Ujednání ve spotřebitelských smlouvách, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran jsou dle ust. 55 odst. 2 obč. zák., ve znění účinném od 1.8.2010, absolutně neplatná, a to i v případě, že spotřebitelská smlouva byla dle § 262 odst. 1 obch. zák., ve znění účinném do 31.12.2013, podřízena dohodou účastníků smlouvy režimu obchodního zákoníku. Soud byl povinen zkoumat z úřední povinnosti, tj. i bez námitky neplatnosti vznesené spotřebitelem, zda i spotřebitelská smlouva uzavřená do 31.7.2010 neobsahuje ujednání, která rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Vladimíry Kratochvílové a soudců Mgr. Michala Rendy a Mgr. Petra Juračky ve věci žalobce Davida D., nar. xxx, bytem xxx, proti žalovanému Stawo Moravia s. r .o., se sídlem Šumperk, Dr. E. Beneše 2871, IČ 25858696, zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, náměstí Míru 9, o zaplacení částky 60.545 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 10. 2012, č. j. 7C 394/2009-156, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 55.695,30 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 1. 4. 2009 do zaplacení (výrok I.), dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 4.849,70 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 1. 4. 2009 do zaplacení (výrok II.) a zavázal žalovaného zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 2.033 Kč (výrok III.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným byla podepsána dne 10. 3. 2008 smlouva o dílo ve znění všeobecných obchodních podmínek (dále též jen „VOP“) s tím, že předmět díla byl postupně upřesňován dle zadání žalobce jakožto objednatele, že dílo mělo být dokončeno do 17. 6. 2008 za celkovou sjednanou cenu 1.056.674 Kč včetně DPH. Dále okresní soud uzavřel, že v souladu se smlouvou žalobce žalovanému po jejím uzavření zaplatil zálohu ve výši 200.000 Kč, která měla být následně odečtena v závěrečné faktuře, že smlouva byla uzavřena v režimu obchodního zákoníku, že text VOP žalovaného žalobce podepsal, že žalovaný zaplatil žalobci dílčí vyúčtování za dodávky č. 1 až 4 a že k prvému problému došlo při úhradě vyúčtování prací za dodávku č. 5 zahrnutou ve faktuře č. 28010 z 23. 6. 2008 v částce 208.130 Kč, kterou žalobce uhradil s prodlením a dále, že poslední dodávky prací na předmětném díle č. 6 a č. 7 byly vyúčtovány fakturami č. 28011 a 28020 v částkách 36.450 Kč a 103.005 Kč, které byly uhrazeny započtením ze zálohy 200.000 Kč. Okresní soud dále učinil podrobná skutková zjištění z jednotlivých ustanovení smlouvy o dílo vč. VOP a uzavřel, že staveniště bylo žalovanému předáno 19. 3. 2008 s tím, že 1. 4. 2008 žalovaný požádal žalobce o specifikaci obkladů, dlažeb, zařizovacích předmětů a vodovodních baterií do 4. 4. 2008, jinak nemůže garantovat termín dokončení díla, avšak není jasné, zda s uvedenou výzvou byl žalobce seznámen. Dále uzavřel, že fakturou č. 208010 vystavenou dne 23. 6. 2008 se splatností 3. 7. 2008 bylo žalovanému vyúčtováno 190.945 Kč + 9% DPH, celkem 208.130 Kč, a to za plnění dle soupisu provedených prací a dodávek č. 5 (podlahové vytápění) a uvedená částka byla připsána na účet žalovaného dne 21. 7. 2008. Dále okresní soud dovodil, že žalovaný přerušil vzhledem k neuhrazené faktuře a po předchozích pozdních úhradách faktur provádění prací, přičemž emailovou poštou ze dne 30. 7. 2008 vyzval žalobce žalovaného k dokončení díla v náhradním termínu do 17. 8. 2008 s upozorněním na možnost odstoupení od smlouvy. Žalovaný trval na uhrazení všech plateb s tím, že jinak práce na díle neobnoví a s upozorněním, že nebyly zaplaceny faktury č. 28011 a č. 28020, jakožto dodávka prací č. 6 až 7, které byly žalobci zaslány dne 31. 7. 2008 s tím, že neakceptoval návrh žalobce, aby všechny faktury byly uhrazeny ze složené zálohy 200.000 Kč. Dále okresní soud uzavřel, že žalobce zmocnil společnost Č + D – ISEKO spol. s r. o. k zastupování a též udělil plnou moc advokátce Mgr. Vévodové, přičemž zmíněná advokátka žalovanému dopisem ze dne 7. 12. 2008 sdělila, že smlouvu považuje za neplatnou a vyzvala k dokončení díla ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy, k čemuž došlo 17. 12. 2008, respektive 19. 12. 2008, na což žalovaný reagoval tím, že vyzval žalobce k úhradě faktur č. 28011 a č. 28020, s tím, že v mezidobí společnost Č+D – ISEKO spol. s r. o. dopisem ze dne 8. 12. 2008 odeslala žalovanému odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 10. 3. 2008 a navrhla mimosoudní vyřešení věci z důvodu, že dílo nebylo dokončeno do původně sjednaného termínu 17. 6. 2008 a bez vážného důvodu byly práce přerušeny. Dopisem ze dne 18. 3. 2009 (zaslaným faxem) byl žalovaný vyzván k závěrečnému vyúčtování z ukončené smlouvy o dílo, na což žalovaný reagoval dopisem z 3. 4. 2009, kdy provedl závěrečné vyúčtování fakturou č. 28050 a oproti zaplacené záloze 200.000 Kč byla započtena úhrada faktur č. 28011 a č. 28020 s tím, že zbylá částka 60.545 Kč po takovémto započtení představuje náklady vzniklé žalovanému v důsledku odstoupení tak, jak byly vyúčtovány v dopise z 27. 3. 2009, a představují náklady z důvodu odstoupení od smlouvy, ušlý zisk, smluvní pokutu, náklady z důvodu přerušení prací, smluvní pokutu a úrok z prodlení s tím, že žalovaný byl povinen platit též smluvní pokutu panu O. dle smlouvy o dílo uzavřené s ním dne 3. 7. 2008 na subdodávky na díle žalobce. Po právní stránce okresní soud posoudil smluvní vztah dle ust. § 536 a násl. obch. zák. s tím, že mezi účastníky byla sjednána platná smlouva o dílo a žalobce, jakožto objednatel díla měl postavení spotřebitele. Ohledně VOP okresní soud dovodil, že tyto obsahují řadu ujednání, která jsou podle § 56 obč. zák. nepřípustná, a to konkrétně ujednání obsazená v článku IV. odstavec 4 až 6, v poslední větě článku IV. odstavec 9, kdy uvedená ustanovení znamenají, že žalobci se přikazuje plnit všechny závazky v případě, že žalovaná své závazky ze smlouvy plnit nebude, popřípadě je bude plnit pouze dle svého vlastního uvážení, aniž by zato byla jakkoliv sankcionována, dále v článku IX. odstavec 7 a 8, tak jako v článku IX. odstavec 4, s tím, že obdobně jsou nepřípustná též ujednání v článku VIII. a IX. Dále okresní soud uzavřel, že podle ustanovení § 55 odst. 2 ve spojení s § 40a obč. zák. jde u těchto ujednání o neplatnost relativní, jež se spotřebitel musí dovolat, což žalobce v daném případě učinil sice nepřímo, avšak opakovaně tím, že v dopise ze dne 30. 7. 2008 navrhl žalovanému jednání o novém termínu plnění a o úpravě placení ceny díla s tím, že na obsah VOP, které podstatným způsobem zhoršily postavení žalobce byl žalovaný upozorněn i dopisem Mgr. Vévodové ze dne 7. 12. 2008. Dále okresní soud uzavřel, že žalobce se ocitl v prodlení s úhradou faktury č. 28010, která byla splatná 3. 7. 2008 a uhrazena až 21. 7. 2008, přičemž žalovaný využil svého práva sjednaného ve smlouvě a přerušil práce prováděné na díle dne 9. 7. 2008 a uvedl, že dílo mělo být zhotoveno do 17. 6. 2008, avšak až do 9. 7. 2008 žalovaný pokračoval v díle, když dílo se nepřiblížilo k svému dokončení, neboť dne 3. 7. 2008 byla sjednána smlouva s panem O. na subdodávku. Dále okresní soud uzavřel, že s ohledem na prodlení žalobce s úhradou faktury, a to 18 kalendářních dnů, měl žalovaný po uplynutí stejné lhůty, tedy dnem 28. 7. 2008 práce na díle obnovit, což však ani přes výzvu žalobce z 30. 7. 2008 neučinil, a to přesto, že v této době ještě žalobce neměl k dispozici další fakturu č. 208011 a 28020. Žalovaný se ocitl s plněním svých závazků dle smlouvy o dílo v prodlení a žalobci vzniklo právo od smlouvy odstoupit dle ust. § 344 a násl. obch. zák. s tím, že po uplynutí 9 měsíců od sjednaného termínu plnění nebylo dílo dokončeno a takovéto prodlení lze považovat za podstatné porušení smluvního závazku a žalobci vzniklo právo na odstoupení od smlouvy s tím, že žalovanému byla poskytnuta dodatečně lhůta k plnění. Žalovaný však žalobci sdělil dle okresního soudu, že své závazky plnit nehodlá, a proto mu vzniklo právo odstoupit od smlouvy též dle ust. § 348 odst. 2 obch. zák. Jak dále dovodil okresní soud, žalobce svého práva využil v dopise ze dne 8. 12. 2008 s tím, že platně bylo odstoupeno od smlouvy až dopisem zmocněnkyně žalobce ze dne 18. 3. 2009, který byl doručen žalovanému 20. 3. 