Majetková újma žalobce spočívající v ušlých paušálních platbách za telekomunikační služby není v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, který porušil smluvní povinnost platit cenu za poskytnuté telekomunikační služby, a to za situace, kdy žalobce smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb vypověděl před uplynutím původně sjednané doby trvání smlouvy

8Co 313/2012 - 64 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jarmily Kolářové a soudkyň Mgr. Jarmily Úředníčkové a JUDr. Šárky Neuwirthové v právní věci žalobce T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1, IČ: 64949681, zast. JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 34/30, proti žalovanému L. H., nar. X, bytem X, o zaplacení částky 10.550,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11.1.2012, č. j. 6EC 392/2011 - 31, t a k t o: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 10.550,- Kč s příslušenstvím a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel s žalovaným dvě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, a to na dobu určitou dvou let. Smlouvy z 27.6.2007 zanikly 18.7.2008 výpovědí danou žalobcem z důvodu neplacení za poskytnuté telekomunikační služby žalovaným. Dne 4.8.2008 žalobce vystavil žalovanému vyúčtování smluvní pokuty ve výši 10.550,- Kč, a to dle všeobecných podmínek společnosti žalobce za dobu do konce sjednané doby trvání účastnické smlouvy. Okresní soud právně posuzoval spor dle ustanovení § 442 odst.1 o.z., a dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení částky 10.550,- Kč s přísl. jako škody ve formě ušlého zisku, který vypočetl za dobu necelých dvacet dva měsíců, po které z důvodu výpovědi účastnická smlouva netrvala, a při aktuální výši měsíčního paušálu 250,- Kč, částkou celkem 5.275,- Kč u každé z telefonních stanic užívaných žalovaným, není důvodný. Okresní soud vyslovil závěr, že ušlým ziskem v daném případě nemůže být výše ušlých paušálních plateb za dobu od ukončení smlouvy z důvodu výpovědi žalobce do konce sjednané doby, tedy 24 měsíců od uzavření smlouvy, které by žalovaný uhradil žalobci v případě řádného plnění obou smluv po celý smluvní čas, neboť majetek žalobce by se nerozrostl o tyto platby, ale pouze o rozdíl mezi těmito platbami a jeho náklady za poskytnutí služby žalovanému. Okresní soud poukázal na to, že žalobce se k jednání nedostavil a nemohl tak být poučen soudem dle ustanovení § 118a o.s.ř. Za tohoto stavu okresní soud dovodil, že žalobce neunesl důkazní břemeno ani břemeno tvrzení, když žádným způsobem skutečnou výši ušlého zisku, o který přišel nekonáním žalovaného, tedy tím, že žalovaný neplatil za služby poté, kdy smlouva byla ukončena, neprokázal. Okresní soud v daném případě neshledal ani příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody. Dle jeho názoru porušením povinnosti žalovaného platit za poskytnuté telekomunikační služby samo o sobě nevyvolalo vznik žádné škody, pouze vzniklo právo žalobce od této smlouvy odstoupit. Tohoto práva žalobce využil, od smlouvy odstoupil a tím smluvní vztah zanikl. Okresní soud podotkl, že pokud by tohoto práva žalobce nevyužil, smluvní vztah by trval nadále a žalovanému by každý měsíc vznikala povinnost zaplatit minimální paušální náhradu. Pokud by tak neučinil, mohl se této částky žalobce domáhat u Českého telekomunikačního úřadu. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž se domáhal změny napadeného rozhodnutí tak, aby žalobě bylo zcela vyhověno. Žalobce namítal, že si zajistil žalovaného jako smluvního partnera minimálně po dobu 24 měsíců. Po tuto dobu byl žalovaný povinen řádně plnit veškeré své smluvní povinnosti, a pro případ takového porušení některé z povinností, jehož logickým důsledkem by byl předčasný zánik smlouvy, si žalovaný musel být vědom toho, že ponese plnou odpovědnost za to, že zejména v důsledku jeho jednání nebude žalobce oprávněn vyúčtovat žalovanému měsíční paušály zbývající do konce sjednané doby trvání smlouvy (jako plnění podle smlouvy), což bude mít negativní dopad do majetkové sféry žalobce, jehož kompenzaci bude oprávněně požadovat. Žalobce vyslovil přesvědčení, že je oprávněn požadovat po žalovaném to, k čemu se na počátku smluvního vztahu zavázal, i poté, co byl smluvní vztah jako logický a nevyhnutelný důsledek jednání, resp. nekonání žalovaného ze strany žalobce předčasně ukončen. Okresní soud dle mínění žalobce nesprávně posoudil otázku existence příčinné souvislosti mezi shora uvedeným deliktním jednáním žalovaného a žalobcem uplatněnou výší ušlého zisku. Vznik škody byl zapříčiněn minimálně dvěma relevantními skutečnostmi, a to závažným porušováním smlouvy ze