Banka nemůže zákaz stanovený v § 304 odst. 1 o.s.ř. obejít tím, že po okamžiku blokace umožní majiteli účtu disponovat s prostředky na účtu, bude provádět započtení vzájemných pohledávek, čímž dojde ke snížení prostředků na účtu a v okamžiku, kdy bude vyrozuměna o právní moci usnesení o nařízení exekuce, sečte veškeré platby došlé na účet v době od doručení usnesení o nařízení exekuce do dne oznámení o nabytí právní moci a tuto částku poukáže, a to bez ohledu na to, že tím způsobí na účtu minusový zůstatek. Majitel účtu v takovém případě nenese odpovědnost za nepovolený debetní zůstatek na účtu.

15Co 647/2013-102 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Dagmar Hanákové a soudkyň Mgr. Dagmar Gottwaldové a JUDr. Aleny Macečkové ve věci žalobce JUSTRINON MANAGEMENT s.r.o., se sídlem Brno – střed - Trnitá, Mlýnská 326/13, IČ: 29216842, zastoupeného JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti žalovanému Romanu S., nar. xxx, bytem xxx, o zaplacení částky 10.965,84 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 5.12.2012, č.j. 116 EC 413/2011-38, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky 12.120,28 Kč s úrokem 18,9% ročně z částky 10.965,84 Kč od 2.10.2010 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 10.965,84 Kč od 2.10.2010 do zaplacení, zároveň žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, aby žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno. Argumentoval, že žalovaný poskytnutý kontokorent čerpal 16.2.2010, tj. v den, kdy mu byla z účtu odečtena částka 12.636,30 Kč na úhradu exekuce, tím na účtu vznikl debetní zůstatek 9.266,14 Kč. Právní předchůdce byl oprávněn peněžní prostředky z účtu žalovaného odepsat a postupoval v souladu s § 306 odst. 1 o.s.ř., neboť na exekuci dle tohoto ustanovení náleží zůstatek na účtu žalovaného ke dni doručení exekučního příkazu a dále veškeré posléze došlé platby. Po dni 4.3.2009, kdy byl doručen bance exekuční příkaz, došly na účet žalovaného peněžní prostředky celkem ve výši 12.636,- Kč (částka 6.344,- Kč dne 19.3.2009 a částka 6.292,- Kč dne 16.4.2009), přičemž tato částka také byla žalovanému dle exekučního příkazu z účtu odečtena. Žalobce dále poukázal na ustanovení čl. 24.3. písm. c) všeobecných obchodních podmínek (dále jen VOP), dle kterých je banka oprávněna na úhradu exekuce odepsat z účtu peněžní prostředky bez souhlasu klienta. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu spolu s řízením předcházejícím a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Z obsahu spisu plyne, že v řízení zahájeném dne 19.8.2011 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 12.120,28 Kč s úrokem 18,9% ročně z částky 10.965,84 Kč od 2.10.2010 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.965,84 Kč od 2.10.2010 do zaplacení jako nepovoleného debetního zůstatku. Žalobce skutkově tvrdil, že žalovaný měl na základě smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, jejíž nedílnou součástí byly sazebník a VOP, u právního předchůdce žalobce České spořitelny, a.s. (dále jen banka) povolen kontokorentní úvěr v limitu 8.000,- Kč, žalovaný sjednané podmínky porušil a povolený limit kontokorentu přečerpal, na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek 10.965,84 Kč. Žalovaný na výzvu právního předchůdce nepovolený debet nevyrovnal, a proto předchůdce převedl dlužnou pohledávku ke dni 4.6.2010 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Nepovolený debetní zůstatek je úročen sjednaným úrokem 18,9% ročně. Aktivní legitimaci žalobce dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.9.2010, kterou banka žalobci ke dni 1.10.2010 postoupila pohledávku z nepovoleného debetního zůstatku za žalovaným, k tomuto dni činil dluh žalovaného částku 12.120,28 Kč, jež se skládá z částky 10.965,84 Kč představující jistinu úvěru, částky 12,60 Kč představující řádný úrok a z částky 1.141,84 Kč představující sankční úrok. Žalovaný žalobci dlužnou částku nezaplatil. Okresní soud vyšel ze zjištění, že banka uzavřela se žalovaným dne 13.5.2005 