Z ust. § 380 obch. zák. v porovnání s ust. § 121 odst. 3 obč. zák. plyne, že je zapotřebí důsledně rozlišovat mezi náklady spojenými s uplatněním pohledávky, které jsou jejím příslušenstvím, a náklady vynaloženými v příčinné souvislosti s porušením povinnosti druhé smluvní strany, které jsou samostatnou pohledávkou, nikoli příslušenstvím. Náklady uvedené v § 121 odst. 3 obč. zák. musí být vynaloženy v souvislosti s uplatněním pohledávky v (mimo jiné) soudním řízení, nejedná se tedy o náklady vynaložené v souvislosti s tím, že dlužník byl vyzván k zaplacení, rozdíl vyplývá již z významově rozdílných použitých pojmů „náklady spojené s uplatněním pohledávky “ a „vynaložené náklady“.

15Co 1292/2012-80 U S N E S E N Í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Dagmar Hanákové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobce ISCAR ČR, s.r.o., se sídlem Plzeň, Mánesova 73, IČ: 45349444, zastoupeného JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem Plzeň, Martinská 8, proti žalovanému STROJOSVIT, a.s., se sídlem Krnov, Vrchlického 844/22, IČ: 25824813, zastoupenému Mgr. Tomášem Palou, advokátem se sídlem Opava, Veleslavínova 8, o zaplacení částky 11.952,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově, ze dne 13.7.2012, č.j. 209 C 121/2011-57, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se ve vyhovujícím výroku a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 11.952,- Kč (výrok I.), žalobu co do 7,75% úroku z prodlení z částky 11.952,- Kč od 13.8.2011 do zaplacení zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 13.288,- Kč (výrok III.). Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, a to výlučně do vyhovujícího výroku a závislého výroku o náhradě nákladů řízení, jímž se domáhal jeho změny tak, že žaloba bude i tomto rozsahu zamítnuta. Oponoval závěru okresního soudu, že náklady žalobce, které vynaložil za právní služby advokáta, spočívající v sepsání upomínky, lze posoudit podle ust. § 121 odst. 3 obč. zák., které je třeba vyložit podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (dále jen „směrnice 2000/35/ES). Namítal, že okresní soud vycházel jen z čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2000/35/ES a opomenul její čl. 5, z něhož plyne, že náklady spojenými s vymáháním se rozumí jen náklady spojené se získáním exekučního titulu a uplatněním pohledávky v řízení před soudem. Takovým vymáháním však není bez dalšího jen zaslání upomínky. S odkazem na ust. § 137 o.s.ř. uvedl, že požadavek na náhradu nákladů za zastoupení advokátem lze uplatnit až tehdy, když je pohledávka prostřednictvím služeb advokáta uplatněna před soudem. Okresní soud se rovněž nevypořádal ani s přiměřeností a účelností jako podmínkou nároku věřitele dle čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2000/35/ES, přestože k sepsání upomínky nejsou nutné žádné odborné právní znalosti, jde o jednoduchý úkon, k němuž není zapotřebí advokáta. Náklady vynaložené žalobcem za její sepsání proto nelze považovat za nezbytné ani účelné. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že svůj nárok odvozuje z ust. § 121 odst. 3 obč. zák., které musí být vykládáno za využití nepřímého účinku čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2000/35/ES a nikoliv jejího čl. 5, který se vztahuje k pohledávce nesporné. Předžalobní upomínkou totiž pouze uplatnil, ale soudně nevymáhal proti žalovanému svou splatnou peněžitou pohledávku, která splňuje definici opožděné platby dle čl. 2 odst. 2 směrnice 2000/35/ES, která v době zaslání upomínky byla pohledávkou spornou. K písemné upomínce přistoupil až po opakovaném telefonickém a jiném upomínání žalovaného, který teprve na jejím základě začal plnit. Upomínka tedy splnila svůj účel, a to rovněž proto, že se rozhodl využít služeb advokáta jako formálního a nuceného postupu. Poukázal, že podle novelizovaného občanského soudního řádu, účinného od 1.1.2013, je povinností věřitele před podáním žaloby zaslat předžalobní upomínku, kterou lze považovat za samostatný úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném vyhovujícím výroku a závislém výroku o náhradě nákladů řízení, když v zamítavém výroku již samostatně nabyl právní moci, spolu s řízením předcházejícím a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné, přičemž nejsou splněny předpoklady pro změnu rozsudku. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 24.10.2011 žalobce vymáhal zaplacení částky 11.952,- Kč s 7,75% úrokem z prodlení z částky 11.952,- Kč od 13.8.2011 do zaplacení. Skutkově tvrdil, že uzavřel se žalovaným kupní smlouvy, na jejichž základě mu v období od 13.1.2011 do 11.5.2011 vystavil faktury na konkrétní částky splatné v období od 13.2.2011 do 11.6.2011 v celkové výši 337.881,90 Kč, přes opakované výzvy žalovaný dlužné částky neuhradil, proto mu byla dne 18.7.20141 zaslána jeho advokátem předžalobní upomínka, kterou se domáhal zaplacení celé dlužné částky s příslušenstvím, včetně nákladů spojených s vymáháním pohledávky za zastoupení advokátem ve výši 11.952,- Kč, ve lhůtě do 31.7.2011. Po doručení předžalobní upomínky dne 18.7.2011 začal žalovaný ve splátkách, počínaje dnem 22.7.2011, plnit a dne 5.9.2011 byla mezi nimi uzavřena dohoda o uznání dluhu a o plnění ve splátkách, na základě níž došlo k uhrazení celé jistiny k 8.9.2011. Náklady spojené s vymáháním dlužné pohledávky za zastoupení advokátem v souvislosti se zasláním předžalobní upomínky ve výši 11.952,- Kč dle advokátního tarifu advokátu uhradil dne 12.8.2011 a tutéž částku žalovanému vyúčtoval fakturou ze dne 3.8.2011 se splatností 13.8.2011. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obdobnou argumentací, jakou uvedl v odvolání. Okresní soud po skutkové stránce zjistil, že 18.7.2011 zaslal advokát JUDr. Karel Havel, jako zástupce žalobce, žalovanému předžalobní upomínku, kterou jej vyzval k úhradě pohledávky žalobce v celkové ve výši 337.881,90 Kč a nákladů na upomínku ve výši 11.952,- Kč, kterou žalobce svému zástupci uhradil. Po právní stránce okresní soud dovodil s odkazem na § 121 odst. 3 obč. zák. směrnici 2000/35/ES, že příslušenstvím pohledávky jsou náklady spojené s uplatněním pohledávky včetně nákladů soudního řízení, pokud byla v občanském soudním řízení úspěšně uplatněna jejich náhrada a za příslušenství pohledávky lze tedy považovat i náklady na upomínku. S ohledem na výši vymáhané pohledávky bylo ze strany žalobce účelné a hospodárné, aby jejím vymáháním byl pověřen advokát a sepis předžalobní upomínky je úkonem právní služby, který je svou povahou podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu nejbližší úkonu převzetí a přípravě zastoupení nebo jednání s protistranou, proto při stanovení výše této odměny za zastoupení advokátem dle § 7 advokátního tarifu ve výši 11.952,- Kč je žaloba v tomto rozsahu důvodná. Co do vymáhaného úroku z prodlení žalobu zamítl s poukazem na to, že náklady spojené s vymáháním pohledávky jsou jejím příslušenstvím, z něhož nelze úrok z prodlení požadovat. Krajský soud tento názor okresního soudu nesdílí. Ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. soudu zakazuje, aby žalobci přiznal něco jiného, než požadoval, nebo aby žalobci sice přiznal požadované plnění, avšak z jiného skutkového základu, než který byl předmětem řízení. Není však překročením návrhu, jestliže soud skutek, který byl předmětem řízení, posoudí po právní stránce jinak, než to učinil žalobce, a jestliže na základě takového právního posouzení věci přizná žalobci požadované plnění. Soud tedy není při posuzování věci vázán právním názorem žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2007, č.j. 8 Cmo 307/2004-63) tak, jak jej uvedl v žalobě či v průběhu řízení. Nárok na náhradu nákladů sporného řízení je zvláštním nárokem hmotněprávní povahy, jehož vznik je podmíněn zahájením konkrétního občanského soudního řízení. Hmotně právní povaha nároku na náhradu nákladů řízení plyne z jeho podstaty, kterou je ve sporném řízení vznik určitých nákladů spojených s uplatněním pohledávky v důsledku chování dlužníka, ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák., jakož i hmotněprávního charakteru právních předpisů určujících výši nákladů řízení dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. Náklady spojenými s vymáháním pohledávky se tedy ve smyslu § 121 odst. 3 o.s.