62Az 1/2012-28                                                                                                           ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY        Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce Y. V., státní příslušnost U., t.č. bytem PoS H., N. K. 5, H., proti  žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, Praha 7, Nad Štolou 3 k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.3.2012, č.j. OAM-19/LE-LE05-LE05-2012, o udělení mezinárodní ochrany,   t a k t o :    I.   Žaloba  se   z a m í t á .    II.  Žádnému z účastníků  se   n e p ř i z n á v á   náhrada nákladů řízení.       O d ů v o d n ě n í :   [1] Žalobce žalobou podanou v zákonné lhůtě napadl v záhlaví označené rozhodnutí žalovaného, a to v rozsahu výroku o neudělení azylu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Domáhal se přezkoumání napadeného rozhodnutí a poté jeho zrušení a vrácení žalovanému k dalšímu řízení. Uvedl, že správní orgán porušil: 1. § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť žalovaný nepostupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, 2. § 2 odst. 4 správního řádu, jelikož přijaté řešení není v souladu s veřejným zájmem a neodpovídá okolnostem daného případu, 3. § 3 správního řádu, neboť žalovaný nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, 4. § 50 odst. 3 a 4 správního řádu, neboť správní orgán nezjistil všechny okolnosti pro ochranu veřejného zájmu a nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, 5. § 68 odst. 3 správního, neboť správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci  a rozhodnutí nepovažuje za přesvědčivé, 6. správní orgán nesprávně právně kvalifikoval zjištěný skutkový stav, 7. správní orgán si neopatřil řádné podklady a odůvodnění neobsahuje objektivní hodnotící úvahu ohledně jeho situace v případě nuceného návratu na Ukrajinu, 8. žalovaný si neopatřil podklady potřebné pro rozhodnutí, a to i ve vztahu                    k odůvodnění výroku o nevztažení doplňkové ochrany a výrok napadeného rozhodnutí v této části není patřičně odůvodněn.   Dále v žalobě uvedl, že žalovaný byl povinen zkoumat obligatorně otázku zákazu navrácení,  tzn. jestli by byl ohrožen člověk po návratu do své země na životě nebo svobodě. Dále, že na Ukrajině byl na něj  činěn nátlak ze strany státních orgánů, a to z toho důvodu, že veřejně podporoval politické uskupení pod názvem BJUT. Dalším důvodem, pro který se obává, že by v případě návratu na Ukrajinu mohl být vystaven pronásledování je, že se na přelomu let 2004-05 aktivně účastnil  „Oranžové revoluce“  na podporu tehdejšího prezidentského kandidáta V. Juščenka proti dnešnímu prezidentu V.Janukovyčovi. Podle běžně dostupných informací mají dnes někteří účastníci demonstrací se současným režimem vážné problémy a jsou kvůli své tehdejší podpoře šikanováni či zastrašováni. Domnívá se, že by mu mezinárodní ochrana měla být udělena také z toho důvodu, že mu na Ukrajině hrozí pronásledování ze strany policisty, s jehož manželkou udržoval poměr. Obává se jeho msty  a s ohledem na povolání tohoto muž nemá žádných pochyb o tom, že bude před pronásledováním dostatečně ochráněn. Žalovaný se měl zabývat otázkou, zda mu v případě návratu na Ukrajinu z tohoto důvodu nehrozí jednání popsané jako pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu, eventuálně nebezpečí ve smyslu § 14a zákona o azylu.    [2] Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žaloby, neboť výtky neprokazují, že by žalovaný porušil některé citované ustanovení správního řádu a zákona o azylu. Odkázal na obsah správního spisu, zejména vlastní žádost o udělení azylu, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí. Žalobce měl možnost plného vyjádření, dostalo se mu poučení. Sdělil, že vyšel ze spolehlivě zjištěného stavu skutečnosti a odkázal na  závěry vydaného rozhodnutí, které byly dostatečně a srozumitelně odůvodněny a vyplývá z nich, které skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí a jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Zdůraznil, že snahu o legální pobyt v ČR nelze podřadit pod některý ze zákonem taxativně vyjmenovaných důvodů pro udělení azylu.  