19Ad 33/2012-23     ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY      Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobce P. F., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne  4.4.2012, o invalidní důchod,    t a k t o :    I. Žaloba  s e   z a m í t á .   II. Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í :   I.    Žalobce žalobou ze dne 23.5.2012 se domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalované. Uvedl, že posudkový lékař nevzal v úvahu tu skutečnost, že jeho zdravotní stav oproti stavu v r. 2008 se nadále zhoršoval, až vyústil k TEP kolene, pro které není schopen běžných denních aktivit, pracovního zařazení a osobních potřeb. Je odkázaný na omezenou chůzi s dvěma francouzskými holemi, bez dlouhého stání, zatěžování a omezení pohybu kolene.   Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 17.7.2012 navrhovala k důkazu vypracování nového posudku příslušnou PK MPSV ČR.   II.   Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované  ze dne 4.4.2012 č.j. X, posudkem posudkové komise MPSV ČR s pracovištěm v Ostravě ze dne 19.9.2012, jakož i obsahem posudkového spisu a připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu  správního,  jakož  i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ust. § 75 soudního řádu správního).   Provedeným dokazování soud zjistil, že:   1) Žalobce  uplatnil nárok na invalidní důchod žádostí ze dne 26.9.2011 sepsanou  Okresní správou sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Karviná, v souvislosti s pracovním úrazem ze dne 16.4.2008.   2) Dne 10.11.2011 posudková lékařka OSSZ Karviná uvedla v posudku o invaliditě, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 z.č. 155/1995 Sb. Žalobce je invalidní dle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 50%,  v souvislosti s úrazem ze dne 16.4.2008. Den vzniku invalidity byl určen dnem 20.10.2011. Posudková lékařka dále uvedla, že posuzovaný je schopen po vzniku invalidity II. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti označila lékařka artrózu levého kolenního kloubu s těžce omezenou pohyblivostí, tj. zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, odd. B, položka 9, písm. c) přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb.  Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila 50% s ohledem na profesi.   3) Rozhodnutím ze dne 11.1.2012 Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ) rozhodla tak, že žalobci přiznala podle ustanovení § 38 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. od 5.11.2011 invalidní důchod pro invaliditu II. stupně mimo jiné s odůvodněním, že podle posudku OSSZ Karviná ze dne 10.11.2011 byl účastník řízení uznán od 20.10.2011 invalidním pro invaliditu II. stupně vzniklou následkem pracovního úrazu, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 50 %.   4) Žalobce dne 16.2.2012 uplatnil prostřednictvím OSSZ Karviná námitky proti shora označenému rozhodnutí ČSSZ, ve kterých uvedl mimo jiné, že jeho zdravotní stav mu nedovoluje vykonávat soustavné zaměstnání ani připravovat se na jiné. Je po operaci TEP, dne 14.2.2012 byl propuštěn z nemocnice a další léčba včetně lázeňské teprve bude následovat, tzn. že léčení ještě neskončilo.   5) Lékařka ČSSZ-LPK vypracovala dne 13.3.2012 posudek o invaliditě žalobce, dle jehož  závěru se  jedná u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu   ustanovení § 26 z.č. 155/1995 Sb. Žalobce není invalidní dle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20%.   Z posudku plyne, že lékařka LPS ČSSZ po prostudování podkladové dokumentace a na základě vlastního zjištění při jednání dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je těžká arthróza levého kolenního kloubu. V době posouzení (před operací) šlo o koleno stabilní s lehkou poruchou hybnosti. Byly zachovány pohybové schopnosti pacienta s využitím kompenzačních prostředků (FB). Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. XIII, odd. A, pol. 1.b příl. k vyhl.