2009 a účastníkům tak vznikla povinnost vzájemně si navrátit dle smlouvy již poskytnutá plnění s tím, že není možné vrátit část zhotoveného díla a je třeba se vypořádat peněžně, což předpokládá i článek X. odstavec 6 VOP. Jak dovodil okresní soud, měl žalobce doplatit žalovanému částku 39.455 Kč, zaplacena byla záloha 200.000 Kč a tedy žalovaný je povinen vrátit žalobci zbylou část 60.545 Kč. Okresní soud považoval další žalovaným vznesené nároky za důvodné pouze v části smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 208.130 Kč za 18 dnů prodlení s úhradou faktury č. 28010, přičemž výše této smluvní pokuty činila 3.746,30 Kč a zákonný úrok z prodlení z téže částky za uvedené období 1.103,40 Kč, celkem tedy žalovaný mohl započíst částku ve výši 4.849,70 Kč a v uvedeném rozsahu žalobu zamítl. Ve zbylém rozsahu okresní soud žalobě vyhověl, s tím, že pokud žalobce ještě před splatností faktur č. 28011 a 28020 vyzval žalovaného, aby je vyrovnal z jeho zálohy a žalovaný zálohu nadále bezdůvodně zadržoval, aniž by ji takto použil, nemohl se žalobce s úhradou těchto faktur ocitnou v prodlení a žalovanému nárok na žádné sankce z tohoto důvodu nevznikl. Současně uvedl, že v případě odstoupení od smlouvy zákon neukládá povinnost hradit žalovanému jakoukoliv částku, jež by převyšovala vyrovnávanou cenu nabytého plnění a pokud takovéto právo zakládal článek X. odstavec 7 a 8 VOP, pak se jednalo o ujednání nepřípustné a neplatné tak, jak dovodil okresní soud v souladu s ust. § 55 občanského zákoníku. Dle okresního soudu nepřipadá v úvahu ani započtení závazku z titulu náhrady škody, neboť žalovaný neprokázal, že by mu vznikla jakákoliv vyčíslitelná škoda v důsledku oprávněného přerušení prací ze dne 9. 7. 2008 a pokud takovouto škodu utrpěl, protože z vlastního rozhodnutí práce na díle po dni 28. 7. 2008 již neobnovil, nemůže jít o škodu či ušlý zisk zapříčiněné žalobcem, což se především týká tvrzené škody vzniklé zaplacením smluvní pokuty panu O., neboť uzavření smlouvy z 3. 7. 2008 zakotvující značně vysoké smluvní pokuty, odstoupení od této smlouvy z 22. 9. 2008 i dobrovolné zaplacení těchto pokut vyplynuly z vlastního manažerského rozhodnutí žalovaného a nebyly důsledkem porušení závazku ze strany žalobce. Proti vyhovujícímu výroku tohoto rozsudku podal žalovaný odvolání domáhaje se jeho změny tak, že žaloba bude i v této části zamítnuta, popřípadě rozsudek bude zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že VOP jsou neplatné s tím, že žalobce se řádně této neplatnosti dovolal, neboť i pokud by tyto VOP byly relativně neplatné, pak nebylo prokázáno, že se žalobce relevantním způsobem dovolal této neplatnosti a z korespondence žalobce nelze takovéto namítnutí vůbec dovodit. Dále žalovaný uvedl, že žalobce řádně od smlouvy neodstoupil, neboť kvalifikované odstoupení nebylo žalovanému doručeno s tím, že důvody odstoupení jsou též sporné, neboť nebyly naplněny důvody pro odstoupení od smlouvy z důvodu prodlení se zhotovením díla, když se nejednalo o změnu poměrů a klauzule rebus sic stantibus na tento případ nedopadá, tedy není naplněno ustanovení § 356 obch. zák. Dále žalovaný uvedl, že i kdyby bylo odstoupení důvodné a bylo řádně doručeno, pak nemohlo být platně učiněno z důvodů, že jej jako hmotněprávní úkon učinila osoba, která k tomu nebyla zmocněna, když zmocnění, které bylo uděleno společnosti Č + D – ISEKO spol. s r. o. takovéto oprávnění v sobě neobsahuje a odstoupení je neplatné i proto, že nebylo učiněno srozumitelně a vážně, když v totožné době žalobce prostřednictvím svých dvou právních zástupců vyjadřuje zcela rozporuplnou vůli, neboť prostřednictvím Mgr. Vévodové označuje smlouvu za neplatnou a prostřednictvím Č + D – ISEKO spol. s r. o. odstupuje od smlouvy, tedy deklaruje její platnost. Dále žalovaný namítal, že bylo prokázáno, že žalobce nehradil faktury řádně a včas, když způsob úhrady faktur byl sjednán ve VOP s tím, že žalovaný neuhradil práce vyúčtované fakturou 28010 splatnou dne 3. 7. 2008 řádně a včas a proto žalovaný byl oprávněn přerušit zhotovování díla a požadovat úhradu dopředu, k čemuž také došlo a žalobce tuto skutečnost ani nezpochybnil. Dále uvedl, že žalobce pouze tvrdil, že měl složenou zálohu, avšak žalovaný nebyl povinen akceptovat návrh na zápočet této zálohy oproti dlužné částce, že byl připraven pokračovat v pracích, jakmile budou práce uhrazeny, avšak žalobce odmítl jakékoliv další práce hradit. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného s tím, že od smlouvy bylo odstoupeno platně, ohledně VOP bylo žalovanému dopisem ze dne 6. 1. 2009 sděleno stanovisko žalobce k těmto VOP, bylo mu jasně sděleno, že VOP mají vážné vady v naprosté nevyrovnanosti mezi stranami a že ustanovení smlouvy o dílo mají přednost před zněním VOP, přičemž žalovaný v rozporu s bodem V. smlouvy o dílo neoprávněně požaduje placení faktur předem a ne jak ukládá smlouva průběžně na základě faktur po provedení prací. Pokud se týká fiktivních nároků žalovaného s odvolávkou na VOP, pak tyto si zavinil sám neplněním smlouvy o dílo, dále poukázal, že nárok žalovaného vyplývající z jeho vztahu se Štěpánem O. byl vznesen až v době, kdy veškerá jeho procesní obrana byla vyvrácena, a vyjádřil přesvědčení, že tyto písemnosti si žalovaný vytvořil sám. Takovýto nárok však vznikl pouze vinou žalovaného, kdy žalovaný obecně neplnil termíny svých smluv. Odstoupení od smlouvy bylo učiněno na základě plné moci udělené žalobcem, žalovaný byl upozorněn na možnost odstoupení od smlouvy s tím, že faktury byly hrazeny včas a přerušení díla ze strany zhotovitele nebylo z důvodu zpoždění plateb, ale šlo o přerušování opakovaná, zaviněná organizací práce firmy žalovaného. Dále žalobce uvedl, že v měsíci červenci měl prokazatelně uhrazeny všechny vystavené faktury a navíc zaplacenou zálohu 200.000 Kč a i přesto nebyl termín dokončení díla 17. 6. 2008 splněn. Krajský soud při konstatování, že odvolání žalovaného je přípustné, včasné, podané oprávněnou osobou a obsahuje všechny náležitosti, přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Krajský soud částečně zopakoval dokazování smlouvou o dílo ze dne 10. 3. 2008, odstoupením od smlouvy o dílo ze dne 8. 12. 2008, soupisem neprovedených prací ze dne 14. 11. 2008, plnou mocí ze dne 24. 11. 2008, všeobecnými obchodními podmínkami ze dne 10. 3. 2008, zápisem o předání a převzetí staveniště ze dne 19. 3. 2008, dopisem ze dne 31. 7. 2008, vyúčtováním nákladů ze dne 27. 3. 2009, dopisy ze dne 6. 1. 2009, 7. 12. 2008, 17. 12. 2008, 3. 4. 2009 a 28. 4. 2009, dopisem ze dne 18. 3. 2009, emailovou korespondencí ze dnů 30. 7. až 1. 8. 2008, fakturou č. 28050 se závěrem, že okresní soud z těchto listinných důkazů učinil správná skutková zjištění, na která pro stručnost krajský soud zcela odkazuje, a to s doplněním uvedeným níže. Ze smlouvy o dílo ze dne 10. 3. 2008 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že cena díla bude hrazena průběžně na základě faktur s tím, že zaplacená záloha 200.000 Kč bude zohledněna v závěrečné faktuře a nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky. Ze všeobecných obchodních podmínek ze dne 10. 3. 2008 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že v případě odstoupení od smlouvy se smluvní strany zavázaly ke vzájemnému finančnímu vypořádání provedených prací, zabudovaných materiálů, příp. nezabudovaných nebo již objednaných materiálů, které zhotovitel nemůže použít jinde než pro plnění dané smlouvy. Všeobecné obchodní podmínky byly oběma stranami podepsány. Z dopisu společnosti Č+D – ISEKO spol. s r. o. ze dne 8. 12. 2008 a plné moci ze dne 24. 11. 2008 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že žalobce zmocnil uvedenou společnost k zastupování ve věcech všech obchodních případů žalobce a k jejich řešení. Dopisem ze dne 8. 12. 2008, který byl učiněn zástupcem, odstoupil žalobce od uzavřené smlouvy o dílo ze dne 10. 3. 2008, a to dle ust. § 356 obch. zák. z důvodu, že dílo nebylo dokončeno do sjednaného termínu 17. 6. 2008, navíc za situace, kdy žalovaný přerušil práce na díle bez vážného důvodu a zmařil tak základní účel smlouvy, který byl ve smlouvě vyjádřen. Současně žalobce navrhl způsob vypořádání, a to buď odečtením neuhrazených faktur ze zálohy 200.000 Kč a vrácením zbylé částky, nebo vrácením celé zaplacené zálohy 200.000 Kč a následným zaplacením dlužných faktur. Ze soupisu neprovedených prací krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že na díle nebyly žalovaným provedeny práce celkem za 298.417,82 Kč. Ze zápisu o předání a převzetí staveniště ze dne 19. 3. 2008 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že žalovaný převzal staveniště bez výhrad. Z dopisu žalovaného ze dne 31. 7. 2008 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že žalovaný oznámil žalobci přerušení prací s tím, že žalobci žalovaný zasílá faktury č. 2008011 a 2008020 se soupisy provedených prací a dodávek č. 6 a 7 se současným upozorněním, že veškeré platby musí být uhrazeny předem. Z dopisu zástupkyně žalobce Mgr. Martiny Vévodové ze dne 7. 12. 2008 a dopisu žalovaného ze dne 17. 12. 