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu až do výše 8.000,- Kč, žalovaný se zavázal platit bance roční úrok z kontokorentu ve výši dle oznámení banky, který ke dni uzavření smlouvy činil 13,9% ročně, ceny za služby dle sazebníku a splatit kontokorent nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Ke dni 31.12.2009 se na účtu žalovaného nacházely peněžní prostředky ve výši 3.460,13 Kč a tento kladný zůstatek se v lednu 2010 snížil o poplatek za vedení účtu ve výši 45,- Kč a poplatek za výpis z účtu ve výši 45,- Kč a zvýšil o 0,03Kč na kladném úroku. Ke dni 16.2.2010 banka odepsala z účtu žalovaného na základě exekučního příkazu částku 12.636,30 Kč, čímž vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek, který se od 16.2.2010 zvýšil o zaúčtované poplatky za vedení účtu, za výpisy z účtu za upomínky, poštovné a debetní úroky. Po právní stránce okresní soud dovodil, že banka a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o běžném účtu dle § 708 a násl. obch. zákoníku s tím, že dle § 711 obch. zákoníku se banka zavázala, že provede z účtu příkazy žalovaného k platbám až do výše 8.000,- Kč, i když k tomu nebude dostatek peněžních prostředků na účtu. Okresní soud uzavřel, že nepovolený debetní zůstatek na účtu nevznikl v důsledku dispozice žalovaného, ale v důsledku nezákonného postupu banky, která porušila § 306 odst. 1 o.s.ř. a provedla dne 16.2.2010 z účtu platbu ve výši 12.636,30 Kč na úhradu exekuce, aniž by se na účtu žalovaného peněžní prostředky v této výši nacházely, tím způsobila na účtu minusový zůstatek, tzv. nepovolený debet, za který žalovaný neodpovídá. Okresní soud zastává názor, že i když byl na účtu sjednán žalovaným kontokorent, nepřísluší bance provádět exekuci z účtu klienta do záporného zůstatku. Za této situace okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud zopakoval dokazování smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, všeobecnými obchodními podmínkami banky účinnými od 15.7.2002, úplným výpisem z účtu č. 1292886193 za dobu od 1.1.2009 do 31.12.2009, mimořádným výpisem obratů za dobu od listopadu 2009 do 16.9.2010, sazebníkem účinným od 1.6.2010 a upomínkou ze dne 1.5.2010. Krajský soud skutková zjištění okresního soudu učiněná ze smlouvy o sporožirovém účtu, ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, z výpisů ze sporožirového účtu za dobu od 1.1.2009 do 31.12.2009 a z mimořádného výpisu obratů zúčtovaných na sporožirový účet za dobu od 30.11.2009 do 16.9.2010 považuje za správná a v tomto rozsahu na odůvodnění rozsudku odkazuje. Dle § 304 odst. 1 o.s.ř. v nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu soud přikáže peněžnímu ústavu, aby od okamžiku, kdy mu bude usnesení doručeno, z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal. Dle § 306 odst. 1 o.s.ř. nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství na pohledávku povinného z účtu ve výši, v jaké byly na účtu peněžní prostředky v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i na pohledávku z účtu, která vznikla tím, že na účet došly peněžní prostředky dodatečně, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění dle § 305; povinnost peněžního ústavu provést opravné vyúčtování podle zvláštního zákona a ustanovení § 304a tím nejsou dotčena. Dle § 311 o.s.ř., nepostupuje-li peněžní ústav tak, jak mu to ukládají ustanovení § 304 odst. 1 a § 307 až 309a, může se oprávněný domáhat, a to i tehdy, když už na účtu není dostatek prostředků, aby mu peněžní ústav zaplatil částku, na kterou by měl právo, kdyby peněžní ústav postupoval správně. Krajský soud se ztotožňuje s právním závěrem okresního soudu, že banka uzavřela s žalovaným dne 15.12.2000 platnou smlouvu o běžném účtu dle § 708 a násl. obch. zák., na základě které žalovanému jako majiteli účtu od 15.12.2000 zřídila korunový účet č. 343631. Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 13.5.2005 hodnotí krajský soud po právní stránce jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obch. zákoníku, neboť touto smlouvou se banka zavázala poskytnout žalovanému dle jeho požadavků na běžném účtu úvěr až do výše 8.000,- Kč s tím, že tento je povinen splatit do jednoho roku od prvního čerpání a není oprávněn povolený limit úvěru 8.000,- Kč překročit, jinak se jedná o tzv. nepovolený debetní zůstatek, který bude úročen sankčními úroky pro nepovolený debetní zůstatek ve výši dle Oznámení banky. Banka byla dle čl. 3 smlouvy o úvěru na sporožirovém účtu a dle čl. 14.5. VOP oprávněna započíst poplatky a splatné úroky oproti zůstatku na účtu a v případě, že na účtu nebyl dostatek prostředků, byla oprávněna k jejich započtení i v případě, že tímto vznikne nepovolený debetní zůstatek na účtu. V jiných, než těchto sjednaných případech, banka nebyla oprávněna sama bez příkazu majitele účtu způsobit na účtu minusový debetní zůstatek. Pakliže žalobce argumentoval čl. 24.3. písm. c) VOP, pak z tohoto článku nevyplývá právo banky způsobit na účtu minusový debetní zůstatek, ale pouze právo banky odepsat v tam vymezených případech prostředky z účtu bez souhlasu klienta za předpokladu, že na účtu se pro odepsání nachází dostatečná výše peněžních prostředků. Nejvyšší soud ČR se ve své judikatuře (např. rozsudek ze dne 14.4.2000, sp.zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněný pod číslem 4/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 14.3.2002, sp.zn. 20 Cdo 681/2001, uveřejněný pod číslem 75/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 10.11.2004, sp.zn. 35 Odo 801/2002, uveřejněný pod číslem 50/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) opakovaně zabýval problematikou přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, přičemž dospěl k závěru, že pohledávkou z účtu u peněžního ústavu, kterou lze postihnout výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu, je oprávnění majitele účtu spočívající v tom, aby jemu nebo jím určeným osobám byly na jeho žádost nebo písemný příkaz, popřípadě při splnění sjednaných podmínek, vyplaceny peněžní prostředky z účtu nebo zůstatek účtu. Peněžní prostředky na účtu uložené jsou v majetku peněžního ústavu a nikoliv majitele účtu, ten má pouze právo na jejich výplatu. Nařízením výkonu rozhodnutí soud vstupuje do závazkového vztahu mezi majitelem účtu a peněžním ústavem, přikázáním pohledávky z účtu majitel pozbývá svoji pohledávku z účtu až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím a peněžní ústav ji vyplatí oprávněnému jako osobě, která přikázáním pohledávky majitele účtu získala právo uspokojit se z peněžních prostředků uložených na jeho účtu. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že na běžném účtu žalovaného vznikl ke dni 16.2.2010 nepovolený debetní zůstatek nikoliv v důsledku operace, ke které by dal žalovaný příkaz, ale v důsledku činnosti banky, která na úhradu exekuce z účtu žalovaného odepsala peněžní prostředky ve výši 12.636,30 Kč, aniž by v této výši existovala pohledávka žalovaného, jako osoby povinné, vůči peněžnímu ústavu. Je nutno přisvědčit žalobci, že od 4.3.2009 do 12.2.2010 na účet žalovaného byly připsány peněžní prostředky celkem ve výši 12.626,- Kč, avšak také je nutno uvést, že tyto peněžní prostředky byla banka povinna dle § 304 odst. 1 o.s.ř. zablokovat tj. nevyplácet z účtu peněžní prostředky a neprovádět na ně započtení. Tuto povinnost banka porušila, neboť den po doručení usnesení o nařízení exekuce přikázáním pohledávky z účtu (přičemž tento den banka sama tvrdí a nečiní tento okamžik sporným) umožnila žalovanému výplatu částky 7.800,- Kč z běžného účtu a dále na účet v rozporu s § 304 odst. 1 o.s.ř. započítávala své pohledávky z poplatků za vedení účtu, výpisy či upomínky, přičemž v důsledku této činnosti banky ke dni 12.2.2010 činila pohledávka žalovaného jako majitele účtu vůči bance pouze částku 3.190,22 Kč. Banka nemůže zákaz stanovený v § 304 odst. 1 o.s.