Odůvodnění
58A 40/2011-27
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobce: M. K., zastoupeného Mgr. Ivou Frömlovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Legerova 39, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.5.2011 č.j. MSK 74473/2011,
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
I.
Žalobou ze dne 19.7.2011 se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí a vrácení věci správním orgánům k řádnému projednání.
pokračování -2- 58A 40/2011
V žalobě uvedl, že dne 23.11.2010 vydal Magistrát města Frýdku - Místku, Odbor dopravy a silničního hospodářství (dále jen "správní orgán prvního stupně") rozhodnutí, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písmo f) bod 3. přestupkového zákona a žalobci uložil pokutu ve výši 3.000,- Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. S tímto rozhodnutím nesouhlasil, když rozhodnutí správního orgánu prvního stupně spočívalo na nesprávně zjištěném skutkovém stavu, jakož i na nesprávném právním posouzení věci; řízení bylo postiženo i procesími vadami správního orgánu
prvního stupně. Z těchto důvodů podal dne 23.12.2010 proti uvedenému rozhodnutí odvolání.
Přípisem ze dne 28.12.2010 předvolal správní orgán prvního stupně žalobce k ústnímu jednání na den 17.1.2011 ve 13.00 hod. Podáním ze dne 6.1.2011 požádal žalobce správní orgán, aby zrušil nařízené ústní
jednání a věc postoupil správnímu orgánu se sídlem v Praze, kde se žalobce (jako jediný účastník řízení) trvale zdržuje a kde bude tudíž projednání přestupku z ekonomického hlediska, v souladu s § 6 odst. 2 správního rádu, efektivnější, a kde bude současně řízení dotčené osoby co nejméně zatěžovat. Žalobce upozornil správní orgán, že je pracovně vytížen a nemůže si, co by povoláním divadelní herec, dovolit absenci v zaměstnání (z důvodu své nezastupitelnosti v zaměstnání), stejně
tak má své rodičovské povinnosti, z důvodu kterých si nemůže dovolit odjet na celý den do Frýdku - Místku.
Přípisem ze dne 11.1.2011 však správní orgán prvního stupně žádosti o postoupení věci nevyhověl.
Dne 17.1.2011 podstoupil předem neplánový lékařský zákrok a ústního jednání se tak nemohl zúčastnit. U správního orgánu se omluvil ještě před ústním jednání telefonicky a posléze přípisem ze dne 20.1.2011 i písemně; současně správnímu orgánu doložil lékařskou zprávu. Současně s omluvou požádal správní orgán prvního stupně i o odročení jednání, jelikož měl zájem být projednání jeho věci přítomen.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, jako orgán odvolací, rozhodnutím ze dne 15.2.2011 č.j. MSK 16185/2011 první rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil správnímu orgánu
prvního stupně k dalšímu projednání. Odvolací správní orgán v tomto rozhodnutí uvedl, že omluva žalobce z ústního jednání nebyla dle jeho názoru důvodná. V reakci na toto první rozhodnutí odvolacího orgánu zaslal žalobce dne 4.3.2011 správnímu orgánu prvního stupně vyjádření k důvodnosti omluvy z ústního jednání nařízeného na den 17.1.2011. Nepovažoval názor odvolacího správního orgánu za správný a vyjádřil své přesvědčení o řádnosti a důvodnosti své omluvy.
pokračování -3- 58A 40/2011
Přípisem ze dne 16.3.2011 předvolal správní orgán prvního stupně žalobce k dalšímu projednání věcí, a to na den 4.4.2011, příp. na den 11.4.2011.
Přípisem ze dne 28.3.2011 se žalobce u správního orgánu prvního stupně z účasti na ústním jednání řádně omluvil, jelikož z důvodu péče o nezl. syna a nemožnosti zajistit náhradní péči nebylo v jeho možnostech se v uvedených termínech k jednání dostavit. Stejným přípisem žalobce zároveň opakovaně požádal v souladu s ust. § 55 odst. 3 přestupkového zákona o postoupení věcí ke správnímu orgánu se sídlem v Praze, kde se žalobce (i se svým synem) trvale zdržuje a má z toho důvodu možnost se jednání před správním orgánem v Praze, na rozdíl jednání před správním orgánem vzdáleným téměř 400 km, účastnit (i přes své pracovní vytížení a přes nutnost péče o své dítě).
Správní orgán prvního stupně však považoval omluvu žalobce a jeho žádost o postoupení věcí za nedůvodné a dne 4.4.2011 vydal bez účasti žalobce na projednání věci rozhodnutí, kterým opětovně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písmo f) bod 3. přestupkového zákona a žalobci uložil pokutu ve výši 3.500,- Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč.
Žalobce uvedl, že s tímto rozhodnutím nesouhlasil. Namítal, že se projednání věci nemohl zúčastnit a že se včas a řádně omluvil, což však správní orgán prvního stupně nevzal v úvahu, a proto podal proti uvedenému rozhodnutí dne 21.4.2011 odvolání.
Rozhodnutím ze dne 25.5.2011 odvolací správní orgán odvolání žalobce zamítl, a napadené rozhodnutí v plném rozsahu potvrdil.
Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 27.5.2011. Žalobce uvedl, že s výše uvedeným rozhodnutím odvolacího správního orgánu nemůže souhlasit, když správní orgány mu neumožnily účastnit se jednání před správním orgánem a hájit tak účinně svá práva.
Pod bodem II. žaloby uvedl, že tím, že mu nebylo
umožněno zúčastnit se ústního projednání jeho věci před správním orgánem byl zkrácen na svých právech v předcházejícím řízení. V dané věci byla nařízena dvě ústní jednání před správním orgánem. Ze zcela objektivních důvodů se nemohl ani k jednomu jednání dostavit, správnímu orgánu se řádně omluvil a požádal o odročení jednání. Správní orgán však věc přesto projednal v jeho nepřítomnosti a vydal rozhodnutí, aniž by vzal omluvu žalobce z jednání v úvahu. Namítal, že správní orgán tak učinil zcela v rozporu s příslušnými právními předpisy, jakož i ústavními principy.
pokračování -4- 58A 40/2011
K ústnímu jednání, které bylo nařízeno na den 17.1.2011, se správnímu orgánu omluvil telefonicky a posléze zaslal i písemnou omluvu z jednání,
ke které přiložil i poukaz od zubního lékaře na ošetření s datem 17.1.2011. Uvedl, že se domnívá, že podstoupení lékařského zákroku je zcela jistě skutečností způsobilou jeho účast u jednání správního orgánu omluvit a jeho omluva proto měla být správním orgánem akceptována. Co se týče podrobností, týkajících se lékařského zákroku (konkrétní potíže, akutnost špatného zdravotního stavu apod.), jejichž prokázání se odvolací orgán v rámci posouzení důvodnosti omluvy dožadoval, nebylo jeho povinností tyto okolnosti správnímu orgánu ani sdělovat, natož prokazovat, když se jedná v souladu s ust. § 4 písm. b) zákona č. 101l/2000Sb., o ochraně osobních údajů, o citlivý údaj, který správní orgán není v daném případě oprávněn zpracovávat.
