Soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení o vyklizení bytu se po 1.1.2014 vybere dle položky 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku zákona o soudních poplatcích účinného od 1.1.2014.

71Co 376/2014-53 U S N E S E N Í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Táborské a soudkyň JUDr. Lenky Severové a JUDr. Radmily Baďurové v právní věci žalobce RPG Byty, s.r.o., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Gregorova 3/2582, IČ: 27769127, zast. Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Čs. legií 1719/5, proti žalovaným 1) Petru P., nar. xxx a 2) Jolaně P., nar. xxx, oba bytem xxx, o vyklizení bytu, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 5.6.2014, č.j. 114C 211/2014-42, t a k t o : Usnesení okresního soudu se mění takto: Žalobci bude po právní moci tohoto rozhodnutí z účtu Okresního soudu v Karviné vrácen přeplatek soudního poplatku ve výši 3.000 Kč. O d ů v o d n ě n í : Usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto, že žalobci nebude vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.000 Kč. Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce a domáhal se jeho změny tak, aby mu byl přeplatek soudního poplatku ve výši 3.000 Kč vrácen. Namítal, že v souvislosti s podáním žaloby na vyklizení bytu zaplatil soudní poplatek ve výši 5.000 Kč. Podle položky 4 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. účinného od 1.1.2014 činí výše soudního poplatku za návrh na zahájení řízení, jehož předmětem není peněžité plnění za každou nemovitou věc 5.000 Kč. Podle položky 4 odst. 1 písm. c) téhož sazebníku účinného od 1.1.2014 činí výše soudního poplatku za návrh na zahájení řízení, jehož předmětem není peněžité plnění v ostatních případech, není-li dále stanoveno jinak 2.000 Kč. Až do 31.12.2013 obsahovalo uvedené ustanovení § 6a odst. 6 zákona o soudních poplatcích druhou větu, v níž výslovně bylo uvedeno, že pro účely zákona o soudních poplatcích se za nemovitost pokládá byt a nebytový prostor, přičemž tato věta byla vypuštěna po novele zákona provedené zák. č. 293/2013 Sb. Za této situace poplatková povinnost po 1.1.2014 za řízení o vyklizení bytu činí pouze 2.000 Kč, a to podle položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků, neboť zákon o soudních poplatcích již nepodřizuje vlastní definici pod nemovité věci byt, který není jako samostatná jednotka zapsán v katastru nemovitostí na listu vlastnictví tak, jak tomu bylo do 31.12.2013. S odůvodněním napadeného usnesení soudem I. stupně nelze proto souhlasit. Byt jako samostatná jednotka v katastru nemovitostí je totiž toliko součástí jiné věci - většinou pozemku, v některých případech toliko stavby stojící na cizím pozemku a jako součást jiné věci nemůže sám o sobě být samostatnou věcí v právním smyslu, neboť neexistuje možnost samostatných právních dispozic jen s takovou součástí jiné věci. Tato jiná nemovitá věc se zapisuje do katastru nemovitostí a teprve k této věci se váže poplatková povinnost podle položky 4 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků. Byt nezapsaný v katastru nemovitostí nelze dle aktuální právní úpravy považovat za nemovitou věc. Argumentace soudu I. stupně by bezesporu musela platit i za předchozí právní úpravy zákona o soudních poplatcích ve znění do 31.12.2013 rovněž v případě, že by ust. § 6a odst. 6 zákona o soudních poplatcích neobsahovalo onu druhou větu. Úmysl zákonodárce však byl odlišný, neboť zákonodárce teprve připojením druhé věty jednoznačně stanovil, že rozšiřuje pro účely zákona o soudních poplatcích nemovitosti o byty a nebytové prostory, které pro tento účel podřadil pod definici nemovitosti, pod kterou zjevně dle zákonodárce primárně nespadaly. Za použití historického a teleologického výkladu