72Ad 1/2012-26         ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY       Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně V. Ž., bytem S. 283/5, Z., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 14. 11. 2011, č. j. X, ve věci zamítnutí žádosti o invalidní důchod,     t a k t o :   I. Rozhodnutí žalované ze dne 14. 11. 2011, č. j. X,   s e    r u š í  a věc   s e   v r a c í   žalované k dalšímu řízení.   II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.   III. Žalovaná   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.       O d ů v o d n ě n í :   Žalobou doručenou soudu dne 11. 1. 2012 žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí, protože nebyl objektivně zjištěn skutkový stav, který odpovídá kapitole IX oddílu A položce 6c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. To dokládá zprávy MUDr. P. ze dne 20. 12. 2011. Žalobkyně pro chronotropní inkompetenci nemůže vykonávat profesi tkadleny ani pokladní a prodavačky, má narušenou imunitu, nemůže podle lékaře pracovat ani ve směnném provozu ani v lese.   Soud si vyžádal přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně a doložení posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále i „MPSV“) v Ostravě.    Krajský soud provedeným řízením a dokazováním vzal za prokázané, že žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 15. 9. 2011, kterým žalobkyni zamítla žádost o invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk ze dne 2. 9. 2011 žalobkyně nebyla invalidní, protože u ní nastal z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokles její pracovní schopnosti pouze o 20 %. Toto posouzení potvrdil i lékař žalované v námitkovém řízení.    Dále soud vzal za prokázané, že u žalobkyně se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl stav po operaci mitrální chlopně pro insuficienci IV. stupně při získané chlopenní vadě s náhradou mitrální chlopně mechanickou protézou a plastikou trikuspidální chlopně, pooperačním atriovenikulárním blokem III, řešeným trvalou kardiostimulací. Tento stav odpovídal postižení uvedenému v kapitole IX oddílu A položce 6c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Pokles pracovní schopnosti vyhodnotila posudková komise o 50 % (dolní hranice rozpětí) vzhledem k celkovému postižení srdce se sníženou schopností fyzické zátěže. Jedná se o značný pokles výkonu i při úplné korekci vady, s podstatně sníženým výkonem při byciklové ergometrii. Jde o invaliditu II. stupně. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno komisí na září 2011, kdy skončila výplata nemocenských dávek.    Uvedená skutková zjištění soud opírá o listinné důkazy, a to napadené rozhodnutí žalované a posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Ostravě ze dne 2. 3. 2012, který byl rozhodujícím důkazem pro rozhodnutí soudu.    Přezkoumává-li krajský soud správní rozhodnutí žalované o nároku                  na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Proto v tomto řízení byl vypracován posudek posudkovou komisí MPSV v Ostravě. Krajský soud nezpochybnil závěr posudku posudkové komise MPSV pro jeho přesvědčivé odůvodnění a pro své rozhodnutí tento závěr posudku převzal.   Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.   Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla   a)  nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b)  nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c)   nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.    Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.   Podle § 2 odst. 3 poslední věta téže vyhlášky za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.    Podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud               ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.    Po provedeném řízení krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.    Jestliže u žalobkyně bylo prokázáno, že k datu napadeného rozhodnutí docházelo k poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o 50 %, je nutno žalobkyni k datu napadeného rozhodnutí považovat za invalidní v druhém stupni, a to od září 2011.    Krajský soud proto zrušil rozhodnutí žalované pro vady řízení, neboť žalovaná si ve správním řízení neopatřila důkazy v takovém rozsahu, aby byl prokázán skutečný stav věci. Současně krajský soud vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Žalovaná znovu ve věci rozhodne, přičemž bude vycházet z právního názoru krajského soudu, že žalobkyně je invalidní v druhém stupni od září 2011.    Úspěšná žalobkyně žádné náklady řízení neuplatnila, vzdala se jich, proto jí je soud nepřiznal. Žalovaná v tomto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 2 s. ř. s., § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).   P o u č e n í :     Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost k Nevyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení usnesení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské nám. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.    Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.    Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaje o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.    V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Olomouci dne 20. 3. 2012                     JUDr. Martina Radkova                 samosoudkyně