ř. rozumí nárok na náhradu nákladů řízení spojených s uplatněním pohledávky u soudu. Nárok na náhradu nákladů řízení ve sporném řízení jako zákonné příslušenství v řízení před soudem uplatněné pohledávky nelze ex lege žalovat samostatně, což je hlavní rozdíl mezi ostatním příslušenstvím pohledávky ve smyslu ust. §121 odst. 3 o.s.ř. (tj. úrok, úrok z prodlení a poplatky z prodlení). Nárok na náhradu nákladů řízení je podle § 151 odst. 1 o.s.ř. nedílně spojen s rozhodováním soudu v konkrétní věci proto, aby se předešlo následným soudním řízením mezi účastníky sporu již jen o náhradu škody vzniklou zaplacením nákladů spojených s uplatněním pohledávky (srov. Chalupa, Luboš, Právní povaha nároku na náhradu nákladů řízení, ASPI, rok 2000, ASPI ID: LIT22298CZ). Tyto závěry jsou rovněž v souladu s konstantní judikaturou soudů, týkající se povahy nároku na náhradu nákladů řízení, který má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007). Náklady řízení dále nemusí být účastníkem občanského soudního řízení vynaloženy vždy v době po jeho zahájení nebo do jeho pravomocného skončení, ale musí být vždy placeny v bezprostřední souvislosti s tímto řízením (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.12.1983, sp. zn. 3 Cz 69/83). Náklady, které vznikly účastníku předchozí korespondencí (tj. i předžalobními upomínkami), úkony peněžního ústavu apod., nelze pokládat za náklady řízení (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17.1.1995, sp. zn. 5 Cmo 36/94, ze dne 12.12.1996, sp. zn. 5 Cmo 228/96). Žalobci lze přisvědčit, že podle § 142a odst. o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2013, má žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle § 80 písm. b) o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Rovněž toto ustanovení tedy jen potvrzuje závěry o tom, že právo na náhradu nákladů řízení je spojeno s vymáháním pohledávky (plnění) v řízení před soudem, neboť vznik práva žalobce na náhradu nákladů řízení výslovně váže na řízení před soudem. Žalobce vymáhá zaplacení částky 11.952,- Kč se skutkovým tvrzením, že jde o náklady, které mu vznikly v souvislosti s jeho zastoupením advokátem za vyhotovení předžalobní upomínky žalovanému, který porušil svou povinnost dle kupních smluv mezi nimi uzavřených zaplatit ceny zboží ve výši celkem 337.881,90 Kč ve lhůtách jejich splatnosti, aniž by tato pohledávka byla vymáhána v řízení před soudem. Podle § 373 obch. zák. kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Podle § 379 obch. zák., nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala nebo kterou bylo možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči. Podle § 380 obch. zák. za škodu se považuje též újma, která poškozené straně vznikla tím, že musela vynaložit náklady v důsledku porušení povinnosti druhé strany. Z ust. § 380 obch. zák. v porovnání s ust. § 121 odst. 3 obč. zák. plyne, že je zapotřebí důsledně rozlišovat mezi náklady spojenými s uplatněním pohledávky, které jsou jejím příslušenstvím, a náklady vynaloženými v příčinné souvislosti s porušením povinnosti druhé smluvní strany, které jsou samostatnou pohledávkou, nikoli příslušenstvím. Tomuto rozlišení pak odpovídá závěr, že náklady uvedené v § 121 odst. 3 o.s.