Zaměstnavatel je podle § 217 odst. 5 zákoníku práce povinen žádosti zaměstnankyně o poskytnutí termínu čerpání dovolené tak, aby bezprostředně navazovala na mateřskou dovolenou, vyhovět jen v případě, neurčil-li termín čerpání celé výměry dovolené za stávající kalendářní rok, případně zbývající části dovolené z předchozího kalendářního roku, před nástupem zaměstnankyně na mateřskou dovolenou, resp. před vznikem nároku na čerpání mateřské dovolené.

16Co 241/2012 - 61 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Otakara Pochmona a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a Mgr. Tomáše Zubka v právní věci žalobkyně Ing. L. K., nar. xxx, bytem xxx, zastoupené Mgr. Radkem Chocholou, advokátem se sídlem Praha, Nad Rokoskou 10, proti žalované CZECH ETIMEX s.r.o., se sídlem Hranice, Olomoucká 306, IČ 28182138, zastoupené Mgr. Petrem Vavříkem, advokátem se sídlem Přerov, Bartošova 16, o určení, že žalobkyně ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 dovolenou nečerpala, a o určení, že žalobkyně je oprávněna čerpat dovolenou v době bezprostředně navazující na skončení mateřské dovolené, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 29.5.2012, č.j. 10C 185/2011-41, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 dovolenou nečerpala, a v odstavci II. výroku potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.324,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Petra Vavříka, advokáta se sídlem Přerov, Bartošova 16. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo určeno, že ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 nečerpala dovolenou, a současně určení, že je oprávněna čerpat dovolenou v době bezprostředně navazující na skončení mateřské dovolené. Žalobu odůvodnila tím, že je od 1.9.2009 zaměstnána u žalované v pracovním poměru jako vedoucí oddělení kvality. V říjnu 2010 žalobkyně otěhotněla. Dne 2.3.2011 žalovaná nařídila žalobkyni čerpat dovolenou na zotavenou za celý kalendářní rok 2011 v termínu od 17.3.2011 do 15.4.2011. Žalobkyně dne 8.3.2011 vyzvala žalovanou, aby jí v souladu s § 217 odst. 5 zákoníku práce umožnila čerpat dovolenou za kalendářní rok 2011 tak, aby bezprostředně navazovala po skončení mateřské dovolené. Žalovaná odmítla této žádosti žalobkyně vyhovět. Postup žalované je podle názoru žalobkyně v rozporu s ustanovením § 217 odst. 5 zákoníku práce, proto je jednostranné určení čerpání dovolené v termínu od 17.3.2011 do 15.4.2011 neplatné. Ze zmiňovaného ustanovení vyplývá, že zaměstnavatel je povinen žádosti zaměstnankyně vyhovět. Takovou žádost je oprávněna učinit zaměstnankyně, která již fakticky mateřskou dovolenou nastoupila, ale i zaměstnankyně, která ještě mateřskou dovolenou nečerpá a v době těhotenství dál dochází do zaměstnání. Požadované určení může podle názoru žalobkyně vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků a předejít tak případným dalším sporům, proto je dán naléhavý právní zájem na tomto určení. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl a žalobkyni zavázal zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 10.440,- Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán, neboť „žalobkyni se tento naléhavý právní zájem nepodařilo prokázat, ani přes poučení soudu“. Žalobkyně tvrdila naléhavý právní zájem pouze ve zcela obecné rovině, kdy není zřejmé, v čem by v projednávaném případě měl tento naléhavý právní zájem spočívat. Bylo prokázáno, že žalobkyně vyčerpala celou dovolenou na zotavenou za rok 2011, na níž jí vznikl podle zákona nárok, a že za dobu dovolené byla žalobkyni poskytnuta náhrada mzdy podle zákona. Okresní soud uzavřel, že práva žalobkyně nebyla žádným způsobem ohrožena a ani její postavení není nejisté. Bylo jí totiž umožněno čerpání dovolené v rozsahu zcela odpovídajícím zákoníku práce. Proti rozsudku okresního soudu, s výjimkou výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je oprávněna čerpat dovolenou v době bezprostředně navazující na skončení mateřské dovolené, podala odvolání žalobkyně, která namítala, že dříve, než bylo o jejím návrhu okresním soudem rozhodnuto, došlo ke změně skutkového stavu, neboť v mezidobí ke dni 13.12.2011 vyčerpala mateřskou dovolenou a i s ohledem na to, že o jejím návrhu nebylo k tomuto dni rozhodnuto, začala plynule čerpat rodičovskou dovolenou. Jinak řečeno, ke dni, kdy okresní soud rozhodoval, byla žaloba v části, ve které se domáhala určení, že je oprávněna čerpat dovolenou v době bezprostředně navazující na skončení mateřské dovolené, bezpředmětná. Žalobkyně připustila, že na tuto situaci adekvátně procesně nezareagovala, když opomenula vzít žalobu v této části zpět. Vzhledem k tomu žalobkyně zamítnutí žaloby v této části akceptuje. Ve vztahu k zamítnutí žaloby o určení, že ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 nečerpala dovolenou, žalobkyně namítala, že poučení podle § 118a o.s.