22A 188/2010-28                                  ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK    JMÉNEM   REPUBLIKY      Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu    JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce FRYGESTA, a.s., se sídlem ve Frýdku-Místku, 1.máje 741, zastoupeného Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1.máje 741, proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Opavě, se sídlem v Opavě, Praskova 11, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 24.9.2010 č.j. ZKI-O-71/339/2010-31, ve věci námitky proti obsahu obnoveného katastrálního operátu,   t a k t o :   I. Rozhodnutí  Zeměměřického  a katastrálního inspektorátu v Opavě ze          dne 24.9.2010 č.j. ZKI-O-71/339/2010-31 se pro vady řízení                    z r u š u j e  a věc se   v r a c í  žalovanému k dalšímu řízení.         pokračování                                              -2-                                             22A 188/2010   II. Žalovaný je  p o v i n e n  zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku    6.800,- Kč   ve   lhůtě      30-ti   dnů   od    právní    moci    tohoto           rozsudku k rukám Mgr. Jiřího Kabudi, advokáta se sídlem ve Frýdku-Místku, 1.máje 741.   Odůvodnění:          Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí     žalovaného ze dne 24.9.2010 č.j. ZKI-O-71/339/2010-31,  jímž bylo zamítnuto   odvolání  žalobce a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Frýdek-Místek (dále jen správní orgán I. stupně) ze dne 30.6.2010 č.j. OR-361/2007-802-24, kterým byla zamítnuta námitka žalobce proti obsahu obnoveného katastrálního operátu v katastrálním území Staré Město    u Frýdku-Místku.   V žalobě žalobce namítl, že v rámci obnoveného katastrálního operátu   došlo k úbytku výměry pozemku parc.č.7307/3, u nějž byla původně evidována    výměra 9 089 m2 a po obnově je evidováno 7 316 m2, tj. o 1 773 m2 méně, což činí     20 %. Podle žalobce je takový úbytek výměry nezákonný. Jestliže se výměry    zjišťovaly grafickou metodou, nelze tak velký rozdíl oproti stavu v roce 1991 vysvětlit převodem do grafického počítačového souboru v digitalizované mapě. Správní orgán v současné době dospěl k závěru, že ke změně výměry nedošlo digitalizací operátu, ale v důsledku existence dvou geometrických plánů č. 024 923-322 vyhotovených      dne 9.11.1984 za účelem zaměření příjezdové komunikace na nynějším pozemku   parc. č. 7307/3 se stejným grafickým zobrazením, ale různou šířkou  komunikace,    když v jednom geometrickém plánu je šířka komunikace 13,5 m  a  výměra pozemku 6 997 m2 a ve druhém geometrickém plánu je šířka komunikace 17 m a výměra pozemku 8 940 m2. Geometrický plán s vyšší výměrou byl podkladem pro zavedení  pozemku parc. č. 7307/3 do  evidence nemovitostí. Nyní správní orgán tvrdí, že pro tento geometrický plán nemá v evidenci měřickou dokumentaci, a proto považuje za směrodatný plán s nižší výměrou pozemku. Poukázal také na to, že výměra pozemku před obnovou operátu byla určena graficky, ale nynější metoda     je přesnější. Žalobce namítl, že žalovaný zcela vypustil ze svých úvah existenci   dalšího geometrického plánu z roku 1991, který se prováděl podle skutečného zaměření a který stanovil výměru předmětného pozemku 9 089 m2. Žalobce se domnívá, že tento geometrický plán nebyl vzat v úvahu, protože by nepodpořil záměry správního orgánu, odůvodňující nižší výměru pozemku. Další  žalobní     námitku žalobce směřoval proti způsobu provedení skutečného zaměření pozemku parc. č. 7307/3 v rámci správního řízení. Namítal, že pozemek je zastavěn také     dalšími nedílnými součástmi silnice, a to vysvahováním a odvodňovacími příkopy. V rámci zaměření pozemku bylo zjištěno, že pokud by byly hranice pozemku nově stanoveny