Při bezesmluvním užíváním pozemku bezdůvodné obohacení vlastníka budovy představuje peněžní částku, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání obdobných nemovitostí, zpravidla formou nájemní smlouvy, avšak při zohlednění hospodářského významu, který pro vlastníka budovy užívání předmětného pozemku má. Při zohlednění hospodářského významu je nutno vzít v potaz i skutečnost, zda vlastník pozemku svým chováním neznemožnil vlastníkovi budovy řádné a nerušené užívání objektu v jeho vlastnictví.

Jednací číslo: 71Co 312/2012 - 250 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Táborské a soudkyň JUDr. Radmily Baďurové a JUDr. Jarmily Kolářové ve věci žalobce J. J., nar. X, bytem X, zast. JUDr. Růženou Vojtovou, advokátkou se sídlem 28. října 10, Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalovanému L.B., nar. X, bytem X, zast. Mgr. Lumírem Kapiasem, advokátem, se sídlem Ostrava 1, ul. 30. dubna 3128/2A, o zaplacení částky 272.304,81 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28.3.2012, č.j. 7C 478/2009 – 215, t a k t o: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 34.873,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 20.281,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% od 23.8.2010 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Žalobu ohledně zaplacení částky 159.198,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% od 23.8.2010 do zaplacení zamítl. Žalobce zavázal zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 48.672,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na nákladech řízení částku 10.968,30 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí a žalovanému částku 889,30 Kč ve stejné lhůtě. Soud I. stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalovaný – vlastník zemědělské stavby bez č.p. (bývalé bramborárny) užíval v období od 2.4.2008, kdy se stal vlastníkem stavby, do 31.7.2010 pozemek ve vlastnictví žalobce parc.č. 795/2 o výměře 2.564 m2, který se nachází pod touto stavbou, a to způsobem, že jeho stavba je na tomto pozemku umístěna. Žalovaný vlastnictví k této stavbě nabyl na základě kupní smlouvy, uzavřené dne 25.3.2008 s J. P., s právními účinky vkladu práva ke dni 2.4.2008. Předmětná stavba byla kolaudována kolaudačním rozhodnutím Městského úřadu ve Fulneku ze dne 15.7.1993 jako bramborárna s tím, že obsahuje skladovací objekt včetně technologického zařízení. Samotnou stavbu žalovaný po celou dobu fakticky neužíval, a to z důvodu zabránění přístupu k této stavbě ze strany žalobce, který současně znemožnil žalovanému užívání tohoto objektu (uzamykáním příjezdu k objektu žalobce, navezením dřeva, zřízením černé skládky). Při koupi se v objektu nacházely věci ve vlastnictví žalobce, ne všechny věci si z objektu odvezl, i nadále je v objektu umístěn hrabkový pás, bedny na brambory, stůl – třídička. Žalovaný v objektu nemá žádné věci, z vnější strany budovy umístil kamery za účelem ostrahy objektu. Žalovaný na základě platné nájemní smlouvy ze dne 15.4.2008 má v nájmu pozemek parc.č. 795/4, na kterém se nachází vjezd do celého areálu, je v něm umístěna železná brána, od které žalovaný nemá klíče, přestože tato brána je v jeho vlastnictví a pozemek, na kterém stojí, je v jeho nájmu. Po zakoupení objektu bramborárny umístil na bráně petlici se zámkem, kterou žalobce násilně odstranil, petlici opatřil vlastním zámkem, od kterého žalovanému nedal klíče. Žalovanému se objekt nepodařilo pronajmout jinému zájemci, který měl zájem o podnájem za účelem skladování plastů, a to pro jednání žalobce, neboť spolu se zájemcem se nedostali dovnitř budovy, v okolí objektu byl navezen odpad, všude bylo bahno, brána byla zamčená a žalovaný od brány neměl klíče. Jediným profitem žalovaného z předmětného objektu bylo zajištění úvěru ve výši 5.000.000,- Kč, poskytnutého žalovanému zástavním právem k této budově. Objekt pro žalovaného nemá žádný hospodářský význam s výjimkou skutečnosti, že ho využil jako zástavu za poskytnutý úvěr. Žalovaný za užívání žalobci ničeho nezaplatil, neboť se nedohodli na výši náhrady za užívání pozemku. Výši