Dohoda o vzniku nároku na odměnu v podobě procenta z ceny nemovitosti i v případě, že se žalobce nijak nepřičiní o změnu vlastnictví, je podle § 55 odst. 2 občanského zákoníku neplatná, neboť jde o nepřípustné ujednání ve smyslu ust. § 56 odst. 3 písm. j) občanského zákoníku v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele, mající za následek značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

15Co 677/2012-111 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Macečkové a soudců JUDr. Petra Lorenčíka a Mgr. Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce DRAGO MALVAGIO s.r.o., se sídlem Praha 8-Libeň, Primátorská 296/8, IČ: 24274411 (dříve PROLUX Consulting Int. s.r.o., IČ: 26731908), zastoupeného JUDr. Stanislavem Zenáhlíkem, advokátem se sídlem Otrokovice, Náměstí 3. května 35, proti žalované Janě Ch., nar. xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. Zuzanou Běťákovou, advokátkou se sídlem Nový Jičín, K Nemocnici 18, o zaplacení částky 56.808,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1.3.2012, č.j. 12EC 614/2011-57, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení se mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 22.264,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované. II. Rozsudek okresního soudu v napadeném zamítavém výroku se potvrzuje. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.583,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované. O d ů v o d n ě n í Shora označeným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu, kterou se předchůdce žalobce - společnost PROLUX Consulting Int. s.r.o., IČ: 26731908, domáhal po žalované zaplacení částky 56.808,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% z této částky od 2.6.2011 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalované částkou 21.792,- Kč k rukám její zástupkyně( výrok II.). Tento rozsudek napadl předchůdce žalobce včasným odvoláním, domáhaje se jeho změny tak, že žalobě bude zcela vyhověno. Namítal, že okresní soud vadně posoudil smlouvu z 11.1.2001 jako smlouvu o zprostředkování, skutkové závěry okresního soudu nemají oporu v provedeném dokazování. Žalobce v řízení prokázal, že žalovaná obdržela i manuál prodávajících a nemohla si proto myslet, že uzavírá smlouvu o zprostředkování, nýbrž projevila vůli uzavřít smlouvu o podpoře prodeje o tom obsahu, jak jí byl předložen. Smlouvou o podpoře prodeje žalobce zavedl nový způsob provozování realitní činnosti, která nespočívá ve zprostředkování prodeje, žalobce jen zkontaktuje prodávajícího a kupujícího, zbytek je na jejich aktivitě, ujednání o nároku odměnu i pro případ, kdy k převodu vlastnického práva dojde bez součinnosti žalobce, není v rozporu s dobrými mravy ani nezpůsobuje nerovnováhu práv a povinností ve vztazích mezi žalobcem a žalovanou, pouze ve smlouvě zakotvuje činnost žalobce, který od počátku klienty upozorňuje, že se neúčastní prohlídek nemovitosti a nevodí kupující za ručičku; proto ani nemůže dojít k převodu vlastnického práva za jeho součinnosti. Žalobce v řízení prokázal, že provedl veškerou činnost k podpoře prodeje, tedy zveřejnil inzerci nemovitosti žalované, vykonával maximální podporu a propagaci, odměna není za inzerci, ale za kontinuální podporu a propagaci spočívající v činnostech žalobcem popsaných. Nárok žalobce na odměnu vzniká okamžikem převodu vlastnictví s povinností žalované oznámit žalobci, že ke zcizení nemovitosti došlo. Není správný výklad okresního soudu, že žalovaná nemohla nemovitosti zcizit jinak, nežli za součinnosti se žalobcem, neboť smlouva žalované nezakazuje, aby nemovitosti zcizila i jiným způsobem. Namítal dále, že ochrana spotřebitelů musí mít své meze a nesmí vést k tomu, že spotřebitel nebude povinen plnit závazky ze smluv. Nad rámec toho, co tvrdil v řízení před soudem I. stupně, uvedl žalobce v odvolání, že poskytl žalované také další činnosti, pořídil profesionální fotodokumentaci nemovitosti, zřídil žalované online přístup k zakázce a kdyby o to požádala, poskytl by jí i právní servis a kupci by vypomohl s financováním, že to žalovaná po žalobci nevyžadovala, nelze mít k tíži žalobce. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl potvrzen, ztotožnila se se skutkovými i právními závěry okresního soudu, poukázala na obsah prohlášení pod bodem 2 / 1 části b) smlouvy, dle něhož měla v úmyslu zcizit nemovitost prostřednictvím činnosti žalobce a poskytnout mu veškerou potřebnou součinnost k prodeji, žalobce vymáhá plnění vůči žalované podle ustanovení smlouvy, která jsou pro nerovnovážnost dohody o právech a povinnostech účastníků neplatná, navíc žalobce pro žalovanou prakticky nevyvinul žádnou činnost, žalobce měl ve smlouvě jasněji vymezit, za co konkrétně svou provizi nárokuje. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek spolu s řízením, jež jeho vydání předcházelo, odvolání žalobce má za nedůvodné. Především předesílá, že usnesením ze dne 12.2.2013, jež nabylo právní moci dne 2.3.2013, vyhověl návrhu původního žalobce PROLUX Consulting Int. s.r.o., IČ: 26731908, aby do řízení na jeho místo vstoupil současný žalobce DRAGO MALVAGIO s.r.o., IČ: 24274411, na důvody tohoto postupu uvedené v odůvodnění citovaného usnesení odkazuje. Po provedení důkazu písemnou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24.1.2013 zjistil, že byla uzavřena mezi oběma výše citovanými společnostmi, za které jednali a smlouvu podepsali jejich jednatelé v souladu s výpisem z obchodního rejstříku, jejím předmětem bylo úplatné postoupení pohledávky na zaplacení odměny ve výši 56.808,- Kč s příslušenstvím podle smlouvy o podpoře prodeje nemovitostí č. A 018240 ze dne 11.1.2011 vůči žalované Janě Ch. Dle názoru odvolacího soudu jde o platně uzavřenou smlouvou o postoupení předmětné pohledávky podle ust. § 524 obč. zák. a aktivní legitimace současného žalobce ve sporu vůči žalované je tedy dána. Ze spisu se podává, že předchůdce žalobce se v řízení domáhal předmětného plnění s tvrzením, že dle smlouvy o podpoře prodeje nemovitostí z 11.1.2011 se zavázal vyvíjet činnost směřující k tomu, aby žalovaná měla příležitost uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem, své povinnosti ze smlouvy splnil zajištěním plného servisu, z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že žalovaná převedla vlastnické právo k nemovitosti na třetí osobu za cenu 789.000Kč, požaduje tedy provizi dle bodu 2.2 smlouvy ve výši 6% ze skutečné prodejní ceny nemovitosti +DPH dle čl. IV odst.1 smlouvy. V reakci na obranu žalované namítal, že smlouva je nepojmenovaný kontrakt, žalobce se zavázal provést a provedl činnosti uvedené v čl. I a čl. II/2 smlouvy, zejména umístění nabídky prodeje bytu na internetových serverech Prolux.cz a ereality.cz, jejich propagaci, nabízení nemovitosti klientům ze své databáze a dalším zájemcům, za to mu náleží odměna vůči objednateli inzerce, tedy prodávající, neboť s ní jsou spojeny náklady, obsahem smlouvy je závazek žalobce poskytnout propagaci a povinnost žalované za tuto propagaci zaplatit, naopak jeho povinností nebylo zprostředkovat prodej, zajistit prohlídky, přivést zájemce na prohlídku, vypracovat smluvní podklady, s tím byla žalovaná seznámena, nejde proto v žádném případě o smlouvu o zprostředkování, svou činnost přirovnal k inzerci v novinách. Žalovaná v obraně namítala, že uzavřela smlouvu o výhradním zprostředkování s Realitní kanceláří Evropa (dále též jen „RK“) 4.1.2011, p. B, jednající za žalobce jí poté nabídla podporu prodeje bytu pomocí inzerce na webových stránkách žalobce s tím, že dříve uzavřená smlouva s RK nepřekáží, s tou se o provizi podělí a nárok na odměnu vznikne žalobci teprve v případě, že žalobce obstará zájemce o koupi bytu a ten jej koupí, prodej bytu se však uskutečnil na základě činnosti RK Evropa, které byla uhrazena sjednaná odměna 50.000,- Kč. Odměnu žalobci neuhradila, neboť žalobce ji nikdy neinformoval o případných zájemcích, z jeho aktivity nikdo nebyl byt neprohlédnout, krom inzerce žalobce neučinil nic, co by k prodeji bytu přispělo, o tom svědčí i skutečnost, že o prodeji se žalobce dozvěděl až z katastru nemovitostí. B. uvedla žalovanou v omyl při uzavření smlouvy, ta je proto neplatná, nárok žalobce uplatňuje v rozporu s dobrými mravy, neboť za pouhou inzerci požaduje odměnu vyšší, než činí odměna RK Evropa, jež zahrnovala náklady inzerce, zprostředkování zájemce, znalecký posudek i právní služby. Okresní soud vyšel ze zjištění o uzavření smlouvy 4.1.2011 mezi žalovanou a realitní kanceláří Evropa o výhradním zprostředkování prodeje bytu, žalovaná v postavení nepodnikatele uzavřela pak jako zájemce s žalobcem jako poskytovatelem, za kterého jednala Nikol B., dne 11.1.2011 smlouvu o podpoře prodeje dle § 269 odst. 2 obch. zák., dle níž projevila zájem o podporu a prodej specifikovaného bytu s tím, že má v úmyslu zcizit jej prostřednictvím činnosti žalobce za sjednanou odměnu 6% ze skutečné prodejní ceny, zavázala se mj. též neuzavřít s jinou osobou smlouvu o zcizení bytu bez součinnosti poskytovatele, smlouvu o zcizení bytu uzavřít bez zbytečného odkladu po předložení návrhu a poskytnout mu veškerou součinnost k prodeji nemovitosti, žalobce se zavázal vyvíjet činnost k podpoře prodeje bytu zejména umístěním nabídky na serverech www.prolux.cz a www.ereality.cz, propagací těchto serverů vč. nabídek tam umístěných v celostátním tisku, nabízení těchto klientům z vlastní databáze i jiným zájemcům o koupi, žalovaná se zavázala zaplatit mu odměnu za podmínek v čl. II/1 a IV. Povinnosti poskytovatele se dle čl. II/1 považují za splněné v okamžiku, kdy za účinnosti této smlouvy dojde k uzavření smlouvy o prodeji nemovitosti, smlouvy o budoucí smlouvě o prodeji, smlouvy o rezervaci nemovitosti nebo na základě jiných skutečností, jejichž důsledkem je změna vlastnictví nemovitosti. Dle čl. IV/1 nárok na odměnu vzniká za splnění podmínek v čl. II i tehdy, dojde –li ke změně vlastnictví nemovitosti i bez přímé činnosti poskytovatele; ke smlouvě byl žalované předán informační leták. Žalobce byt žalované nabízel k prodeji za cenu 959.000 Kč od 14.1.2011 na serveru www.prolux.cz, na serveru www.ereality.cz za cenu 702.000, svým klientům mj. též Renatě H. nabízel tento byt formou SMS zprávy, doložil návštěvnost webových stránek v období měsíců. 1-7/2011, žalovaná prodala byt kupujícím Kateřině H. (osobě bez vztahu k Renatě H.) a Martinu Č. kupní smlouvou dne 17.5.2011 s účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí 18.5.2011 prostřednictvím a na základě nabídky kupujícím ze strany RK Evropa a přes webové stránky seznam.cz. Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že žalobce vyvinul činnost k uskutečnění prodeje bytu, s kupujícími v kontaktu nebyl, o prodeji se dozvěděl nahlížením do katastru nemovitostí. Po právní stránce vyložil okresní soud za použití ust. § 266 obch. zák. a dle § 55 obč.zák. smlouvu z 11.1.2011 jako smlouvu o zprostředkování dle § 642 a násl. obch. zák., vycházeje z projevené vůle žalované zcizit byt prostřednictvím žalobce a za dosažení tohoto výsledku zaplatit stanovenou odměnu, nikoli uhradit žalobci cenu za propagaci předmětu prodeje na jeho webových portálech. Poukázal na ujednání v bodu 2/1, a v čl. II/3 smlouvy, zejména úmyslu žalované zcizit byt prostřednictvím činnosti žalobce a o závazku žalované neuzavřít smlouvu bez součinnosti se žalobcem; nemůže-li žalovaná nemovitost zcizit bez součinnosti se žalobcem a teprve uzavřením smlouvy o zcizení nemovitosti se považují povinnosti poskytovatele za splněné, pak vůle stran směřovala k zajištění příležitosti k uzavření smlouvy, zprostředkované žalobcem za úplatu. Při tomto výkladu nevzal za rozhodný obsah Manuálu prodávajících, který nebyl součástí smlouvy, ani čestného prohlášení B., neboť měl k dispozici písemný projev vůle účastníků. Smluvní ujednání, dle něhož měl vzniknout poskytovateli nárok na provizi i v případě, že ke změně vlastnictví nemovitosti dojde bez přímé součinnosti žalobce (tedy i bez jakékoli jeho činnosti), označil za neplatné z důvodu zjevné nerovnováhy v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitelky dle § 56 odst. 3 písm. j) obč. zák. Proto dle tohoto ujednání žalobci nárok na odměnu vzniknout nemohl. Poukázal na dispozitivní ust. § 647 odst. 1 obch. zák., dle něhož by žalobce měl nárok na odměnu, pokud by kupní smlouva ohledně předmětného bytu byla uzavřena za jeho součinnosti, k tomu však nedošlo, neboť žalobce v kontaktu s kupujícími nebyl, součinnost neprokázal ani navrženým výslechem svědkyně H., požadovaná odměna proto žalobci nenáleží. Žalobu proto zamítl, aniž řešil (pro nepotřebnost) námitku neplatnosti smlouvy z důvodu omylu na straně žalované. Po zopakování důkazu smlouvou o podpoře prodeje nemovitostí č. A 018240 a manuálem prodávajících uvádí odvolací soud, že zjištění okresního soudu učiněná z listinných důkazů a výpovědi svědkyně Kateřiny Č. (dříve H.) považuje za správná a jejich obsahu odpovídající, pro stručnost na ně odkazuje a ve svých závěrech z nich vychází. Poznamenává pouze, že účastníci podepsali smlouvu, v jejímž Bodu 2 je vyjádřen úmysl žalované zcizit předmětnou nemovitost prostřednictvím činnosti poskytovatele za předpokládanou prodejní cenu a ze skutečné prodejní ceny nemovitosti zaplatit poskytovateli odměnu, s čímž poskytovatel podpisem smlouvy souhlasil; ujednání na druhé straně téže listiny označená jako „Smluvní ujednání“ je třeba posoudit jako obchodní podmínky ke smlouvě připojené, obsahující i výslovný odkaz, že se vztahy smluvních stran budou řídit § 269 obchodního zákoníku. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným, že autorem textu smlouvy je žalobce, resp. jeho předchůdce společnost PROLUX Consulting Int. s.r.o.. Případná nejasná tam obsažená formulace práv a povinností účastníků musí být proto i dle názoru odvolacího soudu vykládána k tíži autora textu, vodítkem pak musí být úmysl stran obsažený v Bodu 2 smlouvy, tedy předmětné nemovitosti zcizit prostřednictvím činnosti poskytovatele v návaznosti na předpokládanou prodejní cenu. Okresní soud rovněž správně zjistil, že manuál prodávajících nebyl součástí smlouvy, smlouva na manuál ani neodkazuje; není tedy důvod při výkladu jejího obsahu k manuálu přihlížet. (Odvolací soud toliko podotýká, že smlouva je konstruována velmi složitě, osobě bez právnického vzdělání je obtížně pochopitelná a je-li k ní zákazníku při uzavírání smlouvy předložen i manuál, lze s úspěchem dovozovat, že zákazník veškeré právní důsledky z listin plynoucí nepostřehne.) Nalézací soud správně výkladem obsahu smlouvy zjistil, že vůle stran směřovala k zajištění příležitosti k uzavření smlouvy o zcizení nemovitosti prostřednictvím činnosti žalobce pro žalovanou za úplatu. To se vedle výslovného údaje v bodu 2, odst. 1,2 smlouvy a v článku II. odst. 2 a 3 obchodních podmínek podává i ze znění čl. II bod 3 písm. a),d),f) a g) obchodních podmínek (předat poskytovateli veškeré doklady a poskytnout mu veškerou potřebnou součinnost k prodeji, uzavřít s třetí osobou převodní smlouvu na zcizení nemovitostí bez zbytečného odkladu po předložení návrhu, spolupracovat s poskytovatelem při prohlídkách nemovitostí, neuzavřít s jinou osobou smlouvu, kterou se zcizují nemovitosti, bez součinnosti poskytovatele). Provedená zjištění pak dovolují soudem I. stupně provedenou právní kvalifikaci tohoto smluvního vztahu jako smlouvy zprostředkovatelské. I když strany ve smlouvě písemně sjednaly, že jejich vztah se bude obchodním zákoníkem řídit, přestože žalovaná v předmětné věci vystupovala jako nepodnikatel, dovozuje odvolací soud odchylně od právního názoru nalézacího soudu, avšak v souladu s judikaturou (srov. rozh. NS ČR sp.zn. 23 Cdo 2589/2010), že jde o neplatné ujednání v neprospěch žalované jako nepodnikatele, právní vztahy účastníků se proto budou řídit ust. § 774 a násl. občanského zákoníku o smlouvě zprostředkovatelské. Obchodní podmínky vskutku obsahují závazek žalované k úhradě úplaty poskytovateli v procentech z prodejní ceny za podmínek uvedených v článku II. odst. 1 (tedy při jakékoli změně vlastnictví) a článku IV. (dle něhož nárok na odměnu vzniká, i tehdy, dojde-li ke změně vlastnictví bez přímé součinnosti poskytovatele). To vyložil okresní soud správně tak, že žalovaná se zavázala zaplatit odměnu i v případě, že dojde ke změně vlastnictví předmětných nemovitostí bez přímé součinnosti poskytovatele. V té souvislosti je však třeba zdůraznit, že smlouva neobsahuje dohodu o úhradě nákladů na inzerci jako nákladů spojených s výkonem činnosti žalobce dle smlouvy, tedy se zprostředkováním. Je tedy třeba