Pravomocným skončením likvidace dědictví po zemřelém dlužníkovi ze smlouvy o půjčce sjednané mezi podnikateli (ust. § 261 odst. 1 obchodního zákoníku) zaniká i zajištění neuspokojené pohledávky věřitele za podmínek ust. § 175v odst. 4 o.s.ř., ve znění platném do 31.12.2013, ručitelským závazkem.

ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Musilové a soudců Mgr. Jany Tillové a Mgr. Jaromíra Synka v právní věci žalobce Heineken Česká republika, a. s., IČ: 45148066, se sídlem Krušovice, U Pivovaru 1, zastoupeného Mgr. Petrou Beaver, advokátkou, se sídlem Praha, Pod Vilami 747/10, proti žalované Milaně P., nar. xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. Petrem Dutkem, advokátem, se sídlem Přerov, Blahoslavova 2, o zaplacení částky 90.004 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 6. 2013, č. j. 8C 34/2013-68, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 10. 2013, č. j. 8C 34/2013-91, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje. II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mění takto: „Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 30.492 Kč ve lhůtě tří od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Petra Dutka, advokáta.“ III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12.197 Kč ve lhůtě tří od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Petra Dutka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem okresního soudu byla žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 90.004 Kč s konkretizovaným příslušenstvím, zamítnuta (výrok I.), žalobci uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 32.307 Kč v určené lhůtě k rukám právního zástupce žalované (výrok II.) a rozhodnuto, že žalobci po právní moci tohoto rozsudku bude vrácena záloha zaplacená na znalecký posudek ve výši 303 Kč (výrok III.). Okresní soud na základě zjištění, že žalobce, jako věřitel, uzavřel s dlužníkem Jaroslavem Š., který zemřel dne 11. 11. 2004, smlouvu o půjčce podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák“) na částku 100.000 Kč, splatnou ve splátkách splatných ve výši a v termínech určených dohodou, že nejstarší neuhrazená splátka byla splatná dne 31. 7. 2003, že ztráta výhody splátek byla sjednána, ale nebylo sjednáno zesplatnění celé pohledávky, že žalobce smlouvu o půjčce ukončil písemnou výpovědí, kterou dlužník převzal dne 13. 8. 2004, že uvedená půjčka byla zajištěna ručitelským prohlášením žalované, která se dne 10. 12. 2002 zavázala uhradit věřiteli všechny finanční závazky dlužníka, pokud je nesplní sám dlužník, že žalobce přihlásil předmětnou pohledávku do dědického řízení po zemřelém dlužníkovi přihláškou ze dne 20. 12. 2004, která byla doručena notářské kanceláři dne 22. 12. 2004, že dne 21. 6. 2007 bylo vydáno usnesení o nařízení likvidace dědictví po dlužníkovi, že usnesením ze dne 20. 11. 2012, č. j. 11D 1507/2004-630, okresního soudu, které nabylo právní moci dne 5. 1. 2013, byl výtěžek likvidace dědictví po dlužníkovi rozvrhnut tak, že nepostačil na uspokojení pohledávky za žalobcem a že žalovaná, jako ručitelka, z titulu ručení žalobci ničeho neuhradila, ačkoliv k plnění byla vyzvána dne 8. 3. 2012 s určením doby splnění do 16. 3. 2012, po právní stránce uzavřel, že smlouva o půjčce, uzavřená mezi žalobcem, jako věřitelem a Jaroslavem Š., jako podnikatelem, je nutno podřadit pod ustanovení § 657 o. z., neboť byť byla smlouva o půjčce uzavřena mezi podnikateli, vybočovala z rámce podnikatelské činnosti žalobce. Ve smyslu ust. § 261 odst. 4 ObZ v případě, pokud se hlavní závazkový vztah řídí občanským zákoníkem, je nutno ručitelský vztah posuzovat rovněž dle ustanovení občanského zákona a žalovanou vznesenou námitku promlčení posoudit ve smyslu ust. § 101 obč. zák. Promlčecí doba ve vztahu věřitele a ručitele začíná běžet ode dne splatnosti ručitelského závazku a takto stanovený počátek běhu promlčecí doby je odvislý od toho, kdy věřitel mohl vyzvat, nebo se rozhodl vyzvat dlužníka k plnění. Vzhledem k tomu, že dlužník byl v prodlení od 31. 7. 2003, zemřel 11. 11. 2004, pak za rozhodný den pro počátek promlčecí doby ve vztahu k ručiteli je den uplatnění pohledávky v dědickém řízení, tj. 22. 12. 2004, kdy došlo i k zesplatnění všech dlužných splátek za dlužníkem. Tříletá promlčecí doba vůči ručiteli uplynula tedy dnem 23. 12. 2007, pokud bylo právo vůči ručiteli uplatněno v tomto řízení až dne 27. 12. 