43Ad 31/2010-22                   ČESKÁ REPUBLIKA       ROZSUDEK    JMÉNEM REPUBLIKY       Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobce Ing. J.B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11.5.2010,  o  vyrovnávací příspěvek ke  starobnímu důchodu,                                t a k t o :     I.  Žaloba  s e   z a m í t á .   II. Žádný z účastníků  n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.                               O d ů v o d n ě n í :             Rozhodnutím ze dne 12.2.2010 žalovaná  Česká správa sociálního zabezpečení  (dále jen ČSSZ) provedla vyúčtování starobního důchodu žalobce, který byl přiznán za období od 6.1.2009 ve výši 4.188,- Kč.  Toto vyúčtování     Pokračování                                         -2-                                   43Ad 31/2010         provedla za období od 6.1.2009 do 5.1.2010. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas námitky.          Napadeným rozhodnutím ze dne 11. 5. 2010 č. j.  X potom žalovaná zamítla námitky žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí  ze dne  12. 2. 2010  a toto rozhodnutí potvrdila.           Proti tomuto rozhodnutí žalované podal žalobce včasnou žalobu, v níž zejména namítal, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, poněvadž je považuje   za nesrozumitelné, nekonkrétní a neodůvodněné, neodpovídající jeho nárokům.   Zdůrazňoval , že žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení postupuje při vyřizování jeho  důchodu liknavě již od počátku po velmi dlouhé období.  Ke konkrétnímu  rozhodnutí namítal, že v souladu s nálezy Ústavního soudu z období let 2003-2008 měla žalovaná postupovat zcela jinak při „dorovnání“ jeho důchodu a neměla se opírat o tzv. „výklad MPSV“, což je zřejmě interní pokyn pro žalovanou, nikde nepublikovaný. Naopak měla žalovaná odstranit diskriminační výsledky aplikace smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Žádal, aby při posuzování jeho důchodu byly všechny uvedené doby a jeho výdělky započítány, aby byla odstraněná diskriminace a aby mu byl přiznán důchod ve výši 13.670,- Kč a nikoliv „almužna“ ve výši 11.610,- Kč. Navrhoval proto zrušení napadeného rozhodnutí.          Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém písemném vyjádření k podané žalobě  provedla podrobný rozbor napadeného rozhodnutí, a poukázala na to, že s přihlédnutím ke Smlouvě  mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení  číslo 228/1993 Sb.  (dále jen Smlouva)  a  k opatření Ministerstva práce a sociálních věcí – „Výklad zákona o důchodovém pojištění, popř. předpisů souvisejících , jakož i k nálezům Ústavního soudu byla žalobci stanovena výše starobního důchodu za dobu od 6.1.2009 do 5.1.2010  měsíčně 4.188,- Kč s tím, že od ledna 2010 mu náležel důchod ve výši 4.774,- Kč měsíčně  a od dubna 2010 ve výši  4.188,- Kč měsíčně. Žalobce byl zároveň upozorněn, že vyplacené zálohy důchodu za rok 2009 budou zúčtovány na počátku roku 2010 a rovněž tak, že zálohy důchody za rok 2010 budou zúčtovány počátkem roku 2011.            Žalobce má trvalé bydliště na území České republiky a je českým občanem. Žalobce v období od 1. 1.1993 do 31. 5.1994 pracoval na území nynější Slovenské republiky.             Z obsahu dávkového spisu žalobce bylo zjištěno  :            Žalobce v minulosti původně uplatnil žádost o starobní důchod dle § 30 zákona č. 155/1995 Sb. (dále jen zdp) a žádal, aby mu byl důchod přiznán od 15.1.2003.   Tuto žádost vzal zpět .             Další  žádost podal žalobce dne  9. 9.2003,  přičemž mu měl být  starobní důchod přiznán dle § 29 zdp od 10.10. 2003.       