72Ad 41/2012-126     ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně L. M., bytem H., J. 1322, zast. JUDr. Petrou Jakešovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Olomouci, Schweitzerova 116/28, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne  22. 6. 2012, čj.  XXX, ve věci invalidního důchodu,   takto:    I. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 6. 2012, čj. XXX, se  ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.    II.  Státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.    III. Ustanovené advokátce JUDr. Petře Jakešové se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 12.059 Kč, která jí bude vyplacena k jejím rukám do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ostravě.   Odůvodnění:   [1] Žalobou podanou soudu dne 5. 9. 2012 žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí, protože posudkoví lékaři žalované nevzali vůbec v potaz, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně nastal následkem pracovního úrazu. Podle žalobkyně se posudkoví lékaři zabývali otázkou jejího zdravotního stavu pouze k okamžiku zpracování posudku, ale nezabývali se již samotnou příčinou vzniku jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu – tedy násilného útoku na pracovišti žalobkyně. Žalobkyně tvrdí, že před napadením na pracovišti nikdy netrpěla žádnými psychickými problémy a nebyla dlouhodobě nemocná, ale od napadení se její zdravotní stav postupně zhoršoval a začala trpět nespavostí, rychlým úbytkem váhy, pocitem úzkosti, těkavostí atd. Na základě uvážení ošetřujícího lékaře žalobkyně z oboru psychiatrie byla odeslána k hospitalizaci do PL v Kroměříži s posttraumatickou stresovou poruchou. Žalobkyně navrhla k důkazu doložený znalecký posudek MUDr. A. K. ze dne 21. 6. 2011, výslech účastníků, důkaz lékařskými zprávami, doloženým trestním oznámením a znaleckým posudkem psychiatra vypracovaným v soudním řízení správním.   [2] Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že v rámci námitkového řízení byl zdravotní stav žalobkyně přezkoumán podle posudku ČSSZ, pracoviště Ostrava, ze dne 4. 5. 2012 a byla jím potvrzena její 70 % ztráta pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s tím, že se nejedná o invaliditu v souvislosti s pracovním úrazem. Lékařský posudek považuje žalovaná za objektivní a komplexní, protože se podrobně zabýval i námitkou žalobkyně týkající se souvislosti pracovního úrazu se vznikem invalidity. Nárok uplatněný v žalobě proto žalovaná neuznala. K důkazu žalovaná navrhla posudek PK MPSV. Rozhodnutí ve věci samé žalovaná ponechala na úvaze soudu dle závěru posudku.   [3] Soud si vyžádal přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně a doložení posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále i „MPSV“) v Ostravě.   [4] Protože žalobkyně s posudkem MPSV v Ostravě ze dne 23. 11. 2012 nesouhlasila a trvala na svém návrhu na dokazování znaleckým posudkem, soud ustanovil pro řízení znalce z oboru zdravotnictví se specializací posudkové lékařství MUDr. V. L., ten podal posudek dne 22. 7. 2013.   [5] Krajský soud provedeným řízením a dokazováním vzal za prokázané, že žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 7. 3. 2012, kterým žalobkyni přiznala invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Přerov ze dne 19. 1. 2012 byla žalobkyně invalidní ve třetím stupni, protože u ní nastal z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokles její pracovní schopnosti o 70 % [zdravotní stav odpovídal kapitole V položce 5 písm. d) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb.].   [6] Soud vzal dále za prokázané, že PK MPSV v Ostravě nepotvrdila posouzení žalobkyně jako invalidní ve třetím stupni tak, jak to bylo zjištěno ve správním řízení. Posudková komise došla k závěru, že uznání invalidity třetího stupně posudkovými lékaři okresní správy sociálního zabezpečení a v námitkovém řízení lékařem žalované je nutno považovat za posudkový omyl. Oba lékaři významně nadhodnotili zdravotní postižení žalobkyně, když posoudili pokles pracovní schopnosti podle kapitoly V položky 5 písm. d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Takové posouzení neodpovídá objektivizovanému stavu ani stavu uvedenému pod písm. d) – obsedantně kompulzivní poruše s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu s těžkým narušením společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit. Jedná se o stav odpovídající maximálně středně těžkému funkčnímu postižení, který odpovídá kapitole V položce 5 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a kde z rozmezí 25 - 35 % komise pokles pracovní schopnosti žalobkyně hodnotila o 25 %. U žalobkyně není snížena úroveň sociálního chování, ale výkon některých aktivit může být narušen, výsledně je zachována schopnost vykonávat zaměstnání s využitím dosažené kvalifikace a praxe. Intelekt není narušen, žalobkyně je schopna komunikace s okolím, je schopna se přizpůsobit režimu. V dolní hranici uvedeného  rozmezí hodnotila komise žalobkyni proto, že žalobkyně je schopna pracovat jako administrativní pracovnice s využitím dosavadních zkušeností, v nezkráceném pracovním úvazku.   [7] Dále soud vzal za prokázané z posudku znalce MUDr. V. L. ze dne 22. 7. 2013, že žalobkyně nebyla od skončení výplaty nemocenských dávek invalidní, u žalobkyně se jednalo o dobu hojení somatických poranění, dále o gynekologické onemocnění, které nemá souvislost s předmětným úrazem, poté žalobkyně čerpala dovolenou, dále absolvovala lázeňskou léčbu po gynekologické operaci a poté byla v pracovní neschopnosti pro psychické obtíže, které znalec považuje za obecné onemocnění. Ani jedno z onemocnění žalobkyni neinvalidizovalo či významněji nesnižovalo pracovní schopnost. Rozhodující onemocnění je postižení duševní, které je uzavíráno pod různými diagnózami - posttraumatická stresová porucha, hysterické - pithiatické projevy, útěk do nemoci, deprese, stavy úzkosti s vegetativním doprovodem, porucha přizpůsobení. Duševní stav žalobkyně v posuzovaném období od 24. 