22Af 121/2010 – 146                      ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK    JMÉNEM   REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Jaromírem Hanušem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Kosmova 20, proti žalovanému Finančnímu úřadu v Havířově, se sídlem v Havířově, Myslbekova 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18.9.2008 č.j. 87283/08/370941/4433, ve věci rozhodnutí o odkladu výkonu rozhodnutí,     t a k t o :     I. V řízení  se  p o k r a č u j e .   II. Rozhodnutí Finančního úřadu v Havířově ze dne 18.9.2008 č.j. 87283/08/370941/4433 a ze dne 22.2.2008 č.j. 19621/08/370941/4433  jsou   n i c o t n á .   III. Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.   IV. Česká republika  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :    Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze 24.9.2008 č.j. 88575/08/370941/4433, jímž byl vydán exekuční příkaz na přikázání jiné pohledávky a dále rozhodnutí žalovaného ze dne 18.9.2008 č.j. 87283/08/370941/4433, jímž nebylo vyhověno námitce žalobkyně proti rozhodnutí o odkladu výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí vedeného Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. 39E 1227/98 nařízeného na návrh správce daně. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.8.2009 č.j. 22Ca 64/2009-60 bylo řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 24.9.2008 č.j. 88575/08/370941/4433 zastaveno a žaloba na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18.9.2008 č.j. 87283/08/370941/4433 byla odmítnuta. V tomto druhém výroku (a také ve třetím výroku týkajícím se nákladů řízení) bylo usnesení krajského soudu zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 21.12.2010 č.j. 9 Afs 15/2010-96, které nabylo právní moci dne 6.1.2011. Ve zrušujícím rozsudku NSS vyjádřil stanovisko, že krajský soud je povinen žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.9.2008 č.j. 87283/08/370941/4433 věcně posoudit a současně se zabývat nabízející se otázkou nicotnosti tohoto rozhodnutí.    Krajský soud, vázán právním názorem vyjádřeným Nejvyšším správním soudem ve zrušujícím rozsudku, přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a byl vázán důvody uvedenými v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).    Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně podala dne 13.2.2008 u Finančního úřadu Havířov žádost ze dne 12.12.2008 označenou „Žádost o odklad exekuce ve věci 39E 1227/98 do doby rozhodnutí o trestním oznámení, podaném na trestně podezřelé ve zneužívání pravomoci veřejného činitele Ing. M., ředitele FÚ Havířov a soudce Okresního soudu v Havířově a Krajského soudu v Ostravě, když výkon rozhodnutí je nepřípustný pro trestný čin soudce“. Správce daně vydal dne 22.2.2008 pod č.j. 19621/08/370941/4433 rozhodnutí podle ust. § 73 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP) o žádosti žalobkyně ze dne 13.2.2008 o odklad výkonu rozhodnutí, jímž její žádosti nevyhověl. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 5.3.2008 (finančnímu úřadu doručeno dne 10.3.2008) námitky, o nichž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného vydaným podle ust. § 52 ZSDP.    Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že vydání napadeného rozhodnutí skutkově předcházela situace, kdy žalovaný v souladu s ust. § 73 odst. 3 ZSDP v rámci vymáhání nedoplatku vůči žalobkyni požádal soud o provedení exekuce návrhem na soudní výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně. Věc je vedena u Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov pod sp. zn. 39E 1227/98. Žalobkyně svou žádostí doručenou správci daně dne 13.2.2008 požádala o odklad exekuce ve věci vedené  pod sp. zn. 39E 1227/98 z důvodů uvedených v žádosti. Žalovaný o této žádosti rozhodl podle ust. § 73 odst. 9 ZSDP, podle kterého výkon rozhodnutí může být odložen, žádá-li daňový dlužník nebo ručitel o splátky, o posečkání daně nebo o prominutí daňového nedoplatku, a i bez žádosti, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro částečné nebo úplné zrušení výkonu rozhodnutí. Ust. § 73 odst. 3 ZSDP upravuje dvě možné formy vymáhání nedoplatku vůči dlužníkovi, a to formou daňové exekuce nebo formou exekuce soudní. V posuzované věci žalovaný zvolil formu soudní exekuce a na jeho návrh probíhalo soudní exekuční řízení u Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov pod sp. zn. 39E 1227/98. Z žádosti žalobkyně doručené žalovanému dne 13.2.2008 vyplývá jednoznačně, že se domáhá odkladu exekuce právě v této soudem vedené věci, což dostatečně specifikovala uvedením spisové značky, pod kterou je soudní exekuce vedena v označení své žádosti a rovněž v jejím odůvodnění. Žádost žalobkyně proto měla být žalovaným postoupena k vyřízení příslušnému soudu. Pokud žalovaný o podané žádosti rozhodl podle ust. § 73 odst. 9 ZSDP, učinil tak jako orgán věcně nepříslušný takové rozhodnutí vydat, neboť podle uvedeného ustanovení může žalovaný jako správce daně rozhodovat pouze v případech daňové exekuce v řízení, které je před ním vedeno. Rozhodnutí věcně nepříslušného správního orgánu je přitom nulitním správním aktem. K nulitě správního aktu přihlíží soud z úřední povinnosti. V případě nulity správního aktu jde o neexistenci správního rozhodnutí, i takové nulitní rozhodnutí je však schopné citelně zasáhnout sféru právních povinností fyzické nebo právnické osoby, a proto je nutno i takové rozhodnutí  zrušit jako by šlo o akt pojmově zrušitelný (srov. přiměřeně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22.11.2001 č.j. 15Ca 288/2001-20 nebo také rozsudek NSS ze dne 22.7.2005 č.j. 6 A 76/2001-96, publikovaný ve Sb. NSS pod č. 793/2006).    Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.    Podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.    Citovaná ústavněprávní ustanovení zakládají orgánům státní moci oprávnění rozhodovat jen o otázkách, které jim k rozhodování zákon svěřuje, nikoli o otázkách jiných. V posuzované věci žalovaný rozhodl v otázce soudní exekuce, tedy v otázce, která mu k rozhodování zákonem svěřena není.    Podle ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Překročil-li žalovaný své oprávnění k uplatňování státní moci, když nebyl vůbec věcně příslušný k vydání, resp. přezkumu rozhodnutí o žádosti žalobkyně na odklad soudní exekuce, jsou tato rozhodnutí nicotná. Krajský soud proto vyslovil tuto nicotnost ve smyslu ust. § 76 odst. 2 s.ř.s.    Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšné žalobkyni žádné náklady s tímto řízením nevznikly.    Výrok o náhradě nákladů státu je odůvodněn ust. § 35 odst. 8 a § 36 odst. 3 s.ř.s., když žalobkyně byla na základě splnění zákonných podmínek osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven právní zástupce (usnesení ze dne 13.2.2009 č.j. 22Ca 64/2009-13 a usnesení ze dne 23.4.2009 č.j. 22Ca 64/2009-25).   P o u č e n í : Proti výroku I tohoto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.               Proti výrokům II až IV je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou                        týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu                        v Brně.                                 V Ostravě dne 2. února 2012                                                                                            JUDr. Monika Javorová                                                                                                 předsedkyně senátu