak okresní soud zcela správně uzavřel, v obecné, zákonné, promlčecí době, která běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Protože splatnost sporné půjčky byla sjednána nejpozději do 30. 7. 2007, poprvé mohl žalobce své právo uplatnit dne 1. 8. 2007 a k jeho promlčení došlo 1. 8. 2010. Řízení v dané věci bylo zahájeno 22. 4. 2011, tedy až po uplynutí zákonné promlčecí lhůty a za situace, kdy se v řízení žalovaní 1/ a 2/ promlčení zažalovaného nároku dovolali. Dále platí, že při obraně žalobce proti uplatněné námitce promlčení zažalovaného nároku okresní soud řešil správně a podle správně určeného a na věc dopadajícího § 112 občanského zákoníku, zda mohlo dojít ke stavění promlčecí doby v souvislosti s uplatněním zástavního práva podle zástavní smlouvy, kterou je závazek žalovaných 1/ a 2/ založený smlouvou o půjčce z 29. 11. 2006 zajištěn, přihláškou žalobce ze dne 1. 6. 2010 do dražby v exekuci jiného, od žalobce odlišného oprávněného, v exekuci vedené soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov pod sp. zn. 103EX 02811/09. Z dikce § 112 občanského zákoníku jednoznačně plyne, že ke stavění promlčecí doby dochází za situace, kdy věřitel uplatní v promlčecí době právo u soudu nebo u příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje. Totéž platí i o právu, které bylo již pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že tvrzené právo žalobce pravomocně soudem přiznáno dosud nebylo, nemůže se na situaci, které se s odkazem na exekuční řízení dovolává, jednat o naplnění hypotézy § 112 věta druhá občanského zákoníku. Protože žalobce v promlčecí době neuplatnil své právo ani u soudu, je vyloučena i tato část hypotézy § 112 věty prvé občanského zákoníku, takže rozhodující je, zda shora popsaným způsobem došlo k naplnění té části hypotézy, která pamatuje na možnost uplatnění práva v promlčecí době u jiného příslušného orgánu, což je navíc podmíněno tím, že věřitel musí v takto zahájeném řízení řádně pokračovat. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, že pokud žalobce podle § 336f o. s. ř. pouze uplatnil svoji pohledávku z titulu sjednané zástavy v rámci dražby zatížené nemovitosti, nemůže mít takováto skutečnost za následek stavění promlčecí doby, neboť především žalobce, jakožto další oprávněný, podle § 336f o. s. ř. nevystupoval, když přihlášenou žalobní pohledávku zjevně soudním či jiným rozhodnutím přiznánu neměl. Žalobce nepřípadně a nesprávně zaměňuje tituly, tedy důvod soudního uplatnění svého nároku, založeného smlouvou o půjčce a nároku vyplývajícího ze smlouvy o zřízení zástavního práva, jakožto zajišťovacího institutu k této smlouvě. Pokud v dané, posuzované věci žaluje ze smlouvy o půjčce, je zcela jednoznačné, že z tohoto titulu jde o první uplatnění předmětného nároku před soudem, takže obrana stran postupu podle § 336f o. s. ř. v exekučním řízení s jiným okruhem účastníků uplatněná z jiného titulu nemůže mít na stavění promlčecí doby v dané věci žádný vliv a dopad, neboť jde pouze o uplatnění jiného práva, odlišného právního instrumentu, než které je předmětem daného sporu. Ve zbytku lze akceptovat stanovisko žalobce, že stavění promlčecí lhůty dochází jak podáním návrhu v příslušném nalézacím řízení, tak v adhezním řízení, takto součástí trestního řízení, co do svého charakteru a podstaty řízením o právech občanskoprávního charakteru, v exekučním řízení, a to jak podle § 261 a násl. o. s. ř., tak podle zákona č. 120/2001 Sb. (k tomu viz. příkladmo usnesení NS ČR z 23. 8. 