Primární odpovědnost za umístění obsahu, který lze posoudit jako neoprávněný zásah, na website, stíhá poskytovatele obsahu, neboť on je tou osobou, která měla reálnou možnost text umístit či jeho zveřejnění zabránit. Současně je to právě poskytovatel obsahu, který je v prvé řadě povinen závadný obsah odstranit. Pokud tak poskytovatel obsahu neučiní a závadný obsah neodstraní, může tento závadný text na žádost dotčené osoby odstranit poskytovatel volného prostoru, který má reálnou technickou možnost tak učinit. Vznikne tak sekundární odpovědnost poskytovatele volného prostoru, nikoliv však za umístění závadného textu, nýbrž za jeho neodstranění.

Jednací číslo: 23C 70/2003-599 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Baďurovou ve věci žalobce D.H., bytem xxx, zast. JUDr. Milanem Schwarzem, advokátem se sídlem Mánesova 6, 792 01 Bruntál, proti žalovanému 3) PhDr. O. N., bytem xxx, o ochranu osobnosti s nemajetkovou újmou t a k t o : I. Žaloba, aby žalovaný 3) zaslal žalobci omluvu doporučeným dopisem a současně tuto omluvu zveřejnil na internetu v místě, kde byl uveřejněn článek žalovaného ze dne 17.2.2000 ve znění: „Lituji, že jsem neoprávněně zasáhl do Vašich osobnostních práv tím, že jsem zveřejnil v internetových novinách „Neviditelný pes“ dne 17.2.2000 článek V. M. pod názvem „Z. rejdy“, ačkoliv jsem věděl, že údaje uvedené v tomto článku jsou nepravdivé a poškozují osobnostní práva pana D. H. Za zveřejnění tohoto článku se Vám omlouvám.“, s e z a m í t á . II. Žaloba, aby žalovaný 3 zaplatil žalobci částku 250.000 Kč, se z a m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se svou žalobou domáhal ochrany osobnosti s nemajetkovou újmou s tím, že původně žalovaný 1) V. D.M. uveřejnil prostřednictvím internetových novin www.iregion.cz článek pod názvem „Z. v Bruntále hraje zpravodajské hry“. V tomto článku uveřejnil o žalobci hrubě vulgární výrazy doplněné hrubě nepravdivými, vymyšlenými a polopravdivými údaji, které v souhrnu dehonestují a zesměšňují žalobce. Původní žalovaná 2) L. D. umožnila zveřejnění tohoto článku jako šéfredaktorka těchto internetových novin, kdy text tohoto článku byl na těchto internetových novinách umístěn přes dva roky. Žalovaný 3) předmětný článek zveřejnil dne 17.2.2000 v příloze svých internetových novin Neviditelný pes, ač věděl, že předmětný článek obsahuje nepravdivé výroky o žalobci, které ho hrubě poškozují. Ve vztahu k odpovědnost žalovaného 3) dovozoval, že žalovaný 3) je jediným statutárním orgánem a jediným společníkem O.Neff s.r.o., která zveřejnila nepravdivé údaje o žalobci. O žalobě žalobce proti původním žalovaným 1), 2) byla žaloba rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.7.2010 č.j. 23C 70/2003-478 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4.5.2011, č.j. 1Co 237/2010-520 zamítnuta. Žalovaný 3) navrhl zamítnutí žaloby, když není ve věci pasivně legitimován, neboť internetové stránky spravuje obchodní firma O.Neff. s.r.o., která má v předmětu činnosti mimo jiné vydavatelskou činnost a poskytování software. Dále uvedl, že je držitelem domény neviditelnypes.cz od 20.6.1999. Tato doména byla přesměrována na doménu, na níž byl Neviditelný pes provozován. Původně to bylo pes. Eunet.cz, nyní neviditelný pes. lidovky.cz. V roce 2000 byl server Neviditelný pes spravován na serveru spravovaném firmou ICZ (původně firma EUNET, později Internet servis, pak ICZ, nyní od roku 2003 je to Mafra, potažmo lidovky.cz). Z právního hlediska skutečným poskytovatelem serveru je O.Neff s.r.o., což lze dokladovat např. řadou smluv, které tato právnická osoba uzavřela s jinými provozovateli, např. s Mafrou, dříve se společností IT CZ. On sám je jediným společníkem a jednatelem této právnické osoby. Žalovaný 3) sám za sebe vyloučil, že to byl on, kdo předmětný článek na website neviditelný pes uložil. Na druhou stranu Společnost O.Neff s.r.o. spolupracovala s redaktorem a mohlo se stát, že předmětný článek je na website umístěn redaktorem. Žalovaný 3) jako fyzická osoba poskytl právnické osobě, jejíž je majitelem, možnost tuto doménu užívat. Tato skutečnost se neprojevuje ani v účetnictví. Žalovaný 3) sám zveřejňování článků tohoto typu odmítá. Kdyby se stalo, že by redaktor takovýto článek umístil na webové stránky a žalobce se na něho obrátil, tak by okamžitě takovýto článek stáhl a sjednal nápravu. Skutečnost, že v příloze Psa byl zveřejněn předmětný článek, začal žalobce až tvrdit v roce 2005, tedy v době, kdy tam již článek 100%ně nemohl být umístěn, neboť v té době O.Neff s.r.o. předmětné stránky spravovala společně s Mafrou a.s. a původní server byl fyzicky zlikvidován. Žalobce učinil předmětem řízení výroky, jenž zazněly v článku pod názvem: „Z. v Bruntále hraje zpravodajské hry“. Konkrétně se jednalo o tyto výroky: „D. H. není novinař, nýbrž tutan, který byl i ústavně léčen (v jeho případě pravděpodobně oprávněně), protože mívá božská (ale i jiná) zjevení. Z. jej v roce 1998 zneužil a jak to estébáci umí (jak je to učili) podařilo se mu najit tu pravou slabinu - narcisismus a touhu po jakékoliv funkci. Vydal H. např. průkazku ekonomického zástupce týdeníku Nové Bruntálsko atp., za což H. psal pro Z. plátek pomluvy na lidi, kteří Z. nevyhovovali“. „…otec (D. H.) byl za komunistů policista“. „H. není schopen sám vymyslet a zinscenovat provokaci tohoto typu. Za prvé je příliš bojácný a za druhé málo inteligentní“. „K napadení došlo za dne, a to na veřejnosti. Skutečně najatý "řezník" by si vybral pro "varováni" jiný čas i místo“. „Kolem místa incidentu L. D. procházela právě ve chvíli, kdy H. odváželi policisté. Napadení se odehrálo v době odpoledních nákupů a frekvence chodců na místě byla vysoká“. „Jde o Z. hru, protože hodlá H. ještě na něco použít anebo již využívá“. „H. vysvětluje motiv svou novinářskou činností proti Z.