Lhůta k podání žaloby ve smyslu ustanovení § 15 zákona č. 83/1990 Sb. je lhůtu hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu došla.

ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, jako soud odvolací, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Musilové a soudců Mgr. Jany Tillové a Mgr. Jaromíra Synka v právní věci žalobce Karla H., nar. xxx, bytem xxx, adresa pro doručování xxx, zastoupeného Ing. Alešem M., obecným zmocněncem, bytem xxx, proti žalovanému Unie Otců – České republiky, se sídlem Lutín-Třebčín 62, o určení, že sjezd žalovaného byl svolán v rozporu se stanovami a rozhodnutí a usnesení o změně vedení je v rozporu se stanovami, k odvolání žalobce, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 3. 2014, č. j. 26C 306/2012-237, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu na určení, že sjezd Unie otců – otcové za práva dětí – fathers for the rights, svolaný na den 24. 3. 2012 byl svolán v rozporu se stanovami občanského sdružení a na určení, že rozhodnutí a usnesení o změně stanov a o změně vedení občanského sdružení přijatá na sjezdu Unie otců – otcové za práva dětí – fathers for the rights dne 24. 3. 2012 jsou v rozporu se stanovami, zamítl (výrok I., II.) a rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Okresní soud na základě zjištění, že žaloba byla podána u Okresního soudu v Olomouci dne 25. 9. 2012, že zápis ustavujícího sjezdu Unie otců České republiky se konal dne 24. 3. 2012, žalobu s poukazem na ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., § 15 odst. 1, 2 zákona č. 83/1990 Sb. sdružování občanů zamítl s odůvodněním, že na žalobě v části, v níž se žalobce domáhal určení, že „sjezd Unie otců ….. byl svolán v rozporu se stanovami občanského sdružení“, není naléhavý právní zájem a v části, v níž se žalobce domáhal určení, že rozhodnutí a usnesení o změně stanov a o změně vedení občanského sdružení přijatá na sjezdu Unie otců jsou v rozporu se stanovami“ byla podána opožděně po uplynutí objektivní šestiměsíční prekluzivní lhůty (§ 15 zákona č. 83/1990 Sb.). Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Okresnímu soudu vytýkal, že provedl neúplné dokazování, učinil nesprávná skutková zjištění, která po právní stránce vadně posoudil. Žalobce namítá, že údajný sjezd Unie otců – otcové za práva dětí svolaný na den 24. 3. 2012 se fakticky nekonal, to vyplývá z prohlášení svědků, které žalobce k podpoře svých tvrzení navrhl a které okresní soud ani nepředvolal a nevyslechnul. Zdůrazňuje, že žaloba byla podána včas v šestiměsíční lhůtě i od termínu neskutečného sjezdu, když v této lhůtě byla žaloba podána poštovnímu přepravci. Dle obsahu podaného odvolání se domáhá, aby krajský soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhl, aby krajský soud věcně správný rozsudek potvrdil. Žalobce nikdy nebyl členem žalovaného, žaloba žalobce tedy není žalobou ve smyslu ustanovení § 15 zákona o sdružování občanů, ale žalobou čistě osobní bez právního podkladu, kdy osoba nečlen se nemůže dožadovat toho, čeho se žalobce v žalobě domáhá, a je povinen doložit, kdo a jakým způsobem byl a čím byl poškozen. Po zjištění, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvého stupně, jež z možnosti řádného opravného prostředku není vyloučeno, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas a obsahuje všechny předepsané náležitosti včetně uvedení způsobilého odvolacího důvodu (ustanovení § 205 odst. 2 písm. d/, e/, g/ o. s. ř.), krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející (ustanovení § 206, § 212 odst. 1, 2, 5 o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není. V posuzované věci lze konstatovat, že okresní soud si pro účely svého rozhodnutí obstaral základní a potřebná skutková zjištění, správně přihlédl ke všemu, co v řízení vyplynulo a při vytváření skutkového základu sporu postupoval v souladu se zásadami uvedenými v ustanovení § 120 o. s. ř. a odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), e) o. s. ř. důvodný není. Okresní soud na správně zjištěný skutkový stav aplikoval příslušná zákonná ustanovení, a to ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., § 15 zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů, kteréžto ustanovení i přiléhavým způsobem vyložil. Podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. návrhem na zahájení řízení lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalobce, pokud se domáhal v žalobě určení, že sjezd Unie otců….. svolaný na 24. 3. 2012 byl svolán v rozporu se stanovami občanského sdružení, uplatňuje žalobou nikoliv určení existence či neexistence právního vztahu nebo práva, nýbrž určení neexistence právní skutečnosti, že určitá právní skutečnost není dána (že sjezd byl svolán v rozporu se stanovami). Výrok soudu, jímž by bylo určeno, že „sjezd“ byl svolán v rozporu se stanovami by pouze určil, že určitá skutečnost byla v rozporu se zákonem, avšak toto určení by samo o sobě nedeklarovalo žádný právní vztah či právo. Okresní soud správně dovodil, že na požadovaném určení žalobce naléhavý právní zájem nemá a v podrobnostech krajský soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně. Okresní soud správně dovodil, že pokud se žalobce domáhal určení, že „rozhodnutí a usnesení o změně stanov a změně vedení občanského sdružení přijatá na sjezdu Unie otců….. dne 24. 