Jestliže při konvokaci věřitelů podle § 175n o.s.ř. suma soudu oznámených pohledávek převyšuje cenu dědictví, je dědic povinen (poměrně) uspokojit pohledávky přihlášených věřitelů a v takovém případě neodpovídá věřitelům, kteří své pohledávky včas soudu neoznámili, aniž by bylo významné, zda přihlášené pohledávky v odpovídající výši skutečně zaplatil. Je proto nadbytečné se zabývat tím, v jakém rozsahu byly pohledávky přihlášených věřitelů ke dni rozhodování soudu o nepřihlášené pohledávce fakticky uhrazeny.

15Co 307/2011-119 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Dagmar Hanákové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobce VOLVO Truck Czech, s.r.o., se sídlem Říčany u Prahy, Čestlice, Obchodní 109, IČ: 61055239, zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 57, proti žalovanému V. P., nar. xxx, bytem xxx, o zaplacení částky 22.336,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28.4.2011, č.j. 20 C 48/2009-75, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 22.336,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené předpisy práva občanského od 11.10.2005 do zaplacení, se zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 22.336,50 Kč s úroky z prodlení od 11.10.2005 do zaplacení ve výši určené předpisy práva občanského (výrok I.) a na nákladech řízení 22.265,- Kč ( výrok II.). Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž poukázal na to, že v dědickém řízení došlo ke konvokaci věřitelů a za této situace se uhrazují nepřihlášené pohledávky jen tehdy, nebyla-li vyčerpána cena dědictví ve prospěch všech přihlášených věřitelů. Žalobce se do dědického řízení po zůstaviteli Janu Pláškovi nepřihlásil, proto za jeho pohledávku neodpovídá. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu, neboť je správný závěr, že žalovaný za dluhy zůstavitele odpovídá do výše nabytého dědictví, tj. do částky 1.095.839,50 Kč, kterou je povinen uhradit přihlášeným věřitelům na základě konvokace věřitelů. Žalovaný však dosud uhradil pouze třem z přihlášených věřitelů částku 597.941,- Kč, do doby rozhodnutí okresního soudu tedy nevyčerpal cenu nabytého dědictví, proto je povinen zaplatit i jeho pohledávku, byť ji v rámci konvokace věřitelů nepřihlásil. U odvolacího jednání žalobce potvrdil, že vymáhanou pohledávku do dědického řízení po zůstaviteli nepřihlásil, netvrdil ani, že by zůstavitel zanechal nějaký další majetek a souhlasil s oceněním jeho majetku tak, jak bylo provedeno v dědickém řízení. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu spolu s řízením předcházejícím a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Z obsahu spisu plyne, že v řízení zahájeném 17.12.2007 žalobce původně po žalovaném Janu Pláškovi ( dále i zůstaviteli) vymáhal částku 22.336,50 Kč s úroky z prodlení ve výši stanovené předpisy práva občanského od 11.10.2005 do zaplacení. Skutkově tvrdil, že pro zůstavitele provedl dne 26.9.2005 opravu nákladního vozidla značky VOLVO FH12, SPZ OVD 25-25, zůstavitel opravené vozidlo převzal, cenu opravy ve výši 22.336,50 Kč nezaplatil. Po úmrtí původního žalovaného dne 20.3.2009 okresní soud usnesením ze dne 18.11.2009 řízení přerušil do doby skončení dědického řízení, o pokračování v řízení rozhodl usnesením ze dne 26.1.2011, které právní moci nabylo dne 23.2.2011, jímž současně podle § 107 odst. 1, 2 o.s.