61Az 9/2012-26                  ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK    JMÉNEM   REPUBLIKY             Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně  L.   V., státní příslušnost Moldavská republika,  t. č. bytem PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.7.2012 č. j. OAM-148/ZA-ZA08-HA03-2012, o udělení mezinárodní ochrany,   t a k t o :                    I. Žaloba     s e    z a m í t á.    II. Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :              Rozhodnutím ze dne 27.7.2012 č. j. OAM-148/ZA-ZA08-HA03-2012 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobkyni podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že důvodem žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je snaha vyhnout se návratu do Moldavska, protože se domnívá, že by si tam nebyla schopna zajistit dostatek financí k léčbě svého onemocnění. Dalším důvodem této žádosti je její potřeba upravit si pobyt v České republice, protože si na zdejší život zvykla a ráda by zde žila i nadále. Během správního řízení žalobkyně neprokázala žádný z důvodů, který by bylo možno podřadit pod důvody vymezené taxativně v ust. § 12 zákona o azylu a jelikož v případě žalobkyně nebyly shledány důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 13, § 14 ani pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a a § 14b zákona o azylu, rozhodl žalovaný správní orgán tak, že se žalobkyni mezinárodní ochrana neuděluje.          Žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí podala včasnou žalobu, ve které vytýkala žalovanému, že nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho rozhodnutí s požadavky uvedenými v § 2 právního řádu. Žalobkyně podala žádost o udělení mezinárodní ochrany z humanitárních důvodů, neboť důvodem jejího odjezdu z Moldavska byl špatný zdravotní stav. V roce 2008 utrpěla úraz hlavy a otřes mozku, v důsledku kterého se jí odchlípla sítnice a lékaři v Moldavsku jí prognózovali do 10-ti let oslepnutí. Své zdravotní komplikace se snažila léčit v Kišiněvské nemocnici, avšak neúspěšně. Proto se rozhodla odjet za účelem léčby do České republiky, měla informace že  zdravotní péče je zde na vyšší úrovni.  Podle žalobkyně  žalovaný rozhodl nezákonně, když neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle ustanovení § 14, příp. § 14a zákona o azylu. Žalovaný podle ní sám nemohl vyhodnotit její zdravotní stav, proto měl ustanovit znalce za účelem vypracování znaleckého posudku. Také v případě vyhodnocení zákonných podmínek pro udělení doplňkové ochrany žalovaný nevyhodnotil všechny rozhodné skutečnosti a neopatřil si všechny potřebné důkazy.          Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 21.9.2012 popřel oprávněnost všech žalobních bodů a odkázal na správní spis, zejména na vlastní žádost a výpovědi žalobkyně a na vydané rozhodnutí z nichž je zřejmé, že žalovaný v průběhu správního řízení postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na ochranu všech práv žalobkyně garantovaných jí právním řádem ČR. Žalovaný vycházel především z vlastních sdělení žalobkyně, z nichž bylo nepochybně zjištěno, že  nebyla v zemi původu pronásledována z taxativně vymezených důvodů zákona o azylu, neuplatňovala žádné politické postoje, názory, nebyla členkou politické strany a nepociťovala obavy z pronásledování ve smyslu ust. § 12 zákona o azylu. Také neměla žádné potíže se státními orgány a z její výpovědi vyplynulo, že v zemi původu jí byla poskytována odpovídající léčba jejího onemocnění. Žalovaný proto navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta jako nedůvodná.          Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 27.7.2012  č.j. OAM-148/ZA-ZA08-HA03-2012 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s. ř. s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).           Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobkyně v protokolu k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 23.5.2012                  odpověděla na otázku, z jakých důvodů opustila svou vlast a žádá o udělení azylu v ČR to, že  se odjela léčit do České republiky, neboť měla problémy se zrakem, odchlipovala se jí sítnice a lékaři jí řekli, že může do 10-ti let oslepnout.   V České republice pobývá od roku 2009 a do Moldavska se vrátit nechce, neboť si na zdejší život zvykla. V současné době se neléčí, ale oči se jí zhoršují. Do vlastnoručně psaného prohlášení o důvodech žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně uvedla rovněž, že na konci roku 2008 měla otřes mozku, léčila se půl roku a poté jí lékař řekl, že maximálně za 10 let může oslepnout na jedno oko a že okamžitě musí přistoupit k léčbě. Za dva týdny její lékař odjel do zahraničí a kamarádka jí řekla, že nejlepší lékaři jsou v České republice. Proto se rozhodla, že pojede s dcerou do České republiky na léčení. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že dne 28.6.2012 byl s žalobkyní proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z protokolu o tomto pohovoru krajský soud zjistil zcela totožné uváděné důvody žalobkyně, pro které podala žádost o udělení mezinárodní ochrany. Nad rámec toho uvedla, že nynější zdravotní stav je takový, že jí oko slzí a do budoucna se obává oslepnutí. Potvrdila, že důvodem jejího odjezdu ze země byla snaha zajistit si zde pracovní místo a potřeba léčit se. Další pohnutkou k odjezdu ze země původu byl zdravotní stav její dcery, která od dětství trpí ledvinovou kolikou a která se zde chce léčit také. Součástí správního spisu jsou i zprávy o zemi původu žalobkyně, a to zpráva o dodržování lidských práv za rok 2009 v Moldavsku vypracovaná Ministerstvem zahraničí USA ze dne 11.3.2010, zpráva Evropské komise ze dne 25.5.2011 o Moldavské republice, zpráva Freedom House z května 2011 „Svoboda ve světě-Moldavsko“ a informace MZV č.j. 102116/2012-LPTP ze dne 11.5.2012.           Podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.            Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle odst. 2 téhož ustanovení se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 10.           Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.           Podle § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.         Podle ust. § 14b citovaného zákona rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Podle odst. 2 rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle ust. § 2 odst. 10.           V daném případě žalobkyně v průběhu celého správního řízení opakovaně uváděla stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Těmito důvody byla snaha zajistit si dostatek finanční k léčbě, vyhnout se návratu do Moldavska a dalším důvodem byla snaha legalizovat pobyt v České republice, neboť si na zdejší život zvykla a chtěla by zde žít nadále. Žalobkyně ve své žalobě napadla neudělení azylu podle ust. § 14 zákona o azylu. Jak shora uvedeno, lze podle tohoto zákonného ustanovení udělit azyl z humanitárního důvodu v případě hodném zvláštního zřetele, pokud v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12 zákona o azylu. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem žalovaného, že v jejím případě pro humanitární azyl nenašel žádný důvod. V této souvislosti v žalobě znovu poukázala na svůj zdravotní stav spočívající v problémech se zrakem a hrozbě oslepnutí. Jak bylo zjištěno z obsahu protokolu             o pohovoru s žalobkyní ze dne 28.6.2012, v zemi původu jí byla poskytována odpovídající léčba jejího onemocnění a žalobkyně v průběhu řízení po příjezdu do České republiky uváděný zdravotní problém nijak neřešila.  Za těchto okolností ani krajský soud neshledává uváděné zdravotní potíže žalobkyně jako důvod zřetele hodný pro udělení humanitárního azylu. Takovým důvodem rovněž nemůže být ani nižší úroveň zdravotní péče v zemi původu žalobkyně, neboť tato skutečnost postihuje obecně veškeré obyvatelstvo Moldavské republiky. Uvedená žalobní námitka není tedy důvodná, stejně tak jako námitka, že si žalovaný neopatřil dostatečné množství informací pro zjištění stavu věci, a že tak nepostupoval v souladu s požadavky uvedenými v ust. § 2 správního řádu. V této souvislosti je také nedůvodná námitka, že si měl žalovaný opatřit znalecký posudek o zdravotním stavu žalobkyně, neboť samotné informace žalobkyně o jejím zdravotním stavu poskytnuté v průběhu správního řízení potřebu znaleckého zkoumání neodůvodňovaly.         Soud ze všech shora uvedených skutečností dospěl k názoru, že žalovaný nepochybil, když žalobkyni podle shora cit. ustanovení § 14 zákona o azylu  tzv. humanitární azyl neudělil.  Pokud se žalobkyně zmiňovala v žalobě o tom, že v jejím případě jsou naplněny důvody pro udělení doplňkové ochrany podle ust. § 14a zákona o azylu, pak v žalobě vůbec nekonkretizovala v čem spatřuje důvody pro udělení doplňkové ochrany podle tohoto zákonného ustanovení. Navíc z obsahu správního spisu nevyplynula jediní skutečnost svědčící pro udělení doplňkové ochrany. Naopak pro závěr, že v případě žalobkyně udělení této formy mezinárodní ochrany nebyly shledány žádné důvody, žalovaný opírá o shora citované aktuální informace o zemi původu žalobkyně.          Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl, přičemž rozhodl v souladu s ust. § 51 s. ř. s. bez nařízení jednání.          Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., jelikož procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval.     P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení,  a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.     V Ostravě dne 17. června 2013                                                                                                                                       JUDr. Petr Indráček                                                                          samosoudce