Pravomoc ke zrušení rozhodčího nálezu náleží pouze soudu.

56Co 198/2013-54 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zavrtálkové a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Kristiny Žídkové ve věci exekuce oprávněného: AB 5 B.V. (původně PPF B1 B.V), reg. č. 34192873, se sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX, Amsterdam, Nizozemí, zastoupeného JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti povinnému Dušanu K., nar. xxx, bytem xxx, pro pohledávku v částce 60.016,77 Kč s příslušenstvím a 496,32 Kč, k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 26.2.2013, č.j. 91 EXE 13967/2012-19, t a k t o : I. V odstavci I. a II. výroku se usnesení okresního soudu potvrzuje. II. V odstavci III. výroku se usnesení okresního soudu mění tak, že soudní exekutor JUDr. Vít Novozámský, Exekutorský úřad Brno – město, nemá právo na náhradu nákladů exekuce. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným usnesením zamítl návrh na nařízení exekuce na majetek povinného na podkladě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Radima Kuchty ze dne 1.7.2011, sp. zn. PPF DUO L 394/2010, pro pohledávku v částce 60.016,77 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 17.941,01 Kč, s úrokem z částky 59.841,77 Kč ve výši 26,64% od 3.11.2010 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 496,32 Kč a náklady nalézacího řízení ve výši 24.737,- Kč. V poměru mezi oprávněným a povinným těmto účastníkům nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení. Oprávněného zavázal zaplatit soudnímu exekutoru na náhradě nákladů řízení ve třídenní lhůtě od právní moci usnesení částku 968,- Kč. Proti usnesení podal oprávněný včasné odvolání s odvolací námitkou, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil. Sdělil, že došlo ke změně obchodního názvu oprávněného, který je nadále zapsán v obchodním rejstříku Nizozemí pod obchodním názvem „AB 5 B.V.“. Tvrdil dále, že otázka platnosti či neplatnosti rozhodčí doložky nemůže být řešena v rámci exekučního řízení. Podle § 15 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení totiž námitku nedostatku pravomoci rozhodce zakládající neexistenci či neplatnost nebo zánik rozhodčí smlouvy může strana vznést nejpozději při prvním úkonu v řízení, které se týká věci samé. Oprávněnému není známo, že by povinný podal žalobu o zrušení rozhodčího nálezu. Dovolával se dále usnesení Krajského soudu v Ostravě v obdobné věci pod sp. zn. 32 Co 196/2011, případně usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Co 549/2010. Rovněž v rozhodnutí NS ČR, a Ústavního soudu ČR, na něž odkázal okresní soud v odůvodnění svého zamítavého usnesení sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, aj. není zmínka o tom, že platnost rozhodčí doložky je možno přezkoumat v rámci exekučního řízení. Judikatura soudů vyšších instancí se nadto změnila cca pět let poté, kdy k uzavření rozhodčí doložky mezi účastníky došlo. Obsahem odvolání vlastně usiloval o změnu usnesení okresního soudu v tom smyslu, že návrhu oprávněného na nařízení exekuce bude vyhověno. Odvolací soud přezkoumal věcnou správnost usnesení okresního soudu mimo rámec ústního odvolacího jednání podle § 52 odst. 1 exekučního řádu ve znění před účinností jeho novely provedené zákonem č. 396/2012 Sb. ve spojení s § 254 odst. 8 o.s.ř. věta prvá před středníkem o.s.ř. ve znění novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb. (viz čl. II. – Přechodná ustanovení bod 4.). Odvolání oprávněného, pokud jde o věc samu, důvodné není. Za exekuční titul označil oprávněný v návrhu na nařízení exekuce rozhodčí nález rozhodce JUDr. Radima Kuchty ze dne 1.7.2011 sp. zn. PPF DUO L 394/2010. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 67 Nc 9171/2011 plyne, že jeho součástí je rozhodčí spis rozhodce JUDr. Radima Kuchty ve věci oprávněného PPF B1 B.V. proti povinnému Dušanu K. vedený pod sp. zn. PPF DUO L 394/2010. Stejný oprávněný podal dne 3.11.2010 u tohoto rozhodce rozhodčí žalobu pro částku 60.016,77 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou v částce 496,32 Kč na podkladě skutkového tvrzení, že v úvěrové smlouvě č. 3602104505 uzavřené společností Home Credit a.s. a povinným dne 13.2.2006 si smluvní strany sjednaly poskytnutí úvěru a podmínky jeho splácení. Dne 16.8.2010 bylo povinnému společností Home Credit