ř. se jí dostalo naprosto obecným způsobem, bez uvedení toho, v čem jsou její dosavadní tvrzení neúplná, případně zcela chybí. Nebyla okresním soudem poučena, v jakém směru má dosavadní tvrzení doplnit a o následcích nesplnění této výzvy. Postup okresního soudu proto byl zcela nepředvídatelný, přičemž toto pochybení mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Ačkoliv okresní soud zamítl žalobu z toho důvodu, že neshledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, přesto se zabýval věcí samou, tj. zjišťoval, zda žalobkyně ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 čerpala dovolenou nebo zda se jednalo o překážky v práci na straně zaměstnavatele (žalované). Okresní soud přitom učinil závěr, že „žalobkyně vyčerpala celou dovolenou na zotavenou za rok 2011“, tedy se evidentně zabýval i věcí samou, zjišťoval skutkový stav a vyvozoval z něj právní závěry, jimiž pak odůvodnil neexistenci naléhavého právního zájmu, což je ovšem vyloučeno. Nadto okresní soud nijak nezdůvodnil, proč nepřítomnost žalobkyně v práci ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 posoudil jako čerpání dovolené a nikoliv jako překážky v práci na straně zaměstnavatele. Není proto zřejmé, jakými úvahami se okresní soud řídil při posouzení skutkových zjištění a proč na zjištěný skutkový stav neaplikoval ustanovení § 217 odst. 5 zákoníku práce. Žalobkyně nerozporuje skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, má však za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně byla oprávněna určit počátek dovolené tak, aby bezprostředně navazoval na mateřskou dovolenou. Pokud žalovaná určila počátek dovolené v rozporu s tímto požadavkem žalobkyně a znemožnila jí do zaměstnání docházet, vytvořila tím překážky v práci na své straně. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit skutečnost, že žalovaná jí fakticky za toto období vyplatila náhradu mzdy, která by čerpání dovolené jinak odpovídala. Okresní soud nesprávně posoudil i otázku naléhavého právního zájmu na určení, že ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 nečerpala dovolenou, neboť takovéto určení může předejít případné žalobě na plnění. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil a žalobě vyhověl. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části jako věcně správného, přičemž zdůraznila, že povinností soudu podle § 118a o.s.ř. není žalobkyni navádět a poučovat v tom smyslu, co by měla nebo mohla konkrétně tvrdit, aby byla existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení shledána. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), je to, že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Podle ustálené judikatury je naléhavý právní zájem dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Žaloba o určení nemůže být zpravidla opodstatněná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba na plnění. V případě, kdy lze žalovat na splnění povinnosti, může však být naléhavý právní zájem na určení dán tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám na plnění nebo jestliže žaloba na plnění neřeší a ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že naléhavý právní zájem na určení, že žalobkyně ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 dovolenou nečerpala, je dán. Odvolací soud souhlasí s názorem žalobkyně, že požadované určení může vytvořit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde se tak případným dalším žalobám. Požadované určení je totiž (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobkyně, neboť se postaví na jisto, zda žalobkyně dovolenou na zotavenou za rok 2011 již vyčerpala či nikoliv. Pokud by se tak nestalo (jak se domnívá žalobkyně), byla by žalovaná povinna podle § 218 odst. 4 zákoníku práce určit dobu čerpání této dovolené po skončení rodičovské dovolené. Neučinila-li by tak žalovaná, vedlo by to nepochybně k dalším sporům mezi účastníky. Nicméně odvolací soud se přes toto pochybení soudu prvního stupně ztotožňuje s jeho závěrem, že žalobkyně ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 dovolenou za kalendářní rok 2011 čerpala. Ze zásady, že nástup na dovolenou určuje zaměstnavatel v