38Ad 78/2011 - 32                                                                                                                     ČESKÁ REPUBLIKA                                                       ROZSUDEK                                               JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem  JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce P.  L.,  zastoupeného V. L.,  proti žalovanému  Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR se sídlem Praha, Na Poříčním právu 1/376, o žalobě proti  rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru sociálních věcí, se sídlem Ostrava, 28. října 117, ze dne 19.12.2011 č.j. MSK  217521/2011, sp. zn.  SOC/37122/2010/Tyl, o  příspěvek na péči,                                                                       t a k t o :   I. Rozhodnutí  žalovaného se pro vady řízení zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.                      O d ů v o d n ě n í                             Rozhodnutím ze dne 19.12.2011 č.j. MSK 217521/2011, sp.zn.  SOC/37122/2010/Tyl  žalovaný Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor sociálních       Pokračování                                                 -2-                                       38Ad 78/2011     věcí zamítl odvolání žalobce   a   potvrdil   rozhodnutí Magistrátu Města Havířova, odboru sociálních věcí ze dne 6.10.2010 č.j. 9104/2010/HAV, kterým byl žalobci odejmut příspěvek na péči ode dne 1.8.2010. Žalovaný jakožto odvolací orgán dospěl k závěru, že žalobce není ve smyslu ust. § 8 zákona o sociálních službách osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, což vyplynulo  z posouzení stupně závislosti posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 14.9.2011 a 16.11.2011.         Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu,  v níž uvedl, že jej rozhodnutí žalovaného šokovalo  a nepochopil jej ani odborný lékař ani pracovnice „odboru pro postižené“. Nejen, že mu „posudková komise v Ostravě“ nepřiznala II. stupeň, ale odebrala mu dokonce I. stupeň, který mu stejný lékař přiznal od 12.11.2010 do 12.11.2013. Přitom jeho zdravotní  stav je dlouhodobý  a bez možnosti zlepšení.          V průběhu řízení přešla kompetence v rozhodování o příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zákonem č. 360/2011 Sb. z krajských úřadů, jakožto správních orgánů odvolacích, na Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.          Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne 19.3.2012 poukázal zejména na  závěr posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen PK MPSV ČR), podle kterého žalobce není osobou, která se podle §  8 zák. č. 108/2006 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné osoby. Žalovanému tak nezbyla jiná možnost, než příspěvek na péči žalobci odejmout.           Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 19.12.2011 č.j. MSK  217521/2011, sp. zn.  SOC/37122/2010/Tyl a připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího, jakož i připojeným správním spisem Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odboru sociálních věcí sp. zn. SOC/37122/2010/Tyl, správním spisem Magistrátu Města Havířov, odboru sociálních věcí ve věci příspěvku na péči žalobce, žalobcem předloženými lékařskými zprávami a poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.  Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s., jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době vydání rozhodnutí žalovaného  (§ 75 s.ř.s.).          Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících ze správního spisu správního orgánu              I. stupně vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce podal žádost               o příspěvek na péči dne 2.7.2007. Na základě této žádosti bylo provedeno u něj sociální šetření dne 10.7.2007  a poté vyžádán posudek o stupni závislosti žalobce na pomoci jiné fyzické osoby ve smyslu § 8 zákona č. 108/2006 Sb., který byl podán dne 8.11.2007 se závěrem, že žalobce není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Správní orgán I. stupně dne 16.11.2007 rozhodl tak, že žalobci příspěvek na péči nepřiznal. K odvolání žalobce rozhodl Krajský úřad Moravskoslezského kraje rozhodnutím ze dne 7.8.2008 tak, že napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil s tím, že              se žalobci od měsíce července 2007 přiznává příspěvek na péči ve výši 4.000,- Kč   Pokračování                                                 -3-                                       38Ad 78/2011     měsíčně.  Odvolací orgán tehdy rozhodl na základě závěrů PK MPSV ČR, dle jejíhož posudku ze dne 15.7.2008 žalobce nezvládá celkem 19 posuzovaných úkonů a je tedy osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. Z obsahu správního spisu správního orgánu I. stupně krajský soud dále zjistil, že dne 24.6.2010 bylo zahájeno z moci úřední správní řízení ve věci opětovného posouzení nároku žalobce na příspěvek na péči a jeho výše.  