22A 13/2010-26     ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce Hrušovská chemická společnost, spol. s r.o., se sídlem v Ostravě-Mariánských Horách, 28. října 434/211, proti žalovanému Magistrátu města Ostravy, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Prokešovo nám. 8, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19.1.2010 č.j. SMO/107962/09/ Správ./Re, ve věci odstranění stavby,   t a k t o :   I. Rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 19.1.2010 č.j. SMO/107962/09/Správ./Re se pro vady řízení  z r u š u j e  a věc        se   v r a c í   žalovanému k dalšímu řízení.   II. Žalovaný  je  p o v i n e n  zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.     O d ů v o d n ě n í :    Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19.1.2010  č.j. SMO/107962/09/ Správ./Re,  jímž bylo změněno rozhodnutí Statutárního města Ostravy, Úřadu  městského obvodu Slezská   pokračování                                              -2-                                            22A 13/2010   Ostrava (dále jen stavební úřad)  ze dne 7.9.2009  č.j. SLE 008392/09/UPaSŘ/Sk, kterým bylo rozhodnuto o odstranění stavby konečné úpravy  „Skládky průmyslových odpadů, ulice Bohumínská 42, na pozemcích parc. č. 1421/21, 1421/1, 1444 a 1451 v k.ú. Hrušov“, a to způsobem specifikovaným ve výroku napadeného rozhodnutí.   V žalobě žalobce namítl, že žalovaný v odůvodnění  napadeného rozhodnutí uvedl, že vyzval Magistrát města Ostravy, odbor  životního prostředí,  k opětovnému vyjádření k věci a ten ve svém vyjádření odkázal na dokumentaci předloženou v roce 2006,  resp. na posudek týkající se poškozené severovýchodní stěny skládky,  s možným únikem závadných látek mimo vnitřní prostor skládky. Žalobce však namítá, že rozšíření skládky na přilehlé pozemky bylo vyvoláno poškozením opěrné stěny skládky při manipulaci s balíky šrotu. Tuto činnost,  v jejímž důsledku              byl žalobce poškozen,  prováděla třetí osoba se souhlasem současného uživatele přilehlých pozemků, tj. společnosti H–Zone s.r.o. Prasklé panely žalobce zabezpečil  navařením ocelových profilů a vytvořil opěrný val podél poškozené stěny. Po celou dobu, než se žalobci podařilo zabezpečit skládku proti protržení opěrné stěny,  nechal z povrchu skládky odvážet kontaminované vody,  aby nemohly uniknout         do okolí. Na tělese  skládky byly  také  prováděny výkopy, kterými byly  odváděny skládkové vody od poškozené stěny do lagun,  z kterých pak byly tyto vody čerpány a odváženy k odborné likvidaci. Dodatečným homogenním obsypáním  obvodových stěn skládky byly eliminovány boční pohyby masy materiálu uvnitř skládky                   a v současné době nehrozí nebezpečí popraskání obvodových stěn a úniku obsahu skládky do okolí. V podaném odvolání,  o němž bylo rozhodnuto  napadeným rozhodnutím žalovaného,  žalobce požádal,  aby odvolací orgán zadal zpracování nezávislého znaleckého posudku, který by posoudil pevnost a bezpečnost stavby, resp. zda stavba skutečně může ohrozit životní prostředí. Posudek však vypracován nebyl. Namísto toho bylo rozhodováno na základě staré zprávy, resp. dokumentace z roku 2006, přičemž faktický fyzický stav stavby odborně zjištěn nebyl. V řízení nebylo ani žalobci umožněno reagovat na nové důkazy, resp. dodatečné stanovisko Magistrátu města Ostravy, odboru životního prostředí (dále jen MMO, OŽP), neboť žalobce nebyl vyrozuměn o tom, že bylo dokazování doplněno. Žalobce dále namítl, že jeho žádost o změnu stavby před dokončením byla založena na projektu obsahujícím veškeré náležitosti a zpracovaném odborně způsobilou osobou. Úprava původního projektu  spočívá ve změně tvaru rekultivovaného tělesa skládky, čímž dojde  také k dalšímu zpevnění opěrné stěny. Navážený materiál byl převážně tvořen zlomky pocházejícími z výroby tvárnic a příčkovek, přičemž se jedná o pórobeton, jehož složení je naprosto zdravotně nezávadné, o čemž je žalobce připraven podat důkazy v podobě chemických analýz zpracovaných nezávislým odborným orgánem. Tento materiál  po nasáknutí