č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 4 cit. vyhlášky nemění. Z rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 20-35 % hodnoceno dolní hranicí rozmezí, tj. 20 %, protože jde o postižení jedné končetiny. Zdravotní postižení nebylo takového stupně a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Šlo o arthrózu poúrazovou, která se postupně zhoršovala od úrazu v r. 2008. Samotné provedení operačního zákroku na levém kolenním kloubu není důvodem k jinému hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti. Výsledný funkční efekt a míru poklesu pracovní schopnosti po operaci lze zhodnotit až po zhojení a nezbytné rekonvalescenci a rehabilitaci. Je důvodný předpoklad, že by mělo dojít ke zlepšení předoperačního zdravotního stavu. Schopnost využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, jsou zachovány. Schopnost rekvalifikace je zachována. Pracovní omezení spočívá ve vyloučení dlouhých pochůzek, obzvláště po nerovném terénu, pro práci trvale v kleče a v dřepu a pro práci s nutností zvedat a přenášet těžká břemena. Zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neodpovídal žádnému stupni invalidity. Posudkový závěr referátu LPS Karviná z 10.11.2011 nelze potvrdit.   6) ČSSZ rozhodnutím ze dne 4.4.2012 pod bodem I.  zamítla žádost účastníka řízení o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 písm. a/ zák.č. 155/95 Sb. ve znění pozdějších předpisů a pod bodem II. podle ust. § 56 odst. 1 písm. a/ a § 39 odst. 1 zák.č. 155/95 Sb. odňala účastníku řízení od 8.5.2012 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. V odůvodnění rozhodnutí  žalovaná uvedla, že přezkoumala napadené rozhodnutí v plném rozsahu včetně uplatněných námitek a posoudila invaliditu žalobce.  Při novém posouzení zdravotního stavu  žalobce a vypracování lékařského posudku pro účely řízení o námitkách bylo vycházeno především ze zdravotní dokumentace  od ošetřujícího lékaře MUDr. N. a z dalších nálezů odborných lékařů. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným dne 13.3.2012 bylo zjištěno, že účastník řízení není invalidní dle § 39 odst.1 zákona č. 155/1995 Sb. Míra poklesu jeho pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla určena ve výši 20%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení   uvedené  v kapitole  XIII, oddílu  A, položce  1, písmeno b) přílohy k vyhl.č.   359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 20-35 %. Míra poklesu pracovní schopnosti byla lékařem ČSSZ určena na dolní hranici, neboť se jedná o postižení jedné končetiny a zdravotní postižení nebylo takového stupně a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti.   Na základě provedeného přezkumu dospěl lékař ČSSZ k výsledku, že posudkový závěr lékaře OSSZ Karviná nelze potvrdit.   Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí dále uvedla, že účastníku řízení byl rozhodnutím ČSSZ ze dne 11.1.2012 přiznán od 5.11.2011 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, neboť dle posudku OSSZ Karviná ze dne 10.11.2011 je účastník řízení invalidní pro invaliditu druhého stupně. Dle uvedeného posudku poklesla účastníku řízení z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopnost soustavné výdělečné činnosti o 50%. V rámci řízení o námitkách byl zdravotní stav účastníka řízení posouzen lékařem ČSSZ, kdy dle vypracovaného posudku o invaliditě ze dne 13.3.2012 již účastník řízení není invalidní.   7) Dle posudku, který vypracovala posudková komise MPSV ČR v Ostravě dne 19.9.2012 ke dni 4.4.2012 žalobce nebyl  invalidní podle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%. Při vypracování posudku PK MPSV ČR vycházela ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře MUDr. M. G. N. a odborných lékařských nálezů a z úplné spisové dokumentace OSSZ Karviná. V diagnostickém souhrnu je uveden stav po TEP levého kolenního kloubu dne 6.2.2012 pro gonartrózu 4. stupně (v anamnéze stav po úrazu levého kolenního kloubu dne 16.4.2008 s následnými artroskopickými zákroky: subtotální menisektomii mediálního menisku 15.5.2008 a 2.10.2008, plastika LCA 12.12.2008, 8.11.2008 shaving, osteochondróza II-III. stupně, 19.9.2011 – osteochondróza IV. stupně.   Posuzovaný ke dni  4.4.2012 nebyl schopen práce fyzicky nadměrně náročné s nutností zvedání, přenášení těžkých břemen, dlouhou chůzi, zejména po nerovném terénu, práce v podřepu, vkleče. Byl schopen práce v tepelně stabilizovaném prostředí, s výše uvedeným omezením.   