Dne 25.6.2010 bylo provedeno u žalobce sociální šetření, podle něhož mimo jiné žalobce nezvládá celkem 26 úkonů při péči o vlastní osobu a zajištění soběstačnosti.  Na to bylo správní řízení přerušeno a vyžádán posudek lékaře OSSZ v Karviné, který byl vypracován dne 17.7.2010 se závěrem, že žalobce je osobou, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při 6 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Na to následovalo vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 6.8.2010 o odnětí příspěvku na péči žalobci od 1.8.2010. K podanému odvolání žalobce rozhodl Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor sociální věcí dne 17.12.2010 a napadené rozhodnutí změnil tak, že namísto odejmutí příspěvku na péči od 1.8.2010 se žalobci tento příspěvek snižuje z částky 4.000,- Kč na 2.000,- Kč měsíčně od 1.9.2010. Správní spis Magistrátu Města Havířova, odboru sociálních věcí obsahuje i žalobou napadené rozhodnutí ze dne 19.12.2011. Ze správního spisu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru sociálních věcí krajský soud zjistil, že kromě některých shora uvedených listinných důkazů obsahuje jednotlivé posudky PK MPSV ČR. Jedná se o posudek ze dne 12.11.2010 vypracovaný pro účely odvolacího řízení proti rozhodnutí Magistrátu Města Havířova ze dne 6.8.2010, jímž žalobci příspěvek na péči byl odňat. Podle tohoto posudku potřebuje žalobce při zjištěném zdravotním stavu – těžkém organickém psychosyndromu pomoc při 13 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti.  Co se týče posudkového závěru lékaře OSSZ v Karviné, ten dle názoru posudkové komise nevycházel ze správního použití posudkových kritérií. Správní spis obsahuje rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru sociálních věcí ze dne 17.12.2010, jímž na základě uvedeného posudku bylo změněno rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že se žalobci snížil příspěvek na péči na částku 2.000,- Kč měsíčně odpovídající I. stupni závislosti. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociální věcí ČR ze dne 27.5.2011 bylo uvedené odvolací rozhodnutí přezkoumáno a zrušeno a věc byla Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje vrácena k novému projednání.  Poté byl vypracován další posudek PK MPSV ČR ze dne 14.9.2011  a doplňující posudek ze dne 16.11.2011, podle kterého se žalobce nepovažuje za osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, neboť není schopen zvládnout v plném rozsahu při péči            o vlastní osobu celkem 9 úkonů. Také správní spis odvolacího orgánu obsahuje žalobou napadené rozhodnutí ze dne 19.12.2011.          Z účastnické výpovědi zmocněnkyně žalobce soud zjistil, že žalobce, který byl osobně přítomen jednání krajského soudu,  není schopen souvislého slovního projevu. V důsledku utrpěné mozkové příhody není schopen se dorozumívat, vyjadřovat se, hovořit s druhými osobami. Má problémy se základními úkony sebeobsluhy. Od utrpěné mozkové příhody v roce 2004 je zdravotní stav žalobce dodnes stejný,  nezlepšil se a   Pokračování                                                 -4-                                       38Ad 78/2011     zmocněnkyně v této souvislosti nemůže souhlasit se závěrem PK MPSV ČR, že se tento stav stabilizoval, dokonce dlouhodobě. Mimo jiné i psychologické vyšetření, které žalobce předložil k důkazu,  potvrzuje, že se jeho duševní stav zhoršil a zmocněnkyně je o žalobce nucena pečovat celodenně, v důsledku čehož zanechala i zaměstnání. Co se týče jednotlivých úkonů péče o vlastní osobu žalobce není schopen ani přípravy stravy, je schopen  podávání a porcování stravy, přijímání a dodržování pitného režimu, pokud ovšem má vše připraveno. Je schopen se umýt, koupat či sprchovat, ovšem i u toho musí být zmocněnkyně přítomna, aby neupadl apod. Je schopen péče o ústa, vlasy, nehty a holení, přičemž nehty mu stříhá ona. Je schopen úkonů základní fyziologické potřeby, vstávat z lůžka, ulehat, měnit polohy, vydržet v sedě a je schopen stání. Žalobce je schopen přemisťovat předměty denní potřeby, které mu ovšem padají. Není schopen výběru oblečení, rozpoznání správného vrstvení oblečení. Je schopen se obléci a obout, ovšem zmocněnkyně mu musí pomoci, neboť mu přitom vadí změny polohy. Zásadně není schopen se orientovat v přirozeném prostředí, provádět si jednoduchá ošetření a dodržovat předepsaný léčební režim. Není schopen komunikace a rozpoznávat peníze, není schopen řešit problémy, plánovat život a zvládat situace. Vyloučeny jsou u něj i sociální aktivity, není schopen obsluhy běžných domácích spotřebičů, udržovat v domácnosti pořádek a nákladech s odpady, stejně jako jednoduchých úkonů spojených s udržováním domácnosti. Zmocněnkyně závěrem dodala, že při podávání jednotlivých posudků, jak lékařem OSSZ, tak i PK MPSV ČR žalobce ani jednou nebyl navštíven v místě bydliště, toliko byla u něj provedena sociální šetření pověřenou sociální pracovnicí.         