nájemného za užívání pozemku okresní soud zjistil ze znaleckého posudku v řízení vypracovaného, znalec promítl do ceny určené za užívání pozemků žalovaným prakticky nulový hospodářský význam objektu pro žalovaného a rovněž způsob užívání, resp. neužívání této nemovitosti. Plocha pozemku ve vlastnictví žalobce zastavěná stavbou žalovaného činí 2.564 m2, přičemž cena za užívání 1 metru tohoto pozemku byla znalcem stanovena ročně částkou 3,39 Kč za 1 m2. V návaznosti na dobu, za kterou bylo nájemné požadováno - v časově vymezeném období 1.4.2008 – 31.7.2010, tedy za 28 měsíců, okresní soud žalobě do částky 20.281,24 Kč vyhověl. Pokud se žalobce domáhal zaplacení další částky, žalobu do částky 159.198,76 Kč zamítl. Právní vztah mezi účastníky okresní soud posoudil dle ust. § 451 obč. zákoníku, upravující bezdůvodné obohacení, ust. § 456 obč. zákoníku, ust. § 458 obč. zákoníku. Žalovanému bezesmluvním užíváním pozemku ve vlastnictví žalobce se dostalo bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu. Bezdůvodné obohacení žalovaného představuje peněžitou částku, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání nemovitostí, zpravidla formou nájemní smlouvy, ovšem při zohlednění hospodářského významu, který pro žalovaného užívání předmětného pozemku má. Při otázce obvyklé ceny nájmu v daném místě a čase s přihlédnutím k hospodářskému významu pozemku pro žalovaného vycházel soud z částky stanovené znalcem, kdy se jedná o otázku odbornou, tedy z částky 3,39 Kč rovněž za 1 m2 pozemku. K otázce obvyklé ceny nájmu soud vycházel z rozhodnutí NS ČR sp.zn. 30Cdo 5252/2007. Námitku žalovaného o nedostatku aktivní legitimace žalobce soud odmítl. Tvrzení, že žalobce postoupil pohledávku K. H., v řízení prokázáno nebylo. Žalovaný předložil soudu oznámení žalobce o postoupení pohledávky ze dne 20.3.2009, z něhož vyplývá, že dne 1.10.2008 uzavřeli žalobce a K. H. smlouvu o postoupení pohledávky, kde dlužná částka na nájemném činí 444.674,05 Kč, kterou žalobce postoupil ve prospěch K. H., kterého současně pověřil vymáháním z této částky od nájemce – Z. B. – jako dlužníka. Předmětem postoupení byla dlužná částka nájemného z pozemků parc.č. 795/16, 795/11, 795/5, 795/21 a 795/2 o celkové výměře 4.195 m2 v k.ú. Děrné. Žalobce předložil k důkazu smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 1.9.2009, na základě které došlo ke zpětnému postoupení nevypořádané pohledávky ve výši 444.674,05 Kč z K. H. zpět na žalobce. Žádnou ze stran nebyla k důkazu předložena původní smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1.10.2008. Z oznámení o postoupení pohledávek je však zřejmé, že předmětem je dlužná částka nájemného od nájemce Z.B., což je osoba odlišná od žalovaného, kterým je L. B. Pohledávka v oznámení o postoupení pohledávek není řádně specifikována zejména obdobím, za které dlužná částka měla vzniknout a pokud jde o pohledávku z titulu nájemného z několika pozemků, zatímco předmětem tohoto sporu je bezesmluvní užívání jednoho pozemku za období 2.4.2008 - 31.7.2010. Podle oznámení o postoupení pohledávek k postoupení mělo dojít k 1.10.2008, tedy za jiné období, než je předmětem sporu. Soud uzavírá, že žalobce je ve věci aktivně legitimován, neboť platné postoupení pohledávky na jinou osobu v řízení prokázáno nebylo. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Podané odvolání zaměřil do odstavce II. výroku rozsudku, kterým byla žaloba do částky 159.198,76 Kč s příslušenstvím zamítnuta a domáhal se jeho změny – rozhodnutí dle žaloby. Namítal, že částka 3,39 Kč za 1 m2 stavebního pozemku, nacházejícího se na území města Fulnek v těsné blízkosti dálnice, není v daném místě obvyklým nájemným. Znalcem vybraný soubor, ze kterého při stanovení výše nájemného vycházel, není dostatečně reprezentativní pro objektivní zjištění obvyklého nájemného, neboť chybí individuální nájem zcela konkrétního stavebního pozemku. Takovýto nájem by mohl být shledán v šesté skupině porovnávaných nájmů; zvláštní šestou skupinu tvoří nájemné sjednané pronajímatelem A. M. s neznámým nájemcem za pronájem parc.č. 2726 v k.