Pokračování                                         -3-                                   43Ad 31/2010             Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2004 byla pak žalobci přiznán  starobní důchod dle ust. § 29 zákona č. 155/1995 Sb.  od   10.10.2003  ve výši  2.044,- Kč měsíčně .             Následovala tato rozhodnutí vydaná žalovanou Českou správou sociálního zabezpečení :             - rozhodnutím  ze dne  24. 5. 2005  byla žalobci zamítnuta žádost ze dne           18.2.2005 o přiznání vyrovnávacího přídavku k úhrnu důchodů vyplácených Sociální pojišťovnou v Bratislavě a Českou správou sociálního zabezpečení;           -    rozhodnutím ze dne 17. 7. 2008 byl žalobci přiznán od 17. 5. 2004  starobní důchod ve výši 4.063,- Kč měsíčně; .         -  rozhodnutím  ze dne 24.7. 2008  žalovaná   žalobci upravila  starobní důchod od 17. 5. 2004  na částku 4.063,- Kč;          -  rozhodnutím ze dne  13.7. 2009  stanovila žalobci od 6.1.2008 do 5.1. 2009 starobní důchod ve výši 4.774,- Kč měsíčně.           Z obsahu dávkového spisu bylo dále zjištěno, že výše českého dílčího starobního důchodu činila 2.719,- Kč   (z toho 466,- Kč základní výměra  a 2.253,- Kč procentní výměra) a je tedy nižší než důchod přiznaný ve smyslu nálezu Ústavního soudu.            Dále měl krajský soud k dispozici rozhodnutí žalované ze dne 10.2.2011 č.j. X, tedy  vydané po datu  vydání nyní přezkoumávaného rozhodnutí.  Z tohoto  zjistil , že   podle ustanovení § 116 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o  organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, je žalobce  povinen České správě sociálního zabezpečení vrátit přeplatek v celkové výši 4.554,- Kč na starobním důchodu, který byl vyplácen v zálohové výši v období od 6.1.2010 do 5.4.2010 ve výši 4.774,- Kč měsíčně a od 6.4.2010 do 5.1.2011 ve výši 4.188,- Kč měsíčně, srážkami ze splátek důchodu vypláceného v zálohové výši měsíčně 500,- Kč. Od ledna 2011 náleží žalobci starobní důchod zálohově ve výši 4.188,- Kč měsíčně. Od dubna 2011 náleží starobní důchod zálohově ve výši 3.955,- Kč měsíčně. Dále žalovaná v tomto rozhodnutí uvedla, že žalobci od dubna 2011 náleží výplata starobního důchodu ve výši 3.955,- Kč měsíčně a vyplácené zálohy za rok 2011 budou zúčtovány počátkem roku 2012 s přihlédnutím k částkám starobního důchodu stanoveného dle českých právních předpisů a k částkám vypláceným na slovenském starobním důchodu za rok 2011. Průměrná výše starobního důchodu stanovená dle českých právních předpisů včetně zvýšení dle Nařízení vlády č. 363/2008 činila za rok 2010 celkem 12.230,- Kč měsíčně a průměrná výše slovenského starobního důchodu činila za rok 2010 321,20  EUR měsíčně, takže po přepočtu na českou měnu (platným kurzem české koruny vůči Euru  stanoveným ČNB k 1.7.2010 -  25,760) činila za rok 2010  celkem 8.275,- Kč a rozdíl tedy činil 3.955,- Kč měsíčně.         Žalobce  žádal též o odstranění tvrdosti zákona a tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím Ministra práce a sociálních věcí Ing. Zdeňka Škromacha ze dne 20. 12. Pokračování                                         -4-                                   43Ad 31/2010         2004 č. j. 2004/53841-32, přičemž  toto považuje žalobce rovněž za diskriminační, neboť tuto žádost podával  15 měsíců před vstupem do Evropské unie.          Z rozhodnutí Sociálnej pojišťovně v Bratislavě ze dne 18. 3. 2003 bylo zjištěno, že žalobci byl od 10.8.2002 přiznán starobní důchod ve výši  5.877,- Sk měsíčně.           Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 43Cad 155/2007 bylo zjištěno, že  usnesením ze dne 30. 10. 2008 bylo zastaveno řízení  o žalobě týkající se rozhodnutí ČSSZ ze dne 12. 7. 2007 , neboť žalobce  vzal svou žalobu zpět, a to dne 27. 10. 2008. K tomuto kroku žalobce uvedl u ústního jednání  dne 9. 1. 