dané normy nelze než dospět k závěru, že pokud zákonodárce nyní vypustil druhou větu ust. § 6a odst. 6 zákona o soudních poplatcích, počítal s tím, že občanská soudní řízení týkající se vyklizení bytu a nebytových prostor, které nejsou zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví, budou nadále zpoplatněna částkou 2.000 Kč, nikoliv částkou 5.000 Kč, jak to bylo před novelou provedenou zák. č. 293/2013 Sb. Nelze pominout, že soudy podle úpravy zákona o soudních poplatcích účinné do 31.12.2013 vybíraly soudní poplatek ve výši 5.000 Kč podle položky 4 odst. 1 písm. a) sazebníku jen z toho důvodu, že ust. § 6a odst. 6 zákona o soudních poplatcích obsahovalo druhou větu, podle které byly mezi nemovitosti včleněny pro účely tohoto zákona jakožto zákona speciálního také byty a nebytové prostory. Pokud tedy zákon o soudních poplatcích definoval a definuje nemovitosti, resp. věci nemovité odlišně, než občanský zákoník, který obecnou definici pojmů obsahuje, je třeba poté, co došlo k zásadním změnám právního řádu, přihlédnout k vývoji stanovení výše soudních poplatků podle zákona o soudních poplatcích v té které době a dovodit, že ačkoliv nedošlo pro tento účel ke změně první věty ust. § 6a odst. 6 zákona o soudních poplatcích ve významném měřítku, došlo k vypuštění věty druhé tohoto ustanovení, jehož příčinou je právě změna výše poplatkové povinnosti. Úmyslem zákonodárce při provádění novelizace zákona o soudních poplatcích již v roce 2011 bylo reflektovat na společenské a ekonomické změny a reagovat na zvýšení složitosti sporů a nákladů na provoz soudu. Proto došlo ke zvýšení sazeb soudních poplatků již v novele provedené zák. č. 218/2011 Sb. Sazebník soudních poplatků je koncipován tak, že spory běžné povahy a právně méně složité jsou zpoplatněny sazbami v řádech stovek korun až maximálně 2.000 Kč. Složitost a náročnost sporů se promítá do sazby ve výši 5.000 Kč, přičemž extrémně složité a finančně náročné spory jsou zpoplatňovány sazbou vyšší. Ve sporech o vyklizení bytu soud posuzuje pouze formální splnění zákonných podmínek ukončení nájemního vztahu, tyto zpravidla končí u prvního jednání a nejsou veřejností obecně považovány za právně složité. Žalobce má za to, že zákonodárce neměl v úmyslu tyto druhy sporů podřadit pod kategorii právně složitých sporů zpoplatněných zpřísněnou sazbou soudního poplatku ve výši 5.000 Kč, ale hodlal evidentně naopak tyto spory podřadit pod spory běžné zohledněné sazbou ve výši 2.000 Kč. Tato skutečnost se promítla do novelizace zákona o soudních poplatcích účinné od 1.1.2014 vypuštěním dovětku „za nemovitost se pokládá byt a nebytový prostor“. Zákon o soudních poplatcích je zákonem speciálním ve vztahu k občanskému zákoníku, a jeho úprava má tudíž přednost před tímto zákonem. V postupu zákonodárce je znát snaha odstranit přílišnou tvrdost zákona týkající se poplatkové povinnosti u vyklizovacích sporů, jejích předmětem jsou nájemní byty nezapsané samostatně do katastru nemovitostí, s ohledem na negativní sociální dopady takto vysoké poplatkové povinnosti na žalované. Zákonodárce si patrně uvědomil, že osoby, které jsou v převážné míře žalovány o vyklizení bytu, jsou osoby, které se již před zatížením povinností uhradit náklady řízení ocitly na sociálním dne. Právě byty nezapsané v katastru nemovitostí jsou totiž v největším měřítku ve vlastnictví obcí, které tyto byty primárně pronajímají osobám sociálně slabším, mladým rodinám s dětmi a seniorům. Výše uvedené argumentaci rovněž přisvědčuje fakt, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v ust. § 2202 stanoví, že pronajmout lze i část nemovité věci, tzn. že předmětem právních vztahů může být rovněž i část nemovité věci, tedy např. samostatný pokoj či místnost, která je součástí nemovitosti. V