Pokud se jedná o druhé ústní jednání nařízené na den 4.4.2011, zaslal správnímu orgánu opět řádnou a odůvodněnou písemnou omluvu. Ve svém přípisu uvedl, že bydlí a pracuje v Praze, kde rovněž pečuje v rámci střídavé péče i o svého nezl. syna A., nar. X. Ve dnech, na kdy bylo nařízeno ústní jednání, měl svého syna ve své péči a v rámci své rodičovské zodpovědnosti se o něj musel řádně postarat (tzn. dovést jej do školy - nezl. navštěvuje 1. třídu ZŠ, vyzvednout ze školy, doprovodit jej do zájmových kroužků apod.). V předmětných dnech nebyla v místě bydliště nezl. ani jeho matka a prarodiče nezl. A. v Praze rovněž nežijí, aby mohli žalobce ve výkonu svých rodičovských povinností případně zastoupit. Tyto skutečnosti mu znemožnily zúčastnit se jednání před správním orgánem ve Frýdku - Místku, tj. v místě vzdáleném od bydliště žalobce více než 350 km. Správní orgány obě tyto omluvy považovaly za nedůvodné, jednání neodročily, resp. věc nepostoupily jinému správnímu orgánu se sídlem v Praze, jak opakovaně žádal, a věc projednaly v jeho nepřítomnosti. Uvedl, že je přesvědčen, že jeho omluvy z jednání byly důvodné a postup správních orgánů, které přesto projednaly věc v jeho nepřítomnosti, byl vadný, v rozporu se zákonem. Tímto procesním postupem správních orgánů mu bylo odňato jeho ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a na vyjádření se ke všem skutečnostem a prováděným důkazům.
Žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21Cdo 2839/2008 ze dne 17.12.2009. Zdůraznil, že zaslal správnímu orgánu včasné a důvodné písemné omluvy, v případě první omluvy se omluvil i neformálně telefonicky, a přesto správní orgán jeho omluvy neakceptoval.
Dále uvedl, že pokud odvolací správní orgán v napadeném rozhodnutí poukazoval na to, že žalobce se z ústního jednání omlouval celkem dvakrát, a že by se tak ze strany žalobce mohlo jednat o záměrné procesní obstrukce, jedná se o čirou a ničím nepodloženou spekulaci. Opakovaně žádal o postoupení věci správnímu orgánu se sídlem v Praze, kde bydlí a trvale se zdržuje a pracuje, s cílem umožnit mu účastnit se jednání. Opakovaně se domáhal postoupení věci ke správnímu orgánu místně příslušnému dle ust. § 55 odst. 3 přestupkového zákona, tak aby věc mohla
pokračování -5- 58A 40/2011
být řádně a bez obtíží projednána. Správní orgán však jeho žádosti nikdy nevyhověl a věc projednal bez jeho účasti na jednání v místě vzdáleném od místa bydliště více než 350km, což při jeho pracovním vytížení jej neúměrně zatěžuje.
Žalobce dovozoval, že tím, že správní orgány neomluvily jeho neúčast na ústních jednáních, nevyhověly jeho žádostem o odročení jednání a nevyhověly ani jeho žádostem o postoupení věci jinému místně příslušnému orgánu, došlo v přestupkovém řízení k takovým vadám, v jejichž důsledku byl zkrácen na svých právech, a to především na svém ústavně zaručeném právu na projednání věci v jeho přítomnosti a na vyjádření se ke všem skutečnostem a prováděným důkazům. Rozhodnutí žalovaného považoval za nezákonné.
Žalobce pod bodem III. žaloby uvedl, že trvá na svém stanovisku, že přestupek, za který byl uznán vinným, nespáchal, a že toto přestupkové řízení mělo být v souladu s ust. § 76 odst. 1 písmo b) přestupkového zákona zastaveno. Tvrdil, že v inkriminovaném místě a čase automobil neřídil a žádného přestupku se tak nedopustil. Poukázal na to, že na ústním jednání, které se konalo v jeho nepřítomnosti, správní orgán vyslechl dva svědky (příslušné policisty), na základě jejichž výpovědí považovaly správní orgány toto jeho tvrzení za vyvrácené. Žalobce s tímto nesouhlasil s odůvodněním, že na jednání nebyl přítomen a nemohl se tak k prováděným důkazům vyjádřit, bránit se a příp. navrhnout další důkazy na podporu svých tvrzení.
Uvedl, že se domnívá, že kdyby mu správní orgány umožnily účastnit se ústního projednání věci, kde by se mohl náležitě obhajovat a vypovídat, správní orgán by nedošel k závěru, že přestupek spáchal obviněný, a proto, v souladu se zásadou in dubio pro reo, by mohlo být rozhodnuto ve prospěch žalobce.
Tvrdil, že mu bylo jeho ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti chybným procesním postupem správních orgánů zcela nezákonně odňato.
Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 11.1.2012 k podané žalobě uvedl, že žalobce zopakoval námitky přednesené v odvolání, proto plně odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí, k němuž doplňuje, že se jak žalobce, tak i jeho zástupce nedostavili k nařízenému ústnímu jednání bez důvodné a bezodkladné omluvy ve smyslu ustanovení § 74 odst. 1 přestupkového zákona ve spojení s ustanovením § 59 správního řádu. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2011, č.j. 2As 111/2011-56. Poznamenal, že osobní účast žalobce nebyla v daném případě nutná, kdy tento po celou dobu řízení, a to
pokračování -6- 58A 40/2011
včetně podané správní žaloby, neuvedl žádné skutečnosti kromě toho, že vozidlo neřídil, což bylo vyvráceno jak svědeckými výpověďmi policistů, tak i nahrávkou, kterou sám předložil správnímu orgánu, která zachycuje průběh policejního zásahu po zastavení vozidla. Žalobcem pořízená nahrávka pouze svědčí o účelovosti následných tvrzení o tom, že vozidlo neřídil, kdy žalobce na místě předložil policistům doklady jako řidič, po sdělení naměřené rychlosti prohlásil, že spěchal kvůli práci, pak konstatoval, že má za to, že spěchá normálně, následně se dožadoval osvědčení o homologaci měřidla, pak konstatoval, že se na fotce nepoznává, načež mu policisté odpověděli, že je tam jeho vozidlo, po celou dobu jej měli na dohled, takže je záměna vyloučena. O tom, že by vozidlo řídila jiná osoba nebyla na místě zmínka, po celou dobu policejní kontroly se jmenovaný choval jako řidič. Žalovaný se domníval, že podaná žaloba není důvodná, neboť obě rozhodnutí správních orgánů byla vydána v souladu s právními předpisy. Navrhoval proto, aby byla podaná žaloba v plném rozsahu zamítnuta.
II.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo, tedy i řízení a rozhodnutí správního orgánu I. stupně v mezích žalobních bodů k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1,2 zákona č.150/2002 Sb. soudního řádu správního, dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu správního.
III.
Krajský soud tak zjistil, že
1) Krajský úřad Moravskoslezského kraje v přenesené působnosti na základě ust. § 67 odst. 1 písmo a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích a ustanovení § 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), na podkladě včas podaného odvolání pana M. K., zast. Mgr. Ivou Frömlovou, advokátkou, se sídlem Legerova 39, Praha 2, přezkoumal rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 06. 04. 2011, spis. zn. MMFM_S '17993/2010/ODaSH, ve věci přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písmo f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon"), a rozhodl takto: Za použití ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu se podané odvolání zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje.
V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že vycházel ze spisové dokumentace Magistrátu města Frýdku-Místku, odboru dopravy a silničního hospodářství. Napadeným rozhodnutím byl M. K. uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ustanovení § 22 odst. 1 písmo f) bod 3 přestupkového zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 19. 09. 2010 v 8:35 hodin jel vozidlem Opel Vectra, rz. X, na silnici I. třídy č. 48, před restaurací Minimotorest v obci Zelinkovice, nedovolenou rychlostí, přičemž Policií České republiky byla naměřena rychlost jízdy uvedeného vozidla 88 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve
pokračování -7- 58A 40/2011
výši +/- 3km/h, byla tedy jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 85 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci 50 km/h minimálně o 35 km/h.
