22 A 57/2012 - 41 ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobkyně J. F., v řízení zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem Bruntál, Žižkovo náměstí 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.12.2011 č.j. MSK 217008/2011, ve věci připojení pozemku k místní komunikaci,   t a k t o :    I. Žaloba se zamítá.  II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í :     Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo pro nepřípustnost zamítnuto žalobkynino odvolání proti rozhodnutí Obecního úřadu Horní Město ze dne 15.6.2011 č.j. Ma 0204/2011, jímž bylo žadateli odlišnému od žalobkyně povoleno připojení pozemku k místní komunikaci.   Namítá, že žalobkyně měla být účastnicí předmětného řízení, když podle jejího názoru ust. § 10 odst. 4 písm. b) zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „ZPK“), ve znění pozdějších předpisů, nestanoví okruh účastníků řízení, proto měl být tento okruh určen dle § 27 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „spr. ř.“). Zřízením předmětného komunikačního připojení bude žalobkyně dotčena na svých právech, když si to v těsné blízkosti nemovitostí žalobkyně vyžádá řadu dalších opatření – bezdůvodné kácení vzrostlé zeleně, přemísťování desítek kubíků zeminy, atd. Má za to, že žadatel o povolení požádal, jen aby žalobkyni mohl působit potíže (výfukovými plyny, prachem, hlukem, bahnem). Namítá dále existenci vodního díla na pozemku, kde má být připojení realizováno.   Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Zdůrazňuje podmínky povolení připojení dle § 10 odst. 4, 5 ZPK a vyhl. č. 104/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uzavírá, že v předmětném řízení posuzuje jen možný vliv na samotnou pozemní komunikaci a bezpečnost a plynulost provozu na ní. Zdůrazňuje, že se nejedná o vlastní povolení sjezdu či nájezdu – o tom rozhoduje obecný stavební úřad. V nyní posuzovaném řízení tak nemohou být práva vlastníků okolních nemovitostí nijak dotčena.   Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového  a  právního stavu,  který  tu  byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.   Z obsahu napadeného rozhodnutí soud zjistil, že jeho důvody jsou totožné s argumentací obsaženou ve vyjádření k žalobě.   K povaze řízení dle § 10 odst. 4 ZPK se soudy rozhodující ve správním soudnictví vyjadřují dlouhodobě, opakovaně a neměnně. Městský soud v Praze již v rozsudku ze dne 16.3.2006 č.j. 10 Ca 284/2005-56, Sb. NSS 920/2006, www.nssoud.cz, vyslovil, že vlastník pozemku pod pozemní komunikací, příp. vlastník pozemku, přes nějž má být vedeno připojení k sousední nemovitosti, nemá z tohoto titulu postavení účastníka řízení o povolení připojení sousední nemovitosti k pozemní komunikaci, neboť v tomto řízení nejsou jeho práva ani právem chráněné zájmy dotčeny. Svá práva mohou vlastníci dotčených pozemků plně uplatnit v následném územním a stavebním řízení, v němž mají postavení účastníka řízení podle stavebního zákona. Tento názor byl aprobován i Nejvyšším správním soudem, který např. v rozsudcích ze dne 27.7.2011 č.j. 1 As 78/2011-58, www.nssoud.cz, či ze dne 10.10.2013 č.j. 7 As 95/2013-77, www.nssoud.cz, zdůraznil, že příslušný silniční správní úřad v řízení podle § 10 odst. 4 ZPK posuzuje navrhované připojení po předchozím souhlasu vlastníka dotčené pozemní komunikace z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Z tohoto důvodu se k povolení připojení vyžaduje též souhlas dopravního inspektorátu Policie ČR. Bližší podmínky, za nichž může být takové povolení vydáno, jsou stanoveny v § 12 odst. 1 až 3 prováděcí vyhlášky, která určuje zejména technické parametry sjezdů a nájezdů na pozemní komunikace, neobsahuje však povinnost silničního správního úřadu posuzovat vliv povolení na vlastnická práva osob odlišných od žadatele a vlastníka dotčené pozemní komunikace. Rozhodnutí silničního správního úřadu o povolení připojení sousední nemovitosti k pozemní komunikaci je jedním z podkladů, jež žadateli otevírá cestu k dalším krokům, které mohou při naplnění všech zákonných požadavků vyústit v samotnou realizaci připojení; tyto další kroky žadatel činí v rámci jiných řízení - územního a stavebního. Vydáním povolení o připojení sousední nemovitosti k pozemní komunikaci silniční správní úřad neaprobuje samotnou realizaci připojení, ale pouze konstatuje jeho soulad s požadavky prováděcí vyhlášky. V této fázi ani nemusí být jasné, zda žadatel o vydání povolení následně vůbec přistoupí k vybudování připojení. Existence povolení o připojení sama o sobě proto nemůže zasáhnout do vlastnických práv osob odlišných od žadatele. Silniční správní úřad v řízení podle § 10 odst. 4 ZPK neřeší (a ani řešit nemůže, neboť to není v jeho pravomoci) otázky ochrany vlastnického práva k pozemkům dotčeným budoucí stavbou. To je úkolem stavebního úřadu. Domáhá-li se tedy žalobce ochrany svého vlastnického práva, mělo by se mu jí dostat v následném územním a stavebním řízení, v němž má postavení účastníka podle § 85 a § 109 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).    Krajský soud uvedenou prejudikaturu plně respektuje, ztotožňuje se s ní a ani v nyní posuzované věci neshledal důvody, aby se od ní odchýlil.   Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalobkyni z titulu vlastnictví k pozemku sousedícího se zamýšleným připojením k pozemní komunikaci nevzniklo oprávnění být účastníkem řízení před silničním správním úřadem o povolení tohoto připojení, neboť její vlastnická práva k pozemku nemohla být v tomto řízení dotčena. Z tohoto důvodu nemůže být její účastenství založeno ani na základě § 27 odst. 2 spr. ř. a žalovaný proto nepochybil, jestliže okruh účastníků posoudil pouze podle příslušných ustanovení ZPK.   Věcné námitky týkající se ohrožení či ovlivnění žalobkyniných práv nemohou být řešeny v řízení, které přezkoumávanému rozhodnutí předcházelo, a proto jsou irelevantní i pro rozhodnutí o nyní podané žalobě.   Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.   O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v tomto řízení žádné náklady přesahující jeho obvyklou úřední činnost.     P o u č e n í :  Proti tomuto rozsudku je   m o ž n o   podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.     V Ostravě dne 15. května 2014                                                                        Mgr. Jiří Gottwald                                                                    předseda senátu