“. „H. usiluje o spolupráci s Konfederací politických vězňů, která je známa svou nedůvěřivostí ke všemu, co jen z dálky zasmrádne komunismem“. „Argumenty proti neznám. Scénář bych já sám vymyslel a realizoval obdobně, kdybych chtěl dosáhnout důvěryhodnosti H. jakožto antikomunisty a navíc opět zviditelnit jméno Z.. Desinformátor Z. školený v Moskvě na takovou akci stačí“. Tento článek byl zveřejněn na website www.iregion.cz dne 16.2.2000. K prokázání tvrzení, že v Příloze psa ze dne 17.2.2000 byl umístěn předmětný článek, soud provedl důkaz internetovými stránkami www.archive.org a zjistil, že článek, který učinil žalobce předmětem řízení, se v předmětné příloze nachází pod názvem „ Fízl“. K prokázání tvrzení, že žalovaný 3) je poskytovatelem obsahu website neviditelnypes.cz, soud učinil tato zjištění: - Z internetových stránek www.neviditelný pes.cz , že údaje o poskytovali obsahu se nacházejí v oddíle „ tyráž“, kde se doslovně uvádí: „ INCLUDEPICTURE "http://g.idnes.cz/o/pes/tiraz.gif" \* MERGEFORMATINET Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Podniku šéfuje O. N., redaktorem je F. Š., přípravu "emajlového Psa" k rozesílání dělá M. V. Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X. Samotné website obsahují v úvodu doménu poskytovatele volného prostoru Eunet a Internet servis. Z internetových stránek www.techlib.cz z plného záznamu s tagy, že pod mezinárodním registračním číslem ISSN 1212-673X vychází internetové noviny Neviditelný pes, jehož vydavatelem je O. Neff s.r.o., tento důkaz považuje soud za důkaz přípustný, neboť je jím doplněn důkaz, který byl před koncentrací řízení proveden a který odvolací soud považoval za nedostatečný. Ze zprávy nic.cz, že doména pes.internet.cz je doménou 4. úrovně a není tímto registrem spravována. Doména internet byla v roce 2000 zaregistrována na společnost KPNQwest Czechia s.r.o. (ID kontaktu EUNET.cz), od roku 2006 pro NetCetrum (ID kontaktu NETC.cz). Držitelem domény neviditelnypes.cz je od počátku žalovaný 3). Z korespondence mezi žalobcem a žalovaným 3) soud dále zjistil, že žalobce dne 27.8.2003 vyzval žalovaného 3) o vyjádření k textu „Z. v Bruntále hraje zpravodajské hry“ s tím, že měl žalovaný 3) zveřejnit ve svých novinách článek pod tímto názvem. Dopisem ze dne 8.9.2003 sdělil žalovaný 2) žalobci, že si na tento článek nepamatuje a tento se nenachází ani v archívu a nelze jej najít ani vyhledávačem Google. Dne 11.9.2003 odepsal žalobce žalovanému 3), že v Neviditelném psu se tento článek nacházel pod TOP a odkazem „O D. H. a Z. Novém Bruntálsku se můžete dočíst zde“. Po kliknutí na článek je v rohu vytištěna adresa www.kgb.stb.cz. Žalobce prokazoval, že na servru deníku Neviditelný pes se nachází odkaz na článek, který je předmětem tohoto řízení a to kopií website nazvanou Přílohy psa, které byly uveřejněny na website www.pes.internet.cz. Takto zjištěný skutkový stav považoval soud za dostatečný pro rozhodnutí ve věci a další důkazní návrhy, kterými chtěl žalobce prokazovat nepravdivost jednotlivých tvrzení, neprováděl. Dle ustanovení § 11 občanského zákoníku (dále jen o.z.), fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Dle ustanovení § 13 odst 1 o.z., fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Dle odst. 2 téhož ustanovení, pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Předmětem ochrany podle § 11 o.z. je osobnost každého občana jako individuality, resp. jednotlivé hodnoty tvořící integritu jeho osobnosti v jeho fyzické a psychickomorální jednotě, které občan jako její subjekt ve společnosti realizuje, tj. v občanskoprávních vztazích. Ust. § 11 o.z. poskytuje ochranu mimo cti a důstojnosti jednotlivce. Dříve, než se soud zabýval vlastním obsahem článku a v něm zveřejněných výroků, jenž se staly předmětem řízení, řešil soud otázku pasivní legitimace žalovaného 3). Za neoprávněný zásah do osobnostních práv odpovídá osoba, která se dopustila protiprávního jednání. Neoprávněný zásah je způsoben právnickou či fyzickou osobou, když byl způsoben při její činnosti těmi, které k této činnosti použila (§ 420 odst. 2 za použití analogie dle § 853 OZ). I když u právnických osob se bude jednat především o její zaměstnance, k činnosti právnické osoby mohou být použity i další osoby jednající na základě smlouvy či na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Zásadní je, že osoba použitá k činnosti právnické osoby, tuto neprovádí vlastním jménem a na vlastní riziko, ale pro právnickou osobu na základě jejich pokynů či v jejím zájmu. Jak bylo výše uvedeno, odpovědnost za neoprávněný zásah může stíhat za podmínek § 420 odst. 2 OZ právnickou osobu. Je-li právnická osoba poskytovatelem obsahu (provozovatelem stránek), a dojde-li na těchto stránkách k neoprávněnému zásahu, stíhá odpovědnost právě jen tuto právnickou osobu. Byť website Neviditelný pes vychází jako internetové noviny, nelze posuzovaný případ posoudit dle zák. č. 46/2000 Sb. ve znění novel o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), neboť tento zákon se vztahuje pouze na noviny, které vycházejí jako tiskoviny („papírová periodika“). V daném případě bylo nutné posoudit odpovědnost za tvrzený neoprávněný zásah na základě odpovědnostních principů, jimiž se řídí internet a k nimž se přiklání odborná literatura a soudní praxe. Odpovědnost za obsah internetových stránek má primárně osoba, o jejíž projev vůle jde. Tento subjekt bývá v odborné literatuře označován jako poskytovatel obsahu (též „provider of content“ či „provozovatel stránek“ nebo „majitel webových stránek“). Poskytovatelem obsahu je konkrétní subjekt, který vytvořil nebo si nechal vytvořit obsah (např. webové stránky) a který má tedy tento obsah (webovou stránku či jiná data) umístěn na diskovém prostoru k tomu vyhrazeném poskytovatelem volného prostoru. Vlastní projev vůle má i osoba právnická, která rovněž nese odpovědnost za obsah svých stránek. Poskytovatel obsahu (provozovatel stránek) bývá zpravidla uveden v zápatí. Subjekt, který na svých stránkách poskytuje