ř. musí být vynaloženy v souvislosti s uplatněním pohledávky v (mimo jiné) soudním řízení, nejedná se tedy o náklady vynaložené v souvislosti s tím, že dlužník byl vyzván k zaplacení, rozdíl vyplývá již z významově rozdílných použitých pojmů „náklady spojené s uplatněním pohledávky “ a „vynaložené náklady“. Skutková tvrzení žalobce je zapotřebí po právní stránce posoudit (když právním názorem žalobce soud není vázán) jako nárok na náhradu škody dle shora citovaných zákonných ustanovení, vzniklé žalobci tím, že musel vynaložit náklady spojené s poskytnutím právních služeb advokátem za předžalobní upomínku adresovanou žalovanému, které by při pravidelném běhu věcí (v případě neporušení smluvní povinnosti žalovaným a jím řádně provedených úhrad pohledávek žalobce ve lhůtě splatnosti) nebyl nucen vynaložit, aniž by tyto pohledávky vymáhal (uplatnil) v řízení před soudem. Posouzení nároku za použití § 121 odst. 3 obč. zák., resp. ve smyslu směrnice 2000/35/ES, popř. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 26.2.2011, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích má odvolací soud za nesprávné. Okresní soud při nesprávném právním posouzení věci se základními atributy vzniku nároku na náhradu škody nezabýval, v tomto směru z provedených důkazů žádná skutková zjištění k otázce porušení smluvních povinností žalovaným, vzniku škody a příčinné souvislosti, neučinil. Krajský soud proto dle § 219a odst. 2, § 213 odst. 4 o.s.ř. rozsudek okresního soudu v napadeném zamítavém výroku a závislém výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení je okresní soud vázán výše uvedenými právními závěry krajského soudu o posouzení vymáhaného nároku jako nároku na náhradu škody, proto se bude zabývat především otázkou splnění předpokladů pro odpovědnost žalovaného za žalobci vzniklou škodu, tj. porušením smluvních povinností žalovaným, vznikem škod, její výší a příčinnou souvislostí mezi vzniklou škodou a porušením smluvních povinností žalovaným, přičemž neopomene s ohledem na výsledky řízení zohlednit také ust. § 369 odst. 2 obch. zák., podle něhož má věřitel právo na náhradu škody způsobené prodlením se splněním peněžitého závazku, jen pokud tato škoda není kryta úroky z prodlení. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne okresní soud v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Ostravě dne 28.2.2013 Za správnost vyhotovení: Mgr. Dagmar Hanáková, v.r. Pavla Kiovská předsedkyně senátu 15Co 1292/2012-80 U S N E S E N Í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně               Mgr. Dagmar Hanákové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobce ISCAR ČR, s.r.o., se sídlem Plzeň, Mánesova 73, IČ: 45349444, zastoupeného JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem Plzeň, Martinská 8, proti žalovanému STROJOSVIT, a.s., se sídlem Krnov, Vrchlického 844/22, IČ: 25824813, zastoupenému Mgr. Tomášem Palou, advokátem se sídlem Opava, Veleslavínova 8, o zaplacení částky 11.952,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově, ze dne 13.7.2012, č.j. 209 C 121/2011-57, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se ve vyhovujícím výroku a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.                                                   O d ů v o d n ě n í: Napadeným rozsudkem okresní soud  uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 11.952,- Kč (výrok I.), žalobu co do 7,75% úroku z prodlení z částky 11.952,- Kč od 13.8.2011 do zaplacení zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 13.288,- Kč (výrok III.). Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, a to výlučně do vyhovujícího výroku a závislého výroku o náhradě nákladů řízení, jímž se domáhal jeho změny tak, že žaloba bude i tomto rozsahu zamítnuta. Oponoval závěru okresního soudu, že náklady žalobce, které vynaložil za právní služby advokáta, spočívající v sepsání upomínky, lze posoudit podle ust. § 121 odst. 3 obč. zák., které je třeba vyložit podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES,               o postupu proti opožděným platbám v obchodních  transakcích  (dále  jen  „směrnice 2000/35/ES). Namítal, že okresní soud vycházel jen z čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2000/35/ES a opomenul její čl. 5, z něhož plyne, že náklady spojenými s vymáháním se rozumí jen náklady spojené se získáním exekučního titulu a uplatněním pohledávky v řízení před soudem. Takovým vymáháním však není bez dalšího jen zaslání upomínky. S odkazem na ust. § 137 o.s.