Stejně tak jim nelze podřadit potíže s konkrétním policistou z místa jeho bydliště pro údajný poměr s manželkou policisty.  Co se týká účasti v mládežnické organizaci BJUT, tuto správní orgán zpochybnil. Navrhl žalobu zamítnout a současně navrhl, aby bylo rozhodnuto bez jednání. U jednání soudu zástupkyně žalované po provedeném dokazování setrvala na závěrech napadeného rozhodnutí a opětovně bylo navrženo zamítnutí žaloby.   [3] Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13 a § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný vyšel z výpovědi žalobce, že odjel z vlasti, protože se jel podívat do Evropy, poté se mu zde zalíbilo, a proto tu zůstal. Jako důvod podání své žádosti               o udělení mezinárodní ochrany pak uvedl, že na Ukrajině měl problém s místním policistou z K. kvůli tomu, že měl sexuální poměr s jeho manželku. Dále tvrdil, že na Ukrajině podporoval stranu BJUT a protestoval proti současnému prezidentu Janukovyčovi, a proto se tam nemůže vrátit.  Žádost byla posouzena na pozadí informací, které shromáždil v průběhu správního řízení. Žadatelova tvrzení ohledně jeho politické angažovanosti a z ní plynoucích problémů považoval správní orgán za nevěrohodná a účelová a nepřijal je. Co se týče žadatelem zcela obecně naznačených výhrad vůči současné ukrajinské vládě, správní orgán připomněl rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 3Azs 303/2004 ze dne 21.7.2005, ve kterém jednoznačně soud vyložil, že „skutečnost, že v některé zemi existuje autoritářský a nedemokratický režim, který v mnoha případech pošlapává lidská práva, však neznamená, že kterýkoliv občan takové země je tomu negativnímu vlivu přímo nebo zprostředkovaně vystaven. Pokud však žadatel o azyl žádnému pronásledování nebo diskriminaci z azylově relevantních důvodů vystaven není, nebo takové skutečnosti ani netvrdí, pak přes skutečnost, že pochází ze země, která je výše uvedeným způsobem problematická, nesplňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu § 12 zákona a azylu“. Z výpovědi žadatele nevyplývá, že by měl někdy nějaké problémy z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu, tedy kvůli své rase, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, a takové problémy nelze očekávat ani do budoucna. Správní orgán tak na základě správního řízení shledal, že žadatel  nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a), b) zákona          o azylu. Neshledal  ani důvody pro udělení azylu dle § 13 zákona o azylu z důvodu sloučení rodiny či podmínky humanitárního azylu (§ 14 zákona o azylu). Vzhledem k tomu, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, správní orgán současně posoudil, zda cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany. Žalovaný při posouzení doplňkové ochrany dle § 14a zákona           o azylu vycházel především z výpovědi a dále z informací o zemi původu a neshledal, že by jeho vycestování bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR. Žadateli v případě návratu do vlasti nemůže hrozit vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti, jelikož trest smrti byl na Ukrajině zrušen již v roce 2000. Vzhledem k tomu, že správní orgán nepřijal žadatelovo tvrzení o jeho politické angažovanosti, přičemž žadatel ani sám neuvedl žádné konkrétní problémy kromě konfliktu s policistou v K., kterým by na Ukrajině musel čelit, nebyl shledán důvod pro udělení azylu dle ust. § 14a  cit. zákona. Na žadatele se pak ani nevztahují ustanovení §14b zákona o azylu, a proto  mu doplňková ochrana z tohoto důvodu rovněž nebyla  udělena.   [4] Vzhledem k žádosti žalobce, aby soud ve věci rozhodoval při jednání a za přítomnosti tlumočnice,  bylo ve věci nařízeno ústní jednání dne 28.11.2012. Žalobci bylo předvolání doručováno na adresu S. 4, B.,  kterou soudu v době řízení sám žalobce jako kontaktní adresu sdělil (viz usnesení Nejvyššího správního soudu čj. 2Azs 258/2004-40 ze dne 1.7.2004). Z výpisu  evidenční karty žadatele z databáze žalovaného bylo zjištěno, že se žalobce na uvedené adrese v rámci propustky zdržuje od 16.2.2012. Protože žalobce při doručování  zásilky                          s předvoláním k ústnímu jednání nebyl zastižen, byla mu výzva poštovní doručovatelkou zanechána k vyzvednutí zásilky dne 7.11.2012; žalobce si zásilku nevyzvedl, proto  den doručení byl stanoven na  19.11.2012 (fikcí). Žalobce se k ústnímu jednání nedostavil a bylo jednáno bez jeho přítomnosti dle ust. § 49 odst. 3 s.ř.s.   [5] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona čís. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.).   [6] Z obsahu správního spisu žalovaného soud zjistil, že v žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 24.1.2012 uvedl, že od roku 2003 je členem strany BJUT, vojenskou službu vykonával v letech 2000 a 2001. Z vlasti odjel v listopadu 2007, jel se jen tak podívat do Evropy a pak se mu tu zalíbilo, tak tu zůstal. Měl pas a české pracovní vízum, které bylo v roce 2009 zrušeno, tak dále zůstal nelegálně. V letech 2007 a 2008 byl doma na Ukrajině na vánoce, asi dva týdny.                            O mezinárodní ochranu v ČR žádá z důvodu, že se v Kyjevě zúčastnil demonstrací a ve městě, kde bydlel, měl velké problémy s policisty, protože protestoval a podpaloval plakáty Janukovyče. V ČR chce zůstat do příštích voleb. V České republice s ním bylo vedeno trestní stíhání v listopadu 2011 z důvodu maření výkonu úředního rozhodnutí s výsledkem 3 měsíce odnětí svobody + vyhoštění. Při pohovoru dne  24.1.2012, který byl veden v jazyce ukrajinském, uvedl, že z vlasti odcestoval se svým pasem a českým vízem, pas však později ztratil a nový si vyřídil v ČR na velvyslanectví na počátku roku 2009 bez jakýchkoliv potíží. Přijel na pracovní vízum na 9 měsíců, neboť to bylo za stejnou cenu jako turistické vízum na tři měsíce. Na Ukrajinu se vrátil ještě jednou, jel domů na vánoce v roce 2007, pobyl asi půl měsíce a v lednu 2008 se do ČR vrátil; později již na Ukrajině nebyl. Při svém krátkodobém pobytu doma neměl žádné problémy. Od května 2010 pobýval v ČR nelegálně a byl zadržen v Poštorné. První rok po příjezdu do ČR nedělal nic, jen odpočíval, pak už pracoval. Na Ukrajině měl potíže v K. s jedním policistou, neboť, když byl ještě na učilišti, měl sexuální poměr s manželkou tohoto policisty. Uvedený policista je ve straně Janukovyče. Dále žadatel tvrdil, že měl potíže i kvůli politice, neboť byl na přelomu roku 2003 a 2004 na mítinku v Kyjevě (18 dní) v době oranžové revoluce a podpaloval tam plakáty Janukovyče. Po změně prezidenta začali pátrat po těch, co dělali problémy. Současně však uvedl, že v této souvislosti žádné problémy neměl. Dále uvedl, že je členem strany BJUT, vstoupil do ní ještě před vojnou, před prvním odvodem v roce 1999. Když byl u odvodu, tak se ho zeptali, zda chce vstoupit do strany a tak vstoupil do BJUT. Nikdy se však neúčastnil žádné schůze ani jiných aktivit. K výzvě, aby uvedl rozpor mezi tím, že v žádosti uvedl datum vstupu do strany v r. 2003 a nyní tvrdí rok 1999, sdělil, že v r. 1999 mu jen nabízeli vstup do strany, ale nikde nebyl, ale vstoupil až po vojně. K dotazu, zda ví, že v roce 1999 strana s názvem BJUT neexistovala, uvedl, že to neví, že určitě byla.  