2011, sp. zn. 20Cdo 4914/2010) a v konkursním a vyrovnávacím řízení (k tomu viz. usnesení NS ČR pod sp. zn. 20Cdo 5139/2008). Nesprávnost obrany žalobce plyne i z dalšího požadavku zákona, jímž je nejen řádné uplatnění majetkového práva před soudem či u jiného příslušného orgánu, totiž že věřitel v zahájeném řízení řádně pokračuje. Především žalobce žádné takto vymezené řízení nezahájil a pouhé uplatnění jeho věcného práva v exekučním řízení jiných účastníků není způsobilé hypotézu § 112 o. z. v této části naplnit. Shrnuto, platí, že okresnímu soudu nelze, jak činí žalobce v odvolání, vytknout restriktivní a nesprávný výklad § 112 občanského zákoníku, naopak výklad, který okresní soud v dané věci zaujal, je plně v souladu s konstantní judikaturou a odvolací soud jej akceptuje, neboť není důvod se od něho jakkoli odchýlit. Z rozebraných důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil, neboť okresní soud nepochybil ani ve výroku o nákladech řízení, v jehož případě rovněž správně a ve prospěch plně úspěšných žalovaných aplikoval kritéria § 142 odst. 1 o. s. ř. se správným propočtem podle § 151 odst. 2 o. s. ř. a bezchybným určením platebního místa a lhůty k plnění podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. opět ve prospěch plně úspěšných žalovaných 1/ a 2/ s tím, že sestávají ze sazby odměny advokáta podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., 30% navýšení sazby za zastupování dvou osob, což je sazba 60.430 Kč, ze dvou režijních paušálů za vyjádření a účast u odvolacího jednání á 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.), součet 61.030 Kč s navýšením o 20% odpovídající DPH, což je částka 12.206 Kč, takže náklady odvolacího řízení žalovaných činí celkem 73.236 Kč. Splatnost a platební místo byly určeny totožně jako v případě náklady řízení před soudem prvého stupně. Poučení: Dovolání není přípustné, ledaže k dovolání podanému do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v Brně dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Olomouci dne 10. května 2012JUDr. Dana Dorazilová pověřený člen senátu Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Pikalová v. r. Martina Malá předsedkyně senátu ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu  Mgr. Ivany Pikalové a soudců JUDr. Dany Dorazilové a Mgr. Pavla Telce ve věci žalobce M. K.,nar. X, bytem X, zastoupeného advokátem Mgr. Janem Horáčkem, Přerov, Žerotínovo náměstí 13, proti žalovaným 1/ J. J, nar. X, bytem X, a 2/ B. J.,  nar. X, bytem X, zastoupeným advokátem Mgr. Ivo Šotkem, Olomouc, Ostružnická 6, o částku 459.163 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 9. 2011, č. j. 18C 108/2011-69, t a k t o : I.  Rozsudek okresního soudu     s e    p o t v r z u j e . II. Žalobce    j e    p o v i n e n   zaplatit žalovaným 1) a 2)  náklady odvolacího řízení  73.236 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Ivo Šotka. O d ů v o d n ě n í :  Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným 1/ a 2/ zaplatit žalobci společně a nerozdílně jistinu 459.163 Kč s dále specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a dále žalobce zavázal zaplatit žalovaným 1/ a 2/ náklady řízení 73.956 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, kterým  se domáhal jeho změny tak, aby žalobě  bylo v celém rozsahu vyhověno. Namítal, že rozsudek okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odvolací důvod podle § 205 odst.  2 písm. g/ o. s. ř.), pokud okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že nárok žalobce na zaplacení žalované částky z titulu uzavřené smlouvy o půjčce je oprávněný, nicméně pro důvodně uplatněnou námitku promlčení žalobu zamítl. Pokud ve smlouvě byla sjednána lhůta ke vrácení půjčky dne 30. 7. 2007 a žaloba byla podána 22. 4. 2011, bylo žalováno až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. K tomu žalobce namítal, že v řízení bylo rovněž prokázáno, že podáním z 1. 6. 