ř. obejít tím, že po okamžiku blokace umožní majiteli účtu disponovat s prostředky na účtu, bude provádět započtení vzájemných pohledávek, čímž dojde ke snížení prostředků na účtu a v okamžiku, kdy bude vyrozuměna o právní moci usnesení o nařízení exekuce, sečte veškeré platby došlé na účet v době od doručení usnesení o nařízení exekuce do dne oznámení o nabytí právní moci a tuto částku poukáže, a to bez ohledu na to, že tím způsobí na účtu minusový zůstatek. Právní předchůdce žalobce tak postupoval, proto je nutno uzavřít, že žalovaný měl ke dni 12.2.2010 vůči bance pohledávku toliko ve výši 3.190,22 Kč, pokud banka poukázala na exekuci částku vyšší, způsobila tak nepovolený debetní zůstatek na účtu, za který nenese odpovědnost žalovaný a který nelze považovat za čerpání úvěru ve smyslu § 497 obch. zák. Závěr okresního soudu o tom, že se nejedná o dluh žalovaného z úvěru, je správný. Nenese-li žalovaný odpovědnost za dlužnou jistinu nepovoleného debetního zůstatku, pak neodpovídá ani za příslušenství požadované z této částky (sankční úroky). Okresní soud se však již dále nezabýval posouzením věci z titulu bezdůvodného obohacení, v tomto směru je pro rozhodnutí významná zejména otázka pasivní věcné legitimace. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ust. § 454 obč. zák. bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám. V rozhodnutí ze dne 1.7.2009, sp. zn. 28 Cdo 4513/2008, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že cokoli je osobě oprávněné plněno (vyplaceno) nad rámec finančních prostředků představujících pohledávku osoby povinné za peněžním ústavem, je plněno bez právního důvodu a osobě oprávněné tak vzniká bezdůvodné obohacení, neboť výkon rozhodnutí směřuje toliko k postižení pohledávky (majetku) osoby povinné, nikoli pohledávek (majetku) jiného subjektu. Předpokladem aplikace ust. § 454 obč. zák. je především to, že ten, kdo plnil za jiného to, co měl po právu plnit sám, plnil povinnost jiného vědomě, tj. že mezi osobou, která plnění poskytovala a osobou oprávněnou k přijetí plnění bylo zřejmé, že je plněn určitý závazek jiné (povinné) osoby, nikoliv závazek osoby poskytující plnění ve vztahu k osobě přijímající plnění. Závěry tohoto rozhodnutí jsou vzhledem k obdobnému skutkovému základu pro posuzovanou věc zcela použitelné a odvolací soud na toto rozhodnutí, přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, pro úplnost odkazuje. V nyní projednávané věci předchůdce žalobce při provádění výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu omylem plnil oprávněnému nad rámec finančních prostředků představujících pohledávku povinného za peněžním ústavem, zcela zjevně tak neměl vůli plnit za žalovaného jako osobu povinnou to, co měl žalovaný po právu plnit sám, přičemž výkon rozhodnutí směřoval pouze proti majetku žalovaného, nikoli majetku předchůdce žalobce, který žádnou vlastní povinnost k plnění oprávněnému neměl, ust. § 454 obč. zák. proto aplikovat nelze. Právní předchůdce žalobce poskytl plnění oprávněnému bez právem uznaného důvodu, jedná se o skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení vymezenou v ust. § 451 odst. 2 obč. zák. a pasivně věcně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení je dle odst. 1 téhož ustanovení ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, tj. ten, jemuž předchůdce žalobce bez právního důvodu plnil. Krajský soud proto dospěl k závěru, že na straně žalovaného k částce, která byla poukázána nad rámec peněžních prostředků na účtu žalovaného, není dána pasivní věcná legitimace. Pokud jde o částky účtované žalovanému po datu 16.2.2010 k tíži běžného účtu, a to poplatky za vedení účtu ve výši 45 Kč měsíčně, poplatky za výpisy z účtu 45,- Kč měsíčně, poplatky za upomínky a poštovní poplatky, pak dle smluvního ujednání výše poplatků měla být stanovena v sazebníku poplatků. Žalobce soudu sazebník poplatků účinný v rozhodné době nepředložil (jím předložený sazebník poplatků byl účinný až ode dne 1.6.2010), v tomto rozsahu neunesl břemeno důkazní a tím, že se k jednání soudu l. stupně nedostavil, zabránil možnosti poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Krajský soud ze všech výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako ve výroku věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na