ř. rozhodl, že v řízení na straně žalovaného bude pokračováno s V. P. Žalovaný V. P. potvrdil uzavření smlouvy a provedení opravy za vyúčtovanou cenu, v obraně namítal, že za dluh neodpovídá, neboť žalobce pohledávku nepřihlásil v rámci konvokace věřitelů do dědického řízení. Po skutkové stránce okresní soud zjistil, že na základě telefonické objednávky z 26.9.2005 žalobce téhož dne provedl pro zůstavitele opravu vozidla značky Volvo FH12, SPZ OVD 25-25 a cenu ve výši 22.336,50 Kč vyúčtoval fakturou se splatností 10.10.2005. V. P. nabyl veškeré dědictví zůstavitelem zanechané, přičemž obvyklá cena majetku činila 1.095.839,50 Kč, výše dluhů 2.830.099,11 Kč a dědictví bylo předluženo o 1.734.259,61 Kč, v tzv. konvokaci věřitelů v dědickém řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 47 D 308/2009 žalobce svou pohledávku neoznámil. Žalovaný doposud neuhradil přihlášeným věřitelům dluhy zůstavitele do ceny nabytého dědictví, na přihlášené pohledávky zaplatil pouze částku 597.941,- Kč. Po právní stránce okresní soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a zůstavitelem byla podle § 536 obch. zák. ústní formou uzavřena dne 26.09.2005 smlouva o dílo, jejímž předmětem byla oprava vozidla zůstavitele. Žalobci vzniklo po provedení opravy právo na zaplacení vyúčtované ceny ve výši 22.336,50 Kč splatné 10.10.2005, ode dne následujícího nastalo prodlení, proto mu dle § 369 odst. 1 obch. zák. náleží také úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského. Námitku žalovaného, že vymáhanou pohledávku není povinen uhradit, neboť ji žalobce neoznámil v konvokaci věřitelů dle § 175n o.s.ř., okresní soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.07.2010, sp. zn. 21Cdo 220/2009, vyhodnotil jako nedůvodnou při závěru, že žalovaný by nebyl povinen plnit žalobci pouze pokud by prokázal, že uspokojil ve smyslu § 175n o.s.ř. pohledávky ostatních, do dědického řízení přihlášených, věřitelů, a že tím byla zcela vyčerpána cena dědictví, které jako jediný dědic nabyl. Žalovaný do výše nabytého dědictví, tj. do částky 1.095.839,50 Kč, odpovídá dle § 470 odst. 1 obč. zák. za dluhy zůstavitele, které je povinen uhradit přihlášeným věřitelům na základě konvokace věřitelů dle § 175n o.s.ř., a to poměrně podle skupin a pořadí určených v ust. § 175v odst. 2 a 3 o.s.ř. Žalovaný prokázal uhrazení dluhů pouze třem věřitelům z mnoha v celkové výši 597.941,- Kč , do doby rozhodnutí okresního soudu tak na úhradu dluhů nevyčerpal cenu nabytého dědictví, a je proto povinen zaplatit pohledávku i žalobci jako nepřihlášenému věřiteli, neboť ani s připočtením již zaplacené částky 597.941,- Kč nepřesáhne hodnota uhrazených dluhů zůstavitele 1.095.839,50 Kč. Krajský soud zopakoval dokazování fakturou ze dne 26.9.2005, výpisem J.P. z živnostenského rejstříku, úmrtním listem J.P. a spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 47D 308/2009, zejména usnesením ze dne 5.2.2010, č.j. 47D 308/2009-349, a usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6.9.2010, č.j. 47D 308/2009-474, z nichž učinil okresní soud správná skutková zjištění, na které krajský soud pro stručnost odkazuje a plně se s nimi ztotožňuje. Dále krajský soud provedl dokazování spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 20C 122/2007, z něhož zjistil, že rozsudkem ze dne 18.6.2007, č.j. 20C 122/2007-28 byla zamítnuta žaloba žalobce proti žalovanému J. P. o zaplacení částky 22.336,50 Kč s příslušenstvím, pro následné zpětvzetí žaloby byl usnesením ze dne 7.9.2007, č.j. 20C 122/2007-34 tento rozsudek zrušen a řízení bylo zastaveno. Okresní soud po právní stránce správně posoudil uplatněný nárok žalobce podle § 536 a násl. obch. zák., neboť mezi stranami bylo nesporné, že mezi žalobcem a zůstavitelem J. P. byla uzavřena dne 26.09.2005 ústní formou smlouva