Pouhá skutečnost, že se adresát jednostranného hmotněprávního úkonu s jeho obsahem seznámil v rámci správního řízení, nepostačí pro závěr, že se projev vůle dostal do jeho dispozice.

Jednací číslo: 71Co 356/2011 - 142 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Táborské a soudkyň JUDr. Lenky Severové a JUDr. Radmily Baďurové v právní věci žalobkyně O. B., nar. xxx, bytem xxx, zast. Mgr. Zbigniewem Czudkem, advokátem se sídlem nám. Míru 551, Třinec, proti žalovanému L. Ch., nar. xxx, bytem xxx, zast. Mgr. Ivetou Magnuskovou, advokátkou se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, o určení vlastnického práva, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7.9.2011, č.j. 41C 81/2010 – 112, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 21.400,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je podílovým spoluvlastníkem s výší podílu ½ na nemovitostech, a to budovy čp. 225 postavené na pozemku parc.č.St. 344, budovy bez čp. postavené na pozemku parc.č.St. 421, budovy bez čp. - garáže, nacházející se na pozemku parc.č.St. 420, pozemku parc.č. 1199/9, 1199/15, to vše v k.ú. Guty, obec Třinec, zapsáno na LV č. 539 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Třinec, zamítl. Žalobkyni zavázal zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 21.800,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Konečně rozhodl, že stát nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení. Soud I. stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně darovací smlouvou uzavřenou dne 14.5.2009 darovala svůj spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na předmětných nemovitostech S. Ch. Dopisem ze dne 6.11.2009 vyzvala S.a Ch. k vrácení daru s odůvodněním, že obdarovaný jí opakovaně nadává, vyhrožuje, vloupal se jí do bytu. Výzvu k vrácení daru obdarovaný – S. Ch. převzal dne 11.11.2009. Darovací smlouvou ze dne 23.11.2009 S. Ch. nabytý spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem daroval žalovanému. V řízení nebylo prokázáno, že by se obdarovaný vůči žalobkyni choval způsobem, který lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Po těchto zjištěních soud po aplikaci ust. § 630 obč. zákoníku žalobu zamítl. Žalobkyně splnila jednu ze dvou základních podmínek vrácení daru – učinila platný právní úkon směřující k obnovení původního vlastnického vztahu, když požádala dopisem ze dne 6.11.2009 obdarovaného o vrácení daru. Tento adresný úkon se dostal do sféry obdarovaného, což bylo prokázáno protokoly Městského úřadu Třinec i dopisem obdarovaného, jímž obdarovaný odmítl žalobkyni dar vrátit. Žalobkyně však v řízení neprokázala splnění druhé podmínky pro úspěšné vrácení daru – neprokázala, že by se obdarovaný choval k ní nebo členům její rodiny v rozporu s dobrými mravy. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a domáhala se jeho změny - rozhodnutí dle žaloby. Namítala, že obdarovaný – S. Ch. se k její osobě chová způsobem hrubě porušujícím dobré mravy. Chování obdarovaného – S. Ch., který se snažil žalobkyni zrušit její trvalé bydliště, je nutno považovat za chování v rozporu s dobrými mravy. Nelze totiž opomenout následky takovéhoto jednání do sfér života žalobkyně. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. Chování obdarovaného-S. Ch., který podal žádost o zrušení trvalého pobytu žalobkyně, nelze považovat za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy pro důvod tohoto návrhu. Současně z obsahu správního spisu je zřejmé, že ke zrušení trvalého pobytu žalobkyně nedošlo. V důsledku podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně přejímá odvolací soud za správné zjištění, že dne 14.5.2009 žalobkyně darovala svůj spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k předmětným nemovitostem S. Ch., který dar přijal. Dne 23.11.2009 daroval S. Ch. svůj spoluvlastnický podíl – ve výši ½ žalovanému – L. Ch.. Právní účinky vkladu nastaly k datu 23.11.2009. S. Ch. podal žádost k Městskému úřadu v Třinci o zrušení trvalého pobytu žalobkyně a jejího bývalého manžela J. B. S. Ch. dne 11.11.2009 požádal Městský úřad v Třinci o ofocení výzvy k vrácení daru. Okresní soud na zjištěný skutkový stav aplikoval ust. § 630 obč. zákoníku. Dospěl k závěru, že žalobkyně splnila jednu z podmínek vrácení daru – učinila