Podává-li žalobce typově se opakující žaloby lišící se pouze výši dluhu, označením dlužného období a označením s tím souvisících skutečností, mají tyto žaloby povahu návrhu ve smyslu 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

57Co 630/2014 - 16 U S N E S E N Í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň JUDr. Ilony Lövyové a Mgr. Daniely Teterové v právní věci žalobce EOS Investment Česká republika, s.r.o., se sídlem Praha 4, Novodvorská 994, IČ 01411641, zastoupeného Mgr. Zuzanou Kyovskou, advokátkou se sídlem v Praze, Novodvorská 994/138, proti žalovanému Jánu M., nar. xxx, bytem xxx, o zaplacení částky 1.873,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 3.9.2014, č.j. EPR 208869/2014-10, t a k t o : I. Elektronický platební rozkaz okresního soudu se ve výroku III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným elektronickým platebním rozkazem uložil žalovanému, aby do patnácti dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu zaplatil žalobci částku ve výši 1.873,- Kč s 7,75% úrokem z prodlení od 28.12.2011 do zaplacení (I.) a na náhradě nákladů řízení částku 1.489,- Kč zástupci žalobce (III.). Proti výroku III. elektronického platebního rozkazu podal žalobce včasné odvolání, kterým se domáhal změny napadaného výroku tak, že žalovaný bude zavázán zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5.119,- Kč. Namítal, že okresní soud postupoval nesprávně, jestliže na daný případ aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., který neměl být soudem aplikován pro jednoznačný rozpor s § 142 o.s.ř. S odkazem na čl. 95 odstavec 1 Ústavy České republiky měl okresní soud posoudit nesoulad § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. s úpravou v občanském soudním řádu. Pokud žalobce využil svého ústavně zaručeného práva být v řízení před soudem od počátku řádně právně zastoupen dle § 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jsou náklady na takové právní zastoupení potřebnými k účelnému uplatnění práva. Znění § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů popírá, neboť stanovená výše je v poměru k reálně vynaloženým nákladům na právní zastoupení a hotovým výdajům neúměrně nízká. Novelizací vyhlášky zavádějící ustanovení § 14b byly překročeny meze zákonného zmocnění obsažené v § 22 odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Citované ustanovení je rovněž v rozporu s ústavním pořádkem, ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) zakládá nerovnost mezi žalobcem a žalovaným, neboť náhrada nákladů řízení v neúměrně nízké výši má být přiznána pouze v řízení úspěšnému žalobci. Tato konstrukce je zjevně v rozporu s ustanovením článku 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle kterého jsou si všichni účastníci řízení rovni. Rovněž ve stanovení hranice 50.000,- Kč je rozpor se závěry Ústavního soudu i se zákonem, neboť o.s.ř. stanoví jako limit pro bagatelní spory částku 10.000,- Kč. Tento limit respektoval i Ústavní soud a přitom bagatelnost sporu označuje Ústavní soud za jednu z podmínek, za nichž je přípustné snížení odměny advokáta u tzv. formulářových žalob. Hranice 50.000,- Kč, která pětinásobně převyšuje limit pro bagatelní spory, byla stanovena zcela bez hlubšího významu a nemá oporu ani v rozhodování Ústavního soudu. Dále má žalobce za to, že § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. nebylo možné v projednávané věci vůbec aplikovat. V daném případě nelze žalobu označit za návrh podaný na ustáleném vzoru, nejedná se o žalobu, ve které by se pouze měnila identifikace žalovaného a žalovaná částka. Žalobce v předmětném návrhu uvedl zcela konkrétní a určitá tvrzení, která jsou úplná, a současně splnil svoji zákonnou povinnost zasláním předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o.s.ř. I když žalobce připouští, že jeho nárok co do právních východisek je typově shodný s řadou obdobných nároků, tato okolnost je determinována typem smluvního vztahu, na základě kterého žalobce pohledávku uplatňuje. Z logiky věci nemůže jít k tíži žalobce skutečnost, že počet subjektů neplnících své závazky plynoucí z dodávky elektřiny či plynu je vysoký. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 23.8.2012 sp. zn. III. ÚS 2772/12 nelze zaměňovat pojmy „formulářová smlouva“ a „formulářová žaloba“, když z existence prvého nelze automaticky dovozovat existenci druhého, respektive pokud je smlouva uzavřena adhezním způsobem, neznamená to, že na jejím základě podávaná žaloba je tzv. formulářovou žalobou. Dále žalobce uvedl, že při přípravě žaloby je třeba zkoumat celou řadu okolností a nelze přičítat k tíži žalobce, že žalobu podal na předepsaném formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Odvolací soud přezkoumal elektronický platební rozkaz v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení (§ 174 odst. 2 věta druhá a § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.) dle § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud nesdílí názor žalobce o nesprávné aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vyhláška č. 120/2014 Sb. novelizovala vyhlášku č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Tato vyhláška, jež nabyla účinnosti 1.7.2014, obsahuje ustanovení § 14b, které v odst. 1 stanoví, že v občanském soudním řízení a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000,- Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10.000,- Kč .............................................. 