vodou tvrdne a vytváří nepropustnou vrstvu, což zabezpečuje skládku proti únikům nebezpečných látek. Na druhé straně nepředpokládaný nárůst objemu  ukládaného pórobetonu,  způsobený ukládaním velkých bloků, vedl ke zvýšení siluety skládky, na což byl  žalobce nucen reagovat žádostí o změnu stavby před dokončením. Dále žalobce namítl, že není možné očekávat souhlasné stanovisko vlastníka přilehlých pozemků společnosti H–Zone s.r.o., neboť  s tímto subjektem    je žalobcem veden soudní spor u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 22Cm 82/1997, o určení vlastnického práva                      k předmětným  pozemkům,  kde   žalobce tvrdí, že pouze on je výhradním vlastníkem   pokračování                                              -3-                                            22A 13/2010   těchto pozemků a nikoliv společnost  H–Zone s.r.o. Žalobce závěrem uvedl, že  skutkový  stav, který  vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění a řízení trpělo vadami, které měly za následek nezákonné rozhodnutí správního orgánu.    Žalovaný ve vyjádření uvedl nesouhlas s tvrzením žalobce, týkajícím             se vyjádření dotčeného orgánu státní správy, jímž  je MMO, OŽP, neboť tento správní orgán vydal záporné stanovisko,  v němž sice poukázal na své vyjádření   z března 2006, ale v souvislosti s následujícími úpravami skládky,  jejím  rozšířením a  navýšením, které byly provedeny v rozporu s touto dokumentací z roku 2006,  její změnou předloženou v září 2008 a vyjádřením vodoprávního úřadu ze dne 11.5.2007. Dne 30.1.2009 bylo stavebním úřadem provedeno místní šetření na místě stavby, za účasti žalobce společnosti H–Zone s r.o. a dotčených orgánů státní správy,  jímž bylo zjištěno, že žalobce realizuje návozy zeminy s obsahem velkého množství kameniva a betonu v rozporu s ověřenou dokumentací pro provedení stavby a vydaným rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 20.7.2007. Návozy pro ukončení skládky nebyly dle výzvy stavebního úřadu ze dne 24.4.2008 ukončeny       a není dodržována granulometrie materiálu, ani výškové kóty dle dokumentace. MMO, OŽP se k tomuto šetření na místě stavby vyjádřil záporně tak, že jde                o bezdůvodné navýšení skládky o cca 6 metrů nebezpečnými odpady  nad původně navrženou výškovou úroveň a její rozšíření za opěrnou zeď, vymezující původní těleso skládky, v rozporu s původní dokumentací z roku 2006 a její změnou předloženou v září 2008. Požadoval přitom odstranění návozu nad původní navrhovanou úroveň. Před vydáním meritorního rozhodnutí  provedl stavební úřad opětovnou prohlídku stavby dne 12.6.2009, přičemž konstatoval nezměněnný tvar skládky. V podaném odvolání žalobce navrhl žalovanému zvážení možnosti zpracování nezávislého znaleckého posudku, kterým by se prokázala neoprávněnost obav z popraskání obvodových zdí skládky a úniku nebezpečných látek do okolí. Žalovaný zvážil navrhovanou možnost zpracování znaleckého posudku                      a neshledal nutnost jeho vypracování. Jelikož uvedená námitka směřovala proti zápornému vyjádření dotčeného správního orgánu k předmětné stavbě,  požádal žalovaný tento dotčený orgán o jeho  vyjádření k této námitce. Nejednalo se o nový důkaz v odvolacím řízení, ale o podklad k rozhodnutí  o odvolání,   nově pořízený žalovaným. Žalovaný postupoval podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu                         a účastníkům dal možnost vyjádřit  se k podkladům rozhodnutí. Pokud jde o spor vedený žalobcem s vlastníkem dotčených pozemků společností H-Zone s r.o.            u Krajského soudu v Ostravě,  žalovaný uvedl, že v tomto řízení,  jež je vedeno        od roku 1997,  nebylo soudem vydáno předběžné  opatření, které by upravovalo prozatímní poměry žalobce a společnosti H–Zone s.r.o. Žalovaný navrhl zamítnutí  žaloby.   Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zák.č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,  v platném znění – dále jen s.ř.s.)       a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2  s.