platný právní úkon směřující k obnovení původního vlastnického vztahu, když požádala dopisem ze dne 6.11.2009 obdarovaného o vrácení daru, tento úkon se dostal do sféry obdarovaného dne 11.11.2009, což bylo prokázáno protokolem městského úřadu i samotným dopisem obdarovaného, jímž odmítl dar vrátit. Odvolací soud se proto především zabýval otázkou, zda tento právní závěr soudu I. stupně je závěrem správným, neboť se jedná o jednu ze dvou základních podmínek (které musí být splněny současně), aby žaloba žalobkyně mohla být žalobou důvodnou. S přijatým právním názorem soudu I. stupně se odvolací soud neztotožňuje. Z obsahu správního spisu č.j. 64040/2009 Městského úřadu v Třinci vyplývá, že ve správním řízení o zrušení trvalého pobytu J. B. (nikoliv žalobkyně, jak konstatuje soud I. stupně) byla do tohoto správního spisu založena listina označená „žádost o vrácení daru“ vypracovaná dne 6.11.2009 JUDr. V.Z., ve které žalobkyně jako dárkyně žádá S.a Ch. jako obdarovaného k vrácení daru – ½ nemovitosti (které jsou předmětem tohoto řízení). V průběhu tohoto správního řízení dne 11.11. 2009 požádal S. Ch. správní orgán o ofocení výzvy JUDr. Z. k vrácení daru. Nelze proto souhlasit s názorem soudu I. stupně, že pokud měla být městským úřadem S. Ch. předána ofocená výzva žalobkyně k vrácení daru, projev vůle žalobkyně tímto okamžikem došel obdarovanému, čímž by se obnovil původní právní vztah, tj. obnovilo by se vlastnictví dárce k věci ex nunc a obdarovaný, který se stal neoprávněným držitelem, by byl povinen dárci věc vydat. I pokud by S. Ch. (obdarovaný) převzal fotokopii výzvy k vrácení daru, což z obsahu protokolu z ústního jednání ze dne 11.11.2009 nevyplývá, nelze dovodit, že i za předpokladu převzetí této fotokopie, by se výzva k vrácení daru dostala do sféry obdarovaného (adresáta). Fotokopie listiny totiž neobsahuje vlastnoruční podpis osoby jednající, ale pouze grafickou napodobeninu tohoto podpisu. Současně nelze přijmout závěr, že ve správním řízení, jehož účastnicí ani žalobkyně není, a přesto je obsahem správního spisu fotokopie výzvy žalobkyně k vrácení daru, se tato výzva se dostane do dispozice obdarovaného tím, že tento požádá o pořízení fotokopie a tím nastanou účinky adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku (§ 45 odst. 1 obč. zákoníku). Jinak řečeno předpoklad, že účinnost adresného jednostranného hmotněprávního úkonu v režimu občanského zákoníku, tedy předpoklad, že projev vůle se dostane do sféry dispozice adresáta, byl v daném případě naplněn. Pro přijatý právní názor odvolacího soudu byla proto žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvána k doplnění tvrzení, zda výzva k vrácení daru byla obdarovanému doručena jiným způsobem, než prostřednictvím městského úřadu. Pokud žalobkyně jiný způsob doručení výzvy netvrdila a výzva k vrácení daru prostřednictvím městského úřadu nemohla vyvolat následky tohoto jednostranného právního úkonu předpokládané ust. § 630 obč. zákoníku, § 45 obč. zákoníku, žaloba žalobkyně na vrácení daru, nemůže být žalobou důvodnou. Z tohoto pohledu se pak již odvolací soud nezabýval splněním další podmínky předpokládané ust. § 630 obč. zákoníku – chováním obdarovaného vůči dárci (žalobkyni). Přes přijatý právní názor odvolacího soudu okresní soud rozhodl věcně správně, pokud žalobu žalobkyně po aplikaci ust. § 630 obč. zákoníku zamítl. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení jako věcně správný dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši. Tyto představují náklady právního zastoupení, které je vždy nutno považovat za náklady účelně vynaložené. Procesně úspěšnému žalovanému byla přiznána paušální odměna advokáta dle vyhl.č. 484/2000 Sb. v částce 20.000,- Kč (§ 5 písm. b)), 2 režijní paušály po 300,- Kč, 4 půlhodiny ztráty času po 100,- Kč – 400,- Kč dle vyhl.