Pokud u rodičovského příspěvku v přechodných ustanoveních zákonodárce opomněl upravit poměry pro rodiče dětí narozených v březnu 2010, vztahují se i na ně přechodná ustanovení podle čl. VIII bodu 3 zákona č. 347/2010 Sb. Nepravou mezeru v zákoně soud překlene výkladem pomocí analogie legis.

73Ad 18/2011-25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REP UBL IKY Krajský so ud v Ostravě - pobočka v Olomouci ro zhod l samosoudkyní JUDr. Marti no u Radkovou v právní věci žalobkyně Mgr. M. H., b ytem U r. 10, P., proti žalo va nému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se síd lem v Pra ze, Na Poříč ním právu 1, o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 3. 5. 2011, č. j. KUOK 42026/2011, sp. zn. KÚOK/38305/2011/OSV-SP/481, ve věci rodičovského příspěvku, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olo moucké ho kraje ze dne 3. 5. 2011, č. j. K UOK 42026/2011, s e r u š í a věc s e v r a c í žalo va nému k dalšímu říze ní. II. Žalobk yni se ná hrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á. III. Žalo va ný n e m á prá vo na ná hrad u nákladů říze ní. O d ů v o d n ě n í :  [1] Podanou žalobou se ža lobk yně do máha la pře zko umá ní rozhodnutí označeného s hora , jímž p rá vní předchůdce žalo va né ho zamítl námitky proti rozhodnutí Úřadu práce v Přerově ze dne 28. 2. 2011, č. j. 627/11/PRA/1, k terým bylo to to rozhodnutí po tvrze no a námitky proti němu za m ítnuty. Ro zhod nutím Úřadu práce Přerov byla žalobkyni zamítnuta žádost o volbu nároku na dávku státní sociální podpory rodičovský p říspě vek v základní výměře od měsíce února 2011. [2] Žalobkyně v žalobě uvedla, že žádost o rozhodnutí o vo lbě nároku na pokračování -2- 73Ad 18/2011  rodičovský příspě vek v základní výměře (do tří let věku dítěte) podala 21. 2. 2011. Dne 28. 2. 2011 byla žalobkyni tato žádost zamítnuta a té hož dne jí byl přiznán rodičovský příspě vek ve výši 7.600 Kč od listopadu 2010. Podle od ůvod ně ní zamíta vé ho rozhodnutí žalobkyně nepodala žádost v záko nné lhůtě, tj. do 31. 12. 2010, protože volb u je nutné provést do ko nce kalendářního měsíce, v němž dítě dosáhlo věk u 9 měs íc ů. Dcera žalobkyně se narodila 25. 3. 2010 a devíti měs íc ů dosáhla v prosinci 2010. Zákonem č. 117/1995 Sb. však tako vá lhůta podle záko na účinné ho do 31. 12. 2010 stano vena neb yla. V od volá ní žalobkyně nam ítla , že neb yla vůbec informo vá na , že od 1. 1. 2011 nebude m ít vůbec mo žnos t volb u rodičovského příspě vk u v základní výměře p ro vést. Ža lobk yně b yla přechodnými usta no ve ními čl. V III bodu 3 záko na č. 347/2010 Sb. znevýhod ně na proti rodičům dětí, které byly k 1. 1. 2011 starší 10 měs íc ů a mladší 23 měs íc ů, a niž by k tomu existovaly objektivní a ro zumné důvody, sled ujíc í legitimní cíl a dosahují ho přiměřenými prostředky. No vela zruši la možnost pro vés t volb u nároku na příspě vek v zák lad ní výměře do 21 měsíců věk u d ítě te a tuto hra nici posunula na 9 měs íc ů věk u d ítěte . Podle no ve ly v souvislosti s úspornými opatřeními mohli provést rodiče dětí, které k 1. 1. 2011 byly starší 10 měsíců ži vota , ale mladší 23 měsíců volbu do konce února 2011. To však nelze na žalobkyni aplikovat, protože její dcera neb yla k 1. 1. 2011 starší 10 měs íc ů. Podle doslovného výkladu zákona rodiče dětí naro ze nýc h v březnu 2011 fakticky nemohli vo lbu provést. Sb írka záko nů, ve které byl změnový záko n uveřejněn, b yla ro zeslá na 8. 12. 2010. Podle výkladu sprá vníc h orgánů by muse li rodiče provést volbu me zi nab ytím p latnos ti a účinnosti záko na. To by však mo hlo nastat po uze te hd y, pok ud by o tom byli pouče ni anebo by sami iniciativně vyhledali v příslušné Sbírce zákonů no ve lu a doká za li na svůj př ípad aplikovat přechodná usta no ve ní. To je však v příkrém ro zporu s účelem rodičovského příspěvk u a s myslem přechodnýc h us tano ve ní. Sprá vními orgány provedený výklad je i protiústavní, protože upření možnosti volb y rodičům, kteří jako právní laici nestudují pravidelně Sb írku záko nů a v důsledku překotného přijímání no vé právní úpravy a jejího uvádění do praxe neobdrží od správního orgánu informaci, která by jim volb u umožnila, porušuje p rincip y materiálního právního státu a je výra zem přepjatého formalismu. Podle us tále né judikatury Ústavního soudu jso u orgány veře jné moci povinny usta no ve ní jed nod uché ho prá va i nterp reto vat a aplikovat primárně z po hled u účelu a smys lu ochrany ústa vně garantovaných základních práv a svobod. Ja zyko vý výk lad se s tím m ůže dostat do ro zpo ru. Úm ys lem zákonodárce v so uze né věci jistě neb ylo upřít rodičům tzv. bře zno výc h dětí volb u nároku na rodičovský příspěvek v základní výměře v důsledku jejich neinformování správními orgány a neposkytnutí dostatečné doby pro informování adresátů veře jné správy, když pro ni ji nak splňují podmínky. Beneficium dostatečné volb y, které mělo zm ír nit důsledky nepra vé retroaktivity vytvoře ním dos tateč né ho časového prostoru pro seznámení adresátů s no velo u a pro up latně ní žádosti, b ylo fakticky rodičům březno výc h dětí upře no, což tyto rodiče zne výhodni lo oproti rodičům dětí naro ze nýc h mimo březe n 2010. Podle sdělení ža lo va ného pro Veřejné ho oc hrá nce práv (jme no vitě vyjádření ředitele odboru rodiny a dá vko vých s ys témů ze dne 2. 