souhlasit se závěrem okresního soudu, že dohoda o vzniku nároku na odměnu v podobě procenta z ceny nemovitosti i v případě, že se žalobce nijak nepřičiní o změnu vlastnictví, je neplatná dle § 55 odst. 2 obč. zák., neboť jde o nepřípustné ujednání ve smyslu ust. § 56 odst. 3 písm. j) obč. zák. v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele, mající za následek značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, žalovaná se jeho neplatnosti dovolala. Z tohoto neplatného ujednání žalobci právo na odměnu nevzniká. Podle ust. § 774 obč. zák. zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl–li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele. Podle ust. § 775 obč. zák. zprostředkovateli patří kromě odměny náhrada nákladů pouze tehdy, je-li to výslovně dohodnuto. Je správný závěr nalézacího soudu, že žalobce neprokázal, že by prováděl činnost směřující ke zprostředkování prodeje bytu žalované, tedy nebyl v kontaktu s prodávajícími, o prodej bytu se nepřičinil, k prodeji došlo na základě činnosti RK Evropa, o prodeji se žalobce dozvěděl pátráním v katastru nemovitostí. Právním důsledkem tohoto zjištění je, že ve smyslu ust. § 744 obč. zák., tedy na základě zákona, žalobce nárok na požadovanou odměnu za zprostředkování rovněž nemá. Právní závěr okresního soudu, že žalobci právo na odměnu nepřísluší, byť jej učinil podle ust. § 647 odst. 1 obch. zák. je tedy věcně správný. Na závěr třeba uvést, že žalobce v řízení prokázal realizaci inzerce nemovitostí žalované, jak se k tomu zavázal v článku I. bod 1 smluvních ujednání, mohly mu tak vzniknout náklady v souvislosti se zprostředkováním. Ze smlouvy se však nepodává, že by se strany vedle provize dohodly i na úhradě nákladů spojených se zprostředkováním, nárok na úhradu za tuto inzertní činnost proto ve smyslu ust. § 776 obč. zák. žalobci nevznikl (a nevznikl by mu ani podle ust. § 647 odst. 2 obch. zák.), nebylo proto zapotřebí se výší takových nákladů zabývat. Namítal-li odvolatel, že cenovou dohodu ve smlouvě o podpoře prodeje nemovitostí není soud oprávněn přezkoumávat z hledisek uvedených v § 56 odst. 1 obč. zák., neboť mu to zapovídá ust. § 56 odst. 2 obč. zák., pak odvolací soud má za to, že ust. § 56 odst. 2 se na projednávanou věc nevztahuje, neboť soudy nepřezkoumávají výši (přiměřenost) sjednané ceny, nýbrž podmínky vzniku nároku na její zaplacení. Závěrem je třeba poukázat - vedle znevýhodňujícího ujednání o vzniku nároku poskytovatele na odměnu bez protiplnění - na nevyváženost rozsahu a významu práv a povinností stran ve smlouvě, na to, že plnění veškerých povinností zájemce je zajištěno smluvní pokutou ve výši 6% z předpokládané ceny nemovitostí, vznikem nároku na smluvní pokutu není dotčeno právo poskytovatele na odměnu dle článku IV. ani na případně vzniklou škodu (srov. čl. V. bod 2.) zatímco pro případ porušení povinností poskytovatele smluvní pokuta dohodnuta není. Za nepřípadné má proto odvolací soud námitky odvolatele o nastolení zvůle a bezpráví výkladem smluvního obsahu ve prospěch ochrany spotřebitele, neboť povinností soudu je také dbát na ochranu slabší strany smlouvy. Okresní soud postupoval při výkladu smlouvy řádně v intencích judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. sp.zn. 23 Cdo 2589/2010 nebo 33 Cdo 4601/2008). Vycházeje z výše uvedených zjištění a závěrů potvrdil odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku ve věci samé jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.). Právo na náhradu nákladů řízení okresní soud správně přiznal úspěšné žalované, výši nákladů právního zastoupení však stanovil podle již zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb. (srovnej nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 25/12). Odvolací soud proto výrok o náhradě nákladů řízení přezkoumal se závěrem, že náklady právního zastoupení žalované je třeba vyčíslit podle vyhl. č. 177/96 Sb. - advokátní tarif. Zástupkyně žalované učinila v řízení před soudem I. stupně 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, zastupování u jednání 2.2.2012 a 1.3.2012, vyjádření žalované k následnému vyjádření žalobce, 1 úkon po 3.380,- Kč, celkem tedy na odměně 16.900,- Kč, ke každému úkonu právní služby (dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 cit. vyhl.) náleží vždy 1 režijní paušál po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl., k součtu odměny a náhrad pak náhrada za 21%, neboť zástupkyně žalované osvědčila, že je plátkyní této daně. Celkem tedy náklady prvostupňového řízení představují částku 22.264,- Kč a výrok o náhradě nákladů byl co do výše této náhrady shora popsaným způsobem změněn. V odvolacím řízení žalobce s odvoláním úspěšný nebyl, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení náleží proto rovněž žalované (§ 211, § 142 odst. 1 o.s.ř.). Na těchto nákladech v celkové výši po zaokrouhlení 9.583,- Kč byla žalované přiznána odměna za zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby celkem 6.760,- Kč, 2x režijní paušál po 300,- Kč, na cestovném částka 560,- Kč (vozidlo o průměrné spotřebě 5,73 l benzinu při ceně 34,90 Kč za litr, ujeto 100 km, paušální náhrada 3,60 Kč na 1 km), k odměně a náhradám navýšení o 21% DPH. Přisouzené náklady řízení uhradí žalobce žalované k rukám její zástupkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva a při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat písemně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem, nemá-li sám, nebo osoba za něj jednající dle § 21, § 21a a § 21b o.s.