takovém případě by dle výkladu zákona o soudních poplatcích soudem I. stupně byly zpoplatněny i spory o vyklizení takové části nemovitosti zpřísněnou sazbou ve výši 5.000 Kč. Pokud by úmyslem zákonodárce bylo zpoplatnit také spory o vyklizení bytu či jiné obdobné spory částkou 5.000 Kč, použil by v ust. § 6a odst. 6 následující formulaci „Za nemovitou věc se pro účely tohoto zákona pokládají všechny nemovité věci včetně jejich součástí zapsaných v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví“. Vzhledem k podanému odvolání přezkoumal odvolací soud napadené usnesení v souladu s ust. § 212a odst. 6 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Žalobce podal dne 14.3.2014 vůči žalovaným žalobu s návrhem na vyklizení bytu, když na výzvu soudu ze dne 24.3.2014 zaplatil soudní poplatek ve výši 5.000 Kč. Podáním ze dne 16.5.2014 požádal žalobce o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 3.000 Kč v návaznosti na novelu zákona o soudních poplatcích účinnou od 1.1.2014, konkrétně ust. § 6a odst. 6 zák. č. 549/91 Sb. Dle položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku činí výše soudního poplatku za návrh na vyklizení bytu částku 2.000 Kč, když byt, jehož vyklizení je požadováno, není samostatně zapsaný v katastru nemovitostí a nelze jej pro účely zákona o soudních poplatcích považovat za nemovitou věc. Z tohoto důvodu nemůže být na návrh na vyklizení bytu aplikován soudní poplatek dle položky 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích. Na to bylo soudem vydáno napadené usnesení. Dle ust. § 6a odst. 6 zákona č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31.12.2013, pro účely tohoto zákona se za nemovitost pokládají všechny nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví. Pro účely tohoto zákona se za nemovitost pokládá byt a nebytový prostor. Dle ust. § 6a odst. 6 zákona č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 1.1.2014, pro účely tohoto zákona se za nemovitou věc pokládají všechny nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví. Dle položky 4 odst. 1 sazebníku zákona o soudních poplatcích účinného od 1.1.2014 za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění činí soudní poplatek dle písm. a) za každou nemovitou věc 5.000 Kč, dle písm. c) v ostatních případech, není-li dále stanoveno jinak 2.000 Kč. Dle položky 2 sazebníku soudních poplatků k zákonu o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. ve znění účinném do 31.8.2011 za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění činí soudní poplatek a) za každou nemovitost 3.000 Kč, c) v ostatních případech, není-li dále stanoveno jinak 1.000 Kč. Dle § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb. soud vrátí poplatek z účtu soudu, bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost. Odvolací soud v daném případě dospěl k závěru, že soudní poplatek z návrhu na vyklizení bytu podaného po 1.1.2014 dle položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku zákona o soudních poplatcích účinného od 1.1.2014 činí 2.000 Kč. Již za účinnosti zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. ve znění účinném do 31.8.2011 bylo vydáno rozhodnutí, a to usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4.4.2001, sp.zn. 22Co 129/2001 ohledně výše soudního poplatku ve sporech o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, ve kterém soud vyslovil názor, že soudní poplatek v takovém případě dle položky 2 písm. c) sazebníku poplatků ve znění do 31.8.2011 činí 1.000 Kč. Tento názor se opíral o ust. § 119 zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), z něhož vyplývá, že byt nemovitostí není, ale je třeba jej považovat podle ust. § 118 odst. 2 obč. zák. za jiný předmět občanskoprávních vztahu. K tomuto závěru se