2008 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že žalobce prostřednictvím uvedené advokátky vyzývá žalovaného ke splnění jeho povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o dílo, k jeho dokončení a předání nejpozději do 30 dnů ode dne doručení tohoto dopisu s tím, že současně vyjadřuje názor, že uzavřená smlouva je neplatná, neboť volba obchodního zákoníku zhoršila postavení žalobce. V dopise byl žalovaný současně upozorněn na odstoupení od smlouvy, pokud nebude dílo dokončeno a předáno v uvedeném termínu. Na dopis advokátky žalobce reagoval žalovaný tak, že v případě odstoupení od smlouvy bude žalovaný postupovat dle čl. X bodu 8. všeobecných obchodních podmínek s tím, že práce na díle budou obnoveny po úhradě všech dlužných faktur. Z dopisu společnosti Č+D – ISEKO spol. s r. o. ze dne 6. 1. 2009 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že zástupce žalobce v uvedeném dopise namítl nerovnost obchodních podmínek, které byly součástí uzavřené smlouvy o dílo. Z dopisu společnosti Č+D – ISEKO spol. s r. o. ze dne 18. 3. 2009 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k závěrečnému vyúčtování s tím, že považuje smluvní vztah za ukončený odstoupením od smlouvy. Z vyúčtování nákladů ze dne 27. 3. 2009 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že žalovaný vyúčtoval náklady spojené s odstoupením od smlouvy o dílo a tyto náklady činily bez bližší specifikace částku 19.458 Kč, ušlý zisk bez bližší specifikace částku 35.952 Kč, smluvní pokuta dle čl. X, odst. 8 všeobecných obchodních podmínek částku 52.834 Kč, náklady z důvodu přerušení prací částku 14.858 Kč, smluvní pokuta 32.498 Kč dle čl. IV, odst. 13 všeobecných obchodních podmínek a úrok z prodlení částku 4.528 Kč. Ze závěrečného vyúčtování žalovaného ze dne 3. 4. 2009 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že uvedenou písemností žalovaný reaguje na žádost žalobce ze dne 18. 3. 2009 s tím, že celkovou částku spojenou s odstoupením od smlouvy snižuje a odkazuje žalobce, aby se obrátil na spol. Č+D – ISEKO spol. s r. o. s nárokem na náhradu škody, kterou žalobci uvedená společnost způsobila nesmyslným odstoupením od smlouvy o dílo. Z dopisu žalovaného ze dne 28. 4. 2009 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že žalovaný vyhotovil závěrečné vyúčtování na základě odstoupení žalobce od smlouvy ze dne 10. 3. 2008. Krajský soud považuje za správné skutkové závěry okresního soudu týkající se uzavření, průběhu, obsahu smlouvy o dílo vč. VOP, o průběžném účtování celkově sjednané ceny, o placení jednotlivých dílčích faktur žalobcem, o přerušení prací a dodávek žalovaným, o následné korespondenci mezi žalobcem a žalovaným a o závěrečném vyúčtování provedeném žalovaným, v dalším z nich vychází a pro stručnost na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje s doplněním vyplývajícím z částečně zopakovaného dokazování. Podle ust. § 55 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném ke dni 10. 3. 2008) smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle ust. § 55 odst. 2 obč. zák. (ve znění účinném ke dni 10. 3. 2008) Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Podle ust. § 55 odst. 2 obč. zák. (ve znění účinném od 1. 8. 2010) ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ust. § 344 obch. zák. od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon. Podle ust. § 345 obch. zák. znamená-li prodlení dlužníka (§ 365) nebo věřitele (§ 370) podstatné porušení jeho smluvní povinnosti, je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit, jestliže to oznámí straně v prodlení bez zbytečného odkladu poté, kdy se o tomto porušení dověděla. Podle ust. § 346 odst. 1, odst. 2 obch. zák., znamená-li prodlení dlužníka nebo věřitele nepodstatné porušení smluvní povinnosti, může druhá strana odstoupit od smlouvy v případě, že strana, která je v prodlení, nesplní svou povinnost ani v dodatečné přiměřené lhůtě, která jí k tomu byla poskytnuta. Jestliže však strana, jež je v prodlení, prohlásí, že svůj závazek nesplní, může druhá strana od smlouvy odstoupit bez poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty k plnění nebo před jejím uplynutím. Podle ust. § 348 odst. 2 obch. zák. ohledně povinnosti, jež má být plněna v budoucnu, lze odstoupit od smlouvy i v případě, kdy povinná strana prohlásí, že svou povinnost nesplní. Podle ust. § 544 odst. 1 obch. zák. má-li ke zhotovované věci vlastnické právo objednatel a věc nelze vzhledem k její povaze vrátit nebo předat zhotoviteli, je objednatel povinen uhradit zhotoviteli to, o co se objednatel zhotovováním věci obohatil, jestliže závazek zanikl z důvodu, za který objednatel neodpovídá. Předně nutno uvést, že okresní soud nepochybil, pokud podřadil smlouvu o dílo uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným pod ust. § 536 a násl. obch. zák, neboť uvedená smlouva byla uzavřena v režimu obchodního zákoníku a současně z ní nevyplývá, že by volbou obchodního zákoníku došlo ke zhoršení postavení žalobce jako nepodnikatele. Současně okresní soud nepochybil, pokud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou (§ 52 odst. 1 obč. zák.), když žalobce jakožto objednatel ve smluvním vztahu nevystupoval v pozici podnikatele, ale spotřebitele. Správným též shledává krajský soud závěr soudu okresního, že VOP žalovaného (zhotovitele) jsou nevyvážené v neprospěch žalobce (spotřebitele) a uvedené VOP, které se staly součástí smlouvy o dílo (§ 273 odst. 1 obch. zák.) je tak třeba podrobit testu přiměřenosti dle ust. § 55 a § 56 obč. zák., což okresní soud učinil. Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že žalobce tyto VOP podepsal, neboť VOP nebyly výsledkem individuální dohody mezi žalobcem a žalovaným, ale toliko již dopředu jednostranně připraveným textem žalovaným, který ve smluvním vztahu vystupoval v pozici podnikatele, tedy strany silnější a žalobce tak neměl prakticky možnost jakkoliv obsah těchto obchodních podmínek ovlivnit. V této souvislosti okresní soud správně uzavřel, že neplatná (pro rozpor s ust. § 56 obč. zák.) jsou pouze některá ustanovení VOP, neboť tato ustanovení lze od zbylého obsahu VOP oddělit. V této souvislosti krajský soud přejímá jako správné závěry okresního soudu týkající se konkrétních ustanovení VOP, jichž se dotýká neplatnost dle ust. § 56 obč. zák., vč. důvodů pro uvedenou neplatnost, podrobně popsané v příslušné části odůvodnění rozsudku okresního soudu a pro stručnost na tato ustanovení zcela odkazuje. Pokud se týká závěru okresního soudu o relativní neplatnosti těchto ujednání, považuje krajský soud za nezbytné uvést následující. V ust. § 55 odst. 2 obč. zák. byla do 31. 7. 2010 obsažena úprava, podle které se spotřebitel musel neplatnosti smluvních ujednání dle ust. § 55 odst. 1 a § 56 obč. zák. dovolat (§ 40a obč. zák.). Podle čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek. Uvedený článek směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti a limine či v jakémkoli jiném stadiu řízení zneužívající charakter klauzule, ačkoli má pro tyto účely k dispozici potřebné informace o právním a skutkovém stavu (k tomu rozsudek Soudního dvora ze dne 14. 6. 2012, Banco Espanol, C-618/10). Je tedy evidentní, že právní úprava neplatnosti zneužívajících klauzulí ve spotřebitelských smlouvách, obsažená v obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 2010 nebyla souladná s výše uvedenou směrnicí a bylo i za předchozí právní úpravy povinností vnitrostátního soudu i bez jakékoliv námitky spotřebitele posoudit ustanovení obchodních podmínek z hlediska jejich přiměřenosti. Ostatně v případě, kdy členský stát do svého právního řádu transponuje uvedenou směrnici způsobem, že není zajištěna efektivní ochrana spotřebitele, garantovaná touto směrnicí, je třeba, aby spotřebitel měl možnost efektivně svoje práva hájit. Je následně věcí vnitrostátního soudu, aby spotřebiteli efektivně zajistil právní ochranu, která pro spotřebitele vyplývá z práva Evropské unie (k tomu rozsudek Soudního dvora ze dne 1. 6. 1999, Eco Swiss, C-126/97). Z uvedeného tedy vyplývá, že okresním soudem uvedená ustanovení VOP jsou neplatná i bez námitky neplatnosti vznesené žalobcem. Ostatně ve shodě s okresním soudem má i krajský soud za to, že žalobce obsahově námitku neplatnosti vznesl, a to v dopise jeho zástupkyně ze dne 6. 1. 