22 A 16/2012 - 22   ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY         Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce P. M., v řízení zastoupeného Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Legionářská 3, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.11.2011 č.j. KUOK 123279/2011, ve věci bodového hodnocení řidičů,   t a k t o :    I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 7.11.2011 č.j. KUOK 123279/2011 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.    II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7.808,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Dagmar Beníkové, advokátky se sídlem Olomouc, Legionářská 3.     O d ů v o d n ě n í :    Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 20.6.2011 č.j. SMOL/105757/2011/OARMV/ER/Cho, kterým byly jako nedůvodné zamítnuty žalobcovy námitky proti záznamu bodů v žalobcově evidenční kartě řidiče, tak, že záznamy bodů v registru řidičů provedené ke dnům 23.8.2007 a 1.12.2010 byly potvrzeny.    Namítá, že: 1) žalobce byl dne 23.8.2007 pokutován nikoli jako řidič, ale jako přepravovaná osoba, k čemuž nabízel i výslech svědka J. K. (řidiče). a) z pokutového bloku série JI/2006 č. 3022155 nikterak nevyplývá, že by se žalobce jízdy bez bezpečnostního pásu dopustil jako řidič. Pokud by na pokutovém bloku bylo uvedeno alespoň paragrafové označení porušované povinnosti, pak by bylo možno usoudit na to, jakého protiprávního jednání se žalobce dopustil. Pochybnosti nelze odstranit ani výkladem popisu skutku, jak je na pokutovém bloku uveden; b) písemné vyjádření zasahujícího policisty pochybnosti neodstranilo, když ten si na situaci již nepamatuje, byť uvedl, že pokud by žalobce sankcionoval jako přepravovanou osobu, jednalo by se o porušení § 9 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákona o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“); c) pokud správní orgán odmítl svědka J. K. vyslechnout s odůvodněním, že jeho výpověď by byla účelová a lze předpokládat, že by tvrdil totéž, co žalobce, tato domněnka správního orgánu nemá oporu v provedeném dokazování, jedná se o ničím nepodloženou domněnku žalovaného; d) opírá-li se žalovaný o oznámení policie o uložení pokuty, tato písemnost nemá povahu veřejné listiny. V tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 As 39/2010; e) byly nesprávně hodnoceny důkazy, když správní orgán žalobci nikterak – s ohledem na shora uvedené – neprokázal, že by se přestupku dopustil jako řidič; 2) na pokutovém bloku absentuje jméno, příjmení a funkce oprávněné úřední osoby, obsahuje nečitelné číslo (označující asi tuto osobu), chybí v něm označení porušované povinnosti, absentuje i uvedení data, kdy si měl žalobce příslušný díl pokutového bloku převzít. Podle žalobce musí pokutový blok obsahovat čitelným způsobem všechny na bloku předtištěné údaje, jinak není naplněn požadavek na formální obsah rozhodnutí, proto jde o rozhodnutí nicotné.    Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. K jednotlivým žalobním bodům uvádí: 1) oznámení o uložení pokuty není v rozporu s příslušným pokutovým blokem. Skutečnost, že blok neobsahuje údaj, zda se žalobce dopustil předmětného jednání jako řidič či přepravovaná osoba, nečiní tyto dvě listiny rozpornými. Znamená to jen, že popis protiprávního jednání je v oznámení uveden podrobněji než v bloku, a to v odkazu na § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Již jen z toho je zřejmé, že žalobce se dopustil protiprávního jednání jako řidič. Vyslýchat J. K. nebylo třeba, když jen ze samotné existence oznámení o uložení pokuty je zřejmé, že se žalobce dopustil přestupku jako řidič motorového vozidla. Pokud by se žalobce dopustil přestupku jako přepravovaná osoba, nebylo by s ohledem na § 123a, § 123b odst. 2 a § 128 odst. 3 zákona o silničním provozu oznámení vůbec vyhotovováno; 2) blok obsahuje všechny náležitosti stanovené § 85 odst. 3, 4 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném k 23.8.2007 (dále jen „zákon o přestupcích“), t.j. údaje o tom, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta uložena a potvrzení převzetí bloku (které je naplněno žalobcovým podpisem). Přestupek je popsán jednáním žalobce i právní kvalifikací dle zákona o přestupcích. blok obsahuje i identifikaci žalobce. Blok dále obsahuje i otisk razítka policie, služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Přesné údaje o místě a čase spáchání přestupku vylučují možnost záměny tohoto přestupku s jiným.   Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel                        ze skutkového  a  právního stavu,  který  tu  byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.    Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobci bylo dne 30.12.2010 doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů spojené s výzvou k odevzdání řidičského průkazu, kdy podle evidenční karty řidiče je jedním z „bodovaných“ přestupků i přestupek spáchaný dne 23.8.2007 dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, který byl řešen Policií ČR, obvodním oddělením Olomouc. V evidenční kartě řidiče je obsažen i údaj o tom, že se žalobce měl tohoto přestupku dopustit porušením § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Nato žalobce podal dne 3.1.2011 obecnou námitku proti záznamu bodů v registru řidičů, kterou konkretizoval 7.2.2011 obdobně jako v žalobním bodě 1a) a navrhl výslech svědka J. K. Správní orgán I. stupně obstaral kopii předmětného pokutového bloku, v němž jsou obsaženy následující údaje: NBB 75-72   Série JI/2006    X           A   Jméno a příjmení:   P. M. Rodné číslo/datum narození: X Bydliště:    Z. 22, O.   Pokuta uložena za přestupek dle § 22/1l zák. č. 200/90 Sb., ve znění pozdějších předpisů.   Totožnost ověřena:   X   Doba, místo a popis přestupkového jednání: 23.8.2007 v 9:30 v Olomouci, ul. Štítného – jízda bez bezpečnostních pásů Celková výše uložené pokuty: – 500 – Kč.   V Olomouci dne    23.8.2007   /otisk úředního razítka/  X  /nečitelný podpis/       podpis s uvedením jména,       příjmení a funkce oprávněné       osoby   Potvrzuji převzetí dílu „B“ pokutového bloku. Dne ........................... 200 .... popis přestupce:   /nečitelný podpis/   26 8104   MFin 6104 – vzor č. 4        Neplatí jako stvrzenka   Místo na bližší popis přestupkového jednání, jeho právní kvalifikaci a na poznámky orgánu, který pokutu uložil:   /bez vyplnění – pozn. soudu/   Policie ČR k bloku zaslala i sdělení ze dne 8.3.2011, kde sděluje, že policista, který pokutu uložil, si již na konkrétní situaci nepamatuje, ale v případě, že by žalobce neřídil, jednalo by se o jinou právní kvalifikaci [§ 9 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu] a přestupek by byl řešen v tomto smyslu. Přestupek byl podle Policie ČR spolehlivě zjištěn, kdy žalobce s tímto včetně právní kvalifikace [§ 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu] souhlasil. Po seznámení se s podklady rozhodnutí žalobce reagoval podáním ze dne 10.5.2011, kde argumentuje jako v žalobních bodech 1a), b), e) a zdůrazňuje důkazní návrh na výslech J. K. Nato Magistrát města Olomouce dne 20.6.2011 námitky žalobce zamítl, kdy v odůvodnění ke skutečnostem, které jsou nyní obsahem žalobních bodů uvedl, že v řízení o námitkách posuzuje jen, zda oznámení o přestupku obsahovalo potřebné údaje, což oznámení splňovalo a zaznamenaný počet bodů byl kontrolou zjištěn správným. Po opatření pokutového bloku a sdělení Policie ČR nebyl shledán rozpor v údajích, které jsou zaznamenány v registru řidičů a pokutový blok obsahuje veškeré náležitosti. V bloku specifikované jednání „jízda bez bezpečnostních pásů“ v interpretaci s oznámením je tak správná. K navrženému výslechu svědka pak dodává, že nastavení bodového systému je o sledování opakovaného páchání přestupků a nejedná se o správní trestání ve smyslu zákona o přestupcích či trestního zákona. V řízení o námitce správní orgán zkoumá jen, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů (§ 123b zákona o silničním provozu) a zda počet připsaných bodů je správný. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, kde argumentuje obdobně jako v žalobě. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, kde uvedl, že obsah oznámení o přestupku odpovídá obsahu pokutového bloku. Z oznámení a bloku přitom vyplývají všechny skutečnosti potřebné pro provedení záznamu, a to včetně právní kvalifikace protiprávního jednání [§ 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu], kdy údaje tam uvedené byly potvrzeny i sdělením Policie ČR ze dne 8.3.2011. Žalovaný nemá rozumný důvod považovat příslušné oznámení o přestupku za nepravdivé, jelikož z jejího pohledu – pokud by se přestupku žalobce dopustil jako přepravovaná osoba – by měla Policie ČR jednodušší práci, když by nemusela vyhotovovat oznámení o přestupku. Pokud tedy oznámení o přestupku vyhotovila a správnímu orgánu zaslala, je nepochybné, že k tomu měla zákonný důvod. Pochybnost vyplývající z toho, že v pokutovém bloku není uvedeno, zda se žalobce dopustil přestupku jako řidič či jako přepravovaná osoba, byla rozptýlena již oznámením o přestupku. Návrh na výslech svědka J. K. je dle žalovaného ryze účelový, neboť žalobci hrozí pozbytí řidičského oprávnění a u navrženého svědka lze očekávat, že by tvrdil totéž co řidič a jeho případná výpověď by tak nemohla být považována za věrohodnou. Správní orgány nejsou v řízení o námitkách příslušny k přezkoumávání zákonnosti a správnosti rozhodnutí o přestupku po skutkové ani právní stránce. Nejsou tedy příslušny ani k přezkoumávání toho, zda a jak se přestupek udál. Záznam bodů v registru řidičů se provádí na základě oznámení policie ve smyslu § 123b zákona o silničním provozu.    Krajský soud se předně neztotožňuje s žalobním bodem 2). Podle ustálené judikatury soudů rozhodujících ve správním soudnictví (srov. např. již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.7.2005 č.j. 6 A 76/2001-96, Sb. NSS č. 793/ 2006, www.nssoud.cz) nicotný je správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze. Takovými vadami jsou např. absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí. Dílčí nedostatky rozhodnutí nemohou způsobit jeho nicotnost. Pouhý nedostatek některé ze základních náležitostí rozhodnutí (formální aspekt), nemůže sám o sobě způsobit neplatnost rozhodnutí; tento nedostatek musí dosahovat určité intenzity (materiální aspekt).    Krajský soud dospěl k závěru, že předmětný pokutový blok, jakkoli v něm nejsou vyplněny veškeré kolonky, nicotným není, neboť -            je v něm popsána skutková podstata přestupku odkazem na § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, -            z bloku vyplývá, že věc byla vyřešena na místě dne 23.8.2007, nevyplnění data duplicitně též u podpisu žalobce na tomto závěru nic nemění, -            u podpisu příslušného policisty je uvedeno jeho identifikační číslo policisty, které je z bloku jasně čitelné jako „X“. Právě toto číslo dle § 10 odst. 2 zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném k 23.8.2007, slouží k jednoznačné identifikaci policisty a nahrazuje tak údaje, které by bez uvedení tohoto čísla byly jinak k identifikaci zasahujícího policisty potřebné. Podle krajského soudu tedy předmětný pokutový blok netrpí natolik intenzivními vadami, aby jej vůbec nebylo možno považovat za rozhodnutí, a proto nicotným  není.    Důvodným jsou však žalobní body 1a) a 1d). Jak žalovaný správně uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí, správní orgány nejsou v řízení o námitkách příslušny k přezkoumávání zákonnosti a správnosti rozhodnutí o přestupku po skutkové ani právní stránce; nejsou tedy příslušny ani k přezkoumávání toho, zda a jak se přestupek udál. Na tomto závěru setrvává i konstantní judikatura soudů rozhodujících ve správním soudnictví, která zdůrazňuje, že není možné, aby v řízení o námitkách správní orgán domýšlel do rozhodnutí o přestupku něco, co tam není, příp. překlenoval nesrozumitelnost rozhodnutí o přestupku, byť i jinak procesně řádně provedeným dokazováním (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.10.2010 č.j. 1 As 16/2010-105, www.nssoud.cz).    Základním pochybením žalovaného však je, pokud za podklad pro provedení záznamu do registru řidičů považuje oznámení o přestupku. K povaze tohoto oznámení se vyjadřovaly soudy rozhodující ve správním soudnictví opakovaně (kdy žalobce v tomto směru zcela případně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.8.2010 č.j. 5 As 39/2010-76, Sb. NSS č. 2145/2010) a dovodily, že oznámení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů (§ 123b odst. 2 zákona o silničním provozu), poskytuje správnímu orgánu pouze určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu je proto třeba v takovém případě vyžádat další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, např. část pokutového bloku prokazující, že přestupek byl v blokovém řízení projednán. Oznámení samo o sobě nemůže být důkazem, na základě něhož by správní orgán bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl projednán v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů. S těmito závěry se ztotožňuje i podepsaný soud a nemá důvod, proč by se od nich měl odchýlit.    