ř.s.), byl vázán žalobními body obsaženými v žalobě.   Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 20.7.2007  č.j. VŽPa VH/1739/07/Sk,   které   nabylo   právní   moci dne   pokračování                                              -4-                                            22A 13/2010   10.8.2007,  bylo žalobci jako stavebníkovi vydáno stavební povolení na konečné úpravy stavby „Skládka průmyslových  odpadů, ulice Bohumínská 42“,                     na pozemcích parc. č. 1421/21, 1421/1, 1444 a  1451   k.ú. Hrušov (dále jen stavba). Dne 19.9.2007 proběhlo stavebním úřadem kontrolní šetření v provozu stavby,           v souvislosti s vydaným stavebním povolením,  jímž bylo zjištěno, že skládka            je navážena stavební sutí a komunálním odpadem. Stavební suť je netříděná, s obsahem dřeva,  pneumatik atd. Jímky jsou pod okraj zaplněny vodou, přičemž vlastník skládky byl upozorněn  na přetékání odpadních vod ze skládky a znečištění okolních pozemků  a byl vyzván k ukončení navážení dalšího nevhodného materiálu. Bylo mu uloženo vyvezení vody z jímek do 30.9.2007.  Dne 24.4.2008 vydal stavební úřad výzvu k bezodkladnému zastavení prací na stavbě, na základě dalšího místního šetření. Další kontrolní šetření stavebního úřadu proběhlo dne 6.6.2008 a dále dne 30.7.2008,  Prvním z nich bylo zjištěno, že skládka  je odbagrována do původně povoleného rozsahu a hlína je rozprostírána v horní části skládky. Šetřením ze dne 30.7.2008 pak bylo  zjištěno, že na skládku jsou dováženy stavební sutě, beton, hlíny,  asfaltová drť a další materiál. Není opět dodržována granulometrie materiálu  a stavebník nepodal  žádost o změnu stavby před dokončením. Dle kontrolního šetření provedeného stavebním úřadem dne 15.10.2008, bylo zjištěno opět navážení hlíny a rozhrnování buldozerem s tím, že je prováděno nesouvisle,  dle kapacity stavební firmy, která dodává zeminu. Šetřením stavebního úřadu ze dne 24.10.2008 bylo zjištěno, že výzva stavebního úřadu k doložení závazného stanoviska orgánu ochrany životního prostředí v termínu do 17.10. nebyla žalobcem splněna                   a  že bude zahájeno řízení o  odstranění stavby. Dne 17.9.2008 podal žalobce žádost o změnu stavby před jejím  dokončením.  Rozhodnutím  ze dne 6.11.2008 stavební úřad uložil žalobci,  aby zastavil veškeré návozy odpadů a jiných materiálů na stavbu, aby do 30.11.2008 upravil těleso skládky do stavu před schválením dodatečného stavebního povolení a aby ve lhůtě do 30.12.2008 předložil žádost        o dodatečné  stavební povolení, včetně nové dokumentace nového výškového           a půdorysového zaměření a dále, aby předložil doklady o kvalitě navážených odpadů a kladné vyjádření orgánu ochrany životního prostředí. Následně proběhla další kontrolní šetření stavebního úřadu,  a to ve dnech  21.11.,  28.11 a 5.12. 2008. Prvními dvěma šetřeními bylo zjištěno, že probíhá urovnávání terénů za užití buldozerů a zarovnávání povrchu skládky. V posledním z uvedených šetření bylo zjištěno,   že na skládku je nadále navážena  zemina s velkým obsahem hrubého kameniva a betonu. Rozhodnutím ze dne 2.2.2009 č.j. UPaSŘ//vl. 2311/08/Sk  bylo řízení o odstranění stavby přerušeno, neboť  téhož dne požádal žalobce                    o dodatečné povolení stavby. Téhož dne vydal stavební úřad výzvu,  kterou žalobce vyzval k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby o:  1. Statický posudek zatížení na stávající skládku průmyslových odpadů,  provedením návozemn zeminy, 2.  