Jednorázové odškodnění podle § 444 odst. 3 obč. zák., ve znění účinném od 1.5.2004, se váže k určité oprávněné osobě, a proto smrtí této oprávněné osoby zaniká právo na jeho poskytnutí, byť bylo osobě oprávněné již přiznáno pravomocným a vykonatelným exekučním titulem.

9Co 685/2013 – 143 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a Mgr. Aleše Janošce v exekuční věci oprávněného: Štěpán M., nar. xxx, bytem xxx, proti povinnému: František R., nar. xxx, bytem xxx, s místem doručení Vězeňská služba České republiky, Věznice xxx, pro peněžité plnění, o zastavení exekuce, k odvolání povinného do usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2013 č.j. 94EXE 13704/2011 – 133, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadené části, tj. pokud jím byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, m ě n í následovně: Exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 65 se částečně zastavuje o částku 240.000,- Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů této fáze řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením byl návrh povinného na úplné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 zamítnut. Okresní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že tvrzení povinného v návrhu na zastavení nenaplňuje žádný z důvodů zastavení exekuce dle ust. § 268 odst.1 o.s.ř. za použití § 52 odst.1 ex. řádu. Jelikož pohledávka přiznaná exekučním titulem byla pohledávkou z titulu náhrady škody a povinnost k jejímu zaplacení byla stanovena ve smyslu § 228 odst.1 tr. řádu povinnému, pak stala-li se tato pohledávka předmětem projednání dědictví po zůstavitelce Lucii M., přešla na jejího syna, tj. pozůstalého Štěpána M. (oprávněného v tomto exekučním řízení). Dle okresního soudu tato skutečnost vyloučila, že v tomto vykonávacím řízení vymáhaná pohledávka je pohledávkou osobního charakteru, která nemohla přejít na oprávněného. Konečně okresní soud neshledal důvod pro úplné zastavení exekuce ani v tom, že povinný nebyl účastníkem dědického řízení po zůstavitelce Lucii M. a že mu nebylo doručováno usnesení o potvrzení nabytí dědictví oprávněným. Včasným odvoláním napadl toto rozhodnutí povinný, a to do části rozhodnutí, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, když ve zbytku vymáhané pohledávky, pro níž byla exekuce nařízena, povinný svůj dluh vůči oprávněnému uznal a své povinnosti uložené exekučním titulem si byl vědom. Povinný v odvolání setrval na právním názoru, že oprávněný nemá nárok na úhradu částky 240.000,- Kč uplatněné oprávněným z titulu zděděné pohledávky po zůstavitelce Lucii M., které byla pohledávka přiznána pravomocným a vykonatelným trestním rozhodnutím vůči povinnému z titulu práva poškozené Lucii M. na jednorázové odškodnění pozůstalé po poškozené Ludmile M., na jejíž osobě se povinný dopustil úmyslného trestného činu vraždy. S poukazem na právní literaturu a na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu v obdobných případech povinný dovozoval, že pohledávka oprávněné v exekučním titulu nepřešla na oprávněného v tomto exekučního řízení, neboť pohledávka představuje nárok ryze osobního charakteru, který je svou povahou úzce spjat s poškozeným (zde s Ludmilou M.). Poškozené fyzické osobě má přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu v její osobnostní sféře. Pokud je takováto náhrada z práva na jednorázové odškodnění pozůstalých přiznána za života poškozené, nemůže po její smrti již splnit svůj účel vůči osobě, které byla soudním rozhodnutím přiznána. Smrtí poškozené Lucie M. došlo k zániku jejího práva na jednorázové odškodnění a toto právo oprávněný nemohl v dědickém řízení po zůstavitelce Lucii M. nabýt. Odvolatel se tak domáhal změny usnesení okresního soudu v tom smyslu, aby exekuce nařízená na majetek povinného byla co do částky 240.000,- Kč zastavena zřejmě pro její nepřípustnost. Oprávněný se k odvolání povinného nevyjádřil. Krajský soud (aplikuje přitom občanský soudní řád a exekuční řád ve znění účinném do 31.12.2012 – srovnej článek II., bod 1, článek IV., bod 1, přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.) přezkoumal usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které mu předcházelo, to vše v mezích odvolání, tj. v části, v níž okresní soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, a dospěl k závěru, že odvolání povinného důvodné je. Návrhu povinného na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 lze vyhovět. Lze přisvědčit povinnému, že oprávněnému nesvědčí aktivní věcná legitimace z exekučních titulů, jehož výkonu se oprávněný na povinném domáhá. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 91/2011 – 30 totiž nezakládá právo oprávněného po povinném požadovat plnění z těchto exekučních titulů. Vyplynulo-li totiž z exekučního titulu (zejména) z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762, že poškozené Lucii M., nar. xxx, bylo přiznáno právo na náhradu škody coby příbuzné (matce) poškozené Ludmile M. (usmrcené v důsledku úmyslného trestného činu povinného, za kterou byl souzen a pravomocně odsouzen), a tak přiznáno právo na jednorázové finanční odškodnění ve výši 240.000,- Kč, pak aniž by z trestního rozsudku Krajského soudu v Ostravě jednoznačně vyplynula právní kvalifikace přiznaného nároku pozůstalé poškozené Lucii M., je ze samotné výše přiznané pohledávky evidentní, že soudem v trestním řízení bylo Lucii M. přiznáno jednorázové odškodnění za usmrcení Ludmily M. ve výši stanovené ust. § 444 odst.3 písm.c) občanského zákoníku. Právo na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného je přitom originálním právem pozůstalé, úzce spjaté s určitou osobou, spočívající ve finanční náhradě za nemajetkovou újmu vyjadřující přiměřené zadostiučinění osobě pozůstalé. Ve smyslu ust. § 579 odst.2 věta před středníkem o.s.ř. je obecně upraven zánik práva na plnění omezené jen na jeho osobu smrtí věřitele. Krajský soud tak ve shodě s povinným dovodil, že ve stejném režimu, jako právo na bolestné a právo na ztížení společenského uplatnění, zaniká smrtí oprávněného z exekučního titulu (v tomto konkrétním případě smrtí Lucie M.) též její právo coby pozůstalé na poskytnutí jednorázového odškodnění podle § 444 odst.3 občanského zákoníku, byť bylo osobě oprávněné již přiznáno pravomocným a vykonatelným exekučním titulem. Jde totiž – obdobně jako u náhrady za bolestné a za ztížení společenského uplatnění – o odškodnění nemajetkové újmu poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, které se váže k určité oprávněné osobě. Na podporu tohoto právního názoru krajský soud odkazuje na Velký komentář autorů Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., občanský zákoník II, § 579. Komentář 2. vydání, Praha: C.H.Beck 2009, 1691s. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že právo přiznané exekučním titulem, tj. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 Lucii M., nar. xxx, ke dni její úmrtí, tj. ke dni 8.1.2011 (viz usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 založené na č.l. 2 procesního spisu) zaniklo. V důsledku zániku práva na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného (srov. § 576 občanského zákoníku) nemohlo být toto právo předmětem dědictví a Štěpán M., tj. oprávněný v tomto exekučním řízení je nemohl ani zdědit, když toto právo ke dni smrti zůstavitelky Lucie M. již neexistovalo. To, že pohledávka za povinným z titulu pravomocně přiznané náhrady škody dle § 228 odst.1 tr. řádu na podkladě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 bylo v dědictví projednáno a bylo předmětem usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 a potvrzeno s tím, že tuto pohledávku ze zákona nabyl Štěpán M., právo na plnění z rozebíraných exekučních titulů oprávněnému v tomto exekučním řízení nezaložilo, když dědické rozhodnutí samo o sobě exekučním titulem není a nestalo se jím a není ani podkladem pro závěr, že by právo přiznané oprávněné z exekučního titulu Lucii M. přešlo na oprávněného v tomto exekučním řízení (srov. ust.§ 36 odst.3, 4 ex. řádu). Veden těmito důvody krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním napadené části změnil ve smyslu ust. § 220 odst.1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení spojeného s částečným zastavením exekuce před soudem I. a II. stupně vychází z ust. § 142 odst.2, § 254 odst.1, § 224 odst.1 o.s.ř. a § 52 odst.1 ex. řádu, když u povinného před soudem I. stupně lze dovodit pouze částečný úspěch ve věci, který úspěch oprávněného nepřevážil a pokud se týká odvolacího řízení, pak povinný i přes svůj plný procesní úspěch neprokázal, že by mu v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady, když jejich existence nevyplynulo ani jinak (z obsahu spisu). Odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně v této fázi řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, který ve věci rozhodoval v I.stupni, a to pouze z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. § 237 o.s.