a.s. oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na oprávněného. Skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky na oprávněného oprávněný dokládal tzv. společným prohlášením postupitele a postupníka ze dne 1.5.2009, jehož přílohou je seznam postoupených pohledávek. Z fotokopie úvěrové smlouvy č. 3602104505 ze dne 13.2.2006 bylo zjištěno, že její součástí jsou Úvěrové podmínky. V § 15 Úvěrových podmínek je obsaženo ujednání smluvních stran o tom, že majetkové spory vzniklé z této úvěrové smlouvy nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány jediným rozhodcem. Ten bude určen JUDr. Radimem Kuchtou, advokátem v Brně ze seznamu rozhodců vedeného tímto advokátem. V seznamu rozhodců je JUDr. Radim Kuchta též uveden a je oprávněn za rozhodce určit sám sebe. Pro rozhodčí řízení vedené jediným rozhodcem budou závazná rozhodčí pravidla a poplatková pravidla platná ke dni zahájení rozhodčího řízení, která jsou publikována na internetové stránce zde označené či uložena k nahlédnutí v sídle advokáta JUDr. Radima Kuchty. Rozhodce zaslal povinnému výzvu, aby se vyjádřil k žalobě, včetně této žaloby na adresu v xxx, a protože povinný nebyl v místě tohoto bydliště zastižen, byla povinnému zanechána výzva k jejímu vyzvednutí u pošty. Zásilka po uplynutí lhůty byla vložena do domovní schránky povinného. Rozhodce ve věci vydal rozhodčí nález ze dne 20.12.2010 sp. zn. PPF DUO L 394/2010, jehož obsahem je rozhodnutí o povinnosti povinného zaplatit oprávněnému částku 60.016,77 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 17.941,01 Kč, úrokem ve výši 26,64% ročně z částky 59.841,77 Kč od 3.11.2010 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 496,32 Kč a náklady řízení splatnými na účet právního zástupce oprávněného ve výši 24.737,- Kč, všechny částky splatné do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález rozhodce zaslal povinnému na totožnou adresu. Zásilka po uplynutí úložní doby byla vložena do domovní schránky povinného a na rozhodčí nález vyznačeno datum právní moci 4.1.2011 a datum vykonatelnosti 8.1.2011. Oprávněný navrhl písemným podáním ze dne 27.4.2011, aby rozhodce pokračoval v rozhodčím řízení, neboť dříve vydaný rozhodčí nález není formálně vykonatelný, byl totiž povinnému doručován na adresu, na které povinný nebyl hlášen k trvalému pobytu a nelze proto vycházet z fikce doručení upravené v o.s.ř. Od data 2.6.2007 doposud je totiž povinný hlášen k trvalému pobytu na adrese xxx. Rozhodce reagoval na tento návrh usnesením ze dne 9.5.2011, kterým zrušil rozhodčí nález ze dne 20.12.2010 s odůvodněním, že rozhodčí nález nebyl dosud řádně doručen „žalující straně“ a podle § 7 rozhodčích pravidel jsou dány předpoklady pro odstranění této procesní vady zrušením rozhodčího nálezu. Usnesení doručil povinnému na adresu xxx a povinný je převzal dne 12.5.2011, zástupce oprávněného osobně dne 13.5.2011. Rozhodce dále pod stejnou sp. zn. PPF DUO L 394/2010 vydal dne 1.7.2011 rozhodčí nález totožného obsahu v jeho výrokové části i v odůvodnění a rozhodčí nález zaslal povinnému opakovaně na adresu xxx jako zásilku určenou do vlastních rukou adresáta. V obou případech byla zásilka po uplynutí úložní doby vrácena zpět jako nedoručená, neboť zásilku nebylo možno vložit do poštovní schránky adresáta. Rozhodce nato usnesením ze dne 26.9.2011 povinnému ustanovil opatrovníka v osobě Barbory Z., bytem v xxx, které rozhodčí nález doručil dne 29.9.2011. Se stejným datem vyznačil na rozhodčí nález doložku právní moci, vykonatelnost s datem 3.10.2011. Odvolací soud dále zjistil ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 51 EXE 10975/2011, že stejný oprávněný v návrhu na nařízení exekuce na majetek téhož povinného označil za exekuční titul rozhodčí nález rozhodce JUDr. Radima Kuchty sp. zn. PPF DUO L 394/2010 ze dne 20.12.2010. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 31.3.2011 návrh na nařízení exekuce zamítl s odůvodněním, že podkladový rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem, neboť nenastala jeho vykonatelnost. Povinnému totiž rozhodčí nález nebyl účinně doručen. Usnesení nabylo právní moci 4.10.2011. Okresní soud vydal napadené usnesení v souladu s čl. IV – Přechodných ustanovení, bodu 1 zákona č. 396/2012 Sb. podle exekučního řádu ve znění před účinností tohoto zákona, neboť k zahájení exekučního řízení došlo před datem jeho účinnosti, která nastala 1.1.2013. Podle § 35 odst. 1 exekučního řádu ve znění před účinností zákona č. 396/2012 Sb. (dále jen exekuční řád) exekuční řízení se zahajuje na návrh. Podle § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu exekučním titulem je vykonatelný rozhodčí nález. Podle § 44 odst. 3 exekučního řádu, věty prvé soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15-ti dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 216/94 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění před účinností zákona č. 466/2011 Sb. strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Podle § 30 téhož zákona, nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení o.s.ř. Odvolací soud dospěl k následujícím závěrům. Pro rozhodnutí o nařízení exekuce na podkladě rozhodčího nálezu musí zde být vykonatelný rozhodčí nález, který zavazuje povinného k peněžitému plnění ve prospěch oprávněného minimálně v tom rozsahu, v jakém byl návrh na nařízení exekuce podán, a v návrhu na nařízení exekuce, který splňuje náležitosti podle § 38 odst. 1 exekučního řádu, je obsažen údaj o tom, zda a v jakém rozsahu povinný vymáhanou povinnost již splnil (rozhodné skutečnosti pro nařízení exekuce). Podmínkou pro nařízení exekuce podle § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu je, aby rozhodčí nález vydaný rozhodcem či stálým rozhodčím soudem v rámci jeho pravomoci byl vykonatelný. Odkaz okresního soudu na rozhodnutí velkého senátu NS ČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 či rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 2164/10 není přiléhavý, neboť jde o rozhodnutí vydaná v nalézacím řízení, tj. v řízení o určení neplatnosti smlouvy o úvěru resp. v řízení o určení vlastnictví k nemovitosti. Je však třeba vycházet ze závěrů NS ČR nebo ÚS ČR, k jejichž přijetí došlo v exekučním řízení (viz rozhodnutí sp.zn. IV. ÚS 3779/11 a III. ÚS 1624/12 nebo 20 Cdo 3596/2009). Ze závěrů přijatých v rozhodnutí Ústavního soudu ČR plyne, že exekuční soud je povinen přezkoumat otázku pravomoci či nedostatku této pravomoci rozhodce rovněž v exekučním řízení, neboť zákon o rozhodčím řízení to výslovně nevylučuje. Závěry ÚS ČR se však dotýkají možnosti povinného, aby v exekučním řízení v rámci odvolání proti usnesení o nařízení exekuce nebo v návrhu na zastavení exekuce, jestliže již došlo k pravomocnému nařízení exekuce, vyjádřil námitky proti rozhodčí doložce a dosáhl tak zamítnutí návrhu na nařízení exekuce nebo zastavení exekuce z toho důvodu, že výběr rozhodce se neuskutečnil podle transparentních pravidel, nýbrž v rozporu s nimi, jako tomu bylo i v tomto případě. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutích, kterým předcházela rozhodnutí soudů nižších instancí v exekučním řízení o zastavení exekuce, judikoval, že nařízenou exekuci je možno zastavit i bez návrhu, nedošlo-li k uzavření rozhodčí smlouvy, tedy v případech, kdy rozhodčí smlouva, resp. rozhodčí doložka chybí zcela (viz rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1828/2011, 20 Cdo 3284/2008 nebo 20 Cdo 2227/2011). Naopak v publikovaném rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 17 Co 115/2011 nebo v rozhodnutí NS ČR sp. zn. 20 Cdo 2857/2006 byl přijat názor, že otázku pravomoci rozhodce je exekuční soud při nařízení exekuce oprávněn zkoumat jen z pohledu existence rozhodčí smlouvy či rozhodčí doložky. Není však oprávněn posuzovat její platnost. Platnost rozhodčí smlouvy může být soudem přezkoumávána jen v rámci řízení o žalobě o zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 a 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení anebo v exekučním řízení k návrhu povinného na zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) v případech vymezených § 35 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení). Odvolací soud uzavírá, že ve stádiu před nařízením exekuce je exekuční soud tedy oprávněn zkoumat pouze naplnění zákonných předpokladů pro nařízení exekuce, tj. -existenci rozhodčí smlouvy či rozhodčí doložky (nikoli její platnost), která umožňuje závěr, že exekuční titul – rozhodčí nález, vydal příslušný rozhodce v rámci své pravomoci (viz rozhodnutí ÚS ČR sp.zn. IV. ÚS 3779/11 a III. ÚS 1624/12), - materiální a formální vykonatelnost rozhodčího nálezu, - věcnou legitimaci oprávněného a povinného v exekučním řízení, - obsahové náležitosti