podle úpravy operátu – podle digitalizace, nejenže by vysvahování a odvodnění  silnice  bylo  na  cizích   pozemcích,  ale   dokonce   částečně i chodníky       pokračování                                              -3-                                             22A 188/2010   by se nalézaly na cizích pozemcích, to vše z důvodu nesprávně provedené   digitalizace. Podle žalobce je všem zřejmé, že se tak stalo proto, že pozemek leží na hranici dvou katastrů, a to katastru Starého Města u Frýdku-Místku a katastru Baška. Podle žalobce rozhodují správní orgány ryze účelově, vedeny obavou, že v případě vyhovění námitkám žalobce by musela být provedena digitalizace příslušného katastrálního území znovu. Dále žalobce namítl, že správnímu  orgánu I.  stupně navrhl jako důkaz veškeré smlouvy, kterými nabyl pozemky pro výstavbu   silnice a ze  kterých byl poté vytvořen pozemek parc. č. 7307/3, avšak  správní orgán žalobci sdělil, že měřičské operáty nemá k dispozici, což je podle žalobce nesprávné tvrzení a správní orgán byl veden snahou nevyhovět jeho námitkám.   Žalovaný ve vyjádření uvedl, že v průběhu nového projednání věci, které nastalo po zrušujícím rozsudku Krajského  soudu v Ostravě ze dne 27.11.2008      sp. zn.   22Ca 423/2007 a následném zrušení prvostupňového rozhodnutí ze dne 30.7.2007 č.j. OR-361/2007-802  žalovaným,  navrhoval  žalobce doplnění dalších důkazů,  zejména dokumentace k územnímu,  stavebnímu a kolaudačnímu řízení ohledně stavby komunikace na pozemku parc. č. 7307/3. Správnímu orgánu      I.  stupně se nepodařio získat další údaje ke komunikaci než ty, které předložil    žalobce. V podané žalobě žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, které     by žalovaný v napadeném rozhodnutí nezkoumal či mu nebyly známy. Žalobce původně podal námitku proti výměře pozemků parc. č. 7307/3 a 7320/16 (druhý     z nich již není předmětem řízení) a nesouhlas s hranicemi pozemku vznesl     až ve svém posledním odvolání ze dne 15.7.2010. Podle původního předmětu řízení byl stanoven i okruh účastníků a v uvedené fázi odvolacího řízení nemohl žalovaný měnit ani předmět rozhodování ani okruh účastníků řízení, jimiž by v případě, že by byly původně namítnuty také hranice pozemků, byli také vlastníci sousedních pozemků. V k.ú. Staré Město u Frýdku-Místku byla platnost obnoveného     katastrálního operátu vyhlášena dne 4.6.2007. Hranici pozemku parc. č. 7307/3 tvoří hranice katastrálních území mezi k.ú. Staré Město u Frýdku-Místku a k.ú. Baška.   V k.ú. Baška byla převedena analogová katastrální mapa do digitální podoby v roce 2003 a hranice k.ú. Baška byla převzata podle výsledků obnovy novým mapováním, které se v tomto k.ú.uskutečnilo  v roce 1989, což znamená, že do digitální     katastrální mapy byly převzaty souřadnice lomových bodů katastrální hranice určené v souřadnicovém systému S-JTSK při obnově novým mapováním. Katastrální               hranice mezi k.ú. Staré Město u Frýdku-Místku a k.ú.Baška byla převzata z výsledků dříve platné obnovy operátu v k.ú. Baška. Žalovaný zdůraznil, že ačkoliv  platnost operátu v k.ú. Staré Město u Frýdku-Místku byla vyhlášena dne 4.6.2007      za  účinnosti  vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů,  a zákon č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí České republiky     (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (katastrální vyhláška), v platném znění (dále  jen katastrální vyhláška), obnova katastrálního operátu byla zahájena      ještě za účinnosti tehdy platné katastrální vyhlášky č. 190/1996 Sb.