63Az 16/2011-32     ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY        Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobkyně: a) M. G.,  žalobkyně b) nezl. Y. G. ,bytem jako žalobkyně a), obě státní příslušnost Ukrajina, obě zastoupené Bc. Miroslavem Popovským, bytem Kroměříž, Vrchlického 682/4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Nad štolou č. 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16.11.2011, č.j. OAM-37/ZA-ZA14-K01-2011, ve věci udělení mezinárodní ochrany,   t a k t o :  I. Žaloba  s e   z a m í t á .  II. Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í :                                                                    I.    Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně matka domáhala za sebe a svou dceru zrušení  v záhlaví rozsudku uvedeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Domnívala se, že žalovaný porušil § 2 odst.4, § 3, a  § 68   odst.3   správního     řádu. Namítala, že     žalovaný    nepřihlédl   pokračování                                              - 2 -                                        63Az 16/2011   k odlišnostem konkrétního případu, nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a odůvodnění napadeného rozhodnutí ji nepřesvědčilo o jeho správnosti, když žalovaný se v něm nevypořádal se všemi provedenými důkazy. Dovozovala, že splňuje zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, jelikož v případě jejího návratu na Ukrajinu je dáno reálné nebezpečí vážné újmy ze strany soukromých původců pronásledování. Domnívala se, že žalovaný porušil čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť nerespektoval právo na rodinný život. Dále článek 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o mezinárodní ochraně dětí, jelikož nevzal dostatečně v potaz zájem dítěte ani se nezabýval ochranou a péčí nutnou pro jeho blaho. Uvedla, že žalovaný porušil čl. 7 odst. 2 Směrnice Rady 2004/83/ES a článek 6 písm. c/ téže Směrnice.    Uvedla, že hlavním důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je skutečnost, že na Ukrajině byla vystavena soustavnému fyzickému i psychickému týrání a nátlaku ze strany svého druha. V České republice žije, na základě povolení k trvalému pobytu, její matka S. S. (její manžel je český občan). Ke své matce má, jakož i ona k ní, silnou citovou vazbu. Rodinný vztah si již mezi sebou vypěstovaly i babička (její matka) a její vnučka.    Domnívala se, že žalovaný správní orgán porušil především § 14a zákona o azylu, neboť nevzal v úvahu argumenty odůvodňující udělení doplňkové ochrany na základě existence možnosti způsobení vážné újmy definované v § 14a odst. 2 písm. d/ zákona o azylu, tedy pro závazky ČR, vyplývající z mezinárodních smluv. Rozpor shledala zejména s článkem 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Domnívala se, že opětovný návrat na Ukrajinu by představoval nerespektování jejího soukromého a rodinného života. Uvedla, že k Ukrajině už jí pojí jen vztah s prarodiči. Jelikož však žijí ve stejné obci jako její násilnický, psychicky narušený a despotický druh, pokládá pro sebe další život v Č. za vyloučený. Domnívala se, že zájem dítěte nebyl ve správním řízení akcentován natolik, aby byl subsumovatelný pod předmětné ustanovení článku 3 odst. 1 Úmluvy o mezinárodní ochraně dětí. Namítala, že správní orgán úplně opominul i závazek ČR vyplývající z článku 3 odst. 2 Úmluvy o mezinárodní ochraně dětí, který ukládá státům povinnost zajistit dítěti ochranu a péči nezbytnou pro jeho blaho.    