Tímto jednáním měl porušit ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o silničním provozu"), čímž se měl dopustit shora uvedeného přestupku, za který mu byla uložena podle ustanovení § 22 odst. 8 přestupkového zákona pokuta ve výši 3.000 Kč a současně podle ustanovení § 79 odst. 1 přestupkového zákona ve spojení s ustanovením § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb., povinnost uhradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal M. K. cestou zmocněnkyně včasné odvolání, ve kterém uvedl námitky, které se týkaly omluvy z účasti na nařízeném ústním jednání dne 01.04.2011, nevyhovění žádosti o postoupení místní příslušnosti podle ustanovení § 55 odst. 3 přestupkového zákona, námitky podjatosti.
Žalovaný uvedl, že přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i spisovou dokumentaci a v souladu s § 50 odst. 4 s.ř.s. Vyhodnotil všechny předložené podklady, které hodnotil podle své úvahy, každý jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Policie České republiky přestupek oznámila správnímu orgánu I. stupně dne 11. 10. 2010, a to s následujícími podklady: oznámení přestupku sepsané na místě s vyjádřením obviněného (s přestupkem na místě nesouhlasil s tím, že byl zastaven neoznačeným vozidlem X, jehož posádka tvrdí, že jel rychle. Nebyly mu předloženy doklady o homologaci přístroje, o které žádal, byla mu ukázána fotografie z doby cca před 10 lety a nějaká čísla, která jsou důkazem o překročení rychlosti, údajům nevěří a zcela s nimi nesouhlasí), úředním záznamem pprap. J.H., záznam o přestupku - fotografie pořízená měřícím zařízením, ověřovací list, osvědčení, výpis z EKR ke dni 23. 09. 2010. Správní orgán 1. stupně následně oznamoval odvolateli zahájení řízení a předvolal jej k ústnímu jednání, kteréžto předvolání bylo doručováno na adresu Jungmannova 10, Praha 1 a následně na adresu trvalého pobytu. K tomu odvolací správní orgán uvedl, že správní orgán I. stupně nezahájil řádně řízení, čímž došlo k porušení ustanovení § 46 odst. 1 správního řádu. Proto odvolací správní orgán rozhodnutím ze dne 15. 02. 2011 č.j. MSK 16185/2011 zrušil původní rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 23. 11. 2010, a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí za účelem odstranění vytýkaných vad. Správní orgán I. stupně následně řádně oznámil obviněnému i zmocněnkyni zahájení řízení' a předvolal je k nařízenému ústnímu jednání na den 04. 04. 2011. Zmocněnkyni byla písemnost doručena 17. 03. 2011, obviněnému fikcí na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 19 odst. 3 správního řádu – D. bez z., J.31, P. 10. Současně byli k ústnímu jednání předvoláni svědci: zasahující policisté R.J.a J.H. Obviněný následně dne 24. 03. 2011 zaslal správnímu orgánu I. stupně přípis, resp. vyjádření, v němž se neztotožňuje se závěry odvolacího správního orgánu. Dne 4. 4. 2011 správní orgán projednal věc v nepřítomnosti obviněného, provedl řádné dokazování a následně vydal rozhodnutí. Dne 4. 4. 2011 dle razítka podatelny byla doručena omluva z ústního jednání a návrh na postoupení věci, jako příloha omluvy těhotenský průkaz zmocněnkyně. Rozhodnutí bylo obviněnému oznámeno dne 7. 4. 2011.
pokračování -8- 58A 40/2011
Odvolací orgán uvedl, že proti procesnímu postupu správního orgánu 1. stupně nemá námitek, a stejně tak nemá námitek proti učiněným skutkovým zjištěním. Přestupek je zjištěn provedenými důkazy (v odůvodnění jsou tyto důkazy citovány). Odvolací správní orgán uvedl, že též vycházel z nahrávky pořízené obviněným, kterou předložil magistrátu . Z této nahrávky zjistil, že M. K. byl zastaven policisty, podrobil se dechové zkoušce na alkohol, a následně požadoval důkaz o přestupku. Poté, co mu bylo ukázáno vyfotografované vozidlo, uvedl, že "se tam nepoznává", načež mu policisté sdělili, že vozidlo po celou měli na dohled. Obviněný na místě souhlasil s oznámením přestupku, do kterého se vyjádřil tak, že mu nebyly předloženy dokumenty o homologaci přístroje (ověřovací list je založen ve správním spise), přičemž policie není povinna na místě provádět dokazování - toto je věcí správního orgánu). Dále tvrdil, že mu byla předložena nějaká fotografie stará 10 let a nějaká čísla, o kterých posádka tvrdí, že jsou důkaz předložení rychlosti. K tomu odvolací správní orgán uvedl, že uvedené je vyloučeno na první pohled bez složitého dokazování registrační značkou vozidla série „6 T“, která nemohla být před 10 lety v žádném případě vydána. V roce 2001 se totiž s účinností zákona č. 56/2001 Sb., a prováděcí vyhlášky č. 243/2001 Sb. začaly zavádět registrační značky namísto státních poznávacích značek, takže pro Moravskoslezský kraj byla první série „1 T“. Odvolací správní orgán považoval skutková zjištění správního orgánu 1. stupně za dostatečná.
K námitkám žalobce žalovaný uvedl, že rozhodnutím č.j. MSK 16185/2011 ze dne 15. 02. 2011, které nabylo právní moc dne 18. 02. 2011 bylo zrušeno předchozí rozhodnutí magistrátu spis. zn. MMFM_S 17993/2010/0DaSH/Neu ze dne 23. 11. 2010 a věc tomuto správnímu orgánu vrácena k novému projednání a rozhodnutí, a správní orgán 1. stupně byl zavázán k řádnému zahájení řízení a jeho řádnému následnému průběhu včetně provedení dokazování. Správní orgán 1. stupně oznámil řádně zahájení řízení jak zmocněnci, který si písemnost převzal dne 17.03.2011, a dále doručil obviněnému na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 19 odst. 3 s.ř. - adresu, na kterou účastník požádal, aby bylo doručováno (D. bez z., J. 31). Tuto zásilku si obviněný nepřevzal v úložní lhůtě, proto správní orgán I. stupně uplatnil fikci doručení. Současně nařídil ústní jednání, k němuž se dostavili předvolaní svědci: pprap. J.H. a dále pprap. R. J. Dne 24. 03. 2011 bylo zasláno zmocněncem obviněného vyjádření k důvodností omluvy z ústního jednání nařízeného na den 17. 01. 2011 ve 13:00 hodin. Ze spisové dokumentace je zřejmé, že se obviněný k nařízenému ústnímu jednání 4. 4. 2011 nedostavil. Ústní jednání bylo zahájeno dne 4. 4. 2011 v 10:00 hodin, při ústním jednání byli vyslechnuti svědci - zasahující policisté. Správní orgán 1. stupně poté vyhotovil rozhodnutí, které bylo následně vydáno 6. 4. 2011 a které si zmocněnkyně obviněného převzala 7. 4. 2011. Dle razítka podatelny bylo doručeno dne 4. 4. 2011 na adresu magistrátu podání označené jako omluva z účasti na ústním jednání a návrh na postoupení věci - v příloze uvedeno rodný list nezletilého (nepřiložen), potvrzení právní zástupkyně o těhotenství (přiloženo). Dne 26. 04. 2011 bylo podáno odvolání.