Kladné vyjádření Magistrátu města Ostravy, odboru životního prostředí       a odboru vodního hospodářství,   3. Souhlas vlastníka dotčených pozemků pod č. 1421/1,  1444 a 1451, k čemuž mu stanovil lhůtu do 15.3.2009. MMO, OŽP  vydal dne 25.2.2009 zákonné vyjádření podle ust. § 71 písm. j) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění (dále jen zákon o vodách ), v němž uvedl, že se jedná  o bezdůvodné navýšení skládky  nad původně navrženou výškovou úroveň a její rozšíření za opěrnou zeď  v rozporu  s původní dokumentací, že navýšení   skládky   bylo   prováděno v rozporu pokračování                                              -5-                                            22A 13/2010   s provozním řádem granulometricky neupravenými odpady  a že navážením  odpadů nad původní úroveň by mohlo dojít k porušení opěrné zdi skládky a k následnému poškození životního prostředí. Dále vydal vyjádření podle ust. § 106 zákona               o vodách,  že realizace záměru z hlediska chráněných zájmů  podle zákona               o vodách  není možná. Rozhodnutím ze dne 6.3.2009 č.j. ÚPaSŘ/222/09/Sk  byla žádost o dodatečné povolení stavby odložena z důvodu tohoto záporného stanoviska. Dne 9.3.2009 vyjádřila společnost H-Zone s.r.o. nesouhlas  s rozšířením skládky průmyslových odpadů. Proti usnesení o odložení podání ze dne 6.3.2009 podal žalobce odvolání, na jehož základě bylo napadené rozhodnutí rozhodnutím  žalovaného  ze dne 28.5.2009  č.j. Správ. /UVOŘ/.949/09/Re-1  zrušeno a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k dalšímu řízení. V rámci dalšího řízení bylo provedeno místní šetření dne  12.6.2009, jímž bylo zjištěno, že tvar skládky je beze změn             a žádný materiál se na ni nenaváží. Podáním ze dne 18.3.2009 vyjádřila společnost H-Zone s.r.o. opětovně své negativní stanovisko. Rozhodnutím stavebního úřadu      ze dne 20.7.2009 č.j. ÚPaSŘ/222/09/Sk  bylo řízení o dodatečném povolení stavby zastaveno. Dne 10.8.2008 bylo pod č. j. ÚPaSŘ/vl.2311/08/Sk vydáno oznámení       o pokračování v řízení o odstranění stavby a současně byli účastníci vyzváni k seznámení se s podklady rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne 7.9.2009                     č.j. ÚPaSŘ/vl.2311/08/Sk bylo žalobci nařízeno odstranění stavby. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání,  jehož část směřovala proti rozhodnutí  ve věci dodatečného povolení stavby a v další části  pak ve vztahu pak k rozhodnutí             o odstranění stavby  žalobce namítl, že souhlasné stanovisko sporného vlastníka přilehlých pozemků společnoti H-Zone s.r.o. není možné očekávat vzhledem k probíhajícímu soudnímu sporu o vlastnictví k těmto nemovitostem  a dále navrhl,   nechť žalovaný zváží možnost zpracování nezávislého znaleckého posudku, kterým by se podle žalobce  prokázala neoprávněnost obav z popraskání obvodových zdí skládky a úniku nebezpečných látek do okolí. V odvolacím řízení se k podanému odvolání vyjádřila společnost H-Zone s.r.o. podáním ze dne 27.11.2009 a dále          na základě výzvy žalovaného  MMO, OŹP,  který se dne 11.1.2010 vyjádřil               k námitce žalobce jednak ve smyslu   ochrany   vod  a jednak ve smyslu odpadového hospodářství, a to v obou směrech  záporně. Přípisem ze dne 13.1.2010 byli účastníci řízení vyrozuměni žalovaným, že se mohou seznámit s podklady rozhodnutí ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Zástupci žalobce Ing. Š. Š. bylo toto oznámení doručeno dne 15.1.2010. Dne 20.1.2010 vydal žalovaný pod č.j. SMO /107962/09/Správ.Re napadené rozhodnutí, v jehož odůvodnění k námitce směřující proti vyjádření MMO, OŽP, ze dne 25.2.2009 uvedl, že požádal tento orgán státní správy k vyjádření k odvolací  námitce a poté toto vyjádření v rámci odůvodnění rozhodnutí ocitoval. Dále konstatoval,                          že společnost H-Zone s.r.o. jako vlastník dotčených pozemků setrvala na svém negativním stanovisku a že další námitky směřují proti pravomocnému rozhodnutí      o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby.    Žalobní námitku, jíž žalobce brojí proti nevypracování znaleckého posudku,     za účelem posouzení pevnosti a bezpečnosti stavby, resp. toho, zda stavba skutečně může ohrozit životní prostředí, shledal krajský soud důvodnou. Žalobce v podaném odvolání  v jeho posledním odstavci výslovně uvedl, nechť žalovaný zváží možnost zpracování nezávislého znaleckého posudku. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí na tento důkazní návrh nijak nereagoval a ponechal jej zcela bez povšimnutí. Neuvedl  ani  důvody,  pro  které  se  rozhodl   důkaz   neprovést.   