ř. uvedl, že požadavek na náhradu nákladů za zastoupení advokátem lze uplatnit až tehdy, když je pohledávka prostřednictvím služeb advokáta uplatněna před soudem. Okresní soud se rovněž nevypořádal ani s přiměřeností a účelností jako podmínkou nároku věřitele dle čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2000/35/ES, přestože k sepsání upomínky nejsou nutné žádné odborné právní znalosti, jde o jednoduchý úkon, k němuž není zapotřebí advokáta. Náklady vynaložené žalobcem za její sepsání proto nelze považovat za nezbytné ani účelné. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že svůj nárok odvozuje z ust. § 121 odst. 3 obč. zák., které musí být vykládáno za využití nepřímého účinku čl. 3 odst. 1 písm. e) směrnice 2000/35/ES a nikoliv jejího čl. 5, který se vztahuje k pohledávce nesporné.  Předžalobní upomínkou totiž pouze uplatnil, ale soudně nevymáhal proti žalovanému svou splatnou peněžitou pohledávku, která splňuje definici opožděné platby dle čl. 2 odst. 2 směrnice 2000/35/ES, která v době zaslání upomínky byla pohledávkou spornou. K písemné upomínce přistoupil až po opakovaném telefonickém a jiném upomínání žalovaného, který teprve na jejím základě začal plnit. Upomínka tedy splnila svůj účel, a to rovněž proto, že se rozhodl využít služeb advokáta jako formálního a nuceného postupu. Poukázal, že podle novelizovaného občanského soudního řádu, účinného od 1.1.2013, je povinností věřitele před podáním žaloby zaslat předžalobní upomínku, kterou lze považovat za samostatný úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném vyhovujícím výroku a závislém výroku o náhradě nákladů řízení, když v zamítavém výroku již samostatně nabyl právní moci, spolu s řízením předcházejícím a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné, přičemž  nejsou  splněny předpoklady pro změnu rozsudku. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 24.10.2011 žalobce vymáhal zaplacení částky 11.952,- Kč s 7,75% úrokem z prodlení z částky 11.952,- Kč od 13.8.2011 do zaplacení. Skutkově tvrdil, že uzavřel se žalovaným kupní smlouvy, na jejichž základě mu v období od 13.1.2011 do 11.5.2011 vystavil faktury na konkrétní částky splatné v období od 13.2.2011 do 11.6.2011 v celkové výši 337.881,90 Kč, přes opakované výzvy žalovaný dlužné částky neuhradil, proto mu byla dne 18.7.20141 zaslána jeho advokátem předžalobní upomínka, kterou se domáhal zaplacení celé dlužné částky s  příslušenstvím,  včetně  nákladů  spojených s vymáháním pohledávky za zastoupení advokátem ve výši 11.952,- Kč, ve lhůtě do 31.7.2011. Po doručení předžalobní upomínky dne 18.7.2011 začal žalovaný ve splátkách, počínaje dnem 22.7.2011, plnit a dne 5.9.2011 byla mezi nimi uzavřena dohoda o uznání dluhu a o plnění ve splátkách, na základě níž došlo k uhrazení celé jistiny k 8.9.2011. Náklady spojené s vymáháním dlužné pohledávky za zastoupení advokátem v souvislosti se zasláním předžalobní upomínky ve výši 11.952,- Kč dle advokátního tarifu advokátu uhradil dne 12.8.2011 a tutéž částku žalovanému vyúčtoval fakturou ze dne 3.8.2011 se splatností 13.8.2011. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obdobnou argumentací, jakou uvedl v odvolání. Okresní soud po skutkové stránce zjistil, že 18.7.2011 zaslal advokát      JUDr. Karel Havel, jako zástupce žalobce, žalovanému předžalobní upomínku, kterou jej vyzval k úhradě pohledávky žalobce v celkové ve výši 337.881,90 Kč          a nákladů na upomínku ve výši 11.952,- Kč, kterou žalobce svému zástupci uhradil. Po právní stránce okresní soud dovodil s odkazem na § 121 odst. 3 obč. zák.   směrnici 2000/35/ES, že příslušenstvím pohledávky jsou náklady spojené s uplatněním pohledávky včetně nákladů soudního řízení, pokud byla v občanském soudním řízení úspěšně uplatněna jejich náhrada a za příslušenství pohledávky