termínu, o kterém rozhoduje samostatně, existuje jediná výjimka ve prospěch zaměstnankyně, která může požádat o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené v rozsahu 28 či 37 týdnů, nebo zaměstnance, který požádá zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou. Zaměstnavatel dovolenou v požadovaném termínu určit musí. Vyčerpání dovolené před nástupem rodičovské dovolené v rozsahu rodičovské dovolené matky, která se z hlediska krácení dovolené obecně posuzuje jako doba zameškaná, zamezí krácení nároku dovolené. Dovolenou vyčerpanou před nástupem rodičovské dovolené v rozsahu rodičovské dovolené matky (§ 196 zákoníku práce) nelze totiž z tohoto důvodu krátit. Na výklad § 217 odst. 5 zákoníku práce existují rozdílné názory, pokud se týká rozsahu povinně poskytované dovolené v tom směru, zda se povinnost určit čerpání dovolené týká pouze práva na dovolenou, které v okamžiku podané žádosti oprávněný zaměstnanec má, anebo zda se při určování dovolené zohlední i rozsah práva na dovolenou, který zaměstnanec splní až jejím čerpáním. Ustanovení § 217 odst. 5 zákoníku práce zaměstnavateli pouze bez bližšího určení ukládá, že pokud oprávněný zaměstnanec požádá o poskytnutí dovolené tak, aby bezprostředně navazovala na skončení mateřské (rodičovské) dovolené, dovolenou poskytnout musí. Není uvedeno, že se má jednat o dovolenou, na kterou v době žádosti již vznikl nárok, a proto se dovozuje, že se musí jednat o poskytnutí dovolené v tom rozsahu, ve kterém by na ni zaměstnanci v daném roce právo vzniklo při použití vztahujících se ustanovení, především § 348 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Zaměstnavatel musí vycházet z předpokladu čerpání celé výměry dovolené za stávající kalendářní rok, případně zbývající časti z předchozího kalendářního roku, a pokud součet náhradní doby mateřské dovolené a čerpání dovolené podle § 348 odst. 1 písm. b) zákoníku práce dosáhne 60 dnů, znamená to, že oprávněnému zaměstnanci za kalendářní rok vznikne právo na dovolenou za tento rok v celé výměře (srov. Bělina, M. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2012, str. 848 a násl.). Z výše uvedeného smyslu a účelu ustanovení § 217 odst. 5 zákoníku práce, kterým je zabránit krácení nároku na dovolenou, je zřejmé, že zaměstnavatel je povinen žádosti zaměstnankyně o poskytnutí termínu čerpání dovolené tak, aby bezprostředně navazovala na mateřskou dovolenou, vyhovět jen v případě, neurčil-li termín čerpání celé výměry dovolené za stávající kalendářní rok, případně zbývající části dovolené z předchozího kalendářního roku, před nástupem zaměstnankyně na mateřskou dovolenou, resp. před vznikem nároku na čerpání mateřské dovolené. V posuzované věci tedy žalovaná v souladu s ustanovením § 217 odst. 1 zákoníku práce určila žalobkyni termín čerpání zbývající části celé výměry dovolené za rok 2011 v době od 17.3.2011 do 15.4.2011, přičemž žalobkyně v této době práci nevykonávala. Za této situace nelze dospět k jinému závěru než, že žalobkyně v této době dovolenou čerpala. Vzhledem k výše uvedenému byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. v odstavci I. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 dovolenou nečerpala, shledán jako věcně správný a jako takový byl včetně souvisejícího výroku o nákladech řízení v souladu s ustanovením § 219 o.s.ř. potvrzen. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněno ustanovením § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšné žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši 11.324,- Kč, které představují odměnu za zastoupení advokátem ve výši 7.500,- Kč podle § 7 písm. c) a § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29.2.2012, dva režijní paušály (za sepsání vyjádření k odvolání a za účast u jednání dne 4.12.2012) po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a cestovné zástupce žalované ve výši 1.337,- Kč osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 9,2 l nafty na 100 km, cena paliva 34,70 Kč/l, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 3,70 Kč, ujeto z Přerova do Ostravy a zpět 194 km, tj. celkem 9.437,- Kč. Tuto částku je třeba podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. zvýšit o částku 1.887,- Kč odpovídající 20% dani z přidané hodnoty, neboť zástupce žalované je plátcem této daně. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Přerově, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Ostravě dne 4. prosince 2012 Za správnost vyhotovení: JUDr. Otakar Pochmon, v.r. Jana Švincová předseda senátu 16Co 241/2012 - 61 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu         JUDr. Otakara Pochmona a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a Mgr. Tomáše Zubka v právní věci žalobkyně Ing. L. K., nar. xxx, bytem xxx, zastoupené Mgr. Radkem Chocholou, advokátem se sídlem Praha, Nad Rokoskou 10, proti žalované CZECH ETIMEX s.r.o., se sídlem Hranice, Olomoucká 306, IČ 28182138, zastoupené Mgr. Petrem Vavříkem, advokátem se sídlem Přerov, Bartošova 16, o určení, že žalobkyně ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 dovolenou nečerpala, a o určení, že žalobkyně je oprávněna čerpat dovolenou v době bezprostředně navazující na skončení mateřské dovolené, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 29.5.2012, č.j. 10C 185/2011-41, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 dovolenou nečerpala, a v odstavci II. výroku  potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.324,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Petra Vavříka, advokáta se sídlem Přerov, Bartošova 16. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo určeno, že ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 nečerpala dovolenou, a současně určení, že je oprávněna čerpat dovolenou v době bezprostředně navazující na skončení mateřské dovolené. Žalobu odůvodnila tím, že je od 1.9.2009 zaměstnána u žalované v pracovním poměru jako vedoucí oddělení kvality. V říjnu 2010 žalobkyně otěhotněla. Dne 2.3.2011 žalovaná nařídila žalobkyni čerpat dovolenou na zotavenou za celý kalendářní rok 2011 v termínu od 17.3.2011 do 15.4.2011. Žalobkyně dne 8.3.2011 vyzvala žalovanou, aby jí v souladu   s § 217 odst. 5 zákoníku práce umožnila čerpat dovolenou za kalendářní rok 2011 tak, aby bezprostředně navazovala po skončení mateřské dovolené. Žalovaná odmítla této žádosti žalobkyně vyhovět. Postup žalované je podle názoru žalobkyně v rozporu s ustanovením § 217 odst. 5 zákoníku práce, proto je jednostranné určení čerpání dovolené v termínu od 17.3.2011 do 15.4.2011 neplatné. Ze zmiňovaného ustanovení vyplývá, že zaměstnavatel je povinen žádosti zaměstnankyně vyhovět. Takovou žádost je oprávněna učinit zaměstnankyně, která již fakticky mateřskou dovolenou nastoupila, ale i zaměstnankyně, která ještě mateřskou dovolenou nečerpá a v době těhotenství dál dochází do zaměstnání. Požadované určení může podle názoru žalobkyně vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků a předejít tak případným dalším sporům, proto je dán naléhavý právní zájem na tomto určení. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl a žalobkyni zavázal zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 10.440,- Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán, neboť „žalobkyni se tento naléhavý právní zájem nepodařilo prokázat, ani přes poučení soudu“. Žalobkyně tvrdila naléhavý právní zájem pouze ve zcela obecné rovině, kdy není zřejmé, v čem by v projednávaném případě měl tento naléhavý právní zájem spočívat. Bylo prokázáno, že žalobkyně vyčerpala celou dovolenou na zotavenou za rok 2011, na níž jí vznikl podle zákona nárok, a že za dobu dovolené byla žalobkyni poskytnuta náhrada mzdy podle zákona. Okresní soud uzavřel, že práva žalobkyně nebyla žádným způsobem ohrožena a ani její postavení není nejisté. Bylo jí totiž umožněno čerpání dovolené v rozsahu zcela odpovídajícím zákoníku práce. Proti rozsudku okresního soudu, s výjimkou výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je oprávněna čerpat dovolenou v době bezprostředně navazující na skončení mateřské dovolené, podala odvolání žalobkyně, která namítala, že dříve, než bylo o jejím návrhu okresním soudem rozhodnuto, došlo ke změně skutkového stavu, neboť v mezidobí ke dni 13.12.2011 vyčerpala mateřskou dovolenou a i s ohledem na to, že o jejím návrhu nebylo k tomuto dni rozhodnuto, začala plynule čerpat rodičovskou dovolenou. Jinak řečeno, ke dni, kdy okresní soud rozhodoval, byla žaloba v části, ve které se domáhala určení, že je oprávněna čerpat dovolenou v době bezprostředně navazující na skončení mateřské dovolené, bezpředmětná. Žalobkyně připustila, že na tuto situaci adekvátně procesně nezareagovala, když opomenula vzít žalobu v této části zpět. Vzhledem k tomu žalobkyně zamítnutí žaloby v této části akceptuje. Ve vztahu k zamítnutí žaloby o určení, že ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 nečerpala dovolenou, žalobkyně namítala, že poučení podle § 118a o.s.