Krajský soud zhodnocením všech shora uvedených zjištění a skutečností dospěl k závěru, že žalovaný jakožto odvolací správní orgán, rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.         Podmínky nároku na příspěvek na péči jsou dány rozsahem pomoci jiné fyzické osoby  při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti, jinými slovy alespoň v rozsahu 13 úkonů pro posouzení I. stupně (při více než 12 úkonů), při více než 18 úkonech pro II. stupeň, při více než 24 úkonech pro III. stupeň a při více než 30 úkonech pro IV.stupeň.  Tuto potřebu pomoci a její rozsah hodnotí sociální pracovník obecního úřadu s rozšířenou působností, který zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí z hlediska péče o vlastní osobu a soběstačnost a dále Úřad práce, který na základě doloženého nálezu ošetřujícího lékaře, výsledku sociálního šetření, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře stanoví stupeň závislosti (§ 25 zákona č. 108/2006 Sb., §  8 odst. 1 písm. n) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 109/2006 Sb.). V odvolacím řízení pak stupeň závislosti stanoví posudková komise MPSV ČR.          V rámci odvolacího řízení, na jehož základě bylo vydáno konečné správní rozhodnutí správního předchůdce žalovaného, tedy Krajského úřadu Moravskoslezského  kraje, odboru sociálních věcí ze dne 19.12.2011, vyžádal odvolací Pokračování                                                 -5-                                       38Ad 78/2011       orgán posudek od PK MPSV ČR, který byl vypracován  dne 14.9.2011, ve znění doplňujícího posudku ze dne 16.11.2011. Tento posudek byl vzat jako stěžejní důkaz pro odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Podle něj žalobce  nezvládá v plném rozsahu celkem 9 úkonů při péči o vlastní osobu a není tedy osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve smyslu § 8 zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění.  Přílohou k tomuto posudku je hodnocení závislosti při péči o vlastní osobu a posouzení soběstačnosti pro účely stanovení závislosti.  Z obsahu této přílohy i z citovaného posudku PK MPSV ČR ve srovnání s posudkem PK MPSV ČR vypracovaným dne 12.11.2010 vyplývá, že podle posudku předchozího, tedy ze dne  12.11.2010 žalobce navíc nebyl schopen výběru oblečení a jeho vrstvení, nakládání s penězi a cennostmi, uspořádání času a plánování života, zapojení se do sociálních aktivit a péče o lůžko, tedy navíc dalších 5-ti úkonů  péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Přitom se jedná               o posudky posudkových komisí téhož pracoviště s odstupem přibližně 10-ti měsíců. Zmocněnkyně žalobce, tedy jeho manželka, která o něj pečuje zcela jednoznačně popřela, že by žalobce byl těchto úkonů schopen a dodala k tomu, že jeho zdravotní stav od roku 2004 doposud je neměnný, že jej nelze považovat za dlouhodobě stabilizovaný, že tento stav je naopak zhoršující se a na podporu tohoto svého tvrzení odkázala na předložené lékařské zprávy, mimo jiné neurologické odborné ambulance  MUDr. Ireny Bílkové ze dne 25.2.2011 a 7.9.2011, podle kterých  je  u žalobce nutná vzhledem k psychoorganicitě celodenní péče osoby blízké či jiné.  Se zřetelem k těmto tvrzením a k posudku PK MPSV ČR ze dne 12.11.2010 je posudek posudkové komise ze dne 14.9.2011, na jehož základě je postaveno rozhodnutí žalovaného, neúplný a nepřesvědčivý.           S ohledem k ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. krajský soud neměl možnost v této právní věci vyžádat od posudkové komise doplňující posudek, jehož úkolem by bylo odstranění shora zjištěných rozporů v hodnocení soběstačnosti v úkonech péče žalobce o vlastní osobu, případně vyžádáním  nového posudku od jiné  posudkové komise.  Za této situace krajskému soudu nezbylo, než rozhodnutí žalovaného zrušit pro vady řízení podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení  podle odst. 4 téhož ustanovení. Žalovaný v dalším řízení bude povinen odstranit vady řízení, které spočívají v nepřesvědčivosti posudku posudkové komise MPSV ČR ze dne  14.9.2011,zejména v rozporech týkajících se posudkového závěru o zvládání úkonů péče o vlastní osobu a úkonů soběstačnosti žalobce shora uvedených.           Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť  zástupkyně žalobce se tohoto práva výslovně vzdala (§ 60 odst. 1 s.ř.s.).       P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu právnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o   Pokračování                                                 -6-                                       38Ad 78/2011                                          kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.      V Ostravě, dne 14. června 2012                                                                   Samosoudce:                                                              JUDr. Petr Indráček