ř. V Ostravě dne 15. listopadu 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jan Horák, v.r. Lenka Gaždová předseda senátu 9Co 685/2013 – 143 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a Mgr. Aleše Janošce v exekuční věci oprávněného: Štěpán M., nar. xxx, bytem xxx, proti povinnému: František R., nar. xxx, bytem xxx, s místem doručení Vězeňská služba České republiky, Věznice xxx, pro peněžité plnění, o zastavení exekuce, k odvolání povinného do usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2013 č.j. 94EXE 13704/2011 – 133, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadené části, tj. pokud jím byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč,  m ě n í   následovně: Exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 65 se částečně zastavuje o částku 240.000,- Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů této fáze řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením byl návrh povinného na úplné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 zamítnut. Okresní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že tvrzení povinného v návrhu na zastavení nenaplňuje žádný z důvodů zastavení exekuce dle ust. § 268 odst.1 o.s.ř. za použití § 52 odst.1 ex. řádu. Jelikož pohledávka přiznaná exekučním titulem byla pohledávkou z titulu náhrady škody a povinnost k jejímu zaplacení byla stanovena ve smyslu § 228 odst.1 tr. řádu povinnému, pak stala-li se tato pohledávka předmětem projednání dědictví po zůstavitelce Lucii M., přešla na jejího syna, tj. pozůstalého Štěpána M. (oprávněného v tomto exekučním řízení). Dle okresního soudu tato skutečnost vyloučila, že v tomto vykonávacím řízení vymáhaná pohledávka je pohledávkou osobního charakteru, která nemohla přejít na oprávněného. Konečně okresní soud neshledal důvod pro úplné zastavení exekuce ani v tom, že povinný nebyl účastníkem dědického řízení po zůstavitelce Lucii M. a že mu nebylo doručováno usnesení o potvrzení nabytí dědictví oprávněným. Včasným odvoláním napadl toto rozhodnutí povinný, a to do části rozhodnutí, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, když ve zbytku vymáhané pohledávky, pro níž byla exekuce nařízena, povinný svůj dluh vůči oprávněnému uznal a své povinnosti uložené exekučním titulem si byl vědom. Povinný v odvolání setrval na právním názoru, že oprávněný nemá nárok na úhradu částky 240.000,- Kč uplatněné oprávněným z titulu zděděné pohledávky po zůstavitelce Lucii M., které byla pohledávka přiznána pravomocným a vykonatelným trestním rozhodnutím vůči povinnému z titulu práva poškozené Lucii M. na jednorázové odškodnění pozůstalé po poškozené Ludmile M., na jejíž osobě se povinný dopustil úmyslného trestného činu vraždy. S poukazem na právní literaturu a na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu v obdobných případech povinný dovozoval, že pohledávka oprávněné v exekučním titulu nepřešla na oprávněného v tomto exekučního řízení, neboť pohledávka představuje nárok ryze osobního charakteru, který je svou povahou úzce spjat s poškozeným (zde s Ludmilou M.). Poškozené fyzické osobě má přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu v její osobnostní sféře. Pokud je takováto náhrada z práva na jednorázové odškodnění pozůstalých přiznána za života poškozené, nemůže po její smrti již splnit svůj účel vůči osobě, které byla soudním rozhodnutím přiznána. Smrtí poškozené Lucie M. došlo k zániku jejího práva na jednorázové odškodnění a toto právo oprávněný nemohl v dědickém řízení po zůstavitelce Lucii M. nabýt. Odvolatel se tak domáhal změny usnesení okresního soudu v tom smyslu, aby exekuce nařízená na majetek povinného byla co do částky 240.000,- Kč zastavena zřejmě pro její nepřípustnost. Oprávněný se k odvolání povinného nevyjádřil. Krajský soud (aplikuje přitom občanský soudní řád a exekuční řád ve znění účinném do 31.12.2012 – srovnej článek II., bod 1, článek IV., bod 1, přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.) přezkoumal usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které mu předcházelo, to vše v mezích odvolání, tj. v části, v níž okresní soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, a dospěl k závěru, že odvolání povinného důvodné je. Návrhu povinného na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 lze vyhovět. Lze přisvědčit povinnému, že oprávněnému nesvědčí aktivní věcná legitimace z exekučních titulů, jehož výkonu se oprávněný na povinném domáhá. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 91/2011 – 30 totiž nezakládá právo oprávněného po povinném požadovat plnění z těchto exekučních titulů. Vyplynulo-li totiž z exekučního titulu (zejména) z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762, že poškozené Lucii M., nar. xxx, bylo přiznáno právo na náhradu škody coby příbuzné (matce) poškozené Ludmile M. (usmrcené v důsledku úmyslného trestného činu povinného, za kterou byl souzen a pravomocně odsouzen), a tak přiznáno právo na jednorázové finanční odškodnění ve výši 240.000,- Kč, pak aniž by z trestního rozsudku Krajského soudu v Ostravě jednoznačně vyplynula právní kvalifikace přiznaného nároku pozůstalé poškozené Lucii M., je ze samotné výše přiznané pohledávky evidentní, že soudem v trestním řízení bylo Lucii M. přiznáno jednorázové odškodnění za usmrcení Ludmily M. ve výši stanovené ust. § 444 odst.3 písm.c) občanského zákoníku. Právo na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného je přitom originálním právem pozůstalé, úzce spjaté s určitou osobou, spočívající ve finanční náhradě za nemajetkovou újmu vyjadřující přiměřené zadostiučinění osobě pozůstalé. Ve smyslu ust. § 579 odst.2 věta před středníkem o.s.ř. je obecně upraven zánik práva na plnění omezené jen na jeho osobu smrtí věřitele. Krajský soud tak ve shodě s povinným dovodil, že ve stejném režimu, jako právo na bolestné a právo na ztížení společenského uplatnění, zaniká smrtí oprávněného z exekučního titulu (v tomto konkrétním případě smrtí Lucie M.) též její právo coby pozůstalé na poskytnutí jednorázového odškodnění podle § 444 odst.3 občanského zákoníku, byť bylo osobě oprávněné již přiznáno pravomocným a vykonatelným exekučním titulem. Jde totiž – obdobně jako u náhrady za bolestné a za ztížení společenského uplatnění – o odškodnění nemajetkové újmu poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, které se váže k určité oprávněné osobě. Na podporu tohoto právního názoru krajský soud odkazuje na Velký komentář autorů Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., občanský zákoník II, § 579. Komentář 2. vydání, Praha: C.H.Beck 2009, 1691s. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že právo přiznané exekučním titulem, tj. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 Lucii M., nar. xxx, ke dni její úmrtí, tj. ke dni 8.1.2011 (viz usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 založené na č.l. 2 procesního spisu) zaniklo. V důsledku zániku práva na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného (srov. § 576 občanského zákoníku) nemohlo být toto právo předmětem dědictví a Štěpán M., tj. oprávněný v tomto exekučním řízení je nemohl ani zdědit, když toto právo ke dni smrti zůstavitelky Lucie M.  již neexistovalo. To, že pohledávka za povinným z titulu pravomocně přiznané náhrady škody dle § 228 odst.1 tr. řádu na podkladě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 bylo v dědictví projednáno a bylo předmětem usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 a potvrzeno s tím, že tuto pohledávku ze zákona nabyl Štěpán M., právo na plnění z rozebíraných exekučních titulů oprávněnému v tomto exekučním řízení nezaložilo, když dědické rozhodnutí samo o sobě exekučním titulem není a nestalo se jím a není ani podkladem pro závěr, že by právo přiznané oprávněné z exekučního titulu Lucii M. přešlo na oprávněného v tomto exekučním řízení (srov. ust.§ 36 odst.3, 4 ex. řádu). Veden těmito důvody krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním napadené části změnil ve smyslu ust. § 220 odst.1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení spojeného s částečným zastavením exekuce před soudem I. a II. stupně vychází z ust. § 142 odst.2, § 254 odst.1, § 224 odst.1 o.s.ř. a § 52 odst.1 ex. řádu, když u povinného před soudem I. stupně lze dovodit pouze částečný úspěch ve věci, který úspěch oprávněného nepřevážil a pokud se týká odvolacího řízení, pak povinný i přes svůj plný procesní úspěch neprokázal, že by mu v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady, když jejich existence nevyplynulo ani jinak (z obsahu spisu). Odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně v této fázi řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, který ve věci rozhodoval v I.stupni, a to pouze z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. § 237 o.s.