5. 2010 do 22. 6. 2012 byl dlouhodobě nepříznivý z důvodu duševního onemocnění. Objektivně jsou duševní obtíže žalobkyně po předmětném úrazu popisovány až začátkem roku 2011. Psychické obtíže přetrvávaly i k datu 22. 6. 2012. Z dokumentace lze dovozovat, že jde o zvýraznění obtíží, které se dlouhodobě vyskytovaly již před předmětným úrazem. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo duševní onemocnění (poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy), které podle přílohy k vyhlášky č. 359/2009 Sb. podle znalce odpovídá kapitole V položce 5 písm. c). Posouzení znalce je ve shodě se závěrem posudku PK MPSV v Ostravě ze dne 23. 11. 2012. Posudky přiznávající invaliditu třetího stupně znalec považuje za nadhodnocené. Posudková komise zánik invalidity stanovuje dnem jednání posudkové komise, tedy 23. 11. 2012, podle znalce však žalobkyně fakticky invalidní v minulosti nebyla a přiznání invalidity bylo posudkovým omylem. Míru poklesu pracovní schopnosti znalec stanovil při spodní hranici procentního rozmezí výše uvedené položky a písmene o 25 %, což neodpovídá žádnému stupni invalidity. Toto posouzení zcela jasně potvrzují lékařské zprávy ze zdravotnické dokumentace žalobkyně, zejména propouštěcí zpráva z Psychiatrické léčebny Kroměříž ze dne 19. 9. 2011.    [8] Uvedená skutková zjištění soud opírá o listinné důkazy, a to napadené rozhodnutí žalované, posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Ostravě ze dne 23. 11. 2012 a znalecký posudek MUDr. V. L., který byl rozhodujícím důkazem pro rozhodnutí soudu.    [9] Přezkoumává-li krajský soud správní rozhodnutí žalované o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Proto v tomto řízení byl vypracován posudek posudkovou komisí MPSV v Ostravě. Vzhledem k námitkám a rozpornému odbornému posouzení ve věci soud vyžádal i znalecký posudek, který byl ve shodě s posudkem PK MPSV v Ostravě. Krajský soud nezpochybnil závěr posudku posudkové komise MPSV a znaleckého posudku pro jejich velmi přesvědčivé odůvodnění a pro své rozhodnutí závěry těchto posudků převzal.   [10] Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.   [11] Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla    a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,  b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,  c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.    [12] Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.   [13] Podle § 2 odst. 3 poslední věta téže vyhlášky za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.    [14] Podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.    [15] Po provedeném řízení krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, protože nebyl řádně zjištěn skutkový stav.    [16] Žalobkyně na své žalobě trvala do konce řízení po veškerém provedeném dokazování.    [17] Jestliže u žalobkyně bylo prokázáno, že k datu napadeného rozhodnutí nebyla vůbec invalidní, a to ani v době předtím, tedy nebyla vůbec invalidní, jak uvedl a přesvědčivě zdůvodnil znalec ve svém znaleckém posudku, je nutno stav žalobkyně k datu napadeného rozhodnutí i za dobu tomuto datu předcházející považovat za stav bez invalidity. Zánik invalidity ke dni 23. 11. 2012 soud neuznal, protože posudková komise toto datum nijak nezdůvodnila.    [18] Krajský soud proto zrušil rozhodnutí žalované pro vady řízení, neboť žalovaná si ve správním řízení neopatřila důkazy v takovém rozsahu, aby byl prokázán skutečný stav věci. Současně krajský soud vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Žalovaná znovu ve věci rozhodne, přičemž bude vycházet z právního názoru krajského soudu, že žalobkyně není invalidní a nebyla invalidní vůbec.   [19] Stát nemá právo na náhradu nákladů řízení, které spočívaly ve znalečném, v souladu s § 60 odst. 4 s. ř. s., protože žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků.    [20] Ustanovené zástupkyni soud přiznal odměnu za zastupování za sedm úkonů právní služby po 1.000 Kč podle § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. b), c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. tak, jak je zástupkyně žalobkyně soudu účtovala a prokázala, tj. celkem 7.000 Kč, k tomu náleží sedmkrát režijní paušál á 300 Kč, tj. dohromady 9.100 Kč, a dále účelně vynaložené cestovné ve výši 666 Kč (Olomouc – Hranice a zpět, tj. 2 x 42 = 84 km dle mapy.cz ze sídla zástupkyně do bydliště žalobkyně; průměrná spotřeba dle TP činí 12 l/100 km jízdy, náhrada za 1 km jízdy podle vyhlášky č. 472/2012 Sb. činí 3,60 a stanovená cena benzínu B 95 (palivo dle TP) je 36,10 Kč (12 * 36,10 = 433,20 / 100 = 4,33 + 3,60 = 7,93 * 84 km = 666 Kč). Podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží zástupknyni za ztrátu času 200 Kč (30 minut jedna cesta dle mapy.cz). Celková suma odměny a náhrad hotových výdajů činí 9.966 Kč. K této částce náleží podle § 35 odst. 8 s. ř. s. daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 2.093 Kč. Celková odměna zástupkyně tak činí 12.059 Kč.   Poučení:   Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nevyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení usnesení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské nám. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.    Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.    Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaje o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.    V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Olomouci dne 17. 9. 2013    JUDr. Martina Radkova  samosoudkyně