72Ad 42/2012-33                 ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY      Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně B. O., bytem S. 146,  proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, k žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 7. 2012, č. j. X, ve věci odnětí invalidního důchodu,                                 t a k t o :    I. Rozhodnutí žalované ze dne 30. 7. 2012, č. j. X, s e   ruší a věc se žalované  vrací k dalšímu řízení.  II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.  III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.              O d ů v o d n ě n í:  [1] Žalobkyně podala v zákonné lhůtě proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalované žalobu, ve které namítala, že nebyl zjištěn řádně skutkový stav.   [2] Krajský soud požádal o přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „MPSV“) v Ostravě, která toto učinila a soudu zaslala posudek ze dne 16. 11. 2012. Podle tohoto posudku byla shledána žalobkyně od 8. 7. 2012 i k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v I. stupni.    [3] Krajský soud provedeným řízením a dokazováním vzal za prokázané, že žalovaná napadeným rozhodnutím změnila své rozhodnutí ze dne 6. 4. 2012, č. j. X, tak, že žádost žalobkyně o invalidní důchod zamítla a od 12. 9. 2012 žalobkyni invalidní důchod odňala. Žalobkyni byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na základě posudku lékaře OSSZ Přerov pro pokles pracovní schopnosti o 35 % z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalovaná žalobou napadené rozhodnutí odůvodnila tím, že podle posudku lékaře žalované vydaném v námitkovém řízení žalobkyně nebyla invalidní, protože u ní nastal z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokles její pracovní schopnosti pouze o 30 %.    [4] Dále soud vzal za prokázané, že u žalobkyně se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla bipolární afektivní porucha, hodnocená jako středně těžká duševní porucha podle kapitoly V položky 4c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. s poklesem pracovní schopnosti nad dolní hranicí rozpětí o 35 % s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně trpí panickou poruchou a hraniční poruchou osobnosti, onemocnění se vyvíjí dlouhodobě, nejedná se o těžké postižení. Žalobkyně byla tedy invalidní, a to od skončení výplaty nemocenských dávek, tj. od 8. 7. 2012 a i k datu vydání napadeného rozhodnutí. Toto se podává z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Ostravě ze dne 16. 11. 2012.    [5] Uvedená skutková zjištění soud opírá o listinné důkazy, a to napadené rozhodnutí žalované a posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Ostravě ze dne 16. 11. 2012, který byl rozhodujícím důkazem pro rozhodnutí soudu.    [6] Přezkoumává-li krajský soud správní rozhodnutí žalované o nároku                  na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Proto v tomto řízení byl vypracován posudek posudkovou komisí MPSV v Ostravě. Krajský soud nezpochybnil závěr posudku posudkové komise MPSV pro jeho přesvědčivé odůvodnění a pro své rozhodnutí tento závěr posudku převzal.   [7] Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.   [8] Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla   a)     nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b)     nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c)      nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.      [9] Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.   [10] Podle § 2 odst. 3 poslední věta téže vyhlášky za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.      [11] Podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud               ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.    [12] Po provedeném řízení krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.    [13] Jestliže u žalobkyně bylo prokázáno, že k 8. 7. 2012 a k datu napadeného rozhodnutí docházelo k poklesu pracovní schopnosti žalobkyně nejméně o 35 %, je nutno žalobkyni k datu napadeného rozhodnutí považovat za invalidní v prvním stupni, a to od 8. 7. 2012 a tedy i k datu vydání napadeného rozhodnutí 30. 7. 2012.    [14] Krajský soud proto zrušil rozhodnutí žalované pro vady řízení, neboť žalovaná si ve správním řízení neopatřila důkazy v takovém rozsahu, aby byl prokázán skutečný stav věci. Současně krajský soud vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Žalovaná znovu ve věci rozhodne, přičemž bude vycházet z právního názoru krajského soudu, že žalobkyně je invalidní v prvním stupni od 8. 7. 2012.    [15] Úspěšná žalobkyně žádné náklady řízení neuplatnila. Proto jí soud žádné nepřiznal.    [16] Žalovaná v tomto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 2 s. ř. s., § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).     P o u č e n í :  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.    Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.    Kasační stížnost lze podat z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.    V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.         V Olomouci dne 18. 12. 2012   JUDr. Martina Radkova samosoudkyně