návrhu na nařízení exekuce. Teprve je-li v rámci odvolání povinného proti usnesení o nařízení exekuce zpochybněna platnost rozhodčí doložky, nebo tak povinný učiní v návrhu na zastavení exekuce, je exekuční soud povinen se platností rozhodčí doložky zabývat (viz také rozhodnutí ÚS ČR sp.zn. I. ÚS 871/11 a I. ÚS 199/11). V dané exekuční věci však okresní soud kromě závěru, že rozhodčí doložka neodpovídá ústavněprávním požadavkům kladeným na rozhodčí doložky u spotřebitelských smluv, neboť neobsahuje transparentní způsob výběru rozhodce, nalezl další důvod pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, totiž absenci pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu opakovaně poté, kdy obsahově totožný, dříve vydaný rozhodčí nález zrušil v rámci autoremedury s poukazem na § 7 svých rozhodčích pravidel. V té souvislosti je třeba vycházet z ust. § 30 zákona o rozhodčím řízení, podle kterého nestanoví-li zákon (zákon o rozhodčím řízení) jinak, použijí se přiměřeně ustanovení o.s.ř. Jestliže rozhodce v rámci svých vlastních rozhodčích pravidel přijal úpravu, která odporuje úpravě pravidel platných pro rozhodčí řízení, nelze k těmto pravidlům přihlédnout. Podle § 23 zákona o rozhodčím řízení rozhodčí řízení se končí vydáním rozhodčího nálezu nebo doručením usnesení v případech, kdy se rozhodčí nález nevydává. Pravomoc ke zrušení rozhodčího nálezu náleží pouze soudu (viz § 31 zákona o rozhodčím řízení). Zrušení rozhodčího nálezu rozhodcem zákon o rozhodčím řízení neumožňuje a také ustanovení o.s.ř., s výjimkou případů, které však na danou věc nedopadají (viz § 96 odst. 2 věta druhá nebo § 107 odst. 5 věta druhá za středníkem o.s.ř.), takový postup neumožňuje. Rozhodce vydáním v pořadí druhého rozhodčího nálezu totožného obsahu rozhodl v rozporu s § 83 odst. 1 o.s.ř., tj. v rozporu se zásadou překážky litispendence. Nastolil totiž stav, kdy je zde v pořadí 1. zatím nepravomocný rozhodčí nález ze dne 10.12.2010, který nebyl povinnému účinně doručen a dosud se nestal vykonatelným, a v pořadí 2. rozhodčí nález ze dne 1.7.2011, který nebyl povinnému rovněž účinně doručen a nenastala jeho vykonatelnost. Doručení rozhodčího nálezu opatrovníku v rozporu s § 29 odst. 4 věta prvá o.s.ř. nemůže vyvolat účinky řádného doručení. V pořadí 2. rozhodčí nález nadto vydal rozhodce mimo rámec své pravomoci opírající se o rozhodčí doložku; ta totiž umožňuje rozhodnout rozhodcem v rozhodčím řízení mezi stejnými smluvními stranami o totožném nároku jednou, nikoli opakovaně. Vydáním rozhodčího nálezu je rozhodce vázán a jak již bylo řečeno výše, žádné ustanovení zákona o rozhodčím řízení či o.s.ř. neumožňuje rozhodci dříve vydaný rozhodčí nález zrušit a znovu rozhodnout. V pořadí 2. rozhodčí nález označený oprávněným jako exekuční titul se nestal vykonatelným, byl totiž doručen opatrovníku povinného ustanovenému v rozporu s procesními předpisy (viz rozhodnutí NS ČR sp.zn. 20 Cdo 2890/2010 nebo rozh. Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1143/12 či II. ÚS 1512/11). Odvolací soud s těmito závěry podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné zamítavé usnesení okresního soudu v odstavci I. výroku a současně v nákladovém výroku v odstavci II., o nepřiznání práva na náhradu nákladů prvostupňového řízení, oprávněnému pro jeho neúspěch, povinnému z toho důvodu, že mu odůvodněné náklady nevznikly (viz § 52 odst. 1 exekučního řádu ve spojení s § 254 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.). V odvolacím řízení k výzvě odvolacího soudu soudní exekutor JUDr. Vít Novozámský, resp. jím pověřený pracovník, se výslovně vzdal práva na náhradu nákladů exekuce (viz sdělení ze dne 23.4.2013, č.l. 51). Z téhož důvodu odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil výrok usnesení okresního soudu v odstavci III. tak, že soudnímu exekutoru se náhrada nákladů exekuce nepřiznává. V odvolacím řízení, v němž oprávněný neuspěl a povinnému odůvodněné náklady nevznikly, nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen z důvodů podle § 237 o.s.ř. ve znění zákona č. 404/2012 Sb. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodl v prvém stupni. V Ostravě dne 29.4.2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Zavrtálková, v.r. Pavla Kiovská předsedkyně senátu 56Co 198/2013-54 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy  Zavrtálkové  a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Kristiny Žídkové ve věci exekuce oprávněného: AB 5 B.V. (původně PPF B1 B.V), reg. č. 34192873, se sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX, Amsterdam, Nizozemí, zastoupeného JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti povinnému Dušanu K., nar. xxx, bytem xxx, pro pohledávku v částce 60.016,77 Kč s příslušenstvím a 496,32 Kč, k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 26.2.2013, č.j. 91 EXE 13967/2012-19, t a k t o : I. V odstavci I. a II. výroku se usnesení okresního soudu potvrzuje. II. V odstavci III. výroku se usnesení okresního soudu mění tak, že soudní exekutor JUDr. Vít Novozámský, Exekutorský úřad Brno – město, nemá právo na náhradu nákladů exekuce. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným usnesením zamítl návrh na nařízení exekuce na majetek povinného na podkladě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Radima Kuchty ze dne 1.7.2011, sp. zn. PPF DUO L 394/2010, pro pohledávku v  částce  60.016,77 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 17.941,01 Kč, s úrokem z částky 59.841,77 Kč ve výši 26,64% od 3.11.2010 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 496,32 Kč a náklady nalézacího řízení ve výši 24.737,- Kč. V poměru mezi oprávněným a povinným těmto účastníkům nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení. Oprávněného zavázal zaplatit soudnímu exekutoru na náhradě nákladů řízení ve třídenní lhůtě od právní moci usnesení částku 968,- Kč. Proti usnesení podal oprávněný včasné odvolání s odvolací námitkou, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil. Sdělil, že došlo ke změně obchodního názvu oprávněného, který je nadále zapsán v obchodním rejstříku Nizozemí pod obchodním názvem „AB 5 B.V.“. Tvrdil dále, že otázka platnosti či neplatnosti rozhodčí doložky nemůže být řešena v rámci exekučního řízení. Podle § 15 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení totiž námitku nedostatku pravomoci rozhodce zakládající neexistenci či neplatnost nebo zánik rozhodčí smlouvy může strana vznést nejpozději při prvním úkonu v řízení, které se týká věci samé. Oprávněnému není známo, že by povinný podal žalobu o zrušení rozhodčího nálezu. Dovolával se dále usnesení Krajského soudu v Ostravě v obdobné věci pod sp. zn. 32 Co 196/2011, případně usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Co 549/2010. Rovněž v rozhodnutí NS ČR, a Ústavního soudu ČR, na něž odkázal okresní soud v odůvodnění svého zamítavého usnesení sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, aj. není zmínka o tom, že platnost rozhodčí doložky je možno přezkoumat v rámci exekučního řízení. Judikatura soudů vyšších instancí se nadto změnila cca pět let poté, kdy k uzavření rozhodčí doložky mezi účastníky došlo. Obsahem odvolání vlastně usiloval o změnu usnesení okresního soudu v tom smyslu, že návrhu oprávněného na nařízení exekuce bude vyhověno. Odvolací soud přezkoumal věcnou správnost usnesení okresního soudu mimo rámec ústního odvolacího jednání podle § 52 odst. 1 exekučního řádu ve znění před účinností jeho novely provedené zákonem č. 396/2012 Sb. ve spojení s § 254 odst. 8 o.s.ř. věta prvá před středníkem o.s.ř. ve znění novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb. (viz čl. II. – Přechodná ustanovení bod 4.). Odvolání oprávněného, pokud jde o věc samu, důvodné není. Za exekuční titul označil oprávněný v návrhu na nařízení exekuce rozhodčí nález rozhodce JUDr. Radima Kuchty ze dne 1.7.2011 sp. zn. PPF DUO L 394/2010. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 67 Nc 9171/2011 plyne, že jeho součástí je rozhodčí spis rozhodce JUDr. Radima Kuchty ve věci oprávněného PPF B1 B.V. proti povinnému Dušanu K. vedený pod sp. zn. PPF DUO L 394/2010. Stejný oprávněný podal dne 3.11.2010 u tohoto rozhodce rozhodčí žalobu pro částku 60.016,77 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou v částce  496,32 Kč  na podkladě skutkového tvrzení, že v úvěrové smlouvě č. 3602104505 uzavřené společností Home Credit a.s. a povinným dne 13.2.2006 si smluvní strany sjednaly poskytnutí úvěru a podmínky jeho splácení. Dne 16.8.2010 bylo povinnému společností Home Credit a.s. oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na oprávněného. Skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky na oprávněného oprávněný