2. 2011 č. j. 2011/4677-21) byla zkrácená lhůta pro volb u zvole na tak, aby rodiče měli dostatečný čas ji provést, a le aby nedochá ze lo k velkému přepočtu dá vek za několik měs íc ů zpě tně; současně se muselo poč íta t s ro zložením agendy na úřadech práce i v souvislosti s jinými opatřeními. Jako optimální se je vilo ro zlo žit tuto agendu od prosince 2010 do úno ra 2011, tj. max. s přehodnocením dá vek za leden v únoru 2011. Kratší lhůta pro bře zno vé děti tedy byla zvo le na s ohledem na organi zač ní problémy. Podle ža lobk yně obava z mo žné ho přetížení úřed ník ů nemůže být pokračování -3- 73Ad 18/2011 legitimním cílem ome ze ní úči nné možnosti volb y ná rok u a pok ud by to mu tak bylo, tak toto opatření ne ní přiměřené. Lze si jistě představit mé ně intrusivní způsoby, jako např. prodloužení doby pro ro zhod nutí ex lege.  [3] Původní žalo va ný ve s vém vyjádření uvedl, že správní orgán I. stup ně zjistil sta v, o němž ne jso u d ůvod né pochybnosti. Ža lobkyně podle p řechod nýc h usta no ve ní záko na č. 347/2010 Sb. měla provést volb u nároku do ko nce roku 2010, podala ji však 21. 2. 2011. Obsa ho vé zně ní no vely je jed no značné a ne nab ízí jiné možnosti výkladu a následné aplikace, než jaké provedly správní orgány obou stupňů. Podle původního žalo va né ho se nemůže jedna t o nesprá vno u aplikaci přechodných us tano ve ní, neboť se žalobkyně vůbec netýka jí. Její dcera neb yla k 1. 1. 2011 starší 10 měs íc ů. Pokud by přís luš né us tano ve ní p ůvod ní žalo va ný vyloži l jiným způsobem, podstatně by tím pro účastník y řízení na rušil právní jistotu týka jíc í se je ho ro zhodo vac ího procesu. Původní žalo va ný odká za l o hled ně teleologického výkladu na právní vě tu ná le zu sp. zn. I. ÚS 403/03, podle které mj. po opuštění fo rmali zo va né ho rámce výklad podléhám pravidlům, která ne moho u být form ulo vá na s vé volně a musí vyc há zet z ustálené rozhodovací p ra xe. Podle nále zu sp. zn. IV. ÚS 279/95 je důležité nikoli v to, co zákonodárce vyjádřit chtěl, ale to, co nako nec vyjádřil. Již z ná zvu záko na č. 347/2010 Sb. plyne, že šlo o úsporná opatření v sociální oblasti, proto tato norma patří me zi ty normy, které výslovně vyjadřují s vůj úče l. Podle žalo va né ho šlo na základě no vely o změ nu parametrů rodičovského příspěvku v ná va znosti na úsporná opatření. P ůvodní žalo va ný připustil, že formulace p řechod né ho usta no ve ní ne lze po va žova t za šťastné (ba lze dokonce pochybovat o tom, že šlo o zá měr zákonodárce), avšak jakkoli nešťastná konstrukce přechod né ho us ta no vení nemůže být překlenuta teleologickým výkladem. V případě ža lobk yně by se jednalo o aplikaci contra legem. K námitce žalobkyně o nee xiste nci objektivních a rozumných d ůvod ů ke zvýhodnění určité skupi ny rodičů kontruje původní ža lo va ný, že tyto d ůvod y jso u obsaženy v d ůvodo vé zprá vě, sněmovní tisk č. 155/0, část 1/2, bod C, k části čtvrté . Volba rodičovského příspě vk u ne ní povi nností rodiče. Ačkoli žalobkyně tuto lhůtu měla zkrácenou o dva měs íce a legisvakanční lhůta b yla krátká, ani to nemohlo umo žnit žalobkyni provést volb u do konce února 2011. Pro to že žalobk yně podala žádost o rodičovský p říspě vek i o je ho volb u 21. 2. 2011, ne měl Úřad práce Přerov o žalobkyni žád né informace, takže ji nemohl o změ ně informovat a na víc platí zásada, že práva nále že jí bdělým. Proto nelze poc hybo vat o pro vede ném výkladu ani z hlediska teleologického, ja zyko vé ho, logického ani historického.  [4] V replice žalobkyně přiložila s tano visko Veřejného ochránce práv ze dne 23. 8. 2011 v její věci. Stanovisko veřejné ho oc hrá nce prá v, zas lané k doplnění argumentace ža lobk yní, na víc proti ža lobě uvád í o ro zlo žení, že rodiče dětí naro ze nýc h v březnu měli provést volbu do konce roku 2010, rodiče dubno výc h dětí do 31. 1. 2011 a rodiče dětí naro ze nýc h od úno ra 2009 do února 2010 do 28. 2. 2011. Podle sdělení ža lo vané ho MPSV byli pracovníci krajsk ýc h úřad ů upo zorně ni na nárůst agendy a zkrácené období na ak tuali začním semináři 18. a 19. 11. 2010, přičemž b yli vyzváni, aby o této situaci neprodleně informovali přísluš né odbory úřad ů práce vče tně doporučení, aby úřad y práce i nformo valy zejmé na rodiče dětí na roze nýc h v březnu a dubnu 2010 o změ ně nýc h lhůtách a vyzvaly je k případ nému provedení volb y v řádném termínu. Na tuto skutečnost upo zorňo vala i i nformace OK dá vek (software určený pro správu dá vek státní sociální podpory), zasla ná metodikům a i nfo rmatik ům jed notlivýc h úřadů práce dne pokračování -4- 73Ad 18/2011  29. 