(dále jen vyhl. č. 190/1996 Sb.), podle jejíhož ustanovení § 57 odst. 2 se při obnově operátu přepracováním  neprováděla revize  průběhu hranice katastrálního území. Ve vztahu k předmětné hranici mezi katastrálními územími žalovaný uzavřel, že od roku 1989     se průběh této hranice nezměnil. Dalším šetřením správního orgánu I. stupně byla zjištěna chyba v určení výměry pozemku parc. č. 7307/3  před obnovou     a skutečnosti,  které  k jejímu   vzniku  vedly,   byly uvedeny v odůvodnění  rozhodnutí.   pokračování                                              -4-                                             22A 188/2010   Povinnost katastrálního úřadu opravit zjištěné chyby je stanovena § 63 odst. 3 katastrální vyhlášky. Výměra parcely pak byla vypočtena ze souřadnic grafického počítačového souboru podle tehdy platného znění ust. § 63 odst. 6 písm. a)    katastrální vyhlášky. Pozemek parc. č. 7307/3 byl do operátu doplněn s využitím měřické dokumentace založené v záznamu podrobného měření změn (dále jen    ZPMZ) č. 105 pro k.ú. Staré Město u Frýdku-Místku. V dokumentaci jsou založeny     dva geometické plány č. 024923-322 vyhotovené stejného dne 9.11.1984     na zaměření příjezdové komunikace parc. č. 7307/3  se stejným grafickým   zobrazením,  ale s různou hodnotou šířky komunikace. V geometrickém plánu pro    šířku komunikace 13,5 m je vyčíslena výměra pozemku hodnotou 6 997 m2. V geometrickém plánu pro šířku komunikace 17 m výměra činí 8 940 m2. Katastrální úřad vynesením souřadnic podrobných bodů určených v místním souřadnicovém systému, které jsou součástí dokumentace založené v ZPMZ č. 105, prokázal, že dochovaná měřická dokumentace odpovídá geometrickému plánu s šířkou komunikace 13,5 metrů a výměrou 6 997 m2. Do tehdejší evidence byla zavedena výměra pozemku s hodnotou 8 940 m2. K této variantě komunikace o šířce 17 m však neexistuje měřická dokumentace. V evidenci nemovitostí tedy nebyl soulad     měřického a písemného operátu. Vzhledem k tomu, že rozhodující pro  číselné vyjádření hranic parcel v digitální katastrální mapě je geometrické určení nemovitosti, kterým jsou souřadnice lomových bodů v  S-JTSK, využil katastrální úřad při obnově katastrálního operátu ke  zobrazení parc. č. 7307/3 měřickou dokumentaci, kterou     měl k dispozici,  tj. geometrický plán s šířkou komunikace 13,5 m,  jak mu ukládá ust.    § 64 odst. 4 katastrální vyhlášky. K žalobní námitce, že nebyl zohledněn geometrický plán z roku 1991, který uvádí výměru pozemku 9 089 m2 žalovaný uvedl, že tento geometrický plán ve svém rozhodnutí nezmiňoval, neboť není původním výsledkem zeměměřické činnosti ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) katastrální vyhlášky, není geometrickým plánem, kterým byl pozemek geometricky a polohově určen (tím je geometrický plán z roku 1984). Geometrický plán z roku 1991 je plánem na zaměření areálu OSP, kterým současně  došlo ke zmenšení  výměry pozemku   parc. č. 7307/3 z 9 689 m2 na 9 089 m2, přičemž výměra 9 089 m2   byla evidována u pozemku před obnovou operátu. V této souvislosti žalovaný dále poznamenal,     že ke změně výměry pozemku z 8 940 m2 vyznačené v položce 9/1985 na výměru 9 689 m2 došlo v souvislosti se změnou katastrální hranice při mapování k.ú. Baška    v r. 1989 (položka výkresu změn 22/89). K dokumentaci předložené žalobcem (stavební povolení a příčný profil komunikace) žalovaný uvedl, že není využitelná pro katastr nemovitostí, neboť ve vztahu k němu nemá žádnou důkazní hodnotu,     když není listinou prokazující rozsah vlastnictví nemovitostí. K námitce, že správní orgán I. stupně nevyhověl požadavku žalobce na dohledání veškerých smluv,   jimiž  žalobce nabyl pozemky pro výstavbu silnice a ze kterých byl vytvořen pozemek      parc.č 7307/3, žalovaný uvedl, že tyto  listiny  vyhledal a jsou ve spise založeny. Žalovaný má za to, že zjistil přesně a úplně skutečný stav věci a navrhl zamítnutí žaloby.   Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 s.ř.s. ) byl vázán žalobními body obsaženými v žalobě.     