43Ad 13/2013-27     ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY                  Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce F.  R., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 6.3.2013  o invalidní důchod,   t a k t o :               I. Rozhodnutí žalované ze dne 6.3.2013 se  z r u š u j e   a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.              II. Žádnému z účastníků  se   n e p ř i z n á v á   náhrada nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í :   [1]     Žalobci byl snížen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.   [2 ]      Žalobce podal včasnou žalobu proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalované, ve které uvedl, že odpracoval 38 let a pracovní poměr ukončil z důvodu naprosté vyčerpanosti. Je rád, že zvládá denní pracovní úkony, při změně počasí se jeho potíže zvětšují, je přesvědčen, že jeho žaloba je oprávněná.   [3]     Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.       4 ]     Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 22.3.2011 potvrdila. V odůvodnění uvedla, že svým rozhodnutím ze dne 9.1.2013 dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/95 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhodla o tom, že účastníku řízení náleží od 6.3.2013 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, a to ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně podle článku II bodu 13 věty první zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava ze dne 10.12.2012 není již účastník řízení invalidní pro invaliditu třetího stupně dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ale je invalidní pro invaliditu druhého stupně dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle uvedeného posudku poklesla účastníku řízení z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pracovní schopnost o 55 %. V rámci řízení o námitkách bylo novým posudkem o invaliditě ze dne 26.2.2013 zjištěno, že se u účastníka řízení jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. K datu vydání napadeného I rozhodnutí je účastník řízení invalidní dle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Nejde již o invaliditu třetího stupně dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ale jde o invaliditu druhého stupně dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) citovaného zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 55 %. Den změny stupně invalidity byl dle tohoto posudku stanoven na 10.12.2012.               Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu účastníka               řízení s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX (postižení srdce a oběhové soustavy), oddíle A (postižní srdeční), položce 6 (postižení po operačních a intervenčních zákrocích na srdci a velkých cévách), písm. c (se značným poklesem výkonu při středně těžkém zatížení) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů, pro které se stanovuje procentní rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 50 - 60 %. Lékařem České správy sociálního zabezpečení byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti pro toto postižení ve středu daného hodnocení, t.j. 55 %, a to při zavedené medikaci, kdy stav je kompenzován a je bez přítomných komplikací. Lékař České správy sociálního zabezpečení konstatuje, že nejsou splněny kritéria pro hodnocení dle shodné kapitoly, oddílu, položky pouze písm. d) citované přílohy k uvedené hlášce. Zdravotní stav je možno považovat za stabilizovaný na stávající funkční úrovni.   [5] Rozhodnutím ze dne 9.1.2013, na který se žalovaná odvolává v odůvodnění napadeného  rozhodnutí (první odstavec odůvodnění),  žalovaná rozhodla, že žalobci podle ustanovení §  39 odst. 2 písm. b)  zákona č.155/1995 Sb. (dále zdp) náleží od 6.3.2013 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Podle článku II bodu 13 věty první zákona č. 306/2008   Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, výše tohoto invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně zůstává beze změny, takže invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně nadále náleží ve výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ostravě vydaného dne 10.12.2012 v rámci první kontrolní lékařské prohlídky konané po roce 2009, tj. konané dne 10.12.2012, již účastník řízení není podle § 39 odst. 2 písm. c) zdp invalidní pro invaliditu třetího stupně. Podle tohoto posudku byl účastník řízení podle § 39 odst. 2 písm. b) zdp uznán invalidním pouze pro invaliditu druhého stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 55%.   [5]    Ustanovení § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, stanoví obecné náležitosti správního rozhodnutí. Základem a nejdůležitější částí rozhodnutí je výrok, který musí být přesný a určitý, poněvadž právě ve výrokové části správní orgán uvede řešení otázky, která je předmětem řízení a v něm správní orgán formuluje, jak ve věci rozhodl. Shrnutí všech skutečností, které odůvodňují výrok, je prezentováno v odůvodnění. Odůvodnění přesvědčuje účastníky řízení o správnosti rozhodnutí. Odůvodnění s výrokem bezprostředně souvisí.   [6]    V dané věci žalovaná ve výroku  napadeného rozhodnutí zamítla námitky a své rozhodnutí ze dne 22.3.2011 potvrdila. V odůvodnění však uvedla, že dne 9.1.2013, nikoliv 22.3.2011 jak uvedla ve výroku, rozhodla o snížení invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně s odvoláním na posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě ze dne 10.12.2012.   [7]    Pro vzájemnou rozpornost výroku a odůvodnění, tak jak je výše uvedeno, je napadené rozhodnutí nesrozumitelné, což ve svém důsledku činí jeho nepřezkoumatelnost, a proto soud napadené rozhodnutí dle ust. § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) zrušil pro vady řízení bez jednání. V této souvislosti soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkr. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.12.2003 čj. 2 Ads 33/2003. Soud takto postupoval i při vědomí, že již byl v rámci soudního řízení vypracován posudek posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR s pracovištěm v Ostravě o invaliditě žalobce, neboť soud uvedenou vadu napadeného rozhodnutí nemohl nijakým způsobem zhojit. Současně soud vyslovil, že věc se vrací k dalšímu řízení žalované dle ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.    [8]     Žalovaná znovu ve věci rozhodne, přičemž výrok dá do souladu s odůvodněním svého rozhodnutí, tzn. že ve výroku přesně označí rozhodnutí, o němž k námitkám žalobce rozhodovala.   [9] Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ač byl úspěšný, žádnou úhradu nákladů řízení nepožadoval a ani mu žádné   náklady nevznikly, jak soud zjistil z obsahu spisu (§ 60 odst. 1 s.ř.s.).   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.     Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Ostravě dne 12. listopadu 2013                                                                JUDr. Jana Záviská                                                                   samosoudkyně