11. 2010. Současně byl upra ve n mechanismus výběru případů, u nic hž se nab ízí tisk upo zorně ní na blížící se konec lhůty pro uplatnění volb y. V ýběro vá podmínka byla upra ve na tak, aby respektovala jako novou devítiměs íč ní lhůtu, tak i speciální ošetření případ ů dětí, na které se vztahuje přechodné usta no ve ní. Tuto ve rzi obdržely úřad y práce na semináři pro vedo uc í a metodiky státní sociální podpory dne 14. 12. 2010. Podle stanoviska Veřejného oc hrá nce práv by podle doslovného výkladu přec hod nýc h usta no ve ní rodiče březno výc h dětí volb u fakticky provést nemohli. Přechodná usta no ve ní neb ylo ještě možné aplikovat, neboť tyto děti k 1. 1. 2011 nebyly starší 10 měs íc ů. Proto je třeba odmítnout ja zyko vý výklad přechodných usta no ve ní zákona č. 347/2010 Sb., neboť ne ní v souladu s ústavním pořádkem. Správní orgány měly naopak použít teleologický výklad z hlediska smyslu a účelu „třírychlostního“ rodičovského příspě vk u, jeho ž základním atributem je - při dodržení dalš íc h záko nnýc h podmínek – možnost zvolit si takový zp ůsob čerpání, který žadateli vyho vuje . Jestli že zákonodárce měl na mysli zm ír nit negativní d ůsledk y nepra vé retroaktivity u zkrácení doby pob írá ní rodičovského příspěvku v zák lad ní výmě ře z 21 měsíců na 9 měs íc ů pro jednu skupi nu rodičů, při zac ho vání požada vk u ústa vně konformního výkladu právního předpisu nelze toto opatření ub írat rodičům dětí naro ze nýc h v březnu 2010.  [5] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. záko na č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve zně ní pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v me zích žalob níc h bodů a při pře zko umá ní rozhodnutí vyc há ze l ze skutko vé ho a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 3. 5. 2011.  [6] Ze správního spisu krajský so ud z hlediska ža lob níc h bodů zjistil, že 21. 2. 2011 žalobkyně požádala o rodičovský příspě vek. Téhož dne žalobkyně požádala o potvrzení nároku na dávky (náhrady) o vli vňujíc í nárok a výši rodičovského příspě vk u. Na tomto formuláři žalobkyni OSSZ v Přerově 21. 2. 2011 potvrdila, že žalobkyni vznikl nárok na pe ně žito u pomoc v mateřství od 20. 2. 2010 do 3. 9. 2010 v denní výši 309 Kč. Ste jné ho dne podala ža lobk yně žádost o ro zhod nutí o volbě nároku na rodičovský příspě vek do 3 let věk u d ítěte v zák lad ní výměře.  [7] Dne 28. 2. 2011 ro zhod l Úřad práce v Přerově o žádosti žalobkyně o volb u nároku na rodičovský příspě vek v základní výmě ře od února 2011 tak, že ji zamítl, protože žalobkyně žádost nepodala do 31. 1. 2010. Dne 28. 2. 2011 byl ža lobk yni přiznán rodičovský příspě vek ve výši 7.600 Kč od listopadu 2010. Dne 28. 2. 2011 byl da lším ro zhod nutím žalobkyni sníže n rodičovský příspěvek na částku 3.800 Kč měs íč ně od 1. 1. 2011.  [8] V od volání žalobkyně uvedla, že na tříletou va riantu rodičovského příspěvk u měla nárok, p roto že před na ro zením dcery b yla zaměst na ná a pobírala peněžitou pomoc v mateřství. Dále žalobkyně namítla, že neb yla informo vá na o no ve le zákona tak, že by mě la požádat o vo lbu nároku ještě před jeho úči nností. Koncem roku 2010 b yla nuce na řešit zdra votní stav s vůj i obou dětí, o c hybě v záko ně a b ře zno vých dětech našla žalobkyně i nfo rmace na internetu až zpětně. Chyb u při znalo i ministerstvo, žalobkyně odkázala na inte rne to vou adresu s tímto prohlášením. Dne 14. 3. 2011 byly Ústavním soudem shledány okolnosti p řípra vy záko na jako neregulérní. Tak b yla žalobkyni zp ůsobena ztrá ta 57.000 Kč pokračování -5- 73Ad 18/2011  a ža lobk yně má možnost při výdělk u ome ze nou kvůli alergii své dcery i zdravotním důvod ům druhé ho d ítěte , které nemůže na vš tě vova t školku. Po třech letech se žalobkyně musí vrá tit do zaměstnání a čtvrtý rok jí b ude rodičovský příspě vek odebrán. Pokud mě la žalobkyně pob írat rodičovský příspě vek podle automaticky přidělené varia nty, nemo hla by odpracovat ani půl úva zk u, což by vedlo ke ztrátě zaměs tná ní, a to v okrese, kde je ne zaměs tnanos t vysoká.  [9] Podle postoupení od vo lání ne měl Úřad práce v Přerově v databázi akti vní žádost žalobkyně o rodičovský příspěvek a proto jí ne zas ílal informaci o no vele záko na č. 117/1995 Sb.  [10] Podle napadeného ro zhod nutí Úřad práce v Pře ro vě zjistil stav věci, o němž nelze mít d ůvod né pochybnosti a vyc há ze l z to ho, že žalobkyně nepodala žádost ve lhůtě sta no ve né § 30 odst. 1 písm. c) zákona č. 117/1995 Sb. a čl. VIII bodu 3 záko na č. 347/2010 Sb. Tato lhůta uplynula 31. 12. 2010. Od vo lací orgán muse l vyc há zet jen ze skutečnosti, že žádost v uvede né lhůtě neb yla podána. Na žalobkyni nelze aplikovat přec hod né usta no ve ní, protože žalobkyně nepodala žádost do konce roku 2010 a je jí d ítě neb ylo k 1. 1. 