Za situace, kdy po podání odpůrčí žaloby se stal vlastníkem předmětných nemovitostí opět dlužník, byl odklizen důvod pro odpůrčí žalobu podle ust. § 42a odst. 1 a 4 občanského zákoníku, neboť nic nebrání věřiteli výkonem rozhodnutí majetek dlužníka přímo postihnout.

71Co 65/2012 - 91 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Táborské a soudkyň JUDr. Radmily Baďurové a JUDr. Lenky Severové ve věci žalobce DEZADATA spol. s r.o., se sídlem Valašské Meziříčí, Mostní 102/16, IČ : 47683473, zast. JUDr. Renatou Vaškovou, advokátkou se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, Nádražní 188, proti žalované N. N., nar. X, bytem X, zast. JUDr. Josefem Vodákem, advokátem se sídlem Valašské Meziříčí, Masarykova 753, o neúčinnost smlouvy, k odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 10.10.2011, č.j. 17C 265/2010 – 51, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 5.760 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby bylo určeno, že darovací smlouva ze dne 12.11.2010, kterou Ing. Z. a MUDr. S. N. převedli byt č. 4 v domě č.p. 1036, postaveném na st. 770 a 771 se spoluvlastnickým podílem na společných částech bytového domu č.p. 1035 a 1036 se zřízením věcného břemene doživotního bydlení a užívání v bytě č. 4 v domě č.p. 1036 pro manžele Ing. Z. a MUDr. S. N., zapsané na LV č. 5437 a 3690 pro obec Valašské Meziříčí, k.ú. Valašské Meziříčí – město u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, je vůči žalobci neúčinná, zamítl. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že Ing. Z. N. a MUDr. S. N. měli ve společném jmění manželů předmětný byt nacházející se v budově 1035 a 1036 a podíl na společných částech domu ve výši 7760/215845. Dne 12.11.2010 byla uzavřena darovací smlouva se smlouvou o zřízení věcného břemene, kterou Ing. Z. N. a MUDr. S. N. darovali předmětný byt a podíl na společných částech domu žalované. Ke dni 7.10.2011 je v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník předmětného bytu a podílu na společných částech domu zapsán Ing. Z. N., a to na základě darovací smlouvy a smlouvy o zániku věcného břemene ze dne 2.6.2011 s právními účinky vkladu ke dni 6.6.2011. Žalobce se svým návrhem vedeným u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 27Cm 325/2010 vůči žalovaným 1) DATADEZ spol. s r.o. a 2) Ing. Z. N. domáhal zaplacení částky 1.165.165,50 Kč s 6% úroky z prodlení za dobu od 1.8.2010 do zaplacení, odměny ve výši 3.884 Kč a nákladů řízení ve výši 120.308 Kč. Jeho návrhu bylo vyhověno směnečným platebním rozkazem ze dne 18.11.2010, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 30.11.2010, ve výroku o nákladech řízení nabyl právní moci dne 14.12.2010. Na základě takto zjištěného skutkového stavu okresní soud dovodil, že žaloba není důvodná. Smyslem odpůrčí žaloby dle ust. § 42a obč. zák. je možnost uspokojení věřitele z majetku, který ušel z dlužníkova majetku v důsledku odporovatelného právního úkonu. Jednou z podmínek úspěšnosti odpůrčí žaloby je skutečnost, že dlužníkovým právním úkonem byl zkrácen věřitel v uspokojení vymahatelné pohledávky. Jestliže dlužníkův právní úkon byl zhojen tím, že majetek od dlužníka vyvedený se k dlužníkovi opět vrátil, aniž by těmito právními úkony došlo k dalšímu ponížení majetku dlužníka, dosáhne těmito úkony věřitel toho, čeho chtěl dosáhnout odpůrčí žalobou a převodem majetku na dlužníka odpadla jedna z podmínek odpůrčí žaloby, neboť žalobce už zkrácen v uspokojení své vymahatelné pohledávky převodem majetku specifikovaném ve výroku rozsudku soudu I. stupně, není. Jestliže vlastníkem předmětných nemovitostí se byť po podání odpůrčí žaloby stal opět dlužník, byl odklizen důvod pro odpůrčí žalobu dle ust. § 42a