200,- Kč, 2. přes 10.000,- Kč do 30.000,- Kč .................. 300,- Kč, 3. přes 30.000,- Kč do 50.000,- Kč .................. 500,- Kč. Namítá-li žalobce, že toto ustanovení nemohlo být použito, neboť je v rozporu s ustanovením § 142 o.s.ř., nelze s jeho názorem souhlasit. Toto ustanovení zaručuje úspěšnému účastníku právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Výše těchto nákladů je vždy stanovena právním předpisem, který má formu vyhlášky, a to vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž tato byla s účinností od 1.7.2014 novelizována vyhláškou č. 120/2014 Sb. Existence této vyhlášky ničeho nemění na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ničeho nemění na tom, že procesně úspěšnému žalobci je náhrada účelně vynaložených nákladů přiznána. Výše odměny za právní zastoupení je stanovena vyhláškou, tj. podzákonnou normou, a to jak v případě vyhlášky č. 177/1996 Sb., tak v případě vyhlášky č. 120/2014 Sb., která vyhlášku č. 177/1996 Sb. novelizovala. Dle důvodové zprávy je cílem této novely snaha o snížení částky, kterou je povinna nahradit úspěšné straně neúspěšná strana občanského soudního řízení ve věcech, kde jde o nižší hodnoty peněžitého plnění. Jde o reakci na aktuální situaci, kdy zejména v případě bagatelních pohledávek docházelo k jevům, které byly podrobně rozepsány v ústavním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/12, který k 7.5.2013 zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. Nejčastěji se jednalo o vymáhání pohledávek nikoli pro pohledávku samotnou, ale pro částku přiznávanou jako náhradu nákladů řízení, což bylo považováno za jev vedoucí k dalšímu zadlužování, zejména sociálně slabých osob. Neobstojí ani námitka žalobce o tom, že náhrada nákladů řízení v neúměrně nízké výši má být přiznána pouze v řízení úspěšnému žalobci, kdežto straně žalované by náležela náhrada nákladů řízení v plné výši (ustanovení § 14b odst. 1 písm. c/ vyhlášky). Z textu tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že se vztahuje toliko na úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně, z čehož vyplývá, že se vždy jedná o úkony právního zástupce žalobce, neboť za období předcházející podání žaloby nelze očekávat vznik nákladů řízení na straně žalované. Odvolací soud nesdílí ani pochybnosti žalobce o výši částky 50.000,- Kč jakožto tarifní hodnoty, neboť dle jeho názoru není nutné odvíjet tarifní hodnotu, na kterou lze ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. aplikovat od částky 10.000,- Kč jako částky označující bagatelní spory. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. není v rozporu se zákonem ani ústavní úpravou, zabýval se námitkou žalobce o neaplikovatelnosti tohoto ustanovení v předmětném řízení. Dospěl přitom k závěru, že aplikaci tohoto ustanovení ničeho nebránilo, neboť žalobcem vytýkané podmínky upravené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny. Je logické, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu musí být zcela konkrétní, neboť jinak by takový návrh nemohl ani vést k vydání elektronického platebního rozkazu, takže v něm musí být mimo jiné uvedeny také skutečnosti svědčící o aktivní legitimaci žalobce. Rovněž ostatní náležitosti zmiňované žalobcem v podaném odvolání jsou typově se opakující. Liší se jen výše dluhu, označení dlužného období, příp. označení s tím souvisejících skutečností. Nelze proto dospět k jinému závěru než k tomu, že se v daném případě jedná o žalobu na ustáleném vzoru, který činí opakovaně týž žalobce a věci jsou skutkově i právně obdobné. Okresní soud správně vyčíslil náhradu nákladů řízení ve výši 1.489,- Kč v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z elektronického spisu plyne, že žalobce učinil ve věci 3 úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu. Podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí odměna 200,- Kč za 1 úkon právní služby, odměna advokáta tak činí 600,- Kč. Advokátu žalobce dále náleží 3x paušální náhrada po 100,- Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% DPH ve výši 189,- Kč a 400,- Kč za zaplacený soudní poplatek. Tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit advokátu žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě patnácti dnů ode dne jeho doručení (§ 172 odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení správně, byl elektronický platební rozkaz v napadené části potvrzen podle § 219 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn tím, že procesně neúspěšný žalobce na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo a procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Ostravě dne 5. prosince 2014Za správnost