2009. Žalovaný dále namítal, že od smlouvy o dílo nebylo platně odstoupeno. K tomu považuje za nezbytné krajský soud uvést následující. Od smlouvy lze odstoupit v případech a za podmínek stanovených ve smlouvě nebo v zákoně (§ 344 obch. zák.). Odstoupením od smlouvy smlouva podle § 349 odst. 1 obch. zák. zaniká, když projev vůle oprávněné strany odstoupit od smlouvy je doručen druhé straně. Je-li ve smlouvě odstoupení vázáno na splnění určitých podmínek, např. na dvojí upomínku při prodlení se zaplacením splátek, je nutné tyto podmínky splnit, jinak nemůže mít úkon odstoupení právních účinků. Úkon oprávněné strany musí obsahovat takový projev vůle, na jehož základě je možné dospět k závěru, že tato strana hodlá odstoupit od smlouvy (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1998, sp. zn. 2 Odon 102/97, uveřejněný v časopise Právo a podnikání, č. 7-8, ročník 1998). Současně platí, že odstoupení od smlouvy je adresovaným jednostranným právním úkonem, k jehož účinnosti je třeba, aby došel druhému účastníku smlouvy (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 22Cdo 1374/98, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 5, ročník 2000, str. 220). V řízení bylo prokázáno, že žalobce udělil mj. plnou moc k zastupování společnosti Č+D – ISEKO spol. s r. o. Platí, že byla-li zmocněnci udělena písemná plná moc k zastupování ve všech právních věcech a k vykonávání veškerých (tedy nikoli pouze procesních) úkonů, aniž zároveň určité věci či právní úkony byly z oprávnění vyloučeny, jde o obecnou (generální) plnou moc, která zmocněnce opravňuje rovněž k tomu, aby jménem zmocnitele podal odstoupení od smlouvy, tedy učinil svou povahou hmotněprávní úkon. Plná moc žalobce ze dne 24. 11. 2008, udělená uvedené společnosti je dle jejího obsahu evidentně generální plnou mocí, která opravňovala uvedenou společnost k odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 10. 3. 2008 jménem žalobce. Krajský soud v této souvislosti přejímá jako správné závěry okresního soudu týkající se důvodnosti odstoupení od smlouvy o dílo a pro stručnost na příslušnou část odůvodnění rozsudku odkazuje s následujícím doplněním. Jak vyplývá z části stavebního deníku, byly práce na stavbě přerušeny žalovaným dne 9. 7. 2008, a to z důvodu neuhrazení fa. č. 2008010 a z důvodu předchozích pozdních úhrad faktur. Faktura č. 2008010 měla být uhrazena do 3. 7. 2008, však byla žalovaným uhrazena až dne 21. 7. 2008, tedy žalovaný byl v prodlení s úhradou uvedené faktury 18 dnů. Žalovaný však ani po zaplacení faktury práce neobnovil, když z provedených důkazů nevyplývá, že by po datu 9. 7. 2008 žalobci sdělil další důvod pro přerušení prací. Žalobce tak důvodně dopisem ze dne 30. 7. 2008 žalovaného vyzval k pokračování díla a jeho dokončení. K tomu stanovil žalovanému dostatečnou lhůtu. Námitky žalovaného, že k prodlevě došlo z důvodu nesoučinnosti na straně žalobce, z provedených důkazů nevyplývá, když naopak žalovaný uzavřel smlouvu o subdodávkách na předmětnou stavbu až dne 3. 7. 2008, ačkoliv měl podklady pro zadání těchto prací již od 16. 5. 2008, jak vyplývá ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a Štěpánem O. Žalovaný i přes výzvu žalobce práce na díle neobnovil a dostal se tak do prodlení s plněním díla. Jelikož žalobcem stanovená dodatečná lhůta k dokončení a předání díla marně uplynula, vzniklo mu právo na odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 10. 3. 2008, když bezesporu skutečnost, že žalovaný nepokračoval v provádění díla je podstatným porušením smlouvy (§ 345 odst. 1 obch. zák.). Vzhledem k tomu je další výzva advokátky žalobce ze dne 7. 12. 2008 již obsoletní a která nemůže již ničeho změnit na skutečnosti, že právo žalobce na odstoupení od smlouvy o dílo bylo dáno. Navíc za situace, kdy žalovaný evidentně nehodlal v díle pokračovat (s odkazem na neuhrazené faktury č. 2008011 a 2008020) a ani ničeho neučinil proto, aby k jejich úhradě došlo (zápočtem na složenou zálohu 200.000 Kč), a bylo tak evidentní, že žalovaný nehodlal v díle pokračovat a žalobci tak vzniklo právo odstoupit od smlouvy o dílo i dle ust. § 346 odst. 2 obch. zák. Krajský soud nesdílí závěr okresního soudu, že k doručení odstoupení od smlouvy o dílo žalovanému došlo nejpozději dopisem zástupce žalobce ze dne 18. 3. 2009, neboť uvedený dopis v sobě neobsahuje projev vůle žalobce od smlouvy o dílo odstoupit, pouze se v něm na odstoupení od smlouvy o dílo odkazuje. Nicméně, z listin, a to z dopisů žalovaného ze dne 3. 4. 2009 a ze dne 28. 4. 2009 vyplývá, že žalovaný o odstoupení od smlouvy musel vědět, tedy muselo se mu dostat do dispozice. Námitky žalovaného, že takto pouze reagoval na výzvu žalobce k závěrečnému vyúčtování jsou účelové, neboť žalovaný vystavil žalobci závěrečné vyúčtování v souladu s čl. X. odst. 6 VOP, tedy přesně podle sjednaného postupu při odstoupení od smlouvy. Krajský soud tak uzavírá, že důvody pro odstoupení od uzavřené smlouvy o dílo na straně žalobce byly dány, neboť žalovaný byl v prodlení s dokončením díla a žalobce od smlouvy odstoupil. Jelikož dílo spočívalo ve stavebních pracích (dokončení novostavby), svědčilo vlastnické právo ke zhotovované věci žalobci jako objednateli (§ 542 odst. 1 obch. zák.). V takovém případě obch. zák. stanoví v ust. § 544 odst. 1 obecné pravidlo pro vypořádání, které je ustanovením speciálním k ust. § 351 obch. zák. Podle ust. § 544 odst. 1 obch. zák. tak byl žalobce povinen žalovanému uhradit to, o co se žalobce zhotovováním věci obohatil. Uvedené ustanovení je však ustanovením dispozitivním, jehož aplikaci mohou účastníci smlouvy vyloučit tím, že si sjednají režim odlišný. To se v posuzované věci také stalo, a to konkrétně v čl. X. odst. 6. VOP, kde byl sjednán konkrétní způsob vypořádání po odstoupení od smlouvy. Podle uvedeného ustanovení obchodních podmínek následně žalovaný vypořádání provedl, a to dopisem ze dne 3. 4. 2009. V rámci uvedeného vyúčtování žalovaný oproti zaplacené záloze 200.000 Kč zaúčtoval částky 36.450 Kč a 103.005 Kč vyúčtované fakturami č. 2008011 a 2008020 a dále náklady spojené s odstoupením ve výši 60.545 Kč. Uvedené vypořádání tedy odpovídalo smluvním ujednáním a okresní soud se správně dále zabýval tím, zda-li jednotlivé složky vyúčtování byly žalovaným účtovány oprávněně. O oprávněnosti účtování částek 36.450 Kč a 103.005 Kč vyúčtovaných fakturami č. 2008011 a 2008020 nebylo v řízení pochyb, neboť žalobce sám uvedený způsob úhrady těchto částek (zápočtem oproti složené záloze) navrhoval a rozsah takto vyúčtovaných prací a dodávek (č. 5 a 6) nezpochybňoval. Pokud se týká ostatních nároků, které byly zahrnuty do závěrečného vyúčtování, pak s těmito se okresní soud správně vypořádal, krajský soud tyto závěry jako správné přebírá a na příslušnou část odůvodnění rozsudku týkající se těchto nároků zcela odkazuje. V rámci řízení žalovaný dále započetl vůči žalobcem uplatněnému nároku svoji tvrzenou pohledávku s titulu náhrady škody představující zaplacené smluvní pokuty (33.500 Kč a 50.000 Kč) Štefanu O. dle smlouvy o dílo uzavřené s uvedeným podnikatelem na zajištění subdodávek na díle prováděném žalovaným pro žalobce. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že odpovědnost za škodu v obchodním právu zásadně stojí na principu objektivity s možností liberace (§ 372, § 373 obch. zák.) a dále předvídatelnosti (§ 379 obch. zák.). Současně platí, že poškozená strana nemá nárok na náhradu škody, pokud nesplnění povinností povinné strany bylo způsobeno jednáním poškozené strany nebo nedostatkem součinnosti, ke které byla poškozená strana povinna (§ 376 obch. zák.). V posuzované věci byla smluvní pokuta sjednána ve smlouvě o dílo, kterou mezi sebou uzavřel žalovaný a Štěpán O. na provedení subdodavatelských prací ze dne 3. 7. 2008. Jedná se tedy o nároky vyplývající ze smluvního vztahu uzavřeného mimo smlouvu o dílo ze dne 10. 3. 2008 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným a tudíž nelze předpokládat, že žalobce mohl předvídat vznik uvedené škody. Navíc, jak správně uzavřel okresní soud, smluvní pokuta 50.000 Kč byla sjednána pro případ odstoupení od smlouvy, tedy pro případ využití práva a nikoliv porušení povinnosti a toto smluvní ujednání je tak neplatné (§ 39 obč. zák.) Ani tento nárok žalovaného tak není důvodný. Nad rámec výše uvedených závěrů krajský soud dále uvádí, že i kdyby, jak tvrdil žalovaný, si nechal žalobce dílo dokončit jiným zhotovitelem a od smlouvy o dílo by nebylo platně odstoupeno, zanikla by smlouva o dílo pro dodatečnou nemožnost plnění a žalobce a žalovaný by se museli vypořádat podle zásad uvedených v ust. § 351 odst. 2 obch. zák. K takovému vypořádání došlo, když cena za práce provedené do dne zániku smlouvy byla žalovanému zaplacena (zápočtem na složenou zálohu 200.000 Kč) a zbylé žalobcem tvrzené nároky jsou i tak nedůvodné, jak bylo uvedeno výše (vyjma nároku okresním soudem uvedeného ve výroku II. napadeného rozsudku). Z uvedených důvodů krajský soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. a III. potvrdil jako věcně správný, když okresní soud správně rozhodl též o náhradě nákladů řízení, neboť žalobce byl v řízení převážně úspěšný, a to v rozsahu 92 % z původně žalobou požadované částky, neúspěšný byl v rozsahu 8 % a přísluší mu tak náhrada 84 % nákladů řízení, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.420 Kč s tím, že z této částky 84 % činí 2.033 Kč. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl se svým odvoláním zcela neúspěšný, avšak žalobce se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení u jednání odvolacího soudu dne 16. 