přiklonil také NS ČR ve svém stanovisku publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 53/2002. Tyto vyslovené závěry přestaly platit až s účinností novely zákona o soudních poplatcích č. 218/2011 Sb., která v ust. § 6a odst. 6 věta druhá výslovně uvádí, že „pro účely tohoto zákona se za nemovitosti pokládají všechny nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví. Pro účely tohoto zákona se za nemovitost pokládá byt a nebytový prostor“. Pouze po dobu účinnosti tohoto zákona pak bylo nezbytné vycházet z tohoto speciálního zákonného ustanovení, pro účely poplatkové povinnosti považovat byt za nemovitost a vybírat soudní poplatek dle položky 4 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků. Jakmile však další novelou zákona o soudních poplatcích č. 293/2013 Sb. účinnou od 1.1.2014 byla z ust. § 6a odst. 6 vypuštěna věta druhá, nelze již nadále byt považovat za nemovitou věc. Jelikož předmětný byt není zapsán v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví a ani z tohoto pohledu jej není možné považovat za nemovitou věc, je třeba při stanovení výše poplatkové povinnosti vycházet z položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku, kdy výše soudního poplatku činí 2.000 Kč. Odvolací námitky žalobce vztahující se k této argumentaci byly odvolacím soudem shledány důvodnými. Jelikož žalobce zaplatil na soudním poplatku víc, než činila jeho poplatková povinnost, je na místě postup daný ust. § 10 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích a žalobci přeplatek soudního poplatku vrátit. Ze shora uvedeného důvodu bylo odvolacím soudem dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené rozhodnutí změněno tak, že se žalobci bude vrácen z účtu soudu přeplatek soudního poplatku ve výši 3.000 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Ostravě dne 21.7.2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Táborská, v.r. Renáta Poláchová předsedkyně senátu 71Co 376/2014-53 U S N E S E N Í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Táborské a soudkyň JUDr. Lenky Severové a JUDr. Radmily Baďurové v právní věci žalobce RPG Byty, s.r.o., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Gregorova 3/2582, IČ: 27769127, zast. Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Čs. legií 1719/5, proti žalovaným 1) Petru  P., nar. xxx a 2) Jolaně P., nar. xxx, oba bytem xxx, o vyklizení bytu, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního   soudu   v   Karviné   -   pobočka  v  Havířově  ze  dne  5.6.2014,  č.j.  114C 211/2014-42, t a k t o : Usnesení okresního soudu se mění  takto: Žalobci bude po právní moci tohoto rozhodnutí z účtu Okresního soudu v Karviné vrácen přeplatek soudního poplatku ve výši 3.000 Kč. O d ů v o d n ě n í : Usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto, že žalobci nebude vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.000 Kč. Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce a domáhal se  jeho změny tak, aby mu byl přeplatek soudního poplatku ve výši 3.000 Kč vrácen. Namítal, že v souvislosti s podáním žaloby na vyklizení bytu zaplatil soudní poplatek ve výši 5.000 Kč. Podle položky 4 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. účinného od 1.1.2014 činí výše soudního poplatku za návrh na zahájení řízení, jehož předmětem není peněžité plnění za každou nemovitou věc 5.000 Kč. Podle položky 4 odst. 1 písm. c) téhož sazebníku účinného od 1.1.2014 činí výše soudního poplatku za návrh na zahájení řízení, jehož předmětem není peněžité plnění v ostatních případech, není-li dále stanoveno jinak 2.000 Kč. Až do 31.12.2013 obsahovalo uvedené ustanovení § 6a odst. 6 zákona o soudních poplatcích druhou větu, v níž výslovně bylo uvedeno, že pro účely zákona o soudních poplatcích