strany žalovaného a jednáním žalobce spočívajícím ve využití práva na předčasné ukončení účastnické smlouvy. Ze zjištěného skutkového stavu jednoznačně vyplývá, že bez okolnosti spočívající v předčasném zániku účastnické smlouvy, by škoda v podobě ušlého zisku nebyla vznikla. Stejně tak by však bez závažného porušování účastnické smlouvy ze strany žalovaného nebyla vznikla možnost předčasného zániku účastnické smlouvy, jíž by každý rozumný hospodář, nacházející se v postavení žalobce za obvyklého chodu věcí, nepochybně využil. Předčasné ukončení účastnické smlouvy bylo pouze jednou z méně důležitých, ačkoli pro vznik škody nutných skutečností, prostřednictvím které byl žalobce nucen reagovat na hlavní příčinu vzniku odpovědnostního nároku vůči žalovanému, totiž dlouhodobou ignoraci žalovaného vůči plnění svých smluvních povinností. Co se týče výše vzniklé škody, žalobce namítal, že měl-li okresní soud o přesně neurčené části takto uplatněného nároku pochybnosti, mohl určit výši „ušetřených nákladů“ podle své úvahy, neboť je zřejmé, že jejich případná výše mohla být zjištěna jen s nepoměrnými obtížemi, a to i s ohledem na skutečnost, že by takováto částka nepochybně naplňovala veškeré znaky obchodního tajemství žalobce. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212 věty prvé o.s.ř. v celém rozsahu, včetně řízení tomuto předcházejícího, postupoval i podle § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Ve svém rozhodnutí odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných okresním soudem, když tato jsou správná, odpovídají obsahu provedených důkazů, proto na ně odvolací soud plně odkazuje a pro účely odvolacího řízení je přejímá. Stejně tak právní závěry učiněné soudem I. stupně považuje odvolací soud za správné. Podmínkami vzniku odpovědnosti za škodu podle § 420 o.z. jsou protiprávní jednání, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vznikem škody a zavinění. V obecné rovině je třeba říci, že podmínky vzniku odpovědnosti za škodu musejí být splněny kumulativně a v případě, že již jedna z nich není splněna, není třeba se zabývat ostatními. Jedním ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu v občanském právu je existence příčinné souvislosti mezi protiprávním úkonem a vznikem škody. Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že není dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného, který v rozporu s ujednáním v obou účastnických smlouvách o poskytování služeb elektronických komunikací neplatil za poskytnuté telekomunikační služby, a vznikem tvrzené škody v podobě ušlých 22 měsíčních plateb, a to za 22 měsíců, po které z důvodu výpovědi danou žalobcem účastnické smlouvy s žalovaným již netrvaly, jejíž výši žalobce odvodil od aktuální výše měsíčního paušálu 250,- Kč, tedy celkem ve vztahu ke každé ze smluv částkou 5.275,- Kč. Důvodem, pro který se žalobci těchto plateb nedostalo, tedy celkem 10.550,- Kč, bylo nikoli výše uvedené protiprávní jednání žalovaného, nýbrž okolnost, že žalobce žalovanému obě smlouvy vypověděl a smluvní vztah z tohoto důvodu 18.7.2008 zanikl. Již samotný závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem tvrzené škody je sám o sobě důvodem k zamítnutí žaloby. Odvolací soud souhlasí i se závěrem okresního soudu, že ušlým ziskem v daném případě nemůže být výše ušlých paušálních plateb, které by žalovaný uhradil žalobci v případě řádného plnění obou smluv po celý smluvní čas, neboť, jak správně uvedl okresní soud, majetek žalobce by se nerozrostl o tyto platby, ale pouze o rozdíl mezi těmito platbami a jeho náklady za poskytnutí služby žalovanému. Podle názoru odvolacího soudu za situace, kdy v dané věci není dán základ nároku pro neexistenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem tvrzené škody, je rozhodnutí okresního soudu o zamítnutí žaloby správné. Za tohoto stavu pak není třeba se zabývat ostatními podmínkami nároku na náhradu škody. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovanému v souladu se smluvními podmínkami a ve vazbě na porušení téže smluvní povinnosti, z níž žalobce dovozuje žalobou uplatněný nárok, vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu rovněž ve výši 10.550,- Kč, a jak plyne z ust. § 544 o.z., smluvní pokuta v určitých směrech plní i funkci paušalizované náhrady škody a věřiteli usnadňuje situaci v tom, že vznik škody, ani její výši, nemusí prokazovat. S ohledem na shora uvedené, odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil podle § 219 o.s.