Byly-li námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované ČSSZ podány opožděně, pak žalovaná nepochybila, když tyto námitky zamítla (§ 88 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Soudu proto nezbylo, než žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítnout podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

18Ad 65/2011-38           ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK                                                     JMÉNEM   REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně :  M. B., proti žalované : Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne  11.5.2011, o zamítnutí námitek proti rozhodnutí žalované ze dne 5.1.2011,  o vdovském důchodu, t a k t o :    I.       Žaloba    s e     z a m í t á .  II.      Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.           III.     Česká republika  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í :    Česká správa sociálního zabezpečení postoupila zdejšímu soudu podání žalobkyně nazvané „Odvolání“ ze dne 8.6.2011, z něhož bylo patrné, že směřuje proti rozhodnutí žalované č.j. X. Žalobkyně na výzvu krajského soudu uvedené podání doplnila přípisem ze dne  27.9.2011, ze kterého   Pokračování                                              -2-                                 18Ad 65/2011     je zjistitelné, že požádala dne 9.4.2010 prostřednictvím polského orgánu sociálního zabezpečení o zápočet let jejího manžela a byl jí přiznán vdovský důchod – minimální důchod na trvalo. Obdržela platbu za období 26.10.2005 až 25.10.2006 a protože ji obdržela pozdě, nepsala žádné dopisy a klidně čekala. Asi za dva měsíce obdržela odpověď, že na odvolání je již pozdě a nic jí nepřísluší. Napsala proto „odvolací dopis týkající se lhůty o nepřiznání dalších důchodových dávek“.        Žalovaná  navrhovala zamítnutí žaloby žalobkyně jako nedůvodné, neboť podání žalobkyně směřovalo proti jejímu rozhodnutí, jimž zamítla námitky žalobkyně proti rozhodnutí o přiznání vdovského důchodu ze dne 5.1.2011.         Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 11.5.2011 č.j. X,  připojeným dávkovým spisem žalobkyně a poté soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.        Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného dávkového žalobkyně vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalovaná rozhodnutím ze dne 5.1.2011 č. X přiznala žalobkyni podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů s přihlédnutím k článkům 45 a 46 odst. 2 Nařízení Rady /EHS/ č. 1408/71 od 26.10.2005 do 25.10.2006 vdovský důchod ve výši 347,- Kč měsíčně s tím, že od ledna 2006 tento důchod náleží ve výši 363,- Kč měsíčně.  Uvedené rozhodnutí žalované převzala žalobkyně oproti vlastnoručnímu podpisu na doručence dne 14.1.2011.  Dávkový spis obsahuje přípis žalobkyně ze dne 3.3.2011, který byl polskému orgánu sociálního zabezpečení doručen 7.3.2011, a který žalovaná posoudila jako námitky proti jejímu rozhodnutí ze dne 5.1.2011. O těchto námitkám rozhodla žalovaná tak, že je zamítla jako opožděně podané. V daném případě, jak vyplynulo z dávkového spisu žalobkyně, žalovaná rozhodla o nároku na vdovský důchod žalobkyně rozhodnutím ze dne 5.1.2011, které žalobkyně prokazatelně převzala dne 14.1.2011. Podle ust. § 88 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. mohla žalobkyně toto rozhodnutí napadnout námitkami, jakožto opravným prostředkem do 30-ti dnů od jeho oznámení (doručení). Účinky podání námitek by byly zachovány, kdyby v této lhůtě byly podány  u odpovídajícího úřadu jiného členského státu v souladu s Nařízením Evropského Parlamentu a Rady č. 883/2004 /ES/, tedy v daném případě u orgánu sociálního zabezpečení Polské republiky. Žalobkyně sice tak učinila, avšak až dne 7.3.2011, tedy po marném uplynutí 30-ti denní lhůty k podání řádného opravného prostředku, tj. písemných námitek.  Tato lhůta marně uplynula dnem 14.2.2011. Žalovaná za této situace nepochybila, když napadeným rozhodnutím námitky žalobkyně jakožto opožděně podané zamítla.         Na základě výše uvedenému krajskému soudu nezbylo než žalobou žalobkyně jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zamítnout.        Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně v řízení úspěšná nebyla a žalovaná na jejich náhradu nárok ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a ust. § 118d zák.č. 582/1991 Sb. v platném znění).     Pokračování                                              -3-                                 18Ad 65/2011                České republice nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť tyto náklady vznikly na tlumočném, které hradí ze zákona stát (§ 36 odst. 2 s.ř.s.).   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu   soudu   v  Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně,  ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.         V Ostravě, dne  2. února 2012                                                                                           Samosoudce:                                                                                    JUDr. Petr Indráček