Podle   pokračování                                              -6-                                            22A 13/2010   ust. § 52 odst. 2 správního řádu  účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění  stavu věci. Z uvedeného je sice zřejmé,           že je to správní orgán, který rozhoduje o tom, které důkazy budou provedeny, neznamená to však, že k důkazům,  jež se rozhodl neprovést,  není povinen uvést důvody, pro které tak neučinil. Jak již judikoval Nejvyšší správní soud  (dále jen NSS), ve svém rozhodnutí ze dne 13.11.2009 č.j. 5As 29/2009-48 : „Není na libovůli správního orgánu, jakým způsobem s návrhy  účastníků na provedení důkazů naloží, neboť správní orgán sice není ve smyslu § 52 správního řádu povinen všechny důkazy navržené účastníky provést, pokud však některé z nich neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč se tak stalo. Správní orgán je oprávněn, ale         i povinen odpovědně zvážit, které důkazy je třeba provést, zda je potřebné stav dokazování doplnit a posuzovat důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Zásada volného hodnocení důkazů  neznamená,  že by bylo rozhodujícímu orgánu dáno na výběr, které z provedených důkazů vyhodnutí a které nikoliv                           a  o které opře skutkové závěry a které opomene.“   Další námitky žalobce směřovaly proti obsahu vyjádření MMO, OŽP k jím vznesené odvolací námitce, vztahující se k zápornému stanovisku ohledně dodatečného povolení změny stavby. V této souvislosti žalobce namítl, že  na toto dodatečné stanovisko dotčeného orgánu,  vyžádané v rámci odvolacího řízení,       mu nebylo umožněno reagovat, neboť  nebyl vyrozuměn o tom, že dokazování bylo doplněno. Tuto žalobní námitku krajský soud důvodnou neshledal, neboť z obsahu správního spisu plyne, že žalobce, resp. jeho zmocněnec, byl vyrozuměn                   o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí žalovaného výzvou, která mu byla doručena dne 15.1.2010. V této výzvě byl současně informován, že toto právo může realizovat ve lhůtě 3 dnů. Žalobní tvrzení, že žalobci nebylo umožněno reagovat      na nové důkazy, když nebyl vyrozuměn  o doplnění dokazování, se  tudíž  nezakládá      na pravdě.  Žalovanému  je však nutno vytkout značně formalistický charakter realizace jeho povinnosti vyplývající z ust. § 36 odst. 3 správního řádu, neboť den 15.1.2010, kdy byl  žalobce vyrozuměn o možnosti seznámit se s poklady rozhodnutí, připadl na pátek. Následující tři dny,  v nichž měl žalobce možnost se  seznámit          s podklady  rozhodnutí, tedy připadly na sobotu, neděli a pondělí. Fakticky tedy měl žalobce možnost  seznámit se s obsahem  podkladů pro vydání rozhodnutí pouze v pondělí dne 18.1.2010, když úterý dne 19.1.2010 nebylo úředním dnem a dne 20.1.2010 již bylo napadené rozhodnutí vyhotoveno. Je pravdou, že žalobce            na výzvu, aby se seznámil s podklady rozhodnutí,  nereagoval, ač byla jeho zástupci řádně doručena. Zároveň však  je třeba postup žalovaného označit za vadu řízení, jež by sice sama o sobě nemohla způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí, avcšak omezila  žalobcovo právo na součinnost,  vyplývající z ust. § 36 odst. 3 správního řádu.    V souvislosti s jíž zmíněným  dodatečným vyjádřením MMO, OŽP ze dne 11.1.2010  považuje krajský soud  za vhodné zmínit zcela nepřípadnou prezentaci jeho obsahu  v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde žalovaný přistoupil toliko k tomu, že toto vyjádření označil za reakci na odvolací námitku žalobce, následně toto stanovisko ve zcela podstatném rozsahu ocitoval a tím měl tuto žalobní námitku za vypořádanou, aniž by k ní sám zaujal  jakékoliv   vlastní  stanovisko. Tento postup pokračování                                              -7-                                            22A 13/2010   žalovaného  je  v rozporu s  ust. § 89 odst. 2 správního řádu, neboť je to odvolací orgán, který je povinen přezkoumat námitky uvedené v odvolání a nikoliv dotčený orgán státní správy, jehož případných kroků se námitky týkají. Žalovaný se tím dostal také do  rozporu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu, když  napadené rozhodnutí postrádá vlastní úvahy žalovaného, jimiž by se vypořádal s námitkou žalobce.    