2012, bylo uplatněno opožděně, po uplynutí promlčecí doby. Konečně okresní soud uvádí, že pokud by se vztah mezi žalobcem a žalovanou, jako ručitelkou řídil ustanoveními obchodního zákoníku a platila by čtyřletá promlčecí doba a s přihlédnutím k ust. § 310 ObZ by nemohlo dojít k promlčení vůči ručiteli před promlčením práva vůči dlužníkovi, má zato, že by bylo nutno rovněž žalobu zamítnout, neboť by se ze strany věřitele, tj. žalobce, jednalo o jednání v rozporu s poctivým obchodním stykem. Proti tomuto rozsudku, vyjma odstavce III. a části výroku I. týkající se úroku ve výši 10 % ročně z částky 90.004 Kč od 1. 7. 2003 do 16. 3. 2012, když v této části ve fázi odvolacího řízení vzal žalobce svou žalobu zpět, podal včasné odvolání žalobce. Okresnímu soudu vytýká, že učinil nesprávná skutková zjištění, která nevyplývají z provedeného dokazování a věc po právní stránce vadně posoudil. Nesouhlasí se skutkovým závěrem soudu prvého stupně, že žalobce ukončil smlouvu o půjčce s Jaroslavem Š. písemnou výpovědí, kterou měl Jaroslav Š. převzít dne 13. 8. 2004. Žádná výpověď smlouvy o půjčce nebyla ze strany žalobce učiněna. Nesouhlasí s právním závěrem soudu prvého stupně, že smlouva o půjčce se řídí výlučně občanským zákoníkem. Okresní soud se při rozhodování této otázky zaměřil pouze na formální stránku věci – existenci předmětu podnikání zapsaného v obchodním rejstříku, a zcela pominul samotné okolnosti případu. Smlouva o půjčce se týká podnikatelské činnosti obou subjektů. Žalobce, jako věřitel, poskytl dlužníkovi (podnikatel působící v pohostinství, který odebíral výrobky žalobce) účelovou půjčku na opravu jeho provozovny „Pivnice U Švejka“. Smlouva o půjčce nebyla uzavřena mezi náhodnými subjekty, ale mezi obchodními partnery v oblasti prodeje nápojů s tím, že žalobce měl zájem na rekonstrukci provozovny dlužníka, neboť rekonstrukcí došlo k lepší prezentaci výrobků žalobce. Jedná se tedy dle odvolatele ve smyslu ust. § 261 odst. 1 obchodního zákoníku o obchodněprávní závazek. Usnesením o likvidaci dědictví byl přerušen běh promlčecí doby u hlavního závazku, a protože jde o obchodněprávní vztah, nemohlo dojít ani k promlčení ručitelského závazku. Nárok žalobce vůči žalované tak není promlčen a je oprávněný. Rovněž má zato, že jednání žalobce není v rozporu s poctivým obchodním stykem. Žalobce nenese vinu na tom, že dědické řízení po zemřelém trvalo v řádech let. Domáhá se, aby krajský soud rozsudek okresního soudu v napadené části po dispozici s žalobou provedenou ve fázi odvolacího řízení změnil a žalobě vyhověl. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce jednak vyslovila souhlas s částečným zpětvzetím žaloby a zcela se ztotožnila s právním názorem soudu vyjádřeném v písemném vyhotovení napadeného rozsudku. Odlišný názor má žalovaná pouze v datu, kdy mělo dojít ke stavění promlčecí doby. Ke stavění běhu promlčecí doby mělo dojít nikoli dnem vydání usnesení o likvidaci dědictví (21. 6. 2007), nýbrž až právní mocí tohoto usnesení, tj. dnem 14. 12. 2007. Navrhuje, aby krajský soud věcně správný rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. O odvolání rozhodoval krajský soud podle článku II. bod 2 zákona č. 293/2013 podle dosavadních předpisů, tj. dle občanského soudního řádu zákona č. 99/1963 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2013, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2014). Po zjištění, že odvolání proti rozsudku podala osoba k tomuto úkonu oprávněná, že odvolání obsahuje všechny podstatné náležitosti, včetně způsobilých odvolacích důvodů (ust. § 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, v tomto rozsahu přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 206, § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není. Žalobce svou žalobou, doručenou okresnímu soudu dne 27. 12. 2012, uplatnil proti žalované nárok na zaplacení peněžité částky ve výši 90.004 Kč s konkretizovaným příslušenstvím z titulu ručitelského závazku, zajišťujícího pohledávku žalobce, jako věřitele, vůči Jaroslavu Š., jako dlužníkovi, na základě smlouvy o půjčce. Krajský soud poté, co zopakoval listinný důkaz smlouvou o půjčce uzavřenou dne 10. 12. 2002, listinou označenou „uplatnění pohledávky žalobce v dědickém řízení po zemřelém Jaroslavu Š.“ ze dne 20. 12. 2014, ohlášením o ručitelském závazku (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) konstatuje, že okresní soud správně, v souladu s provedenými důkazy po stránce skutkové zjistil, že žalobce, jako věřitel, uzavřel se zemřelým Jaroslavem Š. dne 10. 