ř. se jí dostalo naprosto obecným způsobem, bez uvedení toho, v čem jsou její dosavadní tvrzení neúplná, případně zcela chybí. Nebyla okresním soudem poučena, v jakém směru má dosavadní tvrzení doplnit a o následcích nesplnění této výzvy. Postup okresního soudu proto byl zcela nepředvídatelný, přičemž toto pochybení mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Ačkoliv okresní soud zamítl žalobu z toho důvodu, že neshledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, přesto se zabýval věcí samou, tj. zjišťoval, zda žalobkyně ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 čerpala dovolenou nebo zda se jednalo o překážky v práci na straně zaměstnavatele (žalované). Okresní soud přitom učinil závěr, že „žalobkyně vyčerpala celou dovolenou na zotavenou za rok 2011“, tedy se evidentně zabýval i věcí samou, zjišťoval skutkový stav a vyvozoval z něj právní závěry, jimiž pak odůvodnil neexistenci naléhavého právního zájmu, což je ovšem vyloučeno. Nadto okresní soud nijak nezdůvodnil, proč nepřítomnost žalobkyně v práci ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 posoudil jako čerpání dovolené a nikoliv jako překážky v práci na straně zaměstnavatele. Není proto zřejmé, jakými úvahami se okresní soud řídil při posouzení skutkových zjištění a proč na zjištěný skutkový stav neaplikoval ustanovení § 217 odst. 5 zákoníku práce. Žalobkyně nerozporuje skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, má však za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně byla oprávněna určit počátek dovolené tak, aby bezprostředně navazoval na mateřskou dovolenou. Pokud žalovaná určila počátek dovolené v rozporu s tímto požadavkem žalobkyně a znemožnila jí do zaměstnání docházet, vytvořila tím překážky v práci na své straně. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit skutečnost, že žalovaná jí fakticky za toto období vyplatila náhradu mzdy, která by čerpání dovolené jinak odpovídala. Okresní soud nesprávně posoudil i otázku naléhavého právního zájmu na určení, že ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 nečerpala dovolenou, neboť takovéto určení může předejít případné žalobě na plnění. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil a žalobě vyhověl. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části jako věcně správného, přičemž zdůraznila, že povinností soudu podle § 118a o.s.ř. není žalobkyni navádět a poučovat v tom smyslu, co by měla nebo mohla konkrétně tvrdit, aby byla existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení shledána. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož         i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o.s.ř.,          a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), je to, že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Podle ustálené judikatury je naléhavý právní zájem dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Žaloba o určení nemůže být zpravidla opodstatněná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Určovací žaloba má preventivní povahu      a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba na plnění. V případě, kdy lze žalovat na splnění povinnosti, může však být naléhavý právní zájem na určení dán tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám na plnění nebo jestliže žaloba na plnění neřeší a ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že naléhavý právní zájem na určení, že žalobkyně ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 dovolenou nečerpala, je dán. Odvolací soud souhlasí s názorem žalobkyně, že požadované určení může vytvořit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde se tak případným dalším žalobám. Požadované určení je totiž (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobkyně, neboť se postaví na jisto, zda žalobkyně dovolenou na zotavenou za rok 2011 již vyčerpala či nikoliv. Pokud by se tak nestalo (jak se domnívá žalobkyně), byla by žalovaná povinna podle § 218 odst. 4 zákoníku práce určit dobu čerpání této dovolené po skončení rodičovské dovolené. Neučinila-li by tak žalovaná, vedlo by to nepochybně k dalším sporům mezi účastníky. Nicméně odvolací soud se přes toto pochybení soudu prvního stupně ztotožňuje s jeho závěrem, že žalobkyně ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 dovolenou za kalendářní rok 2011 čerpala. Ze zásady, že nástup na dovolenou určuje zaměstnavatel v termínu, o kterém rozhoduje samostatně, existuje jediná výjimka ve prospěch zaměstnankyně, která může požádat o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené v rozsahu 28 či 37 