lze tedy považovat i náklady na upomínku. S ohledem na výši vymáhané pohledávky bylo ze strany žalobce účelné a hospodárné, aby jejím vymáháním byl pověřen advokát a sepis předžalobní upomínky je úkonem právní služby, který je svou povahou podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu nejbližší úkonu převzetí a přípravě zastoupení nebo jednání s protistranou, proto při stanovení výše této odměny za zastoupení advokátem dle § 7 advokátního tarifu ve výši 11.952,- Kč je žaloba v tomto rozsahu důvodná. Co do vymáhaného úroku z prodlení žalobu zamítl s poukazem na to, že náklady spojené s vymáháním pohledávky jsou jejím příslušenstvím, z něhož nelze úrok z prodlení požadovat. Krajský soud tento názor okresního soudu nesdílí. Ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. soudu zakazuje, aby žalobci přiznal něco jiného, než požadoval, nebo aby žalobci sice přiznal požadované plnění, avšak z jiného skutkového základu, než který byl předmětem řízení. Není však překročením návrhu, jestliže soud skutek, který byl předmětem řízení, posoudí po právní stránce jinak, než to učinil žalobce, a jestliže na základě takového právního posouzení věci přizná žalobci požadované plnění. Soud tedy není při posuzování věci vázán právním názorem žalobce   (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2007, č.j. 8 Cmo 307/2004-63) tak, jak jej uvedl v žalobě či v průběhu řízení. Nárok na náhradu nákladů sporného řízení je zvláštním nárokem hmotněprávní povahy, jehož vznik je podmíněn zahájením konkrétního občanského soudního řízení. Hmotně právní povaha nároku na náhradu nákladů řízení plyne z jeho podstaty, kterou je ve sporném řízení vznik určitých nákladů spojených s uplatněním pohledávky v důsledku chování dlužníka, ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák., jakož     i hmotněprávního charakteru právních předpisů určujících výši nákladů řízení dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. Náklady spojenými s vymáháním pohledávky se tedy ve smyslu    § 121 odst. 3 o.s.ř. rozumí nárok na náhradu nákladů řízení spojených s uplatněním pohledávky u soudu. Nárok na náhradu nákladů řízení ve sporném řízení jako zákonné příslušenství v řízení před soudem uplatněné pohledávky nelze ex lege žalovat samostatně, což je hlavní rozdíl mezi ostatním příslušenstvím pohledávky ve smyslu ust. §121 odst. 3 o.s.ř. (tj. úrok, úrok z prodlení a poplatky z prodlení). Nárok na náhradu nákladů řízení je podle § 151 odst. 1 o.s.ř. nedílně spojen s rozhodováním soudu v konkrétní věci proto, aby se předešlo následným soudním řízením mezi účastníky sporu již jen o náhradu škody vzniklou zaplacením nákladů spojených s uplatněním pohledávky (srov. Chalupa, Luboš, Právní povaha nároku na náhradu nákladů řízení, ASPI, rok 2000, ASPI ID: LIT22298CZ). Tyto závěry jsou rovněž v souladu s konstantní judikaturou soudů, týkající se povahy nároku na náhradu nákladů řízení, který má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007). Náklady řízení dále nemusí být účastníkem občanského soudního řízení vynaloženy vždy v době po jeho zahájení nebo do jeho pravomocného skončení, ale musí být vždy placeny v bezprostřední souvislosti s tímto řízením (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.12.1983, sp. zn. 3 Cz 69/83). Náklady, které vznikly účastníku předchozí korespondencí (tj. i předžalobními upomínkami), úkony peněžního ústavu apod., nelze pokládat za náklady řízení (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17.1.1995, sp. zn. 5 Cmo 36/94, ze dne 12.12.1996, sp. zn. 5 Cmo 228/96).   Žalobci lze přisvědčit, že podle § 142a odst. o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2013, má žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle § 80 písm. b) o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Rovněž toto ustanovení tedy jen potvrzuje závěry o tom, že právo na náhradu nákladů řízení je spojeno s vymáháním pohledávky (plnění) v řízení před soudem, neboť vznik práva žalobce na náhradu nákladů řízení výslovně váže na řízení před soudem.   