19Ad 39/2012-26               ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY          Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobce  J.  T., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 20.4.2012,  o nároku na  invalidní důchod,   t a k t o :    I. Žaloba  s e   z a m í t á .    II. Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :                                                                           I.    Žalobce se žalobou ze dne 20.6.2012 domáhal přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalované. Uvedl, že v dětství utrpěl vážný úraz levého oka. Po pokračování                                                  -2-                           19Ad 39/2012     operacích postupně docházelo k odumírání očního nervu. K úplnému oslepnutí levého oka došlo v roce 1994. Dne 7.1.2008 byl mu přiznán částečný invalidní důchod, jelikož jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla nejméně o 33%, nedosahoval však 66%. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ)  ze dne 16.1.2012 byl mu invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně s účinnosti od 4.1.2012 odňat z důvodu, že pokles jeho pracovní schopnosti je již pouze 20%. Jeho zdravotní stav byl opět posouzen 29.3.2012 se závěrem, že pokles jeho pracovní činnosti činí pouze 30%. S tímto závěrem nesouhlasí, když trpí bolestmi nejen poškozeného, ale i zdravého oka. Bolesti mají za následek nespavost, zvýšenou únavu a neschopnost se plně soustředit na vykonávanou práci. Práci musí vykonávat s přestávkami, silně se na ní koncentrovat, aby v důsledku ztráty periferního vidění neudělal chybu. Tyto subjektivní potíže nebyly brány do úvahy, bylo vycházeno pouze z měřitelného funkčního poškození oka, kteréžto hledisko, ačkoliv je objektivní, nevyjadřuje v plné míře celkový negativní dopad na jeho pracovní schopnost. Jeho zdravotní stav se od doby, kdy byl uznán částečně invalidním, nijak nezlepšil. Naopak se cítí hůře, jedná se o zhoršení jeho zdravotního stavu. Domáhal se zrušení napadeného rozhodnutí.          Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ze dne 10.7.2012 navrhovala přezkoumání zdravotního stavu žalobce posudkovou komisí MPSV ČR.                                                                     II.   Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného  ze dne ze 20.4.2012 č.j.X, posudkem posudkové komise MPSV ČR  pracovištěm v Ostravě ze dne 14.8.2012, jakož  i obsahem posudkového spisu a připojeným správním spisem žalovaného. Při řízení o žalobě žalobce přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu  správního,  jakož  i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ust. § 75 soudního řádu správního).   Provedeným dokazování soud zjistil, že :   -            Žádostí ze dne 10.12.2007 žalobce uplatnil nárok na přiznání částečného invalidního důchodu od vzniku nároku.     -    Lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Frýdek-Místek dne 30.1.2008 dle záznamu o jednání – posouzení zdravotního stavu v posudkovém hodnocení uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je ztráta vidění levého oka. Dle kap. VII, odd. A, pol.7, písm. a) příl.č.2 vyhl.č. 284/1995 Sb. míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti určila 35%. Vydala výrok, že posuzovaný je částečně invalidní dle § 44 odst.1 písm. a) z.č. 155/1995 Sb., s datem vzniku invalidity 28.12.2007.   -     Žalovaná přiznala rozhodnutím ze dne 12.3.2008 žalobci částečný invalidní důchod dle § 44 odst.1 zákona č. 155/1995 Sb. od 7.1.2008 ve výši 6.818,-Kč.   pokračování                                                  -3-                                19Ad 39/2012       -  Lékařka OSSZ Frýdek-Místek dne 4.1.2012 na základě prostudování zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře žalobce a odborných lékařských nálezů ve výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti uvedla, že 1. jedná se dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 z.č. 155/1995 Sb., 2. posuzovaný není invalidní dle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. Nejde již                   o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) cit. zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20%. Den zániku invalidity určila 4.1.2012.   -  Rozhodnutím ze dne 16.1.2012 žalovaná podle ustanovení § 56 odst.1 písm. a) a ustanovení § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. od 14.2.2012 odňala žalobci invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Frýdek-Místek ze dne 4.1.2012 již účastník řízení není podle ustanovení § 39 odst.1 zdp invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20%.   -  Proti  rozhodnutí žalované ze dne 16.1.2012 podal  žalobce písemné námitky                k  České správě sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ). Poukazoval na svůj nepříznivý zdravotní stav. Doložil lékařskou zprávu MUDr. G. ze dne  9.2.2012, poukázal i na nepříznivou ekonomickou situaci.   -                      ČSSZ, pracoviště Ostrava dne 21.3.2012 v posudku o invaliditě, výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti uvedla, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb. Posuzovaný není invalidní dle § 39 odst.1 zákona č. 155/1995 Sb. Nejde již o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst.2 písm. a) cit. zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30%. Den zániku invalidity byl stanoven 4.1.2012 Rozhodující příčinou, která má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti je úraz levého oka v dětství s následnými operacemi, visus s korekcí, k úplné ztrátě vidění vlevo došlo v r. 1994. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VII, položka 4a, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20%.    Lékařka ČSSZ uvedla, že vzhledem k  vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace se podle § 3 odst.2 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10%, celkově činí 30%. Nejde o ztrátu visu jednoho (levého) oka se závažnější poruchou zrakových funkcí pravého oka, kdy visus roven nebo horší 6/60.  Lékařka v posudku dále uvedla, že ze zdravotní dokumentace nevyplývá posudkově významná progrese zdravotního stavu. Zdravotní stav je možno považovat z posudkově medicínského hlediska za dlouhodobě stacionární s funkčním kolísáním odpovídajícím diagnóze. Výsledná míra poklesu pracovní schopnosti není taková, aby nadále pokles pracovní schopnosti odpovídal invaliditě 1. stupně. Vzhledem k délce     pokračování                                                  -4-                                19Ad 39/2012       trvání (18 let) je reálný předpoklad adaptace na ztrátu prostorového vidění. Dle aktuálního očního nálezu došlo během posledních 2-3 měsíců ke zhoršení visu pravého oka, nicméně stále jsou zrakové funkce pravého oka normální.   -  ČSSZ rozhodnutím ze dne 20.4.2012 č.j.X zamítla námitky žalobce a rozhodnutí ČSSZ ze dne 16.1.2012 číslo X  potvrdila mimo jiné s odůvodněním, že  v rámci řízení o námitkách bylo novým posudkem o invaliditě ze dne 21.3.2012 zjištěno, že účastník řízení není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Míra poklesu pracovní schopnosti účastníka řízení z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla posudkem o invaliditě určena ve výši 30%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VII., položce 4, písmene a/  přílohy  k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb.,                                o posuzování invalidity, pro které se stanovuje procentní  míra poklesu pracovní schopnosti 20%. Lékař ČSSZ zvýšil dle ustanovení § 3 odst. 2 citované vyhlášky míru poklesu pracovní schopnosti o 10%. Celkově činí míra poklesu pracovní schopnosti účastníka řízení 30%.            ČSSZ v odůvodnění svého rozhodnutí dále uvedla, že rozhodující příčinou, která má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti, je úraz levého oka v dětství s následnými operacemi, visus s korekcí, k úplné ztrátě vidění došlo vlevo v roce 1994. Účastník řízení je chopen lehké fyzické i psychické práce bez nutnosti prostorového vidění a činností spojených s rizikem úrazů oka. V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí se Česká správa sociálního zabezpečení zabývala všemi námitkami účastníka řízení, přičemž zdravotní stav posoudila komplexně. Jelikož po přezkoumání celkového zdravotního stavu činil pokles pracovní schopnosti účastníka řízení 30% a nejsou tak splněny podmínky pro trvání invalidity podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, shledala ČSSZ námitky jako nedůvodné.   -                      Zdravotní stav žalobce a jeho dochovanou schopnost soustavné výdělečné činnosti  posoudila dne 14.8.2012 posudková komise MPSV ČR s pracovištěm                  v Ostravě. Na základě prostudování zdravotní dokumentace praktického lékaře MUDr. V. T. ošetřujícího oftalmologa MUDr.  V. G. vedla, že se u žalobce jedná o: amaurózu  levého oka, atrofii bulbi dolorosa vlevo, stav po úrazu levého oka v dětství. Ostatními zdravotními postiženími žalobce  jsou glaucoma chron. simplex OU a počínající katarakta pravého oka.  Zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, rozhodující příčinou je amauróza levého oka v důsledku dávného úrazu v dětství. Amauróza dle dokumentace vznikla již v r. 1994, došlo také k atrofii levého očního bulbu, je uváděna bolestivost levého očního bulbu. V současné době jen nepatrné snížení vidění pravého oka při počínající kataraktě vpravo (dle nálezu ze 7/2012 je visus pravého oka 6/6sl.). Ztráta vidění levého oka způsobuje též ztrátu binokulárního vidění.  Žalobce je léčen chron. simplex. glaukom billat. Potíže žalobce     pokračování                                                  -5-                                19Ad 39/2012       lze řešit operací katarakty pravého oka, bolestivost levého očního bulbu pak event. enukleací levého očního bulbu. Pro jiné chronické onemocnění není léčen.          Posudková komise uvedla, že uznání částečné invalidity v r. 2008 považuje  za posudkový omyl v důsledku nadhodnocení závažnosti zdravotní poruchy. V té době byl žalobce již plně adaptován na vzniklou vadu, visus  pravého oka nebyl narušen. Žalobce byl a je schopen rekvalifikace či využití získané středoškolské kvalifikace. Posudkově odpovídá hodnocení dle kapitoly VII, položka 4 a). Nejsou splněna klinická kritéria pro hodnocení dle položky 4 b) uvedeného předpisu (nejde o závažnější poruchu zrakových funkční na druhém oku s visem rovném nebo horším než 6/60). Posudková komise neshledala důvod k navýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti nad horní hranici procentního rozpětí dané položky a uvedla, že pracovně je žalobce omezen pro práce fyzicky náročné a pro práce s nutností dobrého prostorového vidění. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VII, položce 4 a), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20%. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3, 4 citované vyhlášky nemění.                                                                     III.           