vyhotovení: JUDr. Lenka Severová, v. r. Anna Krupanská předsedkyně senátu 57Co 630/2014 - 16 U S N E S E N Í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň JUDr. Ilony Lövyové a Mgr. Daniely Teterové v právní věci žalobce EOS Investment Česká republika, s.r.o., se sídlem Praha 4, Novodvorská 994, IČ 01411641, zastoupeného Mgr. Zuzanou Kyovskou, advokátkou se sídlem v Praze, Novodvorská 994/138, proti žalovanému Jánu M., nar. xxx, bytem xxx, o zaplacení částky 1.873,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Karviné  ze dne 3.9.2014, č.j. EPR 208869/2014-10, t a k t o : I. Elektronický platební rozkaz okresního soudu se ve výroku III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným elektronickým platebním rozkazem uložil žalovanému, aby do patnácti dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu zaplatil žalobci částku ve výši 1.873,- Kč s 7,75% úrokem z prodlení od 28.12.2011 do zaplacení (I.) a na náhradě nákladů řízení částku 1.489,- Kč zástupci žalobce (III.). Proti výroku III. elektronického platebního rozkazu podal žalobce včasné odvolání, kterým se domáhal změny napadaného výroku tak, že žalovaný bude zavázán zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5.119,- Kč. Namítal, že okresní soud postupoval nesprávně, jestliže na daný případ aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., který neměl být soudem aplikován pro jednoznačný rozpor s § 142 o.s.ř. S odkazem na čl. 95 odstavec 1 Ústavy České republiky měl okresní soud posoudit nesoulad § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. s úpravou v občanském soudním řádu. Pokud žalobce využil svého ústavně zaručeného práva být v řízení před soudem od počátku řádně právně zastoupen dle § 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jsou náklady na takové právní zastoupení potřebnými k účelnému uplatnění práva. Znění § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů popírá, neboť stanovená výše je v poměru k reálně vynaloženým nákladům na právní zastoupení a hotovým výdajům neúměrně nízká. Novelizací vyhlášky zavádějící ustanovení § 14b byly překročeny meze zákonného zmocnění obsažené v § 22 odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Citované ustanovení je rovněž v rozporu s ústavním pořádkem, ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) zakládá nerovnost mezi žalobcem a žalovaným, neboť náhrada nákladů řízení v neúměrně nízké výši má být přiznána pouze v řízení úspěšnému žalobci. Tato konstrukce je zjevně v rozporu s ustanovením článku 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle kterého jsou si všichni účastníci řízení rovni. Rovněž ve stanovení hranice 50.000,- Kč je rozpor se závěry Ústavního soudu i se zákonem, neboť o.s.ř. stanoví jako limit pro bagatelní spory částku 10.000,- Kč. Tento limit respektoval i Ústavní soud a přitom bagatelnost sporu označuje Ústavní soud za jednu z podmínek, za nichž je přípustné snížení odměny advokáta u tzv. formulářových žalob. Hranice 50.000,- Kč, která pětinásobně převyšuje limit pro bagatelní spory, byla stanovena zcela bez hlubšího významu a nemá oporu ani v rozhodování Ústavního soudu. Dále má žalobce za to, že § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. nebylo možné v projednávané věci vůbec aplikovat. V daném případě nelze žalobu označit za návrh podaný na ustáleném vzoru, nejedná se o žalobu, ve které by se pouze měnila identifikace žalovaného a žalovaná částka.  Žalobce v předmětném návrhu uvedl zcela konkrétní a určitá tvrzení, která jsou úplná, a současně splnil svoji zákonnou povinnost zasláním předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o.s.ř. I když žalobce připouští, že jeho nárok co do právních východisek je typově shodný s řadou obdobných nároků, tato okolnost je determinována typem smluvního vztahu, na základě kterého žalobce pohledávku uplatňuje. Z logiky věci nemůže jít k tíži žalobce skutečnost, že počet subjektů neplnících své závazky plynoucí z dodávky elektřiny či plynu je vysoký. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 23.8.2012 sp. zn. III. ÚS 2772/12 nelze zaměňovat pojmy „formulářová smlouva“ a „formulářová žaloba“, když z existence prvého nelze automaticky dovozovat existenci druhého, respektive pokud je smlouva uzavřena adhezním způsobem, neznamená to, že na jejím základě podávaná žaloba je tzv. formulářovou žalobou. Dále žalobce uvedl, že při přípravě žaloby je třeba zkoumat celou řadu okolností a nelze přičítat k tíži žalobce, že žalobu podal na předepsaném formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Odvolací soud přezkoumal elektronický platební rozkaz v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení (§ 174 odst. 2 věta druhá a § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.) dle § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud nesdílí názor žalobce o nesprávné aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vyhláška č. 120/2014 Sb. novelizovala vyhlášku č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Tato vyhláška, jež nabyla účinnosti 1.7.2014, obsahuje  ustanovení § 14b, které v odst. 1 stanoví, že v občanském soudním řízení a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000,-  Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1.   