12. 2002 smlouvu o půjčce „podle § 657 a § 658 o. z.“, na jejímž základě věřitel poskytl dlužníkovi částku 100.000 Kč s 10% úrokem p. a. na dobu pěti let, splatnou nejpozději do 31. 12. 2007, že v čl. III. smlouvy bylo uvedeno, že finanční prostředky budou použity výhradně na opravu provozovny „Pivnice U Švejka xxx“ za účelem výhradního čepování piva věřitele, že smluvní strany si sjednaly zaplacení půjčky v měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek ve výši 1.666 Kč, resp. 1.667 Kč plus úrok z celkové dlužné částky, že první splátka byla splatná dne 31. 1. 2003, že k zajištění půjčky podepsala žalovaná prohlášení o ručitelském závazku dne 10. 12. 2002, ve kterém se zavázala uhradit věřiteli všechny finanční závazky dlužníka, pokud je nesplní sám dlužník, ačkoli byl k tomu písemně věřitelem vyzván, že dlužník Jaroslav Š. zemřel dne 11. 11. 2004, že písemným podáním ze dne 20. 12. 2004 žalobce uplatnil v dědickém řízení pohledávku v celkové výši 1.483.221 Kč, v kteréžto částce byla zahrnuta i smlouva o půjčce ze dne 10. 12. 2002, respektive nedoplatek ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2002, že usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. 6. 2007, které nabylo právní moci 14. 12. 2007, č. j. 11D 1507/2004-234, bylo vydáno usnesení o nařízení likvidace dědictví po zemřelém Jaroslavu Š., že usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 11. 2012, které nabylo právní moci 5. 1. 2013, č. j. 11D 1507/2004-630, byl výtěžek likvidace dědictví po Jaroslavu Š. rozvrhnut tak, že nepostačoval mj. na uspokojení pohledávky žalobce, že žalobce písemným podáním ze dne 2. 3. 2012 vyzval žalovanou, jako ručitelku, k úhradě dluhu s určením doby splnění do 16. 3. 2012. Krajský soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že vztah mezi žalobcem, jako věřitelem, a Jaroslavem Š., jako dlužníkem, vzniklý na základě smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2002, se řídí občanským zákoníkem, „protože předmětem podnikání žalobce nebylo poskytování půjček podnikatelům“, a že závazek žalované, jako ručitelky, je nutno posoudit ve smyslu ust. § 546 o. z. a žalovanou vznesenou námitku promlčení postupem dle ust. § 100 a § 101 o. z. Podle ust. § 261 odst. 1 obchodního zákoníku, zák. č. 513/1991 Sb., dále jen ObZ, tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Dle odstavce 4 citovaného ustanovení touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí zákona podle předchozích odstavců. Dle odstavce 6 citovaného ustanovení smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona, a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Ustanovení § 261 odst. 1 ObZ vymezuje tedy závazkové vztahy mezi podnikateli, které vznikají při jejich podnikatelské činnosti, tj. vztahy v rámci jejich podnikatelské činnosti nebo vztahy, které k ní mají přímý vztah. Ze slova „týkající se“ vyplývá, že nejde jen o závazky, jimiž se bezprostředně realizuje zapsaný předmět podnikání podnikatelů, kteří jsou stranami tohoto vztahu, ale i o závazky, které s jejich podnikáním souvisejí, tedy které jsou uzavírány ve vazbě na podnikání těch podnikatelů, kteří dané smlouvy uzavírají. Obchodními jsou tyto vztahy, i když konkrétní úprava, vztahující se na ně, není obsažena v obchodním zákoníku, ale v občanském zákoníku, a v tom, co není upraveno speciální úpravou, pak pro ně platí úprava obchodního zákoníku. V dané věci není pochyb o tom, že účastníci smlouvy o půjčce byli podnikatelé, že i když předmětem podnikání žalobce není půjčování peněz či poskytování úvěrů je zřejmé, že ve smlouvě o půjčce, na jejímž základě žalobce uplatnil své právo na zaplacení nedoplatku z půjčky z titulu ručitelského závazku žalované, se jednalo o finanční prostředky poskytnuté žalobcem s účelovým určením, tedy že budou použity výhradně „na opravu provozovny Pivnice U Švejka, xxx,“ za účelem výhradního čepování piva věřitele. S přihlédnutím ke všem okolnostem je zřejmé, že smlouva o půjčce se týká podnikatelské činnosti žalobce i žalovaného a okresní soud pochybil, pokud uvedený smluvní typ podřadil pod ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Na podřízenosti právního vztahu obchodnímu zákoníku nemůže změnit ničeho ani skutečnost, že smlouva o půjčce je jako smluvní typ uvedena v občanském zákoníku, neboť dle ustanovení § 261 odst. 6 ObZ se z občanského zákoníku použijí pouze ustanovení daná pro tento smluvní