Posudková komise uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzovaného s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. XIII, odd. A, pol. 1.b přílohy č. 359/2000 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti z rozmezí 20-35 % v dolní hranici 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 4 cit. vyhlášky nemění. Nelze hodnotit dle písmena c/ a d/, neboť zdravotní postižení není takového stupně a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Jedná se o postižení jen jedné končetiny. Šlo o gonartrózu poúrazovou, která postupně progredovala od úrazu v r. 2008. Byly realizovány opakované artroskopické zákroky, při kterých byly odnímány části poškozeného   vnitřního menisku, bylo prováděno   ošetření poškozené   chrupavky   a byla provedena plastika přetrženého předního zkříženého vazu. Před operací se jednalo o koleno stabilní, s lehkou poruchou hybnosti. Byly zachovány pohybové schopnosti posuzovaného s využitím kompenzačních pomůcek (FH). Poškození kolenního kloubu dospělo do těžkého stadia a byla nutná náhrada kloubů totální endoprotézou v únoru 2012. Léčba není ještě ukončena. Výsledné funkční postižení po této operaci v únoru 2012 a míru poklesu pracovní schopnosti lze zhodnotit až po zhojení nezbytné celkové rehabilitaci a rekonvalescenci. Schopnosti využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, jsou zachovány. Též je zachována schopnost rekvalifikace.   Dále posudková komise uvedla, že nehodnotí odlišně od posudkové lékařky v rámci námitkového řízení ČSSZ, ale naopak odlišně od lékaře referátu LPS OSSZ, kdy posouzení jeví známky nadhodnocení. K datu 4.4.2012 se nejednalo u posuzovaného o žádný stupeň invalidity.   III.   Přezkoumává-li se zákonnost rozhodnutí o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku.   V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi /§ 4 odst. 2 zák.č. 582/91 Sb./. Proto v tomto řízení byl vypracován posudek  posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě dne 19.9.2012.  Tento důkaz považuje soud za stěžejní. Krajský soud nezpochybnil závěry odborného posudku pro jeho přesvědčivost a úplnost. Zdravotní stav žalobce byl hodnocen posudkovou komisí PK MPSV ČR v Ostravě, která jednala v řádném složení, za účasti odborného lékaře z oboru ortopedie. Posudková komise posoudila zdravotní stav žalobce komplexně, na základě zdravotní dokumentace žalobce, vypořádala se se všemi lékařskými nálezy a námitkami žalobce. Přesvědčivě odůvodnila, proč žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí nesplňuje podmínky invalidity.   IV.   Podle § 38 z.č. 155/1995 Sb. pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se  a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo  b) invalidním následkem pracovního úrazu.   Podle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.     Podle odst. druhého téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,  c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.   Pracovní schopností se rozumí podle odst. třetího téhož ustanovení schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.    Podle odst.4 citovaného ustanovení při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.   Podle ustanovení § 56 odst.1 zákona č. 155/1995 Sb. zjistí-li se, že nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen.   Podle  § 88 odst.8 zákona č. 582/1991 Sb. není-li v odstavcích 1 až 6 a 9 stanoveno jinak, vztahuje se na řízení o námitkách, na rozhodnutí o námitkách a na přezkumné řízení a obnovu řízení, která se týkají rozhodnutí o námitkách, správní řád s tím, že § 90 odst. 1 písm. b), § 90 odst. 3 a § 90 odst. 6 věta druhá správního řádu se nepoužijí, a po dobu, po kterou probíhá přezkumné řízení soudní, lhůty uvedené v § 97 odst. 2 a § 100 odst. 2 správního řádu neplynou, a přezkumné řízení ani obnovu řízení, která se týkají rozhodnutí o námitkách, nelze zahájit, popřípadě v nich pokračovat.   Podle  zákona č. 500/2004 Sb., § 90 odst.1 písm. c) věta před středníkem, jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní.       V.   Krajský soud nejprve uvádí, že  žalovaná pochybila, když pod bodem II. rozhodnutí ze dne 4.4.2012 rozhodla tak, že  podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zák.č. 155/95 Sb. odnímá účastníku řízení od 8.5.2012 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně.   Z obsahu soudního, správního i dávkového spisu bylo zjištěno, že žalobci rozhodnutím ze dne 11.1.2012 žalovaná přiznala  podle ustanovení § 38 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. od 5.11.2011 invalidní důchod pro invaliditu II. stupně mimo jiné s odůvodněním, že podle posudku OSSZ Karviná ze dne 10.11.2011 byl účastník řízení uznán od 20.10.2011 invalidním pro invaliditu II. stupně vzniklou následkem pracovního úrazu, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 50 %. Ve spisech se nenachází, a žalobce nic takového ani netvrdil, žádné rozhodnutí o změně invalidity II. stupně na invaliditu I. stupně.  Naopak z obsahu dávkového spisu, posudkového spisu i soudního spisu vyplývá, že žalobci byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Pokud tedy žalovaná odňala žalobci invalidní důchod od 8.5.2012, měla uvést, že odnímá od 8.5.2012 invalidní důchod pro invaliditu druhé stupně.   