to, že procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. V Ostravě dne 12.11.2013 Za správnost vyhotovení: Mgr. Dagmar Hanáková, v.r. Bc. Barbora Řehulková předsedkyně senátu 15Co 647/2013-102 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Dagmar Hanákové a soudkyň Mgr. Dagmar Gottwaldové a JUDr. Aleny Macečkové ve věci žalobce JUSTRINON MANAGEMENT s.r.o., se sídlem Brno – střed - Trnitá, Mlýnská 326/13, IČ: 29216842, zastoupeného JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti žalovanému Romanu S., nar. xxx, bytem xxx, o zaplacení částky 10.965,84 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 5.12.2012, č.j. 116 EC 413/2011-38, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.  II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky 12.120,28  Kč  s  úrokem  18,9%  ročně  z  částky  10.965,84 Kč  od 2.10.2010  do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 10.965,84 Kč od 2.10.2010 do zaplacení, zároveň žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, aby žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno. Argumentoval, že žalovaný poskytnutý kontokorent čerpal 16.2.2010, tj. v den, kdy mu byla z účtu odečtena částka 12.636,30 Kč na úhradu exekuce, tím na účtu vznikl debetní zůstatek 9.266,14 Kč. Právní předchůdce byl oprávněn peněžní prostředky z účtu žalovaného odepsat a postupoval v souladu s § 306 odst. 1 o.s.ř., neboť na exekuci dle tohoto ustanovení náleží zůstatek na účtu žalovaného ke dni doručení exekučního příkazu a  dále veškeré posléze došlé platby. Po dni 4.3.2009, kdy byl doručen bance exekuční příkaz, došly na účet žalovaného peněžní prostředky celkem ve výši 12.636,- Kč (částka 6.344,- Kč dne 19.3.2009 a částka 6.292,- Kč dne 16.4.2009), přičemž tato částka také byla žalovanému dle exekučního příkazu z účtu odečtena. Žalobce dále poukázal na ustanovení čl. 24.3. písm. c) všeobecných obchodních podmínek (dále jen VOP), dle kterých je banka oprávněna na úhradu exekuce odepsat z účtu peněžní prostředky bez souhlasu klienta. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu spolu s řízením předcházejícím a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Z obsahu spisu plyne, že v řízení zahájeném dne 19.8.2011 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 12.120,28 Kč s úrokem 18,9% ročně z částky 10.965,84 Kč od 2.10.2010 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.965,84 Kč od 2.10.2010 do zaplacení jako nepovoleného debetního zůstatku. Žalobce skutkově tvrdil, že žalovaný měl na základě smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, jejíž nedílnou součástí byly sazebník a VOP, u právního předchůdce žalobce České spořitelny, a.s. (dále jen banka) povolen kontokorentní úvěr v limitu 8.000,- Kč, žalovaný sjednané podmínky porušil a povolený limit kontokorentu přečerpal, na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek 10.965,84 Kč. Žalovaný na výzvu právního předchůdce nepovolený debet nevyrovnal, a proto předchůdce převedl dlužnou pohledávku ke dni 4.6.2010 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Nepovolený debetní zůstatek je úročen sjednaným úrokem 18,9% ročně. Aktivní legitimaci žalobce dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.9.2010, kterou banka žalobci ke dni 1.10.2010 postoupila pohledávku z nepovoleného debetního zůstatku za žalovaným, k tomuto dni činil dluh žalovaného částku 12.120,28 Kč, jež se skládá z částky 10.965,84 Kč představující jistinu úvěru, částky 12,60 Kč představující řádný úrok a z částky 1.141,84 Kč představující sankční úrok. Žalovaný žalobci dlužnou částku nezaplatil. Okresní soud vyšel ze zjištění, že banka uzavřela se žalovaným dne 13.5.2005 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu až do výše 8.000,- Kč, žalovaný se zavázal platit bance roční úrok z kontokorentu ve výši dle oznámení banky, který ke dni uzavření smlouvy činil 13,9% ročně, ceny za služby dle sazebníku a splatit kontokorent nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Ke dni 31.12.2009 