I. Zásada vázanosti soudu vlastním rozhodnutím se vztahuje i na výrok o náhradě nákladů řízení.; II. Není povinností soudu zjišťovat ex offo, zda advokát zastupující účastníka je plátcem DPH. Je na účastníku, aby takovou skutečnost v řízení řádně tvrdil a osvědčil.

22 A 112/2012 - 47       U s n e s e n í          Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobkyně S.Š., v řízení zastoupené JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem Ostrava-Poruba, Ludvíka Podéště 1883/5, proti žalované Ostravské univerzitě v Ostravě se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Dvořákova 138/7, o žalobě proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 16.7.2012 č.j. 603/90110/2012, ve věci poplatku za studium,   t a k t o :    Žádost žalobkyně o zvýšení částky, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení, se zamítá.   O d ů v o d n ě n í :     Krajský soud rozsudkem ze dne 13.12.2012 zrušil napadené rozhodnutí a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku představující m.j. odměnu advokáta zastupujícího v řízení žalobkyni a náhradu jeho hotových výdajů.   Podáním ze dne 22.1.2013 žádá žalobkyně o zvýšení částky, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení, a to o: a) soudní poplatek z návrhu na přiznání odkladného účinku, odměnu advokáta a náhradu jeho hotových výdajů v souvislosti se sepisem návrhu na přiznání odkladného účinku; to vše s ohledem na úspěch žalobkyně ve věci samé bez ohledu na zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku; b) DPH 21%, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Co do možnosti změny této částky i poté, co již uvedený rozsudek nabyl právní moci, odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.1.2012 č.j. 6 Ads 140/2011-112, www.nssoud.cz.  Podle § 49 odst. 9 věty druhé s.ř.s. jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán. Ustanovení § 55 odst. 2 s.ř.s. rozšiřuje platnost této zásady i na usnesení.    Z uvedeného plyne, že i ve správním soudnictví platí zásada, že vyhlášeným rozhodnutím je soud vázán a sám jej nemůže měnit. Výjimku představují jen zřejmé nesprávnosti reparovatelné postupem dle § 54 odst. 4 s.ř.s.    Ústní vyhlášení rozsudku při projednání věci bez nařízení jednání nahrazuje ve správním soudnictví podle § 49 odst. 11 s.ř.s. vyvěšení jeho zkráceného písemného vyhotovení na úřední desce soudu.    V posuzované věci bylo zkrácené písemné znění rozsudku vyvěšeno na úřední desku Krajského soudu v Ostravě dne 13.12.2012. Od tohoto dne je podepsaný soud vyhlášeným rozsudkem vázán a nemůže jej měnit.    Žádost žalobkyně tak požaduje po soudu přijetí výroku, který již soud nemůže učinit, a proto byla žádost zamítnuta.    Shora uvedený názor nebyl překonán ani žalobkyní odkazovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, když ten se týkal nikoli výroku o náhradě nákladů řízení, ale jen výroku o placení odměny a hotových výdajů, který byl účastníku ustanoven soudem. V takovém případě jde toliko o vzájemný vztah státu a tohoto zástupce, kde lze připustit proplacení i další odměny a náhrady hotových výdajů, vyjde-li jejich oprávněnost dodatečně najevo. Není však již možno zasahovat do rozsudkem nabytých práv a povinností osob nezúčastněných na vztahu státu a ustanoveného zástupce, tzn. takové náklady nelze – jakkoli by i vznikly – kupř. přenášet v rámci náhrady nákladů řízení na neúspěšnou protistranu sporu.    V nyní posuzované věci advokát žalobkyni nezastupoval na základě toho, že by jí byl jako zástupce ustanoven soudem; naopak zastupoval ji na základě plné moci. Proto nikdy ani nebyl výrok o určení jeho odměny a náhrady hotových výdajů, které by platil stát, vyhlášen.    Pro úplnost soud dodává, že přijetí žalobkyní rozporovaného výroku o náhradě nákladů řízení včetně určení její výše nepředstavuje ani zřejmou nesprávnost ve smyslu § 54 odst. 4 s.ř.s., když výpočet náhrady nákladů řízení je z odůvodnění rozsudku zcela zřejmý, smysluplný, neobsahující chyby v počtech ani jiné zřejmé rozpory či nesprávnosti.    Nad rámec potřebného pak krajský soud k jednotlivým požadovaným částkám uvádí: a) přiznání odkladného účinku považuje soud za samostatný procesní úkon, o němž se vede zvláštní fáze soudního řízení (tzv. „řízení v řízení“). Přiznání odkladného účinku pak nepředstavuje otázku, kterou by bylo nutně vyřešit, aby bylo možno rozhodnout o věci samé, proto se nejedná o otázku předběžnou (ve vztahu k rozhodnutí o věci samé). Žalobkyni náhrada nákladů spojených s podáním takového návrhu nebyla přiznána, když soud považuje tyto náklady za samostatnou skupinu nákladů řízení o přiznání odkladného účinku, ve kterém žalobkyně úspěšná nebyla, proto jí náhrada těchto nákladů nepřísluší; b) jakkoli § 57 odst. 2 s.ř.s. stanoví, že je-li zástupcem účastníka advokát, který je plátcem daně, patří k nákladům řízení rovněž částka, která odpovídá příslušné sazbě daně, není povinností soudu zjišťovat ex offo naplnění podmínek aplikace tohoto ustanovení. Naopak je povinností účastníka řízení (dbalého svých práv a povinností), aby v případě, že navýšení náhrady nákladů řízení o tuto částku požaduje, svůj nárok jednak řádně uplatnil (což se do vyhlášení rozsudku v této věci nikdy nestalo) a osvědčil (zpravidla předložením registrace advokáta k plátcovství DPH, což se podle obsahu spisu v tomto řízení nestalo nejen do vyhlášení rozsudku, ale ani dodnes). Nedbala-li žalobkyně – ačkoli zastoupena právnickým profesionálem – řádně svých práv, nemůže být tato její pasivita na újmu legitimnímu očekávání druhé strany sporu o výši náhrady nákladů řízení (jak bylo toto očekávání založeno vyhlášením rozsudku).     P o u č e n í :  Proti  tomuto  usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Ostravě dne 14. února 2013                                                                    JUDr. Monika Javorová                                                                     předsedkyně senátu