dokládal tzv. společným prohlášením postupitele a postupníka  ze dne 1.5.2009, jehož přílohou je seznam postoupených pohledávek. Z fotokopie úvěrové smlouvy č. 3602104505 ze dne 13.2.2006 bylo zjištěno, že její součástí jsou Úvěrové podmínky. V § 15 Úvěrových podmínek je obsaženo ujednání smluvních stran o tom, že majetkové spory vzniklé z této úvěrové smlouvy nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány jediným rozhodcem. Ten bude určen JUDr. Radimem Kuchtou, advokátem v Brně ze seznamu rozhodců vedeného tímto advokátem. V seznamu rozhodců je JUDr. Radim Kuchta též uveden a je oprávněn za rozhodce určit sám sebe. Pro rozhodčí řízení vedené jediným rozhodcem budou závazná rozhodčí pravidla a poplatková pravidla platná ke dni zahájení rozhodčího řízení, která jsou publikována na internetové stránce zde označené či uložena k nahlédnutí v sídle advokáta JUDr. Radima Kuchty. Rozhodce zaslal povinnému výzvu, aby se vyjádřil k žalobě, včetně této žaloby na adresu v xxx, a protože povinný nebyl v místě tohoto bydliště zastižen, byla povinnému zanechána výzva k jejímu vyzvednutí u pošty. Zásilka po uplynutí lhůty byla vložena do domovní schránky povinného. Rozhodce ve věci vydal rozhodčí nález ze dne 20.12.2010 sp. zn. PPF DUO L 394/2010, jehož obsahem je rozhodnutí o povinnosti povinného zaplatit oprávněnému částku 60.016,77 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 17.941,01 Kč, úrokem ve výši 26,64% ročně z částky 59.841,77 Kč od 3.11.2010 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 496,32 Kč a náklady řízení splatnými na účet právního zástupce oprávněného ve výši 24.737,- Kč, všechny částky splatné do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález rozhodce zaslal povinnému na totožnou adresu. Zásilka po uplynutí úložní doby byla vložena do domovní schránky povinného a na rozhodčí nález vyznačeno datum právní moci 4.1.2011 a datum vykonatelnosti 8.1.2011. Oprávněný navrhl písemným podáním ze dne 27.4.2011, aby rozhodce pokračoval v rozhodčím řízení, neboť dříve vydaný rozhodčí nález není formálně vykonatelný, byl totiž povinnému doručován na adresu, na které povinný nebyl hlášen k trvalému pobytu a nelze proto vycházet z fikce doručení upravené v o.s.ř. Od data 2.6.2007 doposud je totiž povinný hlášen k trvalému pobytu na adrese xxx. Rozhodce reagoval na tento návrh usnesením ze dne 9.5.2011, kterým zrušil rozhodčí nález ze dne 20.12.2010 s odůvodněním, že rozhodčí nález nebyl dosud řádně  doručen  „žalující straně“ a podle § 7 rozhodčích pravidel jsou dány předpoklady pro odstranění této procesní vady zrušením rozhodčího nálezu. Usnesení doručil povinnému na adresu xxx a povinný je převzal dne 12.5.2011, zástupce oprávněného osobně dne 13.5.2011. Rozhodce dále pod stejnou sp. zn. PPF DUO L 394/2010 vydal dne 1.7.2011 rozhodčí nález  totožného  obsahu v jeho výrokové části i v odůvodnění a rozhodčí nález zaslal povinnému opakovaně na adresu xxx jako zásilku určenou do vlastních rukou adresáta. V obou případech byla zásilka po uplynutí úložní doby vrácena zpět jako nedoručená, neboť zásilku nebylo možno vložit do poštovní schránky adresáta. Rozhodce nato usnesením ze dne 26.9.2011 povinnému ustanovil opatrovníka v osobě Barbory Z., bytem v xxx, které rozhodčí nález doručil dne 29.9.2011. Se stejným datem vyznačil na rozhodčí nález doložku právní moci, vykonatelnost s datem 3.10.2011. Odvolací soud dále zjistil ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 51 EXE 10975/2011, že stejný oprávněný v návrhu na nařízení exekuce na majetek téhož povinného označil za exekuční titul rozhodčí nález rozhodce JUDr. Radima Kuchty sp. zn. PPF DUO L 394/2010 ze dne 20.12.2010. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 31.3.2011 návrh na nařízení exekuce zamítl s odůvodněním, že podkladový rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem, neboť nenastala jeho vykonatelnost. Povinnému totiž rozhodčí nález nebyl účinně doručen. Usnesení nabylo právní moci 4.10.2011. Okresní soud vydal napadené usnesení v souladu s čl. IV – Přechodných ustanovení, bodu 1 zákona č. 396/2012 Sb. podle exekučního řádu ve znění před účinností tohoto zákona, neboť k zahájení exekučního řízení došlo před datem jeho účinnosti, která nastala 1.1.2013. Podle § 35 odst. 1 exekučního řádu ve znění před účinností zákona č. 396/2012 Sb. (dále jen exekuční řád) exekuční řízení se zahajuje na návrh. Podle § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu exekučním titulem je vykonatelný rozhodčí nález.  