se na účtu žalovaného   nacházely   peněžní  prostředky  ve  výši  3.460,13  Kč  a  tento   kladný zůstatek se v lednu 2010 snížil o poplatek za vedení účtu ve výši 45,- Kč a poplatek za výpis z účtu ve výši 45,- Kč a zvýšil o 0,03Kč na kladném úroku. Ke dni 16.2.2010 banka odepsala z účtu žalovaného na základě exekučního příkazu částku 12.636,30 Kč, čímž vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek, který se od 16.2.2010 zvýšil o zaúčtované poplatky za vedení účtu, za výpisy z účtu za upomínky, poštovné a debetní úroky. Po právní stránce okresní soud dovodil, že banka a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o běžném účtu dle § 708 a násl. obch. zákoníku s tím, že dle § 711 obch. zákoníku se banka zavázala, že provede z účtu  příkazy žalovaného k platbám až do výše 8.000,- Kč, i když k tomu nebude dostatek peněžních prostředků na účtu. Okresní soud uzavřel, že nepovolený debetní zůstatek na účtu nevznikl v důsledku dispozice žalovaného, ale v důsledku nezákonného postupu banky, která porušila § 306 odst. 1 o.s.ř. a provedla dne 16.2.2010 z účtu platbu ve výši 12.636,30 Kč na úhradu exekuce, aniž by se na účtu žalovaného peněžní prostředky v této výši nacházely, tím způsobila na účtu minusový zůstatek, tzv. nepovolený debet, za který žalovaný neodpovídá. Okresní soud zastává názor, že i když byl na účtu sjednán žalovaným kontokorent, nepřísluší bance provádět exekuci z účtu klienta do záporného zůstatku. Za této situace okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud zopakoval dokazování smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, všeobecnými obchodními podmínkami banky účinnými od 15.7.2002, úplným výpisem z účtu č. 1292886193 za dobu od 1.1.2009 do 31.12.2009, mimořádným výpisem  obratů za dobu od listopadu 2009 do 16.9.2010, sazebníkem účinným od 1.6.2010 a upomínkou ze dne 1.5.2010. Krajský soud skutková zjištění okresního soudu učiněná ze smlouvy o sporožirovém účtu, ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, z výpisů ze sporožirového účtu za dobu od 1.1.2009 do 31.12.2009 a z mimořádného výpisu obratů zúčtovaných na sporožirový účet za dobu od 30.11.2009 do 16.9.2010 považuje za správná a v tomto rozsahu na odůvodnění rozsudku odkazuje. Dle § 304 odst. 1 o.s.ř. v nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu soud přikáže peněžnímu ústavu, aby od okamžiku, kdy mu bude usnesení doručeno, z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal. Dle § 306 odst. 1  o.s.ř. nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství na pohledávku povinného z účtu ve výši, v jaké byly na účtu peněžní prostředky v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i na pohledávku z účtu, která vznikla tím, že na účet došly peněžní prostředky dodatečně, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění dle § 305; povinnost peněžního ústavu provést opravné vyúčtování podle zvláštního zákona a ustanovení § 304a tím nejsou dotčena. Dle § 311 o.s.ř., nepostupuje-li peněžní ústav tak, jak mu to ukládají ustanovení § 304 odst. 1 a § 307 až 309a, může se oprávněný domáhat, a to i tehdy, když už na účtu není dostatek prostředků, aby mu peněžní ústav zaplatil částku, na kterou by měl právo, kdyby peněžní ústav postupoval správně. Krajský soud se ztotožňuje s právním závěrem okresního soudu, že banka uzavřela s žalovaným dne 15.12.2000 platnou smlouvu o běžném účtu dle § 708 a násl. obch. zák., na základě které žalovanému jako majiteli účtu od 15.12.2000 zřídila korunový účet č. 343631. Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 13.5.2005 hodnotí krajský soud po právní stránce jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obch. zákoníku, neboť touto smlouvou se banka zavázala poskytnout žalovanému dle jeho požadavků na běžném účtu úvěr až do výše 8.000,- Kč s tím, že tento je povinen splatit do jednoho roku od prvního čerpání a není oprávněn povolený limit úvěru 8.000,- Kč překročit, jinak se jedná o tzv. nepovolený debetní zůstatek, který bude úročen sankčními úroky pro nepovolený debetní zůstatek ve výši dle Oznámení banky. Banka byla dle čl. 3 smlouvy o úvěru na sporožirovém účtu a dle čl. 14.5. VOP oprávněna započíst poplatky a splatné úroky oproti zůstatku na účtu a v případě, že na účtu nebyl dostatek prostředků, byla oprávněna k jejich započtení i v případě, že tímto vznikne nepovolený debetní zůstatek na účtu. V jiných, než těchto sjednaných případech, banka nebyla oprávněna sama bez příkazu majitele účtu způsobit na účtu minusový debetní zůstatek. Pakliže žalobce argumentoval čl. 24.3. písm. c) VOP, pak z tohoto článku nevyplývá právo banky způsobit na účtu minusový debetní zůstatek, ale pouze právo banky odepsat v tam vymezených případech prostředky z účtu bez souhlasu klienta za předpokladu, že na účtu se pro odepsání nachází dostatečná výše peněžních prostředků. Nejvyšší soud ČR se ve své judikatuře (např. rozsudek ze dne 14.4.2000, sp.zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněný pod číslem 4/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 14.3.2002, sp.zn. 20 Cdo 681/2001, uveřejněný pod číslem 75/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 10.11.2004, sp.zn. 35 Odo 801/2002, uveřejněný pod číslem 50/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) opakovaně zabýval problematikou přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, přičemž dospěl k závěru, že pohledávkou z účtu u peněžního ústavu, kterou lze  postihnout  výkonem  rozhodnutí  přikázáním pohledávky z účtu, je oprávnění majitele účtu spočívající v tom, aby jemu nebo jím určeným osobám byly na jeho žádost nebo písemný příkaz, popřípadě při splnění sjednaných podmínek, vyplaceny peněžní prostředky z účtu nebo zůstatek účtu. Peněžní prostředky na účtu uložené jsou v majetku peněžního ústavu a nikoliv majitele účtu, ten má pouze právo na jejich výplatu. Nařízením výkonu rozhodnutí soud vstupuje do závazkového vztahu mezi majitelem účtu a peněžním ústavem, přikázáním pohledávky z účtu majitel pozbývá svoji pohledávku z účtu až do výše vymáhané pohledávky  s příslušenstvím a peněžní ústav ji vyplatí oprávněnému jako osobě, která přikázáním pohledávky majitele účtu získala právo uspokojit se z peněžních prostředků uložených na jeho účtu. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že na  běžném účtu žalovaného vznikl ke dni 16.2.2010 nepovolený debetní zůstatek nikoliv v důsledku operace, ke které by dal žalovaný příkaz, ale v důsledku činnosti banky, která na úhradu exekuce z účtu žalovaného odepsala peněžní prostředky ve výši 12.636,30 Kč, aniž by v této výši existovala pohledávka žalovaného, jako osoby povinné, vůči peněžnímu ústavu. Je nutno přisvědčit žalobci, že od 4.3.2009 do 12.2.2010 na účet žalovaného byly připsány peněžní prostředky celkem ve výši 12.626,- Kč, avšak také je nutno uvést, že tyto peněžní prostředky byla banka povinna dle § 304 odst. 1 o.s.ř. zablokovat tj. nevyplácet z účtu peněžní prostředky a neprovádět na ně započtení. Tuto povinnost banka porušila, neboť den po doručení usnesení o nařízení exekuce přikázáním pohledávky z účtu (přičemž tento den banka sama tvrdí a nečiní tento okamžik sporným) umožnila žalovanému výplatu částky 7.800,- Kč z běžného účtu a dále na účet v rozporu s § 304 odst. 1 o.s.ř. započítávala své pohledávky z poplatků za vedení účtu, výpisy či upomínky, přičemž v důsledku této činnosti banky ke dni 12.2.2010 činila pohledávka žalovaného jako majitele účtu vůči bance pouze částku 3.190,22 Kč. Banka nemůže zákaz stanovený v § 304 odst. 1 o.s.