2010 přihlásil žalovanou pohledávku zajištěnou zástavním právem do dražby nemovitostí v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou pod sp. zn. 103Ex 02811/09 proti žalovaným, jako povinným, přičemž přihláška byla soudnímu exekutorovi doručena 2. 6. 2010. K dražbě nicméně nedošlo, protože žalovaný 2/ uhradil vymáhanou pohledávku a exekuční řízení bylo ukončeno 17. 3. 2011, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci 11. 4. 2011. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že přihláškou pohledávky do dražby  došlo k zastavení (správně ke stavění) běhu promlčecí doby ve smyslu § 112 občanského zákoníku. Pokud zde zákon hovoří, že k zastavení (stavění) běhu promlčecí doby je nutno uplatnit pohledávku v promlčecí době u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračovat, nelze tuto normu vykládat restriktivně, že se musí jednat pouze o řízení nalézací mezi věřitelem a dlužníkem. Tento názor podpořil odkazem na judikaturu, která už v minulosti dospěla k závěru, že jestliže poškozený uplatnil v trestním řízení včas nárok na náhradu škody, jež mu byla způsobena trestným činem a v řízení řádně pokračuje, běh promlčecí doby se staví (rozhodnutí NS ČR pod Rc 31/74). Přihláška pohledávky do dražby nemovitostí  podle § 336f o. s. ř. je uplatněním nároku věřitele vůči dlužníkovi v řízení, které je vedeno soudem, resp. soudním exekutorem, jehož úkony jsou podle § 52 odst. 2 exekučního řádu považovány za  úkony soudu. Je-li dražba úspěšná a nemovitosti vydraženy,  následuje rozvrhové jednání, kde jsou přihlášené pohledávky projednávány a posuzovány, zda mohou být uspokojeny z rozdělované podstaty. Kdokoliv z účastníků rozvrhového  řízení včetně dlužníka může přihlášené pohledávky popírat co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupin a pořadí. Přihláškou je tedy uplatněno právo  na zaplacení pohledávky proti dlužníkovi a o tomto právu je soudem řádně rozhodováno. S ohledem na § 112 o. z. tak dojde ke stavění  promlčecí doby i uplatněním nároku formou přihlášky do dražby v exekučním řízení proti dlužníkovi. Rozsudek okresního soudu tak spočívá na nesprávném právním názoru, že uplatněná pohledávka je promlčena. Ve vyjádření k odvolání žalovaní  navrhli rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Setrvali na stanovisku, že žalovaný nárok je promlčen, neboť byl splatný 31. 7. 2007 a tříletá, promlčecí lhůta  uplynula dne 31. 7. 2010. Žaloba ze dne 22. 4. 2011 byla tedy podána až po jejím uplynutí. K námitce žalobce, že jeho přihláškou do dražebního jednání z 1. 6. 2010 došlo ke stavění promlčecí doby podle § 112 o. z., opětovně žalovaní namítají, že uplatněním práv v rámci exekučního řízení, které navíc bylo vedeno mezi zcela jinými účastníky, nedošlo k řádnému uplatnění nároku. Z výkladu a judikatury k ustanovení § 112 o. z. vyplývá, že k tomu, aby došlo ke stavění promlčecí doby, musí být právo uplatněno u soudu nebo jiného příslušného orgánu, tedy orgánu, kterému  byla namísto soudu svěřena pravomoc rozhodovat stejně jako soud, příkladmo rozhodci nebo rozhodčí  soud. Exekutor takovýmto orgánem zcela jistě není. Krajský soud k odvolání žalobce přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení (§ 206 a § 212 o. s. ř.), při jeho charakteru řízení mimo výčet podle § 120 odst. 2 o. s. ř. v systému neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.) s důrazem na revizi uplatněného odvolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci soudem prvního stupně (§ 205 odst. 2  písm. g/ o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Předmětem přezkumu odvolacím soudem zůstal nepochybně skutkový stav, že účastníci řízení po předchozí dohodě uzavřeli dne 29. 11. 2006 smlouvu o půjčce, podle které žalobce, jako věřitel, zapůjčil žalovaným, jako dlužníkům, finanční částku ve výši 575.000 Kč. Splatnost půjčky byla dohodnuta jednorázově, nejpozději do 30. 