38 Ad 19/2011 - 27                                                                                                          ČESKÁ REPUBLIKA                                       ROZSUDEK                              JMÉNEM REPUBLIKY       Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce  C O N D E C ,  spol. s r.o., se sídlem Třebechovice pod Orebem, Sv. Čecha 1224, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce se sídlem Opava, Kolářská 451/13, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.1.2011 č.j. 35/1.30/11/14.3, ve věci správního deliktů,                                                           t a k t o :    I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 26.1.2011 č.j. 35/1.30/11/14.3 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.    II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.                                                          O d ů v o d n ě n í :     Žalobce   se   podanou   žalobou   domáhá   přezkoumání  shora  označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto žalobcovo dovolání a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj ze dne 29.11.2010 č.j. 4025/8.10/10/14.3-20, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu dle § 30 odst. 1 písm. f) zák. č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil jednáním popsaným blíže ve skutkové větě rozhodnutí správního orgánu I. stupně, za což mu byla uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč.    Žalobce m.j. v bodě III. žaloby namítá, že žalovaný nevzal do úvahy důkazy navržené žalobcem – protokol o měření č. 53/2004 a upravený dokument „Identifikace nebezpečí a opatření k odstranění“.    Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. K bodu III. žaloby odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí.   Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel                        ze skutkového  a  právního stavu,  který  tu  byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.   Z obsahu napadeného rozhodnutí soud zjistil, že žalobcem namítané důkazní prostředky nebyly žalovaným připuštěny, když byly předloženy až v odvolacím řízení. Žalovaný má za to, že je žalobce mohl předložit již v řízení před správním orgánem I. stupně, proto jejich provedení v odvolacím řízení brání ust. § 82 odst. 4 zák. č. 500/ 2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „spr.ř.“).   Soudy rozhodující ve správním soudnictví přitom opakovaně a neměnně judikují, že podle § 50 odst. 3 věty druhé spr.ř. v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena; toto ustanovení je tak ve vztahu k § 82 odst. 4 téhož zákona lex specialis. Má-li správní orgán povinnost zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena i bez návrhu (z logiky věci i bez návrhu toho, komu má být povinnost uložena), nemůže se správní orgán ohledně návrhů takové osoby na provedení dalších důkazů současně dovolávat § 82 odst. 4 spr.ř. (zásady koncentrace řízení). Ustanovení § 82 odst. 4 spr.ř. tedy na řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, nedopadá (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.4.2011 č.j. 5 As 7/2011-48, www.nssoud.cz, Sb. NSS č. 2412/2011).   S tímto judikatorním ustáleným závěrem se podepsaný soud ztotožňuje a ani v nyní posuzované věci neshledal důvody se od něj odchýlit.   Pokud pak žalovaný nepřipustil žalobcem navržené důkazy v řízení o správním deliktu z důvodu koncentrace řízení (což je navíc ve vztahu k upravenému dokumentu „Identifikace nebezpečí a opatření k odstranění“ jediným důvodem nepřipuštění tohoto důkazu), porušil ustanovení o správním řízení způsobem způsobilým přivodit nezákonné rozhodnutí o věci samé.   Krajský soud proto – aniž se mohl zabývat dalšími v žalobě uplatněnými žalobními body – napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. zrušil a věc podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž jsou správní orgány vázány právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 4 s.ř.s.).   Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z procesního úspěchu žalobce ve sporu, kdy žalobci tak dle § 60 odst. 1 s.ř.s. vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.     P o u č e n í :  Proti tomuto rozsudku je   m o ž n o   podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.    Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.                                                       V Ostravě dne 24. října 2013                                                                      Mgr. Jiří Gottwald           předseda senátu