typ a zbytek právního vztahu se řídí obchodním zákoníkem. Otázka promlčení nároku vůči dlužníkovi se tak řídí obchodním zákoníkem. Ručitelský závazek žalované se pak ve smyslu ust. § 261 odst. 4 ObZ řídí obchodním zákoníkem. Vzhledem k tomu, že právní vztah z ručení je jako zajišťovací právní vztah svou povahou vztahem akcesorickým, zásadně spjatým svou existencí s hlavním závazkem, zabýval se krajský soud otázkou existence hlavního závazku vzniklého z titulu půjčky poté, co řízení o projednání dědictví po zemřelém dlužníkovi Jaroslavu Š. bylo pravomocně skončeno likvidací dědictví, zpeněžením všeho zůstavitelova majetku ve smyslu ust. § 175u odst. 1 o. s. ř., dnem 5. 1. 2013. Podle ust. § 311 odst. 1 ObZ ručení zaniká zánikem závazku, který ručení zajišťuje. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení ručení však nezaniká, jestliže závazek zanikl pro nemožnost plnění dlužníka a závazek je splnitelný ručitelem nebo pro zánik právnické osoby, jež je dlužníkem. Podle ust. § 175v odst. 4 o. s. ř. pravomocným skončením likvidace zaniknou proti dědicům neuspokojené pohledávky věřitelů a jejich zajištění. Obchodní zákoník nemá obecné ustanovení o smrti dlužníka nebo věřitele a o jejich právních následcích. Je proto nutno postupovat ve smyslu ust. § 1, odstavec 2 ObZ dle ustanovení § 579 obč. zák. Dle citovaného ustanovení smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem. Práva a povinnosti vyplývající ze závazkových právních vztahů tedy zásadně nezanikají smrtí povinné osoby, nýbrž přecházejí na jejich právní nástupce – dědice. V případě předluženého dědictví, jak je tomu v projednávané věci, upravuje postup při likvidaci dědictví ustanovení § 175p až § 175v o. s. ř. Nařízení likvidace dědictví má za následek zpeněžení veškerých aktiv dědictví a rozvržení výtěžku mezi věřitele na základě příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Pravomocným skončením likvidace zaniknou vůči dědicům neuspokojené pohledávky věřitelů. Krajský soud tedy uzavírá, že dnem 5. 1. 2013, kdy nabylo právní moci usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 11. 2012, č. j. 11D 1507/2004-630, o rozvrhu výtěžku, byla pravomocně skončena likvidace dědictví a došlo k zániku pohledávky z titulu půjčky uplatněné žalobcem v tomto řízení proti dědicům jako osobám, které odpovídají za dluhy zůstavitele. Zánikem závazků v důsledku smrti dlužníka došlo i k zániku závazků vůči němu akcesorickým; jak je výslovně uvedeno v ust. § 311 odst. 1 ObZ a potažmo i v ust. § 175v odst. 4 o. s. ř. Veden těmito důvody krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I., v části po provedené dispozici žalobce ve fázi odvolacího řízení, jako věcně správný potvrdil, byť na základě jiného právního posouzení věci (§ 219 o. s. ř.). Okresní soud správně při rozhodování o náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o základu povinnosti žalobce k úhradě nákladů řízení vzniklých žalované, neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná. Nicméně, pokud jde o výši náhrady nákladů řízení, okresní soud tuto špatně vyčíslil. Žalovaná byla v řízení před soudem prvého stupně zastoupena advokátem, který učinil 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, písemné vyjádření ke znaleckému posudku, 2x účast u jednání), za které mu náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši 4.740 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb.), 5x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.), 21 % DPH, tj. celkem 30.492 Kč. K úhradě této částky byl žalobce zavázán v určené lhůtě k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1, § 169 odst. 1 o. s. ř.). Ve fázi odvolacího řízení nebyl žalobce se svým odvoláním úspěšný a je rovněž povinen zaplatit úspěšnému žalovanému náklady i této fáze řízení (§ 142 odst. 1, § 211 o. s. ř.). Žalované ve fázi odvolacího řízení vznikla odměna za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu), za které mu náleží odměna ve výši 4.740 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb.), 2x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.), 21 % DPH, tj. celkem 12.196,80 Kč zaokrouhleno 12.197 Kč. I k úhradě této částky byl žalobce zavázán v určené lhůtě k rukám právního zástupce žalované. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Přerově k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Olomouc 17. dubna 2014 Mgr. Jana Tillová pověřený člen senátu Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Musilová v. r. Marcela Suchá předsedkyně senátu ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Musilové a soudců Mgr. Jany Tillové a Mgr. Jaromíra Synka v právní věci žalobce Heineken Česká republika, a. s., IČ: 45148066, se sídlem Krušovice, U Pivovaru 1, zastoupeného Mgr. Petrou Beaver, advokátkou, se sídlem Praha, Pod Vilami 747/10, proti žalované Milaně P., nar. xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. Petrem Dutkem, advokátem, se sídlem Přerov, Blahoslavova 2, o zaplacení částky 90.004 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 6. 2013, č. j. 8C 34/2013-68, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 10. 2013, č. j. 8C 34/2013-91, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje. II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mění takto: „Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 30.492 Kč ve lhůtě tří od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Petra Dutka, advokáta.“ III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12.197 Kč ve lhůtě tří od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Petra Dutka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem okresního soudu byla žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 90.004 Kč s konkretizovaným příslušenstvím, zamítnuta (výrok I.), žalobci uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 32.307 Kč v určené lhůtě k rukám právního zástupce žalované (výrok II.) a rozhodnuto, že žalobci po právní moci tohoto rozsudku bude vrácena záloha zaplacená na znalecký posudek ve výši 303 Kč (výrok III.). Okresní soud na základě zjištění, že žalobce, jako věřitel, uzavřel s dlužníkem Jaroslavem Š., který zemřel dne 11. 11. 2004, smlouvu o půjčce podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák“) na částku 100.000 Kč, splatnou ve splátkách splatných ve výši a v termínech určených dohodou, že nejstarší neuhrazená splátka byla splatná dne 31. 7. 2003, že ztráta výhody splátek byla sjednána, ale nebylo sjednáno zesplatnění celé pohledávky, že žalobce smlouvu o půjčce ukončil písemnou výpovědí, kterou dlužník převzal dne 13. 8. 2004, že uvedená půjčka byla zajištěna ručitelským prohlášením žalované, která se dne 10. 12. 2002 zavázala uhradit věřiteli všechny finanční závazky dlužníka, pokud je nesplní sám dlužník, že žalobce přihlásil předmětnou pohledávku do dědického řízení po zemřelém dlužníkovi přihláškou ze dne 20. 12. 2004, která byla doručena notářské kanceláři dne 22. 12. 2004, že dne 21. 6. 2007 bylo vydáno usnesení o nařízení likvidace dědictví po dlužníkovi, že usnesením ze dne 20. 11. 2012, č. j. 11D 1507/2004-630, okresního soudu, které nabylo právní moci dne 5. 1. 2013, byl výtěžek likvidace dědictví po dlužníkovi rozvrhnut tak, že nepostačil na uspokojení pohledávky za žalobcem a že žalovaná, jako ručitelka, z titulu ručení žalobci ničeho neuhradila, ačkoliv k plnění byla vyzvána dne 8. 3. 2012 s určením doby splnění do 16. 3. 2012, po právní stránce uzavřel, že smlouva o půjčce, uzavřená mezi žalobcem, jako věřitelem a Jaroslavem Š., jako podnikatelem, je nutno podřadit pod ustanovení § 657 o. z., neboť byť byla smlouva o půjčce uzavřena mezi podnikateli, vybočovala z rámce podnikatelské činnosti žalobce. Ve smyslu ust. § 261 odst. 4 ObZ v případě, pokud se hlavní závazkový vztah řídí občanským zákoníkem, je nutno ručitelský vztah posuzovat rovněž dle ustanovení občanského zákona a žalovanou vznesenou námitku promlčení posoudit ve smyslu ust. § 101 obč. zák. Promlčecí doba ve vztahu věřitele a ručitele začíná běžet ode dne splatnosti ručitelského závazku a takto stanovený počátek běhu promlčecí doby je odvislý od toho, kdy věřitel mohl vyzvat, nebo se rozhodl vyzvat dlužníka k plnění. Vzhledem k tomu, že dlužník byl v prodlení od 31. 7. 2003, zemřel 11. 11. 2004, pak za rozhodný den pro počátek promlčecí doby ve vztahu k ručiteli je den uplatnění pohledávky v dědickém řízení, tj. 22. 12. 2004, kdy došlo i k zesplatnění všech dlužných splátek za dlužníkem. Tříletá promlčecí doba vůči ručiteli uplynula tedy dnem 23. 12. 2007, pokud bylo právo vůči ručiteli uplatněno v tomto řízení až dne 27. 12. 