2012, že žalobu vzal zpět, aby „vůbec něco dostal, a aby nedošlo k dalšímu diskriminování důchodců  pracujících v inkriminované době na Slovensku „.          Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (v rámci žalobních bodů) a  poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.            Dorovnání  „slovenského“ důchodu se stanoví jako rozdíl mezi výší důchodu stanoveného podle právních předpisů České republiky, a sice jakoby českou dobou pojištění byla rovněž doba pojištění získaná před 1.1.1993 na území České a Slovenské federativní republiky, a výší  „slovenského“ důchodu. Doba zaměstnání žalobce v období od 1.1.1993 do 31.5.1994 byla  tedy posuzována pro žalobce jako doba zaměstnání za území cizího státu.  Důchod se vyplácí zálohově a každý rok se stanoví znovu jako rozdíl průměrného měsíčního důchodu dle předpisů v České republice a průměrného měsíčního důchodu dle předpisů ve Slovenské republice za stejné období.   Dobu zaměstnání a výdělky získané žalobcem na území Slovenské republiky od 1.1.1993 do 31.5.1994 nelze hodnotit pro nárok a výši důchodu, jelikož se jedná o dobu pojištění cizího státu.  Jedná se o dobu vyloučenou.            Z nálezů Ústavního soudu nelze tedy dovodit podmínky pro přiznání nároku na dorovnání s výjimkou státního občanství České republiky. V případě předpisů o sociálním zabezpečení, resp. důchodového pojištění není možno použít rozšiřující výklad právních předpisů. Nárok na dávku důchodového pojištění je možno přiznat jen tehdy, jsou-li splněny všechny zákonem stanovené podmínky. V souladu s nálezem Ústavního soudu II. ÚS 376/2000 rozšiřující výklad zákonných podmínek vzniku nároku  by byl v rozporu se zájmy ostatních pojištěnců. Právní rozlišování v přístupu k určitým právům nesmí být projevem libovůle, neplyne z ní však závěr, že by každému muselo být přiznáno jakékoliv právo.  V té souvislosti poukazuje krajský soud, na to, že  Nejvyšší  správní soud s ohledem na čl. 89 odst. 2 Ústavy byl nucen respektovat nález Ústavního soudu , a proto v rozsudku ze dne 24.10.2007 č.j. 3Ads 2/2003-218 uvedl, že „……Ústavní soud ve svém plenárním nálezu konstituoval pro posouzení dob pojištění nové kriterium – státní občanství pojištěnce, které není upraveno ani ve vnitrostátních přepisech ČR a SR, ani ve smlouvě o sociálním zabezpečení uzavřené mezi těmito dvěma státy, zákonná úprava takovouto situaci nepředvídá a neexistují proto v oblasti pozitivního práva žádná pravidla, jak ji řešit.     Pokračování                                         -5-                                   43Ad 31/2010              Žalovaná   při vydávání přezkoumávaného  rozhodnutí respektovala skutečnost, že tzv.  vyrovnávací   příspěvek není   dávkou, která by měla  podklad v současné právní úpravě. Žalovaná tak  byla zároveň povinna respektovat  současné právní předpisy , zejména zákon 155/1995 Sb. a výše uvedenou Smlouvu a nemohla použít rozšiřující výklad  těchto právních předpisů, v daném případě  rozšiřující výklad  zákonných podmínek vzniku nároku, jak to má na mysli   Ustavní  soud ve svém  nálezu II. US 376/2000. Žalobce  byl v období od 1.1.1993 do 31.5. 1994  zaměstnán na území Slovenské republiky a  tato doba pojištění byla tedy  posouzena jako doba zaměstnání í žalobce na území cizího státu . V daném případě byl tedy dorovnávací příspěvek  stanoven jako rozdíl mezi výší důchodů  dle předpisů České republiky  ( bez ohledu na článek 20 Smlouvy  - jako by „českou „ dobou pojištění  byla rovněž doba  získaná před 1. 1. 1993 na území České a Slovenské Federativní republiky) a výší  „slovenského „ důchodu.    Co se týče nálezů Ústavního soudu sp.zn II ÚS 405/02, IV. ÚS 301/05 a PL. ÚS 4/06, tyto nálezy řešily ve svém souhrnu dle názoru krajského soudu  jiné právní skutečnosti a skutkové okolnosti.  