7. 2007, na bankovní účet žalobce a půjčka byla sjednána jako bezúročná. Současně si účastníci (strany půjčky) sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. K zajištění půjčky byly dále uzavřeny i smlouvy o zřízení zástavního práva a smlouva o zajišťovacím převodu práva k nemovitostem, dále specifikovaným v odůvodnění rozsudku, které jsou zapsány na LV č. 84 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc pro k. ú. Domašov nad Bystřicí, obec Domašov nad Bystřicí, okres Olomouc. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti dnem podpisu, přičemž podpisy účastníků byly realizovány před advokátkou JUDr. Irenou Tšponovou, která totožnost účastníků ověřila z předložených občanských průkazů.  Žalobce přitom při podpisu předmětné smlouvy na jeho žádost zastupoval R. Ř. a tomuto žalobce předal v hotovosti částku 375.000 Kč, když se současně dohodli na tom, že jmenovaný půjčí žalobci částku 200.000 Kč, kterou připojí k předané hotovosti ve výši 375.000 Kč a po podpisu smlouvy tuto předá žalovaným. Po podpisu smlouvy 29. 11. 2006 předal R. Ř. žalovanému 2/ v hotovosti částku 575.000 Kč, který si částku přepočítal. Nebylo prokázáno, že by na úhradu půjčky žalovaní žalobci cokoli zaplatili. Takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud z hlediska právního posouzení podřadil pod kritéria § 657 občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaní 1/ a 2/ ve sporu namítli promlčení zažalovaného nároku, rovněž podle § 100 odst. 1, § 101 a § 112 občanského zákoníku. Poté uzavřel, že žaloba důvodná není právě z důvodu úspěšně vznesené námitky promlčení. Okresní soud dovodil, že smlouva o půjčce mezi účastníky  byla předmětného dne řádně uzavřena a byly naplněny i předpoklady tzv. reálného kontraktu, když vedle písemně uzavřené smlouvy došlo po jejím podpisu dne 29. 11. 2006 k předání finanční hotovosti žalobcem žalovanému 2/ ve výši 575.000 Kč, čemuž odpovídá synallagmatická povinnost žalovaných finanční hotovost, jako předmět půjčky, žalobci vrátit. Pokud proto žalobce po žalovaných vymáhal zaplacení částky 459.163 Kč s příslušenstvím, což je částka předmětné půjčky ponížená o zápočet ve výši 115.837 Kč (náklady soudního řízení přisouzené  v daném sporu žalovaným Krajským soudem v Ostravě – pobočkou v Olomouci rozsudkem z 3. 12. 2009, č. j. 12Co 372/2009-152 ve výši 115.837 Kč), shledal soud tento nárok žalobce po právu. Současně nicméně nalézací soud zohlednil v rozhodnutí vznesenou námitku promlčení, ohledně které uzavřel její důvodnost, což mělo za následek zamítnutí žaloby. Podle § 101 občanského zákoníku se totiž ve věci uplatní obecná, tříletá, promlčecí lhůta a z provedeného dokazování se podává, že si strany sjednaly písemně lhůtu k navrácení půjčené finanční hotovosti ke dni 30. 7. 2007. Pokud byla žaloba podána až 22. 4. 2011, stalo se tak po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, a nelze jí proto pro důvodně vznesenou námitku promlčení nároku vyhovět. Ve vztahu k námitce žalobce, že pohledávka promlčena není, neboť přihlásil svoji pohledávku za žalovanými 1/, 2/ do dražebního řízení realizovaného soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, což osvědčil přihláškou zástavního věřitele do dražby nemovitostí, současně okresní soud s odkazem na § 112 občanského  zákoníku uzavřel, že zákon umožňuje z hlediska dikce tohoto zákonného ustanovení věřiteli podáním žaloby, uplatněním vzájemného návrhu, příp. započtením podle § 98 o. s. ř., resp. v rámci adhezního řízení po dobu trvání trestního či správního řízení a řádného pokračování v něm promlčecí lhůtu podle § 112 občanského zákoníku stavět. Pokud ovšem žalobce ve smyslu § 336f o. s. ř. pouze uplatnil svou pohledávku zajištěnou zástavním