3. 2012 jsou v rozporu se stanovami“, tak takováto žaloba má oporu v ustanovení § 15 zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů, kteréžto ustanovení výslovně zmocňuje člena sdružení žalobu podat. Dle citovaného ustanovení, považuje-li člen sdružení rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, může do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami. Okresní soud správně konstatoval, že lhůta 6 měsíců je tzv. objektivní prekluzivní lhůtou, po jejímž marném uplynutí uplatněný nárok bez dalšího zaniká. Pokud tedy dle tvrzení žalobce se předmětný sjezd konal a rozhodnutí na něm byla přijata dne 24. 3. 2012 (pondělí) a žaloba u soudu byla podána dne 25. 9. 2012 (úterý), byla podána opožděně. Jedná se o lhůtu určenou podle měsíců, která končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta k podání žaloby ve smyslu ustanovení § 15 zákona č. 83/1990 Sb. není lhůtou procesní, pro jejíž zachování by postačoval postup dle § 57 odst. 3 o. s. ř., tedy, že by postačovalo, pokud posledního dne lhůty bylo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (jak tvrdí odvolatel), nýbrž se jedná o lhůtu hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu došla. Vzhledem k tomu, že posledním dnem lhůty k podání uvedené žaloby byl den 24. 9. 2012 (pondělí) a žaloba byla soudu doručena následujícího dne, tj. dne 25. 9. 2012, byla podána opožděně a nárok žalobce domáhat se určení dle ustanovení § 15 zákona č. 83/1990 Sb. zanikl prekluzí. Veden těmito důvody krajský soud rozsudek okresního soudu včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Ve fázi odvolacího řízení žalobce se svým odvoláním úspěšný nebyl a je tedy povinen zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady odvolacího řízení (ustanovení § 142 odst. 1 vzhledem k ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.). Dle obsahu spisu však žalovanému ve fázi odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Olomouc 9. října 2014 Mgr. Jana Tillová pověřený člen senátu Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Musilová v. r. Marie Libičová předsedkyně senátu ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, jako soud odvolací, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Musilové a soudců Mgr. Jany Tillové a Mgr. Jaromíra Synka v právní věci žalobce Karla H., nar. xxx, bytem xxx, adresa pro doručování xxx, zastoupeného Ing. Alešem M., obecným zmocněncem, bytem xxx, proti žalovanému Unie Otců – České republiky, se sídlem Lutín-Třebčín 62, o určení, že sjezd žalovaného byl svolán v rozporu se stanovami a rozhodnutí a usnesení o změně vedení je v rozporu se stanovami, k odvolání žalobce, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 3. 2014, č. j. 26C 306/2012-237, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu na určení, že sjezd Unie otců – otcové za práva dětí – fathers for the rights, svolaný na den 24. 3. 2012 byl svolán v rozporu se stanovami  občanského sdružení a na určení, že rozhodnutí a usnesení o změně stanov a o změně vedení občanského sdružení přijatá na sjezdu Unie otců – otcové za práva dětí – fathers for the rights dne 24. 3. 2012 jsou v rozporu se stanovami, zamítl (výrok I., II.) a rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Okresní soud na základě zjištění, že žaloba byla podána u Okresního soudu v Olomouci dne 25. 9. 2012, že zápis ustavujícího sjezdu Unie otců České republiky se konal dne 24. 3. 2012, žalobu s poukazem na ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., § 15 odst. 1, 2 zákona č. 83/1990 Sb. sdružování občanů zamítl s odůvodněním, že na žalobě v části, v níž se žalobce domáhal určení, že „sjezd Unie otců ….. byl svolán v rozporu se stanovami občanského sdružení“, není naléhavý právní zájem a v části, v níž se žalobce domáhal určení, že rozhodnutí a usnesení o změně stanov a o změně vedení občanského sdružení přijatá na sjezdu Unie otců jsou v rozporu se stanovami“ byla podána opožděně po uplynutí objektivní šestiměsíční prekluzivní lhůty (§ 15 zákona č. 83/1990 Sb.). Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Okresnímu soudu vytýkal, že provedl neúplné dokazování, učinil nesprávná skutková zjištění, která po právní stránce vadně posoudil. Žalobce namítá, že údajný sjezd Unie otců – otcové za práva dětí  svolaný na den 24. 3. 