K dotazu, že v zimě 2003/2004 na Ukrajině k Oranžové revoluci nedošlo, uvedl, že se musel splést, možné to bylo v zimě 2004/2005. K dotazu proč opustil Ukrajinu, odpověděl, že tak, podívat se do Evropy. K dotazu, proč žádá                            o mezinárodní ochranu, odpověděl, že o azyl nežádá, žádá jen o nějaký čas, než se na Ukrajině změní vláda. K opětovné stejné otázce, pak ještě odpověděl, že                    o mezinárodní ochranu žádá, protože tam má problém s policistou.  Obává se návratu na Ukrajinu  z důvodu msty uvedeného policisty, a to i přesto že poměr s jeho ženou měl před 12ti lety.  Je si vědom, že sexuální poměr s manželkou policisty nemůže být důvod k jeho uvěznění, ale policista si může něco jiného vymyslet. Problém s policistou je vázán pouze do K. Odstěhovat se z K. nechtěl, protože nikde jinde nikoho nezná.   [7] Správní spis žalovaného dále obsahuje informace Ministerstva zahraničních věcí: čj. 113176/2009-LPTP ze dne 23. července 2009, čj. 111193/2009-LPTP ze dne 29. července 2009, čj. 129871/2010-LPTP ze dne 19. ledna 2010, čj. 106362/2009-LPTP ze dne 13. května 2009, čj. 121230/2011-LPTP ze dne 7. prosince 2011, dále dvě zprávy Ministerstva zahraniční Spojených států amerických k Ukrajině ze dnů 8. dubna 2011 „Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2010“, a 11.března 2010 „Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2009“, dále informace Human Rights Watch leden 2001 Ukrajina“, informace nazvané „Trest smrti“ Amnesty intrnational z března 2005, dále přehled politických událostí na Ukrajině označen jako Vývoj od roku 1996“ a informace o Bloku Julije Tymošenkové (BjuT).   [8] V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatnění politických práv a svobod, nebo má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.   [9] Ustanovení § 13 zákona o azylu upravuje azyl za účelem sloučení rodiny, kdy v prvé řadě je předpoklad, že žadatel je rodinným příslušníkem azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 zákona o azylu.    [10] Soud především zdůrazňuje, že jakkoli je smyslem práva azylu poskytnout žadateli ochranu, nejde o ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu; azyl jako právní institut je společně s doplňkovou ochranou jednou z forem mezinárodní ochrany, avšak není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím, postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování (například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.9.2005, čj. 5Azs 125/2005 - 46).   [11] Námitky uvedené pod body 1-6 lze zjednodušit na tvrzení, že žalovaný si neopatřil všechny podklady, aby správně vyhodnotil skutečný stav věci. Těmto žalobním bodům však soud nepřisvědčil. Z rozhodnutí správního orgánu je zcela zřejmé, že tento vyšel ze všech žalobcových tvrzení a současně je hodnotil v rámci informací, které měl k dispozici z četných zpráv o situaci na Ukrajině, viz uvedené zprávy, které jsou součástí správního spisu. Žalobce také konkrétně ve správním řízení a později v žalobě podané u zdejšího soudu ani netvrdil jiné skutečnosti, než na základě kterých správní orgán rozhodl. Žalovaný vyšel ze všech informací, které mu žalobce o své osobě a důvodech odchodu z Ukrajiny sdělil. Všechny žalobcem uváděné obavy v odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl. S těmito skutečnostmi se také náležitě v odůvodnění vypořádal. Věrohodnost informací podaných žalobcem žalovaný vyhodnotil v kontextu informací, které získal ze zpráv o situaci v posuzované zemi a které mě k dispozici i ze své rozhodovací činnosti               o žádostech jiných žadatelů z Ukrajiny. Dle názoru soudu žalovaný přesvědčivě vyargumentoval nevěrohodnost žalobcových tvrzení.  Soud nesdílí názor žalobce, že  byla nesprávně posouzena jeho žádost. Soud se ztotožnil zcela s názorem žalovaného, že tvrzení žadatele o jeho aktivním členství ve straně BJUT je zcela nevěrohodné a nelze jej hodnotit jako důvod podřaditelný důvodům uvedeným v § 12 písm. b) zákona o azylu (odkaz na odst. 13 a 14).    [12] Soud nepřisvědčil ani námitce týkající se ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. Především nutno konstatovat, že takto formulovaná žalobní námitka je zcela obecná a není z ní patrno, jakými námitkami a návrhy účastníka se žalovaný nevypořádal. Tak jak již uvedeno v odstavci 11 tohoto rozsudku, žalovaný vyšel ze všech žalobcem uváděných skutečností a důvodů jeho odjezdu z Ukrajiny. Všechny tyto důvody správní orgán vyhodnotil v závislosti na ustanovení § 12, 13, 14, 14a a 14b zákona o azylu. Žalovaný také prováděl dokazování za účelem zjištění stavu věci, o čemž svědčí množství informací o zemi původu, které si žalovaný obstaral sám včetně použití zpráv, které předložil žalobce. Žalobce ve správním řízení byl s informacemi seznámen, byl mu dán prostor k vyjádření se. Rozhodnutí žalovaného je dostatečně a naprosto přesvědčivě odůvodněno.   [13] Soud se neztotožnil ani s námitkou žalobce ohledně splnění podmínek pro udělení azylu.    [14] Pokud se týká podmínek pro udělení azylu dle ust. § 12 zákona o azylu, soud v prvé řadě odkazuje na odstavec  [8] tohoto rozhodnutí. Soud při hodnocení této otázky vycházel z obsahu informací, které žalobce uváděl v žádosti a následném pohovoru k důvodům udělení mezinárodní ochrany. Žalobce v podstatě  jako důvod  pro udělení mezinárodní ochrany uvedl, že měl potíže s policistou ve svém bydlišti, neboť ještě jako posluchač učiliště měl s jeho manželkou sexuální poměr a za další, že je členem strany BJUT a zúčastnil se jednoho mítinku v Kyjevě na přelomu roku 2003 a 2004 nebo na přelomu roku 2004 a 2005, kde podpalovali plakáty Janukovyče.   [15] K samotné otázce svého politického angažování žalobce uváděl rozporuplné informace, které během pohovoru měnil. Nejdříve v žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že do strany vstoupil v roce 2003, při pohovoru uvedl, že do strany BJUT vstoupil ještě před vojnou v roce 1999, když při odvodu se ho ptali, zda-li nechce vstoupit do nějaké strany. K cílenému dotazu nechť tento rozpor vysvětlí, uvedl, že v r. 1999 mu to jen nabízeli, ale do strany vstoupil až po vojně. K cílenému dotazu, že v r. 1999 ještě strany BJUT neexistovala, uvedl, že určitě byla. Dále  žalobce sám uvedl, že z důvodu své účasti na mítinku v Kyjevě neměl doma žádné problémy. V žádosti i při pohovoru jako důvod odjezdu z Ukrajiny uvedl, že chtěl vidět Evropu, pak se mu to zalíbilo, a proto zůstal.     [16] Soud přisvědčil žalovanému, že výpovědi žalobce ohledně jeho politické angažovanosti jsou rozporuplné a nevěrohodné, a tudíž nedávají možnost je kvalifikovat jako důvod podřaditelný pod důvody pronásledování za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu. Správní orgán měl  dostatek důkazů k závěru, že u žalobce nejsou splněny podmínky dané ust. § 12 zákona o azylu.   [17] Pokud se týká ustanovení § 13 zákona o azylu, toto ustanovení slouží jako jedna z možností sloučení rodiny, a to v případě, že osoby nejsou, respektive nemusejí být uprchlíky ve smyslu ŽÚ1951. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit rozdělení rodiny proto, že u jednoho rodinného příslušníka jsou dány důvody pro udělení azylu podle § 12 či § 14 zákona o azylu a u jiného nikoli.  Žalobce nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu a ani není rodinným příslušníkem azylanta. Azyl podle tohoto ustanovení může být udělen pouze na základě rodinné vazby k jiné osobě, které byl udělen azyl.    [18] Důvody udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu jsou velmi individuální např. by se mohlo jednat o závažnou nemoc, stáří a podobně. Takové důvody u žalobce shledány nebyly a konečně ani on sám takové netvrdil. Soud tedy neshledal pochybení správního orgánu ani v otázce posouzení o udělení mezinárodní ochrany podle  § 14 zákona o azylu. Udělení humanitárního azylu je vázáno na důvody zvláštního zřetele hodné pro případ, že nejsou podmínky pro udělení azylu ve smyslu ust. § 12 cit. zákona. Je věcí správního uvážení rozhodujícího orgánu. Na udělení této formy mezinárodní ochrany nemá žalobce subjektivní právo. Soud při přezkoumávání takového rozhodnutí nehodnotí výsledek úvahy správního orgánu, nýbrž pouze to, zda rozhodnutí logicky plyne z provedených důkazů a zda k němu správní orgán dospěl řádným procesním postupem, tedy z hlediska dodržení práv na spravedlivý proces.  Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry.   [19] Soud neshledal důvodnou ani námitku týkající se splnění podmínky pro udělení doplňkové ochrany.  Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. (§ 14a odst. 1 zákona o azylu). Za vážnou újmu se považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky (§ 14a odst. 2 zákona o azylu). Při hodnocení této otázky je nutno hodnotit stav současný, resp. stav k návratu žalobce do země původu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správní soudu (rozhodnutí ze  dne 17.3.2008, č.j. 5Azs 80/2007-87), který  vyslovil, že „Pro zjištění okolností rozhodných pro udělení doplňkové ochrany je tedy určující doba případného návratu žadatele o azyl do jeho vlasti. V případě uplatnění čl. 33 Ženevské úmluvy a řešení otázek týkajících se rozhodování o poskytnutí doplňkové ochrany, která je podle aktuální právní úpravy vnitrostátním prostředkem k naplnění požadavku plynoucího ze zásady „nonrefoulement“, je z povahy věci a z podstaty samotného tohoto právního institutu logicky dovoditelné, že dokazování a posuzování skutkových okolností, konkrétně situace v zemi původu žadatele ve vztahu k jeho individuálním poměrům a k dalším faktům, které je sám schopen doložit, nebo které jsou jinak zřejmé, je nutno vázat k okamžiku, kdy má být o doplňkové ochraně rozhodováno, tedy se zřetelem k současnosti, či spíše blízké budoucnosti, nikoli však směrem do minulosti.“ Žalobce nesplňuje podmínky vyjádřené v ust. § 14a zákona o azylu, neboť nebylo zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl vrácen do země původu, hrozilo by mu reálné nebezpečí vážné újmy, jak je v tomto odstavci výše uvedeno.  Ze zpráv o situaci na Ukrajině zcela jasně vyplývá, že neúspěšným žadatelům o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti nehrozí žádné nebezpečí ze strany státních orgánů ani soukromých osob. Ukrajina je demokratická země a ukrajinským občanům nehrozí diskriminace či pronásledování z důvodu jejich názorů, ani dlouhodobého pobytu v zahraničí. Soud nesdílí ani obavu žalobce o možném násilí vůči jeho osobě z důvodu jeho sexuálního poměru s manželkou policisty, aby to zakládalo udělení doplňkové ochrany a stejně tak ani z důvodu údajné aktivity v době oranžové revoluce. Soud zdůrazňuje, že stejně jako správní orgán, považuje tvrzení žalobce  o jeho politické aktivitě za nedůvěryhodné. Žalobce se na Ukrajině na přelomu roku 2007 a 2008 zdržoval, a sám uvedl, že neměl žádné problémy.   [20] Po provedeném řízení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.   [21] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu vzniklých nákladů vzdal a žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, nebyl-li ve sporu úspěšný.     P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.     Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označeni rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Ostravě dne 28. listopadu 2012                                                                                                                                                                JUDr. Jana Záviská                                                             samosoudkyně