Žalobce vymáhá zaplacení částky 11.952,- Kč se skutkovým tvrzením, že jde    o náklady, které mu vznikly v souvislosti s jeho zastoupením advokátem za vyhotovení  předžalobní  upomínky  žalovanému,  který  porušil  svou  povinnost  dle kupních smluv mezi nimi uzavřených zaplatit ceny zboží ve výši celkem 337.881,90 Kč ve lhůtách jejich splatnosti, aniž by tato pohledávka byla vymáhána v řízení před soudem. Podle § 373 obch. zák. kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Podle § 379 obch. zák., nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala nebo kterou bylo možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči. Podle § 380 obch. zák. za škodu se považuje též újma, která poškozené straně vznikla tím, že musela vynaložit náklady v důsledku porušení povinnosti druhé strany. Z ust. § 380 obch. zák.  v porovnání s ust. § 121 odst. 3 obč. zák. plyne, že je zapotřebí důsledně rozlišovat mezi náklady spojenými s uplatněním pohledávky, které jsou jejím příslušenstvím,  a náklady vynaloženými v příčinné souvislosti s porušením povinnosti druhé smluvní strany, které jsou samostatnou pohledávkou, nikoli příslušenstvím. Tomuto rozlišení pak odpovídá závěr, že náklady uvedené v § 121 odst. 3 o.s.ř. musí být vynaloženy v souvislosti s uplatněním pohledávky v (mimo jiné) soudním řízení, nejedná se tedy o náklady vynaložené v souvislosti s tím, že dlužník byl vyzván k zaplacení, rozdíl vyplývá již z významově rozdílných  použitých pojmů „náklady spojené s uplatněním pohledávky “ a „vynaložené náklady“. Skutková tvrzení žalobce je zapotřebí po právní stránce posoudit (když právním názorem žalobce soud není vázán) jako nárok na náhradu škody dle shora citovaných zákonných ustanovení, vzniklé žalobci tím, že musel vynaložit  náklady spojené s poskytnutím právních služeb advokátem za předžalobní upomínku adresovanou žalovanému, které by při pravidelném běhu věcí (v případě neporušení smluvní povinnosti žalovaným a jím řádně provedených úhrad pohledávek žalobce ve lhůtě splatnosti) nebyl nucen vynaložit, aniž by tyto pohledávky vymáhal (uplatnil) v řízení před soudem. Posouzení  nároku za použití  § 121 odst. 3 obč. zák., resp. ve smyslu směrnice 2000/35/ES, popř. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 26.2.2011, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích má odvolací soud za nesprávné. Okresní soud při nesprávném právním posouzení věci se základními atributy vzniku nároku na náhradu škody nezabýval, v tomto směru z provedených důkazů žádná skutková zjištění  k otázce porušení smluvních povinností žalovaným, vzniku škody a příčinné souvislosti, neučinil. Krajský soud proto dle § 219a odst. 2, § 213 odst. 4 o.s.ř. rozsudek okresního soudu v napadeném zamítavém výroku a závislém výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení je okresní soud vázán výše uvedenými právními závěry krajského soudu o posouzení vymáhaného nároku jako nároku na náhradu škody, proto se bude zabývat především otázkou splnění předpokladů pro odpovědnost žalovaného za žalobci vzniklou škodu, tj. porušením smluvních povinností žalovaným, vznikem škod, její výší a příčinnou souvislostí mezi vzniklou škodou a porušením smluvních povinností žalovaným, přičemž neopomene s ohledem na výsledky řízení zohlednit také ust. § 369 odst. 2 obch. zák., podle něhož má věřitel právo na náhradu škody způsobené prodlením se splněním peněžitého závazku, jen pokud tato škoda není kryta úroky z prodlení. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne okresní soud v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í :   Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Ostravě dne 28.2.2013       Za správnost vyhotovení:                                                 Mgr. Dagmar Hanáková, v.r.                     Pavla Kiovská                                                                         předsedkyně senátu