o dílo, jejímž předmětem byla oprava vozidla zůstavitele. Žalobci tak vzniklo provedením této opravy vůči zůstaviteli právo na zaplacení ceny díla ve výši 22.336,50 Kč, jejíž splatnost nastala dne 10.10.2005. Krajský soud se však neztotožňuje se závěry okresního soudu, týkajícími se odpovědnosti žalovaného jako dědice zůstavitele za jeho dluhy. Odpovědnost dědice za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem je dle § 470 odst. 1 obč. zák. omezena cenou nabytého dědictví; až do výše ceny nabytého dědictví je dědic povinen k úhradě dluhů a přiměřených nákladů pohřbu použít jak zděděný, tak i svůj vlastní majetek (přechodem zděděného majetku na dědice došlo ke splynutí s jeho dosavadním vlastním majetkem). Převyšují-li dluhy zůstavitele a přiměřené náklady spojené s pohřbem cenu nabytého dědictví, a neodpovídá-li proto dědic za pasiva dědictví ve smyslu ustanovení § 470 obč. zák. v plném rozsahu, nezáleží jen na úvaze dědice, které z dluhů zůstavitele (nákladů spojených s pohřbem) uhradí, popř. v jaké výši. Vzhledem k tomu, že příčinou omezení odpovědnosti dědice za pasiva dědictví je stav předlužení dědictví, je třeba v zájmu ochrany práv věřitelů dovodit, že jejich právní postavení nemůže být jiné, než jaké by bylo při uspokojování jejich pohledávek v rámci likvidace dědictví (kdyby byla soudem nařízena), a že dědic je proto povinen postupovat při uspokojování věřitelů způsobem, který je (jinak) předepsán pro rozvrh výtěžku v ustanovení § 175v odst.2 písm. b) až f) a § 175v odst. 3 o.s.ř. Podle § 175n o.s.ř. na návrh dědiců vydá soud usnesení, v němž vyzve věřitele, aby mu oznámili své pohledávky ve lhůtě, kterou v usnesení stanoví, a poučí je o tom, že dědici neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky včas neoznámili, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů vyčerpána cena dědictví, kterého dědici nabyli. Usnesení se uveřejní vyvěšením na úřední desce soudu. Podle § 175v odst. 2 o.s.ř. z výtěžku uhradí soud postupně pohledávky podle těchto skupin: b) pohledávky nákladů zůstavitelovy nemoci a přiměřených nákladů jeho pohřbu, c) pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem, převodem práva nebo postoupením pohledávky, d) pohledávky nedoplatků výživného, e) pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, pokud nebyly uspokojeny podle písmena c), f) ostatní pohledávky. Podle odst. 3 téhož ustanovení nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se poměrně; ve skupině c) se však pohledávky uspokojují podle jejich pořadí, přičemž pohledávky zajištěné zadržovacím právem se uhradí před ostatními pohledávkami. Pro pořadí je rozhodující den, kdy právo zajišťující pohledávku vzniklo. Ustanovení § 175v odst. 2 písm. b) až f) a § 175v odst. 3 o.s.ř. je třeba vykládat ve spojení s ust. § 175n o.s.ř. a jeho účelem, jímž je vyjasnění okruhu osob, které uplatňují pohledávky vůči zůstaviteli, a ochrana dědiců vůči věřitelům, kteří se nepřihlásí. V případě, že v řízení o dědictví byla provedena tzv. konvokace věřitelů podle ustanovení § 175n o.s.ř., platí její účinky i mimo rámec dědického řízení; nepřihlášené pohledávky je proto dědic povinen uspokojit, jen jestliže již nevyčerpal cenu nabytého dědictví ve prospěch těch věřitelů, kteří se na výzvu soudu učiněnou podle ustanovení § 175n o.s.ř. v řízení o dědictví včas a řádně přihlásili. Ochrana nejen dědiců, ale i věřitelů, kteří nebyli v průběhu dědického řízení pasivní a své pohledávky v rámci konvokace věřitelů přihlásili, spočívá mimo jiné v tom, že dědic není povinen uspokojit pohledávky nepřihlášených dědiců, byla-li uspokojením přihlášených pohledávek vyčerpána cena nabytého dědictví (§ 470 obč. zák.). V ust. § 175n o.s.