2012, bylo uplatněno opožděně, po uplynutí promlčecí doby. Konečně okresní soud uvádí, že pokud by se vztah mezi žalobcem a žalovanou, jako ručitelkou řídil ustanoveními obchodního zákoníku a platila by čtyřletá promlčecí doba a s přihlédnutím k ust. § 310 ObZ by nemohlo dojít k promlčení vůči ručiteli před promlčením práva vůči dlužníkovi, má zato, že by bylo nutno rovněž žalobu zamítnout, neboť by se ze strany věřitele, tj. žalobce, jednalo o jednání v rozporu s poctivým obchodním stykem. Proti tomuto rozsudku, vyjma odstavce III. a části výroku I. týkající se úroku ve výši 10 % ročně z částky 90.004 Kč od 1. 7. 2003 do 16. 3. 2012, když v této části ve fázi odvolacího řízení vzal žalobce svou žalobu zpět, podal včasné odvolání žalobce. Okresnímu soudu vytýká, že učinil nesprávná skutková zjištění, která nevyplývají z provedeného dokazování a věc po právní stránce vadně posoudil. Nesouhlasí se skutkovým závěrem soudu prvého stupně, že žalobce ukončil smlouvu o půjčce s Jaroslavem Š. písemnou výpovědí, kterou měl Jaroslav Š. převzít dne 13. 8. 2004. Žádná výpověď smlouvy o půjčce nebyla ze strany žalobce učiněna. Nesouhlasí s právním závěrem soudu prvého stupně, že smlouva o půjčce se řídí výlučně občanským zákoníkem. Okresní soud se při rozhodování této otázky zaměřil pouze na formální stránku věci – existenci předmětu podnikání zapsaného v obchodním rejstříku, a zcela pominul samotné okolnosti případu. Smlouva o půjčce se týká podnikatelské činnosti obou subjektů. Žalobce, jako věřitel, poskytl dlužníkovi (podnikatel působící v pohostinství, který odebíral výrobky žalobce) účelovou půjčku na opravu jeho provozovny „Pivnice U Švejka“. Smlouva o půjčce nebyla uzavřena mezi náhodnými subjekty, ale mezi obchodními partnery v oblasti prodeje nápojů s tím, že žalobce měl zájem na rekonstrukci provozovny dlužníka, neboť rekonstrukcí došlo k lepší prezentaci výrobků žalobce. Jedná se tedy dle odvolatele ve smyslu ust. § 261 odst. 1 obchodního zákoníku o obchodněprávní závazek. Usnesením o likvidaci dědictví byl přerušen běh promlčecí doby u hlavního závazku, a protože jde o obchodněprávní vztah, nemohlo dojít ani k promlčení ručitelského závazku. Nárok žalobce vůči žalované tak není promlčen a je oprávněný. Rovněž má zato, že jednání žalobce není v rozporu s poctivým obchodním stykem. Žalobce nenese vinu na tom, že dědické řízení po zemřelém trvalo v řádech let. Domáhá se, aby krajský soud rozsudek okresního soudu v napadené části po dispozici s žalobou provedenou ve fázi odvolacího řízení změnil a žalobě vyhověl. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce jednak vyslovila souhlas s částečným zpětvzetím žaloby a zcela se ztotožnila s právním  názorem soudu vyjádřeném v písemném vyhotovení napadeného rozsudku. Odlišný názor má žalovaná pouze v datu, kdy mělo dojít ke stavění promlčecí doby. Ke stavění běhu promlčecí doby mělo dojít nikoli dnem vydání usnesení o likvidaci dědictví (21. 6. 2007), nýbrž až právní mocí tohoto usnesení, tj. dnem 14. 12. 2007. Navrhuje, aby krajský soud věcně správný rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. O odvolání rozhodoval krajský soud podle článku II. bod 2 zákona č. 293/2013 podle dosavadních předpisů, tj. dle občanského soudního řádu zákona č. 99/1963 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2013, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2014). Po zjištění, že odvolání proti rozsudku podala osoba k tomuto úkonu oprávněná, že odvolání obsahuje všechny podstatné náležitosti, včetně způsobilých odvolacích důvodů (ust. § 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, v tomto rozsahu přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 206, § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není. Žalobce svou žalobou, doručenou okresnímu soudu dne 27. 12. 2012, uplatnil proti žalované nárok na zaplacení peněžité částky ve výši 90.004 Kč s konkretizovaným příslušenstvím z titulu ručitelského závazku, zajišťujícího pohledávku žalobce, jako věřitele, vůči Jaroslavu Š., jako dlužníkovi, na základě smlouvy o půjčce. Krajský soud poté, co zopakoval listinný důkaz smlouvou o půjčce uzavřenou dne 10. 12. 2002, listinou označenou „uplatnění pohledávky žalobce v dědickém řízení po zemřelém Jaroslavu Š.“ ze dne 20. 12. 2014, ohlášením o ručitelském závazku (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) konstatuje, že okresní soud správně,  v souladu s provedenými důkazy po stránce skutkové zjistil, že žalobce, jako věřitel, uzavřel se zemřelým Jaroslavem Š. dne 10. 12. 2002 smlouvu o půjčce „podle § 657 a § 658 o. z.“, na jejímž základě věřitel poskytl dlužníkovi částku 100.000 Kč s 10% úrokem p. a. na dobu pěti let, splatnou nejpozději do 31. 12. 