pokračování                                              -5-                                             22A 188/2010   Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce podal dne 24.5.2007 námitky proti obsahu obnoveného katastrálního operátu k.ú. Staré Město      u Frýdku-Místku. Po proběhnuvším správním řízení správní orgán I. stupně námitky týkající se výměry pozemků parc. č. 7307/3 a 7320/16 zamítl rozhodnutím ze dne 30.7.2007 č.j. OR 361/2007-802. V odvolacím řízení bylo toto rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 19.10.2007 č.j. ZKI-O-93/344/2007/31. Toto rozhodnutí bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost rozsudkem Krajského soudu v Ostravě  ze dne 27.11.2008 č.j. 22Ca 423/2007-23, který nabyl právní moci dne 28.1.2009. Následně žalovaný zrušil prvostupňové rozhodnutí. V dalším řízení byl žalobce vyzván k předložení dokumentace k majetkovému vypořádání s původními vlastníky, které sám jako důkaz navrhl v odvolání. Na tuto výzvu žalobce nereagoval    a požadované listiny nepředložil. V písemné žádosti o prodloužení lhůty ze dne 9.9.2009 žalobce navrhl, aby  do spisu byly založeny nabývací tituly ke  koupi jednotlivých částí pozemku  parc. č. 7307/3, když tyto jsou bezpečně založeny v dokumentaci vedené správním  orgánem I. stupně. Podle protokolu ze dne      9.2.2010 byl zástupce žalobce seznámen s obsahem správního spisu, byla mu objasněna změna výměry pozemku parc.č. 7307/3 existencí dvou geometrických   plánů z roku 1984, kdy rozdíl mezi nimi je v šířce komunikace, která měla být vybudována na pozemku parc.č  7307/3 a ve výměře. Rovněž bylo dohodnuto, že správní orgán provede zaměření skutečného stavu komunikace dle parc.č. 7307/3   a přilehlého chodníku za účasti zástupce žalobce. Ve spise je založen nákres s legendou ze dne 11.4.2010. Žalobce  ve svém vyjádření ze dne 17.5.2010 namítl způsob zaměření pozemku parc.č. 7307/3, kdy byl zaměřen pouze skutečný stav vozovky a chodníku, které jsou na předmětném pozemku postaveny. Žalobce však tvrdí, že součástí stavby komunikace byla nejen vozovka a chodníky, ale také       příkopy a vysvahování, jak jsou vidět v terénu. Ze skutečného zaměření vozovky a chodníku je zřejmé, že se příkopy a svahy (terénní úpravy, které byly součástí    stavby komunikace) nacházejí z velké části na pozemcích jiných vlastníků. Z části se na pozemcích cizích vlastníků nachází i chodník. Takový stav je pro žalobce nepřijatelný, když v souvislosti s digitalizací byl připraven o část svých nemovitostí, které jsou součástí komunikace. Současně předložil správnímu orgánu vzorový     příčný řez komunikace, z něhož je stavba komunikace patrna, tj. nejen vozovka, chodníky, ale i terénní úpravy. Žalobce navrhl důkaz spisem bývalého stavebního úřadu, aby byl ověřen skutečný rozsah stavby. Následně  založil žalobce do spisu  kopii stavebního povolení Okresního národního výboru Frýdek-Místek ze dne 26.2.1985 č.j. Dopr. 68-332/4a/85-Fi na stavbu příjezdové komunikace v areálu OSP    o délce 585 metrů a šířce vozovky 8 metrů, jejíž součástí je souběžný chodník        o šířce 2 metry, úprava křížení s polní drážkou, přeložka telefonního vedení,      dopravní značení, odvodnění komunikace včetně propustků v k.