ř. právnické vzdělání. V Ostravě dne 11.6.2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Alena Macečková, v. r. Veronika Boháčová předsedkyně senátu 15Co 677/2012-111 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Macečkové a soudců JUDr. Petra Lorenčíka a Mgr. Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce DRAGO MALVAGIO s.r.o., se sídlem Praha 8-Libeň, Primátorská 296/8, IČ: 24274411 (dříve PROLUX Consulting Int. s.r.o., IČ: 26731908), zastoupeného JUDr. Stanislavem Zenáhlíkem, advokátem se sídlem Otrokovice, Náměstí 3. května 35, proti žalované Janě Ch., nar. xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. Zuzanou Běťákovou, advokátkou se sídlem Nový Jičín, K Nemocnici 18, o zaplacení částky 56.808,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1.3.2012, č.j. 12EC 614/2011-57, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení se mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 22.264,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované. II. Rozsudek okresního soudu v napadeném zamítavém výroku se potvrzuje. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.583,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované. O d ů v o d n ě n í Shora označeným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu, kterou se předchůdce žalobce - společnost PROLUX Consulting Int. s.r.o., IČ: 26731908, domáhal po žalované zaplacení částky 56.808,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% z této částky od 2.6.2011 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalované částkou 21.792,- Kč k rukám její zástupkyně( výrok II.). Tento rozsudek napadl předchůdce žalobce včasným odvoláním, domáhaje se jeho změny tak, že žalobě bude zcela vyhověno. Namítal, že okresní soud vadně posoudil smlouvu z 11.1.2001 jako smlouvu o zprostředkování, skutkové závěry okresního soudu nemají oporu v provedeném dokazování. Žalobce v řízení prokázal, že žalovaná obdržela i manuál prodávajících a nemohla si proto myslet, že uzavírá smlouvu o zprostředkování, nýbrž projevila vůli uzavřít smlouvu o podpoře prodeje o tom obsahu, jak jí byl předložen. Smlouvou o podpoře prodeje žalobce zavedl nový způsob provozování realitní činnosti, která nespočívá ve zprostředkování prodeje, žalobce jen zkontaktuje prodávajícího a kupujícího, zbytek je na jejich aktivitě, ujednání o nároku odměnu i pro případ, kdy k převodu vlastnického práva dojde bez součinnosti žalobce, není v rozporu s dobrými mravy ani nezpůsobuje nerovnováhu práv a povinností ve vztazích mezi žalobcem a žalovanou, pouze ve smlouvě zakotvuje činnost žalobce, který od počátku klienty upozorňuje, že se neúčastní prohlídek nemovitosti a nevodí kupující za ručičku; proto ani nemůže dojít k převodu vlastnického práva za jeho součinnosti. Žalobce v řízení prokázal, že provedl veškerou činnost k podpoře prodeje, tedy zveřejnil inzerci nemovitosti žalované, vykonával maximální podporu a propagaci, odměna není za inzerci, ale za kontinuální podporu a propagaci spočívající v činnostech žalobcem popsaných. Nárok žalobce na odměnu vzniká okamžikem převodu vlastnictví s povinností žalované oznámit žalobci, že ke zcizení nemovitosti došlo. Není správný výklad okresního soudu, že žalovaná nemohla nemovitosti zcizit jinak, nežli za součinnosti se žalobcem, neboť smlouva žalované nezakazuje, aby nemovitosti zcizila i jiným způsobem. Namítal dále, že ochrana spotřebitelů musí mít své meze a nesmí vést k tomu,  že spotřebitel  nebude  povinen  plnit  závazky  ze smluv.  Nad rámec toho, co tvrdil v řízení před soudem I. stupně, uvedl žalobce v odvolání, že poskytl žalované také další činnosti, pořídil profesionální fotodokumentaci nemovitosti, zřídil žalované online přístup k zakázce a kdyby o to požádala, poskytl by jí i právní servis a kupci by vypomohl s financováním, že to žalovaná po žalobci nevyžadovala, nelze mít k tíži žalobce. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl potvrzen, ztotožnila se se skutkovými i právními závěry okresního soudu, poukázala na obsah prohlášení pod bodem 2 / 1 části b) smlouvy, dle něhož měla v úmyslu zcizit nemovitost prostřednictvím činnosti žalobce a poskytnout mu veškerou potřebnou součinnost k prodeji, žalobce vymáhá plnění vůči žalované podle ustanovení smlouvy, která jsou pro nerovnovážnost dohody o právech a povinnostech účastníků neplatná, navíc žalobce pro žalovanou prakticky nevyvinul žádnou činnost, žalobce měl ve smlouvě jasněji vymezit, za co konkrétně svou provizi nárokuje. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek spolu s řízením, jež jeho vydání předcházelo, odvolání žalobce má za nedůvodné. Především předesílá, že usnesením ze dne 12.2.2013, jež nabylo právní moci dne 2.3.2013, vyhověl návrhu původního žalobce PROLUX Consulting Int. s.r.o., IČ: 26731908, aby do řízení na jeho místo vstoupil současný žalobce DRAGO MALVAGIO s.r.o., IČ: 24274411, na důvody tohoto postupu uvedené v odůvodnění citovaného usnesení odkazuje. Po provedení důkazu písemnou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24.1.2013 zjistil, že byla uzavřena mezi oběma výše citovanými společnostmi, za které jednali a smlouvu podepsali jejich jednatelé v souladu s výpisem z obchodního rejstříku, jejím předmětem bylo úplatné postoupení pohledávky na zaplacení odměny ve výši 56.808,- Kč s příslušenstvím podle smlouvy o podpoře prodeje nemovitostí č. A 018240 ze dne 11.1.2011 vůči žalované Janě Ch. Dle názoru odvolacího soudu jde o platně uzavřenou smlouvou o postoupení předmětné