Namítala, že žalovaný nepřihlédl ke všem námitkám společného soužití s jejím druhem, když žalobkyně i její dcera byly vystaveny permanentnímu psychickému nátlaku, protože jednání druha (otce) bylo (a je) značně nevypočitatelné. Nikdy se nedalo odhadnout, zda-li se dostaví pod vlivem alkoholu či zda se vůbec dostaví (často strávil několik dní v policejní cele), ale především v jakém rozpoložení. V prosinci 2010 byla  bita do té míry, že se nemohla nadechnout ani hýbat. V minulosti si při útocích její druh dával pozor, aby ji viditelně nezranil. Většina napadání se odehrávala před zrakem jejich nezletilé dcery. Soužití s násilnickým druhem tak provázel věčný stres a flustrace obou žadatelek. V současné chvíli je dcera spokojená a klidná, chodí v ČR do školky, mluví pouze česky. Při občasných telefonických kontaktech nejeví žádnou potřebu se svým otcem komunikovat.    Žalobkyně uvedla, že nezpochybňuje zprávy, ze kterých vycházelo Ministerstvo   vnitra  při   rozhodování. Podotkla, že   faktická   materiální  dostupnost pokračování                                              - 3 -                                        63Az 16/2011   veřejnou mocí poskytované ochrany je nízká. Její druh byl několikrát souzen, avšak vyvázl většinou, pokud se vůbec prokázal trestný čin, jen s podmínkou. Argument správního orgánu, podle kterého může opustit otce své dcery a začít nový život kdekoliv jinde na Ukrajině, pokládala za irelevantní. Uvedla, že se obává, že by se její druh je pokusil nalézt a opětovně fyzicky a psychicky týrat. Život na jiném místě na Ukrajině by byl životem v permanentním strachu. Namítala, že správní orgán dostatečně nezohlednil všechny odlišnosti případu.     V písemném vyjádření k žalobě ze dne 13.1.2012 popřel žalovaný oprávněnost všech žalobních bodů. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany a výpovědi žalobkyně.  Zdůraznil, že při hodnocení žádosti o udělení mezinárodní ochrany postupoval v souladu s příslušnými právními normami a dbal na dodržení všech práv žalobkyně, garantovaných jí právním řádem České republiky. Uvedl, že při hodnocení podání vycházel především z vlastních tvrzení žalobkyně, sdělených v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, z nichž bylo zjištěno, že důvodem podání její žádosti o udělení mezinárodní ochrany jsou obavy z jejího druha a otce dcery na Ukrajině, spočívající ve fyzickém napadání a vyhrožování z jeho strany a přání žít v ČR s matkou. Dále je to snaha o legalizaci pobytu v ČR.    Žalovaný uvedl, že zhodnotil velmi pečlivě obavy žalobkyně z jednání jejího druha na Ukrajině, avšak žadatelka svou situaci na Ukrajině naprosto nijak neřešila, své potíže před okolím skrývala a neinformovala o nich ani nejbližší rodinu. Dle názoru správního orgánu žalobkyně měla svou situaci na Ukrajině jistě možnost řešit, a to především odchodem od násilnického partnera a také podáním oznámení na příslušné státní orgány Ukrajiny. Nelze dovodit, že by státní orgány nemohly či odmítly žalobkyni poskytnout faktickou pomoc v případě potíží se soukromou osobou, jejím druhem a nelze ani dojít k závěru o pronásledování či odůvodněných obavách z pronásledování. Žalovaný dodal, že se zabýval rovněž sociální, ekonomickou a rodinnou situací žalobkyně, avšak nedospěl k závěru, že by bylo možno žalobkyni a jejímu nezletilému dítěti udělit mimořádnou a hodnou zvláštního zřetele ochranu v rámci humanitárního azylu.    Žalovaný se domníval, že se řádně vypořádal se skutečnostmi tvrzenými žalobkyní v odůvodnění doplňkové ochrany a neshledal, že by v jejím případě byly dány důvody pro její udělení. Případ žalobkyně hodnotil individuálně. Uvedl, že svými závěry o neudělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany žádným způsobem neporušil práva žalobkyně a jejího dítěte. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.11.2008 sp. zn. 5Azs 46/2008 a usnesení NSS v Brně č.j. 1Azs 5/11 ze dne 28.4.2011. Navrhoval zamítnutí žaloby.   II.   Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 16.11.2011, č.j. OAM-37/ZA-ZA14-K01-2011 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.). pokračování                                              - 4 -                                        63Az 16/2011   Krajský soud tak zjistil, že připojený správní spis obsahuje:   - žádost žalobkyně (matky) o udělení mezinárodní ochrany, sepsanou odborem azylové a migrační politiky, pracoviště Zastávka u Brna dne 31.1.2011 a žádost psanou vlastní rukou žalobkyní téhož dne. Žadatelka matka  uvedla, že jela na návštěvu ke své matce, ale nyní má strach se vrátit, protože její přítel jí vyhrožuje. Když překročila hranice, zatelefonovala příteli, že jede na návštěvu k matce. Přítel začal křičet, že půjde k babičce a dědečkovi, zařeže je a dům zapálí. Dědečka zbil. Spáchal nejeden trestný čin. Je jí líto dítěte, které má strach vrátit se zpět na Ukrajinu, protože se bojí, že ji tam budou bít, ona má strach, že by dcera všechno viděla.   Vlast opustila 12.1.2011. Její matka žije v ČR 5 let, pozvala ji domů, aby se podívala, jak tady žije. Na Ukrajině žila společně s otcem dcery, který ji nechtěl nikam pouštět. Svému příteli neřekla, že odjíždí za matkou na návštěvu. Poté, co byli na cestě do ČR, zatelefonovala příteli, že jede do ČR, přítel jí nadával, vyhrožoval, že zabije babičku, dědečka a zapálí dům. Několikrát telefonovala babičce, ta jí řekla, že přítel k nim několikrát přijel, vyhrožoval. Zbil dědečka. Babička podala oznámení na policii. Žalobkyně matka též uvedla, že její přítel ji doma bil, a to i před dcerou. Nemohla to nikomu říci. Přítel ji po dobu, co je v ČR, telefonuje, vyhrožuje jí, že jí sebere dceru. Ani své matce nechtěla říct o chování svého přítele. Její matka se dověděla o chování jejího přítele od vnučky.  Žalobkyně tvrdila, že ve vesnici se jejího přítele všichni báli. Ten zbil i policistu. Nikdy nepracoval, není schopen postarat se o sebe. Žádné peníze do domácnosti nepřinášel. Všechno platila ona, podporovala ji matka z ČR a od státu dostávala státní příspěvek. Všechny důvody k opuštění vlasti souvisí s jejím přítelem. Odjela na návštěvu k matce, nemyslela si, že zde zůstane. Nevzala si sebou ani žádné další doklady. O mezinárodní ochranu žádá kvůli problémům se svým přítelem na Ukrajině, přičemž bezprostřední příčinou je to, že zbil jejího dědečka do takové míry, že se musel podrobit operaci. Neustále jí telefonicky vyhrožuje. Dcera se k němu nechce vrátit, bojí se ho. Koncem prosince 2010 ji zbil tak, že se nemohla nadechnout ani hýbat. U lékaře byla až v ČR. V případě návratu do vlasti se bojí svého přítele. Vrátila by se, pokud by věděla, že ji policie ochrání;   - protokol o pohovoru s žalobkyní k důvodům žádosti o udělení mezinárodní ochrany  na území ČR ze dne 16.2.2011, pracoviště Zastávka u Brna. Žalobkyně – matka  uvedla, že opustila Ukrajinu 12.1.2011. Dne 11.1. ve Lvově obdržela výzvu a 12.1. si pro ni přijela matka. Do ČR cestovala spolu s matkou. V r. 2006 se jí narodila dcera. Do porodu dcery žila u babičky a dědečka společně s biologickým otcem dítěte. V té době ji přítel nebil. Jednou k nim přijela policie. Babička to řekla matce a matka ho vyhodila. Po matčině příjezdu se přítel vrátil, sliboval, že budou spolu pěkně žít. Před babičkou a dědečkem se držel, přetvařoval se. Když měla dcera 3 měsíce, přestěhovali se k příteli do domu jeho rodičů. Přítel po nocích nebýval doma, vracel se k ránu opilý. Do domu začala chodit policie. Celkem se jednalo o tři domovní prohlídky. Hodně se rval, vždy někoho zbil. Začal ji častěji bít, nejvíce po hlavě, občas dostala facku, uhodil ji do břicha a do žeber. V jednom případě přítel zbil i policistu.     