2011 starší 10 měs íc ů. Lhůty jso u záko nem ta xa tivně sta no ve ny, jde o lhůty prekluzívní, jejichž překročení záko n nepřipouští. Správní orgán je vá zá n platnými právními předpisy a to bez o hled u na zp ůsob jejich předkládání a přijetí zákonodárnými sbory České republiky. Ne lze ani přihléd no ut ke skutečnosti, že Ústavní so ud zákon č. 347/2010 Sb. zrušil, protože zruše ní je účinné až od 1. 1. 2012. Ná mitk y žalobkyně, že jí b yla automaticky přidělena čtyřletá varia nta rodičovského příspě vk u, že žalobkyně hodlá nas to upit do zaměs tná ní ve třech letech věk u dcery a že ztráta zaměstnání by měla nepřízni vý dopad na fi nanč ní situaci rodiny, vzal na vědomí, ale s ohledem na uvede né jso u bezpředmětné. Od vo lací orgán posoudil od volá ní ža lobk yně i tak, zda se nejednalo o žádost o prominutí zmeškání lhůty. Žalobkyně však ne uvedla žádno u překá žk u, která by jí bránila p rovés t úko n a že tato překážka pominula. [11] Krajský so ud dospěl k zá věru, že žaloba je d ůvod ná.  [12] Podle § 1 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, státní sociální podporou se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích.  [13] Podle § 30 odst. 1 písm. c) záko na č. 117/1995 Sb. ve zně ní úči nném do 31. 12. 2010, rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, má nárok, není-li dále stanoveno jinak, na rodičovský příspěvek od kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, v němž dítě dosáhlo 21 měsíců, do 3 let věku tohoto dítěte v základní výměře, pokud neprovedl volbu nároku podle písmene a), jestliže 1. rodiči vznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství, peněžitou pomoc nebo nemocenské poskytované v souvislosti s porodem z důvodu porodu nebo převzetí dítěte zakládajícího nárok na rodičovský příspěvek, a 2. rodič nejpozději do konce kalendářního měsíce, v němž dítě zakládající nárok na rodičovský příspěvek dosáhlo 21 měsíců věku, provedl volbu nároku na rodičovský příspěvek v základní výměře. pokračování -6- 73Ad 18/2011  [14] Podle § 30 odst. 1 písm. c) záko na č. 117/1995 Sb. ve zně ní úči nném od 1. 1. 2011 do 31. 3. 2011, i do 31. 12. 2011 (tedy i ke dni vydá ní napadeného rozhodnutí), se ve výše uvedeném textu změni la č ís lo vka „21“ na č íslo vk u „9“.  [15] Podle čl. V III bod 3 záko na č. 347/2010 Sb. jestli že rodič, který má nárok na rodičovský příspěvek, pečuje o dítě zakládající nárok na rodičovský příspěvek, které je ke dni 1. ledna 2011 starší 10 měsíců života, ale mladší 23 měsíců života, m ůže nejpozději do konce února 2011 provést volbu čerpání rodičovského příspěvku v základní výměře. Splnění podmínky uvedené v § 30 odst. 1 písm. c) bodě 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstává nedotčeno.  [16] Podle ná le zu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/2010 ze dne 1. 3. 2011, č. 80/2011 Sb., zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, se ruší uplynutím dne 31. prosince 2011.  [17] Spornou otá zko u v so uze né věci byl výklad a aplikace přechodných usta no ve ní, jme no vitě s hora citova né ho čl. V III bodu 3 zákona č. 347/2010 Sb., a to v ko nte xtu staré a no vé právní úpravy a v souladu s úče lem záko na č. 117/1995 Sb.  [18] K námitce ža lobkyně , že záko n č. 347/2010 Sb. byl zruše n ná le zem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/2010 ze dne 1. 3. 2011, č. 80/2011 Sb., so ud konstatuje, že nále z zruši l záko n č. 347/2010 Sb. až ke dni 31. 12. 2011, nejde o správní trestání a soud pro vád í pře zk um v so uze né věci ke dni vydá ní napadeného rozhodnutí. Proto te nto nále z, i s ohledem na celý ko nte xt souze né věci a důvod y zruše ní záko na č. 347/2010 Sb. v nále zu uvedené, nemá vli v na so uze no u věc .  [19] V so uze né věci dospěl so ud k zá věru, že sporná o tá zka se týká me zery v záko ně a nepra vé retroaktivity, neboť skutečnosti pro řešení sporné prá vní otá zk y nastaly za účinnosti právní úp ra vy úči nné do 31. 12. 2010 (zejména porod dcery žalobkyně v březnu 2010) a p řechod ná usta no ve ní se poc hybe ním zákonodárce podle doslo vné ho výkladu netýka la dětí naro ze nýc h v březnu 2010. Soud byl proto povine n spornou otá zk u odpovědět, a to za použití všec h dostupných i nterp retač níc h metod.  [20] Pokud zákonodárce opomene upra vit z jaké hokoli v d ůvod u nějakou právní materii a dojde k legislativní chybě, jako první se s tanda rdně po užije metoda výkladu pomocí analogie legis, tj. výk lad podobným usta no ve ním záko na. Ne jbli žš í právní úpra vo u pro př ípad ža lobk yně jso u prá vě případy upra ve né přec hod ným usta no ve ním – č lánke m V III bodem 3 zákona č. 347/2010 Sb. Proto se na ža lobk yni vzta ho va la u volby nároku na čerpání rodičovského příspěvku lhůta podle to hoto usta no ve ní, tj. do ko nce úno ra 2011.  [21] Takový výk lad je ro vně ž v so ulad u ús ta vně-konformním výkladem a výkladem za pomoci pri ncipů, které přic há zejí v úva hu te hd y, když ne ní výslovně věc zákone m up rave na (ze jmé na v so ulad u se zásadou legitimního očekávání žalobk yně , zásadou in dubio pro libertate, s principem proporcionality, s ohledem na základní prá va a s vobod y žalobkyně – prá vo vlastnické, právo na oc hra nu rodiny a sociální oc hra nu). pokračování -7- 73Ad 18/2011  [22] Soud po užil i teleologický výklad, a to s ohledem na účel záko na č. 117/1995 Sb., jímž je podpora rodin a dětí. Na tom nic ne změ nila ani úsporná opatření, neboť ta se mohla podle komplexního výk lad u vzta hova t na případy, které neb yly s vými sk uteč nos tmi zalo že ny v mi nulos ti.  [23] Při výše uvede ném ro zhod nutí se so ud ztotožnil s arg ume ntac í žalobkyně a Veřejného oc hrá nce práv a dále přijal za své a vyc há zel z následujícího.  [24] V kontinentálním právu (vče tně naše ho) platí zásada, že soudce (a stejně i jiný orgán podle záko na k ro zhod nutí po vola ný) je po vine n o věci, k jejímuž rozhodnutí je přís luš ný, ro zhod no ut. Ta to zásada b yla poprvé výslovně vyjádřena v čl. 4 fra nco uzské ho Code ci vi l z roku 1804, který nedo voluje soudci, aby odmítl rozhodnutí z důvod u „mlče ní, nejasnosti či nedostatečnosti zákona“. Soudce, který by tak učinil, by se p ro vinil „odmítnutí spravedlnosti“ (latinsky: denegatio iustitiae nebo též abnegatio iustitiae). Tu pak vzniká antinomie spoč íva jíc í v tom, že soudce musí rozhod no ut, i když mu záko n neř íká jak. Musí si pomoci interpretací, resp. ana logi í, a to někd y tak extenzivní, že už ve skutečnosti jde o dotvoření prá va. Ro zhod no ut však m ůže je n podle prá va. Rozhodl-li tedy, rozhodl podle prá va, tak že se nemo hlo jedna t o me zeru v právu. Podle té to koncepce, která ovše m ne ní při jímá na jednomyslně, je tedy právní s ys tém úplný. E xistují jen me zery v záko ně, ale nemo ho u e xisto vat mezery v právu. … Intertemporální usta no ve ní no vé ho právního předpisu, která bývají umís tě na na je ho konci, zpra vidla vyc há zejí ze zásad y, že právní vztahy vzniklé před je ho úči nností se spravují ode dne účinnosti nové právní normy novou nebo před účinností no vé právní no rmy právní normou dřívější. Tuto obecnou zásad u ovše m bývá v legislativní pra xi třeba vyjádřit podrobněji, resp. konkreti zo vat a eve nt. modifikovat pro jed notlivé specifické otázk y, zejména např. pro běh lhůt, které začaly bě žet za prá va starého a pokračují za práva no vé ho atd. (s ro v. Knapp, V.: Teorie prá va , 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 1995, rubriky 163 a 393).  [25] V so uze né věci jde o výkladově slo žitý případ, který defi nuje např. doc. JUDr. Zdeněk Kühn ve své monografii: Aplikace prá va ve slo žitýc h p řípadec h. K úloze prá vníc h principů v judikatuře. Praha. Karolinum 2002, s. 45. Jde o ustanovení právních předpisů, která připouštějí rů zný výklad, ustanovení právních předpisů, z nichž nevyplývá žádný jednoznačný výklad za použití standardních interpretačních pravidel, popřípadě další případy, v nichž právní předpis dává soudci jistou míru uvážení, případy rozporu aplikované právní normy v jejím apriorním významu s jinou právní normou, eventuálně případy napětí m ezi funkcionálním smyslem práva a doslovným významem textu (či dokonce případy napětí m ezi funkcionálním smyslem práva a jakýmkoliv možným výkladem textu právního předpisu, k němuž m ůže interpret dojít na základě standardních interpretačních argumentů.  [26] Soud rozhodl za použití dá le citova nýc h interp retač níc h metod a za použití cito va nýc h principů (zásad), mj. i v so ulad u se zásadou in dubio pro libertate. Podle ní platila lhůta pro podání žádosti o volbu u ža lobk yně do ko nce února . Nelze dospět k zá věru, že se na ža lobk yni přechodná usta no ve ní nevztahují a vzít jí možnost volb y. B ylo by to v ro zporu s principem rovnosti a smys lem p řechod nýc h usta no ve ní, a žalobkyně by b yla nuce na s obecnými zásadami fungování prá va jedna t podle právní úpravy platné, ale ne úči nné. A to na víc v ne úmě rně krátké pokračování -8- 73Ad 18/2011 legisvakanční lhůtě, kdy nemě la ža lobk yně faktickou mo žnos t se s novou právní úpra vo u seznámit a kterou nemohla nijak předvídat.  [27] Vzhledem k přijatému ro zhod nutí so ud již nezjišťoval, zda správní orgán I. stup ně o žalobkyni věděl či nikoli (aby ji info rmo val o no vé prá vní úpravě), neboť to nemá za dané situace význam. Soud podotýká, že opravné prostředky slouží k nápra vě vad nýc h ro zhod nutí sprá vníc h orgánů prvního stup ně. Absurdní výklad záko na se nepřipouš tí. Právní normy jsou pro lidi (k užitk u) a ne na překážku živo ta – omne ius hominum causa constitutuum (srov. Ivo Telec: Metodika výk lad u prá vníc h předpisů. Prá vně he rme ne utická technika. Nakl. Doplněk, Brno 2001, str. 25 a násl.).  [28] Pokud se podle dos lo vné ho výk lad u přechodná us tano ve ní podle čl. V III bod 3 zákona č. 347/2010 Sb. na žalobkyni ne vzta hují, a přitom jiná, která by se na ni vzta ho va la, nee xistují, zá věr, že ža lobk yně vůbec žádost podat nemo hla a nemohla ji podat ve lhůtě do konce února 2011, by byl nesmyslný zá vě r, bez rozum né ho či spraved livé ho smys lu (sro v. Ivo Telec: Metodika výkladu prá vníc h předpisů. Prá vně he rme ne utická technika. Nakl. Doplněk, Brno 2001, str. 25).  [29] Teleologická metoda výkladu se používá v případě tě žkých případ ů (hard cases) a tak, abychom se vyhnuli nepříjemnostem a nesmyslům (s ro v. Telec: Metodika výkladu právních předpisů. Prá vně herme ne utická technika. Nakl. Doplněk, Brno 2001, str. 27 n.). Sprá vný je cíl, je ho dosažením je nap lněn po žada vek, aby co nejvě tš í počet osob, vá za ných předpisem, mohl podle s vého ne jlepš ího vědomí a svědomí s vobod ně uplatnit vyvinutí nebo ro zvi nutí svých osobních vlastností, schopností, vloh a nadání za úče lem osobního vývo je a zrá ní, a to nikoli na úkor jiné ho nebo př írody (s. 28 in Ivo Telec: Metodika výkladu prá vníc h předpisů. Právně hermeneutická technika. Nakl. Doplněk, Brno 2001).  [30] Státní moc má podle čl. 2 odst. 2 Ústavy s lužebno u roli. Ta nemůže spočívat v tom, že státní moc nevyřeší případ žalobkyně a na víc zame zí jakémukoliv řešení, tj. nedá ji fakticky žádno u možnost volbu nároku p ro vést, ačkoliv všic hni ostatní rodiče s nárokem na rodičovský příspěvek ji mají.  [31] Te lec ústavní konformitu s čl. 1 Ús ta vy spatřuje i v zákazu své vo lné volb y nebo použití prá vníc h nástrojů regulace lidského cho vá ní bez rozumného smys lu, v záka zu nezve řejňo vá ní, nejasnosti, nepředvídatelnosti nebo ne určitos ti právního řádu a záka zu právní nejistoty z to ho vyp lývajíc í, v oc hra ně práv nabytýc h v dobré víře a v záka zu nepředvídatelnosti a nevypočitatelnosti výko nu státní moci (sro v. Ivo Telec: Metodika výk lad u prá vníc h předpisů. Prá vně herme ne utická technika. Nakl. Doplněk, Brno 2001, str. 29, 36).  [32] Podle Mlsny (Petr Mls na: Vá za nost soudce prá vem a zákone m a me zery v právu a jejich vyplňo vá ní, zdroj: www.mvcr.cz/soubor/spravni-pravo-lg-4-11w- mlsna-pdf.aspx, str. 9 a násl.) nejčastěji jsou právní principy používány v souvislosti s vyp lňo vá ním me zer v právu, které jsou legislativně nechtěným je vem naruš ujíc ím princip právní jistoty. Zejmé na pra vé me zery pak o vli vňují také ús ta vní konformitu právníc h předpisů. … Právní norma ne ní použitelná prá vě proto, že vykazuje vnitř ní rozpory, a jde o legislativní „nedodělek“, ze kterého nelze seznat úmysl zákonodárce. Současný ro zvo j prá vní vědy a tvorb y prá va připouští možnost ko nsta to vat, že me ze- ry v právu e xistují a že se tedy nejed ná o ryze ideologický problém. Při klasifikaci pokračování -9- 73Ad 18/2011  a pozná vá ní mezer v právu je ovše m třeba dbát to ho, aby zjišťo vá ní me zer v právu a jejich překonávání ne vedlo k libovůli aplikujícího orgánu vytváře t si pro rozhodová ní ve věci vlastní materiální pravidla. Striktní odlišení me zer v prá vu od úva h de lege ferenda je nutné pro zajištění principu právní jistoty na jed né stra ně a principu denegatio iustitiae na straně druhé. … Pok ud tedy připustíme te zi, že existují mezerovité právní normy, které neobsahují vyče rpá vajíc í věc no u úpravu směřující k jejich řádné aplikaci, mus íme vyřešit situaci, kdy se adresát tako vé me zero vité právní normy m ůže domoci své ho nároku před soudem, který o všem nemůže použít normativně zakotve ný základ pro rozhodování v tako vé věci. Akceptujeme-li tezi, že v demokratickém právním státě, kte rým Česká rep ub lika bezesporu je, nelze rezig no vat na pri ncip denegatio iustitiae, vzniká nutně napětí mezi nemožností soudu odmítno ut ro zhodo vat ve věci a mezerou v právní normě , kterou soudce má v da ném případě aplikovat. Takový konflikt vyúsťuje větši nou v povinnost soudu me zeru v p rá vní normě vyp lnit, a to pomocí ob vyk lých výk lado výc h metod. Ka ždá existence mezery v právu s sebou nese d vě otá zk y, které musí být zodpo vě ze ny: za prvé, co jsou to me zery v právní normě , resp. v záko ně, a za druhé, jak mají být tyto me zery vyplněny. … Dále e xistují v právu tzv. nepra vé me zery, kdy zákonodárcovou vůlí při přijímá ní právního předpisu sice bylo upra vit určitou problematiku v celé je ho úplnosti, nicméně v právní úpra vě se neobjevuje hmotná úpra va pro řešení skuteč nos tí, ačkoliv p ůvod ní vůlí normotvůrce b ylo tyto skutečnosti upra vit. Te nto prostor neprá va vzniklého nepravými mezerami ne lze oddělit od věcné úpra vy. V této souvislosti vzniká za jímavá o tá zka, zdali soudce m ůže při rozhodování sporu, kde chyb í hmotná či procesní úpra va, řízení přerušit a podat Ústavnímu soud u návrh na zruše ní zákona pro ro zpor s čl. 1 odst. 1 Ús ta vy ČR, tj. s principem, že Česká republika je demokratickým právním řádem, a niž by si mo hla do volit po nec hat v p latnos ti právní úp ra vu me zero vito