Odvolací správní orgán uvedl, že podle ustanovení § 74 odst. 1 přestupkového zákona platí, že o přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy- jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité
pokračování -9- 58A 40/2011
omluvy nebo důležitého důvodu. Ústní jednání o přestupku na I. stupni je realizací požadavku bezprostřednosti v přestupkovém řízení, díky níž se má obviněný bezprostředně možnost vyjádřit se ke všem projednávaným skutečnostem, resp. skutečnostem, které se mu kladou za vinu. V nepřítomnosti obviněného lze přestupek projednat jestliže se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu - v tomto případě musí obviněný splnit obě podmínky - omluva musí být náležitá a důvodná. Pojem náležitost omluvy znamená především její včasnost a adresnost konkrétnímu správnímu orgánu, důležitý důvod je pak její důvodnost. Včasnost omluvy znamená její bezodkladné oznámení správnímu orgánu, jakmile je účastníkovi řízení důvod neúčasti na ústním jednání znám tak, aby nedocházelo ke spotřebovávání kapacit správního orgánu a zatěžování jiných osob, např. předvolaných svědků. Důvodnost pak znamená, že jde o způsobilý důvod, který bez důvodných pochybností brání se účastníku k ústnímu jednání dostavit a jehož účelu nebylo možné dosáhnout jinak, než omluvou z nařízeného ústního jednání. Omluva obviněného z ústního jednání nařízeného na den 04. 04. 2011 nesplňuje žádnou z uvedených podmínek.
Pokud jde o včasnost omluvy, pak žalovaný uvedl, že omluva byla podána k přepravě dne 1.4.2011 na podací poště Praha 4 (stalo se tak v pátek), a zásilka byla na podatelnu Magistrátu města Frýdek- Místek doručena dne 4. 4. 2011. Zmocněnkyně obviněného musela být při podávání omluvy srozuměna s tím, že tato omluva nemusí být učiněna včas vzhledem k tomu, že ústní jednání bylo nařízeno v pondělí 4. 4. 2011 v 10:00 hodin. Zmocněnkyně obviněného coby advokátka jednající jménem klienta, neudělala směrem ke správnímu orgánu jakýkoli, byť i neformální úkon, kterým by data na vědomí omluvu tak, aby jednání nebylo zmařeno. Správní orgán I. stupně nepochybil, když konstatoval v odůvodnění rozhodnutí, že se obviněný nedostavil a ani se neomluvil, neboť je důvodný předpoklad, že v době ústního jednání neměl omluvu k dispozici.
Žalovaný se též vyjádřil k tomu, zda byla omluva učiněna bezodkladně poté, co se zmocněnkyně dozvěděla o důvodu, který jí brání v účasti na ústním jednání a kterého nelze dosáhnout jinak než neúčastí na ústním jednání. V omluvě byly uvedeny dva důvody - jedním je omluva zmocněnkyně z důvodu těhotenství a druhým, na straně obviněného, pak péče o šestileté dítě, které je ve střídavé péči obviněného a matky dítěte. Předvolání k ústnímu jednání bylo doručeno zmocněnkyni obviněného dne 17. 03. 2011 a obviněnému fikcí dne 28. 03. 2011. Z předloženého těhotenského průkazu zmocněnkyně vystaveného gynekologickou ordinací je zřejmé, že tato je těhotná nejméně od měsíce září 2010, tedy jde o důvod, který mohla uplatnit neprodleně a nikoli poslední pracovní den před termínem nařízeného ústního jednání. Pokud jde o důvod uváděný obviněným - střídavá péče o nezletilé dítě, pak obviněný neuvedl, že by musel náhle o dítě pečovat, poukazoval pouze na střídavou péči a úkony, které s dítětem činí (dovoz a odvoz ze školy a do zájmových kroužků). I v tomto případě obviněný mohl důvod omluvy uplatnit neprodleně, a nikoli poslední pracovní den před nařízeným ústním jednáním. Shrnutím shora uvedeného odvolací správní orgán uvedl, že omluva není náležitá co do včasnosti.
Dále žalovaný správní orgán uvedl, že se zabýval důvodností omluvy a k této otázce zaujal následující stanovisko: pokud jde o důvody na straně zmocněnkyně, - zmocněnkyně je v pokročilém stádiu těhotenství, pak je na svobodném rozhodnutí zmocněnkyně, aby zvážila, zda je v daném případě schopna poskytovat kvalifikovanou obhajobu, mezi níž pochopitelně patří i zastupování klienta na ústním jednání u správního orgánu vzdáleného 350 km od jejího sídla. Advokacie je úplatné poskytování právních služeb a toto je založené čistě na vztahu
pokračování -10- 58A 40/2011
mezi příkazcem a příkazníkem, který je vztahem soukromého práva. Žalovaný poukázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 83/96 a uvedl, že je nepochybně odpovědností obhájce také skutečnost, že obhajobu vykonává v pokročilém stádiu těhotenství, a proto se nemůže této skutečnosti směrem ke správnímu orgánu obhájce dovolávat. Jde-li o důvody na straně obviněného, pak i tuto omluvu shledal správní orgán jako nedůvodnou, s odůvodněním, že obviněný nedoložil věrohodným způsobem svá tvrzení (samotný rodný list, byť jej nepředložil, by pouze osvědčoval rodičovský vztah k dítěti), tedy že skutečně má dítě ve střídavé péči a že nelze zajištění péče o nezletilé dítě zajistit jinak než neúčastí na ústním projednání přestupku.
Odvolací správní orgán uvedl, že se v této souvislosti zabýval namítaným rozhodnutím Nejvyššího soudu č.j. 21 Cdo 2839/2009, že však zastává odlišný právní názor vzhledem k tomu, že omluva byla učiněna v civilním řízení soudním, které je ovládáno zásadou dispoziční a je tedy v intencích účastníků, zda bude veden civilní soudní spor, zatímco řízení o přestupku je ovládáno zásadou oflciality a je tedy povinností správního orgánu řádně objasňovat přestupek, ale stěžejním argumentem je samotné „ratio decidendi“ citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to ta část odůvodnění, kterou odvolatel již neocitoval: "K výkladu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. byl v soudní praxi přijat rovněž právní názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, které bylo uveřejněno pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009), že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (další jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst.3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených; uvedený právní názor platil i ve vztahu k posouzení důvodnosti omluvy ve smyslu ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř."
V případě obviněného šlo již o druhou omluvu tohoto druhu, první byla z ústního jednání dne 27. 01. 2011, kde nepříznivý zdravotní stav dokladoval "výměnným poukazem", z něhož vyplývalo pouze tolik, že byl "ošetřen", což ovšem není důvodná omluva, kdy z takovéto omluvy nevyplývá závažný důvod, že se obviněný nemohl dostavit v konkrétní den a hodinu k nařízenému ústnímu jednání.
K námitce, týkající se nepřenesení místní příslušnosti, žalovaný uvedl, že podle ustanovení § 55 odst. 1 přestupkového zákona platí, že k projednání přestupku je místně příslušný správní orgán, v jehož územním obvodu byl přestupek spáchán. Je to vyjádřením prioritní příslušnosti "forum delicti comissi' - místo, kde byl přestupek spáchán, což je důležité z hlediska dokazování (místo přestupku, přítomnost svědků). Prioritu místní příslušnosti vyjadřují rovněž normy trestního práva procesního, kdy ustanovení § 18 odst. 1 trestního řádu stanoví výhradně příslušnost soudu podle místa spáchání trestného činu, a teprve není-Ii místo známo je stanovena subsidiární příslušnost. Podle ustanovení § 55 odst. 3 přestupkového zákona místně příslušný správní orgán může k usnadnění projednání přestupku nebo z jiného důležitého důvodu postoupit věc i bez souhlasu účastníků řízení jinému věcně příslušnému správnímu orgánu, v jehož územním obvodu se pachatel zdržuje nebo pracuje. Podmínkou je usnadnění projednání přestupku, což v daném případě splněno
pokračování -11- 58A 40/2011
není vzhledem k tomu, že obviněný již na místě přestupek popíral a bylo nutné přistoupit k výslechu svědků. Obviněný je jediným účastníkem řízení, ale jsou zde dva svědci, které je správní orgán povinen vyslechnout. Správní orgán postupuje v souladu se zásadou přiměřenosti dle ustanovení § 6 odst. 1 správního řádu tak, aby nikomu nevznikly nepřiměřené náklady. "Nikomu" znamená však vedle účastníka též např. svědky, ale i správní orgán samotný, proto odvolací správní orgán neshledal postup magistrátu v rozporu se zákonem. Jde-li o zástupce obviněného, pak zástupkyně přebírala zastupování s vědomím, že řízení vede Magistrát města Frýdku-Místku. Nemůže se tak dovolávat, že správní orgán neumožnil obviněnému uplatnit svá práva.