2007, že v čl. III. smlouvy bylo uvedeno, že finanční prostředky budou použity výhradně na opravu provozovny „Pivnice U Švejka Prostějov“ za účelem výhradního čepování piva věřitele, že smluvní strany si sjednaly zaplacení půjčky v měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek ve výši 1.666 Kč, resp. 1.667 Kč plus úrok z celkové dlužné částky, že první splátka byla splatná dne 31. 1. 2003, že k zajištění půjčky podepsala žalovaná prohlášení o ručitelském závazku dne 10. 12. 2002, ve kterém se zavázala uhradit věřiteli všechny finanční závazky dlužníka, pokud je nesplní sám dlužník, ačkoli byl k tomu písemně věřitelem vyzván, že dlužník Jaroslav Š. zemřel dne 11. 11. 2004, že písemným podáním ze dne 20. 12. 2004 žalobce uplatnil v dědickém řízení pohledávku v celkové výši 1.483.221 Kč, v kteréžto částce byla zahrnuta i smlouva o půjčce ze dne 10. 12. 2002, respektive nedoplatek ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2002, že usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. 6. 2007, které nabylo právní moci 14. 12. 2007, č. j. 11D 1507/2004-234, bylo vydáno usnesení o nařízení likvidace dědictví po zemřelém Jaroslavu Š., že usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 11. 2012, které nabylo právní moci 5. 1. 2013, č. j. 11D 1507/2004-630, byl výtěžek likvidace dědictví po Jaroslavu Š. rozvrhnut tak, že nepostačoval mj. na uspokojení pohledávky žalobce, že žalobce písemným podáním ze dne 2. 3. 2012 vyzval žalovanou, jako ručitelku, k úhradě dluhu s určením doby splnění do 16. 3. 2012. Krajský soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že vztah mezi žalobcem, jako věřitelem, a Jaroslavem Š., jako dlužníkem, vzniklý na základě smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2002, se řídí občanským zákoníkem, „protože předmětem podnikání žalobce nebylo poskytování půjček podnikatelům“, a že závazek žalované, jako ručitelky, je nutno posoudit ve smyslu ust. § 546 o. z. a žalovanou vznesenou námitku promlčení postupem dle ust. § 100 a § 101 o. z. Podle ust. § 261 odst. 1 obchodního zákoníku, zák. č. 513/1991 Sb., dále jen ObZ, tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Dle odstavce 4 citovaného ustanovení touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí zákona podle předchozích odstavců. Dle odstavce 6 citovaného ustanovení smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona, a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Ustanovení § 261 odst. 1 ObZ vymezuje tedy závazkové vztahy mezi podnikateli, které vznikají při jejich podnikatelské činnosti, tj. vztahy v rámci jejich podnikatelské činnosti nebo vztahy, které k ní mají přímý vztah. Ze slova „týkající se“ vyplývá, že nejde jen o závazky, jimiž se bezprostředně realizuje zapsaný předmět podnikání podnikatelů, kteří jsou stranami tohoto vztahu, ale i o závazky, které s jejich podnikáním souvisejí, tedy které jsou uzavírány ve vazbě na podnikání těch podnikatelů, kteří dané smlouvy uzavírají. Obchodními jsou tyto vztahy, i když konkrétní úprava, vztahující se na ně, není obsažena v obchodním zákoníku, ale v občanském zákoníku, a v tom, co není upraveno speciální úpravou, pak pro ně platí úprava obchodního zákoníku. V dané věci není pochyb o tom, že účastníci smlouvy o půjčce byli podnikatelé, že i když předmětem podnikání žalobce není půjčování peněz či poskytování úvěrů je zřejmé, že ve smlouvě o půjčce, na jejímž základě žalobce uplatnil své právo na zaplacení nedoplatku z půjčky z titulu ručitelského závazku žalované, se jednalo o finanční prostředky poskytnuté žalobcem s účelovým určením, tedy že budou použity výhradně „na opravu provozovny Pivnice U Švejka, xxx,“ za účelem výhradního čepování piva věřitele. S přihlédnutím ke všem okolnostem je zřejmé, že smlouva o půjčce se týká podnikatelské činnosti žalobce i žalovaného a okresní soud pochybil, pokud uvedený smluvní typ podřadil pod ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Na podřízenosti právního vztahu obchodnímu zákoníku nemůže změnit ničeho ani skutečnost, že smlouva o půjčce je jako smluvní typ uvedena v občanském zákoníku, neboť dle ustanovení § 261 odst. 6 ObZ se z občanského zákoníku použijí pouze ustanovení daná pro tento smluvní typ a zbytek právního vztahu se řídí obchodním zákoníkem. Otázka promlčení nároku vůči dlužníkovi se tak řídí obchodním zákoníkem. Ručitelský závazek žalované se pak ve smyslu ust. § 261 odst. 4 ObZ řídí obchodním zákoníkem. Vzhledem k tomu, že právní vztah z ručení je jako zajišťovací právní vztah svou povahou vztahem akcesorickým, zásadně spjatým svou existencí s hlavním závazkem, zabýval se krajský soud otázkou existence hlavního závazku vzniklého z titulu půjčky poté, co řízení o projednání dědictví po zemřelém dlužníkovi Jaroslavu Š. bylo pravomocně skončeno likvidací dědictví, zpeněžením všeho zůstavitelova majetku ve smyslu ust. § 175u odst. 1 o. s. ř., dnem 5. 