ř. obejít tím, že po okamžiku blokace umožní majiteli účtu disponovat s prostředky na účtu, bude provádět započtení vzájemných pohledávek, čímž dojde ke snížení prostředků na účtu a v okamžiku, kdy bude vyrozuměna o právní moci usnesení o nařízení exekuce, sečte veškeré platby došlé na účet v době od doručení usnesení o nařízení exekuce do dne oznámení o nabytí právní moci a tuto částku poukáže, a to bez ohledu na to, že tím způsobí na účtu minusový zůstatek. Právní předchůdce žalobce tak postupoval,  proto je nutno uzavřít, že žalovaný měl ke dni 12.2.2010 vůči bance pohledávku toliko ve výši 3.190,22 Kč, pokud banka poukázala na exekuci částku vyšší, způsobila tak nepovolený debetní zůstatek na účtu, za který nenese odpovědnost žalovaný a který nelze považovat za čerpání úvěru ve smyslu § 497 obch. zák. Závěr okresního soudu o tom, že se nejedná o dluh žalovaného z úvěru, je správný. Nenese-li žalovaný odpovědnost za dlužnou jistinu nepovoleného debetního zůstatku, pak neodpovídá ani za příslušenství požadované z této částky (sankční úroky). Okresní soud se však již dále nezabýval posouzením věci z titulu bezdůvodného obohacení, v tomto směru je pro rozhodnutí významná zejména otázka pasivní věcné legitimace. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ust. § 454 obč. zák. bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám. V rozhodnutí ze dne 1.7.2009, sp. zn. 28 Cdo 4513/2008, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že cokoli je osobě oprávněné plněno (vyplaceno) nad rámec finančních prostředků představujících pohledávku osoby povinné za peněžním ústavem, je plněno bez právního důvodu a osobě oprávněné tak vzniká bezdůvodné obohacení, neboť výkon rozhodnutí směřuje toliko k postižení pohledávky (majetku) osoby povinné, nikoli pohledávek (majetku) jiného subjektu. Předpokladem aplikace ust. § 454 obč. zák. je především to, že ten, kdo plnil za jiného  to,  co  měl  po  právu   plnit  sám,  plnil  povinnost  jiného vědomě, tj. že mezi osobou, která plnění poskytovala a osobou oprávněnou k přijetí plnění bylo zřejmé, že je plněn určitý závazek jiné (povinné) osoby, nikoliv závazek osoby poskytující plnění ve vztahu k osobě přijímající plnění. Závěry tohoto rozhodnutí jsou vzhledem k obdobnému skutkovému základu pro posuzovanou věc zcela použitelné a odvolací soud na toto rozhodnutí, přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, pro úplnost odkazuje. V nyní projednávané věci předchůdce žalobce při provádění výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu omylem plnil oprávněnému nad rámec finančních prostředků představujících pohledávku povinného za peněžním ústavem, zcela zjevně tak neměl vůli plnit za žalovaného jako osobu povinnou to, co měl žalovaný po právu plnit sám, přičemž výkon rozhodnutí směřoval pouze proti majetku žalovaného, nikoli majetku předchůdce žalobce, který žádnou vlastní povinnost k plnění oprávněnému neměl, ust. § 454 obč. zák. proto aplikovat nelze. Právní předchůdce žalobce poskytl plnění oprávněnému bez právem uznaného důvodu, jedná se o skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení vymezenou v ust. § 451 odst. 2 obč. zák. a pasivně věcně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení je dle odst. 1 téhož ustanovení ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, tj. ten, jemuž předchůdce žalobce bez právního důvodu plnil. Krajský soud proto dospěl k závěru, že na straně žalovaného k částce, která byla poukázána nad rámec peněžních prostředků na účtu žalovaného, není dána pasivní věcná legitimace. Pokud jde o částky účtované žalovanému po datu 16.2.2010 k tíži běžného účtu, a to poplatky za vedení účtu ve výši 45 Kč měsíčně, poplatky za výpisy z účtu 45,- Kč měsíčně, poplatky za upomínky a poštovní poplatky, pak dle smluvního ujednání výše poplatků měla být stanovena v sazebníku poplatků. Žalobce soudu sazebník poplatků účinný v rozhodné době nepředložil (jím předložený sazebník poplatků byl účinný až ode dne 1.6.2010), v tomto rozsahu neunesl břemeno důkazní a tím, že se k jednání soudu l. stupně nedostavil, zabránil možnosti poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Krajský soud ze všech výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako ve výroku věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na to, že procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku  je přípustné dovolání   jestliže  rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. V Ostravě dne 12.11.2013 Za správnost vyhotovení:  Mgr. Dagmar Hanáková, v.r. Bc. Barbora Řehulková          předsedkyně senátu