ú. Bartošovice. Znalec nezahrnul do projednávaných pozemků ani parcely č. 804/1 a 804/2 zast. plochy v k.ú. Hladké Životice pronajímané smlouvami o nájmu pozemku R. Ch. za 50,- Kč za m2 ročně k užívání zemědělských staveb. Znalec nezjišťoval, přestože se předmětný pozemek nachází na území města Fulnek, jak tato obec pronajímá své stavební pozemky, neověřoval, zda na pronajímaných pozemcích jsou stavby srovnatelné se stavbou žalovaného na bezesmluvně užívaném pozemku. Nájemné stanovené znalcem ve výši 3,39 Kč je výrazně nižší, než jak je určili jiní znalci ve svých znaleckých posudcích o obvyklém nájemném. Žalobce proto nesouhlasí se skutkovým zjištěním, které bylo soudem I. stupně získáno ze znaleckého posudku a se závěry soudu na jeho základě učiněnými. Za podstatné dále žalobce nepovažuje, zda žalovaný budovu, umístěnou na pozemku žalobce, užívá či neužívá, ale podstatné je, že tato budova je na pozemku žalobce umístěna. Navrhoval, aby odvolací soud doplnil dokazování vypracováním revizního znaleckého posudku, příp. aby věc zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ve věci samé navrhoval změnu rozsudku soudu I. stupně a rozhodnutí v intenci žaloby. Proti rozsudku soudu I. stupně rovněž podal odvolání žalovaný. Podané odvolání zaměřil do odstavce I. výroku, kterým byl zavázán zaplatit žalobci částku 20.281,24 Kč s příslušenstvím a domáhal se jeho změny – zamítnutí žaloby. Namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce ve sporu, neboť žalobce předmětnou pohledávku postoupil K. H., soudu předložil oznámení žalobce o postoupení pohledávky ze dne 20.3.2009 a až po závěrečném návrhu právního zástupce žalovaného předložila právní zástupkyně žalobce smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 1.9.2009, na základě které došlo ke zpětnému postoupení nevypořádané pohledávky ve výši 444.674,05 Kč z K. H. zpět na žalobce. Smlouva o zpětném postoupení pohledávky však žalovanému nikdy oznámena nebyla na rozdíl od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1.10.2008. Nesouhlasí s právním názorem soudu I. stupně, že k důkazu nebyla žádnou ze stran předložena původní smlouva o postoupení pohledávky ze dne 1.10.2008 a že předmětem postoupení pohledávek je dlužná částka nájemného od nájemce Z. B., což je osoba odlišná od žalovaného, kterým je L. B. Odvolání účastníků obsahovalo přípustné odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 o.s.ř., řízení netrpělo žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci nebo vést ke zmatečnosti rozhodnutí dle ust. § 212a odst. 5 o.s.ř. Z podnětu podaných odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 206 a § 212 o.s.ř., včetně předcházejícího řízení v celém rozsahu. Soud I. stupně při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ust. § 132 o.s.ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění soudu I. stupně jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení, když odvolací soud důkazní návrh žalobce na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru ekonomika, stavebnictví, zamítl. Odvolací námitky žalovaného proti znaleckému posudku Ing. J. L. korespondují s námitkami, které zazněly již před soudem I. stupně. S těmito námitkami se znalec, stejně tak i okresní soud, dostatečně vypořádal. Znalec Ing. L. zdůvodnil, z jakých podkladů při vypracování znaleckého posudku vycházel, své závěry věcně odborně i logicky zdůvodnil. Skutečnost, že se závěry znaleckého posudku účastník nesouhlasí bez toho, že by byly zpochybněny, nevede bez dalšího k vypracování revizního znaleckého posudku, což je daný případ. Za této situace se odvolacími soudu nejevilo vypracování revizního znaleckého posudku nutným pro rozhodnutí ve věci. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, lze proto s rozhodnutím okresního soudu, který dílem žalobu zamítl, dílem žalobě vyhověl, souhlasit a lze proto odkázat v podrobnostech na přesvědčivé odůvodnění okresního soudu. Je tedy správná úvaha okresního soudu, že právní vztah zjištěný mezi účastníky okresní soud podřadil pod ust. § 451 obč. zákoníku, kdy žalovanému se bezesmluvním užíváním pozemku žalobce dostalo bezdůvodného obohacení – plněním bez právního důvodu. Ve shodě s názorem soudu I. stupně odvolací soud zastává názor, že bezdůvodné obohacení žalovaného představuje peněžní částku, která odpovídá částkám vynakládaným v obvykle daném místě a čase za užívání obdobných nemovitostí, zpravidla formou nájemní smlouvy, avšak při zohlednění hospodářského významu, který pro žalovaného užívání předmětného pozemku má. V řízení bylo prokázáno, že žalobce – vlastník pozemku žalovanému znemožnil řádné a nerušené užívání objektu ve vlastnictví žalovaného, dosud má v objektu žalovaného dokonce umístěny své věci, uzamkl příjezdovou bránu, v okolí zřídil černou skládku a žalovanému se pro chování žalobce nepodařilo objekt pronajmout ani jiným osobám. Objekt nemá pro žalovaného žádný hospodářský význam vyjma skutečnosti, že byl použit žalovaným jako zástava za poskytnutý úvěr. Je tudíž zcela správný závěr soudu I. stupně, který do výše částky za užívání m2 pozemku v rozsahu plochy ve vlastnictví žalobce zastavěnou stavbou – 3,39 Kč za m2, promítl prakticky nulový hospodářský význam objektu pro žalovaného a rovněž způsob užívání, resp. neužívání této nemovitosti. Námitku žalovaného o nedostatku aktivní legitimace žalobce odvolací soud neakceptuje. I když z obsahu spisu vyplývá, že u ústního jednání poté, kdy byli účastníci poučeni dle ust. § 119a o.s.ř. byl žalobcem předložen originál smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1.9.2009, na základě které mělo dojít ke zpětnému postoupení nevypořádané pohledávky ve výši 444.674,05 Kč z K. H. zpět na žalobce a žalovaný namítal, že tato smlouva o zpětném postoupení pohledávky nikdy žalovanému, na rozdíl od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1.10.2008, oznámena nebyla, pak odvolací soud sice souhlasí s názorem okresního soudu o aktivní legitimaci žalobce, nikoliv však z důvodů popsaných v napadeném rozhodnutí. Soud I. stupně původní smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 1.10.2008 k dispozici neměl, a proto lze stěží hodnotit platnost této smlouvy toliko na základě údajů uvedených v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.3.2009. Pokud by smlouva o postoupení pohledávky ze dne 1.10.2008 byla neplatná, pak tato skutečnost by neměla vliv na aktivní legitimaci žalobce. Pokud by tato smlouva byla platná a následně by došlo k opětovnému postoupení pohledávky z K. H. zpět na žalobce smlouvou ze dne 1.9.2009, pak skutečnost, že žalovanému nebyla oznámena tato smlouva – Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 1.9.2009, by nezměnila ničeho na aktivní legitimaci žalobce (srovnej ust. § 526 obč. zákoníku). Skutečnost, že k oznámení dlužníkovi nedošlo, by se promítlo toliko tím, že by dlužník mohl svůj dluh splnit postupiteli, čímž by přivodil zániku závazku (což v daném případě tvrzeno nebylo), neoznámení smlouvy o zpětném postoupení pohledávky však nic nemění na věcné aktivní legitimaci žalobce. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, neboť okresní soud rozhodl rovněž zcela správně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesní úspěch žalovaného v odvolacím řízení lze vyjádřit procentuálně 77%. Žalovanému byly v rozsahu 77% proto přiznány náklady odvolacího řízení z celkové částky 45.290,- Kč. Náklady odvolacího řízení žalovaného představují odměnu advokáta dle vyhl.č. 484/2000 Sb. ve znění od 1.3.2012 v částce 36.300,- Kč (§ 3 bod 7 vyhlášky), 2 režijní paušály po 300,- Kč – částka 600,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., vše navýšeno o 20% DPH, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, tedy o částku 7.380,- Kč. Náklady právního zastoupení ve svém součtu představují částku 44.280,- Kč, současně náklady odvolacího řízení představují soudní poplatek v částce 1.010,- Kč, zaplacený žalovaným v téže výši. Celkové náklady odvolacího řízení ve svém součtu představují 45.290,- Kč, 77% z těchto nákladů pak částku 34.873,- Kč. Náklady odvolacího řízení byl žalobce zavázán zaplatit žalovanému ve lhůtě dané ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. – do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, prostřednictvím