do      10.000,- Kč   ..............................................   200,- Kč, 2.   přes   10.000,- Kč   do   30.000,- Kč   ..................   300,- Kč, 3.   přes   30.000,- Kč   do   50.000,- Kč   ..................   500,- Kč. Namítá-li žalobce, že toto ustanovení nemohlo být použito, neboť je v rozporu s ustanovením § 142 o.s.ř., nelze s jeho názorem souhlasit. Toto ustanovení zaručuje úspěšnému účastníku právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Výše těchto nákladů je vždy stanovena právním předpisem, který má formu vyhlášky, a to vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž tato byla s účinností od 1.7.2014 novelizována vyhláškou č. 120/2014 Sb. Existence této vyhlášky ničeho nemění na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ničeho nemění na tom, že procesně úspěšnému žalobci je náhrada účelně vynaložených nákladů přiznána. Výše odměny za právní zastoupení je stanovena vyhláškou, tj. podzákonnou normou, a to jak v případě vyhlášky č. 177/1996 Sb., tak v případě vyhlášky č. 120/2014 Sb., která vyhlášku č. 177/1996 Sb. novelizovala. Dle důvodové zprávy je cílem této novely snaha o snížení částky, kterou je povinna nahradit úspěšné straně neúspěšná strana občanského soudního řízení ve věcech, kde jde o nižší hodnoty peněžitého plnění. Jde o reakci na aktuální situaci, kdy zejména v případě bagatelních pohledávek docházelo k jevům, které byly podrobně rozepsány v ústavním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/12, který k 7.5.2013 zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. Nejčastěji se jednalo o vymáhání pohledávek nikoli pro pohledávku samotnou, ale pro částku přiznávanou jako náhradu nákladů řízení, což bylo považováno za jev vedoucí k dalšímu zadlužování, zejména sociálně slabých osob. Neobstojí ani námitka žalobce o tom, že náhrada nákladů řízení v neúměrně nízké výši má být přiznána pouze v řízení úspěšnému žalobci, kdežto straně  žalované by náležela náhrada nákladů řízení v plné výši (ustanovení § 14b odst. 1 písm. c/ vyhlášky). Z textu tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že se vztahuje toliko na úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně, z čehož vyplývá, že se vždy jedná o úkony právního zástupce žalobce, neboť za období předcházející podání žaloby nelze očekávat vznik nákladů řízení na straně žalované. Odvolací soud nesdílí ani pochybnosti žalobce o výši částky 50.000,- Kč jakožto tarifní hodnoty, neboť dle jeho názoru není nutné odvíjet tarifní hodnotu, na kterou lze ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. aplikovat od částky 10.000,- Kč jako částky označující bagatelní spory. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. není v rozporu se zákonem ani ústavní úpravou, zabýval se námitkou žalobce o neaplikovatelnosti tohoto ustanovení v předmětném řízení. Dospěl přitom k závěru, že aplikaci tohoto ustanovení ničeho nebránilo, neboť žalobcem vytýkané podmínky upravené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny. Je logické, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu musí být zcela konkrétní, neboť jinak by takový návrh nemohl ani vést k vydání elektronického platebního rozkazu, takže v něm musí být mimo jiné uvedeny také skutečnosti svědčící o aktivní legitimaci žalobce. Rovněž ostatní náležitosti zmiňované žalobcem v podaném odvolání jsou typově se opakující. Liší se jen výše dluhu, označení dlužného období, příp. označení s tím souvisejících skutečností. Nelze proto dospět k jinému závěru než k tomu, že se v daném případě jedná o žalobu na ustáleném vzoru, který činí opakovaně týž žalobce a věci jsou skutkově i právně obdobné. Okresní soud správně vyčíslil náhradu nákladů řízení ve výši 1.489,- Kč  v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z elektronického spisu plyne, že žalobce učinil ve věci 3 úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu.  Podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí odměna 200,- Kč za 1 úkon právní služby, odměna advokáta tak činí 600,- Kč. Advokátu žalobce dále náleží 3x paušální náhrada po 100,- Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% DPH ve výši 189,- Kč a 400,- Kč za zaplacený soudní poplatek. Tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit advokátu žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě patnácti dnů ode dne jeho doručení (§ 172 odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení správně, byl elektronický platební rozkaz v napadené části potvrzen podle § 219 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn tím, že procesně neúspěšný žalobce na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo a procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.   V Ostravě dne 5. prosince 2014Za správnost vyhotovení:            JUDr. Lenka Severová, v. r. Anna Krupanská           předsedkyně senátu