Žalovaný se vyjádřil i k námitce podjatosti (citoval ustanovení § 14 odst. 1 správního řádu).
Žalovaný též uvedl, že dále přezkoumal výrok o sankci a konstatoval, že podle ustanovení § 22 odst. 8 přestupkového zákona se za přestupek, kterého se obviněný dopustil, uloží pokuta ve výši od 2.500 Kč do 5.000 Kč. Uloženou pokutu ve výši 3.500 Kč shledal jako adekvátní, která povede ke splnění výchovného účinku, který je sankci sledován. K odůvodnění správního orgánu I. stupně uvedl, že vzhledem k tomu, že dle obviněným předložené nahrávky byly pohnutkou jeho jednání pracovní důvody, což uváděl v reakci na dotaz policistky "kam spěchal". Z tohoto lze dovodit rovněž formu zavinění, tedy, že se
obviněný dopustil jednání v úmyslu přímém (pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem a takový následek způsobit chtěl).
Závěrem se žalovaný vyjádřil k odůvodnění výroku o nákladech řízení a konstatoval, že jednání pachatele rovněž naplňuje i tzv. materiální znak přestupku - společenskou škodlivost, kdy v tomto případě byl porušen zájem stanovený zákonem: dodržování nejvyšší dovolené rychlosti v obci, která je stanovena na 50 km/hl a to především s ohledem na specifika provozu v obci (zvýšený pohyb chodců, vozidla vyjíždějící z míst ležících mimo pozemní komunikaci - rodinných doma atp.), což řidiči umožňuje včasnou reakci v případě krizové situace vyvolané provozem. Překročení rychlosti v obci v době zvýšeného provozu nejméně o 35 km/h je nebezpečné i ve vztahu k řidičům, kteří nejvyšší dovolenou rychlost dodržují a je společensky nežádoucí, což odůvodňuje naplnění materiální stránky přestupku.
2) Dle „Oznámení /odevzdání/ přestupku“ ze dne 19.9.2010 č.j. KRPT-670/PŘFM-2010-HOR dne 19.9.2010 v obci Zelinkovice v 8.35 hod. M. K., řidiči vozidla Opel Vectra sp. z. X byla naměřena rychlost jízdy v obci 88 km/h (po odpočtu od odchylky měřícího zařízení 85 km/h). Povoleno 50 km/h. Měřeno radarem R 7CCD číslo snímku 49. Řidič s tímto postupem nesouhlasil, bylo sepsáno oznámení o dopravním přestupku. Řidič ve vysvětlení uvedl, že „dne 19.9.2010 byl zastaven neoznačeným vozidlem sp.z. X které /posádka/ tvrdí, že jsem jel rychle! Nejsem si vědom žádného přestupku!!! Nebyly mi předloženy dokumenty k homologizaci měřícího přístroje, o které jsem žádal. Byla mi ukázána nějaká fotografie na počítači z doby asi před cca 10-ti lety a nějaká čísla – o kterých posádka tvrdí, že jsou jako důkaz překročení rychlosti. Těmto důkazům nevěřím a zcela s nima nesouhlasím!!! Nejsem si vědom žádného překročení rychlosti!!!“
pokračování -12- 58A 40/2011
3) Dle úředního záznamu č.j. KRPT-670/PŘFM-2010-HOR ze dne 19.9.2010, který sepsala pprap. J.H., dne 19.9.2010 prováděla výkon služby společně s pprap. R.J., kdy v době okolo 8.35 hod. se nacházeli v obci Zelinkovice číslo silnice I/48 směr obec Chlebovice. Zde prováděli kontrolu dodržování maximální povolené rychlosti jízdy 55 km/h u projíždějících vozidel v obou směrech. Kontrola byla prováděna radarovým zařízením 7 CCD „Foto“ umístěném ve služebním vozidle v civilním provedení. Tímto radarovým zařízením byla naměřena rychlost jízdy projíždějícímu osobnímu vozidlu Opel Vectra, barva modrá tmavá, RZ X, 88 km/h (po odečtení odchylky měřícího zařízení 85 km/h. Vozidlo jelo ze směru Frýdek-Místek směrem na Příbor. Z toho důvodu se za vozidlem rozjeli a za užití modrého výstražného světla a nápisu Stop jej zastavili v obci Chlebovice. Vyzvala následně řidiče k předložení dokladů k potřebám řízení a provozu vozidla. Na to předložil občanský průkaz, řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla společně s dokladem pojištění za škody způsobené provozem tohoto vozidla. Bylo zjištěno, že se jedná o: M. K., trvale bytem H., ul. J. 43/35, P. 7, doručovací adresa: P., ul. J.31, D. B. Z. Řidič K. byl podroben odbornému měření ke zjištění alkoholu v dechu přístrojem Dräger s negativním výsledkem. Jelikož řidič s naměřenou rychlostí nesouhlasil, bylo sepsáno oznámení o dopravním přestupku, do kterého se řidič vyjádřil a následně jej podepsal. Toto bude postoupeno správnímu orgánu. Řidič porušil ust. § 18 odst. 4 zák.č. 361/2000 Sb., čímž je podezřelý ze spáchání přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f/, bod 3 zák.č. 200/1990. V záznamu o přestupku, který byl vytištěn 22.9.2010 je fotografie vozidla RZ X, záznam byl pořízen v 8,35,13 hod. dne 19.9.2010 a zjištěná rychlost jízdy činila 88 km/h. Dle záznamu povolená rychlost činila 50 km/h.
4) Dne 5.1.2010 byl vystaven ověřovací list Autorizovaným metrologickým střediskem Kunovice pro měřidlo Silniční radarový rychloměr RAMER 7CCD, výr. číslo 197/94, přičemž měřidlo bylo zkoušeno podle PNU 1620.2 a metrologických předpisů MP01-MP10 a na základě Rozhodnutí o udělení autorizace 38/2000 ze dne 21.12.2000. Dle výsledku zkoušky naměřené hodnoty odpovídaly požadavkům normy PNU 1620.1 a údajů výrobce se závěrem, že rychloměr byl ověřen a lze jej používat k měření rychlosti za dodržování Návodu k obsluze. Konec platnosti ověření byl stanoven na 4.1.2011.
5) J. H. dle Osvědčení č. 970/05/109, vydané Policií ČR SSmK, ODP Ostrava je oprávněna k ovládání měřiče rychlosti RAMER 7CCD s archivací a dalších měřičů.
6) Dle evidenční karty řidiče, založené ve správním spise žalobce neměl záznam v přestupcích.
7) Magistrát města Frýdek-Místek dne 22.10.2010 zahájil řízení o přestupku žalobce, kterého se měl dopustit tím, že dne 19.9.2010 v 8.35 hodin jel vozidlem Opel Vectra, RZ X na silnici I. třídy č. 48 , před restaurací Minimotorest v obci Zelinkovice, nedovolenou rychlostí, přičemž Policií České republiky byla naměřena rychlost jízdy uvedeného vozidla 88 km/h. Po zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši + - 3 km /hod, byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 85 km/h, čímž
pokračování -13- 58A 40/2011
byla překročena nejvyšší dovolená rychlost minimálně o 35 km/hod. a předvolal jej k ústnímu jednání na 9.11.2010 v 9.00 hod.
8) Magistrát města Frýdku-Místku dne 9.11.2010, odbor dopravy a silničního hospodářství ve věci jednal. Uvedl, že dokazování bylo ukončeno a bude vydáno rozhodnutí.