pokračování                                              - 5 -                                        63Az 16/2011   Přítel jí zakázal, aby se stýkala s matkou, babičkou. Dcera byla z tohoto způsobu života stresovaná. Matka jí finančně pomáhala, zvala ji do ČR na návštěvu. Přítel ji nechtěl pustit. Spolu s babičkou si jela vyřídit cestovní pas. Přijela za ní matka a bratr jejího manžela  autem, odjeli společně na Slovensko. Příteli telefonicky sdělila, že se po 22 dnech vrátí. Přítel jí vulgárně nadával, vyhrožoval jí. Babička jí telefonicky sdělila, že přítel k nim přišel, nadával jim. Udeřil dědečka tak, že mu zlomil nohu v krčku a utekl pryč. Dědečka museli operovat. Bojí se návratu domů, bojí se o dceru, protože v případě návratu by byly bity. Již dříve, když byla bita, policii nic neřekla. Dle jejího názoru by policie nezakročila. Domnívala se, že přítel policii uplácel. Do ČR odjela s cílem navštívit svou matku. Chtěla by žít klidně, bez stresu a nadávek. Přestěhování na jiné místo na Ukrajině by jí nepomohlo, když přítel by ji hledal a zbil by ji. Se státními orgány ve své vlasti potíže neměla. Dcera se po dobu pobytu v ČR neptala na otce, nezmínila se o tom, že by chtěla jít domů. Žalobkyně matka dále uvedla, že když je její přítel  schopen zbít starého člověka, je schopen všeho. Bojí se, aby dcera neprožívala znovu stres. Požadovala přiznání doplňkové ochrany;   - protokol o doplňkovém pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 15.11.2011, sepsaný odborem azylové a migr. politiky MV ČR, pracoviště Havířov.  Žalobkyně - matka uvedla, že její dcera je zde velmi spokojená a klidná, mluví pouze česky, ukrajinsky rozumí, ale nemluví. Dcera zde chodí do mateřské školy. Bývalý přítel občas telefonuje a chce hovořit s dcerou. Ve své vlasti potíže se svým přítelem neřešila. Nechtěla vyvolávat další konflikty. Domnívala se, že její přítel by jí na Ukrajině nedal klid. V případě návratu na Ukrajinu by dle názoru žalobkyně matky došlo u dítěte k psychické i morální újmě. Přítel pije a jeho chování je nepředvídatelné;   -  rozhodnutí  ze dne 16.11.2011 č.j.: OAM-37/ZA-ZA14-KO1-2011, kterým žalovaný rozhodl tak, že se žalobkyni – matce a její dceři mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o azylu) neuděluje, mimo jiné s odůvodněním, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně-matky jsou problémy žalobkyně s druhem na Ukrajině, spočívající ve fyzickém napadání a vyhrožování z jeho strany. Správní orgán nedospěl k závěru, že by žadatelka matka či její nezletilá dcera vyvíjely činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byla azylově relevantním způsobem pronásledována. Žalobkyně matka a její dcera rovněž nebyly pronásledovány na Ukrajině z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávání určitých politických názorů, nebylo prokázáno, že by jim takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Správní orgán dospěl k závěru, že žalobkyně matka a její dcera nesplňují podmínky udělení azylu dle ust. § 13 ani dle ust. § 14 zákona o azylu, § 14a odst. 1, 2 zákona  o azylu, když žalobkyně matka neuvedla a ani správní orgán nenalezl žádné skutečnosti, na základě kterých by mohla žalobkyni matce či její nezletilé dceři hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti. Správní orgán nedošel k závěru, že by žalobkyně matka  a její nezletilá dcera po návratu na území Ukrajiny byly ohroženy na životě, či by jim hrozilo nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu   ve smyslu čl. 3 Úmluvy   o ochraně lidských práv pokračování                                              - 6 -                                        63Az 16/2011   a základních svobod, publikované pod č. 209/92 Sb. a Úmluvy proti mučení a jinému krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.  