20Ad 22/2012-14                           ČESKÁ REPUBLIKA                ROZSUDEK                                        JMÉNEM REPUBLIKY      Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobkyně I.  D., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25,             k žalobě o přezkoumání rozhodnutí ze dne 2.10.2012,  o nároku na invalidní důchod,                                                                t a k t o :    I. Žaloba  s e    z a m í t á .   II. Žádnému z účastníků    s e    n e p ř i z n á v á    náhrada řízení.                                                           O d ů v o d n ě n í   [1]  Žalobkyně podala   včasnou žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 2.10.2012  číslo X, kterou namítala, že nemá peníze na doplacení třiceti jedna tisíc. V Karviné na důchodovém jí řekli, že jí chybí rok a dva měsíce zaplatit. Navrhla, aby jí byl invalidní důchod přiznán a pak by splácela ve splátkách požadovanou částku. Je chudobná a pobírá jen příspěvek na bydlení. [2]  Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že     žalobkyně byla v námitkovém řízení shledána invalidní pro invaliditu I. stupně od 2.2.2012, avšak pro nárok na invalidní důchod  nesplnila podmínku danou ust. § 38 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění (dále jen zdp), tj. nezískala potřebnou dobu pojištění.  Jelikož ke dni vzniku invalidity byla žalobkyně starší 28 let, potřebná doba pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod podle § 40 odst. 1 písm. f) zdp, ve znění platném ke dni vzniku invalidity, činí 5 let. Podle § 40 odst. 2 věty první zdp se tato doba zjišťuje za období posledních 10 let před vznikem invalidity, tj. od 2.2.2002 do 1.2.2012. Žalobkyně získala v uvedeném období pouze 3 roky a 334 dnů doby pojištění. Podle § 40 odst. 2 věty druhé zdp se u pojištěnce staršího 38 let považuje podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod za splněnou též, byl-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Žalobkyně nesplňuje podmínku potřebné doby pojištění ani v tomto případě, neboť v rozhodnutém období od 2.2.1992 do 1.2.2012 získala pouze 8 let a 4 dny doby pojištění.   [3] Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky a rozhodnutí ze dne 22.5.2012 čj.X potvrdila. Uvedla, že svým rozhodnutím ze dne 22.5.2012 zamítla žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení             § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zdp“), jelikož podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Karviná (dále jen „OSSZ“) ze dne 2.5.2012 žalobkyně není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla pouze o 20%. V rámci námitkového řízení byl znovu posouzen zdravotní stav žalobkyně se závěrem, že nelze potvrdit posudkový závěr lékaře OSSZ ze dne 2.5.2012, neboť dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav účastnice řízení odpovídal k datu vydání napadeného rozhodnutí prvnímu stupni invalidity s datem vzniku invalidity dnem 2.2.2012. Posudkový lékař OSSZ nevycházel ze správného použití posudkových kritérií, protože nebylo přihlédnuto k poruše intelektu účastnice řízení. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu účastnice řízení je mentální retardace lehkého stupně (pásmo středně těžké debility), tj. zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 8b, přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Ve stanoveném rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 30-45%, určil lékař ČSSZ hodnotu 35% s přihlédnutím k vertebrogenním potížím účastnice řízení. Mentální retardace je zdravotní postižení vrození a významně snižuje (ale neznemožňuje) schopnost pracovního uplatnění účastnice řízení. K dalšímu snížení pracovní schopnosti přispívají nově vzniklé vertebrogenní potíže, proto lékař ČSSZ stanovil vznik invalidity neurologickým vyšetřením, dnem 2.2.2012.  Podle ustanovení § 38 zdp má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se invalidním a získal potřebnou pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle ustanovení § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobním důchod podle ustanovení § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo se stal invalidním následkem pracovního úrazu. Podle ustanovení § 39 odst. 1 zdp je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Jelikož ke dni vzniku invalidity, tj. k 2.2.2012, byla účastnice řízení starší 28 let, potřebná doba pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. f)     zdp, ve znění platném a účinném ke dni vzniku invalidity, činí 5 let. Podle ustanovení § 40 odst. 2 věty první zdp se tato doba zjišťuje za období posledních 10 let před vznikem invalidity, tj. od 2.2.2002 do 1.2.2012. Účastnice řízení získala           v uvedeném období pouze 3 roky a 334 dnů doby pojištění.  