43Ad 48/2012-78              ČESKÁ REPUBLIKA      ROZSUDEK                                       JMÉNEM   REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně  A. P.,  zastoupené JUDr. Vandou Bieleckou, advokátkou se sídlem Havířov-Město, Pavlovova 8, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16.8.2012, o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí žalované ze dne 16.4.2012, o invalidním důchodu,   t a k t o :         I.   Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení  s e  pro vady řízení  z r u š u j e   a  věc se jí vrací  k dalšímu řízení.   II.    Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.410,- Kč a to  do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.            III.    Odměna advokátky  JUDr. Vandy Bielecké   se určuje částkou 5.662,- Kč a  bude  vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.                  O d ů v o d n ě n í :               Rozhodnutím ze dne 16.8.2012 č.j.  X žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 16.4.2012,  kterým přiznala žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze dne 21.3.2012 je žalobkyně uznána od 14.3.2012 invalidní pro invaliditu prvního stupně podle ust. § 39 odst. 1 a ust. § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb.. Podle tohoto posudku poklesla pracovní schopnost žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35%.         Proti shora uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou žalobu, ve které uvedla, že kromě omezené hybnosti holenní kosti má omezenou hybnost a bolestivost kosti pažní.  Za situace, kdy jí omezuje jak horní, tak dolní polovina těla znemožňuje jí to jakýkoliv výkon činnosti. Žalobkyně je vyučena v oboru prodavačka spotřebního zboží a s ohledem na omezenou hybnost by mohla vykonávat pouze takovou činnost, která nevyžaduje žádný pohyb. Napadeným rozhodnutím nebylo přihlédnuto k tomu, že se jedná o funkční postižení zatěžující především klouby a dosavadní vývoj je nepříznivý, kdy lékaři odmítají jakýkoliv zásah do kovových tělísek, která má žalobkyně v důsledku zlomeniny v těle.         Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 16.8.2012 č.j.  X připojeným posudkovým spisem žalobkyně vedeným u OSSZ v Karviné, posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pracoviště Ostrava (dále jen „PK MPSV ČR“) ze dne 9.1.2013, posudkem PK MPSV ČR, pracoviště České Budějovice ze dne 10.6.2013, doplňujícím posudkem téže posudkové komise ze dne 10.3.2014 a poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně vycházel krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí.        Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného posudkového spisu žalobce vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že  žalobkyně požádala o přiznání invalidního důchodu dne 27.2.2012. Dne 21.3.2012 provedl lékař pověřený vypracováním posudku pro OSSZ v Karviné zjišťovací lékařskou prohlídku se závěrem, že žalobkyně je  invalidní, a že se přitom jedná o invaliditu prvního stupně podle ust. § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 13, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., podle které byl stanoven pokles pracovní schopnosti 35%. Rozhodnutím ze dne 16.4.2012 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně od 15.3.2012. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně     námitky, o kterých rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím, a to na základě posudku o invaliditě žalobkyně ze dne 27.6.2012.       Jelikož rozhodnutí soudu v daném případě, kdy se jedná o dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem občana a jeho dochovanou pracovní  schopností je   závislé  především na odborném   lékařském posouzení, vyžádal krajský soud odborný lékařský posudek nejdříve od  PK MPSV ČR, pracoviště Ostrava, která je k podání tohoto posudku povolána přímo ze zákona podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění. Z posudku této komise ze dne 14.12.2011  krajský soud zjistil, že vycházela při jeho vypracování ze zdravotní dokumentace praktického  lékaře MUDr. M. a jeho nálezu ze dne 27.2.2012, z propouštěcí zprávy z chirurgického oddělení Nemocnice Nový Jičín ze dne 10.5.2011, z nálezů chirurgické ambulance MUDr. K. ze dne 17.2.2012, 23.12.2011, 23.3.2012, 29.5.2012 a 21.9.2012, z nálezu ortopedické ambulance MUDr. G. ze dne 5.6.2012, jakož i ze zdravotní dokumentace doložené v posudkovém spise žalobkyně vedené u OSSZ v Karviné. Jako rozhodující zdravotní postižení žalobkyně uvedla posudková komise stav po zlomenině levé kosti holenní s následně provedenou osteosyntézou. Tento stav hodnotila podle kapitoly XV, oddíl B, položky 13, písm. b)  přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v platném znění, podle které stanovila pokles pracovní schopnosti  horní hranicí 35%. Vzhledem ke schopnosti pokračovat v předchozí výdělečné činnosti žalobkyně zvýšila toto hodnocení podle ust. § 3 odst. 2 citované vyhlášky o dalších 10% na celkových 45%.  