10. 2013 výslovně vzdal. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto usnesení. Olomouc 25. října 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vladimíra Kratochvílová v. r. Kateřina Rezková předsedkyně senátu ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Vladimíry Kratochvílové a soudců Mgr. Michala Rendy a Mgr. Petra Juračky ve věci žalobce Davida D., nar. xxx, bytem xxx, proti žalovanému Stawo Moravia s. r .o., se sídlem Šumperk, Dr. E. Beneše 2871, IČ 25858696, zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, náměstí Míru 9, o zaplacení částky 60.545 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 10. 2012, č. j. 7C 394/2009-156, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 55.695,30 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 1. 4. 2009 do zaplacení (výrok I.), dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 4.849,70 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 1. 4. 2009 do zaplacení (výrok II.) a zavázal žalovaného zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 2.033 Kč (výrok III.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným byla podepsána dne 10. 3. 2008 smlouva o dílo ve znění všeobecných obchodních podmínek (dále též jen „VOP“) s tím, že předmět díla byl postupně upřesňován dle zadání žalobce jakožto objednatele, že dílo mělo být dokončeno do 17. 6. 2008 za celkovou sjednanou cenu 1.056.674 Kč včetně DPH. Dále okresní soud uzavřel, že v souladu se smlouvou žalobce žalovanému po jejím uzavření zaplatil zálohu ve výši 200.000 Kč, která měla být následně odečtena v závěrečné faktuře, že smlouva byla uzavřena v režimu obchodního zákoníku, že text VOP žalovaného žalobce podepsal, že žalovaný zaplatil žalobci dílčí vyúčtování za dodávky č. 1 až 4 a že k prvému problému došlo při úhradě vyúčtování prací za dodávku č. 5 zahrnutou ve faktuře č. 28010 z 23. 6. 2008 v částce 208.130 Kč, kterou žalobce uhradil s prodlením a dále, že poslední dodávky prací na předmětném díle č. 6 a č. 7 byly vyúčtovány fakturami č. 28011 a 28020 v částkách 36.450 Kč a 103.005 Kč, které byly uhrazeny započtením ze zálohy 200.000 Kč. Okresní soud dále učinil podrobná skutková zjištění z jednotlivých ustanovení smlouvy o dílo vč. VOP a uzavřel, že staveniště bylo žalovanému předáno 19. 3. 2008 s tím, že 1. 4. 2008 žalovaný požádal žalobce o specifikaci obkladů, dlažeb, zařizovacích předmětů a vodovodních baterií do 4. 4. 2008, jinak nemůže garantovat termín dokončení díla, avšak není jasné, zda s uvedenou výzvou byl žalobce seznámen. Dále uzavřel, že fakturou č. 208010 vystavenou dne 23. 6. 2008 se splatností 3. 7. 2008 bylo žalovanému vyúčtováno 190.945 Kč + 9% DPH, celkem 208.130 Kč, a to za plnění dle soupisu provedených prací a dodávek č. 5 (podlahové vytápění) a uvedená částka byla připsána na účet žalovaného dne 21. 7. 2008. Dále okresní soud dovodil, že žalovaný přerušil vzhledem k neuhrazené faktuře a po předchozích pozdních úhradách faktur provádění prací, přičemž emailovou poštou ze dne 30. 7. 2008 vyzval žalobce žalovaného k dokončení díla v náhradním termínu do 17. 8. 2008 s upozorněním na možnost odstoupení od smlouvy. Žalovaný trval na uhrazení všech plateb s tím, že jinak práce na díle neobnoví a s upozorněním, že nebyly zaplaceny faktury č. 28011 a č. 28020, jakožto dodávka prací č. 6 až 7, které byly žalobci zaslány dne 31. 7. 2008 s tím, že neakceptoval návrh žalobce, aby všechny faktury byly uhrazeny ze složené zálohy 200.000 Kč. Dále okresní soud uzavřel, že žalobce zmocnil společnost Č + D – ISEKO spol. s r. o. k zastupování a též udělil plnou moc advokátce Mgr. Vévodové, přičemž zmíněná advokátka žalovanému dopisem ze dne 7. 12. 2008 sdělila, že smlouvu považuje za neplatnou a vyzvala k dokončení díla ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy, k čemuž došlo 17. 12. 2008, respektive 19. 12. 2008, na což žalovaný reagoval tím, že vyzval žalobce k úhradě faktur č. 28011 a č. 28020, s tím, že v mezidobí společnost Č+D – ISEKO spol. s r. o. dopisem ze dne 8. 12. 2008 odeslala žalovanému odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 10. 3. 2008 a navrhla mimosoudní vyřešení věci z důvodu, že dílo nebylo dokončeno do původně sjednaného termínu 17. 6. 2008 a bez vážného důvodu byly práce přerušeny. Dopisem ze dne 18. 3. 2009 (zaslaným faxem) byl žalovaný vyzván k závěrečnému vyúčtování z ukončené smlouvy o dílo, na což žalovaný reagoval dopisem z 3. 4. 2009, kdy provedl závěrečné vyúčtování fakturou č. 28050 a oproti zaplacené záloze 200.000 Kč byla započtena úhrada faktur č. 28011 a č. 28020 s tím, že zbylá částka 60.545 Kč po takovémto započtení představuje náklady vzniklé žalovanému v důsledku odstoupení tak, jak byly vyúčtovány v dopise z 27. 3. 2009, a představují náklady z důvodu odstoupení od smlouvy, ušlý zisk, smluvní pokutu, náklady z důvodu přerušení prací, smluvní pokutu a úrok z prodlení s tím, že žalovaný byl povinen platit též smluvní pokutu panu O. dle smlouvy o dílo uzavřené s ním dne 3. 7. 2008 na subdodávky na díle žalobce. Po právní stránce okresní soud posoudil smluvní vztah dle ust. § 536 a násl. obch. zák. s tím, že mezi účastníky byla sjednána platná smlouva o dílo a žalobce, jakožto objednatel díla měl postavení spotřebitele. Ohledně VOP okresní soud dovodil, že tyto obsahují řadu ujednání, která jsou podle § 56 obč. zák. nepřípustná, a to konkrétně ujednání obsazená v článku IV. odstavec 4 až 6, v poslední větě článku IV. odstavec 9, kdy uvedená ustanovení znamenají, že žalobci se přikazuje plnit všechny závazky v případě, že žalovaná své závazky ze smlouvy plnit nebude, popřípadě je bude plnit pouze dle svého vlastního uvážení, aniž by zato byla jakkoliv sankcionována, dále v článku IX. odstavec 7 a 8, tak jako v článku IX. odstavec 4, s tím, že obdobně jsou nepřípustná též ujednání v článku VIII. a IX. Dále okresní soud uzavřel, že podle ustanovení § 55 odst. 2 ve spojení s § 40a obč. zák. jde u těchto ujednání o neplatnost relativní, jež se spotřebitel musí dovolat, což žalobce v daném případě učinil sice nepřímo, avšak opakovaně tím, že v dopise ze dne 30. 7. 2008 navrhl žalovanému jednání o novém termínu plnění a o úpravě placení ceny díla s tím, že na obsah VOP, které podstatným způsobem zhoršily postavení žalobce byl žalovaný upozorněn i dopisem Mgr. Vévodové ze dne 7. 12. 2008. Dále okresní soud uzavřel, že žalobce se ocitl v prodlení s úhradou faktury č. 28010, která byla splatná 3. 7. 2008 a uhrazena až 21. 7. 2008, přičemž žalovaný využil svého práva sjednaného ve smlouvě a přerušil práce prováděné na díle dne 9. 7. 2008 a uvedl, že dílo mělo být zhotoveno do 17. 6. 2008, avšak až do 9. 7. 2008 žalovaný pokračoval v díle, když dílo se nepřiblížilo k svému dokončení, neboť dne 3. 7. 2008 byla sjednána smlouva s panem O. na subdodávku. Dále okresní soud uzavřel, že s ohledem na prodlení žalobce s úhradou faktury, a to 18 kalendářních dnů, měl žalovaný po uplynutí stejné lhůty, tedy dnem 28. 7. 2008 práce na díle obnovit, což však ani přes výzvu žalobce z 30. 7. 2008 neučinil, a to přesto, že v této době ještě žalobce neměl k dispozici další fakturu č. 208011 a 28020. Žalovaný se ocitl s plněním svých závazků dle smlouvy o dílo v prodlení a žalobci vzniklo právo od smlouvy odstoupit dle ust. § 344 a násl. obch. zák. s tím, že po uplynutí 9 měsíců od sjednaného termínu plnění nebylo dílo dokončeno a takovéto prodlení lze považovat za podstatné porušení smluvního závazku a žalobci vzniklo právo na odstoupení od smlouvy s tím, že žalovanému byla poskytnuta dodatečně lhůta k plnění. Žalovaný však žalobci sdělil dle okresního soudu, že své závazky plnit nehodlá, a proto mu vzniklo právo odstoupit od smlouvy též dle ust. § 348 odst. 2 obch. zák. Jak dále dovodil okresní soud, žalobce svého práva využil v dopise ze dne 8. 12. 2008 s tím, že platně bylo odstoupeno od smlouvy až dopisem zmocněnkyně žalobce ze dne 18. 3. 2009, který byl doručen žalovanému 20. 3. 