odkazy (hyperlinks, links) na jiné dokumenty přístupné prostřednictvím sítě Internetu, bývá označován jako poskytovatel odkazu (hyperlink supplier). Výše uvedeným principem odpovědnosti v prostředí internetu se řídil soud i při posuzování pasivní legitimace v tomto případě. Bylo proto zásadní vyřešit otázku, kdo je poskytovatelem obsahu website Neviditelný pes a v jakém vztahu je žalovaný 3) k tomuto poskytovali obsahu. Jak bylo výše uvedeno, odpovědnost za neoprávněný zásah může stíhat za podmínek § 420 odst. 2 OZ právnickou osobu. Je-li právnická osoba poskytovatelem obsahu (provozovatelem stránek), a dojde-li na těchto stránkách k neoprávněnému zásahu, stíhá odpovědnost právě jen tuto právnickou osobu. Jednotlivé osoby, které právnická osoba použila ke své činnosti, odpovídají za škodu jen této právnické osoby. V případě website Neviditelný pes bylo v řízení prokázáno, že jako poskytovatel obsahu stránek je obchodní firma O.Neff. s.r.o., v jehož činnosti je mimo jiné činnost vydavatelská a jehož statutární orgánem je žalovaný 3), který sám sebe na těchto website označuje jako šéfredaktora těchto internetových novin. Návaznost internetových stránek Neviditelnypes.cz a společnosti O.Neff, s.r.o. je nepochybná už z toho, že internetové stránky byly zprovozněny 26.4.1996 a společnost byla zapsána 25.4.1996. Dále tato skutečnost nesporně vyplývá z mezinárodního čísla ISSN. ISSN (International Standard Serial Number) je osmimístný číselný kód, kterým se jednoznačně identifikují názvy periodik a ostatních tzv. pokračujících zdrojů vydávaných kdekoliv na světě. Záznamy ISSN jsou uloženy v referenční bázi - mezinárodním Registru ISSN. V tomto směru soud podotýká, že na website neviditelnypes.cz v oddílu Tyráž bylo toto číslo uvedeno a Báze registru ISSN je volně veřejnosti přístupná. V řízení bylo prokázáno, že toto registrační číslo bylo přiděleno společnosti O.Neff s.r.o., která je vydavatelem tohoto periodika umístěného na webu. Právě tuto společnost je nutno považovat za poskytovatele obsahu a stíhá ji odpovědnost za neoprávněný zásah. Dle názoru soudu je nerozhodné, zda je žalovaný jediným společníkem a jednatelem této společnosti a nakolik se na vydávání článků aktivně podílí. Není zde žádný reálný důvod rozlišovat mezi odpovědností právnických osob obecně a odpovědností právnických osob v prostředí internetu. V řízení žalovaný 3) tvrdil, že pro společnost O.Neff s.r.o. pracovaly i třetí osoby, které se na vydávání internetových novin podílely. Tato skutečnost pak byla prokázána Tyráží Neviditelného psa. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalovaný 3) není poskytovatelem obsahu website neviditelnypes.cz. Zbývalo tak posoudit, zda může žalovaný 3) odpovídat ze neoprávněný zásah z jiného titulu tak, jak uložil odvolací soud nalézacímu soudu ve svém zrušujícím usnesení. V daném případě má soud zato, že nelze dovodit odpovědnost žalovaného 3) jako držitele domény či poskytovatele prostoru, a to z následujících důvodů: Předně vlastní žalobní tvrzení nelze právně posoudit z titulu odpovědnosti poskytovatele volného prostoru či držitele domény. Žalobce se domáhal zadostiučinění po žalovaném 3) s tvrzením, že to byl on, kdo na website příslušný článek umístil (v podání ze dne 12.7.2009 dokonce tvrdil, že žalovaný 3) je autorem článku), čemuž odpovídá i žalobní požadavek na omluvu. Odpovědnost žalovaného 3) tak žalobce odvíjel od zveřejnění článku na stránku Neviditelného psa jako poskytovatele obsahu, tedy té osoby, která měla fakticky možnost obsah této stránky ovlivnit. V tomto směru žalobce netvrdil, natož prokazoval, že by byl žalovaný 3) poskytovatelem volného prostoru či oprávněným držitelem domény. Pokud by soud rozhodoval o odpovědnosti žalovaného 3) z titulu držitele domény nebo poskytovatele volného prostoru, rozhodl by o jiném skutku, než je předmětem řízení. Případné změně žaloby pak brání koncentrace řízení, neboť ve vztahu k odpovědnosti držitele domény či poskytovatele volného prostoru by bylo nutno vycházet z jiných tvrzení, než jsou dosud tvrzena a dosavadní výsledky řízení by nemohly být podkladem pro rozhodnutí o takto změněné žalobě. Na daný případ nedopadá ani poučovací povinnost soudu dle § 118a) o.s.ř., která se uplatní pouze v případě nedostatečně tvrzeného a prokazovaného skutku, který žalobce učinil předmětem řízení. Pro úplnost zbývá dodat, že soud se před koncentrací řízení zabýval i tím, kdo je držitelem neviditelnypes.cz a především držitelem domény iregion.cz. Tento důkaz však soud neprováděl ke konkrétním tvrzením žalobce, od kterých by se dala odvíjet odpovědnost držitele domény, nýbrž za účelem dotazu na příslušného držitele domény k zjištění poskytovatele obsahu příslušných website, a to především ve vztahu k iregion.cz, kde vznikaly pochybnosti o poskytovateli obsahu. Přesto, že byl žalobce soudem vyzván k doplnění tvrzení o tom, kdo je držitelem domény , byť to bylo za účelem zjištění poskytovatele obsahu, svá tvrzení ve vztahu k žalovaného 3) nedoplnil a odkázal soud na veřejně přístupné stránky nic.cz. Ač tím žalobce nepřípustně přenesl svou procesní aktivitu na soud, soud tyto důkazy provedl, nicméně k osobě poskytovatele obsahu zejména iregionu.cz z nich nevyvodil žádnou významnou skutečnost. Dle názoru soudu však, i kdyby skutková tvrzení umožňovala posoudit odpovědnost žalovaného 3) jako držitele domény či poskytovatele volného prostoru (odpovědnost poskytovatele připojení do úvahy nepřichází vůbec), nebylo by možné žalobě vyhovět. Předně nelze dávat odpovědnost poskytovatele obsahu, který se dopustí jednání v rozporu s objektivním právem, na roveň odpovědnosti poskytovatele volného prostoru a případně odpovědnosti držitele domény. V posuzované věci nebylo tvrzeno, kdo je poskytovatelem volného prostoru a soud v tomto směru žádné dokazování neprováděl. Lze tak pouze spekulovat, že poskytovatelem volného prostoru byla v roce 2000 