u v takovém ro zsa hu, že by to bylo v ro zporu s požada vk y právního státu a principem spravedlnosti. Nepravá me zera v záko ně by podle mého ná zoru b yla derogačním důvodem pouze , pokud by p roje v zákonodárcovy vůle ne našel odraz v zákoně v rozsahu, jenž by záko n činil aplikovatelným při využití všec h dostup nýc h interpretačních metod či jejich vzájemné kombinace. … Podle ná zoru Ús ta vního soudu je jed ním ze zák lad ních znak ů a předpokladů právního státu a naplňo vá ní principu právní jistoty takové uspořádání státu, kdy ka ždý, fyzická i právnická osoba, m ůže mít důvě ru v prá vo . Podstata právní jistoty spočívá ted y v tom, že se každ ý může spo léha t na to, že mu stát poskytne efektivní oc hra nu je ho práv a že mu státní moc dopomůže k realizaci jeho subjektivního p ráva , bude-li mu v tom někdo neprávem bránit, a záro ve ň spoléhat na to, že ho stát postihne záko nem předvídanou sa nkc í za to, že po ruši l právní předpis, a konečně na to, že ho nepostihne sa nkc í, jes tli že právní předpis neporušil. V uvedeném tkví důvod, proč prvním předpokladem jistoty v oblasti aplikace prá va je seznatelnost právní normy, resp. seznatelnost právního stavu a předvídatelnost právního ro zhod nutí.  [33] Podle čl. 51 odst. 1 legislativních pravidel vlády (ve znění us nese ní vlád y ze dne 11. led na 2010 č. 36, zdro j: http://www.vlada.cz/assets/ppov/ lrv/legislativn__pravidla_vl_dy.pdf) v přechodném us tano ve ní právního předpisu může být například sta no ve no, a) že na právní vztahy vznik lé přede dnem nabytí účinnosti no vé ho právního předpisu se vztahují dosavadní právní předpisy, pokračování -10- 73Ad 18/2011 b) jakým způsobem, popřípadě v jakém období, mají být právní poměry uvedeny do souladu s no vým právním předpisem,  c) jakým způsobem, popřípadě v jakém období, se uko nč í řízení za há je né přede d) dnem nabytí úči nnosti právního předpisu, e) jakým způsobem, popřípadě v jakém období mají být usta ve ny orgány v i nstituc íc h zříze nýc h no vým zákonem, f) jakým způsobem, popřípadě v jakém ro zsa hu, přec há zejí prá va a po vinnos ti na právní nástupce ins tituc í zříze nýc h záko nem.  [34] Pok ud přec hod ná usta no vení v so uze né věci nedostála uvede ným pravidlům, b yl so ud po vine n za pomoci cito vanýc h i nterp retač níc h metod vylo žit vybra ná záko nná us ta nove ní. Tzv. nadstandardní metody právní interpretace využívají především princip ústavně-ko nfo rm ního výkladu, pri ncip jednoty ústavy a princip proporcionality. [35] Podle judikatury Ne jvyšš ího správního soudu třís tup ňo vý test proporcionality zahrnuje test vhodnosti, test potřebnosti a test poměřování.  [36] Např. podle ro zs udk u Ne jvyšš ího správního soudu ze dne 19. 6. 2009, č. j. 5 As 46/2008-50, č. 1918/2009 Sb. NSS, šlo o nás ledujíc í: (1) test vhodnosti, tj. v da ném případě zda-li minimální doba záka zu říze ní motorových vo zidel, omezující určité zák lad ní p rávo , umožňuje dosá hno ut sledovaný c íl; (2) test potřebnosti, tj. zda-li je minimální doba záka zu řízení motorových vo zidel ve vzta hu k dotčeným základním prá vům nejšetrnějším z více mo žnýc h prostředků umo žňujíc íc h dosa že ní s ledo vané ho cíle; a (3) test poměřování, tj. porovnání zá va žnosti v koli zi stojícího základ níc h prá va a ve řejné ho zá jmu.  [37] Podle rozs udk u Ne jvyšš ího správního so udu ze dne 6. 8. 2008 č. j. 5 As 17/2008-131, aplikoval so ud te nto test takto: (1) test vhodnosti, tj. zda-li okamžitý výko n rozhodnutí Městského úřad u Zno jmo a žalo va né ho, ome zujíc í určité základní prá vo, umožňuje dosáhnout sledovaný cíl; (2) test potřebnosti, tj. zda -li je okamžitý výko n těchto ro zhod nutí ve vzta hu k dotčeným základním právům nejšetrnějším z více mo žnýc h prostředků umo žňujíc íc h dosažení s ledo vané ho cíle; a (3) test poměřování, tj. porovnání zá va žnosti v ko lizi sto jíc ího základního prá va a ve řejné ho zá jmu.  [38] V souze né věci zdejš í so ud aplikoval test proporcionality tak, že v testu vhodnosti si položil otázku, zda ne umo žně ní volb y nároku, omezující určitá zák lad ní práva (na majetek, na sociální ochranu, na ochranu rodiny), umožňuje dosá hno ut sledovaný cíl a v testu potřebnosti, zda za mítnutí žádosti o volb u nároku b ylo nejšetrnějším z více mo žnýc h prostředků umo žňujíc íc h dosa že ní s ledova né ho cíle. Zá věreč ný test poměřování znamenal porovnání zá va žnosti v koli zi stojíc íc h základních práv a veřejné ho zá jmu. Soud dospěl k zá věru, že význam cito va nýc h základních práv žalobkyně zde převá žil nad ve řejným zá jmem na úsporných opatřeních u žalobkyně prá vě z d ůvod u uvede nýc h v argumentační části to hoto rozs udk u a proto, že v právním státě a demokratické svobodné společnosti má v p řípadec h, jako je souze ná věc, jedi nec primát nad státem a společnosti jako celkem a veřejný zájem je na tom, aby žalobkyně mě la možnost volby nároku ve lhůtě do konce února 2011 a neb yla tak nedopatřením zákonodárce diskriminována oproti ostatním rodičům ve sro vna telnýc h případech. pokračování -11- 73Ad 18/2011  [39] Pokud jde o nepravou retroaktivitu, soud poukazuje na ro zbor JUDr. Kateřiny Šimáčkové in: Marian Kokeš - Ivo Posp íšil (ed.): In dubio pro libertate. Úvahy nad ús ta vními hod no tami a právem. Pocta Elišce Wagnerové u příležitosti ži votního jubilea. Masarykova univer zita , Brno 2009, str. 181-185. Podle tohoto příspěvk u v případě absence inte rtemporá lníc h usta no ve ní zásad u legitimního očekávání doplňuje zásada in dubio pro mitius, která se vylo ží v případě veřejnoprávního sporu vžd y ve prospěch jed notlivce . Podle nále zu Ús ta vního soud u ze dne 26. 