9) Magistrát města Frýdku-Místku, odbor dopravy a silničního hospodářství dne 23.11.2010 rozhodl tak, že M. K. se uznává vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst.1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., jehož se dopustil tím, že dne 19.9.2010 v 8.35 hodin jel vozidlem Opel Vectra, RZ X na silnici I. třídy č. 48 , před restaurací Minimotorest v obci Zelinkovice, nedovolenou rychlostí, přičemž Policií České republiky byla naměřena rychlost jízdy uvedeného vozidla 88 km/h. Po zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši + - 3 km /hod, byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 85 km/h, čímž byla překročena nejvyšší dovolená rychlost minimálně o 35 km/hod. Tímto jednáním porušil povinnost jet v obci rychlostí nejvýše 50 km/h a podle § 11 a § 22 odst.8 zákona č. 200/1990 za tento přestupek
byla uložena pokuta ve výši 3.000,-Kč a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Rozhodnutí bylo opakovaně žalobci doručováno na adresu P. 7, J. 43/35 a P. 1, J. 10. Rozhodnutí nebyla doručena.
10) Magistrát města Frýdku-Místku, odbor dopravy a silničního hospodářství, oddělení dopravně správních agend dne 13.12.2010 vydal usnesení, kterým pro řízení o přestupku ustanovil žalobci opatrovníka J.K., bytem V. 1, Č. T.
11) Žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně ze dne 23.11.2010 podal odvolání, ve kterém poukazoval na pochybení správního orgánu prvého stupně. Mimo jiné pod bodem IV. odvolání uvedl, že sděluje, že ve chvíli, kdy jej policisté zastavili, předmětný automobil řídil, v místě a čase měření rychlosti však řídila automobil osoba obviněnému blízká a nemůže to být tedy obviněný, kdo nese za uvedený přestupek odpovědnost. Navrhoval, aby odvolací správní orgán napadené rozhodnutí zrušil a řízení zastavil.
12) Veřejnou vyhláškou ze dne 13.12.2010 Magistrát města Frýdku-Místku, odbor dopravy a silničního hospodářství, oddělení dopravně správních agend oznámil, že usnesení o ustanovení opatrovníka osobě , jíž se prokazatelně nedaří doručovat a rozhodnutí ve věci adresované téže osobě je možno si převzít v budově magistrátu, dv.č. 343.
13) Magistrát města Frýdku-Místku, odbor dopravy a silničního hospodářství dne 28.12.2010 zaslal J.K. a právní zástupkyni žalobce vyrozumění ze dne 28.12.2010 o zrušení opatrovníka žalobci.
pokračování -14- 58A 40/2011
14) Žalobce podal Magistrátu města Frýdku-Místku, odbor dopravy a silničního hospodářství dne 6.1.2011 návrh na postoupení věci jinému věcně příslušnému správnímu orgánu, v jehož územním obvodu se zdržuje. Návrh odůvodnil usnadněním vedení správního řízení, když má trvalý pobyt na Praze 7 a pracuje na Praze 1. Poukázal na to, že pokud by řízení probíhalo ve Frýdku-Místku, vznikaly bez zbytečné a neúčelné výdaje nejen obviněnému, ale i jeho právnímu zástupci. Poukázal i na své pracovní vytížení a vytížení jeho právního zástupce. Též poukázal na to, že pečuje o malé dítě.
15) Magistrát města Frýdku-Místku, odbor dopravy a silničního hospodářství na den 17.1.2011 nařídil ústní jednání ve věci obviněného z přestupku M. K. Předvolání k jednání převzala právní zástupkyně žalobce dne 3.1.2011. Žalobci bylo předvolání doručováno na adresu D. b. z., J. 31, P.1. Žalobce nebyl zastižen. Oznámení o uložení zásilky je ze dne 29.12.2010. Žalobce si zásilku nepřevzal a zásilka byla vrácena odesílateli dne 11.1.2011. Předvolánka k ústnímu jednání byla doručována na adresu : 1/ P. 10, J. 10. Zásilka se vrátila správnímu orgánu zpět se sdělením adresát neznámý a na adresu 2/ P. 7, J. 43/35. Protože adresát nebyl zastižen, byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo zanecháno poučení. Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 25.10.2010. Protože zásilka nebyla vyzvednuta, byla vrácena odesílateli dne 5.11.2010.
16) Magistrát města Frýdku-Místku, odbor dopravy a silničního hospodářství přípisem ze dne 11.1.2011 sdělil žalobci, že k projednání přestupku je místně příslušný správní orgán, v jehož územním obvodu byl přestupek spáchán. Poukázal na ustanovení § 55 odst.3 z.č. 200/1990 Sb. a uvedl, že sama okolnost, že obviněný bydlí nebo se zdržuje mimo obvod příslušného správního orgánu či pracovní zaneprázdnění, není důvodem pro postoupení věci. Uvedl též, že postoupením spisu by vznikaly nepřiměřené náklady a případné potíže svědkům, jejich bydliště je v územním obvodu správního orgánu. Pro postoupení spisového materiálu nebyl shledán důvod. Správní orgán též uvedl, že termín ústního jednání stanovený na 17.1.2010 ve 13.00 hod. zůstává v platnosti. Tuto informaci převzala právní zástupkyně žalobce dne 12.1.2011.
17) Dne 17.1.2011 telefonicky a následně e-mailem omluvila právní zástupkyně žalobce účast žalobce z ústního jednání s odůvodněním, že je u lékaře. Žádala o odročení ústního jednání.
18) Magistrát města Frýdku-Místku, odbor dopravy a silničního hospodářství dne 17.1.2011 při ústním jednání provedl výslech svědkyně pprap. J. H. Svědkyně uvedla, že daného dne společně s kolegou R.J. vykonávali službu v obci Zelinkovice, kdy prováděli měření rychlosti. V této obci je dovolená maximální rychlost jízdy 50km/h. Služební vozidlo odstavili v pravém odstavném pruhu směrem na Příbor. Rychlost jízdy byla měřena radarem 7CCD, který se nachází ve služebním vozidle v civilním provedení. Okolo 8.35 hod. projelo od obce Frýdek-Místek na Příbor osobní vozidlo Opel Vectra, kterému byla naměřena rychlost
pokračování -15- 58A 40/2011
88 km/h. Z tohoto důvodu se za vozidlem rozjeli. Po celou dobu měli vozidlo před sebou v dohledu. Za užití modrého výstražného světla toto vozidlo po několika set metrech předjeli a za užití červeného nápisu STOP POLICIE vozidlo zastavili. Následně vystoupili z vozidla a po vystoupení řidiče z jeho vozidla, jej vyzvala k předložení dokladů potřebných k řízení vozidla. Toto řidič učinil. Řidičem byl zjištěn M. K., následně mu bylo sděleno, čeho se dopustil. S tím řidič nesouhlasil a následně po tom, co mu ukázali fotografii, kde je vidět vozidlo a rychlost, kterou toto vozidlo překročilo, s řidičem sepsala oznámení o dopravním přestupku, do kterého se vyjádřil a následně jej podepsal. Namítal, že na fotografii není vidět řidič.
K dotazům správního orgánu svědkyně uvedla, že po změření rychlosti vozidla se kolega rozjel za tímto vozidlem. Po chvíli zapnul výstražné světlo modré barvy, na což řidič po několik stovek metrů nereagoval. Jeli v těsné blízkosti za ním. Vozidlo bylo předjeto a následně nápisem STOP POLICIE zastaveno. Uvedené vozidlo během doby od naměření rychlosti do zastavení vozidla nezastavilo, po celou dobu bylo vozidlo v pohybu. Ve vozidle byl pouze řidič vozidla.