K tomuto hodnocení posudková komise dodala, že se nejedná               o stav po zlomenině dolní končetiny, který by odpovídal těžkému postižení – nejsou zde těžké zlomeniny, není podstatné omezení funkce končetiny a celkové pohyblivosti. U žalobkyně je stav po zlomenině levé dolní končetiny po funkční stránce jednoznačně závažnější než stav po zlomenině kosti horní končetiny.      K námitkám žalobkyně vyžádal krajský soud pro srovnání další odborný lékařský posudek od posudkové komise MPSV ČR, pracoviště České Budějovice. Tento posudek byl vypracován dne 10.6.2013 a z jeho obsahu krajský soud zjistil, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně byl hodnocen rovněž kapitolou XV, oddílem B, položkou 13, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/1999 Sb., podle které hodnotila posudková komise pokles pracovní schopnosti horní hranicí 35% a za použití ust. § 3 téže vyhlášky zvýšila uvedené hodnocení pro další postižení žalobkyně o 10%, tj. na celkových 45%. I podle tohoto posudku je tedy žalobkyně invalidní v prvním stupni.  Na žádost krajského soudu byla tatáž posudková komise požádána o podání doplňujícího posudku s tím, že pokud se v případě žalobkyně objevila nutnost dalšího odborného vyšetření k posouzení její invalidity, nechť je toto posouzení vyžádáno a nechť je také posouzena stabilizace zdravotního stavu žalobkyně se zřetelem k ust. § 39 odst. 6 zákona č. 155/1995 Sb. V doplňujícím posudku ze dne 10.3.2014 pak tatáž posudková komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je u žalobkyně postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položce 6, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., podle které stanovila pokles pracovní schopnosti horní hranicí 40% a toto   hodnocení zvýšila o dalších 10%, tedy na celkových 50%. Uvedený závěr zdůvodnila novým vyšetřením, jímž bylo objektivizováno oslabení svalového aparátu po traumatu dlouhých kostí levostranných končetin. Posudková komise MPSV ČR v Českých Budějovicích uzavřela, že žalobkyně byla invalidní od 14.3.2012 (a tedy i k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované 16.8.2012), přičemž se jednalo o invaliditu druhého stupně.       Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu. Přitom dospěl k závěru, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní, přičemž šlo                     o invaliditu druhého stupně. Podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů je totiž pojištěnec  invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o  35%. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35%,  avšak nejvíce o 49%,  jedná se o invaliditu I. stupně, jestliže poklesla nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu II. stupně a jestliže poklesla nejméně o 70%, jedná se o invaliditu III. stupně. Pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činil  50% a tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného doplňujícího posudku PK MPSV ČR, pracoviště České Budějovice, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise posuzovala zdravotní stav žalobkyně ve složení z posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře – chirurga. Posudková komise také zdůvodnila své odlišné hodnotící stanovisko od předchozích posudků podaných lékařem ČSSZ i PK MPSV ČR, pracoviště Ostrava, zejména výsledky nového vyšetření, které objektivizovalo oslabení svalového aparátu žalobkyně po traumatu dlouhých kostí levostranných končetin.        Jelikož  u žalobkyně k datu 16.8.2012  šlo u žalobkyně o druhý stupeň invalidity, krajský soud v souladu s ust. 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí žalované pro vady řízení zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná v průběhu dalšího řízení je vázána závazným názorem krajského soudu, a to že žalobkyně je invalidní ve druhém stupni od  14.3.2012.        Protože měla žalobkyně v této věci úspěch, byla žalovaná zavázána  v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. zaplatit jí náklady řízení ve výši 2.410,- Kč představující cestovné osobním automobilem k jednání PK MPSV ČR České Budějovice z Havířova do Českých Budějovic a zpět, z toho 2.100,- Kč činila spotřeba pohonných hmot a 310,- Kč dálniční známka.        Odměna ustanovené advokátky JUDr. Vandy Bielecké byla přiznána v celkové výši 5.662,- Kč, z čehož náklady právního zastoupení činily za tři úkonů právní pomoci po 1.000,-  Kč, tj. 3.000,- Kč a  tři režijní paušály po 300,- Kč, tj. 900,- Kč, dále 400,- Kč náhrada za ztrátu času podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Dalšími náklady         právní zástupkyně žalobkyně bylo cestovné k jednání krajského soudu z Havířova do Ostravy a zpět dne 18.4.2013 a 17.4.2014 celkem ve výši 379,- Kč podle vyhlášky č. 472/2012 Sb. a vyhlášky č. 435/2013 Sb. Celkem náklady právní zástupkyně žalobkyně činily tak 4.679,- Kč a s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 983,- Kč činily 5.662,- Kč.     P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu  správnímu   soudu   v  Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení                    jeho písemného vyhotovení, a to písemně,  ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.         V Ostravě  dne  17. dubna 2014                                                           JUDr. Petr Indráček                                                             samosoudce