odst. 1 a 4 obč. zák., neboť nic nebrání věřiteli výkonem rozhodnutí majetek dlužníka přímo postihnout. Proti tomuto rozhodnutí si ve lhůtě podal odvolání žalobce, který zdůraznil, že žalobce se od počátku domáhá pouze svých finančních prostředků a dlužník s přispěním všech svých rodinných příslušníků dělá vše proto, aby svůj majetek ochránil. Odpůrčí žaloba je svou podstatou žalobou na plnění, přičemž neúčinností právního úkonu se soud zabývá předběžně. Za situace, kdy žalobce byl nucen z důvodu jednání žalované změnit žalobní návrh a byl nucen podat další žalobu o neplatnost následné darovací smlouvy za trvání řízení o neúčinnosti smlouvy, kterou žalovaná vlastnictví nabyla, neměl soud žalobu zamítnout. Soud si sám měl vyhodnotit následný převod předmětného bytu žalovanou za trvání tohoto řízení jako neplatný, tuto neplatnost vyhodnotit jako předběžnou otázku a dále s vědomím toho, že je podána žaloba na neplatnost smlouvy, kterou se žalovaná majetku zbavila, přerušit toto řízení do skončení sporu o neplatnost darovací smlouvy tak, aby žalobce nebyl v žalobě o neúčinnost smlouvy úspěšný a nemohl se domáhat již podruhé výkonu rozhodnutí z tohoto majetku, když poprvé se nemohl domoci majetku, neboť jej dlužník převedl na svou dceru. Postupem soudu byla porušena zásada, neboť žalobci nebyla poskytnuta ochrana jeho práv. Není možné tolerovat dlužníkům a jejich rodinným příslušníkům hru na tzv. ping pong s věřitelem. Nesouhlasí s názorem soudu I. stupně, že dlužníkův právní úkon byl zhojen, když se majetek k němu vrátil. Tato skutečnost nastala až po 7 měsících a za zcela jiných podmínek. Kdyby dlužník svůj majetek nevyvedl v listopadu 2010, tak by se věřitel úspěšně domohl výkonu rozhodnutí, protože v té době měl věřitel nejdříve splatnou částku a nejdříve vykonatelnou vzhledem k dalším dlužníkům odpovídající hodnotě bytu. Po vyvedení majetku do dispozice dcery – žalované podal žalobce jako první žalobu o neúčinnost dané smlouvy. Kdyby žalovaná opětovně nevyvedla ze své dispozice tento majetek, tak by žalobce měl úspěch se svou odpůrčí žalobou a věřitel by se úspěšně domohl výkonu rozhodnutí. Je nesporné, že věřitel a žalobce byl zkrácen v uspokojení své vymahatelné pohledávky. Nebyl odklizen důvod pro odpůrčí žalobu, když není skončeno řízení o neplatnost darovací smlouvy, kterou žalovaná vyvedla předmětný majetek ze své dispozice. Jednáním žalované bylo věřiteli na škodu. Ze všech důvodů navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil k dalšímu řízení, příp. jej změnil a žalobě vyhověl. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení rozhodnutí okresního soudu. Odvolání žalobce toliko s odkazem na právo na spravedlnost je nedostatečné. Žalovaná neměla a nemá zájem žalobce poškodit, všechny své úkony po podání žaloby dopředu avizovala (zpětný převod). Z podnětu podaného odvolání, které obsahovalo přípustné odvolací důvody ve smyslu ust. 205 odst. 2 o.s.ř., přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud I. stupně při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o.s.ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění soudu I. stupně jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení, když navíc skutková zjištění nebyla žádným z účastníků zpochybňována. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které soud I. stupně ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Shodně se soudem I. stupně má odvolací soud za to, že za situace, kdy se vlastníkem předmětných nemovitostí, byť po podání odpůrčí žaloby, stal opět dlužník, byl odklizen důvod pro odpůrčí žalobu dle ust. § 42a odst. 1 a 4 obč. zák., neboť nic nebrání věřiteli výkonem rozhodnutí majetek dlužníka přímo postihnout. Odvolací soud nesouhlasí s odvolatelem, že postupem soudu nebyla žalobci poskytnuta ochrana jeho práv. Skutečnost, že se žalobci jeví jednání žalovaných, či jejich rodinných příslušníků nemravným, či existence soudního sporu, v němž se žalobce domáhá určení neplatnosti následné darovací smlouvy, kterou žalovaná vlastnictví nabyla, není pro posouzení věci významné. I kdyby tato darovací smlouva byla shledána neplatnou nenastala by jiná situace, než která nastala v důsledku darovací smlouvy, kterou žalovaná darovala předmětné nemovitosti zpět svému otci Ing. Z. N. – dlužníkovi. Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem a řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, netrpělo žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci či vadou zmatečnostní. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a ze skutečnosti, že v odvolacím řízení byla procesně úspěšná žalovaná. Náklady odvolacího řízení žalované se stávají z odměny advokáta dle § 8 vyhlášky 484/2000 Sb. ve znění účinném do 1.3.2012, snížené dle § 18 odst. 1 téže vyhlášky o 50%, tj. 4.500 Kč, neboť advokát žalovaného učinil pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání), jednoho režijního paušálu dle § 13 vyhlášky 177/96 Sb. za 300 Kč a 20% DPH ve výši 960 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení činí 5.760 Kč. Tyto náklady je žalobce povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Ostravě dne 11.9.2012 Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Táborská, v.r. Jana Řehánková předsedkyně senátu 71Co 65/2012 - 91 ČESKÁ REPUBLIKA                                         R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě  rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Táborské a soudkyň JUDr. Radmily Baďurové a JUDr. Lenky Severové ve věci žalobce DEZADATA spol. s r.o., se sídlem Valašské Meziříčí, Mostní 102/16, IČ : 47683473, zast. JUDr. Renatou Vaškovou, advokátkou se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, Nádražní 188, proti žalované N. N.,  nar. X, bytem X, zast. JUDr. Josefem Vodákem, advokátem se sídlem Valašské Meziříčí, Masarykova 753, o neúčinnost smlouvy, k odvolání žalobce  do rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne  10.10.2011, č.j. 17C 265/2010 – 51, t a k t o  : I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.  II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 5.760 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám  zástupce žalované. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby bylo určeno, že darovací smlouva ze dne 12.11.2010, kterou Ing. Z. a MUDr. S. N. převedli byt č. 4 v domě č.p. 1036, postaveném na st. 770 a 771 se spoluvlastnickým podílem na společných částech bytového domu č.p. 1035 a 1036 se zřízením věcného břemene doživotního bydlení a užívání v bytě č. 4 v domě č.p. 1036 pro manžele Ing. Z. a MUDr. S. N., zapsané na LV č. 5437 a 3690 pro obec Valašské Meziříčí, k.ú. Valašské Meziříčí – město u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, je vůči žalobci neúčinná, zamítl. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že Ing. Z. N. a MUDr. S. N. měli ve společném jmění manželů předmětný byt nacházející se v budově 1035 a 1036 a podíl na společných částech domu ve výši 7760/215845. Dne 12.11.2010 byla uzavřena darovací smlouva se smlouvou o zřízení věcného břemene, kterou Ing. Z. N. a MUDr. S. N. darovali předmětný byt a podíl na společných částech domu žalované. Ke dni 7.10.2011 je v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník předmětného bytu a podílu na společných částech domu zapsán Ing. Z. N., a to na základě darovací smlouvy a smlouvy o zániku věcného břemene ze dne 2.6.2011 s právními