soudu, který v řízení rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Ostravě dne 13.11.2012 Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Táborská v.r. Eva Gergišáková předsedkyně senátu Jednací číslo: 71Co 312/2012 - 250 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Táborské a soudkyň JUDr. Radmily Baďurové a JUDr. Jarmily Kolářové ve věci žalobce J. J., nar. X, bytem X, zast. JUDr. Růženou Vojtovou, advokátkou se sídlem 28. října 10, Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalovanému L.B., nar. X, bytem X, zast. Mgr. Lumírem Kapiasem, advokátem, se sídlem Ostrava 1, ul. 30. dubna 3128/2A, o zaplacení částky 272.304,81 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28.3.2012, č.j. 7C 478/2009 – 215, t a k t o: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 34.873,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 20.281,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% od 23.8.2010 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Žalobu ohledně zaplacení částky 159.198,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% od 23.8.2010 do zaplacení zamítl. Žalobce zavázal zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 48.672,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na nákladech řízení částku 10.968,30 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí a žalovanému částku 889,30 Kč ve stejné lhůtě. Soud I. stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalovaný – vlastník zemědělské stavby bez č.p. (bývalé bramborárny) užíval v období od 2.4.2008, kdy se stal vlastníkem stavby, do 31.7.2010 pozemek ve vlastnictví žalobce parc.č. 795/2 o výměře 2.564 m2, který se nachází pod touto stavbou, a to způsobem, že jeho stavba je na tomto pozemku umístěna. Žalovaný vlastnictví k této stavbě nabyl na základě kupní smlouvy, uzavřené dne 25.3.2008 s J. P., s právními účinky vkladu práva ke dni 2.4.2008. Předmětná stavba byla kolaudována kolaudačním rozhodnutím Městského úřadu ve Fulneku ze dne 15.7.1993 jako bramborárna s tím, že obsahuje skladovací objekt včetně technologického zařízení. Samotnou stavbu žalovaný po celou dobu fakticky neužíval, a to z důvodu zabránění přístupu k této stavbě ze strany žalobce, který současně znemožnil žalovanému užívání tohoto objektu (uzamykáním příjezdu k objektu žalobce, navezením dřeva, zřízením černé skládky). Při koupi se v objektu nacházely věci ve vlastnictví žalobce, ne všechny věci si z objektu odvezl, i nadále je v objektu umístěn hrabkový pás, bedny na brambory, stůl – třídička. Žalovaný v objektu nemá žádné věci, z vnější strany budovy umístil kamery za účelem ostrahy objektu. Žalovaný na základě platné nájemní smlouvy ze dne 15.4.2008 má v nájmu pozemek parc.č. 795/4, na kterém se nachází vjezd do celého areálu, je v něm umístěna železná brána, od které žalovaný nemá klíče, přestože tato brána je v jeho vlastnictví a pozemek, na kterém stojí, je v jeho nájmu. Po zakoupení objektu bramborárny umístil na bráně petlici se zámkem, kterou žalobce násilně odstranil, petlici opatřil vlastním zámkem, od kterého žalovanému nedal klíče. Žalovanému se objekt nepodařilo pronajmout jinému zájemci, který měl zájem o podnájem za účelem skladování plastů, a to pro jednání žalobce, neboť spolu se zájemcem se nedostali dovnitř budovy, v okolí objektu byl navezen odpad, všude bylo bahno, brána byla zamčená a žalovaný od brány neměl klíče. Jediným profitem žalovaného z předmětného objektu bylo zajištění úvěru ve výši 5.000.000,- Kč, poskytnutého žalovanému zástavním právem k této budově. Objekt pro žalovaného nemá žádný hospodářský význam s výjimkou skutečnosti, že ho využil jako zástavu za poskytnutý úvěr. Žalovaný za užívání žalobci ničeho nezaplatil, neboť se nedohodli na výši náhrady za užívání pozemku. Výši nájemného za užívání pozemku okresní soud zjistil ze znaleckého posudku v řízení vypracovaného, znalec promítl do ceny určené za užívání pozemků žalovaným prakticky nulový hospodářský význam objektu pro žalovaného a rovněž způsob užívání, resp. neužívání