19) Dne 24.1.2011 Magistrát města Frýdku-Místku, odbor dopravy a silničního hospodářství předložil odvolání ve věci přestupku žalobce proti rozhodnutí ze dne 23.11.2010 žalovanému správnímu orgánu.
20) Žalobce doručil správnímu orgánu 1. stupně potvrzení vystavené MUDr. M. K. praktickým zubním lékařem, z něhož plyne , že žalobce byl dne 17.1.2011 v 8.30 hod. ošetřen a uznán práce schopným. Příští ordinace nutná dne 24.1.2011.
21) Odvolací správní orgán dne 15.2.2011 rozhodl pod č.j. MSK 16185/2011, sp.zn. DSH/4206/2011/Már 067.1 V10 tak, že na podkladě včas podaného odvolání žalobce ruší rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku, odbor dopravy a silničního hospodářství ze dne 23.11.2010 ve věci přestupku žalobce a věc vrací správnímu orgánu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí odvolací správní orgán mimo jiné vytýkal správnímu orgánu prvého stupně vadné doručování listin žalobci i vadné ustanovení opatrovníka, jakož i skutečnost, že řízení nebylo řádně zahájeno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18.2.2011.
22) Magistrát města Frýdku-Místku, odbor dopravy a silničního hospodářství přípisem ze dne 16.3.2011 sdělil žalobci, že zahajuje řízení o přestupku a předvolává jej k ústnímu jednání na den 4.4.2011 v 10.00 hod. Právní zástupkyně žalobce převzala předvolání k ústnímu jednání dne 17.3.2011. Žalobce si zásilku, která byla uložena na poště dne 18.3.2001 nevyzvedl. K ústnímu jednání byli předvoláni i svědci pprap. J. H.a pprap. R.J.
23) Právní zástupkyně žalobce zaslala správnímu orgánu prvého stupně vyjádření ze dne 4.3.2011, týkající se důvodnosti omluvy žalobce z ústního jednání nařízeného na dne 17.1.2011.
pokračování -16- 58A 40/2011
24) K ústnímu jednání, které se konalo před správním orgánem prvého stupně dne 4.4.2011 se žalobce ani jeho právní zástupkyně nedostavili. Uvedeného dne byla slyšena svědkyně pprap. J. H., která uvedla, že 19.9.2010 se nacházeli v obci Zelinkovice v odstavném pruhu na obec Příbor, kde kontrolovali dodržování maximální povolené rychlosti, a to 50 km/h pomocí radaru E 7CCD. Okolo 8.35 hod. projelo ze směru Frýdek-Místek osobní vozidlo Opel Vectra, kterému byla naměřena rychlost 88 km/h. Z tohoto důvodu stopla radar a za vozidlem se bezprostředně rozjeli. Po celou dobu měli vozidlo na dohled a vozidlo bylo stále v pohybu a nikde nezastavovalo. Vozidlo bylo zastaveno na konci obce Chlebovice, a to po předjetí vozidla. Po celou dobu jízdy za vozidlem měli zapnutá modrá světla a po předjetí za užití červeného nápisu Stop Policie vozidlo zastavili. Následně po tomto řidič ve vozidle začal telefonovat a po ukončení hovoru vystoupil z vozidla. Vyzvala jej k předložení dokladů potřebných k řízení vozidla. Z dokladů byl spolehlivě zjištěn řidič M. K. Sdělila řidiči, čeho se dopustil. Řidič chtěl vidět snímek z radaru, což mu bylo umožněno a poté s přestupkem nesouhlasil z důvodu, že fotka je zezadu a není na ní vidět řidič vozidla. Z toho důvodu bylo na místě sepsáno oznámení o přestupku, které bylo řidiči následně přečteno a od se do oznámení vyjádřil a následně podepsal.
Uvedeného dne svědek pprap. J. J. vypověděl, že 19.9.2010 prováděli měření maximální povolené rychlosti v obci Zelinkovice, kdy jejich stanoviště bylo poblíž restaurace v Zelinkovicích ve směru na Příbor. V 8.35 hod. projelo vozidlo Opel Vectra, kterému byla naměřena Radarem E 7CCD rychlost 88 km za hodinu. Jeho kolegyně stopla radar a on ihned vyjel za vozidlem, přičemž zapnul modrá výstražná světla. Po celou dobu jízdy měli vozidlo na očích, byli stále za vozidlem. Po předjetí vozidla zapnuli na vozidle červený nápis Stop Policie a vozidlo zastavili. Vozidlo zastavili na konci obce Chlebovice z důvodu velkého provozu se nedalo vozidlo předjet. Jeho kolegyně řidiče vyzvala k předložení dokladů potřebných k řízení motorového vozidla, přičemž řidičem byl zjištěn M. K. Byl podroben odbornému měření přístrojem Dräger, zda není ovlivněn alkoholem, s negativním výsledkem. Jeho kolegyně řekla M. K., jakého přestupku se dopustil. Jmenovaný chtěl vidět fotku z radaru, která mu byla ukázána a poté s přestupkem nesouhlasil z důvodu, že na fotografii není vidět. Proto s ním bylo sepsáno oznámení o přestupku, ve kterém se písemně vyjádřil a toto podepsal. K dotazu správního orgánu svědek uvedl, že po celou dobu bylo vozidlo v pohybu, měli ho na očích. Řidič byl ve vozidle sám.
25) Dne 4.4.2011 byla doručena správnímu orgánu prvého stupně omluva žalobce z účasti na ústním jednání ( místo bydliště, místo zaměstnání, péče o dítě) a návrh na postoupení věci do Prahy. Žalobce zároveň navrhoval, aby bylo zrušeno nařízené jednání. Pokud se jedná o účast právní zástupkyně u jednání, bylo poukazováno nato, že tato je v pokročilém stádiu těhotenství a není v jejich silách se k nařízenému ústnímu jednání do Frýdku-Místku dostavit. Nelze po ní spravedlivě žádat, aby vzhledem ke svému zdravotnímu stavu riskovala celodenní cestu do Frýdku-Místku a zpět. Bylo též poukázáno na neúčelné výdaje spojené s cestou k ústnímu jednání ve Frýdku-Místku.
pokračování -17- 58A 40/2011
26) Magistrát města Frýdku-Místku, odbor dopravy a silničního hospodářství rozhodl dne 4.4.2011 tak, že žalobce se uznává vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst.1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., jehož se dopustil tím, že dne 19.9.2010 v 8:35 hodin jel vozidlem Opel Vectra, rz. X, na silnici I. třídy č. 48, před restaurací Minimotorest v obci Zelinkovice, nedovolenou rychlostí, přičemž Policií České republiky byla naměřena rychlost jízdy uvedeného vozidla 88 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši +/- 3km/h, byla tedy jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 85 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci 50 km/h minimálně o 35 km/h. Tímto jednáním měl porušit ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů , za který mu byla uložena podle ustanovení § 11 a § 22 odst. 8 zákona č.200/1990 Sb. pokuta ve výši 3.000 Kč a současně podle ustanovení § 79 odst. 1 z.č. 200/1990 Sb. povinnost uhradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1.000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí pak správní orgán podrobně cituje průběh dokazování ve věci, vyjadřuje se k námitkám žalobce, cituje příslušná zákonná ustanovení a zabývá se i výši uložené sankce. Správní orgán prvého stupně vzal za prokázáno, že svým jednáním M. K. porušil povinnosti uvedené ve výrokové části a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku podle § 22 odt.1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb.
27) Proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně ze dne 21.4.2011 podal žalobce odvolání, které bylo doručeno správnímu orgánu dne 26.4.2011. Žalobce napadl shora označené rozhodnutí správního orgánu v plném rozsahu. Vytýkal, že správní orgán na jeho omluvu nijak nereagoval. Uvedl, že se nemohl a ani jeho právní zástupkyně se nemohla k ústnímu projednávání věci do Frýdku-Místku ze zcela objektivních a důležitých důvodů dostavit. Současně namítal podjatost úřední osoby- pana R. N., referenta správního orgánu prvního stupně.