účinky vkladu ke dni 6.6.2011. Žalobce se svým návrhem vedeným u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 27Cm 325/2010 vůči žalovaným 1) DATADEZ spol. s r.o. a 2) Ing. Z. N. domáhal zaplacení částky 1.165.165,50 Kč s 6% úroky z prodlení za dobu od 1.8.2010 do zaplacení, odměny ve výši 3.884 Kč a nákladů řízení ve výši 120.308 Kč. Jeho návrhu bylo vyhověno směnečným platebním rozkazem ze dne 18.11.2010, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 30.11.2010, ve výroku o nákladech řízení nabyl právní moci dne 14.12.2010. Na základě takto zjištěného skutkového stavu okresní soud dovodil, že žaloba není důvodná. Smyslem odpůrčí žaloby dle ust. § 42a obč. zák. je možnost uspokojení věřitele z majetku, který ušel z dlužníkova majetku v důsledku odporovatelného právního úkonu. Jednou z podmínek úspěšnosti odpůrčí žaloby je skutečnost, že dlužníkovým právním úkonem byl zkrácen věřitel v uspokojení vymahatelné pohledávky. Jestliže dlužníkův právní úkon byl zhojen tím, že majetek od dlužníka vyvedený se k dlužníkovi opět vrátil, aniž by těmito právními úkony došlo k dalšímu ponížení majetku dlužníka, dosáhne těmito úkony věřitel toho, čeho chtěl dosáhnout odpůrčí žalobou a převodem majetku na dlužníka odpadla jedna z podmínek odpůrčí žaloby, neboť žalobce už zkrácen v uspokojení své vymahatelné pohledávky převodem majetku specifikovaném ve výroku rozsudku soudu I. stupně, není. Jestliže vlastníkem předmětných nemovitostí se byť po podání odpůrčí žaloby stal opět dlužník, byl odklizen důvod pro odpůrčí žalobu dle ust. § 42a odst. 1 a 4 obč. zák., neboť nic nebrání věřiteli výkonem rozhodnutí majetek dlužníka přímo postihnout. Proti tomuto rozhodnutí si ve lhůtě podal odvolání žalobce, který zdůraznil, že žalobce se od počátku domáhá pouze svých finančních prostředků a dlužník s přispěním všech svých rodinných příslušníků dělá vše proto, aby svůj majetek ochránil. Odpůrčí žaloba je svou podstatou žalobou na plnění, přičemž neúčinností právního úkonu se soud zabývá předběžně. Za situace, kdy žalobce byl nucen z důvodu jednání žalované změnit žalobní návrh a byl nucen podat další žalobu o neplatnost následné darovací smlouvy za trvání řízení o neúčinnosti smlouvy, kterou žalovaná vlastnictví nabyla, neměl soud žalobu zamítnout. Soud si  sám měl  vyhodnotit následný převod předmětného bytu žalovanou za trvání tohoto řízení jako neplatný, tuto neplatnost vyhodnotit jako předběžnou otázku a dále s vědomím toho, že je podána žaloba na neplatnost smlouvy, kterou se žalovaná majetku zbavila, přerušit toto řízení do skončení sporu o neplatnost darovací smlouvy tak, aby žalobce nebyl v žalobě o neúčinnost smlouvy úspěšný  a nemohl se domáhat již podruhé výkonu rozhodnutí z tohoto majetku, když poprvé se nemohl domoci majetku, neboť jej dlužník převedl na svou dceru. Postupem soudu byla porušena zásada, neboť žalobci nebyla poskytnuta ochrana jeho práv.  Není možné tolerovat dlužníkům a jejich rodinným příslušníkům hru na tzv. ping pong s věřitelem. Nesouhlasí s názorem soudu I. stupně, že dlužníkův právní úkon byl zhojen, když se majetek k němu vrátil. Tato skutečnost nastala až po 7 měsících a za zcela jiných podmínek. Kdyby dlužník svůj majetek nevyvedl v listopadu 2010, tak  by se věřitel úspěšně domohl výkonu rozhodnutí, protože v té době měl věřitel nejdříve splatnou částku  a nejdříve vykonatelnou vzhledem k dalším dlužníkům odpovídající hodnotě bytu. Po vyvedení majetku do dispozice dcery – žalované podal žalobce jako první žalobu o neúčinnost dané smlouvy. Kdyby žalovaná opětovně nevyvedla ze své dispozice tento majetek, tak by žalobce měl úspěch se svou odpůrčí žalobou a věřitel by se úspěšně domohl výkonu rozhodnutí. Je nesporné, že věřitel a žalobce byl zkrácen v uspokojení své vymahatelné pohledávky. Nebyl odklizen důvod pro odpůrčí žalobu, když není skončeno řízení o neplatnost darovací smlouvy, kterou žalovaná vyvedla předmětný majetek ze své dispozice. Jednáním žalované bylo věřiteli na škodu. Ze všech důvodů navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil k dalšímu řízení, příp. jej změnil  a žalobě vyhověl. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení rozhodnutí okresního soudu. Odvolání žalobce toliko s odkazem na právo na spravedlnost je nedostatečné. Žalovaná neměla a nemá zájem žalobce poškodit, všechny své úkony po podání žaloby dopředu avizovala (zpětný převod). Z podnětu podaného odvolání, které obsahovalo přípustné odvolací důvody ve smyslu ust. 205 odst. 2 o.s.ř., přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud I. stupně při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy,  z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o.s.ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění soudu  I. stupně jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení, když navíc skutková zjištění nebyla žádným z účastníků zpochybňována. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které soud I. stupně ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Shodně se soudem I. stupně má odvolací soud za to, že za situace, kdy se vlastníkem předmětných nemovitostí, byť po podání odpůrčí žaloby, stal opět dlužník, byl odklizen důvod pro odpůrčí žalobu dle ust. § 42a odst. 1 a 4 obč. zák., neboť nic nebrání věřiteli výkonem rozhodnutí majetek dlužníka přímo postihnout. Odvolací soud nesouhlasí s odvolatelem, že postupem soudu nebyla žalobci poskytnuta ochrana jeho práv. Skutečnost, že se žalobci jeví jednání žalovaných, či jejich rodinných příslušníků nemravným, či existence soudního sporu, v němž se žalobce domáhá určení neplatnosti následné darovací smlouvy, kterou žalovaná vlastnictví nabyla, není pro posouzení věci významné. I kdyby tato darovací smlouva byla shledána neplatnou nenastala by jiná situace, než která nastala v důsledku darovací smlouvy, kterou žalovaná darovala předmětné nemovitosti zpět svému otci Ing. Z. N. – dlužníkovi. Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně  dle § 219 o.s.ř.  jako věcně správný, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem a řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, netrpělo žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci či vadou zmatečnostní. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a  ze skutečnosti, že v odvolacím řízení byla procesně úspěšná žalovaná. Náklady odvolacího řízení žalované se stávají z odměny advokáta dle § 8 vyhlášky 484/2000 Sb. ve znění účinném do 1.3.2012, snížené dle § 18 odst. 1 téže vyhlášky  o 50%, tj. 4.500 Kč, neboť advokát žalovaného učinil pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání), jednoho režijního paušálu dle § 13 vyhlášky 177/96 Sb. za 300 Kč a 20% DPH ve výši 960 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení činí 5.760 Kč. Tyto náklady je žalobce povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í  :  Proti tomuto rozhodnutí  není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného k Nejvyššímu soudu v Brně  ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím  soudu,  který  ve  věci  rozhodoval  v  prvním  stupni,     dospěje dovolací soud  k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci   samé po právní stránce zásadní význam. V Ostravě dne 11.9.2012 Za správnost vyhotovení:                                                   JUDr. Zdeňka Táborská, v.r. Jana Řehánková                                           předsedkyně senátu