této nemovitosti. Plocha pozemku ve vlastnictví žalobce zastavěná stavbou žalovaného činí 2.564 m2, přičemž cena za užívání 1 metru tohoto pozemku byla znalcem stanovena ročně částkou 3,39 Kč za 1 m2. V návaznosti na dobu, za kterou bylo nájemné požadováno - v časově vymezeném období 1.4.2008 – 31.7.2010, tedy za 28 měsíců, okresní soud žalobě do částky 20.281,24 Kč vyhověl. Pokud se žalobce domáhal zaplacení další částky, žalobu do částky 159.198,76 Kč zamítl. Právní vztah mezi účastníky okresní soud posoudil dle ust. § 451 obč. zákoníku, upravující bezdůvodné obohacení, ust. § 456 obč. zákoníku, ust. § 458 obč. zákoníku. Žalovanému bezesmluvním užíváním pozemku ve vlastnictví žalobce se dostalo bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu. Bezdůvodné obohacení žalovaného představuje peněžitou částku, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání nemovitostí, zpravidla formou nájemní smlouvy, ovšem při zohlednění hospodářského významu, který pro žalovaného užívání předmětného pozemku má. Při otázce obvyklé ceny nájmu v daném místě a čase s přihlédnutím k hospodářskému významu pozemku pro žalovaného vycházel soud z částky stanovené znalcem, kdy se jedná o otázku odbornou, tedy z částky 3,39 Kč rovněž za 1 m2 pozemku. K otázce obvyklé ceny nájmu soud vycházel z rozhodnutí NS ČR sp.zn. 30Cdo 5252/2007. Námitku žalovaného o nedostatku aktivní legitimace žalobce soud odmítl. Tvrzení, že žalobce postoupil pohledávku K. H., v řízení prokázáno nebylo. Žalovaný předložil soudu oznámení žalobce o postoupení pohledávky ze dne 20.3.2009, z něhož vyplývá, že dne 1.10.2008 uzavřeli žalobce a K. H. smlouvu o postoupení pohledávky, kde dlužná částka na nájemném činí 444.674,05 Kč, kterou žalobce postoupil ve prospěch K. H., kterého současně pověřil vymáháním z této částky od nájemce – Z. B. – jako dlužníka. Předmětem postoupení byla dlužná částka nájemného z pozemků parc.č. 795/16, 795/11, 795/5, 795/21 a 795/2 o celkové výměře 4.195 m2 v k.ú. Děrné. Žalobce předložil k důkazu smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 1.9.2009, na základě které došlo ke zpětnému postoupení nevypořádané pohledávky ve výši 444.674,05 Kč z K. H. zpět na žalobce. Žádnou ze stran nebyla k důkazu předložena původní smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1.10.2008. Z oznámení o postoupení pohledávek je však zřejmé, že předmětem je dlužná částka nájemného od nájemce Z.B., což je osoba odlišná od žalovaného, kterým je L. B. Pohledávka v oznámení o postoupení pohledávek není řádně specifikována zejména obdobím, za které dlužná částka měla vzniknout a pokud jde o pohledávku z titulu nájemného z několika pozemků, zatímco předmětem tohoto sporu je bezesmluvní užívání jednoho pozemku za období 2.4.2008 - 31.7.2010. Podle oznámení o postoupení pohledávek k postoupení mělo dojít k 1.10.2008, tedy za jiné období, než je předmětem sporu. Soud uzavírá, že žalobce je ve věci aktivně legitimován, neboť platné postoupení pohledávky na jinou osobu v řízení prokázáno nebylo. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Podané odvolání zaměřil do odstavce II. výroku rozsudku, kterým byla žaloba do částky 159.198,76 Kč s příslušenstvím zamítnuta a domáhal se jeho změny – rozhodnutí dle žaloby. Namítal, že částka 3,39 Kč za 1 m2 stavebního pozemku, nacházejícího se na území města Fulnek v těsné blízkosti dálnice, není v daném místě obvyklým nájemným. Znalcem vybraný soubor, ze kterého při stanovení výše nájemného vycházel, není dostatečně reprezentativní pro objektivní zjištění obvyklého nájemného, neboť chybí individuální nájem zcela konkrétního stavebního pozemku. Takovýto nájem by mohl být shledán v šesté skupině porovnávaných nájmů; zvláštní šestou skupinu tvoří nájemné sjednané pronajímatelem A. M. s neznámým nájemcem za pronájem parc.č. 2726 v k.ú. Bartošovice. Znalec nezahrnul do projednávaných pozemků ani parcely č. 804/1 a 804/2 zast. plochy v k.