se za nemovitost pokládá byt a nebytový prostor, přičemž tato věta byla vypuštěna po novele zákona provedené zák. č. 293/2013 Sb. Za této situace poplatková povinnost po 1.1.2014 za řízení o vyklizení bytu činí pouze 2.000 Kč, a to podle položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků, neboť zákon o soudních poplatcích již nepodřizuje vlastní definici pod nemovité věci byt, který není jako samostatná jednotka zapsán v katastru nemovitostí na listu vlastnictví tak, jak tomu bylo do 31.12.2013. S odůvodněním napadeného usnesení soudem I. stupně nelze proto souhlasit.  Byt jako samostatná jednotka v katastru nemovitostí je totiž toliko součástí jiné věci - většinou pozemku, v některých případech toliko stavby stojící na cizím pozemku a jako součást jiné věci nemůže sám o sobě být samostatnou věcí v právním smyslu, neboť neexistuje možnost samostatných právních dispozic jen s takovou součástí jiné věci. Tato jiná nemovitá věc se zapisuje do katastru nemovitostí a teprve k této věci se váže poplatková povinnost podle položky 4 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků. Byt nezapsaný v katastru nemovitostí nelze dle aktuální právní úpravy považovat za nemovitou věc. Argumentace soudu I. stupně by bezesporu musela platit i za předchozí právní úpravy zákona o soudních poplatcích ve znění do 31.12.2013 rovněž v případě, že by ust. § 6a odst. 6 zákona o soudních poplatcích neobsahovalo onu druhou větu. Úmysl zákonodárce však byl odlišný, neboť zákonodárce teprve připojením druhé věty jednoznačně stanovil, že rozšiřuje pro účely zákona o soudních poplatcích nemovitosti o byty a nebytové prostory, které pro tento účel podřadil pod definici nemovitosti, pod kterou zjevně dle zákonodárce primárně nespadaly. Za použití historického a teleologického výkladu dané normy nelze než dospět k závěru, že pokud zákonodárce nyní vypustil druhou větu ust. § 6a odst. 6 zákona o soudních poplatcích, počítal s tím, že občanská soudní řízení týkající se vyklizení bytu a nebytových prostor, které nejsou zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví, budou nadále zpoplatněna částkou 2.000 Kč, nikoliv částkou 5.000 Kč, jak to bylo před novelou provedenou zák. č. 293/2013 Sb. Nelze pominout, že soudy podle úpravy zákona o soudních poplatcích účinné do 31.12.2013 vybíraly soudní poplatek ve výši 5.000 Kč podle položky 4 odst. 1 písm. a) sazebníku jen z toho důvodu, že ust. § 6a odst. 6 zákona o soudních poplatcích obsahovalo druhou větu, podle které byly mezi nemovitosti včleněny pro účely tohoto zákona jakožto zákona speciálního také byty  a nebytové prostory. Pokud tedy zákon o soudních poplatcích definoval a definuje nemovitosti, resp. věci nemovité odlišně, než občanský zákoník, který obecnou definici pojmů obsahuje, je třeba poté, co došlo k zásadním změnám právního řádu, přihlédnout k vývoji stanovení výše soudních poplatků podle zákona o soudních poplatcích v té které době a dovodit, že ačkoliv nedošlo pro tento účel ke změně první věty ust. § 6a odst. 6 zákona o soudních poplatcích ve významném měřítku, došlo k vypuštění věty druhé tohoto ustanovení, jehož příčinou je právě změna výše poplatkové povinnosti. Úmyslem zákonodárce při provádění novelizace zákona o soudních poplatcích již v roce 2011 bylo reflektovat na společenské a ekonomické změny a reagovat na zvýšení složitosti sporů a nákladů na provoz soudu.  Proto došlo ke zvýšení sazeb soudních poplatků již v novele provedené zák. č. 218/2011 Sb. Sazebník soudních poplatků je koncipován tak, že spory běžné povahy a právně méně složité jsou zpoplatněny sazbami v řádech stovek korun až maximálně  2.000 Kč.  Složitost a náročnost sporů se promítá do sazby ve výši 5.000 Kč, přičemž extrémně složité a finančně náročné spory jsou zpoplatňovány sazbou vyšší.  