2012 se fakticky nekonal, to vyplývá z prohlášení svědků, které žalobce k podpoře svých tvrzení navrhl a které okresní soud  ani nepředvolal a nevyslechnul. Zdůrazňuje, že žaloba byla podána včas v šestiměsíční lhůtě i od termínu neskutečného sjezdu, když v této lhůtě byla žaloba podána poštovnímu přepravci. Dle obsahu podaného odvolání se domáhá, aby krajský soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhl, aby krajský soud věcně správný rozsudek potvrdil. Žalobce nikdy nebyl členem žalovaného, žaloba žalobce tedy není žalobou ve smyslu ustanovení § 15 zákona o sdružování občanů, ale žalobou čistě osobní bez právního podkladu, kdy osoba nečlen se nemůže dožadovat toho, čeho se žalobce v žalobě domáhá, a je povinen doložit, kdo a jakým způsobem byl a čím byl poškozen. Po zjištění, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvého stupně, jež z možnosti řádného opravného prostředku není vyloučeno, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas a obsahuje všechny předepsané náležitosti včetně uvedení způsobilého odvolacího důvodu (ustanovení § 205 odst. 2 písm. d/, e/, g/ o. s. ř.), krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející (ustanovení § 206, § 212 odst. 1, 2, 5 o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není. V posuzované věci lze konstatovat, že okresní soud si pro účely svého rozhodnutí obstaral základní a potřebná skutková zjištění, správně přihlédl ke všemu, co v řízení vyplynulo a při vytváření skutkového základu sporu postupoval v souladu se zásadami uvedenými v ustanovení § 120 o. s. ř. a odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), e) o. s. ř. důvodný není. Okresní soud na správně zjištěný skutkový stav aplikoval příslušná zákonná ustanovení, a to ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., § 15 zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů, kteréžto ustanovení i přiléhavým způsobem vyložil. Podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. návrhem na zahájení řízení lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalobce, pokud se domáhal v žalobě určení, že sjezd Unie otců….. svolaný na 24. 3. 2012 byl svolán v rozporu se stanovami občanského sdružení, uplatňuje žalobou nikoliv určení existence či neexistence právního vztahu nebo práva, nýbrž určení neexistence právní skutečnosti, že určitá právní skutečnost není dána (že sjezd byl svolán v rozporu se stanovami). Výrok soudu, jímž by bylo určeno, že „sjezd“ byl svolán v rozporu se stanovami by pouze určil, že určitá skutečnost byla v rozporu se zákonem, avšak toto určení by samo o sobě nedeklarovalo žádný právní vztah či právo. Okresní soud správně dovodil, že na požadovaném určení žalobce naléhavý právní zájem nemá a v podrobnostech krajský soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně. Okresní soud správně dovodil, že pokud se žalobce domáhal určení, že „rozhodnutí a usnesení o změně stanov a změně vedení občanského sdružení přijatá na sjezdu Unie otců….. dne 24. 3. 2012 jsou v rozporu se stanovami“, tak takováto žaloba má oporu v ustanovení § 15 zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů, kteréžto ustanovení výslovně zmocňuje člena sdružení žalobu podat. Dle citovaného ustanovení, považuje-li člen sdružení rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, může do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí požádat okresní soud  o určení, zda je takové rozhodnutí  v souladu se zákonem a stanovami. Okresní soud správně konstatoval, že lhůta 6 měsíců je tzv. objektivní prekluzivní lhůtou, po jejímž marném uplynutí uplatněný nárok bez dalšího zaniká. Pokud tedy dle tvrzení žalobce se předmětný sjezd konal a rozhodnutí na něm byla přijata dne 24. 3. 2012 (pondělí) a žaloba u soudu byla podána dne 25. 9. 2012 (úterý), byla podána opožděně. Jedná se o lhůtu určenou podle měsíců, která končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta k podání žaloby ve smyslu ustanovení § 15 zákona č. 83/1990 Sb. není lhůtou procesní, pro jejíž zachování by postačoval postup dle § 57 odst. 3 o. s. ř., tedy, že by postačovalo, pokud posledního dne lhůty bylo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (jak tvrdí odvolatel), nýbrž se jedná o lhůtu hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu došla. Vzhledem k tomu, že posledním dnem lhůty k podání uvedené žaloby byl den 24. 9. 2012 (pondělí) a žaloba byla soudu doručena následujícího dne, tj. dne 25. 9. 2012, byla podána opožděně a nárok žalobce domáhat se určení dle ustanovení § 15 zákona č. 83/1990 Sb.  zanikl prekluzí. Veden těmito důvody krajský soud rozsudek okresního soudu včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Ve fázi odvolacího řízení žalobce se svým odvoláním úspěšný nebyl a je tedy povinen zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady odvolacího řízení (ustanovení § 142 odst. 1 vzhledem k ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.). Dle obsahu spisu však žalovanému ve fázi odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, a  proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá. P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Olomouc 9. října 2014 Mgr. Jana Tillová pověřený člen senátu Za správnost vyhotovení:                                                                  JUDr. Karla Musilová v. r. Marie Libičová                                                                                        předsedkyně senátu