ř. použitý pojem „uspokojení“ přihlášených pohledávek ostatních věřitelů je v souladu s účelem této právní úpravy zapotřebí vyložit tak, že se nejedná o reálné uhrazení, tj. zaplacení dluhů přihlášeným věřitelům, povinnost tyto věřitele uspokojit vzniká již tím, že své pohledávky v konvokaci přihlásili, k uspokojení pak může dojít i případně dohodou o splátkách, uznáním závazku, nesplní-li dědic pohledávky přihlášených věřitelů, za které odpovídá, mohou je vymáhat i v soudním řízení. Tento výklad není v rozporu se závěry formulovanými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.7.2010, sp.zn. 21Cdo 220/2009, v němž zkoumaná otázka řešena nebyla. Jiný výklad by totiž vedl k popření smyslu konvokace věřitelů, jímž není jen ochrana dědiců, ale též ochrana věřitelů, kteří byli při uplatňování svých práv (na rozdíl od věřitelů nepřihlášených) bdělí a v konečném důsledku k tomu, že řádný postup věřitelů, kteří se na základě konvokace věřitelů přihlásili do dědického řízení, by neměl v zásadě žádný význam, neboť nepřihlášení, v dědickém řízení pasivní věřitelé, by měli v případech předluženého dědictví stejné, ne-li výhodnější postavení, než věřitelé přihlášení, k čemuž by i v daném případě došlo. Takový názor je i v rozporu se zásadou vyjádřenou v ust. § 470 odst. 1 obč. zák., podle něhož dědic odpovídá za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s jeho pohřbem jen omezeně, a to do výše ceny nabytého dědictví. Jestliže při konvokaci věřitelů dle § 175n o.s.ř. suma soudu oznámených pohledávek převyšuje cenu dědictví, je dědic povinen (poměrně) uspokojit pohledávky přihlášených věřitelů a v takovém případě neodpovídá věřitelům, kteří své pohledávky včas soudu neoznámili, aniž by bylo významné, zda přihlášené pohledávky v odpovídající výši skutečně zaplatil. Při tomto závěru je proto nadbytečné se zabývat tím, v jakém rozsahu byly pohledávky přihlášených věřitelů ke dni rozhodování soudu o nepřihlášené pohledávce fakticky uhrazeny. Z usnesení okresního soudu ze dne 6.9.2010, č.j. 47D 308/2009 – 474, plyne, že byla určena obvyklá cena majetku zůstavitele J. P. na částku 1.095.839,50 Kč, výše dluhů zůstavitele v rámci konvokace přihlášených věřitelů provedené usnesením okresního soudu ze dne 5.2.2010, č.j. 47D 308/2009-349, částkou 2.830.099,11 Kč a výše předlužení dědictví tedy činí 1.734.259,61 Kč. Z dědictví po zůstaviteli proto mohou být do výše jeho ceny uspokojeni jen ti věřitelé, kteří na základě konvokace věřitelů včas své pohledávky do dědického řízení po zůstaviteli přihlásili, a to nikoliv plně, ale pouze poměrně dle zásad uvedených v ust. § 175v odst. 2 písm. b) až f) a § 175v odst. 3 o.s.ř. Nepostačuje-li hodnota dědictví, do jejíž výše žalovaný dle § 470 odst. 1 obč. zák. odpovídá za dluhy zůstavitele, ani k uhrazení pohledávek řádně přihlášených věřitelů, pak žalovaný za dluh zůstavitele vůči žalobci, který svou pohledávku dle § 175n o.s.ř. neoznámil, neodpovídá, v tomto rozsahu proto není procesním (a právním) nástupcem zůstavitele. Krajský soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. Současně krajský soud podle § 224 odst. 2, § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o nákladech řízení před soudem I. stupně s přihlédnutím k tomu, že procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu těchto nákladů vzdal. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit úspěšnému žalovanému na těchto nákladech 900,- Kč jako soudní poplatek z odvolání. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Ostravě dne 21.2.2012 Mgr. Dagmar Hanáková, v.r. předsedkyně senátu 15Co 307/2011-119 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Dagmar Hanákové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobce VOLVO Truck Czech, s.r.o., se sídlem Říčany u Prahy, Čestlice, Obchodní 109, IČ: 61055239, zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 57, proti žalovanému V. P., nar. xxx, bytem xxx, o zaplacení částky 22.336,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28.4.2011, č.j. 20 C 48/2009-75, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 22.336,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené předpisy práva občanského od 11.10.2005 do zaplacení, se zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 900,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 22.336,50 Kč s úroky z prodlení od 11.10.2005 do zaplacení ve výši určené předpisy práva občanského (výrok I.) a na nákladech řízení 22.265,- Kč ( výrok II.). Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž poukázal na to, že v dědickém řízení došlo ke konvokaci věřitelů a za této situace se uhrazují nepřihlášené pohledávky jen tehdy, nebyla-li vyčerpána cena dědictví ve prospěch všech přihlášených věřitelů. Žalobce se do dědického řízení po zůstaviteli Janu Pláškovi nepřihlásil, proto za jeho pohledávku neodpovídá. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu, neboť je správný závěr, že žalovaný za dluhy zůstavitele odpovídá do výše nabytého dědictví, tj. do částky 1.095.839,50 Kč, kterou je povinen uhradit přihlášeným věřitelům na základě konvokace věřitelů. Žalovaný však dosud uhradil pouze třem z přihlášených věřitelů částku 597.941,- Kč, do doby rozhodnutí okresního soudu tedy nevyčerpal cenu nabytého dědictví, proto je povinen zaplatit i jeho pohledávku, byť ji v rámci konvokace věřitelů nepřihlásil. U odvolacího jednání žalobce potvrdil, že vymáhanou pohledávku do dědického řízení po zůstaviteli nepřihlásil, netvrdil ani, že by zůstavitel zanechal nějaký další majetek a souhlasil s oceněním jeho majetku tak, jak bylo provedeno v dědickém řízení. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu spolu s řízením předcházejícím a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Z obsahu spisu plyne, že v řízení zahájeném 17.12.2007 žalobce původně po žalovaném Janu  Pláškovi ( dále i zůstaviteli)  vymáhal  částku 22.336,50 Kč s úroky z prodlení ve výši stanovené předpisy práva občanského od 11.10.2005 do zaplacení. Skutkově tvrdil, že pro zůstavitele provedl dne 26.9.2005 opravu nákladního vozidla značky VOLVO FH12, SPZ OVD 25-25, zůstavitel opravené vozidlo převzal, cenu opravy ve výši 22.336,50 Kč nezaplatil. Po úmrtí původního žalovaného dne 20.3.2009 okresní soud usnesením ze dne 18.11.2009 řízení přerušil do doby skončení dědického řízení, o pokračování v řízení rozhodl usnesením ze dne 26.1.2011, které právní moci nabylo dne 23.2.2011, jímž současně podle § 107 odst. 1, 2 o.s.ř. rozhodl, že v řízení na straně žalovaného bude pokračováno s V. P. Žalovaný V. P. potvrdil uzavření smlouvy a provedení opravy za vyúčtovanou cenu, v obraně namítal, že za dluh neodpovídá, neboť žalobce pohledávku nepřihlásil v rámci konvokace věřitelů do dědického řízení. Po skutkové stránce okresní soud zjistil, že na základě telefonické objednávky z 26.9.2005 žalobce téhož dne provedl pro zůstavitele opravu vozidla značky Volvo FH12, SPZ OVD 25-25 a cenu ve výši 22.336,50 Kč vyúčtoval fakturou se splatností 10.10.2005. V. P. nabyl veškeré