Podle § 44 odst. 3 exekučního řádu, věty prvé soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15-ti dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 216/94 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění před účinností zákona č. 466/2011 Sb. strany se mohou dohodnout,  že  o  majetkových  sporech  mezi  nimi,  s  výjimkou  sporů  vzniklých  v souvislosti s výkonem rozhodnutí  a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Podle § 30 téhož zákona, nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení o.s.ř. Odvolací soud dospěl k následujícím závěrům. Pro rozhodnutí o nařízení exekuce na podkladě rozhodčího nálezu musí zde být vykonatelný rozhodčí nález, který zavazuje povinného k peněžitému plnění ve prospěch oprávněného minimálně v tom rozsahu, v jakém byl návrh na nařízení exekuce podán, a v návrhu na nařízení exekuce, který splňuje náležitosti podle § 38 odst. 1 exekučního řádu, je obsažen údaj o tom, zda a v jakém rozsahu povinný vymáhanou povinnost již splnil (rozhodné skutečnosti pro nařízení exekuce). Podmínkou pro nařízení exekuce podle § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu je, aby rozhodčí nález vydaný rozhodcem či stálým rozhodčím soudem v rámci jeho pravomoci byl vykonatelný. Odkaz okresního soudu na rozhodnutí velkého senátu NS ČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 či rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 2164/10 není přiléhavý, neboť jde o rozhodnutí vydaná v nalézacím řízení, tj. v řízení o určení neplatnosti smlouvy o úvěru resp. v řízení o určení vlastnictví k nemovitosti. Je však třeba vycházet ze závěrů NS ČR nebo ÚS ČR, k jejichž přijetí došlo  v exekučním řízení (viz rozhodnutí sp.zn. IV. ÚS 3779/11 a III. ÚS 1624/12 nebo 20 Cdo 3596/2009). Ze závěrů přijatých v rozhodnutí Ústavního soudu ČR plyne, že exekuční soud je povinen přezkoumat otázku pravomoci či nedostatku této pravomoci rozhodce rovněž v exekučním řízení, neboť zákon o rozhodčím řízení to výslovně nevylučuje. Závěry ÚS ČR se však dotýkají možnosti povinného, aby v exekučním řízení v rámci odvolání proti usnesení o nařízení exekuce nebo v návrhu na zastavení exekuce, jestliže již došlo k pravomocnému nařízení exekuce, vyjádřil námitky proti rozhodčí doložce a dosáhl tak zamítnutí návrhu na nařízení exekuce nebo zastavení exekuce z toho důvodu, že výběr rozhodce se neuskutečnil podle transparentních pravidel, nýbrž v rozporu s nimi, jako tomu bylo i v tomto případě. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutích, kterým předcházela rozhodnutí soudů nižších instancí v exekučním řízení o zastavení exekuce, judikoval, že nařízenou exekuci je možno zastavit i bez návrhu, nedošlo-li k uzavření rozhodčí smlouvy, tedy v případech, kdy rozhodčí smlouva, resp. rozhodčí doložka chybí zcela (viz rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1828/2011, 20 Cdo 3284/2008 nebo 20 Cdo 2227/2011). Naopak v publikovaném rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 17 Co 115/2011 nebo v rozhodnutí NS ČR sp. zn. 20 Cdo 2857/2006 byl přijat názor, že otázku pravomoci rozhodce je exekuční soud při nařízení exekuce oprávněn zkoumat jen z pohledu existence rozhodčí smlouvy či rozhodčí doložky. Není však oprávněn posuzovat její platnost. Platnost rozhodčí smlouvy může být soudem přezkoumávána jen v rámci řízení  o žalobě  o zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 a 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení anebo v exekučním řízení k návrhu povinného na zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) v případech vymezených § 35 odst. 1  zákona  o  rozhodčím  řízení).  Odvolací  soud  uzavírá,  že  ve stádiu před nařízením exekuce je exekuční soud tedy oprávněn zkoumat pouze naplnění zákonných předpokladů pro nařízení exekuce, tj. -existenci rozhodčí smlouvy či rozhodčí doložky (nikoli její platnost), která umožňuje závěr, že exekuční titul – rozhodčí nález, vydal příslušný rozhodce v rámci své pravomoci (viz rozhodnutí ÚS ČR sp.zn. IV. ÚS 3779/11 a III. ÚS 1624/12), - materiální a formální vykonatelnost rozhodčího nálezu, - věcnou legitimaci oprávněného a povinného v exekučním řízení, - obsahové náležitosti návrhu na nařízení exekuce. Teprve je-li v rámci odvolání povinného proti usnesení o nařízení exekuce zpochybněna platnost rozhodčí doložky, nebo tak povinný učiní v návrhu na zastavení exekuce, je exekuční soud povinen se platností rozhodčí doložky zabývat (viz také rozhodnutí ÚS ČR sp.zn.  