2009 a účastníkům tak vznikla povinnost vzájemně si navrátit dle smlouvy již poskytnutá plnění s tím, že není možné vrátit část zhotoveného díla a je třeba se vypořádat peněžně, což předpokládá i článek X. odstavec 6 VOP. Jak dovodil okresní soud, měl žalobce doplatit žalovanému částku 39.455 Kč, zaplacena byla záloha 200.000 Kč a tedy žalovaný je povinen vrátit žalobci zbylou část 60.545 Kč. Okresní soud považoval další žalovaným vznesené nároky za důvodné pouze v části smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 208.130 Kč za 18 dnů prodlení s úhradou faktury č. 28010, přičemž výše této smluvní pokuty činila 3.746,30 Kč a zákonný úrok z prodlení z téže částky za uvedené období 1.103,40 Kč, celkem tedy žalovaný mohl započíst částku ve výši 4.849,70 Kč a v uvedeném rozsahu žalobu zamítl. Ve zbylém rozsahu okresní soud žalobě vyhověl, s tím, že pokud žalobce ještě před splatností faktur č. 28011 a 28020 vyzval žalovaného, aby je vyrovnal z jeho zálohy a žalovaný zálohu nadále bezdůvodně zadržoval, aniž by ji takto použil, nemohl se žalobce s úhradou těchto faktur ocitnou v prodlení a žalovanému nárok na žádné sankce z tohoto důvodu nevznikl. Současně uvedl, že v případě odstoupení od smlouvy zákon neukládá povinnost hradit žalovanému jakoukoliv částku, jež by převyšovala vyrovnávanou cenu nabytého plnění a pokud takovéto právo zakládal článek X. odstavec 7 a 8 VOP, pak se jednalo o ujednání nepřípustné a neplatné tak, jak dovodil okresní soud v souladu s ust. § 55 občanského zákoníku. Dle okresního soudu nepřipadá v úvahu ani započtení závazku z titulu náhrady škody, neboť žalovaný neprokázal, že by mu vznikla jakákoliv vyčíslitelná škoda v důsledku oprávněného přerušení prací ze dne 9. 7. 2008 a pokud takovouto škodu utrpěl, protože z vlastního rozhodnutí práce na díle po dni 28. 7. 2008 již neobnovil, nemůže jít o škodu či ušlý zisk zapříčiněné žalobcem, což se především týká tvrzené škody vzniklé zaplacením smluvní pokuty panu O., neboť uzavření smlouvy z 3. 7. 2008 zakotvující značně vysoké smluvní pokuty, odstoupení od této smlouvy z 22. 9. 2008 i dobrovolné zaplacení těchto pokut vyplynuly z vlastního manažerského rozhodnutí žalovaného a nebyly důsledkem porušení závazku ze strany žalobce. Proti vyhovujícímu výroku tohoto rozsudku podal žalovaný odvolání domáhaje se jeho změny tak, že žaloba bude i v této části zamítnuta, popřípadě rozsudek bude zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že VOP jsou neplatné s tím, že žalobce se řádně této neplatnosti dovolal, neboť i pokud by tyto VOP byly relativně neplatné, pak nebylo prokázáno, že se žalobce relevantním způsobem dovolal této neplatnosti a z korespondence žalobce nelze takovéto namítnutí vůbec dovodit. Dále žalovaný uvedl, že žalobce řádně od smlouvy neodstoupil, neboť kvalifikované odstoupení nebylo žalovanému doručeno s tím, že důvody odstoupení jsou též sporné, neboť nebyly naplněny důvody pro odstoupení od smlouvy z důvodu prodlení se zhotovením díla, když se nejednalo o změnu poměrů a klauzule rebus sic stantibus na tento případ nedopadá, tedy není naplněno ustanovení § 356 obch. zák. Dále žalovaný uvedl, že i kdyby bylo odstoupení důvodné a bylo řádně doručeno, pak nemohlo být platně učiněno z důvodů, že jej jako hmotněprávní úkon učinila osoba, která k tomu nebyla zmocněna, když zmocnění, které bylo uděleno společnosti Č + D – ISEKO spol. s r. o. takovéto oprávnění v sobě neobsahuje a odstoupení je neplatné i proto, že nebylo učiněno srozumitelně a vážně, když v totožné době žalobce prostřednictvím svých dvou právních zástupců vyjadřuje zcela rozporuplnou vůli, neboť prostřednictvím Mgr. Vévodové označuje smlouvu za neplatnou a prostřednictvím Č + D – ISEKO spol. s r. o. odstupuje od smlouvy, tedy deklaruje její platnost. Dále žalovaný namítal, že bylo prokázáno, že žalobce nehradil faktury řádně a včas, když způsob úhrady faktur byl sjednán ve VOP s tím, že žalovaný neuhradil práce vyúčtované fakturou 28010 splatnou dne 3. 7. 2008 řádně a včas a proto žalovaný byl oprávněn přerušit zhotovování díla a požadovat úhradu dopředu, k čemuž také došlo a žalobce tuto skutečnost ani nezpochybnil. Dále uvedl, že žalobce pouze tvrdil, že měl složenou zálohu, avšak žalovaný nebyl povinen akceptovat návrh na zápočet této zálohy oproti dlužné částce, že byl připraven pokračovat v pracích, jakmile budou práce uhrazeny, avšak žalobce odmítl jakékoliv další práce hradit. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného s tím, že od smlouvy bylo odstoupeno platně, ohledně VOP bylo žalovanému dopisem ze dne 6. 1. 2009 sděleno stanovisko žalobce k těmto VOP, bylo mu jasně sděleno, že VOP mají vážné vady v naprosté nevyrovnanosti mezi stranami a že ustanovení smlouvy o dílo mají přednost před zněním VOP, přičemž žalovaný v rozporu s bodem V. smlouvy o dílo neoprávněně požaduje placení faktur předem a ne jak ukládá smlouva průběžně na základě faktur po provedení prací. Pokud se týká fiktivních nároků žalovaného s odvolávkou na VOP, pak tyto si zavinil sám neplněním smlouvy o dílo, dále poukázal, že nárok žalovaného vyplývající z jeho vztahu se Štěpánem O. byl vznesen až v době, kdy veškerá jeho procesní obrana byla vyvrácena, a vyjádřil přesvědčení, že tyto písemnosti si žalovaný vytvořil sám. Takovýto nárok však vznikl pouze vinou žalovaného, kdy žalovaný obecně neplnil termíny svých smluv. Odstoupení od smlouvy bylo učiněno na základě plné moci udělené žalobcem, žalovaný byl upozorněn na možnost odstoupení od smlouvy s tím, že faktury byly hrazeny včas a přerušení díla ze strany zhotovitele nebylo z důvodu zpoždění plateb, ale šlo o přerušování opakovaná, zaviněná organizací práce firmy žalovaného. Dále žalobce uvedl, že v měsíci červenci měl prokazatelně uhrazeny všechny vystavené faktury a navíc zaplacenou zálohu 200.000 Kč a i přesto nebyl termín dokončení díla 17. 6. 2008 splněn. Krajský soud při konstatování, že odvolání žalovaného je přípustné, včasné, podané oprávněnou osobou a obsahuje všechny náležitosti, přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Krajský soud částečně zopakoval dokazování smlouvou o dílo ze dne 10. 3. 2008, odstoupením od smlouvy o dílo ze dne 8. 12. 2008, soupisem neprovedených prací ze dne 14. 11. 2008, plnou mocí ze dne 24. 11. 2008, všeobecnými obchodními podmínkami ze dne 10. 3. 2008, zápisem o předání a převzetí staveniště ze dne 19. 3. 2008, dopisem ze dne 31. 7. 2008, vyúčtováním nákladů ze dne 27. 3. 2009, dopisy ze dne 6. 1. 2009, 7. 12. 2008, 17. 12. 2008, 3. 4. 2009 a 28. 4. 2009, dopisem ze dne 18. 3. 2009, emailovou korespondencí ze dnů 30. 7. až 1. 8. 2008, fakturou č. 28050 se závěrem, že okresní soud z těchto listinných důkazů učinil správná skutková zjištění, na která pro stručnost krajský soud zcela odkazuje, a to s doplněním uvedeným níže. Ze smlouvy o dílo ze dne 10. 3. 2008 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že cena díla bude hrazena průběžně na základě faktur s tím, že zaplacená záloha 200.000 Kč bude zohledněna v závěrečné faktuře a nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky. Ze všeobecných obchodních podmínek ze dne 10. 3. 2008 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že v případě odstoupení od smlouvy se smluvní strany zavázaly ke vzájemnému finančnímu vypořádání provedených prací, zabudovaných materiálů, příp. nezabudovaných nebo již objednaných materiálů, které zhotovitel nemůže použít jinde než pro plnění dané smlouvy. Všeobecné obchodní podmínky byly oběma stranami podepsány. Z dopisu společnosti Č+D – ISEKO spol. s r. o. ze dne 8. 12. 2008 a plné moci ze dne 24. 11. 2008 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že žalobce zmocnil uvedenou společnost k zastupování ve věcech všech obchodních případů žalobce a k jejich řešení. Dopisem ze dne 8. 12. 2008, který byl učiněn zástupcem, odstoupil žalobce od uzavřené smlouvy o dílo ze dne 10. 3. 2008, a to dle ust. § 356 obch. zák. z důvodu, že dílo nebylo dokončeno do sjednaného termínu 17. 6. 2008, navíc za situace, kdy žalovaný přerušil práce na díle bez vážného důvodu a zmařil tak základní účel smlouvy, který byl ve smlouvě vyjádřen. Současně žalobce navrhl způsob vypořádání, a to buď odečtením neuhrazených faktur ze zálohy 200.000 Kč a vrácením zbylé částky, nebo vrácením celé zaplacené zálohy 200.000 Kč a následným zaplacením dlužných faktur. Ze soupisu neprovedených prací krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že na díle nebyly žalovaným provedeny práce celkem za 298.417,82 Kč. Ze zápisu o předání a převzetí staveniště ze dne 19. 3. 2008 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že žalovaný převzal staveniště bez výhrad. Z dopisu žalovaného ze dne 31. 7. 2008 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že žalovaný oznámil žalobci přerušení prací s tím, že žalobci žalovaný zasílá faktury č. 2008011 a 2008020 se soupisy provedených prací a dodávek č. 6 a 7 se současným upozorněním, že veškeré platby musí být uhrazeny předem. Z dopisu zástupkyně žalobce Mgr. Martiny Vévodové ze dne 7. 12. 2008 a dopisu žalovaného ze dne 17. 12. 2008 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že žalobce prostřednictvím uvedené advokátky vyzývá žalovaného ke splnění jeho povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o dílo, k jeho dokončení a předání nejpozději do 30 dnů ode dne doručení tohoto dopisu s tím, že současně vyjadřuje názor, že uzavřená smlouva je neplatná, neboť volba obchodního zákoníku zhoršila postavení žalobce. V dopise byl žalovaný současně upozorněn na odstoupení od smlouvy, pokud nebude dílo dokončeno a předáno v uvedeném termínu. Na dopis advokátky žalobce reagoval žalovaný tak, že v případě odstoupení od smlouvy bude žalovaný postupovat dle čl. X bodu 8. všeobecných obchodních podmínek s tím, že práce na díle budou obnoveny po úhradě všech dlužných faktur. Z dopisu společnosti Č+D – ISEKO spol. s r. o. ze dne 6. 