ř., a to včetně správného výroku o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobce neměl v odvolacím řízení úspěch a procesně úspěšnému žalovanému prokazatelně v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. V Ostravě dne 12.6.2012 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jarmila Kolářová, v.r. Jana Řehánková předsedkyně senátu 8Co 313/2012 - 64 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jarmily Kolářové a soudkyň Mgr. Jarmily Úředníčkové a JUDr. Šárky Neuwirthové v právní věci žalobce T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1, IČ: 64949681, zast. JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 34/30, proti žalovanému L. H., nar. X, bytem X, o zaplacení částky 10.550,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11.1.2012, č. j. 6EC 392/2011 - 31, t a k t o: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 10.550,- Kč s příslušenstvím a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel s žalovaným dvě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, a to na dobu určitou dvou let. Smlouvy z 27.6.2007 zanikly 18.7.2008 výpovědí danou žalobcem z důvodu neplacení za poskytnuté telekomunikační služby žalovaným. Dne 4.8.2008 žalobce vystavil žalovanému vyúčtování smluvní pokuty ve výši 10.550,- Kč, a to dle všeobecných podmínek společnosti žalobce za dobu do konce sjednané doby trvání účastnické smlouvy. Okresní soud právně posuzoval spor dle ustanovení § 442 odst.1 o.z., a dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení částky 10.550,- Kč s přísl. jako škody ve formě ušlého zisku, který vypočetl za dobu necelých dvacet dva měsíců, po které z důvodu výpovědi účastnická smlouva netrvala, a při aktuální výši měsíčního paušálu 250,- Kč, částkou celkem 5.275,- Kč u každé z telefonních stanic užívaných žalovaným, není důvodný. Okresní soud vyslovil závěr, že ušlým ziskem v daném případě nemůže být výše ušlých paušálních plateb za dobu od ukončení smlouvy z důvodu výpovědi žalobce do konce sjednané doby, tedy 24 měsíců od uzavření smlouvy, které by žalovaný uhradil žalobci v případě řádného plnění obou smluv po celý smluvní čas, neboť majetek žalobce by se nerozrostl o tyto platby, ale pouze o rozdíl mezi těmito platbami a jeho náklady za poskytnutí služby žalovanému. Okresní soud poukázal na to, že žalobce se k jednání nedostavil a nemohl tak být poučen soudem dle ustanovení § 118a o.s.ř. Za tohoto stavu okresní soud dovodil, že žalobce neunesl důkazní břemeno ani břemeno tvrzení, když žádným způsobem skutečnou výši ušlého zisku, o který přišel nekonáním žalovaného, tedy tím, že žalovaný neplatil za služby poté, kdy smlouva byla ukončena, neprokázal. Okresní soud v daném případě neshledal ani příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody. Dle jeho názoru porušením povinnosti žalovaného platit za poskytnuté telekomunikační služby samo o sobě nevyvolalo vznik žádné škody, pouze vzniklo právo žalobce od této smlouvy odstoupit. Tohoto práva žalobce využil, od smlouvy odstoupil a tím smluvní vztah zanikl. Okresní soud podotkl, že pokud by tohoto práva žalobce nevyužil, smluvní vztah by trval nadále a žalovanému by každý měsíc vznikala povinnost zaplatit minimální paušální náhradu. Pokud by tak neučinil, mohl se této částky žalobce domáhat u Českého telekomunikačního úřadu. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž se domáhal změny napadeného rozhodnutí tak, aby žalobě bylo zcela vyhověno. Žalobce namítal, že si zajistil žalovaného jako smluvního partnera minimálně po dobu 24 měsíců. Po tuto dobu byl žalovaný povinen řádně plnit veškeré své smluvní povinnosti, a pro případ takového porušení některé z povinností, jehož logickým důsledkem by byl předčasný zánik smlouvy, si žalovaný musel být vědom toho, že ponese plnou odpovědnost za to, že zejména v důsledku jeho jednání nebude žalobce oprávněn vyúčtovat žalovanému měsíční paušály zbývající do konce sjednané doby trvání smlouvy (jako plnění podle smlouvy), což bude mít negativní dopad do majetkové sféry žalobce, jehož kompenzaci bude oprávněně požadovat. Žalobce vyslovil přesvědčení, že je oprávněn požadovat po žalovaném to, k čemu se na počátku smluvního vztahu zavázal, i poté, co byl smluvní vztah jako logický a nevyhnutelný důsledek jednání, resp. nekonání žalovaného ze strany žalobce předčasně ukončen. Okresní soud dle mínění žalobce nesprávně posoudil otázku existence příčinné souvislosti mezi shora uvedeným deliktním jednáním žalovaného a žalobcem uplatněnou výší ušlého zisku. Vznik škody byl zapříčiněn minimálně dvěma relevantními skutečnostmi, a to závažným porušováním smlouvy ze strany žalovaného a jednáním žalobce spočívajícím ve využití práva na předčasné ukončení účastnické smlouvy. Ze zjištěného skutkového stavu jednoznačně vyplývá, že bez okolnosti spočívající