právem k uspokojení v rámci dražby zatížené nemovitosti, takováto skutečnost za následek stavění promlčecí lhůty ve shora uvedeném smyslu nemá a promlčecí lhůta běžet nepřestala. Žalobce, jako další oprávněný, podle 336f o. s. ř. nevystupoval, když přihlášenou žalobní pohledávku zjevně soudním či jiným rozhodnutím přiznánu neměl. Odvolací soud řešil správnost tohoto právního názoru okresního soudu, a dospěl k závěru, že okresní soud v jejím zodpovězení nepochybil. Obecně platí, že nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že věc byla posouzena podle nesprávného právního předpisu, anebo že správně  užitý právní předpis nalézací soud nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Podle § 112 občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto  uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. Podle § 100 odst. 1 o. z. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto  zákoně stanovené (§ 101 až § 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 100 odst. 2 věta prvá o. z. promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Podle § 101 občanského zákoníku pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. V dané věci je nepochybné a zůstalo i nezpochybněno, že žalobce ve sporu uplatňuje majetkové právo, totiž právo na zaplacení peněžní částky, kterou nejméně v uplatněném rozsahu zapůjčil žalovaným 1/ a 2/ podle smlouvy o půjčce ze dne 29. 11. 2006, kterou si strany sjednaly splatnost půjčky nejpozději do 30. 7. 2007. Soudně uplatněné majetkové právo se promlčuje, jak okresní soud zcela správně uzavřel, v obecné, zákonné, promlčecí době, která běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Protože splatnost sporné půjčky byla sjednána nejpozději do  30. 7. 2007, poprvé mohl žalobce své právo uplatnit dne 1. 8. 2007 a k jeho  promlčení došlo 1. 8. 2010. Řízení v dané věci bylo zahájeno 22. 4. 2011, tedy až  po uplynutí zákonné promlčecí lhůty a za situace, kdy se v řízení žalovaní 1/ a 2/ promlčení zažalovaného nároku dovolali. Dále platí, že při obraně žalobce proti uplatněné námitce promlčení zažalovaného nároku okresní soud řešil správně a podle správně určeného a na věc dopadajícího § 112 občanského zákoníku, zda mohlo dojít ke stavění promlčecí doby v souvislosti s uplatněním zástavního práva podle zástavní smlouvy, kterou je závazek žalovaných 1/ a 2/ založený smlouvou o půjčce z 29. 11. 2006 zajištěn, přihláškou žalobce ze dne 1. 6. 2010 do dražby v exekuci  jiného, od žalobce odlišného oprávněného, v exekuci vedené soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov pod sp. zn. 103EX 02811/09. Z dikce § 112 občanského zákoníku jednoznačně plyne, že ke stavění promlčecí doby dochází za situace, kdy věřitel uplatní v promlčecí době právo u soudu nebo u příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje. Totéž platí i o právu, které bylo již pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného  příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že tvrzené právo žalobce pravomocně soudem přiznáno dosud nebylo, nemůže se na situaci, které se s odkazem na exekuční řízení dovolává, jednat o naplnění hypotézy § 112 věta druhá občanského zákoníku. Protože žalobce v promlčecí době neuplatnil své právo ani u soudu, je vyloučena i tato část hypotézy § 112 věty prvé  občanského zákoníku, takže rozhodující je, zda shora popsaným způsobem došlo k naplnění té části hypotézy, která pamatuje na možnost uplatnění práva v promlčecí době u jiného příslušného orgánu, což je navíc podmíněno tím, že věřitel musí v takto zahájeném řízení řádně pokračovat. Odvolací soud sdílí  závěr okresního soudu, že pokud žalobce podle § 336f o. s. ř. pouze uplatnil svoji pohledávku z titulu sjednané zástavy v rámci dražby zatížené