dědictví zůstavitelem zanechané, přičemž obvyklá cena majetku činila 1.095.839,50 Kč, výše dluhů 2.830.099,11 Kč a dědictví bylo předluženo o 1.734.259,61 Kč, v tzv. konvokaci věřitelů v dědickém řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 47 D 308/2009 žalobce svou pohledávku neoznámil. Žalovaný doposud neuhradil přihlášeným věřitelům dluhy zůstavitele do ceny nabytého dědictví, na přihlášené pohledávky zaplatil pouze částku 597.941,- Kč. Po právní stránce okresní soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a zůstavitelem byla podle § 536 obch. zák. ústní formou uzavřena dne 26.09.2005 smlouva o dílo, jejímž předmětem byla oprava vozidla zůstavitele. Žalobci vzniklo po provedení opravy právo na zaplacení vyúčtované ceny ve výši 22.336,50 Kč splatné 10.10.2005, ode dne následujícího nastalo prodlení, proto mu dle § 369 odst. 1 obch. zák. náleží také úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského. Námitku žalovaného, že vymáhanou pohledávku není povinen uhradit, neboť ji žalobce neoznámil v konvokaci věřitelů dle § 175n o.s.ř., okresní soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.07.2010, sp. zn. 21Cdo 220/2009, vyhodnotil jako nedůvodnou při závěru, že žalovaný by nebyl povinen plnit žalobci pouze pokud by prokázal, že uspokojil ve smyslu § 175n o.s.ř. pohledávky ostatních, do dědického řízení přihlášených, věřitelů, a že tím byla zcela vyčerpána cena dědictví, které jako jediný dědic nabyl. Žalovaný do výše nabytého dědictví, tj. do částky 1.095.839,50 Kč, odpovídá dle § 470 odst. 1 obč. zák. za dluhy zůstavitele, které je povinen uhradit přihlášeným věřitelům na základě konvokace věřitelů dle § 175n o.s.ř., a to poměrně podle skupin a pořadí určených v ust. § 175v odst. 2 a 3 o.s.ř.  Žalovaný  prokázal  uhrazení  dluhů  pouze třem věřitelům z mnoha v celkové výši  597.941,- Kč , do  doby  rozhodnutí  okresního  soudu   tak  na  úhradu  dluhů nevyčerpal  cenu  nabytého  dědictví, a je proto povinen zaplatit pohledávku i žalobci jako nepřihlášenému věřiteli, neboť ani s připočtením již zaplacené částky 597.941,- Kč nepřesáhne hodnota uhrazených dluhů zůstavitele 1.095.839,50 Kč. Krajský soud zopakoval dokazování fakturou ze dne 26.9.2005, výpisem J.P. z živnostenského rejstříku, úmrtním listem J.P. a spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 47D 308/2009, zejména usnesením ze dne 5.2.2010, č.j. 47D 308/2009-349, a usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6.9.2010, č.j. 47D 308/2009-474, z nichž učinil okresní soud správná skutková zjištění, na které krajský soud pro stručnost odkazuje a plně se s nimi ztotožňuje. Dále krajský soud provedl dokazování spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 20C 122/2007, z něhož zjistil, že rozsudkem ze dne 18.6.2007, č.j. 20C 122/2007-28 byla zamítnuta žaloba žalobce proti žalovanému J. P. o zaplacení částky 22.336,50 Kč s příslušenstvím, pro následné zpětvzetí žaloby byl usnesením ze dne 7.9.2007, č.j. 20C 122/2007-34 tento rozsudek zrušen a řízení bylo zastaveno. Okresní soud po právní stránce správně posoudil uplatněný nárok žalobce podle § 536 a násl. obch. zák., neboť mezi stranami bylo nesporné, že mezi žalobcem a zůstavitelem J. P. byla uzavřena dne 26.09.2005 ústní formou smlouva o dílo, jejímž předmětem byla oprava vozidla zůstavitele. Žalobci tak vzniklo provedením této opravy vůči zůstaviteli právo na zaplacení ceny díla ve výši 22.336,50 Kč, jejíž splatnost nastala dne 10.10.2005. Krajský soud se však neztotožňuje se závěry okresního soudu, týkajícími se odpovědnosti