ř. V Ostravě dne 15. listopadu 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jan Horák, v.r. Lenka Gaždová předseda senátu 9Co 685/2013 – 143 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a Mgr. Aleše Janošce v exekuční věci oprávněného: Štěpán M., nar. xxx, bytem xxx, proti povinnému: František R., nar. xxx, bytem xxx, s místem doručení Vězeňská služba České republiky, Věznice xxx, pro peněžité plnění, o zastavení exekuce, k odvolání povinného do usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2013 č.j. 94EXE 13704/2011 – 133, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadené části, tj. pokud jím byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč,  m ě n í   následovně: Exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 65 se částečně zastavuje o částku 240.000,- Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů této fáze řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením byl návrh povinného na úplné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 zamítnut. Okresní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že tvrzení povinného v návrhu na zastavení nenaplňuje žádný z důvodů zastavení exekuce dle ust. § 268 odst.1 o.s.ř. za použití § 52 odst.1 ex. řádu. Jelikož pohledávka přiznaná exekučním titulem byla pohledávkou z titulu náhrady škody a povinnost k jejímu zaplacení byla stanovena ve smyslu § 228 odst.1 tr. řádu povinnému, pak stala-li se tato pohledávka předmětem projednání dědictví po zůstavitelce Lucii M., přešla na jejího syna, tj. pozůstalého Štěpána M. (oprávněného v tomto exekučním řízení). Dle okresního soudu tato skutečnost vyloučila, že v tomto vykonávacím řízení vymáhaná pohledávka je pohledávkou osobního charakteru, která nemohla přejít na oprávněného. Konečně okresní soud neshledal důvod pro úplné zastavení exekuce ani v tom, že povinný nebyl účastníkem dědického řízení po zůstavitelce Lucii M. a že mu nebylo doručováno usnesení o potvrzení nabytí dědictví oprávněným. Včasným odvoláním napadl toto rozhodnutí povinný, a to do části rozhodnutí, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, když ve zbytku vymáhané pohledávky, pro níž byla exekuce nařízena, povinný svůj dluh vůči oprávněnému uznal a své povinnosti uložené exekučním titulem si byl vědom. Povinný v odvolání setrval na právním názoru, že oprávněný nemá nárok na úhradu částky 240.000,- Kč uplatněné oprávněným z titulu zděděné pohledávky po zůstavitelce Lucii M., které byla pohledávka přiznána pravomocným a vykonatelným trestním rozhodnutím vůči povinnému z titulu práva poškozené Lucii M. na jednorázové odškodnění pozůstalé po poškozené Ludmile M., na jejíž osobě se povinný dopustil úmyslného trestného činu vraždy. S poukazem na právní literaturu a na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu v obdobných případech povinný dovozoval, že pohledávka oprávněné v exekučním titulu nepřešla na oprávněného v tomto exekučního řízení, neboť pohledávka představuje nárok ryze osobního charakteru, který je svou povahou úzce spjat s poškozeným (zde s Ludmilou M.). Poškozené fyzické osobě má přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu v její osobnostní sféře. Pokud je takováto náhrada z práva na jednorázové odškodnění pozůstalých přiznána za života poškozené, nemůže po její smrti již splnit svůj účel vůči osobě, které byla soudním rozhodnutím přiznána. Smrtí poškozené Lucie M. došlo k zániku jejího práva na jednorázové odškodnění a toto právo oprávněný nemohl v dědickém řízení po zůstavitelce Lucii M. nabýt. Odvolatel se tak domáhal změny usnesení okresního soudu v tom smyslu, aby exekuce nařízená na majetek povinného byla co do částky 240.000,- Kč zastavena zřejmě pro její nepřípustnost. Oprávněný se k odvolání povinného nevyjádřil. Krajský soud (aplikuje přitom občanský soudní řád a exekuční řád ve znění účinném do 31.12.2012 – srovnej článek II., bod 1, článek IV., bod 1, přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.) přezkoumal usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které mu předcházelo, to vše v mezích odvolání, tj. v části, v níž okresní soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, a dospěl k závěru, že odvolání povinného důvodné je. Návrhu povinného na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 lze vyhovět. Lze přisvědčit povinnému, že oprávněnému nesvědčí aktivní věcná legitimace z exekučních titulů, jehož výkonu se oprávněný na povinném domáhá. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 91/2011 – 30 totiž nezakládá právo oprávněného po povinném požadovat plnění z těchto exekučních titulů. Vyplynulo-li totiž z exekučního titulu (zejména) z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762, že poškozené Lucii M., nar. xxx, bylo přiznáno právo na náhradu škody coby příbuzné (matce) poškozené Ludmile M. (usmrcené v důsledku úmyslného trestného činu povinného, za kterou byl souzen a pravomocně odsouzen), a tak přiznáno právo na jednorázové finanční odškodnění ve výši 240.000,- Kč, pak aniž by z trestního rozsudku Krajského soudu v Ostravě jednoznačně vyplynula právní kvalifikace přiznaného nároku pozůstalé poškozené Lucii M., je ze samotné výše přiznané pohledávky evidentní, že soudem v trestním řízení bylo Lucii M. přiznáno jednorázové odškodnění za usmrcení Ludmily M. ve výši stanovené ust. § 444 odst.3 písm.c) občanského zákoníku. Právo na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného je přitom originálním právem pozůstalé, úzce spjaté s určitou osobou, spočívající ve finanční náhradě za nemajetkovou újmu vyjadřující přiměřené zadostiučinění osobě pozůstalé. Ve smyslu ust. § 579 odst.2 věta před středníkem o.s.ř. je obecně upraven zánik práva na plnění omezené jen na jeho osobu smrtí věřitele. Krajský soud tak ve shodě s povinným dovodil, že ve stejném režimu, jako právo na bolestné a právo na ztížení společenského uplatnění, zaniká smrtí oprávněného z exekučního titulu (v tomto konkrétním případě smrtí Lucie M.) též její právo coby pozůstalé na poskytnutí jednorázového odškodnění podle § 444 odst.3 občanského zákoníku, byť bylo osobě oprávněné již přiznáno pravomocným a vykonatelným exekučním titulem. Jde totiž – obdobně jako u náhrady za bolestné a za ztížení společenského uplatnění – o odškodnění nemajetkové újmu poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, které se váže k určité oprávněné osobě. Na podporu tohoto právního názoru krajský soud odkazuje na Velký komentář autorů Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., občanský zákoník II, § 579. Komentář 2. vydání, Praha: C.H.Beck 2009, 1691s. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že právo přiznané exekučním titulem, tj. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 Lucii M., nar. xxx, ke dni její úmrtí, tj. ke dni 8.1.2011 (viz usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 založené na č.l. 2 procesního spisu) zaniklo. V důsledku zániku práva na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného (srov. § 576 občanského zákoníku) nemohlo být toto právo předmětem dědictví a Štěpán M., tj. oprávněný v tomto exekučním řízení je nemohl ani zdědit, když toto právo ke dni smrti zůstavitelky Lucie M.  již neexistovalo. To, že pohledávka za povinným z titulu pravomocně přiznané náhrady škody dle § 228 odst.1 tr. řádu na podkladě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 bylo v dědictví projednáno a bylo předmětem usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 a potvrzeno s tím, že tuto pohledávku ze zákona nabyl Štěpán M., právo na plnění z rozebíraných exekučních titulů oprávněnému v tomto exekučním řízení nezaložilo, když dědické rozhodnutí samo o sobě exekučním titulem není a nestalo se jím a není ani podkladem pro závěr, že by právo přiznané oprávněné z exekučního titulu Lucii M. přešlo na oprávněného v tomto exekučním řízení (srov. ust.§ 36 odst.3, 4 ex. řádu). Veden těmito důvody krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním napadené části změnil ve smyslu ust. § 220 odst.1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení spojeného s částečným zastavením exekuce před soudem I. a II. stupně vychází z ust. § 142 odst.2, § 254 odst.1, § 224 odst.1 o.s.ř. a § 52 odst.1 ex. řádu, když u povinného před soudem I. stupně lze dovodit pouze částečný úspěch ve věci, který úspěch oprávněného nepřevážil a pokud se týká odvolacího řízení, pak povinný i přes svůj plný procesní úspěch neprokázal, že by mu v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady, když jejich existence nevyplynulo ani jinak (z obsahu spisu). Odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně v této fázi řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, který ve věci rozhodoval v I.stupni, a to pouze z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. § 237 o.s.