I. ÚS 871/11 a I. ÚS 199/11). V dané exekuční věci však okresní soud kromě závěru, že rozhodčí doložka neodpovídá ústavněprávním požadavkům kladeným na rozhodčí doložky u spotřebitelských smluv, neboť neobsahuje transparentní způsob výběru rozhodce, nalezl další důvod pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, totiž absenci pravomoci rozhodce k vydání  rozhodčího  nálezu  opakovaně  poté,  kdy  obsahově totožný, dříve vydaný rozhodčí nález zrušil v rámci autoremedury s poukazem na § 7 svých rozhodčích pravidel. V té souvislosti je třeba vycházet z ust. § 30 zákona o rozhodčím řízení, podle kterého nestanoví-li zákon (zákon o rozhodčím řízení) jinak, použijí se přiměřeně ustanovení o.s.ř. Jestliže rozhodce v rámci svých vlastních rozhodčích pravidel přijal úpravu, která odporuje úpravě pravidel platných pro rozhodčí řízení, nelze k těmto pravidlům přihlédnout. Podle § 23 zákona o rozhodčím řízení rozhodčí řízení se končí vydáním rozhodčího nálezu nebo doručením usnesení v případech, kdy se rozhodčí nález nevydává. Pravomoc ke zrušení rozhodčího nálezu náleží pouze soudu (viz § 31 zákona o rozhodčím řízení). Zrušení rozhodčího nálezu rozhodcem zákon o rozhodčím řízení neumožňuje a také ustanovení o.s.ř., s výjimkou případů, které však na danou věc nedopadají (viz § 96 odst. 2 věta druhá nebo § 107 odst. 5 věta druhá za středníkem o.s.ř.), takový postup neumožňuje. Rozhodce vydáním v pořadí druhého rozhodčího nálezu totožného obsahu rozhodl v rozporu s § 83 odst. 1 o.s.ř., tj. v rozporu se zásadou překážky litispendence. Nastolil totiž stav, kdy je zde v pořadí 1. zatím  nepravomocný rozhodčí nález ze dne 10.12.2010, který nebyl povinnému účinně doručen a dosud se nestal vykonatelným, a v pořadí 2. rozhodčí nález ze dne 1.7.2011, který nebyl povinnému rovněž účinně doručen a nenastala jeho vykonatelnost. Doručení  rozhodčího  nálezu opatrovníku v rozporu s § 29 odst. 4 věta prvá o.s.ř. nemůže vyvolat účinky řádného doručení. V pořadí 2. rozhodčí nález nadto vydal rozhodce mimo rámec své pravomoci opírající se o rozhodčí doložku; ta totiž umožňuje rozhodnout rozhodcem v rozhodčím řízení mezi stejnými smluvními stranami o totožném nároku jednou, nikoli opakovaně. Vydáním rozhodčího nálezu je rozhodce vázán a jak již bylo řečeno výše, žádné ustanovení zákona o rozhodčím řízení či o.s.ř. neumožňuje rozhodci dříve vydaný rozhodčí nález zrušit a znovu rozhodnout. V pořadí 2. rozhodčí nález označený oprávněným jako exekuční titul se nestal vykonatelným, byl totiž doručen opatrovníku povinného ustanovenému v rozporu s procesními předpisy (viz rozhodnutí NS ČR sp.zn. 20 Cdo 2890/2010 nebo rozh. Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1143/12 či II. ÚS 1512/11). Odvolací soud s těmito závěry podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné zamítavé usnesení okresního soudu v odstavci I. výroku a současně v nákladovém výroku v odstavci II., o nepřiznání práva na náhradu nákladů prvostupňového řízení, oprávněnému pro jeho neúspěch, povinnému z toho důvodu, že mu odůvodněné náklady nevznikly (viz § 52 odst. 1 exekučního řádu ve spojení s § 254 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.). V odvolacím řízení k výzvě odvolacího soudu soudní exekutor JUDr. Vít Novozámský, resp. jím pověřený pracovník, se výslovně vzdal práva na náhradu nákladů exekuce  (viz sdělení ze dne 23.4.2013, č.l. 51).  Z  téhož  důvodu  odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil výrok usnesení okresního soudu v odstavci III. tak, že soudnímu exekutoru se náhrada nákladů exekuce nepřiznává. V odvolacím řízení, v němž oprávněný neuspěl a povinnému odůvodněné náklady nevznikly, nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í :    Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen z důvodů podle § 237 o.s.ř. ve znění zákona č. 404/2012 Sb. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodl v prvém stupni. V Ostravě dne 29.4.2013 Za správnost vyhotovení:                                                   JUDr. Eva Zavrtálková, v.r. Pavla Kiovská    předsedkyně senátu