Ve sporech o vyklizení bytu soud posuzuje pouze formální splnění zákonných podmínek ukončení nájemního vztahu, tyto zpravidla končí u prvního jednání a nejsou veřejností obecně považovány za právně složité. Žalobce má za to, že zákonodárce neměl v úmyslu tyto druhy sporů podřadit pod kategorii právně složitých sporů zpoplatněných zpřísněnou sazbou soudního poplatku ve výši 5.000 Kč, ale hodlal evidentně naopak tyto spory podřadit pod spory  běžné zohledněné sazbou ve výši 2.000 Kč. Tato skutečnost se promítla do novelizace zákona o soudních poplatcích účinné od 1.1.2014 vypuštěním dovětku „za nemovitost se pokládá byt a nebytový prostor“.  Zákon o soudních poplatcích je zákonem speciálním ve vztahu k občanskému zákoníku, a jeho úprava má tudíž přednost před tímto zákonem. V postupu zákonodárce je znát snaha odstranit přílišnou tvrdost zákona týkající se poplatkové povinnosti u vyklizovacích sporů, jejích předmětem jsou nájemní byty nezapsané samostatně do katastru nemovitostí, s ohledem na negativní sociální dopady takto vysoké poplatkové povinnosti na žalované. Zákonodárce si patrně uvědomil, že osoby, které jsou v převážné míře žalovány o vyklizení bytu, jsou osoby, které se již před zatížením povinností uhradit náklady řízení ocitly na sociálním dne.  Právě byty nezapsané v katastru nemovitostí jsou totiž v největším měřítku ve vlastnictví obcí, které tyto byty primárně pronajímají osobám sociálně slabším, mladým rodinám s dětmi a seniorům. Výše uvedené argumentaci rovněž přisvědčuje fakt, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v ust. § 2202 stanoví, že pronajmout lze i část nemovité věci, tzn. že předmětem právních vztahů může být rovněž i část nemovité věci, tedy např. samostatný pokoj či místnost, která je součástí nemovitosti.  V takovém případě by dle výkladu zákona o soudních poplatcích soudem I. stupně byly zpoplatněny i spory o vyklizení takové části nemovitosti zpřísněnou sazbou ve výši 5.000 Kč. Pokud by úmyslem zákonodárce bylo zpoplatnit také spory o vyklizení bytu či jiné obdobné spory částkou 5.000 Kč, použil by v ust. § 6a odst. 6 následující formulaci „Za nemovitou věc se pro účely tohoto zákona pokládají všechny nemovité věci včetně jejich součástí zapsaných v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví“. Vzhledem k podanému odvolání přezkoumal odvolací soud napadené usnesení v souladu s ust. § 212a odst. 6 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Žalobce podal dne 14.3.2014 vůči žalovaným žalobu s návrhem na vyklizení bytu, když na výzvu soudu ze dne 24.3.2014 zaplatil soudní poplatek ve výši 5.000 Kč. Podáním ze dne 16.5.2014 požádal žalobce o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 3.000 Kč v návaznosti na novelu zákona o soudních poplatcích účinnou od 1.1.2014, konkrétně ust. § 6a odst. 6 zák. č. 549/91 Sb. Dle položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku činí výše soudního poplatku za návrh na vyklizení bytu částku 2.000 Kč, když byt, jehož vyklizení je požadováno, není samostatně zapsaný v katastru nemovitostí a nelze jej pro účely zákona o soudních poplatcích považovat za nemovitou věc. Z tohoto důvodu nemůže být na návrh na vyklizení bytu aplikován soudní poplatek dle položky 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích. Na to bylo soudem vydáno napadené usnesení. Dle ust. § 6a odst. 6 zákona č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31.12.2013, pro účely tohoto zákona se za nemovitost pokládají všechny nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví. Pro účely tohoto zákona se za nemovitost pokládá byt a nebytový prostor. Dle ust. § 6a odst. 6 zákona č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 1.1.2014, pro účely tohoto zákona se