žalovaného jako dědice zůstavitele za jeho dluhy. Odpovědnost dědice za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem je dle § 470 odst. 1 obč. zák. omezena cenou nabytého dědictví; až do výše ceny nabytého dědictví je dědic povinen k úhradě dluhů a přiměřených nákladů pohřbu použít jak zděděný, tak i svůj vlastní majetek (přechodem zděděného majetku na dědice došlo ke splynutí s jeho dosavadním vlastním majetkem). Převyšují-li dluhy zůstavitele a přiměřené náklady spojené s pohřbem cenu nabytého dědictví, a neodpovídá-li proto dědic za pasiva dědictví ve smyslu ustanovení § 470 obč. zák. v plném rozsahu, nezáleží jen na úvaze dědice, které z dluhů zůstavitele (nákladů spojených s pohřbem) uhradí, popř. v jaké výši. Vzhledem k tomu, že příčinou omezení odpovědnosti dědice za pasiva dědictví je stav předlužení dědictví, je třeba v zájmu ochrany práv věřitelů dovodit, že jejich právní postavení nemůže být jiné, než jaké by bylo při uspokojování jejich pohledávek v rámci likvidace dědictví (kdyby byla soudem nařízena), a že dědic je proto povinen postupovat při uspokojování věřitelů způsobem, který je (jinak) předepsán pro rozvrh výtěžku v ustanovení § 175v odst.2 písm. b) až f) a § 175v odst. 3 o.s.ř. Podle § 175n o.s.ř. na návrh dědiců vydá soud usnesení, v němž vyzve věřitele, aby mu oznámili své pohledávky ve lhůtě, kterou v usnesení stanoví, a poučí je o tom, že dědici neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky včas neoznámili, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů vyčerpána cena dědictví, kterého dědici nabyli. Usnesení se uveřejní vyvěšením na úřední desce soudu. Podle § 175v odst. 2 o.s.ř. z výtěžku uhradí soud postupně pohledávky podle těchto skupin: b) pohledávky nákladů zůstavitelovy nemoci a přiměřených nákladů jeho pohřbu, c) pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem, převodem práva nebo postoupením pohledávky, d) pohledávky nedoplatků výživného, e) pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, pokud nebyly uspokojeny podle písmena c), f) ostatní pohledávky. Podle odst. 3 téhož ustanovení nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se poměrně; ve skupině c) se však pohledávky uspokojují podle jejich pořadí, přičemž pohledávky zajištěné zadržovacím právem se uhradí před ostatními pohledávkami. Pro pořadí je rozhodující den, kdy právo zajišťující pohledávku vzniklo. Ustanovení § 175v odst. 2 písm. b) až f) a § 175v odst. 3 o.s.ř. je třeba vykládat ve spojení s ust. § 175n o.s.ř. a jeho účelem, jímž je vyjasnění okruhu osob, které uplatňují pohledávky vůči zůstaviteli, a ochrana dědiců vůči věřitelům, kteří se nepřihlásí. V případě, že v řízení o dědictví byla provedena tzv. konvokace věřitelů podle ustanovení § 175n o.s.ř., platí její účinky i mimo rámec dědického řízení; nepřihlášené pohledávky je proto dědic povinen uspokojit, jen jestliže již nevyčerpal cenu nabytého dědictví ve prospěch těch věřitelů, kteří se na výzvu soudu učiněnou podle ustanovení § 175n o.s.ř. v řízení o dědictví včas a řádně přihlásili. Ochrana nejen dědiců, ale i věřitelů, kteří nebyli v průběhu dědického řízení pasivní a své pohledávky v rámci konvokace věřitelů přihlásili, spočívá mimo jiné v tom, že dědic není povinen uspokojit pohledávky nepřihlášených dědiců, byla-li uspokojením přihlášených pohledávek vyčerpána cena nabytého dědictví (§ 470 obč. zák.). V ust. § 175n o.s.