Protože provedeným řízením bylo prokázáno, že žalobci byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně a dále, že ke dni 4.4.2012 není invalidní, když míra poklesu jeho pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činila 20%, soud dospěl k závěru, že ze strany žalované  při písemném vyhotovení rozhodnutí ze dne 4.4.2012 došlo k písařské chybě, kdy bylo nesprávně uvedeno „se účastníku řízení odnímá  od 8.5.2012 invalidní důchod pro invaliditu prvého stupně, namísto správně „odnímá od 8.5.2012 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně“. Jedná se o zcela zřejmou písařskou chybu, což je zřejmé i z obsahu přezkoumávaného rozhodnutí ze dne 4.4.2012. Zrušení rozhodnutí z důvodu písařské chyby soud považoval za příliš formalistické.     Pro uznání invalidity  ke dni 4.4.2012 by muselo dojít k poklesu pracovní schopnosti žalobce z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, popř. by se stal invalidním následkem pracovního úrazu. Protože ke dni 4.4.2012 pracovní schopnost žalobce poklesla  toliko o 20 %, nejedná se o invaliditu. Jestliže zjištěná míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činila 20%, nejedná se o invaliditu třetího stupně, jejíž přiznání žalobce požadoval, ale ani o invaliditu druhého stupně, ani o invaliditu prvního stupně. Žalovaná proto správně rozhodla rozhodnutím ze dne 4.4.2012 pod bodem I. tak, že žádost žalobce pro nesplnění podmínek § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. zamítla.   Pro úplnost soud uvádí, že k posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky není krajský soud oprávněn, ale pouze orgány posudkové služby MPSV. Je tomu tak proto, že taková úvaha je součástí odborného posudkového hodnocení zdravotního stavu žalobce, o němž si   soud nemůže učinit vlastní úsudek, neboť k tomu nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi. Může však posoudit, zda se posudková komise vypořádala   se všemi okolnostmi pro správné zařazení zdravotního postižení žalobce pod příslušnou položku vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, či nikoliv a následně též zda v logické návaznosti na to odpovídajícím způsobem odůvodnila svůj závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobce. Subjektivní přesvědčení žalobce o tom, že splňoval ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí podmínky invalidity, musí být ještě podpořeno objektivními zjištěními.   Dle názoru krajského soudu posudková komise řádně objasnila, že se u žalobce  ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, tj. ke dni 4.4.2012 nejednalo o invaliditu. Posudková komise odlišně oproti  posouzením LPS OSSZ Karviná (posouzení jeví známky nadhodnocení) a shodně s posouzením lékařem v námitkovém řízení určila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudková komise objasnila, že před operací  levého kolenního kloubu  dne 6.2.2012 se u žalobce jednalo o koleno stabilní s lehkou poruchou hybnosti. Poškození kolenního kloubu dospělo do těžkého stadia, kdy byla nutná náhrada kloubu totální endoprotézou. Léčba není ještě ukončena. Výsledné funkční postižení po této operaci v 2/2012 a míru poklesu pracovní schopnosti lze zhodnotit až po zhojení, nezbytné celkové rehabilitaci a rekonvalescenci.   Posudek PK MPSV v Ostravě, který byl použit jako důkaz v soudním řízení, splňoval podmínky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti.  Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a jím podmíněnou omezenou pracovní schopností, což posuzuje příslušná posudková komise. Při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření, nikoliv ze subjektivních pocitů a stesků žalobce.   Po provedeném řízení a hodnocení důkazů /§ 77 s.ř.s./, když bylo prokázáno, že k datu 4.4.2012 se u žalobce nejednalo o žádný stupeň invalidity,  soud žalobu zamítl, neboť není důvodná /§ 78 odst. 7 s.ř.s./.   Účastníkům řízení nebyla náhrada nákladů řízení přiznána. Žalobce se náhrady nákladů řízení vzdal a úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona  (§ 60 odst.1, 2 s.ř.s., § 118d) odst.1 z.č. 582/1991 Sb.).   P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.     Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem   lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označeni rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Ostravě dne 16.10.2012                                                    JUDr. Bohuslava Drahošová          samosoudkyně