v předčasném zániku účastnické smlouvy, by škoda v podobě ušlého zisku nebyla vznikla. Stejně tak by však bez závažného porušování účastnické smlouvy ze strany žalovaného nebyla vznikla možnost předčasného zániku účastnické smlouvy, jíž by každý rozumný hospodář, nacházející se v postavení žalobce za obvyklého chodu věcí, nepochybně využil. Předčasné ukončení účastnické smlouvy bylo pouze jednou z méně důležitých, ačkoli pro vznik škody nutných skutečností, prostřednictvím které byl žalobce nucen reagovat na hlavní příčinu vzniku odpovědnostního nároku vůči žalovanému, totiž dlouhodobou ignoraci žalovaného vůči plnění svých smluvních povinností. Co se týče výše vzniklé škody, žalobce namítal, že měl-li okresní soud o přesně neurčené části takto uplatněného nároku pochybnosti, mohl určit výši „ušetřených nákladů“ podle své úvahy, neboť je zřejmé, že jejich případná výše mohla být zjištěna jen s nepoměrnými obtížemi, a to i s ohledem na skutečnost, že by takováto částka nepochybně naplňovala veškeré znaky obchodního tajemství žalobce. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212 věty prvé o.s.ř. v celém rozsahu, včetně řízení tomuto předcházejícího, postupoval i podle § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Ve svém rozhodnutí odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných okresním soudem, když tato jsou správná, odpovídají obsahu provedených důkazů, proto na ně odvolací soud plně odkazuje a pro účely odvolacího řízení je přejímá. Stejně tak právní závěry učiněné soudem I. stupně považuje odvolací soud za správné. Podmínkami vzniku odpovědnosti za škodu podle § 420 o.z. jsou protiprávní jednání, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vznikem škody a zavinění. V obecné rovině je třeba říci, že podmínky vzniku odpovědnosti za škodu musejí být splněny kumulativně a v případě, že již jedna z nich není splněna, není třeba se zabývat ostatními. Jedním ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu v občanském právu je existence příčinné souvislosti mezi protiprávním úkonem a vznikem škody. Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že není dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného, který v rozporu s ujednáním v obou účastnických smlouvách o poskytování služeb elektronických komunikací neplatil za poskytnuté telekomunikační služby, a vznikem tvrzené škody v podobě ušlých 22 měsíčních plateb, a to za 22 měsíců, po které z důvodu výpovědi danou žalobcem účastnické smlouvy s žalovaným již netrvaly, jejíž výši žalobce odvodil od aktuální výše měsíčního paušálu 250,- Kč, tedy celkem ve vztahu ke každé ze smluv částkou 5.275,- Kč. Důvodem, pro který se žalobci těchto plateb nedostalo, tedy celkem 10.550,- Kč, bylo nikoli výše uvedené protiprávní jednání žalovaného, nýbrž okolnost, že žalobce žalovanému obě smlouvy vypověděl a smluvní vztah z tohoto důvodu 18.7.2008 zanikl. Již samotný závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem tvrzené škody je sám o sobě důvodem k zamítnutí žaloby. Odvolací soud souhlasí i se závěrem okresního soudu, že ušlým ziskem v daném případě nemůže být výše ušlých paušálních plateb, které by žalovaný uhradil žalobci v případě řádného plnění obou smluv po celý smluvní čas, neboť, jak správně uvedl okresní soud, majetek žalobce by se nerozrostl o tyto platby, ale pouze o rozdíl mezi těmito platbami a jeho náklady za poskytnutí služby žalovanému. Podle názoru odvolacího soudu za situace, kdy v dané věci není dán základ nároku pro neexistenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem tvrzené škody, je rozhodnutí okresního soudu o zamítnutí žaloby správné. Za tohoto stavu pak není třeba se zabývat ostatními podmínkami nároku na náhradu škody. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovanému v souladu se smluvními podmínkami a ve vazbě na porušení téže smluvní povinnosti, z níž žalobce dovozuje žalobou uplatněný nárok, vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu rovněž ve výši 10.550,- Kč, a jak plyne z ust. § 544 o.z., smluvní pokuta v určitých směrech plní i funkci paušalizované náhrady škody a věřiteli usnadňuje situaci v tom, že vznik škody, ani její výši, nemusí prokazovat. S ohledem na shora uvedené, odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil podle § 219 o.s.ř., a to včetně správného výroku o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobce neměl v odvolacím řízení úspěch a procesně úspěšnému žalovanému prokazatelně v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. V Ostravě dne 12.6.2012 Za správnost vyhotovení:       JUDr. Jarmila Kolářová, v.r. Jana Řehánková      předsedkyně senátu