ú. Staré Město (dále jen stavba). Na výzvu správního orgánu I. stupně sdělil Magistrát města Frýdku-    Místku, že v archivu stavebního úřadu se nedochovala stavební dokumentace, ani stavební a kolaudační rozhodnutí ke stavbě. Dokumentaci se nepodařilo dohledat ani ve Státním okresním archivu ve Frýdku-Místku. Dne 30.6.2010 pod č.j.OR-361/2007-802-24 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým námitku žalobce proti nově určené výměře parc. č. 7307/3 (a parcely č. 7320/16) zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím        žalovaného. Součástí správního spisu jsou mimo jiné dva  geometrické plány k pozemku par. č. 7307/3 ze dne 9.11.1984 č. 024923-322, vyhotvené za účelem zaměření  příjezdové  komunikace  pro  OSP, kdy rozdíl mezi  nimi  je  v  tom,  že jeden   pokračování                                              -6-                                             22A 188/2010   počítá s šířkou komunikace 17 m a uvádí výměru pozemku  8 940 m2. Druhý geometrický plán počítá s šířkou 13,5 m a výměra pozemku je  6 997 m2. Dále je ve spise geometrický plán ze dne 15.12.1991 vyhotovený pro účely oddělení parc.    č. 7320/58, 7320/59, 7320/60, 7320/61, který uvádí u pozemku parc.č. 7307/3      výměru 9 089 m2. Ve spise je dále založen výkaz změn č. 22/89,  v němž     je evidována změna výměry pozemku parc. č. 7307/3 z 8 940 m2 na výměru 9 689     m2, a to v souvislosti s mapováním k.ú.  Baška v roce 1989.   Podle ust. § 16 odst. 3 zák. č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), v platném znění (dále jen katastrální zákon), vlastníci a jiní oprávnění mohou během vyložení obnoveného katastrálního operátu a ve lhůtě 15-ti dnů ode dne, kdy skončilo jeho vyložení, podat námitky proti obsahu     obnoveného katastrálního operátu. O podaných námitkách rozhoduje katastrální    úřad.   Podle ust. § 50 odst. 3 věty prvé zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád) správní orgán je povinen zjistit všechny    okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu.   Podle ust. § 50 odst. 4 správního řádu pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.   Podle ust. § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného,     postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.   Podle ust. § 2 odst. 3 správního řádu správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen „dotčené osoby“), a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.   Žalobní námitku, že správní orgán ze svých úvah zcela neodůvodněně vypustil geometrický plán z roku 1991, který stanovil výměru pozemku parc.č. 7307/3 v rozsahu 9 089 m2, krajský soud shledal důvodnou. Správní orgány obou stupňů v dalším řízení probíhajícím po zrušujícím rozsudku krajského soudu v téže věci    ze dne 27.11.2008 č.j. 22Ca 423/2007-23 zdůvodnily rozdíl ve výměře pozemku existencí dvou geometrických plánů z roku 1984  na zaměření příjezdové     komunikace se stejným grafickým zobrazením, ale s různou šířkou komunikace a s různou výměrou (13,5 m2  šířky a 6 997 m2 /výměry oproti 17 m šířky a  8 940 m2). Ačkoliv do evidence nemovitostí byla zavedena výměra s hodnotou 8 940 m2 odpovídající šířce komunikace 17 metrů, neexistuje k této variantě komunikace   měřická dokumentace, takže evidence nemovitostí vykazovala nesoulad měřického a písemného operátu. Toto zjištění označil správní orgán za chybu, kterou bylo zapotřebí odstranit v souladu s ust. § 63 odst. 3 katastrální vyhlášky. Geometrický    plán ze dne 15.12.1991, ač byl součástí správního spisu, zůstal správními orgány   obou stupňů jako  podklad  rozhodnutí  nevyhodnocen, a    to  i  z  hlediska  případných   pokračování                                              -7-                                             22A 188/2010   důvodů, pro které do učiněných závěrů zasáhnout nemohl.  Žalovaný až ve vyjádření k žalobě k tomuto geometrickému plánu uvedl, že nebyl v úvahách správních orgánů zmiňován, neboť není původním výsledkem zeměměřické činnosti a není tedy geometrickým plánem, kterým by byl pozemek geometricky a polohově určen.     