Z uvedeného je jednoznačné, že oznámení o přestupku zaslané správnímu orgánu podle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu je listinou, která je v případě námitek zcela nezpůsobilým podkladem pro verifikaci správnosti záznamu v registru řidičů. Jediným podkladem, který je pro verifikaci správnosti zápisu způsobilý, je příslušné rozhodnutí o přestupku (v případě blokového řízení pokutový blok), z něhož musejí být patrny údaje odůvodňující zápis do registru řidičů.    V posuzovaném případě pokutový blok neobsahuje pro zápis bodů do registru řidičů dostatek informací. Odkazuje-li na § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích a popisuje-li dále přestupek jen jako jízdu bez bezpečnostních pásů, není z toho odkazu patrno, zda se tohoto přestupku dopustil řidič vozidla [porušením § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu] či přepravovaná osoba [porušením § 9 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu], avšak právě tato informace je pro zápis bodů do registru řidičů podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu stěžejní.    Krajský soud proto uzavírá, že předmětný pokutový blok nedávající jako rozhodnutí správního orgánu jednoznačnou odpověď na otázku, zda se přestupku žalobce dopustil jako řidič motorového vozidla či jako jiná osoba, je zcela nezpůsobilým podkladem pro provedení zápisu do registru řidičů, tzn. na podkladě tohoto konkrétního pokutového bloku nelze žádné body do registru řidičů zaznamenat.    Žalobní body 1b), 1c) a 1e) směřují zcela mimo důvody napadeného rozhodnutí žalovaného, který odůvodnění svého rozhodnutí vystavěl jen na hodnocení oznámení o přestupku a pokutového bloku. Námitky směřují proti odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které však nenašlo svůj odraz v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného, a proto není předmětem tohoto soudního přezkumu (§ 75 s.ř.s.). Krajskému soudu proto nepřísluší se v tomto řízení těmito žalobními body zabývat.    Pouze nad rámec nutného považuje krajský soud za potřebné ve shodně s žalovaným zopakovat, že správní orgány nejsou v řízení o námitkách příslušny k přezkoumávání zákonnosti a správnosti rozhodnutí o přestupku po skutkové ani právní stránce; nejsou tedy příslušny ani k přezkoumávání toho, zda a jak se přestupek udál. Pokusil-li se tedy správní orgán I. stupně vlastním dokazováním o zjištění skutečností, které z rozhodnutí o přestupku (pokutového bloku) nebyly patrné, překročil svá oprávnění v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů; takové dokazování mu v tomto řízení již nepřísluší.    S ohledem na důvodnost žalobních bodů 1a) a 1d) krajský soud shledal napadené rozhodnutí nezákonným, a proto je podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm jsou správní orgány vázány právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).    O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce byl v řízení procesně úspěšný a vzniklo mu tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří: a) zaplacený soudní poplatek   2.000,- Kč b) náklady právního zastoupení advokátkou       ) odměna advokátky za zastupování v řízení ve výši 2.100,- Kč bez DPH  / úkon při těchto poskytnutých úkonech právní služby:         § 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb.       1) příprava a převzetí věci       2) sepis žaloby 4.200,- Kč   ) paušální  náhrada  hotových  výdajů advokátky ve výši 300,- Kč bez DPH / úkon při úkonech právní pomoci vypočtených pod písm. )     § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.       600,- Kč   ) DPH 21% z částek uvedených            pod písm. ) - )     1.008,- Kč Celkem   7.808,- Kč Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s.ř.s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen o.s.ř.) k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.     P o u č e n í :  Proti tomuto rozsudku je   m o ž n o   podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.    Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.     V Ostravě dne 30. května 2013              JUDr. Monika Javorová          předsedkyně senátu