Jednalo se o zápočet doby pojištění získané do 31.12.1992 pro důchodové nároky vzniklé po tomto datu v jednotlivých nástupnických státech po zániku ČSFR a v této souvislosti  také řešily význam státního občanství pojištěnců.   Žádný právní předpis  neupravuje vznik nároku na  „vyrovnávací příspěvek“ a tím samozřejmě ani neupravuje způsob výpočtu výše této dávky.   Na tomto závěru nemůže nic měnit fakt, že žalobce byl a je nadále českým státním občanem..  Dále je nutno poukázat  na znění čl. 20 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení publikované jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí  č. 228/1993 Sb., podle které se doby  zabezpečení získané přede dnem rozdělení České a Slovenské federativní republiky považují za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měla zaměstnavatel občana sídlo ke dni rozdělení České a Slovenské federativní republiky, nebo naposledy před tímto dnem a na  čl. 15 odst. 1 správního ujednání o provádění Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení publikovaného jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 117/2002 Sb. m.s. Podle tohoto článku se sídlem zaměstnavatele rozumí adresa, která je jako sídlo zapsaná v obchodním rejstříku. Je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, je sídlem adresa, která je v obchodním rejstříku uvedena  jako místo podnikání; je-li zaměstnavatelem odštěpný závod nebo jiná organizační složka zapsaná v obchodním rejstříku rozumí se sídlem zaměstnavatele adresa tohoto odštěpného závodu nebo organizační složky. Z uvedených ustanovení je nutno vycházet se zřetelem k tomu,  že ustanovení čl. č. 20 odst. 1 Smlouvy o sociálním zabezpečení je uvedeno v příloze č. III Nařízení Rady /EHS/ č. 1408/71 a na základě článku 7 odst. 2 tohoto nařízení tak platí i po přistoupení České republiky k Evropské unii.            Pokud tedy žalobce požadoval přiznání „vyrovnávacího příspěvku“, jedná se  o dávku, která oporu v právní úpravě ani ve výše uvedené mezinárodní Smlouvě nemá. Požadovaný vyrovnávací přídavek není upraven legislativně a v současné době je poskytován v souladu s výše uvedenými nálezy Ústavního soudu a dle článku  89 odst. 2 Ústavy nad rámec právních předpisů z českého důchodového systému.          Pokračování                                         -6-                                   43Ad 31/2010              Ústní jednání Krajského soudu  v Ostravě soudu  dne  10.1.2011  bylo  odvoláno, neboť žalovaná ČSSZ  požádala  o vrácení dávkového spisu, a to k provedení  zúčtování starobního důchodu žalobci  za rok 2010. U ústního jednání dne  9.1.2012 žalobce opětovně opakoval námitky, jak jsou uvedeny v žalobě a  v průběhu celého řízení  včetně žalobcem zpracovaných CD nosičů. Ani tyto námitky   však soud nemohl s ohledem na výše uvedené shledat důvodnými.          Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud žalobu žalobce v souladu s ustanovením   § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.          Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v řízení neměl úspěch  a žalovaná právo náhrady nákladů řízení nemá ze zákona (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a ust. § 118d zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění).     P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu   soudu   v  Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a   to písemně,  ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.   V Ostravě, dne   9. ledna  2012                                                                                           Samosoudkyně:                                                                              JUDr. Miroslava Ježoviczová