Správní orgán uvedl, že se opírá o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle níž pouhá možnost špatného zacházení nemá sama o sobě za následek porušení článku 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Správní orgán zdůraznil, že žalobkyně matka nikdy neměla na Ukrajině potíže se státními orgány své země, nebylo a není proti ní vedeno trestní stíhání. Co se týče potíží jmenované s partnerem, správní orgán konstatoval, že měla možnost obrátit se na příslušné orgány, protože taková pomoc je vymezena ukrajinským zákonodárstvím. Správní orgán poukázal i na skutečnost, že na Ukrajině působí celá řada nevládních organizací s širokým spektrem činností a žalobkyně matka ve své situaci může využít jejich pomoc, stejně jako se obrátit na místní soud. Správní orgán odkazoval na obsah zpráv, které měl k dispozici a se kterými se žalobkyně matka seznámila. Správní orgán dospěl rovněž k závěru, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14b. Rozhodnutí je opatřeno kulatým razítkem žalovaného a podpisem ředitele odboru azylové a migrační politiky PhDr. T. H.;   - informaci MZV č.j. 106362/2009 – LPTP ze dne 13.5.2009, ze které vyplývá, že neúspěšným žadatelům o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti nehrozí žádné nebezpečí ze strany státních orgánů ani soukromých osob. Takové osoby nejsou vystaveny znevýhodňování či diskriminaci ze strany státních orgánů;   - informaci MZV č.j. 111193/2009 – LPTP ze dne 29.7.2009, dle které Ukrajina je demokratická země a ukrajinským občanům nehrozí diskriminace, pronásledování z důvodu jejich názoru, bezdůvodné pronásledování či znemožnění ochrany jinými orgány nebo nevládními organizacemi. Ukrajinským občanům nehrozí diskriminace ani z důvodu dlouhodobého pobytu v zahraničí. Občan se může volně stěhovat a cestovat do zahraničí. Nedochází k pronásledování osob z azylově relevantních důvodů. Na Ukrajině působí řada nevládních organizací s širokým spektrem činností;   - informaci MZV č.j. 129871/2010 – LPTP ze dne 19.1.2010, dle které Ukrajina zápolí s vysokou mírou korupce, která se promítá do všech sfér života. Důvodem daného stavu je špatná ekonomická situace. V případě, že podezřelá osoba je běžný nemajetný občan Ukrajiny, s největší pravděpodobností s ním bude zacházeno dle platných ukrajinských zákonů a měl by se dočkat spravedlivého trestu, a to vzhledem ke skutečnosti, že „finančně“ nemůže ovlivnit samotný vyšetřovaní ani soudní proces. Ministerstvo vnitra Ukrajiny má dva speciální odbory, které se zabývají vyšetřováním trestné činnosti policistů. V případě neoprávněného jednání nebo postupu státního úředníka nebo organizace lze podat stížnost ukrajinskému ombudsmanovi;   - informaci MV ČR, týkající se Ukrajiny – svoboda ve světě – Ukrajina (2009), z níž vyplývá, že  současná globální ekonomická krize zhoršila situaci v zemi. Mezinárodní měnový fond schválil důležitou půjčku ve výši 16,5 miliard USD pro podpoření ekonomiky. Na Ukrajině je demokratické státní zřízení založené na volbách. Korupce je nadále jedním z nejzávažnějších problémů v této zemi. Podle ústavy je zakázána diskriminace z důvodu pohlaví;   - Výroční zprávu Human Rights Watch 2011, týkající se Ukrajiny, dle které výbor pro odstranění diskriminace žen přezkoumal situaci na Ukrajině během svého lednového pokračování                                              - 7 -                                        63Az 16/2011     zasedání v r. 2010 a došel k závěru, že genderova nerovnost a porušování práv žen na Ukrajině pokračuje;   - zprávu o dodržování lidských práv za rok 2009 MZV USA z 11.3.2010, týkající se Ukrajiny, dle které svobodu vyznání zajišťuje ústava a zákony. Zákon zakazuje diskriminaci na základě rasy, pohlaví, jazyka, společenského postavení a jiných okolností. Domácí násilí páchané na ženách i nadále představovalo závažný problém. Podle tvrzení členů organizací bojujících za práva žen, zůstal procentuální počet žen vystavených fyzickému násilí nebo psychickému vydírání doma vysoký. Dne 1.1. nabyl účinnosti nový zákon, který umožnil uložit za trestný čin související s domácím násilím správní vazbu v délce do 5-ti dnů. Ústava a zákony zakazují diskriminaci z důvodu rasy, barvy pleti a etnického a společenského původu;   - zprávu o dodržování lidských práv za rok 2009 MZV USA z 8.4.2011, týkající se Ukrajiny, dle které Ukrajina má 45,4 miliónů obYvatel a je demokratickou republikou. Ústava a zákony dávají občanům právo odvolat se proti jakémukoliv rozhodnutí, aktu nebo zanedbání ze strany místních státních úředníků, které by porušilo jejich lidská práva.   