Přezkoumává-li se zákonnost rozhodnutí o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku.        V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi /§ 4 odst. 2 zák.č. 582/91 Sb./. Proto v tomto řízení byl vypracován posudek  posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě dne  14.8.2012.  Tento důkaz považuje soud za stěžejní. Krajský soud nezpochybnil závěry odborného posudku pro jeho přesvědčivost a úplnost. Zdravotní stav žalobce byl hodnocen posudkovou komisí PK MPSV ČR v Ostravě, která jednala v řádném složení, za účasti odborného lékaře z oboru oftalmologie. Posudková komise posoudila zdravotní stav žalobce komplexně, na  základě zdravotní dokumentace žalobce. Posudková komise se vypořádala se všemi lékařskými nálezy a námitkami žalobce.                                                                                                           IV.          Podle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%.    pokračování                                                  -6-                                19Ad 39/2012                Podle odst. druhého téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.         Pracovní schopností se rozumí podle odst. třetího téhož ustanovení schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.         Podle odst. 4 citovaného ustanovení při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.                  Podle § 56 odst. 1, písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. zjistí-li se, že nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen.                                                                 V.                Soud vzal  za prokázáno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce  k datu 20.4.2012 s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti byla amauróza levého oka v důsledku dávného úrazu v dětství, která dle kapitoly VII, položka 4 a) příl. k vyhl. 359/2009 Sb.  vede k poklesu pracovní schopnosti žalobce o 20% i s přihlédnutím k dalším chorobným stavům.            Dle názoru krajského soudu posudková komise řádně objasnila, že se u žalobce  ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, tj. ke dni 20.4.2012 nejednalo o invaliditu. Lékař OSSZ, lékař LPS i PK MPSV ČR shodně popsali rozhodující příčinou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, lišili se toliko v určení míry poklesu pracovní schopnosti, když  PK MPSV ČR neprovedla navýšení o maximálně        pokračování                                                  -7-                                19Ad 39/2012     možných 10%. Tato skutečnost však nemá vliv na správnost rozhodnutí, neboť míra poklesu pracovní schopnosti určená lékaři se pohybovala do 30%, a to s použitím max. možného navýšení. Posudek PK MPSV v Ostravě , který byl použit jako důkaz v soudním řízení, splňoval podmínky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. Z posudku nevyplývá, že by posudková komise cokoli z lékařské dokumentace, kterou měla k dispozici, při hodnocení nevzala na vědomí nebo opomenula. Posudková komise objasnila, že k uznání částečné invalidity v r. 2008 došlo v důsledku posudkového omylu, když došlo k nadhodnocení závažnosti zdravotní poruchy.        Důvodem pro pobírání dávky důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho neschopnosti vykonávat zaměstnání, ani to, že nemůže nastoupit do lékaři doporučeného zaměstnání pro nedostatek takových volných míst, a ani to, že zaměstnavatelé dávají přednost uchazečům s bezvadným zdravotním stavem. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a jím podmíněnou omezenou pracovní schopností, což posuzuje příslušná posudková komise.       V daném případě dospěl soud závěru, že žalobce nebyl zkrácen na svých právech a že rozhodnutí není nezákonné.        K posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky není krajský soud oprávněn, ale pouze orgány posudkové služby MPSV. Je tomu tak proto, že taková úvaha je součástí odborného posudkového hodnocení zdravotního stavu žalobce, o němž si soud nemůže učinit vlastní úsudek, neboť k tomu nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi. Může však posoudit, zda se posudková komise  vypořádala se všemi okolnostmi pro správné zařazení zdravotního postižení žalobce pod příslušnou položku vyhlášky č. 359/2009 Sb.               Subjektivní přesvědčení žalobce o tom, že splňoval ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí podmínky  invalidity, musí být ještě podpořeno objektivními zjištěními.       Zjistí-li se posudkem lékaře OSSZ, popř. posudkem  PK MPSV ČR, že pojištěnec již neplní podmínky pro přiznání invalidního důchodu,  důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen.       Po provedeném řízení a hodnocení důkazů /§ 77 s.ř.s./ soud žalobu zamítl, neboť není důvodná /§ 78 odst. 7 s.ř.s./.         Účastníkům řízení nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný a úspěšný žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona  (§ 60 odst. 2 s.ř.s.).     P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u   pokračování                                                  -8-                                19Ad 39/2012         Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškáni lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označeni rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.       V Ostravě dne 4. září 2012                                                              JUDr. Bohuslava Drahošová                                                                samosoudkyně