č. 177/1996 Sb. a cestovné v částce 400,- Kč. Při výpočtu cestovného vycházel odvolací soud z délky trasy – 50 km, vyhláškové ceny paliva – 34,90 Kč při průměrné spotřebě 12,3 litrů pohonných hmot. Náklady odvolacího řízení ve svém součtu představují částku 21.400,- Kč. Náklady odvolacího řízení byla žalobkyně zavázána zaplatit žalovanému ve lhůtě dané ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. – do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, písemně, dvojmo. V Ostravě dne 9.2.2012 JUDr. Zdeňka Táborská předsedkyně senátu Jednací číslo: 71Co 356/2011 - 142 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Táborské a soudkyň JUDr. Lenky Severové a JUDr. Radmily Baďurové v právní věci žalobkyně O. B., nar. xxx, bytem xxx, zast. Mgr. Zbigniewem Czudkem, advokátem se sídlem nám. Míru 551, Třinec, proti žalovanému L. Ch., nar. xxx, bytem xxx, zast. Mgr. Ivetou Magnuskovou, advokátkou se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, o určení vlastnického práva, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7.9.2011, č.j. 41C 81/2010 – 112, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 21.400,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je podílovým spoluvlastníkem s výší podílu ½ na nemovitostech, a to budovy čp. 225 postavené na pozemku parc.č.St. 344, budovy bez čp. postavené na pozemku parc.č.St. 421, budovy bez čp. - garáže, nacházející se na pozemku parc.č.St. 420, pozemku parc.č. 1199/9, 1199/15, to vše v k.ú. Guty, obec Třinec, zapsáno na LV č. 539 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Třinec, zamítl. Žalobkyni zavázal zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 21.800,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Konečně rozhodl, že stát nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení. Soud I. stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně darovací smlouvou uzavřenou dne 14.5.2009 darovala svůj spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na předmětných nemovitostech S. Ch. Dopisem ze dne 6.11.2009 vyzvala S.a Ch. k vrácení daru s odůvodněním, že obdarovaný jí opakovaně nadává, vyhrožuje, vloupal se jí do bytu. Výzvu k vrácení daru obdarovaný – S. Ch. převzal dne 11.11.2009. Darovací smlouvou ze dne 23.11.2009 S. Ch. nabytý spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem daroval žalovanému. V řízení nebylo prokázáno, že by se obdarovaný vůči žalobkyni choval způsobem, který lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Po těchto zjištěních soud po aplikaci ust. § 630 obč. zákoníku žalobu zamítl. Žalobkyně splnila jednu ze dvou základních podmínek vrácení daru – učinila platný právní úkon směřující k obnovení původního vlastnického vztahu, když požádala dopisem ze dne 6.11.2009 obdarovaného o vrácení daru. Tento adresný úkon se dostal do sféry obdarovaného, což bylo prokázáno protokoly Městského úřadu Třinec i dopisem obdarovaného, jímž obdarovaný odmítl žalobkyni dar vrátit. Žalobkyně však v řízení neprokázala splnění druhé podmínky pro úspěšné vrácení daru – neprokázala, že by se obdarovaný choval k ní nebo členům její rodiny v rozporu s dobrými mravy. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a domáhala se jeho změny - rozhodnutí dle žaloby. Namítala, že obdarovaný – S. Ch. se k její osobě chová způsobem hrubě porušujícím dobré mravy. Chování obdarovaného – S. Ch., který se snažil žalobkyni zrušit její trvalé bydliště, je nutno považovat za chování v rozporu s dobrými mravy. Nelze totiž opomenout následky takovéhoto jednání do sfér života žalobkyně. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. Chování obdarovaného-S. Ch., který podal žádost o zrušení trvalého pobytu žalobkyně, nelze považovat za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy pro důvod tohoto návrhu. Současně z obsahu správního spisu je zřejmé, že ke zrušení trvalého pobytu žalobkyně nedošlo. V důsledku podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně přejímá odvolací soud za správné zjištění, že dne 14.5.2009 žalobkyně darovala svůj spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k předmětným nemovitostem S. Ch., který dar přijal. Dne 23.11.2009 daroval S. Ch. svůj spoluvlastnický podíl – ve výši ½ žalovanému – L. Ch.. Právní účinky vkladu nastaly k datu 23.11.2009. S. Ch. podal žádost k Městskému úřadu v Třinci o zrušení trvalého pobytu žalobkyně a jejího bývalého manžela J. B. S. Ch. dne 11.11.2009 požádal Městský úřad v Třinci o ofocení výzvy k vrácení daru. Okresní soud na zjištěný skutkový stav aplikoval ust. § 630 obč. zákoníku. Dospěl k závěru, že žalobkyně splnila jednu z podmínek vrácení daru – učinila platný právní úkon směřující k obnovení původního vlastnického vztahu, když požádala dopisem