Účelem tohoto plánu bylo  zaměření areálu OSP a současně jím došlo ke zmenšení výměry  pozemku parc. č. 7307/3 z 9 689 m2 na 9 089 m2. S vyhodnocením obou geometrických plánů z roku 1994 jakožto  listinných důkazů se krajský soud nemůže zcela ztotožnit, neboť je toho názoru, že správní orgány je jako podklad pro vydání rozhodnutí nevyhodnotily v souladu s ust. § 50 odst. 4 správního řádu, tedy    nepřihlédly ke všemu, co z uvedených důkazů vyšlo najevo. Především zůstal zcela nepovšimnut a nevyhodnocen zásah do geometrického plánu s výměrou pozemku 6 997 m2 v podobě červené čáry vedoucí podél celé zakreslené komunikace a poznámky tužkou v podobě čísla 3,5 v místě, kde je uvedena šířka komunikace    13,5 metrů. Tento zásah do geometrického plánu zpochybňuje nejen plán jak celek (vezmeme-li v úvahu, že poznámka tužkou by mohla v součtu znamenat 17 m šířky), ale také zpochybňuje závěr správních orgánů, že tento geometrický plán je z uvedených dvou tím správným, který měl být zanesen do evidence. Pokud jde o druhý geometrický plán s výměrou pozemku 8 940 m2, skutečnost, že se nedochovaly lomové body, ještě neznamená, že zápis tohoto geometrického plánu o této výměře do evidence je nesprávný. Vyhodnocení, že došlo k rozporu     mezi měřickým a písemným operátem, nelze s ohledem na uvedené považovat za dostačující. Je třeba vzít rovněž v úvahu, že výměra 8 940 m2, odpovídající druhému z geometrických plánů, je zanesena pod položkou  výkazu změn č. 22/89, z čehož je zřejmé, že navazující zeměměřická činnost katastrálního úřadu evidentně vycházela z většího z obou geometrických plánů. Na základě uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že správní orgány obou stupňů  ve své úvaze ohledně změny výměry pozemku parc. č. 7307/3  nevyhodnotily vše, co bylo z podkladů rozhodnutí zjistitelné. Nelze také souhlasit s vyjádřením žalovaného, že geometrický plán z roku 1991 nebylo nutno vyhodnocovat jako podklad rozhodnutí, když se podle jeho tvrzení uvedeného ve vyjádření k žalobě nejednalo o geometrický plán, který by pozemek geometricky a polohově určoval. Každopádně se totiž jednalo o výsledek     zeměměřické činnosti následující po vypracování geometrických plánů z roku 1984, z jehož obsahu je patrná návaznost na jeden z těchto geometrických plánů,      a to právě ten s větší výměrou. Bylo proto nezbytné, aby se žalovaný s touto skutečností v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal. K dodatečnému odůvodnění obsaženém ve vyjádření k žalobě nelze přihlížet, o čemž svědčí konstantní rozhodovací praxe správních soudů (srov. např. rozsudek NSS ze dne 18.9.2003 č.j. 1A 629/2002).    Žalobní námitku vztahující se k rozsahu  zaměření pozemku parc.č.     7307/3 krajský soud důvodnou neshledal, neboť zaměření proběhlo zcela v souladu s obsahem protokolu ze dne 9.2.2010, kdy bylo dohodnuto za účasti zástupce    žalobce provedení zaměření skutečného stavu vozovky a přilehlého chodníku. Ze strany žalobce nebyl vznesen požadavek ohledně širšího rozsahu zaměření, ani nebylo odůvodněno, proč by se tak mělo stát. Na druhé straně však nelze  příjmout argumentaci žalovaného ve vyjádření k žalobě, že hranicemi pozemku se nezabýval, neboť původní námitka vznesená žalobcem  proti obnově katastrálního operátu dne 24.5.2007 směřovala pouze do výměry pozemku a nikoliv do jeho hranic. Nelze totiž vyloučit, že původně vznesená námitka  výměry  pozemku  nemůže v rámci správního   pokračování                                              -8-                                             22A 188/2010   řízení získat přesah směřující právě k vymezení hranic pozemku, neboť nelze     vyloučit vzájemnou podmíněnost těchto hodnot. Námitka žalovaného, že by se řízení,   v němž by se šetřil průběh hranic pozemků, dotýkalo osob, které nejsou účastníky řízení, je zcela nepřípadná. Dle ustálené judikatury správních soudů k problematice okruhu účastníků řízení je povinností správních orgánů po celou dobu správního    řízení (tzn. i povinností žalovaného v odvolacím řízení) ověřovat okruh účastníků    řízení a jednat jako s účastníkem s tím, komu toto postavení svědčí (srov. rozsudek NSS ze dne 17.2.2011 č.j. 5As 24/2010-97). Nic tedy nebrání rozšíření okruhu účastníků řízení, pokud v jeho průběhu nastane situace, že se rozšíří okruh osob,   které by mohly být rozhodnutím správního orgánu dotčeny.  