týdnů, nebo zaměstnance, který požádá zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou. Zaměstnavatel dovolenou v požadovaném termínu určit musí. Vyčerpání dovolené před nástupem rodičovské dovolené v rozsahu rodičovské dovolené matky, která se z hlediska krácení dovolené obecně posuzuje jako doba zameškaná, zamezí krácení nároku dovolené. Dovolenou vyčerpanou před nástupem rodičovské dovolené v rozsahu rodičovské dovolené matky (§ 196 zákoníku práce) nelze totiž z tohoto důvodu krátit. Na výklad § 217 odst. 5 zákoníku práce existují rozdílné názory, pokud se týká rozsahu povinně poskytované dovolené v tom směru, zda se povinnost určit čerpání dovolené týká pouze práva na dovolenou, které v okamžiku podané žádosti oprávněný zaměstnanec má, anebo zda se při určování dovolené zohlední i rozsah práva na dovolenou, který zaměstnanec splní až jejím čerpáním. Ustanovení § 217 odst. 5 zákoníku práce zaměstnavateli pouze bez bližšího určení ukládá, že pokud oprávněný zaměstnanec požádá o poskytnutí dovolené tak, aby bezprostředně navazovala na skončení mateřské (rodičovské) dovolené, dovolenou poskytnout musí. Není uvedeno, že se má jednat o dovolenou, na kterou v době žádosti již vznikl nárok, a proto se dovozuje, že se musí jednat o poskytnutí dovolené v tom rozsahu, ve kterém by na ni zaměstnanci v daném roce právo vzniklo při použití vztahujících se ustanovení, především § 348 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Zaměstnavatel musí vycházet z předpokladu čerpání celé výměry dovolené za stávající kalendářní rok, případně zbývající časti z předchozího kalendářního roku, a pokud součet náhradní doby mateřské dovolené a čerpání dovolené podle § 348 odst. 1 písm. b) zákoníku práce dosáhne 60 dnů, znamená to, že oprávněnému zaměstnanci za kalendářní rok vznikne právo na dovolenou za tento rok v celé výměře (srov. Bělina, M. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2012, str. 848 a násl.). Z výše uvedeného smyslu a účelu ustanovení § 217 odst. 5 zákoníku práce, kterým je zabránit krácení nároku na dovolenou, je zřejmé, že zaměstnavatel je povinen žádosti zaměstnankyně o poskytnutí termínu čerpání dovolené tak, aby bezprostředně navazovala na mateřskou dovolenou, vyhovět jen v případě, neurčil-li termín čerpání celé výměry dovolené za stávající kalendářní rok, případně zbývající části dovolené z předchozího kalendářního roku, před nástupem zaměstnankyně na mateřskou dovolenou, resp. před vznikem nároku na čerpání mateřské dovolené. V posuzované věci tedy žalovaná v souladu s ustanovením § 217 odst. 1 zákoníku práce určila žalobkyni termín čerpání zbývající části celé výměry dovolené za rok 2011 v době od 17.3.2011 do 15.4.2011, přičemž žalobkyně v této době práci nevykonávala. Za této situace nelze dospět k jinému závěru než, že žalobkyně v této době dovolenou čerpala. Vzhledem k výše uvedenému byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. v odstavci I. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně   ve dnech 17.3.2011 až 15.4.2011 dovolenou nečerpala, shledán jako věcně správný    a jako takový byl včetně souvisejícího výroku o nákladech řízení v souladu s ustanovením § 219 o.s.ř. potvrzen. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněno ustanovením § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšné žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši 11.324,- Kč, které představují odměnu za zastoupení advokátem ve výši 7.500,- Kč podle § 7 písm. c) a § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29.2.2012, dva režijní paušály (za sepsání vyjádření k odvolání a za účast u jednání dne 4.12.2012) po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a cestovné zástupce žalované ve výši 1.337,- Kč osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 9,2 l nafty na 100 km, cena paliva 34,70 Kč/l, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 3,70 Kč, ujeto z Přerova do Ostravy a zpět 194 km, tj. celkem 9.437,- Kč. Tuto částku je třeba podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. zvýšit o částku 1.887,- Kč odpovídající 20% dani z přidané hodnoty, neboť zástupce žalované je plátcem této daně. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Přerově, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Ostravě dne 4. prosince 2012 Za správnost vyhotovení:                                                      JUDr. Otakar Pochmon, v.r. Jana Švincová                                                                               předseda senátu