společnost, která byla držitelem domény internet.cz, na serveru které byl Neviditelný pes provozován, což koresponduje i s fotokopií Přílohy psa, kterou založil žalobce, se zprávou nic.cz, archivním internetovým vydáním Neviditelného psa ze dne 17.2.2000 a s tvrzením žalovaného 3). Jak již bylo uvedeno výše, primární odpovědnost za umístění obsahu, který lze posoudit jako neoprávněný zásah, stíhá poskytovatele obsahu, neboť on je tou osobou, která měla reálnou možnost text umístit, či jeho zveřejnění zabránit. Proto musí za své jednání, které je v rozporu s objektivním právem, nést následky. Současně je to právě poskytovatel obsahu, který je v prvé řadě povinen závadný obsah odstranit. Pokud tak poskytovatel obsahu neučiní a závadný obsah neodstraní, může tento závadný text na žádost dotčené osoby odstranit poskytovatel volného prostoru, který má reálnou technickou možnost tak učinit. Vznikne tak sekundární odpovědnost poskytovatele volného prostoru, nikoliv však za umístění závadného textu, nýbrž za jeho neodstranění, přestože byl na závadný obsah upozorněn a požádán o jeho odstranění. Protože poskytovatel volného prostoru sám o sobě nemá povinnost kontrolovat obsah jednotlivých webových stránek, nemůže nést odpovědnost za umístění závadného obsahu. Obdobně rozhodl Soudní dvůr Evropské unie (SDEU), který zakázal filtrování dat klientů ze strany poskytovatelů internetových služeb v Evropě. Ve zcela odlišném postavení se nachází oprávněný držitel domény – jména website. Držitel domény může být osobou odlišnou od poskytovatele volného prostoru a poskytovatele obsahu stránek, tak, jako je tomu v tomto případě. Jedná-li se o osobu odlišnou, nemá držitel domény reálnou technickou možnost do obsahu website zasáhnout. Právní teorie považuje doménu za jiné majetkové právo, které je předmětem práv a povinností, a není, resp. nemusí být vázáno na jeden konkrétní subjekt. Doména jako jiné majetkové právo, které má majetkovou hodnotu, může být předmětem občanskoprávních vztahů. Vztah mezi držitelem domény a provozovatelem website (ať již poskytovatelem volného prostoru nebo poskytovatelem obsahu), pokud se nejedná o totožnou osobu, je vztahem smluvním, kdy držitel domény jako jiného majetkového práva může svou doménu přenechat třetí osobě na základě smlouvy, např. nájmu, výpůjčky či jiné inominátní smlouvy dle § 51 OZ. Právní praxe v poslední době připustila, aby doména byla předmětem zástavy či zajišťovacího převodu práva a doménu chápe jako jiné majetkové právo, které může být obchodovatelné. Z výše uvedeného plyne, že držitel domény nemůže nést bez dalšího odpovědnost za obsah website, obdobně jako majitel domu nemůže nést bez dalšího odpovědnost za jednání svých nájemníků. I když nelze obecně odpovědnost držitele domény vyloučit, musí být v tomto případě naplněn základní předpoklad obecné odpovědnosti v civilní právu a to předpoklad jednání v rozporu s objektivním právem. Pro úplnost zbývá dodat, že i když doména představuje adresu, pod kterou lze website vyhledat, neznamená to, že registraci domény má její oprávněný držitel automaticky k dispozici kyberprostor. Zda a jak doménu využije, závisí na jeho vůli. Soudní praxe se již setkala s případy, kdy třetí osoby vytvořily a nechaly si zaregistrovat doménu s využitím jmén slavných osobností či různých institucí pouze se záměrem tuto doménu ziskově dále převádět. V daném případě soud hodnotil vztah mezi žalovaným 3) jako držitelem domény a O.Neff s.r.o. jako poskytovatelem obsahu website neviditelnypes.cz jako smlouvu o výpůjčce. Protože ve vztahu k žalovanému 3) nebylo žádné protiprávní jednání či opomenutí tvrzeno a dle názoru soudu držitel domény – internetového jména nemůže nést odpovědnost za závadný obsah, který sám nevložil, byla žaloba vůči žalovanému 3) zamítnuta. Pro úplnost zbývá dodat, že jednání žalovaného nelze posoudit dle § 415 či § 424 OZ. V případě ustanovení § 415 OZ je aplikace tohoto ustanovení na místě jen tam, kde není konkrétní právní úprava a současně porušením prevenční povinnosti je naplněn jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. Jak již bylo uvedeno ve vztahu k porušení prevenční povinnosti žalovaného 3), neuvedl žalobce žádná tvrzení. Proto se soud dále nezabýval tím, zda vůbec mohlo k porušení prevenční povinnosti dojít a zda se jednalo o takové porušení, které by mohlo naplnit obecné předpoklady za škodu. Aplikace § 424 OZ spočívá v tom, že ten, kdo se dopustil jednání proti dobrým mravům, má občanskoprávní odpovědnost, jsou-li naplněny její předpoklady. V posuzovaném případě nebylo tvrzeno, že se žalovaný 3) měl dopustit jednání, které je v rozporu s dobrými mravy (a v čem konkrétně tento rozpor spočívá a jak v důsledku toho byly naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu), proto se soud aplikací tohoto ustanovení nezabýval. Navíc má zato, že použití tohoto ustanovení je v rozporu i se samotným ustanovením § 11 a násl. OZ, které konstruuje vlastní objektivní odpovědnost za nedovolené jednání způsobem, který konsumuje jednání popisované v § 424 OZ. Rozhodně dle názoru soudu nelze toto ustanovení vykládat tak, že by automaticky vyvolalo odpovědnost statutárního zástupce za každé jednání právnické osoby. Tato odpovědnost je upravena v Obchodním zákoníku a vzniká za tam vymezených podmínek. Lze uzavřít, že primárně odpovídá za neoprávněný zásah poskytovatel obsahu. Kdo je poskytovatel obsahu, bylo přitom zjistitelné a veřejně dostupné. Pokud přesto byla žaloba podána proti subjektu, který nenese odpovědnost, nelze v této skutečnosti spatřovat rozpor s dobrými mravy. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a skutečnosti, že v řízení procesně úspěšný žalovaný 3), kterému by dle tohoto ustanovení příslušel nárok na náhradu nákladů řízení, se svého práva výslovně vzdal. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e m o ž n é podat odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě a to do 15- ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení písemně, trojmo. V Ostravě dne 24. února 2012 JUDr. Radmila Baďurová samosoudkyně Jednací číslo: 23C 70/2003-599 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Baďurovou ve věci žalobce D.H., bytem xxx, zast. JUDr. Milanem Schwarzem, advokátem se sídlem Mánesova 6, 792 01 Bruntál, proti žalovanému 3) PhDr. O.  N., bytem xxx, o ochranu osobnosti s nemajetkovou újmou   t a k t o : I. Žaloba, aby žalovaný 3) zaslal žalobci omluvu doporučeným dopisem a současně tuto omluvu zveřejnil na internetu v místě, kde byl uveřejněn článek žalovaného ze dne 17.2.2000 ve znění: „Lituji, že jsem neoprávněně zasáhl do Vašich osobnostních práv tím, že jsem zveřejnil v internetových novinách „Neviditelný pes“ dne 17.2.2000 článek V. M. pod názvem „Z. rejdy“, ačkoliv jsem věděl, že údaje uvedené v tomto článku jsou nepravdivé a poškozují osobnostní práva pana D. H. Za zveřejnění tohoto článku se Vám omlouvám.“,  s e  z a m í t á . II. Žaloba, aby žalovaný 3 zaplatil žalobci částku 250.000 Kč,  se   z a m í t á . III. Žádný z účastníků  n e m á   p r á v o  na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se svou žalobou domáhal ochrany osobnosti s nemajetkovou újmou s tím, že původně  žalovaný 1) V. D.M. uveřejnil prostřednictvím internetových novin www.iregion.cz článek pod názvem „Z. v Bruntále hraje zpravodajské hry“. V tomto článku uveřejnil o žalobci hrubě vulgární výrazy doplněné hrubě nepravdivými, vymyšlenými a polopravdivými údaji, které v souhrnu dehonestují a zesměšňují žalobce. Původní žalovaná 2) L. D. umožnila zveřejnění tohoto článku jako šéfredaktorka těchto internetových novin, kdy text tohoto článku byl na těchto internetových novinách umístěn přes dva roky. Žalovaný 3) předmětný článek zveřejnil dne 17.2.2000 v příloze svých internetových novin Neviditelný pes, ač věděl, že předmětný článek obsahuje nepravdivé výroky  o žalobci, které ho hrubě poškozují. Ve vztahu k odpovědnost žalovaného 3) dovozoval, že žalovaný 3) je jediným statutárním orgánem a jediným společníkem   O.Neff s.r.o., která zveřejnila nepravdivé údaje o žalobci. O žalobě žalobce proti původním žalovaným 1), 2) byla žaloba rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.7.2010 č.j. 23C 70/2003-478 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4.5.2011, č.j. 1Co 237/2010-520 zamítnuta.   Žalovaný 3) navrhl zamítnutí žaloby, když není ve věci pasivně legitimován, neboť internetové stránky spravuje obchodní firma O.Neff. s.r.o., která má v předmětu činnosti mimo jiné vydavatelskou činnost a poskytování software. Dále uvedl, že je držitelem domény neviditelnypes.cz od 20.6.1999. Tato doména byla přesměrována na doménu, na níž byl Neviditelný pes provozován. Původně to bylo pes. Eunet.cz, nyní neviditelný pes. lidovky.cz.   V roce 2000 byl server Neviditelný pes spravován  na serveru spravovaném firmou ICZ (původně firma EUNET, později Internet servis, pak ICZ, nyní od roku 2003 je to Mafra, potažmo lidovky.cz). Z právního hlediska  skutečným poskytovatelem serveru je O.Neff s.r.o., což lze  dokladovat např. řadou smluv, které tato právnická osoba uzavřela s jinými provozovateli, např. s Mafrou, dříve se společností IT CZ.  On sám je jediným společníkem a jednatelem této právnické osoby. Žalovaný 3) sám za sebe  vyloučil, že to byl on, kdo předmětný článek na website neviditelný pes uložil. Na druhou stranu Společnost O.Neff s.r.o. spolupracovala s redaktorem a mohlo se stát, že předmětný článek je na website umístěn redaktorem. Žalovaný 3)  jako fyzická osoba poskytl právnické osobě, jejíž je majitelem, možnost tuto doménu užívat. Tato skutečnost se neprojevuje ani v účetnictví. Žalovaný 3) sám zveřejňování článků tohoto typu odmítá. Kdyby se stalo, že by redaktor takovýto článek umístil na webové stránky a žalobce se na něho  obrátil, tak by okamžitě takovýto článek stáhl a sjednal nápravu. Skutečnost, že v příloze Psa byl zveřejněn předmětný článek, začal žalobce až tvrdit v roce 2005, tedy v době, kdy tam již článek 100%ně nemohl být umístěn, neboť v té době O.Neff s.r.o. předmětné stránky spravovala společně s Mafrou a.s. a původní server byl fyzicky zlikvidován. Žalobce učinil předmětem řízení výroky, jenž zazněly v článku pod názvem: „Z. v Bruntále hraje zpravodajské hry“. Konkrétně se jednalo o tyto výroky: „D. H. není novinař, nýbrž tutan, který byl i ústavně léčen (v jeho případě pravděpodobně oprávněně), protože mívá božská (ale i jiná) zjevení. Z. jej v roce 1998 zneužil a jak to estébáci umí (jak je to učili) podařilo se mu najit tu pravou slabinu - narcisismus a touhu po jakékoliv funkci. Vydal H. např. průkazku ekonomického zástupce týdeníku Nové Bruntálsko atp., za což H. psal pro Z. plátek pomluvy na lidi, kteří Z. nevyhovovali“. „…otec (D. H.) byl za komunistů policista“. „H. není schopen sám vymyslet a zinscenovat provokaci tohoto typu. Za prvé je příliš bojácný a za druhé málo inteligentní“.   „K napadení došlo za dne, a to na veřejnosti. Skutečně najatý "řezník" by si vybral pro "varováni" jiný čas i místo“. „Kolem místa incidentu L. D. procházela právě ve chvíli, kdy H. odváželi policisté. Napadení se odehrálo v době odpoledních nákupů a frekvence chodců na místě byla vysoká“. „Jde o Z. hru, protože hodlá H. ještě na něco použít anebo již využívá“. „H. vysvětluje motiv svou novinářskou činností proti Z.