ze dne 6.11.2009 obdarovaného o vrácení daru, tento úkon se dostal do sféry obdarovaného dne 11.11.2009, což bylo prokázáno protokolem městského úřadu i samotným dopisem obdarovaného, jímž odmítl dar vrátit. Odvolací soud se proto především zabýval otázkou, zda tento právní závěr soudu I. stupně je závěrem správným, neboť se jedná o jednu ze dvou základních podmínek (které musí být splněny současně), aby žaloba žalobkyně mohla být žalobou důvodnou. S přijatým právním názorem soudu I. stupně se odvolací soud neztotožňuje. Z obsahu správního spisu č.j. 64040/2009 Městského úřadu v Třinci vyplývá, že ve správním řízení o zrušení trvalého pobytu J. B. (nikoliv žalobkyně, jak konstatuje soud I. stupně) byla do tohoto správního spisu založena listina označená „žádost o vrácení daru“ vypracovaná dne 6.11.2009 JUDr. V.Z., ve které žalobkyně jako dárkyně žádá S.a Ch. jako obdarovaného k vrácení daru – ½ nemovitosti (které jsou předmětem tohoto řízení). V průběhu tohoto správního řízení dne 11.11. 2009 požádal S. Ch. správní orgán o ofocení výzvy JUDr. Z. k vrácení daru. Nelze proto souhlasit s názorem soudu I. stupně, že pokud měla být městským úřadem S. Ch. předána ofocená výzva žalobkyně k vrácení daru, projev vůle žalobkyně tímto okamžikem došel obdarovanému, čímž by se obnovil původní právní vztah, tj. obnovilo by se vlastnictví dárce k věci ex nunc a obdarovaný, který se stal neoprávněným držitelem, by byl povinen dárci věc vydat. I pokud by S. Ch. (obdarovaný) převzal fotokopii výzvy k vrácení daru, což z obsahu protokolu z ústního jednání ze dne 11.11.2009 nevyplývá, nelze dovodit, že i za předpokladu převzetí této fotokopie, by se výzva k vrácení daru dostala do sféry obdarovaného (adresáta). Fotokopie listiny totiž neobsahuje vlastnoruční podpis osoby jednající, ale pouze grafickou napodobeninu tohoto podpisu. Současně nelze přijmout závěr, že ve správním řízení, jehož účastnicí ani žalobkyně není, a přesto je obsahem správního spisu fotokopie výzvy žalobkyně k vrácení daru, se tato výzva se dostane do dispozice obdarovaného tím, že tento požádá o pořízení fotokopie a tím nastanou účinky adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku (§ 45 odst. 1 obč. zákoníku). Jinak řečeno předpoklad, že účinnost adresného jednostranného hmotněprávního úkonu v režimu občanského zákoníku, tedy předpoklad, že projev vůle se dostane do sféry dispozice adresáta, byl v daném případě naplněn. Pro přijatý právní názor odvolacího soudu byla proto žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvána k doplnění tvrzení, zda výzva k vrácení daru byla obdarovanému doručena jiným způsobem, než prostřednictvím městského úřadu. Pokud žalobkyně jiný způsob doručení výzvy netvrdila a výzva k vrácení daru prostřednictvím městského úřadu nemohla vyvolat následky tohoto jednostranného právního úkonu předpokládané ust. § 630 obč. zákoníku, § 45 obč. zákoníku, žaloba žalobkyně na vrácení daru, nemůže být žalobou důvodnou. Z tohoto pohledu se pak již odvolací soud nezabýval splněním další podmínky předpokládané ust. § 630 obč. zákoníku – chováním obdarovaného vůči dárci (žalobkyni). Přes přijatý právní názor odvolacího soudu okresní soud rozhodl věcně správně, pokud žalobu žalobkyně po aplikaci ust. § 630 obč. zákoníku zamítl. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení jako věcně správný dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši. Tyto představují náklady právního zastoupení, které je vždy nutno považovat za náklady účelně vynaložené. Procesně úspěšnému žalovanému byla přiznána paušální odměna advokáta dle vyhl.č. 484/2000 Sb. v částce 20.000,- Kč (§ 5 písm. b)), 2 režijní paušály po 300,- Kč, 4 půlhodiny ztráty času po 100,- Kč – 400,- Kč dle vyhl.č. 177/1996 Sb. a cestovné v částce 400,- Kč. Při výpočtu cestovného vycházel odvolací soud z délky trasy – 50 km, vyhláškové ceny paliva – 34,90 Kč při průměrné spotřebě 12,3 litrů pohonných hmot. Náklady odvolacího řízení ve svém součtu představují částku 21.400,- Kč. Náklady odvolacího řízení byla žalobkyně zavázána zaplatit žalovanému ve lhůtě dané ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. – do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, písemně, dvojmo. V Ostravě dne 9.2.2012 JUDr. Zdeňka Táborská předsedkyně senátu