1. 2013. Podle ust. § 311 odst. 1 ObZ ručení zaniká zánikem závazku, který ručení zajišťuje. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení ručení však nezaniká, jestliže závazek zanikl pro nemožnost plnění dlužníka a závazek je splnitelný ručitelem nebo pro zánik právnické osoby, jež je dlužníkem. Podle ust. § 175v odst. 4 o. s. ř. pravomocným skončením likvidace zaniknou proti dědicům neuspokojené pohledávky věřitelů a jejich zajištění. Obchodní zákoník nemá obecné ustanovení o smrti dlužníka nebo věřitele a o jejich právních následcích. Je proto nutno postupovat ve smyslu ust. § 1, odstavec 2 ObZ dle ustanovení § 579 obč. zák. Dle citovaného ustanovení smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem. Práva a povinnosti vyplývající ze závazkových právních vztahů tedy zásadně nezanikají smrtí povinné osoby, nýbrž přecházejí na jejich právní nástupce – dědice. V případě předluženého dědictví, jak je tomu v projednávané věci, upravuje postup při likvidaci dědictví ustanovení § 175p až § 175v o. s. ř. Nařízení likvidace dědictví má za následek zpeněžení veškerých aktiv dědictví a rozvržení výtěžku mezi věřitele na základě příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Pravomocným skončením likvidace zaniknou vůči dědicům neuspokojené pohledávky věřitelů. Krajský soud tedy uzavírá, že dnem 5. 1. 2013, kdy nabylo právní moci usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 11. 2012, č. j. 11D 1507/2004-630, o rozvrhu výtěžku, byla pravomocně skončena likvidace dědictví a došlo k zániku pohledávky z titulu půjčky uplatněné žalobcem v tomto řízení proti dědicům jako osobám, které odpovídají za dluhy zůstavitele. Zánikem závazků v důsledku smrti dlužníka došlo i k zániku závazků vůči němu akcesorickým; jak je výslovně uvedeno v ust. § 311 odst. 1 ObZ a potažmo i v ust. § 175v odst. 4 o. s. ř. Veden těmito důvody krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I., v části po provedené dispozici žalobce ve fázi odvolacího řízení, jako věcně správný potvrdil, byť na základě jiného právního posouzení věci (§ 219 o. s. ř.). Okresní soud správně při rozhodování o náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o základu povinnosti žalobce k úhradě nákladů řízení vzniklých žalované, neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná. Nicméně, pokud jde o výši náhrady nákladů řízení, okresní soud tuto špatně vyčíslil. Žalovaná byla v řízení před soudem prvého stupně zastoupena advokátem, který učinil 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, písemné vyjádření ke znaleckému posudku, 2x účast u jednání), za které mu náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši 4.740 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb.), 5x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.), 21 % DPH, tj. celkem 30.492 Kč. K úhradě této částky byl žalobce zavázán v určené lhůtě k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1, § 169 odst. 1 o. s. ř.). Ve fázi odvolacího řízení nebyl žalobce se svým odvoláním úspěšný a je rovněž povinen zaplatit úspěšnému žalovanému náklady i této fáze řízení (§ 142 odst. 1, § 211 o. s. ř.). Žalované ve fázi odvolacího řízení vznikla odměna za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu), za které mu náleží odměna ve výši 4.740 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb.), 2x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.), 21 % DPH, tj. celkem 12.196,80 Kč zaokrouhleno 12.197 Kč. I k úhradě této částky byl žalobce zavázán v určené lhůtě k rukám právního zástupce žalované. P o u č e n í : Proti  tomuto  usnesení  je  dovolání  přípustné,  jestliže  napadené  rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,  při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Přerově  k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Olomouc 17. dubna 2014   Mgr. Jana Tillová pověřený člen senátu Za správnost vyhotovení:        JUDr. Karla Musilová  v. r. Marcela Suchá      předsedkyně senátu