“. „H. usiluje o spolupráci s Konfederací politických vězňů, která je známa svou nedůvěřivostí ke všemu, co jen z dálky zasmrádne komunismem“. „Argumenty proti neznám. Scénář bych já sám vymyslel a realizoval obdobně, kdybych chtěl dosáhnout důvěryhodnosti H. jakožto antikomunisty a navíc opět zviditelnit jméno Z.. Desinformátor Z. školený v Moskvě na takovou akci stačí“. Tento článek byl zveřejněn na website www.iregion.cz dne 16.2.2000. K prokázání tvrzení, že v Příloze psa ze dne 17.2.2000 byl umístěn předmětný článek, soud provedl důkaz  internetovými stránkami www.archive.org  a zjistil, že článek, který učinil žalobce předmětem řízení,  se v předmětné příloze nachází pod názvem „ Fízl“. K prokázání tvrzení, že žalovaný 3) je poskytovatelem obsahu website neviditelnypes.cz, soud učinil tato zjištění:   - Z internetových stránek www.neviditelný pes.cz , že údaje o poskytovali obsahu se nacházejí v oddíle  „ tyráž“, kde se doslovně uvádí: „  INCLUDEPICTURE  "http://g.idnes.cz/o/pes/tiraz.gif" \* MERGEFORMATINET   Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen       v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Podniku šéfuje O. N., redaktorem je F. Š., přípravu "emajlového Psa" k rozesílání dělá M. V. Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X. Samotné website obsahují v úvodu  doménu   poskytovatele volného prostoru Eunet a Internet servis.   Z internetových stránek www.techlib.cz z plného záznamu s tagy, že pod mezinárodním registračním číslem ISSN 1212-673X vychází internetové noviny Neviditelný pes, jehož vydavatelem je  O. Neff s.r.o., tento důkaz považuje soud za důkaz přípustný, neboť je jím doplněn důkaz, který byl před koncentrací řízení proveden a který odvolací soud  považoval za nedostatečný. Ze zprávy nic.cz, že doména pes.internet.cz je doménou 4. úrovně a není tímto registrem spravována. Doména internet byla v roce 2000 zaregistrována na společnost KPNQwest  Czechia s.r.o. (ID kontaktu EUNET.cz), od roku 2006  pro  NetCetrum (ID kontaktu NETC.cz). Držitelem domény neviditelnypes.cz je od počátku žalovaný 3). Z korespondence mezi žalobcem a žalovaným 3) soud dále zjistil, že  žalobce dne 27.8.2003 vyzval žalovaného 3) o vyjádření k textu „Z. v Bruntále hraje zpravodajské hry“ s tím, že  měl žalovaný 3) zveřejnit ve svých novinách článek pod tímto názvem. Dopisem ze dne 8.9.2003 sdělil žalovaný 2) žalobci, že si na tento článek nepamatuje a tento se nenachází ani v archívu a nelze jej najít ani vyhledávačem Google. Dne 11.9.2003 odepsal žalobce žalovanému 3), že v Neviditelném psu se tento článek nacházel pod TOP a odkazem „O D. H. a Z. Novém Bruntálsku se můžete dočíst zde“. Po kliknutí na článek je v rohu  vytištěna adresa www.kgb.stb.cz. Žalobce prokazoval, že na servru deníku Neviditelný pes se nachází odkaz na článek, který je předmětem tohoto řízení a to kopií website nazvanou Přílohy psa, které byly uveřejněny na website www.pes.internet.cz. Takto zjištěný skutkový stav považoval soud za dostatečný pro rozhodnutí ve věci a další důkazní návrhy, kterými chtěl žalobce prokazovat nepravdivost jednotlivých tvrzení, neprováděl. Dle ustanovení § 11 občanského zákoníku (dále jen o.z.), fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Dle ustanovení § 13 odst 1 o.z., fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Dle odst. 2 téhož ustanovení, pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Předmětem ochrany podle § 11 o.z. je osobnost každého občana jako individuality, resp. jednotlivé hodnoty tvořící integritu jeho osobnosti v jeho fyzické a psychickomorální jednotě, které občan jako její subjekt ve společnosti realizuje, tj. v občanskoprávních vztazích. Ust. § 11 o.z. poskytuje ochranu mimo cti a důstojnosti jednotlivce. Dříve, než se soud zabýval vlastním obsahem článku a v něm zveřejněných výroků, jenž se staly předmětem řízení, řešil soud otázku pasivní legitimace žalovaného 3). Za neoprávněný zásah do osobnostních práv odpovídá osoba, která se dopustila protiprávního jednání. Neoprávněný zásah je způsoben právnickou či fyzickou osobou, když byl způsoben při její činnosti těmi, které  k této činnosti použila (§ 420 odst. 2  za použití analogie dle § 853 OZ). I když u právnických osob se bude jednat především o její zaměstnance, k činnosti právnické osoby mohou být použity   i další osoby jednající na základě smlouvy či na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Zásadní je, že osoba použitá k činnosti právnické osoby, tuto neprovádí vlastním jménem  a na vlastní riziko, ale pro právnickou osobu na základě jejich pokynů či v jejím zájmu. Jak bylo výše uvedeno, odpovědnost za neoprávněný zásah může stíhat za podmínek § 420 odst. 2 OZ právnickou osobu. Je-li právnická osoba poskytovatelem obsahu (provozovatelem stránek), a dojde-li na těchto stránkách k neoprávněnému zásahu, stíhá odpovědnost právě jen tuto  právnickou osobu.   Byť  website Neviditelný pes vychází jako internetové noviny, nelze  posuzovaný případ posoudit dle zák. č. 46/2000 Sb. ve znění novel o  právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), neboť tento zákon se vztahuje pouze na noviny, které vycházejí jako tiskoviny („papírová periodika“). V daném případě bylo nutné posoudit odpovědnost za tvrzený neoprávněný zásah na základě odpovědnostních principů, jimiž se řídí internet a k nimž se přiklání odborná literatura a soudní praxe.   Odpovědnost za obsah internetových stránek má primárně osoba, o jejíž projev vůle jde. Tento subjekt bývá v odborné literatuře označován jako poskytovatel obsahu (též  „provider  of content“ či „provozovatel stránek“ nebo „majitel webových stránek“). Poskytovatelem obsahu je  konkrétní subjekt, který vytvořil nebo si nechal vytvořit obsah (např. webové stránky) a který má tedy tento obsah (webovou stránku či jiná data) umístěn na diskovém prostoru k tomu vyhrazeném poskytovatelem volného prostoru. Vlastní projev vůle má i osoba právnická, která rovněž nese odpovědnost za obsah svých stránek. Poskytovatel obsahu (provozovatel stránek) bývá zpravidla uveden v zápatí. Subjekt, který na svých stránkách poskytuje odkazy (hyperlinks, links) na jiné dokumenty přístupné prostřednictvím sítě Internetu, bývá označován jako poskytovatel odkazu (hyperlink supplier). Výše uvedeným principem odpovědnosti v prostředí internetu se řídil soud i při posuzování pasivní legitimace v tomto případě.  