pohledávky podle ust. § 524 obč. zák. a aktivní legitimace současného žalobce ve sporu vůči žalované je tedy dána. Ze spisu se podává, že předchůdce žalobce se v řízení domáhal předmětného plnění s tvrzením, že dle smlouvy o podpoře prodeje nemovitostí z 11.1.2011 se zavázal vyvíjet činnost směřující k tomu, aby žalovaná měla příležitost uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem, své povinnosti ze smlouvy splnil zajištěním plného servisu, z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že žalovaná převedla vlastnické právo k nemovitosti na třetí osobu za cenu 789.000Kč, požaduje tedy provizi dle bodu 2.2 smlouvy ve výši 6% ze skutečné prodejní ceny nemovitosti +DPH dle čl. IV odst.1 smlouvy. V reakci na obranu žalované namítal, že smlouva je nepojmenovaný kontrakt, žalobce se zavázal   provést  a  provedl  činnosti  uvedené  v  čl. I  a čl.  II/2  smlouvy,  zejména umístění nabídky prodeje bytu na internetových serverech Prolux.cz a ereality.cz, jejich propagaci, nabízení nemovitosti klientům ze své databáze a dalším zájemcům, za to mu náleží odměna vůči objednateli inzerce, tedy prodávající, neboť s ní jsou spojeny náklady, obsahem smlouvy je závazek žalobce poskytnout propagaci a povinnost žalované za tuto propagaci zaplatit, naopak jeho povinností nebylo zprostředkovat prodej, zajistit prohlídky, přivést zájemce na prohlídku, vypracovat smluvní podklady, s tím byla žalovaná seznámena, nejde proto v žádném případě o smlouvu o zprostředkování, svou činnost přirovnal k inzerci v novinách. Žalovaná v obraně namítala, že uzavřela smlouvu o výhradním zprostředkování s Realitní kanceláří Evropa (dále též jen „RK“) 4.1.2011, p. B, jednající za žalobce jí poté nabídla podporu prodeje bytu pomocí inzerce na webových stránkách žalobce s tím, že dříve uzavřená smlouva s RK nepřekáží, s tou se o provizi podělí a nárok na odměnu vznikne žalobci teprve v případě, že žalobce obstará zájemce o koupi bytu a ten jej koupí, prodej bytu se však uskutečnil na základě činnosti RK Evropa, které byla uhrazena sjednaná odměna 50.000,- Kč. Odměnu žalobci neuhradila, neboť žalobce ji nikdy neinformoval o případných zájemcích, z jeho aktivity nikdo nebyl byt neprohlédnout, krom inzerce žalobce neučinil nic, co by k prodeji bytu přispělo, o tom svědčí i skutečnost, že o prodeji se žalobce dozvěděl až z katastru nemovitostí. B. uvedla žalovanou v omyl při uzavření smlouvy, ta je proto neplatná, nárok žalobce uplatňuje v rozporu s dobrými mravy, neboť za pouhou inzerci požaduje odměnu vyšší, než činí odměna RK Evropa, jež zahrnovala náklady inzerce, zprostředkování zájemce, znalecký posudek i právní služby. Okresní soud vyšel ze zjištění o uzavření smlouvy 4.1.2011 mezi žalovanou a realitní kanceláří Evropa o výhradním zprostředkování prodeje bytu, žalovaná v postavení nepodnikatele uzavřela pak jako zájemce s žalobcem jako poskytovatelem, za kterého jednala Nikol B., dne 11.1.2011 smlouvu o podpoře prodeje dle § 269 odst. 2 obch. zák., dle níž projevila zájem o podporu a prodej specifikovaného bytu s tím, že má v úmyslu zcizit jej prostřednictvím činnosti žalobce za sjednanou odměnu 6% ze skutečné prodejní ceny, zavázala se mj. též neuzavřít s jinou osobou smlouvu o zcizení bytu bez součinnosti poskytovatele, smlouvu o zcizení bytu uzavřít bez zbytečného odkladu po předložení návrhu a poskytnout mu veškerou součinnost k prodeji nemovitosti, žalobce se zavázal vyvíjet činnost k podpoře prodeje bytu zejména umístěním nabídky na serverech www.prolux.cz a www.ereality.cz, propagací těchto serverů vč. nabídek tam umístěných v celostátním tisku, nabízení těchto klientům z vlastní databáze i jiným zájemcům o koupi, žalovaná se zavázala zaplatit mu odměnu za podmínek v čl. II/1 a IV. Povinnosti poskytovatele se dle čl. II/1 považují za splněné v okamžiku, kdy za účinnosti této smlouvy dojde k uzavření smlouvy o prodeji nemovitosti, smlouvy o budoucí smlouvě o prodeji, smlouvy o rezervaci nemovitosti nebo na základě jiných skutečností, jejichž důsledkem je změna vlastnictví nemovitosti. Dle čl. IV/1 nárok na odměnu  vzniká  za  splnění  podmínek  v čl. II i  tehdy, dojde –li ke změně vlastnictví nemovitosti i bez přímé činnosti poskytovatele; ke smlouvě byl žalované předán informační leták. Žalobce byt žalované nabízel k prodeji za cenu 959.000 Kč od 14.1.2011 na serveru www.prolux.cz, na serveru www.ereality.cz za cenu 702.000, svým klientům mj. též Renatě H. nabízel tento byt formou SMS zprávy, doložil návštěvnost webových stránek v období měsíců. 1-7/2011, žalovaná prodala byt kupujícím Kateřině H. (osobě bez vztahu k Renatě H.) a Martinu Č. kupní smlouvou dne 17.5.2011 s účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí 18.5.2011 prostřednictvím a na základě nabídky kupujícím ze strany RK Evropa a přes webové stránky seznam.cz. Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že žalobce vyvinul činnost k uskutečnění prodeje bytu, s kupujícími v kontaktu nebyl, o prodeji se dozvěděl nahlížením do katastru nemovitostí. Po právní stránce vyložil okresní soud za použití ust. § 266 obch. zák. a dle § 55 obč.zák. smlouvu z 11.1.2011 jako smlouvu o zprostředkování dle § 642 a násl. obch. zák., vycházeje z projevené vůle žalované zcizit byt prostřednictvím žalobce a za dosažení tohoto výsledku zaplatit stanovenou odměnu, nikoli uhradit žalobci cenu za propagaci předmětu prodeje na jeho webových portálech. Poukázal na ujednání v bodu 2/1, a v čl. II/3 smlouvy, zejména úmyslu žalované zcizit byt prostřednictvím činnosti žalobce a o závazku žalované neuzavřít smlouvu bez součinnosti se žalobcem; nemůže-li žalovaná nemovitost zcizit bez součinnosti se žalobcem a teprve uzavřením smlouvy o zcizení nemovitosti se považují povinnosti poskytovatele za splněné, pak vůle stran směřovala k zajištění příležitosti k uzavření smlouvy, zprostředkované žalobcem za úplatu. Při tomto výkladu nevzal za rozhodný obsah Manuálu prodávajících, který nebyl součástí smlouvy, ani čestného prohlášení B., neboť měl k dispozici písemný projev vůle účastníků. Smluvní ujednání, dle něhož měl vzniknout poskytovateli nárok na provizi i v případě, že ke změně vlastnictví nemovitosti dojde bez přímé součinnosti žalobce (tedy i bez jakékoli jeho činnosti), označil za neplatné z důvodu zjevné nerovnováhy v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitelky dle § 56 odst. 3 písm. j) obč. zák. Proto dle tohoto ujednání žalobci nárok na odměnu vzniknout nemohl. Poukázal na dispozitivní ust. § 647 odst. 1 obch. zák., dle něhož by žalobce měl nárok na odměnu, pokud by kupní smlouva ohledně předmětného bytu byla uzavřena za jeho součinnosti, k tomu však nedošlo, neboť žalobce v kontaktu s kupujícími nebyl, součinnost neprokázal ani navrženým výslechem svědkyně H., požadovaná odměna proto žalobci nenáleží. Žalobu proto zamítl, aniž řešil (pro nepotřebnost) námitku neplatnosti smlouvy z důvodu omylu na straně žalované. Po zopakování důkazu smlouvou o podpoře prodeje nemovitostí č. A 018240 a manuálem prodávajících uvádí odvolací soud, že zjištění okresního soudu učiněná z listinných důkazů a výpovědi svědkyně Kateřiny Č. (dříve H.) považuje za správná a jejich obsahu odpovídající, pro stručnost na ně odkazuje a ve svých závěrech z nich vychází. Poznamenává pouze, že účastníci podepsali smlouvu, v jejímž Bodu 2 je vyjádřen úmysl žalované zcizit předmětnou nemovitost prostřednictvím činnosti poskytovatele za předpokládanou prodejní cenu a ze skutečné prodejní ceny nemovitosti zaplatit poskytovateli odměnu, s čímž poskytovatel podpisem smlouvy souhlasil; ujednání na druhé straně téže listiny označená jako „Smluvní ujednání“ je třeba posoudit jako obchodní podmínky ke smlouvě připojené, obsahující i výslovný odkaz, že se vztahy smluvních stran budou řídit § 269 obchodního zákoníku. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným, že autorem textu smlouvy je žalobce, resp. jeho předchůdce společnost PROLUX Consulting Int. s.r.o.. Případná nejasná tam obsažená formulace práv a povinností účastníků musí být proto i dle názoru odvolacího soudu vykládána k tíži autora textu, vodítkem pak musí být úmysl stran obsažený v Bodu 2 smlouvy, tedy předmětné nemovitosti zcizit prostřednictvím činnosti poskytovatele v návaznosti na předpokládanou prodejní cenu. Okresní soud rovněž správně zjistil, že manuál prodávajících nebyl součástí smlouvy, smlouva na manuál ani neodkazuje; není tedy důvod při výkladu jejího obsahu k manuálu přihlížet. (Odvolací soud toliko podotýká, že smlouva je konstruována velmi složitě, osobě bez právnického vzdělání je obtížně pochopitelná a je-li k ní zákazníku při uzavírání smlouvy předložen i manuál, lze s úspěchem dovozovat, že zákazník veškeré právní důsledky z listin plynoucí nepostřehne.) Nalézací soud správně výkladem obsahu smlouvy zjistil, že vůle stran směřovala k zajištění příležitosti k uzavření smlouvy o zcizení nemovitosti prostřednictvím činnosti žalobce pro žalovanou za úplatu. To se vedle výslovného údaje v bodu 2, odst. 1,2 smlouvy a v článku II. odst. 2 a 3 obchodních podmínek podává i ze znění čl. II bod 3 písm. a),d),f) a g) obchodních podmínek (předat poskytovateli veškeré doklady a poskytnout mu veškerou potřebnou součinnost k prodeji, uzavřít s třetí osobou převodní smlouvu na zcizení nemovitostí bez zbytečného odkladu po předložení návrhu, spolupracovat s poskytovatelem při prohlídkách nemovitostí, neuzavřít s jinou osobou smlouvu, kterou se zcizují nemovitosti, bez součinnosti poskytovatele). Provedená zjištění pak dovolují soudem I. stupně provedenou právní kvalifikaci tohoto smluvního vztahu jako smlouvy zprostředkovatelské. I když strany ve smlouvě písemně sjednaly, že jejich vztah se bude obchodním zákoníkem řídit, přestože žalovaná v předmětné věci vystupovala jako nepodnikatel, dovozuje odvolací soud odchylně od právního názoru nalézacího soudu, avšak v souladu s judikaturou (srov. rozh. NS ČR sp.zn. 23 Cdo 2589/2010), že jde o neplatné ujednání v neprospěch žalované jako nepodnikatele, právní vztahy účastníků se proto budou řídit ust. § 774 a násl. občanského zákoníku o smlouvě zprostředkovatelské. Obchodní podmínky vskutku obsahují závazek žalované k úhradě úplaty poskytovateli v procentech z prodejní ceny za podmínek uvedených v článku II. odst. 1 (tedy  při  jakékoli  změně  vlastnictví)  a článku  IV.  (dle  něhož  nárok na odměnu vzniká, i tehdy, dojde-li ke změně vlastnictví bez přímé součinnosti poskytovatele). To vyložil okresní soud správně tak, že žalovaná se zavázala zaplatit odměnu i v případě, že dojde ke změně vlastnictví předmětných nemovitostí bez přímé součinnosti poskytovatele. V té souvislosti je však třeba zdůraznit, že smlouva neobsahuje dohodu o úhradě nákladů na inzerci jako nákladů spojených s výkonem činnosti žalobce dle smlouvy, tedy se zprostředkováním. Je tedy třeba souhlasit se závěrem okresního soudu, že dohoda o vzniku nároku na odměnu v podobě procenta z ceny nemovitosti i v případě, že se žalobce nijak nepřičiní o změnu vlastnictví, je neplatná dle § 55 odst. 2 obč. zák., neboť jde o nepřípustné ujednání ve smyslu ust. § 56 odst. 3 písm. j) obč. zák. v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele, mající za následek značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, žalovaná se jeho neplatnosti dovolala. Z tohoto neplatného ujednání žalobci právo na odměnu nevzniká. Podle ust. § 774 obč. zák. zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl–li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele. Podle ust. § 775 obč. zák. zprostředkovateli patří kromě odměny náhrada nákladů pouze tehdy, je-li to výslovně dohodnuto. Je správný závěr nalézacího soudu, že žalobce neprokázal, že by prováděl činnost směřující ke zprostředkování prodeje bytu žalované, tedy nebyl v kontaktu s prodávajícími, o prodej bytu se nepřičinil, k prodeji došlo na základě činnosti RK Evropa, o prodeji se žalobce dozvěděl pátráním v katastru nemovitostí. Právním důsledkem tohoto zjištění je, že ve smyslu ust. § 744 obč. zák., tedy na základě zákona, žalobce nárok na požadovanou odměnu za zprostředkování rovněž nemá. Právní závěr okresního soudu, že žalobci právo na odměnu nepřísluší, byť jej učinil podle ust. § 647 odst. 1 obch. zák. je tedy věcně správný. Na závěr třeba uvést, že žalobce v řízení prokázal realizaci inzerce nemovitostí žalované, jak se k tomu zavázal v článku I. bod 1 smluvních ujednání, mohly mu tak vzniknout náklady v souvislosti se zprostředkováním. Ze smlouvy se však nepodává, že by se strany vedle provize dohodly i na úhradě nákladů spojených se zprostředkováním, nárok na úhradu za tuto inzertní činnost proto ve smyslu ust. § 776 obč. zák. žalobci nevznikl (a nevznikl by mu ani podle ust. § 647 odst. 2 obch. zák.), nebylo proto zapotřebí se výší takových nákladů zabývat. Namítal-li odvolatel, že cenovou dohodu ve smlouvě o podpoře prodeje nemovitostí není soud oprávněn přezkoumávat z hledisek uvedených v § 56 odst. 1 obč. zák., neboť mu to zapovídá ust. § 56 odst. 2 obč. zák., pak odvolací soud má za to, že ust. § 56 odst. 2 se na projednávanou věc nevztahuje, neboť soudy nepřezkoumávají výši (přiměřenost) sjednané ceny, nýbrž podmínky vzniku nároku na její zaplacení. Závěrem je třeba poukázat - vedle znevýhodňujícího ujednání o vzniku nároku poskytovatele na odměnu bez protiplnění - na nevyváženost rozsahu a významu práv a povinností stran ve smlouvě, na to, že plnění veškerých povinností zájemce je zajištěno smluvní pokutou ve výši 6% z předpokládané ceny nemovitostí, vznikem nároku na smluvní pokutu není dotčeno právo poskytovatele na odměnu dle článku IV. ani na případně vzniklou škodu (srov. čl. V. bod 2.) zatímco pro případ porušení povinností poskytovatele smluvní pokuta dohodnuta není. Za nepřípadné má proto odvolací soud námitky odvolatele o nastolení zvůle a bezpráví výkladem smluvního obsahu ve prospěch ochrany spotřebitele, neboť povinností soudu je také dbát na ochranu slabší strany smlouvy. Okresní soud postupoval při výkladu smlouvy řádně v intencích judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. sp.zn. 23 Cdo 2589/2010 nebo 33 Cdo 4601/2008). Vycházeje z výše uvedených zjištění a závěrů potvrdil odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku ve věci samé jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.). Právo na náhradu nákladů řízení okresní soud správně přiznal úspěšné žalované, výši nákladů právního zastoupení však stanovil podle již zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb. (srovnej nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 25/12). Odvolací soud proto výrok o náhradě nákladů řízení přezkoumal se závěrem, že náklady právního zastoupení žalované je třeba vyčíslit podle vyhl. č. 177/96 Sb. - advokátní tarif. Zástupkyně žalované učinila v řízení před soudem I. stupně 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, zastupování u jednání 2.2.2012 a 1.3.2012, vyjádření žalované k následnému vyjádření žalobce, 1 úkon po 3.380,- Kč, celkem tedy na odměně 16.900,- Kč, ke každému úkonu právní služby (dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 cit. vyhl.) náleží vždy 1 režijní paušál po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl., k součtu odměny a náhrad pak náhrada za 21%, neboť zástupkyně žalované osvědčila, že je plátkyní této daně. Celkem tedy náklady prvostupňového řízení představují částku 22.264,- Kč a výrok o náhradě nákladů byl co do výše této náhrady shora popsaným způsobem změněn. V odvolacím řízení žalobce s odvoláním úspěšný nebyl, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení náleží proto rovněž žalované (§ 211, § 142 odst. 1 o.s.ř.). Na těchto nákladech v celkové výši po zaokrouhlení 9.583,- Kč byla žalované přiznána odměna za zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby celkem 6.760,- Kč, 2x režijní paušál po 300,- Kč, na cestovném částka 560,- Kč (vozidlo o průměrné spotřebě 5,73 l benzinu při ceně 34,90 Kč za litr, ujeto 100 km, paušální náhrada 3,60 Kč na 1 km), k odměně a náhradám navýšení o 21% DPH. Přisouzené náklady řízení uhradí žalobce žalované k rukám její zástupkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva a při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat písemně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem, nemá-li sám, nebo osoba za něj jednající dle § 21, § 21a a § 21b o.s.ř. právnické vzdělání. V Ostravě dne 11.6.2013 Za správnost vyhotovení:                                                JUDr. Alena Macečková, v. r. Veronika Boháčová                                 předsedkyně senátu