28) Správní orgán prvého stupně předložil odvolání žalobce dne 27.4.2011 odvolacímu správnímu orgánu.
IV.
Podle § 22 odst.1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem nebo dopravní značkou v obci o 20 km a více nebo mimo obec o 30km a více.
V.
V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
Krajský soud vzal za prokázáno, že žalobce se dopustil přestupku dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 přestupkového zákona, když dne 19. 9. 2010 v 8:35 hodin jel jako řidič motorového vozidla Opel Vectra, rz. X, na silnici I. třídy č. 48, před
pokračování -18- 58A 40/2011
restaurací Minimotorest v obci Zelinkovice, nedovolenou rychlostí, přičemž Policií České republiky byla naměřena rychlost jízdy uvedeného vozidla 88 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši +/- 3km/h, byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 85 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci 50 km/h minimálně o 35 km/h.
Toto jednání žalobce bylo prokázáno fotodokumentací, nacházející se ve správním spise /zachyceno vozidlo Opel Vectra, RZ X, čas přestupku 19.9.2010 v 8.35 hod.), úředním záznamem sepsaným pprap. J. H., záznamem o přestupku, fotografií pořízenou měřícím zařízením, ověřovacím listem). Uvedl-li žalobce v oznámení o přestupku, který byl sepsán 19.9.2010, že si není vědom přestupku, nebyly mu předloženy dokumenty k homologizaci měřícího přístroje, byla mu ukázána nějaká fotografie na počítači z doby asi před cca 10 lety a nějaká čísla, a těmto důkazům nevěří a nesouhlasí s nimi, pak tyto jeho námitky považuje soud za nedůvodné. Bylo zjištěno, že vozidlu X byla radarem naměřena dne 19.9.2010 rychlost 88 km-h v obci Zelinkovice, stanoviště I/48, kde je povolená rychlost 50 km/h. Žalobce v oznámení o přestupku neuvedl, že by snad vozidlo neřídil. Teprve v odvolání ze dne 23.12.2010 proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně ze dne 23.11.2010 pod bodem II. uvedl, že v předmětném místě a čase automobil neřídil. Toto jeho tvrzení bylo vyvráceno výpovědí svědků pprap. J. H. a pprap. R. J. Totéž se týká později uplatněné námitky, že vozidlo neřídil v měřeném úseku, když v měřeném úseku řídila vozidlo osoba blízká. Těmto tvrzením žalobce soud neuvěřil.
Pro úplnost soud dodává, že jednání žalobce naplňuje i tzv. materiální znak přestupku - společenskou škodlivost, když byl porušen zájem stanovený zákonem: dodržování nejvyšší dovolené rychlosti v obci, která je stanovena na 50 km/hod. Překročení rychlosti v obci o 35 km/h je společensky nežádoucí. Z okolností případu je zřejmé, že jednání žalobce vykazuje formální znaky skutkové podstaty přestupku, a zároveň došlo k porušení právem chráněného zájmu.
K námitce žalobce, že správní orgán projednal věc bez jeho účasti, a že postupem správního orgánu mu bylo odňato jeho ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a na vyjádření se ke všem skutečnostem a prováděným důkazům, soud uvádí, že žalobci nebylo odňato jeho ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a na vyjádření se ke všem skutečnostem a prováděným důkazům, když žalobce byl předvolán k ústnímu jednání v dostatečném předstihu tak, aby se mohl jednání účastnit. Neúčast žalobce na jednání v jednání správnímu orgánu nebránila. Neúčast žalobce na ústním jednání za existující důkazní situace cíl řízení ohrozit nemohla, neboť osobní účast žalobce nebyla v daném případě nutná, když tento po celou dobu řízení, a to včetně podané správní žaloby, neuvedl žádné skutečnosti kromě toho, že vozidlo neřídil, což bylo vyvráceno jak svědeckými výpověďmi policistů, tak ostatně i jeho tvrzením. Pro zastupování udělil žalobce plnou moc právní zástupkyni Mgr. Ivě Frömlové. Není povinnosti správního orgánu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům advokátky žalobce, byť obhajobu vykonává v pokročilém stádiu těhotenství. Je věcí (profesní odpovědnosti) advokátky, jak se se svými zákonnými a etickými povinnostmi vypořádá. Řízení o přestupku je ovládáno zásadou oficiality a je tedy povinností správního orgánu řádně objasňovat přestupek. Důležitost důvodu, pro který žalobce žádal o odročení
pokračování -19- 58A 40/2011
jednání, správní orgán posuzuje s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. V tomto směru v podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, když krajský soud se zcela se stanoviskem žalovaného ztotožňuje. Správní orgán omluvu nepřijal. K ústnímu jednání dne 4.4.2011 se žalobce ani jeho advokátka nedostavili. Dne 4.4.2011 byla správnímu orgánu doručena omluva žalobce i právního zástupce. Posouzení náležitosti omluvy nebo důležitosti důvodu je na správním orgánu. V případě obviněného šlo o druhou omluvu, když první byla z ústního jednání dne 27.1.2011, kde nepříznivý zdravotní stav dokladoval "výměnným poukazem", z něhož vyplývalo pouze tolik, že byl "ošetřen". K tomu soud uvádí, že lékařská zpráva, která nezakazuje cestování ani nepředpisuje klid na lůžku, nemůže být považována za omluvu, která opravňuje žalobce nedostavit se k ústnímu jednání.
K námitce, týkající se nepřenesení místní příslušnosti, pak podle ustanovení § 55 odst. 1 přestupkového zákona platí, že k projednání přestupku je místně příslušný správní orgán, v jehož územním obvodu byl přestupek spáchán. Podle ustanovení § 55 odst. 3 přestupkového zákona místně příslušný správní orgán může k usnadnění projednání přestupku nebo z jiného důležitého důvodu postoupit věc i bez souhlasu účastníků řízení jinému věcně příslušnému správnímu orgánu, v jehož územním obvodu se pachatel zdržuje nebo pracuje. Podmínkou je usnadnění projednání přestupku. V daném případě obviněný přestupek popíral a bylo proto nezbytné přistoupit k výslechu svědků.
K námitce podjatosti, kterou žalobce uvedl až v odvolání ze dne 21.4.2011 krajský soud uvádí, že tato námitka nebyla nijak konkretizována.
Krajský soud považuje výrok rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 25.5.2011 za správný, odpovídající zákonu. Žalobu pak považuje soud za nedůvodnou. Soud se ztotožňuje i s odůvodněním rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Pokud se jedná o uloženou sankci, pak podle ustanovení § 22 odst. 8 přestupkového zákona se za přestupek, kterého se obviněný dopustil, uloží pokuta ve výši od 2.500 Kč do 5.000,- Kč. Uložená výše pokuty se jeví přiměřená.
Výrok o nákladech řízení před správním orgánem je odůvodněn ustanovením § 79 odst. 1 přestupkového zákona, kdy povinnost uhradit náklady řízení se stanoví obviněnému, který byl přestupkem uznán vinným, a to paušální částkou 1.000 Kč dle ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb.
Po provedeném řízení a hodnocení důkazů /§ 77 s.ř.s./ soud žalobu z důvodů výše uvedených zamítl, neboť není důvodná /§ 78 odst. 7 s.ř.s./.
Účastníkům řízení nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný a úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
pokračování -20- 58A 40/2011
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškáni lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označeni rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplaceni soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz .
V Ostravě, dne 26. června 2012
JUDr. Bohuslava Drahošová
samosoudkyně
Hlavní stránka ·
Zásady ochrany osobních údajů ·
Smluvní podmínky