Bylo proto zásadní vyřešit otázku, kdo je poskytovatelem obsahu website Neviditelný pes a v jakém vztahu je žalovaný 3) k tomuto poskytovali obsahu. Jak bylo výše uvedeno, odpovědnost za neoprávněný zásah může stíhat za podmínek § 420 odst. 2 OZ právnickou osobu. Je-li právnická osoba poskytovatelem obsahu (provozovatelem  stránek), a dojde-li na těchto stránkách k neoprávněnému zásahu, stíhá odpovědnost právě jen tuto  právnickou osobu. Jednotlivé osoby, které právnická osoba použila ke své činnosti, odpovídají za škodu jen této právnické osoby. V případě website Neviditelný pes bylo v řízení prokázáno, že jako poskytovatel obsahu stránek je obchodní firma O.Neff. s.r.o., v jehož činnosti je mimo jiné činnost vydavatelská a jehož statutární orgánem je žalovaný 3), který sám sebe na těchto website označuje jako šéfredaktora těchto internetových novin. Návaznost internetových stránek Neviditelnypes.cz a společnosti O.Neff, s.r.o. je nepochybná už z toho, že internetové stránky byly zprovozněny 26.4.1996 a společnost byla zapsána 25.4.1996. Dále tato skutečnost nesporně vyplývá z mezinárodního čísla ISSN.  ISSN (International Standard Serial Number) je osmimístný číselný kód, kterým se jednoznačně identifikují názvy periodik a ostatních tzv. pokračujících zdrojů vydávaných kdekoliv na světě. Záznamy ISSN jsou uloženy v referenční bázi - mezinárodním Registru ISSN. V tomto směru soud podotýká, že na website neviditelnypes.cz v oddílu Tyráž bylo toto číslo uvedeno a Báze registru ISSN je volně veřejnosti přístupná. V řízení bylo prokázáno, že toto registrační číslo bylo přiděleno společnosti O.Neff s.r.o., která je vydavatelem tohoto periodika umístěného na webu.  Právě tuto společnost je nutno považovat za poskytovatele obsahu a stíhá ji odpovědnost za neoprávněný zásah. Dle názoru soudu je nerozhodné, zda je žalovaný jediným společníkem a jednatelem této společnosti a nakolik se na vydávání článků  aktivně podílí. Není zde žádný reálný důvod rozlišovat mezi odpovědností právnických osob obecně a odpovědností právnických osob v prostředí internetu.  V řízení žalovaný 3) tvrdil, že pro společnost O.Neff s.r.o. pracovaly i třetí osoby, které se na vydávání internetových novin podílely. Tato skutečnost pak byla prokázána Tyráží Neviditelného psa. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalovaný 3) není poskytovatelem obsahu website neviditelnypes.cz. Zbývalo tak posoudit, zda může žalovaný 3) odpovídat ze neoprávněný zásah z jiného titulu tak, jak uložil odvolací soud nalézacímu soudu ve svém zrušujícím usnesení. V daném případě má soud zato, že nelze dovodit odpovědnost žalovaného 3) jako držitele domény či poskytovatele prostoru, a to z následujících důvodů: Předně vlastní žalobní tvrzení nelze právně posoudit z titulu odpovědnosti poskytovatele volného prostoru či držitele domény. Žalobce se domáhal zadostiučinění po žalovaném 3) s tvrzením, že to byl on, kdo na website příslušný článek umístil (v podání ze dne 12.7.2009 dokonce tvrdil, že žalovaný 3) je autorem článku), čemuž odpovídá i žalobní požadavek na omluvu.  Odpovědnost žalovaného 3) tak žalobce odvíjel od zveřejnění článku na stránku Neviditelného psa jako poskytovatele obsahu, tedy té osoby, která měla fakticky možnost obsah této stránky ovlivnit. V tomto směru žalobce netvrdil, natož prokazoval, že by byl žalovaný 3) poskytovatelem volného prostoru  či oprávněným držitelem domény. Pokud by soud rozhodoval o odpovědnosti žalovaného 3) z titulu držitele domény nebo poskytovatele volného prostoru, rozhodl by o jiném skutku, než je předmětem řízení.  Případné změně žaloby pak brání koncentrace řízení, neboť ve vztahu k odpovědnosti držitele domény či poskytovatele volného prostoru by bylo nutno vycházet z jiných tvrzení, než jsou dosud tvrzena a dosavadní výsledky řízení by nemohly být podkladem pro rozhodnutí o takto změněné žalobě. Na daný případ nedopadá ani poučovací povinnost soudu dle § 118a) o.s.ř., která se uplatní pouze v případě nedostatečně tvrzeného a prokazovaného skutku, který žalobce učinil předmětem řízení. Pro úplnost zbývá dodat, že soud se před koncentrací  řízení zabýval i tím, kdo je držitelem neviditelnypes.cz  a především držitelem domény iregion.cz. Tento důkaz však soud neprováděl ke konkrétním tvrzením žalobce, od kterých by se dala odvíjet odpovědnost držitele domény, nýbrž za účelem dotazu na příslušného držitele domény k zjištění poskytovatele obsahu příslušných website, a to především ve vztahu k iregion.cz, kde vznikaly pochybnosti o poskytovateli obsahu.  Přesto, že byl žalobce soudem  vyzván k doplnění tvrzení o tom, kdo je držitelem domény , byť to bylo za účelem zjištění poskytovatele obsahu, svá tvrzení ve vztahu k žalovaného 3) nedoplnil a odkázal soud na veřejně přístupné stránky nic.cz. Ač tím žalobce nepřípustně přenesl svou procesní aktivitu na soud, soud tyto důkazy provedl, nicméně k osobě poskytovatele obsahu zejména iregionu.cz z nich nevyvodil žádnou významnou skutečnost.   Dle názoru soudu však, i kdyby skutková tvrzení umožňovala posoudit odpovědnost žalovaného 3) jako držitele domény či poskytovatele volného prostoru (odpovědnost poskytovatele připojení do úvahy nepřichází vůbec), nebylo by možné žalobě vyhovět. Předně nelze dávat odpovědnost poskytovatele obsahu, který se dopustí jednání v rozporu s objektivním právem, na roveň odpovědnosti poskytovatele volného prostoru a případně odpovědnosti držitele domény.  