III.    Výčet důvodů pro poskytnutí azylu podle  § 12 písm. a) a b) zákona o azylu je taxativně vymezen, a jiné než tam uvedené důvody nezakládají důvod pro udělení azylu. Podle výše citovaného ustanovení se azyl udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo ve státě jeho posledního trvalého bydliště.    Za pronásledování se pak v souladu s ust. § 2 odst.8 pro účely tohoto zákona považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.   Podle odst.9 téhož ustanovení původcem pronásledování nebo vážné újmy (§ 14a) se rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.    Za pronásledování nebo vážnou újmu se nepovažuje (odst.10 cit. ustanovení), může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části   pokračování                                              - 8 -                                        63Az 16/2011     státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu.   Podle § 13 odst.1 z.č. 325/199 Sb. rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.     Rodinným příslušníkem se podle odst.2 téhož ustanovení pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo partner azylanta,  b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let,  c) rodič azylanta mladšího 18 let,  d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 13, nebo  e) svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let.    Podle odst.3 předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželu azylanta je trvání manželství před udělením azylu azylantovi. Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny partnerovi azylanta je trvání partnerství před udělením azylu azylantovi.    Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu (§14 ).   Podle § 14a odst.1 z.č. 325/1999 Sb. doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.     Za vážnou újmu se podle odst.2 tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.   Podle § 14b odst.1 shora cit. zákona rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. pokračování                                              - 9 -                                        63Az 16/2011     Podle odst.2 rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo partner osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 13, nebo e) svobodný sourozenec osoby požívající doplňkové ochrany, který je mladší 18 let.   Podle odst.3 předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny manželu osoby požívající doplňkové ochrany je trvání manželství před udělením doplňkové ochrany cizinci. Předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny partnerovi osoby požívající doplňkové ochrany je trvání partnerství před udělením doplňkové ochrany cizinci.    Podle čl.6 směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29.4.2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“)  „mezi původce pronásledování nebo vážné újmy patří a) stát; b) strany nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu; c) nestátní původci, lze-li prokázat , že původci uvedení v písmenech a) a b) , včetně mezinárodních organizací, nejsou schopni nebo ochotni poskytnou ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou, které jsou uvedeny v článku 7“.   Podle čl.7 odst.1 kvalifikační směrnice „ochranu mohou poskytovat a) stát nebo b) strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, které ovládají stát nebo podstatnou část území státu“.   Podle čl.7 odst.2 kvalifikační směrnice se „má… zpravidla za to, že ochrana je poskytována, jestliže subjekty uvedené v odstavci 1 čl.7 směrnice učiní přiměřené kroky k zabránění pronásledování nebo způsobení vážné újmy, mimo jiné zavedením účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představujících pronásledování nebo způsobení vážně újmy, a žadatel má k této ochraně přístup“.   