ú. Hladké Životice pronajímané smlouvami o nájmu pozemku R. Ch. za 50,- Kč za m2 ročně k užívání zemědělských staveb. Znalec nezjišťoval, přestože se předmětný pozemek nachází na území města Fulnek, jak tato obec pronajímá své stavební pozemky, neověřoval, zda na pronajímaných pozemcích jsou stavby srovnatelné se stavbou žalovaného na bezesmluvně užívaném pozemku. Nájemné stanovené znalcem ve výši 3,39 Kč je výrazně nižší, než jak je určili jiní znalci ve svých znaleckých posudcích o obvyklém nájemném. Žalobce proto nesouhlasí se skutkovým zjištěním, které bylo soudem I. stupně získáno ze znaleckého posudku a se závěry soudu na jeho základě učiněnými. Za podstatné dále žalobce nepovažuje, zda žalovaný budovu, umístěnou na pozemku žalobce, užívá či neužívá, ale podstatné je, že tato budova je na pozemku žalobce umístěna. Navrhoval, aby odvolací soud doplnil dokazování vypracováním revizního znaleckého posudku, příp. aby věc zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ve věci samé navrhoval změnu rozsudku soudu I. stupně a rozhodnutí v intenci žaloby. Proti rozsudku soudu I. stupně rovněž podal odvolání žalovaný. Podané odvolání zaměřil do odstavce I. výroku, kterým byl zavázán zaplatit žalobci částku 20.281,24 Kč s příslušenstvím a domáhal se jeho změny – zamítnutí žaloby. Namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce ve sporu, neboť žalobce předmětnou pohledávku postoupil K. H., soudu předložil oznámení žalobce o postoupení pohledávky ze dne 20.3.2009 a až po závěrečném návrhu právního zástupce žalovaného předložila právní zástupkyně žalobce smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 1.9.2009, na základě které došlo ke zpětnému postoupení nevypořádané pohledávky ve výši 444.674,05 Kč z K. H. zpět na žalobce. Smlouva o zpětném postoupení pohledávky však žalovanému nikdy oznámena nebyla na rozdíl od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1.10.2008. Nesouhlasí s právním názorem soudu I. stupně, že k důkazu nebyla žádnou ze stran předložena původní smlouva o postoupení pohledávky ze dne 1.10.2008 a že předmětem postoupení pohledávek je dlužná částka nájemného od nájemce Z. B., což je osoba odlišná od žalovaného, kterým je L. B. Odvolání účastníků obsahovalo přípustné odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 o.s.ř., řízení netrpělo žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci nebo vést ke zmatečnosti rozhodnutí dle ust. § 212a odst. 5 o.s.ř. Z podnětu podaných odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 206 a § 212 o.s.ř., včetně předcházejícího řízení v celém rozsahu. Soud I. stupně při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ust. § 132 o.s.ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění soudu I. stupně jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení, když odvolací soud důkazní návrh žalobce na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru ekonomika, stavebnictví, zamítl. Odvolací námitky žalovaného proti znaleckému posudku Ing. J. L. korespondují s námitkami, které zazněly již před soudem I. stupně. S těmito námitkami se znalec, stejně tak i okresní soud, dostatečně vypořádal. Znalec Ing. L. zdůvodnil, z jakých podkladů při vypracování znaleckého posudku vycházel, své závěry věcně odborně i logicky zdůvodnil. Skutečnost, že se závěry znaleckého posudku účastník nesouhlasí bez toho, že by byly zpochybněny, nevede bez dalšího k vypracování revizního znaleckého posudku, což je daný případ. Za této situace se odvolacími soudu nejevilo vypracování revizního znaleckého posudku nutným pro rozhodnutí ve věci. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, lze proto s rozhodnutím okresního soudu, který dílem žalobu zamítl, dílem žalobě vyhověl, souhlasit a lze proto odkázat v podrobnostech na přesvědčivé odůvodnění okresního soudu. Je tedy správná úvaha okresního soudu, že právní vztah zjištěný mezi účastníky okresní soud podřadil pod ust. § 451 obč. zákoníku, kdy žalovanému se bezesmluvním užíváním pozemku žalobce dostalo bezdůvodného obohacení – plněním bez právního důvodu. Ve shodě s názorem soudu I. stupně odvolací soud zastává názor, že bezdůvodné obohacení žalovaného představuje peněžní částku, která odpovídá částkám vynakládaným v obvykle daném místě a čase