V posuzované věci nebylo tvrzeno, kdo je poskytovatelem volného prostoru a soud v tomto směru žádné dokazování neprováděl. Lze tak pouze spekulovat, že poskytovatelem volného prostoru byla v roce 2000 společnost, která byla držitelem domény internet.cz, na serveru které  byl Neviditelný pes provozován, což koresponduje i s fotokopií Přílohy psa, kterou založil žalobce,  se zprávou nic.cz, archivním internetovým vydáním Neviditelného psa ze dne 17.2.2000 a s  tvrzením žalovaného 3). Jak již bylo uvedeno výše, primární odpovědnost za umístění obsahu, který lze posoudit jako neoprávněný zásah, stíhá poskytovatele obsahu, neboť on je tou osobou, která měla reálnou možnost text umístit, či jeho zveřejnění zabránit. Proto musí za své jednání, které je v rozporu s objektivním právem, nést následky. Současně je to právě poskytovatel obsahu, který je v prvé řadě povinen závadný obsah odstranit. Pokud tak poskytovatel obsahu neučiní a závadný obsah neodstraní, může tento závadný text na žádost dotčené osoby odstranit poskytovatel volného prostoru, který má reálnou technickou možnost tak učinit. Vznikne tak sekundární odpovědnost poskytovatele volného prostoru, nikoliv však za umístění závadného textu, nýbrž za jeho neodstranění, přestože byl na závadný obsah upozorněn a požádán o jeho odstranění.  Protože poskytovatel volného prostoru sám o sobě nemá povinnost  kontrolovat obsah jednotlivých webových stránek, nemůže nést odpovědnost za umístění závadného obsahu.  Obdobně rozhodl  Soudní dvůr Evropské unie (SDEU), který  zakázal filtrování dat klientů ze strany poskytovatelů internetových služeb v Evropě. Ve zcela odlišném postavení se nachází oprávněný držitel domény – jména   website. Držitel domény může být  osobou odlišnou od poskytovatele volného prostoru a poskytovatele obsahu stránek,  tak,  jako je tomu v tomto případě. Jedná-li se  o osobu odlišnou, nemá držitel domény reálnou technickou možnost  do obsahu website zasáhnout.  Právní teorie považuje doménu za jiné majetkové právo, které je předmětem práv a povinností, a není, resp. nemusí být vázáno na jeden konkrétní subjekt.  Doména jako  jiné majetkové právo, které má majetkovou hodnotu, může být předmětem občanskoprávních vztahů. Vztah mezi držitelem domény a provozovatelem website (ať již poskytovatelem volného prostoru nebo poskytovatelem  obsahu), pokud se nejedná o totožnou osobu, je vztahem smluvním, kdy držitel domény jako jiného majetkového práva může svou doménu přenechat třetí osobě na základě smlouvy, např. nájmu,  výpůjčky či jiné inominátní smlouvy dle § 51 OZ. Právní praxe  v poslední době připustila, aby doména byla předmětem zástavy  či zajišťovacího převodu práva a doménu chápe jako  jiné majetkové právo, které může být obchodovatelné. Z výše uvedeného plyne, že držitel domény nemůže nést bez dalšího odpovědnost za obsah website, obdobně jako majitel domu nemůže nést bez dalšího odpovědnost za jednání svých  nájemníků. I když nelze obecně odpovědnost držitele domény vyloučit, musí být v tomto případě naplněn základní předpoklad obecné odpovědnosti  v civilní právu a to předpoklad jednání v rozporu s objektivním právem. Pro úplnost zbývá dodat, že i když doména představuje adresu, pod kterou lze website vyhledat, neznamená to, že registraci domény má její oprávněný držitel automaticky k dispozici kyberprostor. Zda a jak doménu využije, závisí na jeho vůli.  Soudní praxe se již setkala s případy, kdy třetí osoby vytvořily a nechaly si zaregistrovat doménu s využitím jmén slavných osobností či různých institucí pouze se záměrem tuto doménu ziskově dále převádět.   V daném případě soud hodnotil vztah mezi žalovaným 3) jako držitelem domény a O.Neff s.r.o. jako poskytovatelem obsahu website neviditelnypes.cz jako smlouvu o výpůjčce. Protože ve vztahu k žalovanému 3) nebylo žádné protiprávní jednání či opomenutí tvrzeno a dle názoru soudu držitel domény – internetového jména nemůže nést odpovědnost za závadný obsah, který sám nevložil, byla žaloba vůči žalovanému 3) zamítnuta. Pro úplnost zbývá dodat, že jednání žalovaného nelze posoudit dle § 415 či    § 424 OZ.  V případě ustanovení § 415 OZ je aplikace tohoto ustanovení  na místě jen tam, kde není konkrétní právní úprava a současně porušením prevenční povinnosti je naplněn jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. Jak již bylo uvedeno ve vztahu k porušení prevenční povinnosti žalovaného 3), neuvedl žalobce žádná tvrzení. Proto se soud dále nezabýval tím, zda vůbec mohlo k porušení prevenční povinnosti dojít  a zda se jednalo o takové porušení, které by mohlo naplnit obecné předpoklady za škodu. Aplikace § 424 OZ spočívá v tom, že ten, kdo se dopustil jednání proti dobrým mravům, má občanskoprávní odpovědnost, jsou-li naplněny její předpoklady. V posuzovaném případě nebylo tvrzeno, že se žalovaný 3) měl dopustit jednání, které je v rozporu s dobrými mravy (a v čem konkrétně tento rozpor spočívá a jak v důsledku toho byly naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu), proto se soud aplikací tohoto ustanovení nezabýval. Navíc má zato, že použití tohoto ustanovení je v rozporu i se samotným ustanovením § 11 a násl. OZ, které konstruuje vlastní  objektivní odpovědnost za nedovolené jednání způsobem, který konsumuje jednání popisované v § 424 OZ. Rozhodně dle názoru soudu nelze toto ustanovení vykládat tak, že by automaticky vyvolalo odpovědnost statutárního zástupce za každé jednání právnické osoby. Tato odpovědnost je upravena v Obchodním zákoníku a vzniká za tam vymezených podmínek. Lze uzavřít, že primárně odpovídá za neoprávněný zásah poskytovatel obsahu. Kdo je poskytovatel obsahu, bylo přitom zjistitelné a veřejně dostupné.  Pokud přesto byla žaloba podána proti subjektu, který nenese odpovědnost, nelze v této skutečnosti spatřovat rozpor s dobrými mravy. Výrok o náhradě nákladů  řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a skutečnosti, že v  řízení procesně úspěšný žalovaný 3), kterému by dle tohoto ustanovení příslušel nárok na náhradu nákladů řízení, se svého práva výslovně vzdal. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí  j e   m o ž n é  podat odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci  prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě a to do 15- ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení písemně, trojmo. V Ostravě dne 24. února 2012 JUDr. Radmila Baďurová samosoudkyně