1. 2009 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že zástupce žalobce v uvedeném dopise namítl nerovnost obchodních podmínek, které byly součástí uzavřené smlouvy o dílo. Z dopisu společnosti Č+D – ISEKO spol. s r. o. ze dne 18. 3. 2009 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k závěrečnému vyúčtování s tím, že považuje smluvní vztah za ukončený odstoupením od smlouvy. Z vyúčtování nákladů ze dne 27. 3. 2009 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že žalovaný vyúčtoval náklady spojené s odstoupením od smlouvy o dílo a tyto náklady činily bez bližší specifikace částku 19.458 Kč, ušlý zisk bez bližší specifikace částku 35.952 Kč, smluvní pokuta dle čl. X, odst. 8 všeobecných obchodních podmínek částku 52.834 Kč, náklady z důvodu přerušení prací částku 14.858 Kč, smluvní pokuta 32.498 Kč dle čl. IV, odst. 13 všeobecných obchodních podmínek a úrok z prodlení částku 4.528 Kč. Ze závěrečného vyúčtování žalovaného ze dne 3. 4. 2009 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že uvedenou písemností žalovaný reaguje na žádost žalobce ze dne 18. 3. 2009 s tím, že celkovou částku spojenou s odstoupením od smlouvy snižuje a odkazuje žalobce, aby se obrátil na spol. Č+D – ISEKO spol. s r. o. s nárokem na náhradu škody, kterou žalobci uvedená společnost způsobila nesmyslným odstoupením od smlouvy o dílo. Z dopisu žalovaného ze dne 28. 4. 2009 krajský soud nad rámec zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že žalovaný vyhotovil závěrečné vyúčtování na základě odstoupení žalobce od smlouvy ze dne 10. 3. 2008. Krajský soud považuje za správné skutkové závěry okresního soudu týkající se uzavření, průběhu, obsahu smlouvy o dílo vč. VOP, o průběžném účtování celkově sjednané ceny, o placení jednotlivých dílčích faktur žalobcem, o přerušení prací a dodávek žalovaným, o následné korespondenci mezi žalobcem a žalovaným a o závěrečném vyúčtování provedeném žalovaným, v dalším z nich vychází a pro stručnost na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje s doplněním vyplývajícím z částečně zopakovaného dokazování. Podle ust. § 55 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném ke dni 10. 3. 2008) smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle ust. § 55 odst. 2 obč. zák. (ve znění účinném ke dni 10. 3. 2008) Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Podle ust. § 55 odst. 2 obč. zák. (ve znění účinném od 1. 8. 2010) ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ust. § 344 obch. zák. od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon. Podle ust. § 345 obch. zák. znamená-li prodlení dlužníka (§ 365) nebo věřitele (§ 370) podstatné porušení jeho smluvní povinnosti, je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit, jestliže to oznámí straně v prodlení bez zbytečného odkladu poté, kdy se o tomto porušení dověděla. Podle ust. § 346 odst. 1, odst. 2 obch. zák., znamená-li prodlení dlužníka nebo věřitele nepodstatné porušení smluvní povinnosti, může druhá strana odstoupit od smlouvy v případě, že strana, která je v prodlení, nesplní svou povinnost ani v dodatečné přiměřené lhůtě, která jí k tomu byla poskytnuta. Jestliže však strana, jež je v prodlení, prohlásí, že svůj závazek nesplní, může druhá strana od smlouvy odstoupit bez poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty k plnění nebo před jejím uplynutím. Podle ust. § 348 odst. 2 obch. zák. ohledně povinnosti, jež má být plněna v budoucnu, lze odstoupit od smlouvy i v případě, kdy povinná strana prohlásí, že svou povinnost nesplní. Podle ust. § 544 odst. 1 obch. zák. má-li ke zhotovované věci vlastnické právo objednatel a věc nelze vzhledem k její povaze vrátit nebo předat zhotoviteli, je objednatel povinen uhradit zhotoviteli to, o co se objednatel zhotovováním věci obohatil, jestliže závazek zanikl z důvodu, za který objednatel neodpovídá. Předně nutno uvést, že okresní soud nepochybil, pokud podřadil smlouvu o dílo uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným pod ust. § 536 a násl. obch. zák, neboť uvedená smlouva byla uzavřena v režimu obchodního zákoníku a současně z ní nevyplývá, že by volbou obchodního zákoníku došlo ke zhoršení postavení žalobce jako nepodnikatele. Současně okresní soud nepochybil, pokud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou (§ 52 odst. 1 obč. zák.), když žalobce jakožto objednatel ve smluvním vztahu nevystupoval v pozici podnikatele, ale spotřebitele. Správným též shledává krajský soud závěr soudu okresního, že VOP žalovaného (zhotovitele) jsou nevyvážené v neprospěch žalobce (spotřebitele) a uvedené VOP, které se staly součástí smlouvy o dílo (§ 273 odst. 1 obch. zák.) je tak třeba podrobit testu přiměřenosti dle ust. § 55 a § 56 obč. zák., což okresní soud učinil. Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že žalobce tyto VOP podepsal, neboť VOP nebyly výsledkem individuální dohody mezi žalobcem a žalovaným, ale toliko již dopředu jednostranně připraveným textem žalovaným, který ve smluvním vztahu vystupoval v pozici podnikatele, tedy strany silnější a žalobce tak neměl prakticky možnost jakkoliv obsah těchto obchodních podmínek ovlivnit. V této souvislosti okresní soud správně uzavřel, že neplatná (pro rozpor s ust. § 56 obč. zák.) jsou pouze některá ustanovení VOP, neboť tato ustanovení lze od zbylého obsahu VOP oddělit. V této souvislosti krajský soud přejímá jako správné závěry okresního soudu týkající se konkrétních ustanovení VOP, jichž se dotýká neplatnost dle ust. § 56 obč. zák., vč. důvodů pro uvedenou neplatnost, podrobně popsané v příslušné části odůvodnění rozsudku okresního soudu a pro stručnost na tato ustanovení zcela odkazuje. Pokud se týká závěru okresního soudu o relativní neplatnosti těchto ujednání, považuje krajský soud za nezbytné uvést následující. V ust. § 55 odst. 2 obč. zák. byla do 31. 7. 2010 obsažena úprava, podle které se spotřebitel musel neplatnosti smluvních ujednání dle ust. § 55 odst. 1 a § 56 obč. zák. dovolat (§ 40a obč. zák.). Podle čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek. Uvedený článek směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti a limine či v jakémkoli jiném stadiu řízení zneužívající charakter klauzule, ačkoli má pro tyto účely k dispozici potřebné informace o právním a skutkovém stavu (k tomu rozsudek Soudního dvora ze dne 14. 6. 2012, Banco Espanol, C-618/10). Je tedy evidentní, že právní úprava neplatnosti zneužívajících klauzulí ve spotřebitelských smlouvách, obsažená v obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 2010 nebyla souladná s výše uvedenou směrnicí a bylo i za předchozí právní úpravy povinností vnitrostátního soudu i bez jakékoliv námitky spotřebitele posoudit ustanovení obchodních podmínek z hlediska jejich přiměřenosti. Ostatně v případě, kdy členský stát do svého právního řádu transponuje uvedenou směrnici způsobem, že není zajištěna efektivní ochrana spotřebitele, garantovaná touto směrnicí, je třeba, aby spotřebitel měl možnost efektivně svoje práva hájit. Je následně věcí vnitrostátního soudu, aby spotřebiteli efektivně zajistil právní ochranu, která pro spotřebitele vyplývá z práva Evropské unie (k tomu rozsudek Soudního dvora ze dne 1. 6. 1999, Eco Swiss, C-126/97). Z uvedeného tedy vyplývá, že okresním soudem uvedená ustanovení VOP jsou neplatná i bez námitky neplatnosti vznesené žalobcem. Ostatně ve shodě s okresním soudem má i krajský soud za to, že žalobce obsahově námitku neplatnosti vznesl, a to v dopise jeho zástupkyně ze dne 6. 1. 2009. Žalovaný dále namítal, že od smlouvy o dílo nebylo platně odstoupeno. K tomu považuje za nezbytné krajský soud uvést následující. Od smlouvy lze odstoupit v případech a za podmínek stanovených ve smlouvě nebo v zákoně (§ 344 obch. zák.). Odstoupením od smlouvy smlouva podle § 349 odst. 1 obch. zák. zaniká, když projev vůle oprávněné strany odstoupit od smlouvy je doručen druhé straně. Je-li ve smlouvě odstoupení vázáno na splnění určitých podmínek, např. na dvojí upomínku při prodlení se zaplacením splátek, je nutné tyto podmínky splnit, jinak nemůže mít úkon odstoupení právních účinků. Úkon oprávněné strany musí obsahovat takový projev vůle, na jehož základě je možné dospět k závěru, že tato strana hodlá odstoupit od smlouvy (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1998, sp. zn. 2 Odon 102/97, uveřejněný v časopise Právo a podnikání, č. 7-8, ročník 1998). Současně platí, že odstoupení od smlouvy je adresovaným jednostranným právním úkonem, k jehož účinnosti je třeba, aby došel druhému účastníku smlouvy (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 22Cdo 1374/98, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 5, ročník 2000, str. 220). V řízení bylo prokázáno, že žalobce udělil mj. plnou moc k zastupování společnosti Č+D – ISEKO spol. s r. o. Platí, že byla-li zmocněnci udělena písemná plná moc k zastupování ve všech právních věcech a k vykonávání veškerých (tedy nikoli pouze procesních) úkonů, aniž zároveň určité věci či právní úkony byly z oprávnění vyloučeny, jde o obecnou (generální) plnou moc, která zmocněnce opravňuje rovněž k tomu, aby jménem zmocnitele podal odstoupení od smlouvy, tedy učinil svou povahou hmotněprávní úkon. Plná moc žalobce ze dne 24. 