za užívání obdobných nemovitostí, zpravidla formou nájemní smlouvy, avšak při zohlednění hospodářského významu, který pro žalovaného užívání předmětného pozemku má. V řízení bylo prokázáno, že žalobce – vlastník pozemku žalovanému znemožnil řádné a nerušené užívání objektu ve vlastnictví žalovaného, dosud má v objektu žalovaného dokonce umístěny své věci, uzamkl příjezdovou bránu, v okolí zřídil černou skládku a žalovanému se pro chování žalobce nepodařilo objekt pronajmout ani jiným osobám. Objekt nemá pro žalovaného žádný hospodářský význam vyjma skutečnosti, že byl použit žalovaným jako zástava za poskytnutý úvěr. Je tudíž zcela správný závěr soudu I. stupně, který do výše částky za užívání m2 pozemku v rozsahu plochy ve vlastnictví žalobce zastavěnou stavbou – 3,39 Kč za m2, promítl prakticky nulový hospodářský význam objektu pro žalovaného a rovněž způsob užívání, resp. neužívání této nemovitosti. Námitku žalovaného o nedostatku aktivní legitimace žalobce odvolací soud neakceptuje. I když z obsahu spisu vyplývá, že u ústního jednání poté, kdy byli účastníci poučeni dle ust. § 119a o.s.ř. byl žalobcem předložen originál smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1.9.2009, na základě které mělo dojít ke zpětnému postoupení nevypořádané pohledávky ve výši 444.674,05 Kč z K. H. zpět na žalobce a žalovaný namítal, že tato smlouva o zpětném postoupení pohledávky nikdy žalovanému, na rozdíl od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1.10.2008, oznámena nebyla, pak odvolací soud sice souhlasí s názorem okresního soudu o aktivní legitimaci žalobce, nikoliv však z důvodů popsaných v napadeném rozhodnutí. Soud I. stupně původní smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 1.10.2008 k dispozici neměl, a proto lze stěží hodnotit platnost této smlouvy toliko na základě údajů uvedených v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.3.2009. Pokud by smlouva o postoupení pohledávky ze dne 1.10.2008 byla neplatná, pak tato skutečnost by neměla vliv na aktivní legitimaci žalobce. Pokud by tato smlouva byla platná a následně by došlo k opětovnému postoupení pohledávky z K. H. zpět na žalobce smlouvou ze dne 1.9.2009, pak skutečnost, že žalovanému nebyla oznámena tato smlouva – Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 1.9.2009, by nezměnila ničeho na aktivní legitimaci žalobce (srovnej ust. § 526 obč. zákoníku). Skutečnost, že k oznámení dlužníkovi nedošlo, by se promítlo toliko tím, že by dlužník mohl svůj dluh splnit postupiteli, čímž by přivodil zániku závazku (což v daném případě tvrzeno nebylo), neoznámení smlouvy o zpětném postoupení pohledávky však nic nemění na věcné aktivní legitimaci žalobce. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, neboť okresní soud rozhodl rovněž zcela správně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesní úspěch žalovaného v odvolacím řízení lze vyjádřit procentuálně 77%. Žalovanému byly v rozsahu 77% proto přiznány náklady odvolacího řízení z celkové částky 45.290,- Kč. Náklady odvolacího řízení žalovaného představují odměnu advokáta dle vyhl.č. 484/2000 Sb. ve znění od 1.3.2012 v částce 36.300,- Kč (§ 3 bod 7 vyhlášky), 2 režijní paušály po 300,- Kč – částka 600,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., vše navýšeno o 20% DPH, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, tedy o částku 7.380,- Kč. Náklady právního zastoupení ve svém součtu představují částku 44.280,- Kč, současně náklady odvolacího řízení představují soudní poplatek v částce 1.010,- Kč, zaplacený žalovaným v téže výši. Celkové náklady odvolacího řízení ve svém součtu představují 45.290,- Kč, 77% z těchto nákladů pak částku 34.873,- Kč. Náklady odvolacího řízení byl žalobce zavázán zaplatit žalovanému ve lhůtě dané ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. – do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, prostřednictvím soudu, který v řízení rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Ostravě dne 13.11.2012 Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Táborská v.r. Eva Gergišáková předsedkyně senátu