ř. V Ostravě dne 15. listopadu 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jan Horák, v.r. Lenka Gaždová předseda senátu 9Co 685/2013 – 143 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a Mgr. Aleše Janošce v exekuční věci oprávněného: Štěpán M., nar. xxx, bytem xxx, proti povinnému: František R., nar. xxx, bytem xxx, s místem doručení Vězeňská služba České republiky, Věznice xxx, pro peněžité plnění, o zastavení exekuce, k odvolání povinného do usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2013 č.j. 94EXE 13704/2011 – 133, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadené části, tj. pokud jím byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč,  m ě n í   následovně: Exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 65 se částečně zastavuje o částku 240.000,- Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů této fáze řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením byl návrh povinného na úplné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 zamítnut. Okresní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že tvrzení povinného v návrhu na zastavení nenaplňuje žádný z důvodů zastavení exekuce dle ust. § 268 odst.1 o.s.ř. za použití § 52 odst.1 ex. řádu. Jelikož pohledávka přiznaná exekučním titulem byla pohledávkou z titulu náhrady škody a povinnost k jejímu zaplacení byla stanovena ve smyslu § 228 odst.1 tr. řádu povinnému, pak stala-li se tato pohledávka předmětem projednání dědictví po zůstavitelce Lucii M., přešla na jejího syna, tj. pozůstalého Štěpána M. (oprávněného v tomto exekučním řízení). Dle okresního soudu tato skutečnost vyloučila, že v tomto vykonávacím řízení vymáhaná pohledávka je pohledávkou osobního charakteru, která nemohla přejít na oprávněného. Konečně okresní soud neshledal důvod pro úplné zastavení exekuce ani v tom, že povinný nebyl účastníkem dědického řízení po zůstavitelce Lucii M. a že mu nebylo doručováno usnesení o potvrzení nabytí dědictví oprávněným. Včasným odvoláním napadl toto rozhodnutí povinný, a to do části rozhodnutí, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, když ve zbytku vymáhané pohledávky, pro níž byla exekuce nařízena, povinný svůj dluh vůči oprávněnému uznal a své povinnosti uložené exekučním titulem si byl vědom. Povinný v odvolání setrval na právním názoru, že oprávněný nemá nárok na úhradu částky 240.000,- Kč uplatněné oprávněným z titulu zděděné pohledávky po zůstavitelce Lucii M., které byla pohledávka přiznána pravomocným a vykonatelným trestním rozhodnutím vůči povinnému z titulu práva poškozené Lucii M. na jednorázové odškodnění pozůstalé po poškozené Ludmile M., na jejíž osobě se povinný dopustil úmyslného trestného činu vraždy. S poukazem na právní literaturu a na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu v obdobných případech povinný dovozoval, že pohledávka oprávněné v exekučním titulu nepřešla na oprávněného v tomto exekučního řízení, neboť pohledávka představuje nárok ryze osobního charakteru, který je svou povahou úzce spjat s poškozeným (zde s Ludmilou M.). Poškozené fyzické osobě má přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu v její osobnostní sféře. Pokud je takováto náhrada z práva na jednorázové odškodnění pozůstalých přiznána za života poškozené, nemůže po její smrti již splnit svůj účel vůči osobě, které byla soudním rozhodnutím přiznána. Smrtí poškozené Lucie M. došlo k zániku jejího práva na jednorázové odškodnění a toto právo oprávněný nemohl v dědickém řízení po zůstavitelce Lucii M. nabýt. Odvolatel se tak domáhal změny usnesení okresního soudu v tom smyslu, aby exekuce nařízená na majetek povinného byla co do částky 240.000,- Kč zastavena zřejmě pro její nepřípustnost. Oprávněný se k odvolání povinného nevyjádřil. Krajský soud (aplikuje přitom občanský soudní řád a exekuční řád ve znění účinném do 31.12.2012 – srovnej článek II., bod 1, článek IV., bod 1, přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.) přezkoumal usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které mu předcházelo, to vše v mezích odvolání, tj. v části, v níž okresní soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, a dospěl k závěru, že odvolání povinného důvodné je. Návrhu povinného na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. 94EXE 13704/2011 – 64 lze vyhovět. Lze přisvědčit povinnému, že oprávněnému nesvědčí aktivní věcná legitimace z exekučních titulů, jehož výkonu se oprávněný na povinném domáhá. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 91/2011 – 30 totiž nezakládá právo oprávněného po povinném požadovat plnění z těchto exekučních titulů. Vyplynulo-li totiž z exekučního titulu (zejména) z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762, že poškozené Lucii M., nar. xxx, bylo přiznáno právo na náhradu škody coby příbuzné (matce) poškozené Ludmile M. (usmrcené v důsledku úmyslného trestného činu povinného, za kterou byl souzen a pravomocně odsouzen), a tak přiznáno právo na jednorázové finanční odškodnění ve výši 240.000,- Kč, pak aniž by z trestního rozsudku Krajského soudu v Ostravě jednoznačně vyplynula právní kvalifikace přiznaného nároku pozůstalé poškozené Lucii M., je ze samotné výše přiznané pohledávky evidentní, že soudem v trestním řízení bylo Lucii M. přiznáno jednorázové odškodnění za usmrcení Ludmily M. ve výši stanovené ust. § 444 odst.3 písm.c) občanského zákoníku. Právo na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného je přitom originálním právem pozůstalé, úzce spjaté s určitou osobou, spočívající ve finanční náhradě za nemajetkovou újmu vyjadřující přiměřené zadostiučinění osobě pozůstalé. Ve smyslu ust. § 579 odst.2 věta před středníkem o.s.ř. je obecně upraven zánik práva na plnění omezené jen na jeho osobu smrtí věřitele. Krajský soud tak ve shodě s povinným dovodil, že ve stejném režimu, jako právo na bolestné a právo na ztížení společenského uplatnění, zaniká smrtí oprávněného z exekučního titulu (v tomto konkrétním případě smrtí Lucie M.) též její právo coby pozůstalé na poskytnutí jednorázového odškodnění podle § 444 odst.3 občanského zákoníku, byť bylo osobě oprávněné již přiznáno pravomocným a vykonatelným exekučním titulem. Jde totiž – obdobně jako u náhrady za bolestné a za ztížení společenského uplatnění – o odškodnění nemajetkové újmu poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, které se váže k určité oprávněné osobě. Na podporu tohoto právního názoru krajský soud odkazuje na Velký komentář autorů Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., občanský zákoník II, § 579. Komentář 2. vydání, Praha: C.H.Beck 2009, 1691s. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že právo přiznané exekučním titulem, tj. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 Lucii M., nar. xxx, ke dni její úmrtí, tj. ke dni 8.1.2011 (viz usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 založené na č.l. 2 procesního spisu) zaniklo. V důsledku zániku práva na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného (srov. § 576 občanského zákoníku) nemohlo být toto právo předmětem dědictví a Štěpán M., tj. oprávněný v tomto exekučním řízení je nemohl ani zdědit, když toto právo ke dni smrti zůstavitelky Lucie M.  již neexistovalo. To, že pohledávka za povinným z titulu pravomocně přiznané náhrady škody dle § 228 odst.1 tr. řádu na podkladě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. 49T 7/2010 – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. 6To 51/2011 – 844 bylo v dědictví projednáno a bylo předmětem usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. 15D 99/2011 – 30 a potvrzeno s tím, že tuto pohledávku ze zákona nabyl Štěpán M., právo na plnění z rozebíraných exekučních titulů oprávněnému v tomto exekučním řízení nezaložilo, když dědické rozhodnutí samo o sobě exekučním titulem není a nestalo se jím a není ani podkladem pro závěr, že by právo přiznané oprávněné z exekučního titulu Lucii M. přešlo na oprávněného v tomto exekučním řízení (srov. ust.§ 36 odst.3, 4 ex. řádu). Veden těmito důvody krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním napadené části změnil ve smyslu ust. § 220 odst.1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení spojeného s částečným zastavením exekuce před soudem I. a II. stupně vychází z ust. § 142 odst.2, § 254 odst.1, § 224 odst.1 o.s.ř. a § 52 odst.1 ex. řádu, když u povinného před soudem I. stupně lze dovodit pouze částečný úspěch ve věci, který úspěch oprávněného nepřevážil a pokud se týká odvolacího řízení, pak povinný i přes svůj plný procesní úspěch neprokázal, že by mu v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady, když jejich existence nevyplynulo ani jinak (z obsahu spisu). Odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně v této fázi řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, který ve věci rozhodoval v I.stupni, a to pouze z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. § 237 o.s.ř. V Ostravě dne 15. listopadu 2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jan Horák, v.r. Lenka Gaždová předseda senátu