nemovitosti, nemůže mít takováto skutečnost za následek stavění promlčecí doby, neboť především žalobce, jakožto další oprávněný, podle § 336f o. s. ř. nevystupoval, když přihlášenou žalobní pohledávku zjevně soudním či jiným rozhodnutím přiznánu neměl. Žalobce nepřípadně a nesprávně zaměňuje tituly, tedy důvod soudního uplatnění svého nároku, založeného smlouvou o půjčce a nároku vyplývajícího ze smlouvy o zřízení zástavního práva, jakožto zajišťovacího institutu k této smlouvě. Pokud v dané, posuzované věci žaluje ze smlouvy o půjčce, je zcela jednoznačné, že z tohoto titulu jde o první  uplatnění předmětného nároku před soudem, takže obrana stran postupu podle § 336f o. s. ř. v exekučním řízení s jiným okruhem účastníků uplatněná z jiného titulu nemůže mít na stavění promlčecí doby v dané věci žádný vliv a dopad, neboť jde pouze o uplatnění jiného práva, odlišného právního instrumentu, než které je předmětem daného sporu. Ve zbytku lze akceptovat stanovisko žalobce, že stavění promlčecí lhůty dochází jak podáním návrhu v příslušném nalézacím řízení, tak v adhezním řízení, takto součástí trestního řízení, co do svého charakteru a podstaty řízením o právech občanskoprávního charakteru, v exekučním řízení, a to jak podle § 261 a násl. o. s. ř., tak podle zákona č. 120/2001 Sb. (k tomu viz. příkladmo usnesení NS ČR z 23. 8. 2011, sp. zn. 20Cdo 4914/2010) a v konkursním a vyrovnávacím řízení (k tomu viz. usnesení NS ČR pod sp. zn. 20Cdo 5139/2008). Nesprávnost obrany žalobce plyne i z dalšího požadavku zákona, jímž je nejen řádné uplatnění majetkového práva před soudem či u jiného příslušného orgánu, totiž že věřitel v zahájeném řízení řádně pokračuje. Především žalobce žádné takto vymezené řízení nezahájil a pouhé uplatnění jeho věcného práva v exekučním řízení jiných účastníků není způsobilé hypotézu § 112 o. z. v této části naplnit. Shrnuto, platí, že okresnímu soudu nelze, jak činí žalobce v odvolání, vytknout restriktivní a nesprávný výklad § 112 občanského zákoníku, naopak výklad, který okresní soud v dané věci zaujal, je plně v souladu s konstantní judikaturou a odvolací soud jej akceptuje, neboť není důvod se od něho jakkoli odchýlit. Z rozebraných důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil, neboť okresní soud nepochybil ani ve výroku o nákladech řízení, v jehož případě rovněž správně a ve prospěch plně úspěšných žalovaných aplikoval kritéria § 142 odst. 1 o. s. ř. se správným propočtem podle § 151 odst. 2 o. s. ř. a bezchybným určením platebního místa a lhůty k plnění podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. opět ve prospěch plně úspěšných žalovaných 1/ a 2/ s tím, že sestávají ze sazby odměny advokáta podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., 30% navýšení sazby za zastupování dvou osob, což je sazba 60.430 Kč, ze dvou režijních paušálů za vyjádření a účast u odvolacího jednání á 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.), součet 61.030 Kč s navýšením o 20% odpovídající  DPH, což je částka 12.206 Kč, takže náklady odvolacího řízení žalovaných činí celkem 73.236 Kč. Splatnost a platební místo byly určeny totožně jako v případě náklady řízení před soudem prvého stupně. Poučení: Dovolání   není  přípustné,  ledaže k dovolání podanému do dvou měsíců       od doručení tohoto  rozsudku  prostřednictvím  Okresního soudu v  Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v Brně dospěje dovolací  soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nesplní-li povinný dobrovolně,  co mu  ukládá  toto  vykonatelné  rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Olomouci dne 10. května 2012JUDr. Dana Dorazilová pověřený člen senátu Za správnost vyhotovení:   Mgr. Ivana Pikalová v. r. Martina Malá        předsedkyně senátu