ř. použitý pojem „uspokojení“ přihlášených pohledávek ostatních věřitelů je v souladu s účelem této právní úpravy zapotřebí vyložit tak, že se nejedná o reálné uhrazení, tj. zaplacení dluhů přihlášeným věřitelům, povinnost tyto věřitele uspokojit vzniká již tím, že své pohledávky v konvokaci přihlásili, k uspokojení pak může dojít i případně dohodou o splátkách, uznáním závazku, nesplní-li dědic pohledávky přihlášených věřitelů, za které odpovídá, mohou je vymáhat i v soudním řízení. Tento výklad není v rozporu se závěry formulovanými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.7.2010, sp.zn. 21Cdo 220/2009, v němž zkoumaná otázka řešena nebyla.  Jiný výklad  by totiž vedl k popření smyslu konvokace věřitelů, jímž není jen ochrana dědiců, ale též ochrana věřitelů, kteří byli při uplatňování svých práv (na rozdíl od věřitelů nepřihlášených) bdělí a v konečném důsledku k tomu, že řádný postup věřitelů, kteří se na základě konvokace věřitelů přihlásili do dědického řízení, by neměl v zásadě žádný význam, neboť nepřihlášení, v dědickém řízení pasivní věřitelé, by měli v případech předluženého dědictví stejné, ne-li výhodnější postavení, než věřitelé přihlášení, k čemuž by i v daném případě došlo. Takový názor je i v rozporu se zásadou vyjádřenou v ust. § 470 odst. 1 obč. zák., podle něhož dědic odpovídá za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s jeho pohřbem jen omezeně, a to do výše ceny nabytého dědictví. Jestliže při konvokaci věřitelů dle § 175n o.s.ř. suma soudu oznámených pohledávek převyšuje cenu dědictví, je dědic povinen (poměrně) uspokojit pohledávky přihlášených věřitelů a v takovém případě neodpovídá věřitelům, kteří své pohledávky včas soudu neoznámili, aniž by bylo významné, zda přihlášené pohledávky v odpovídající výši skutečně zaplatil. Při tomto závěru je proto nadbytečné se zabývat tím, v jakém rozsahu byly pohledávky přihlášených věřitelů ke dni rozhodování soudu o nepřihlášené pohledávce fakticky uhrazeny. Z usnesení okresního soudu ze dne 6.9.2010, č.j. 47D 308/2009 – 474, plyne, že byla určena obvyklá cena majetku zůstavitele J. P. na částku 1.095.839,50 Kč, výše dluhů zůstavitele v rámci konvokace přihlášených věřitelů provedené usnesením okresního soudu ze dne 5.2.2010, č.j. 47D 308/2009-349, částkou 2.830.099,11 Kč a výše předlužení dědictví tedy činí 1.734.259,61 Kč. Z dědictví po zůstaviteli proto mohou být do výše jeho ceny uspokojeni jen ti věřitelé, kteří na základě konvokace věřitelů včas své pohledávky do dědického řízení po zůstaviteli přihlásili, a to nikoliv plně, ale pouze poměrně dle zásad uvedených v ust. § 175v odst. 2 písm. b) až f) a § 175v odst. 3 o.s.ř. Nepostačuje-li hodnota dědictví, do jejíž výše žalovaný dle § 470 odst. 1 obč. zák. odpovídá za dluhy zůstavitele, ani k uhrazení pohledávek řádně přihlášených věřitelů, pak žalovaný za dluh zůstavitele vůči žalobci, který svou pohledávku dle § 175n o.s.ř. neoznámil, neodpovídá, v tomto rozsahu proto není procesním (a právním) nástupcem zůstavitele. Krajský soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. Současně krajský soud podle § 224 odst. 2, § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o nákladech řízení před soudem I. stupně s přihlédnutím k tomu, že procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu těchto nákladů vzdal. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit úspěšnému žalovanému na těchto nákladech 900,- Kč jako soudní poplatek z odvolání. P o u č e n í :    Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nesplní-li  povinný  dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí,  může   oprávněná   podat   návrh  na soudní výkon rozhodnutí. V Ostravě dne 21.2.2012 Mgr. Dagmar Hanáková, v.r. předsedkyně senátu