Podle § 40 odst.  2  věty druhé zdp se u pojištěnce staršího 38 let považuje podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná  doba pojištění činí přitom 10 roků. Účastnice řízení nesplňuje podmínku potřebné doby pojištění ani v tomto případě, neboť v rozhodném období od 2.2.1992 do 1.2.2012 získala pouze 8 let a 4 dny pojištění. Výrok napadeného rozhodnutí se nemění, jelikož účastnice řízení  nadále nesplňuje podmínky stanovené v ustanovení § 38 zdp pro vznik nároku na invalidní důchod. Mění se však důvod nepřiznání invalidního důchodu. [4] Nejdříve soud konstatuje, že při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu , který tu byl v době rozhodování správního orgánu             (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů            (§ 75 odst. 2 s.ř.s.). V daném případě, se soud zabýval toliko dobou pojištění, neboť žalobkyně svou žalobou vytýčila jen otázku doby pojištění, nikoliv invalidity jako takové. [5] Krajský soud provedeným řízením a dokazováním vzal za prokázané, že žalovaná   ve  správním   řízením ve výsledku   zhodnotila   zdravotní stav žalobkyně jako dlouhodobě nepříznivý s poklesem pracovní schopnosti o 35%, přičemž lékařem OSSZ Karviná byl pokles stanoven o 20% s posudkovým hodnocením dle kap. XIII, odd. E,  pol. 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.  a v řízení o námitkách byl pokles stanoven v míře 35% dle kap. V, pol. 8b) přílohy cit. vyhlášky s datem vzniku invalidity k 2.2.2012. Ač byla žalobkyně uznána invalidní, nebyla její žádost          o invalidní důchod kladně vyřízena, neboť žalobkyně nesplnila podmínku doby pojištění.  Žalovaný vykázal v období od 2.2.2002 do 1.2.2012 celkem 3 roky a 334 dnů a v období od 2.2.1992 do 1.2.2012  8 let a 4 dny.   [6] Podle ustanovení §  38 zdp pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se   a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo   b) invalidním následkem pracovního úrazu.   [7] Podle ust § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku nad 28 let pět roků.             [8] Podle ust. § 40 odst. 2 potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky.   [9] Pokud se týká započitatelné doby pojištění či náhradní doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod pak z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalovaná eviduje u žalobkyně dobu nezaměstnanosti od 2.2.1992 do 31.12.1995 v počtu 1429 dnů, v období od 1.7.1997 do 31.8.1997 62 dnů pojištění a 4 dny pojištění v období 7.9.1998 až 10.9.1998. Další doba pojištění v počtu 243 dnů v období 2.4.2002 až 30.11.2002, následuje 61 dnů v období od 30.1.2007 do 31.3.2007 náhradní doba pojištění jako uchazeč o zaměstnání,  dále od 2.4.2007 do 30.11.2007 v počtu 243 dnů pojištění, od 1.12.2007 do 31.3.2009  487 dnů jako uchazeč o zaměstnání (z toho 183 dní s příspěvkem v nezaměstnanosti), od 1.4.2009 do 30.11.2009 pojištění v počtu 244 dnů a od 1.12.2009 do 30.4.2010 151 dnů jako uchazeč o zaměstnání s příspěvkem. [10] V případě žalobkyně s odvoláním na výše uvedené je rozhodným obdobím, ve kterém se zjišťuje doba pojištění  vzhledem ke stanovenému datu vzniku invalidity 2.2.2012 období buď a) od 2.2.2002 do 1.2.2012, ve kterém musí získat alespoň  5 let pojištění nebo        b) od 2.2.1992  do 1.2.2012 , ve kterém musí prokázat alespoň 10 let pojištění.   [11] Dle dokumentace vedené žalovanou v období uvedeném v odst. [10] tohoto rozsudku  pod písm. a) žalobkyně  získala jen 1.429 dnů, což je  3 roky + 334 dnů a v období b) jen 2.924 dnů tj. 8 let + 4 dny. Žalobkyně další dobu pojištění či náhradní dobu pojištění neprokázala; u jednání soudu uvedla, že vykazovaná doba žalovanou je správná.   [12] Žalobkyni nebylo možno přisvědčit v názoru,nechť je jí důchod přiznán a pak z něj zaplati (ve splátkách) scházející pojištění.  Fyzická osoba si může dobrovolně zaplatit důchodové pojištění za podmínek daných v ust. § 6 zdp, přičemž v případě žalobkyně by připadalo do úvahy pojištění dle odstavce 2 cit. ustanovení:Pojištění jsou účastny též ostatní osoby starší 18 let, jestliže podaly přihlášku k účasti na pojištění. Účast na pojištění osob uvedených ve větě první je však možná v rozsahu nejvýše deseti let; za dobu přede dnem podání přihlášky je přitom účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu jednoho roku bezprostředně před tímto dnem. Takto doplacenou dobu by však bylo možno hodnotit nejdříve od zaplacení pojistného           (§ 11 odst. 1 písm. b/ zdp). Zákon o důchodovém pojištění neumožňuje postup, kterého se žalobkyně domáhala.         [13] Vzhledem k výše uvedenému soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji zamítl dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.   [14] Žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť úspěšný žalovaný nemá právo na jejich náhradu ze zákona ( ust. § 60 odst. 1, 2 s.ř.s. a § 118d odst. 1 zák. č. 582/91 Sb. v plat.znění)   P o u č e n í:         Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotovení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnuto doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.                                          V Ostravě dne  29. května 2013                                                                       JUDr. Jana Záviská                                                                   - samosoudkyně -