11. 2008, udělená uvedené společnosti je dle jejího obsahu evidentně generální plnou mocí, která opravňovala uvedenou společnost k odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 10. 3. 2008 jménem žalobce. Krajský soud v této souvislosti přejímá jako správné závěry okresního soudu týkající se důvodnosti odstoupení od smlouvy o dílo a pro stručnost na příslušnou část odůvodnění rozsudku odkazuje s následujícím doplněním. Jak vyplývá z části stavebního deníku, byly práce na stavbě přerušeny žalovaným dne 9. 7. 2008, a to z důvodu neuhrazení fa. č. 2008010 a z důvodu předchozích pozdních úhrad faktur. Faktura č. 2008010 měla být uhrazena do 3. 7. 2008, však byla žalovaným uhrazena až dne 21. 7. 2008, tedy žalovaný byl v prodlení s úhradou uvedené faktury 18 dnů. Žalovaný však ani po zaplacení faktury práce neobnovil, když z provedených důkazů nevyplývá, že by po datu 9. 7. 2008 žalobci sdělil další důvod pro přerušení prací. Žalobce tak důvodně dopisem ze dne 30. 7. 2008 žalovaného vyzval k pokračování díla a jeho dokončení. K tomu stanovil žalovanému dostatečnou lhůtu. Námitky žalovaného, že k prodlevě došlo z důvodu nesoučinnosti na straně žalobce, z provedených důkazů nevyplývá, když naopak žalovaný uzavřel smlouvu o subdodávkách na předmětnou stavbu až dne 3. 7. 2008, ačkoliv měl podklady pro zadání těchto prací již od 16. 5. 2008, jak vyplývá ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a Štěpánem O. Žalovaný i přes výzvu žalobce práce na díle neobnovil a dostal se tak do prodlení s plněním díla. Jelikož žalobcem stanovená dodatečná lhůta k dokončení a předání díla marně uplynula, vzniklo mu právo na odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 10. 3. 2008, když bezesporu skutečnost, že žalovaný nepokračoval v provádění díla je podstatným porušením smlouvy (§ 345 odst. 1 obch. zák.). Vzhledem k tomu je další výzva advokátky žalobce ze dne 7. 12. 2008 již obsoletní a která nemůže již ničeho změnit na skutečnosti, že právo žalobce na odstoupení od smlouvy o dílo bylo dáno. Navíc za situace, kdy žalovaný evidentně nehodlal v díle pokračovat (s odkazem na neuhrazené faktury č. 2008011 a 2008020) a ani ničeho neučinil proto, aby k jejich úhradě došlo (zápočtem na složenou zálohu 200.000 Kč), a bylo tak evidentní, že žalovaný nehodlal v díle pokračovat a žalobci tak vzniklo právo odstoupit od smlouvy o dílo i dle ust. § 346 odst. 2 obch. zák. Krajský soud nesdílí závěr okresního soudu, že k doručení odstoupení od smlouvy o dílo žalovanému došlo nejpozději dopisem zástupce žalobce ze dne 18. 3. 2009, neboť uvedený dopis v sobě neobsahuje projev vůle žalobce od smlouvy o dílo odstoupit, pouze se v něm na odstoupení od smlouvy o dílo odkazuje. Nicméně, z listin, a to z dopisů žalovaného ze dne 3. 4. 2009 a ze dne 28. 4. 2009 vyplývá, že žalovaný o odstoupení od smlouvy musel vědět, tedy muselo se mu dostat do dispozice. Námitky žalovaného, že takto pouze reagoval na výzvu žalobce k závěrečnému vyúčtování jsou účelové, neboť žalovaný vystavil žalobci závěrečné vyúčtování v souladu s čl. X. odst. 6 VOP, tedy přesně podle sjednaného postupu při odstoupení od smlouvy. Krajský soud tak uzavírá, že důvody pro odstoupení od uzavřené smlouvy o dílo na straně žalobce byly dány, neboť žalovaný byl v prodlení s dokončením díla a žalobce od smlouvy odstoupil. Jelikož dílo spočívalo ve stavebních pracích (dokončení novostavby), svědčilo vlastnické právo ke zhotovované věci žalobci jako objednateli (§ 542 odst. 1 obch. zák.). V takovém případě obch. zák. stanoví v ust. § 544 odst. 1 obecné pravidlo pro vypořádání, které je ustanovením speciálním k ust. § 351 obch. zák. Podle ust. § 544 odst. 1 obch. zák. tak byl žalobce povinen žalovanému uhradit to, o co se žalobce zhotovováním věci obohatil. Uvedené ustanovení je však ustanovením dispozitivním, jehož aplikaci mohou účastníci smlouvy vyloučit tím, že si sjednají režim odlišný. To se v posuzované věci také stalo, a to konkrétně v čl. X. odst. 6. VOP, kde byl sjednán konkrétní způsob vypořádání po odstoupení od smlouvy. Podle uvedeného ustanovení obchodních podmínek následně žalovaný vypořádání provedl, a to dopisem ze dne 3. 4. 2009. V rámci uvedeného vyúčtování žalovaný oproti zaplacené záloze 200.000 Kč zaúčtoval částky 36.450 Kč a 103.005 Kč vyúčtované fakturami č. 2008011 a 2008020 a dále náklady spojené s odstoupením ve výši 60.545 Kč. Uvedené vypořádání tedy odpovídalo smluvním ujednáním a okresní soud se správně dále zabýval tím, zda-li jednotlivé složky vyúčtování byly žalovaným účtovány oprávněně. O oprávněnosti účtování částek 36.450 Kč a 103.005 Kč vyúčtovaných fakturami č. 2008011 a 2008020 nebylo v řízení pochyb, neboť žalobce sám uvedený způsob úhrady těchto částek (zápočtem oproti složené záloze) navrhoval a rozsah takto vyúčtovaných prací a dodávek (č. 5 a 6) nezpochybňoval. Pokud se týká ostatních nároků, které byly zahrnuty do závěrečného vyúčtování, pak s těmito se okresní soud správně vypořádal, krajský soud tyto závěry jako správné přebírá a na příslušnou část odůvodnění rozsudku týkající se těchto nároků zcela odkazuje. V rámci řízení žalovaný dále započetl vůči žalobcem uplatněnému nároku svoji tvrzenou pohledávku s titulu náhrady škody představující zaplacené smluvní pokuty (33.500 Kč a 50.000 Kč) Štefanu O. dle smlouvy o dílo uzavřené s uvedeným podnikatelem na zajištění subdodávek na díle prováděném žalovaným pro žalobce. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že odpovědnost za škodu v obchodním právu zásadně stojí na principu objektivity s možností liberace (§ 372, § 373 obch. zák.) a dále předvídatelnosti (§ 379 obch. zák.). Současně platí, že poškozená strana nemá nárok na náhradu škody, pokud nesplnění povinností povinné strany bylo způsobeno jednáním poškozené strany nebo nedostatkem součinnosti, ke které byla poškozená strana povinna (§ 376 obch. zák.). V posuzované věci byla smluvní pokuta sjednána ve smlouvě o dílo, kterou mezi sebou uzavřel žalovaný a Štěpán O. na provedení subdodavatelských prací ze dne 3. 7. 2008. Jedná se tedy o nároky vyplývající ze smluvního vztahu uzavřeného mimo smlouvu o dílo ze dne 10. 3. 2008 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným a tudíž nelze předpokládat, že žalobce mohl předvídat vznik uvedené škody. Navíc, jak správně uzavřel okresní soud, smluvní pokuta 50.000 Kč byla sjednána pro případ odstoupení od smlouvy, tedy pro případ využití práva a nikoliv porušení povinnosti a toto smluvní ujednání je tak neplatné (§ 39 obč. zák.) Ani tento nárok žalovaného tak není důvodný. Nad rámec výše uvedených závěrů krajský soud dále uvádí, že i kdyby, jak tvrdil žalovaný, si nechal žalobce dílo dokončit jiným zhotovitelem a od smlouvy o dílo by nebylo platně odstoupeno, zanikla by smlouva o dílo pro dodatečnou nemožnost plnění a žalobce a žalovaný by se museli vypořádat podle zásad uvedených v ust. § 351 odst. 2 obch. zák. K takovému vypořádání došlo, když cena za práce provedené do dne zániku smlouvy byla žalovanému zaplacena (zápočtem na složenou zálohu 200.000 Kč) a zbylé žalobcem tvrzené nároky jsou i tak nedůvodné, jak bylo uvedeno výše (vyjma nároku okresním soudem uvedeného ve výroku II. napadeného rozsudku). Z uvedených důvodů krajský soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. a III. potvrdil jako věcně správný, když okresní soud správně rozhodl též o náhradě nákladů řízení, neboť žalobce byl v řízení převážně úspěšný, a to v rozsahu 92 % z původně žalobou požadované částky, neúspěšný byl v rozsahu 8 % a přísluší mu tak náhrada 84 % nákladů řízení, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.420 Kč s tím, že z této částky 84 % činí 2.033 Kč. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl se svým odvoláním zcela neúspěšný, avšak žalobce se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení u jednání odvolacího soudu dne 16. 10. 2013 výslovně vzdal. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto usnesení. Olomouc 25. října 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vladimíra Kratochvílová v. r. Kateřina Rezková předsedkyně senátu