Dalším nedostatkem napadeného rozhodnutí je  absence jakékoliv  úvahy žalovaného ve vztahu k odvolací námitce, v níž žalobce poukazuje na existenci soudního sporu s vlastníkem sousedních nemovitostí společnosti H-Zone s.r.o., jehož předmětem je právě vlastnictví k nemovitostem stavbou dotčených, přičemž  z podaného odvolání vyplývá, že žalobce právě touto skutečností zpochybňuje vlastnictví  nemovitostí tímto subjektem. Také v případě této odvolací námitky žalovaný postupoval v rozporu s ust. § 89 odst. 2 správního řádu, když rozhodnutí správního orgánu prvého stupně v rozsahu této námitky  nepřezkoumal.    Další část žaloby směřuje proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost              o dodatečné povolení stavby. Toto rozhodnutí však není předmětem projednávané žaloby, kterou  se žalobce domáhá výslovně zrušení rozhodnutí ve věci odstranění stavby. Jakkoliv spolu řízení  o dodatečném povolení stavby a řízení                           o odstranění stavby věcně souvisí, jedná se o dvě samostatná správní řízení,  jejíchž vzájemná podmíněnost  plyne pouze z toho, že rozhodnutí o  žádosti o dodatečné povolení stavby musí časově předcházet rozhodnutí o odstranění stavby. Obě řízení však  jsou uzavírána samostatnými správními rozhodnutími, proti nimž je možno podat opravné prostředky,  stejně jako následně správní žalobu. Jakkoliv se žalobce proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby odvolal,  správní žalobu nepodal. V rámci  soudního řízení správního, jehož předmětem                       je rozhodnutí o odstranění stavby, již  nelze  přezkoumávat   rozhodnutí  o   zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby, jestliže proti němu nebyla podána správní žaloba.  Nutno  podotknout, že  žalobce se ani v návrhu rozsudku zrušení rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nedomáhal a i v případě, že by tak učinil,  žaloba      by tak byla v této části  opožděná, nebot´ její  podání je ve smyslu ust. § 72 odst. 1 s.ř.s.  možné ve lhůtě 2 měsíců od doručení napadeného rozhodnutí, přičemž podle ust. § 72 odst. 4 s.ř.s.  zmeškání této lhůty nelze prominout. Krajský soud se proto žalobními námitkami,  které směřovaly proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti                 o dodatečném povolení stavby,  nezabýval.   Na základě shora uvedené argumentace  krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s)  a pro podstatné porušení ustanovení,  řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.). Současně krajský soud vyvrátil žalovanému k dalšímu řízení ( § 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu ( ust.§ 78 odst. 5 s.ř.s.).   Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobci,  který měl  ve věci úspěch,  vznikly s tímto řízením náklady,  a to zaplacením soudního poplatku ve výši 2.000 Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb.,  občanského soudního  řádu, v  platném  znění  (dále jen o.ř.s.), týkající   pokračování                                              -8-                                            22A 13/2010   se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanéhmu k plnění lhůtu 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku  (ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159  a  § 168 o.s.ř).     P o u č e n í :  Proti tomuto rozhodnutí   j e   m o ž n é   podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů  po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.    Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.                                       V Ostravě dne 19.dubna 2012                                                                                             JUDr. Monika Javorová                                                                                             předsedkyně senátu