za nemovitou věc pokládají všechny nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví. Dle položky 4  odst. 1 sazebníku zákona o soudních poplatcích účinného od 1.1.2014 za návrh na zahájení občanského soudního  řízení, jehož předmětem není peněžité plnění činí soudní poplatek  dle písm. a) za každou nemovitou věc 5.000 Kč, dle písm. c) v ostatních případech, není-li dále stanoveno jinak 2.000 Kč. Dle položky 2 sazebníku soudních poplatků k zákonu o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. ve znění účinném do 31.8.2011 za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění činí soudní poplatek a) za každou nemovitost 3.000 Kč, c) v ostatních případech, není-li dále stanoveno jinak 1.000 Kč. Dle § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb.  soud vrátí poplatek z účtu soudu, bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost. Odvolací soud v daném případě dospěl k závěru, že soudní poplatek z návrhu na vyklizení bytu podaného po 1.1.2014 dle položky 4  odst. 1 písm. c) sazebníku zákona o soudních poplatcích účinného od 1.1.2014 činí 2.000 Kč. Již za účinnosti zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. ve znění účinném do 31.8.2011 bylo vydáno rozhodnutí, a to usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4.4.2001, sp.zn. 22Co 129/2001 ohledně výše soudního poplatku ve sporech o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, ve kterém soud vyslovil názor, že soudní poplatek v takovém případě dle položky 2 písm. c) sazebníku poplatků ve znění do 31.8.2011 činí 1.000 Kč. Tento názor  se opíral o ust. § 119 zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), z něhož vyplývá, že byt nemovitostí není, ale je třeba jej považovat podle ust. § 118 odst. 2 obč. zák. za jiný předmět občanskoprávních vztahu. K tomuto závěru se přiklonil také NS ČR ve svém stanovisku publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 53/2002. Tyto vyslovené závěry přestaly platit až s účinností novely zákona o soudních poplatcích č. 218/2011 Sb., která v ust. § 6a odst. 6 věta druhá výslovně uvádí, že „pro účely tohoto zákona se za nemovitosti pokládají všechny nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví. Pro účely tohoto zákona se za nemovitost pokládá byt a nebytový prostor“. Pouze po dobu účinnosti tohoto zákona pak bylo nezbytné vycházet z tohoto speciálního zákonného ustanovení, pro účely poplatkové povinnosti považovat byt za nemovitost a vybírat soudní poplatek dle položky 4 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků. Jakmile však další novelou zákona o soudních poplatcích č. 293/2013 Sb. účinnou od 1.1.2014 byla z ust. § 6a odst. 6 vypuštěna věta druhá, nelze již nadále byt považovat za nemovitou věc. Jelikož předmětný byt není zapsán v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví a ani z tohoto pohledu jej není možné považovat za nemovitou věc, je třeba při stanovení výše poplatkové povinnosti vycházet z položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku, kdy výše soudního poplatku činí 2.000 Kč. Odvolací námitky žalobce vztahující se k této argumentaci byly odvolacím soudem shledány důvodnými. Jelikož žalobce zaplatil na soudním poplatku víc, než činila jeho poplatková povinnost,  je na místě postup daný ust. § 10 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích a žalobci přeplatek soudního poplatku vrátit. Ze shora uvedeného důvodu bylo odvolacím soudem dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené rozhodnutí změněno  tak, že se žalobci  bude vrácen z účtu soudu přeplatek soudního poplatku ve výši 3.000 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Ostravě dne 21.7.2014 Za správnost vyhotovení:     JUDr. Zdeňka Táborská, v.r. Renáta Poláchová předsedkyně senátu