IV.    Ze všech procesních úkonů, učiněných žalobkyní - matkou v tomto řízení o udělení azylu v České republice soud zjistil, že neopustila zemi původu z důvodu, že by byla pronásledována pro uplatňování politických práv a svobod, ani ze strachu z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání politických názorů.   Bylo zjištěno, že žalobkyně opustila původně zemi původu, když jela na návštěvu ke své matce, která žije na území ČR. Po dobu návštěvy své matky se rozhodla se požádat o mezinárodní ochranu    z    důvodu    obav   z  jednání jejího přítele, který ji na Ukrajině bil. Přítel jí   pokračování                                              - 10 -                                       63Az 16/2011   telefonoval, vyhrožoval jí. Žalobkyně –matka se domnívala, že v případě návratu na Ukrajinu by dcera prožívala stres.   Z hlediska takto uplatněných důvodů žádosti o udělení mezinárodní ochrany se krajský soud zcela ztotožňuje s právním názorem a závěrem žalovaného, že tento důvod nelze podřadit pod některou z forem mezinárodní ochrany v ustanovení § 12 a § 14a zákona o azylu. Podle citovaného ustanovení, jak výše uvedeno, se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě posledního trvalého bydliště. Žádný z těchto důvodů žalobkyně-matka v průběhu správního řízení neuváděla ani neprokazovala. Skutečnost, že žalobkyně-matka má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona č. 325/1999, o azylu, v pl.  znění, tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobkyně dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto Skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.   Nebylo prokázáno, že by v případě žalobkyně  stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolujících stát nebo podstatnou část jeho území nebyly schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu žalobkyně před jednáním jejího přítele. Nebylo prokázáno, že by jednání soukromé osoby žalobkyní uváděné, bylo prováděno, podporováno či trpěno úřady v zemi původu, nebo že by tato země nebyla schopna odpovídajícím způsobem  zajistit  ochranu před takovým jednáním. Žalobkyně-matka svou situaci na Ukrajině nijak neřešila. Své potíže skrývala. Jak sama uvedla neinformovala o nich ani nejbližší rodinu. Žalobkyně mohla situaci řešit zejména odchodem od svého násilnického druha, jakož i podáním oznámení na příslušné státní orgány Ukrajiny. Mohla se obrátit s žádostí o pomoc na nevládní organizace.   Obavy žalobkyně-matky z vyhrožování či fyzického napadání jejím partnerem nejsou důvodem udělení mezinárodní ochrany podle z.č. 325/1999 Sb., neboť není zapříčiněno důvody pro azylové řízení významnými, tedy rasou, národností, náboženstvím, příslušnosti k určité soc. skupině či zastávanými politickými názory žalobkyně-matky, ale obavami z dalšího napadání ze strany partnera.   Žalobkyně nesplňují důvody pro udělení azylu podle § 13 zákona o azylu, když se nejedná o manžela azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, rodiče azylanta mladšího 18 let ani o zletilou osobu odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu. Nejde ani o sloučení rodiny manžela azylanta, jehož manželství trvalo před udělením azylu azylantovi.   Pokud jde o udělení azylu podle  § 14 zákona o azylu, to je vázáno na důvody zvláštního zřetele hodné pro případ, že nejsou podmínky pro udělení azylu ve smyslu ust. § 12 cit. zákona. Je věcí správního uvážení rozhodujícího orgánu. Soud při přezkoumávání takového rozhodnutí nehodnotí výsledek úvahy správního orgánu, nýbrž pouze to, zda   rozhodnutí  logicky  plyne z provedených důkazů a zda k němu pokračování                                              - 13 -                                       63Az 16/2011     správní orgán dospěl řádným procesním postupem. Na azyl z humanitárních důvodů není právní nárok. V otázkách přezkumu správního rozhodnutí, které je ovládáno zásadami správního uvážení, zákon vytváří kriteria, podle nichž a v jejichž rámci se může uskutečnit volba, včetně výběru a zjišťování těch skutečností konkrétního případu, které nejsou správní normou předpokládány, ale uvážením správního orgánu jsou uznány za potřebné pro volbu jeho rozhodnutí. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry.   Žalobkyně nesplňuje podmínky doplňkové ochrany podle § 14a odst.1 z.č. 325/1999 Sb., neboť z dostupných informací nebylo zjištěno, že v jejím případě jsou důvodné obavy, že pokud by byla vrácena do státu, jehož je stáním občanem, hrozilo by jí skutečné nebezpečí vážné újmy (uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu). Vycestování žalobkyně není ani v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.   Žalobkyně nesplňuje podmínky doplňkové ochrany podle ust. § 14b z.č. 325/1999 Sb., když se nejedná o rodinného příslušníka osoby požívající doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny.   Soud zdůrazňuje, že mezinárodní ochrana ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb. je právním institutem výjimečným, jehož smyslem je poskytnout žadateli ochranu, nikoliv však před jakýmikoliv negativními jevy v zemi jeho původu, ale jen z důvodů uvedených v zákoně o azylu.   Smyslem mezinárodní ochrany je poskytnout cizinci ochranu před takovými negativními jevy v zemi jeho původu, které lze podřadit některému z důvodů pro udělení azylu podle § 12 a násl. zákona o azylu, nebo některému z důvodu pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona (viz rozsudky NSS č.j. 6 Azs 12/2003-49 z 6.11.2009 a č.j. 9Azs 45/2009-94 z 18.3.2010).   Institut mezinárodní ochrany nelze chápat jako jeden z prostředků k legalizaci pobytu cizince na území České republiky a nelze jej  využívat jako „náhradní řešení“ v případech, kdy cizinec nesplňuje podmínky pro získání trvalého pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb. Snaha o legalizaci pobytu na území České republiky je sice důvodem pochopitelným, nikoliv natolik závažným a naléhavým, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných, mohl být vnímán jako výjimečný, tedy zvláštního zřetele hodný ve smyslu ust. § 14 z.č. 325/1999 Sb.   Námitky žalobkyně – matky se týkaly i dodržování procesního předpisu. Soud je neshledal důvodnými. Podle  názoru  krajského soudu měl žalovaný dostatečné podklady k tomu, aby zjistil beze zbytku úplně skutkový stav, a aby mohl posoudit důvodnost  žádosti žalobkyně.  Krajský soud se ztotožňuje se závěry  žalovaného, že pokračování                                              - 12 -                                       63Az 16/2011     při posuzování žádosti žalobkyň postupoval v souladu s příslušnými právními normami a dbal na zachování všech práv žalobkyň garantovaných  právním řádem České republiky. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný se žádostí žalobkyň zabýval odpovědně a svědomitě, a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z přílohy k pohovoru s žalobkyní – matkou vyplývá, že jí byla dána možnost, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřila k protokolu o výslechu, případně navrhla jeho doplnění. Žalovaný vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Napadené rozhodnutí proto soud považuje za přesvědčivé.    Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl žalobu jako nedůvodnou.    Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatnil.                        P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označeni rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Ostravě dne 28.2.2012                                                                                 JUDr. Bohuslava Drahošová                                                                                         samosoudkyně