4. 2005 sp. zn. IV. ÚS 167/05, N 94/37 Sb. NU 277, http://nalus .uso ud .c z, „soudní ochrana legitimního očekávání na uspokojení hmotného zájmu stojí na stejné úrovni jako právo vlastnické. Nárok plyne již z takto dovozovaného práva, neboť legitimní očekávání založená zákonem požívají stejné ochrany jako majetek sám.“ Pojem „majetek“ (jehož pokojné užívání je chrá ně no Úmluvo u) má autonomní obsah, který není ome ze n na vlastnictví hmo tné ho jmění, a ne závis í na formální kvalifikaci dle vnitrostátního p rá va. Může za hrnova t jak e xistujíc í majetek, tak majetkové hod noty, včetně po hledá vek, na jejichž základě oprávněný s ubjek t m ůže tvrdit, že na jejich splnění má při nejmenš ím legitimní očekávání. Evropský soud pro lidská práva se zab ývá problematikou legitimního očekávání v majetkové oblasti ve vzta hu k legislativě, např. v ro zhod nutí Draon proti Francii ze dne 6. 10. 2005, připouštějícím ochranu legitimního očekávání v oblasti maje tko výc h práv ve vzta hu k legislativním změ nám (ro zs udek Velkého senátu ze dne 6. 10. 2005, Draon v. Francie, č. 1513/03). … Podle Evropského so ud ního d vora s ohledem na obecnou zásad u právní jistoty nemůže být žád ný právní předpis vyda ný orgánem ve řejné moci upla tňo ván vůči právnímu subjektu po dob u, po kterou nemě l možnost se s je ho obsahem seznámit. Jako retroaktivní lze označit právní předpis te hd y, jestliže se nemo ho u právní subjekty se zná mit s je ho zně ním v úředním věstníku v okamžiku, kdy činí svá ro zhod nutí. ESD připouští nepra vo u retroaktivitu, kdy se aplikuje no vá právní úpra va na následky prá vníc h sk uteč nos tí vzniklých po dobu účinnosti dosavadní právní úp ra vy. Její přípustnost je omeze na pouze nutností respektovat obecnou zásadu legitimního očekávání. … Podmínka respektování legitimního očekávání je E vropsk ým so ud ním dvo rem posuzo vá na na základě kritéria je jí předvídatelnosti. Porušení to hoto principu totiž nastá vá tehd y, jes tli že je retroaktivní předpis vyvdá n ná hle a nečekaně. ESD konstatuje porušení zásady legitimního očekávání te hd y, jestliže opatrný a zp ra vený podnikatel nemo hl rozumně s vydáním retroaktivní právní úpravy počítat a kdy neexistují žád né ná znak y týka jící se jejich vydání; zpě tná účinnost tuto zásadu nepor uš uje naopak tehd y, jestliže neb yla nepřed vídatelná. Dále ESD požaduje, aby zpětná úči nnost byla vžd y řádně odůvodně na .  [40] Vzhledem k výše uvedenému a k tomu, že správní orgány nep ro vedly výk lad tak, jak je j soud podal výše, soud zr ušil napadené ro zhod nutí a věc vrátil žalo va nému k dalšímu řízení v so ulad u s § 78 odst. 4 s. ř. s. Žalovaný je vá zán s hora podaným právním ná zo rem soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s.  [41] Náklady říze ní ža lobk yni přiznány neb yly, neboť žád né ne upla tni la a soud žád né ze spisu ne zjisti l a ža lo vaná v tomto říze ní nemá p rávo na ná hrad u nákladů říze ní (§ 60 odst. 1 a 2 s. ř. s.). pokračování -12- 73Ad 18/2011 P o u č e n í :  Proti tomuto ro zhod nutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týd nů ode dne je ho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhoto ve níc h u Ne jvyšš ího správního so ud u, se síd lem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Ne jvyšš í správní soud .  Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne , který se s vým označe ním shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, nedě li nebo svátek, je posledním d nem lhůty nejb líže nás ledujíc í pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.  Kasační stížnost lze podat z d ůvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných ná le žitostí podání musí obsaho va t o znače ní ro zhod nutí, proti němuž s měřuje , v jakém rozsahu a z jak ýc h d ůvod ů jej s tě žo vatel napadá, a údaj o tom, kdy mu b ylo ro zhod nutí doručeno.  V říze ní o kasační stížnosti musí být stě žo vate l zasto upe n advokátem; to neplatí, má-li stěžo va tel, je ho zaměstnanec nebo čle n, který za něj jed ná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních záko nů vyžado vá no pro výko n advokacie. V Olomouci dne 27. 9. 2012 JUDr. Marti na Radkova samoso udk yně