Zatím taková situace v posuzované  věci nenastala, ovšem nelze vyloučit, že by se tak v dalším řízení stát nemohlo. Krajský soud proto na tomto místě nečiní žádné závěry ohledně předmětu řízení ani okruhu účastníků řízení, neboť mu to v rámci tohoto řízení nepřísluší.   Důvodností námitky žalobce o účelovosti závěrů žalovaného, jakož i správního orgánu I. stupně, když dle jeho mínění je příčinou zmenšené výměry pozemku skutečnost, že pozemek leží na hranici dvou katastrálních území,     se krajský soud nezabýval, a to především pro její obecnou formulaci, kdy žalobce setrvává v rovině domněnky a své tvrzení nekonkretizuje,  ani žádným způsobem neargumentuje. Z ust. § 71 a § 75 s.ř.s. a také z ustálené rozhodovací praxe     správních soudů vyplývá, že správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční a koncetrační a od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu,    se oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud  za něj nesmí nahrazovat jeho   projev vůle  a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního aktu (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9.2.2011 č.j. 31Ca 152/2009-44).   Poslední žalobní námitka směřuje proti nevyhovění návrhu na dohledání dokumentace, vztahující se k nabývání pozemků, ze kterých byl vytvořen pozemek parc.č.7307/3. Tato žalobní námitka je nedůvodná a neodpovídá obsahu správního spisu, neboť požadovaná dokumentace je jeho součástí. Lze však v tomto směru podotknout, že správními orgány obou stupňů zůstaly tyto podklady nevyhodnoceny.   Na základě shora uvedené argumentace krajský soud napadené     rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku    důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.). Současně krajský soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s). Při novém projednání věci    je žalovaný vázán právním názorem soudu (ust. § 78 odst. 5 s.ř.s.).   Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.,      neboť žalobci, který měl ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady, a to zaplacením soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a dále v souvislosti s právním zastoupením,  a to za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč a 2x režijní paušál  (ust.   § 6 odst.1,  §7 , §9 odst. 1, § 11 odst.1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění).  Celková částka náhrady nákladů tak činí 6.800,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, platném znění (dále jen o.s.ř.), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku  (ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 168 o.s.ř.). Podle  ust.  §  149  odst. 1 o.s.ř.     pokračování                                              -9-                                             22A 188/2010   použití ust. § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.         P o u č e n í :   Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou                             týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu                               v Brně.                             Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné                           rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon                         rozhodnutí.                                      V Ostravě dne  31.5.2012                                                                   JUDr. Monika Javorová                                                                        předsedkyně senátu