Dle ust. § 41a odst. 2 o. s. ř. nelze přihlížet k návrhu na pokračování v řízení (§ 34 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení) učiněnému účastníkem před vyhlášením rozsudku o zrušení rozhodčího nálezu pro případ, že bude rozsudkem vyhověno žalobě na zrušení rozhodčího nálezu.

ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Vladimíry Kratochvílové a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Michala Rendy ve věci žalobce UniCredit Leasing CZ, a. s., se sídlem Želetavská 1525/1, Praha 4-Michle, IČ 15886492, zastoupeného Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 823/33, Praha 1, proti žalované Alexandře K., nar. xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. Petrem Elšíkem, advokátem, se sídlem Sokolská 7, Olomouc, o zaplacení částky 122.511 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2013, č. j. 17C 394/2013-118, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění tak, že žaloba se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před okresním soudem částku 35.864,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 23.679,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci na soudním poplatku za odvolání žalované částku 4.291 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Okresnímu soudu se nařizuje provést opravu záhlaví písemného vyhotovení rozsudku spočívající v doplnění údaje o identifikačním čísle žalobce. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem uložil okresní soud žalované zaplatit žalobci částku 122.511 Kč se zákonnými úroky z prodlení za dobu od 1. 8. 2006 do zaplacení (výrok I.), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 41.456,39 Kč (výrok II.). Rozsudek okresní soud odůvodnil tím, že uvedenou částku žalovaná dluží na základě vyúčtování závazků vyplývajících z konečného vyúčtování nároků ze dne 25. 5. 2006 po odstoupení od smlouvy o finančním leasingu uzavřené mezi účastníky, přičemž nárok právně posuzoval dle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku s tím, že vztah účastníků se dle ust. § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku řídil obchodním zákoníkem K námitce promlčení uvedeného nároku vznesené žalovanou v průběhu řízení okresní soud uzavřel, že pohledávka se stala splatnou dne 31. 7. 2006, čtyřletá promlčecí doba počala běžet 1. 8. 2006, žalobce započal svou pohledávku po žalované vymáhat 28. 12. 2006 podáním žaloby v rozhodčím řízení a po právní moci rozhodčího nálezu nárok vymáhal prostřednictvím exekuce a poté, co byl soudem k návrhu žalované rozhodčí nález zrušen, podal návrh na pokračování v řízení. Nárok za promlčený nepovažoval s tím, že se žalobce řádně domáhal své pohledávky za žalovanou a po zrušení rozhodčího nálezu dalšími kroky pouze reagoval na vzniklou procesní situaci. Tento rozsudek v celém rozsahu napadla včasným odvoláním žalovaná domáhaje se jeho změny a zamítnutí žaloby. Měla za to, že okresní soud chybně posoudil otázku promlčení nároku. Uvedla, že žalobce nepodal návrh na pokračování v řízení po zrušení rozhodčího nálezu do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu a nezůstaly tak zachovány účinky původně podané žaloby v rozhodčím řízení dle ust. § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále též jen „ZRŘ“). Žalobce svůj nárok poté uplatnil až podáním ze dne 26. 10. 2012, přičemž šlo o novou žalobu doručenou soudu po uplynutí promlčecí doby. Návrh na pokračování v řízení vznesený žalobcem ještě před vydáním rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu při jednání ve věci o zrušení rozhodčího nálezu projednávané u Okresního soudu v Kladně, nepovažovala žalovaná za řádný návrh na pokračování ve smyslu ust. § 16 ZRŘ. V tomto směru také poukazovala na rozhodnutí Krajského soudu v Praze, kterým byla v této věci vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu v Kladně právě se závěrem, že se nejedná o pokračování původního řízení o zrušení rozhodčího nálezu, neboť nebylo možno dle ust. § 41a odst. 2 o. s. ř. přihlížet k návrhu na pokračování v řízení vznesenému žalobcem při soudním jednání pro případ, že žalobě na zrušení rozhodčího nálezu bude vyhověno. Uvedla, také, že okresní soud řádně nezdůvodnil, z jakého důvodu z tohoto rozhodnutí krajského soudu nevycházel a měla za to, že okresní soud vycházel z nesprávného zjištění, že návrh na pokračování v řízení byl žalobcem podán po zrušení rozhodčího nálezu. V doplnění odvolání také namítala, že nemohl nastat účinek stavění promlčecí doby podáním rozhodčí žaloby, neboť dle ust. § 403 odst. 1 obchodního zákoníku tento účinek nastává pouze za předpokladu rozhodčí žaloby podané na základě platné rozhodčí smlouvy, přičemž předmětná rozhodčí smlouva byla shledána v řízení o zrušení rozhodčího nálezu neplatnou. Žalobce odvolání považoval za nedůvodné a navrhoval potvrzení rozsudku s tím, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť je založena pouze na procesním postupu. Měl za to, že ust. § 41a odst. 2 o. s. ř., na které žalovaná poukazovala je třeba vykládat restriktivně ve vztahu k návrhu na pokračování v řízení učiněnému žalobcem při soudním jednání dne 10. 4. 2012, neboť i samotný občanský soudní řád připouští možnost podmíněných úkonů, např. eventuální petit. Uvedl, také, že k uvedenému úkonu žalobce bylo Okresním soudem v Kladně přihlíženo, neboť byl dne 11. 10. 2012 vyzván k doplnění podání z 10. 4. 2012. Poukazoval také na skutečnost, že veškeré lhůty v občanském soudním řízení jsou závazně vymezeny pouze svým koncem a je možné úkony činit ještě před započetím lhůty a bylo tedy možné ještě před rozhodnutím o zrušení rozhodčího nálezu navrhnout pokračování v řízení. Uvedl, že odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Praze nelze akceptovat a že vzhledem k tomu, že Okresní soud v Kladně přihlížel k návrhu na pokračování ze dne 10. 4. 2012 a toto řízení vedl, neměl žalobce faktickou možnost podat jiný návrh na pokračování v řízení. O odvolání rozhodoval krajský soud dle článku II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. podle o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2013, neboť řízení bylo zahájeno před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2014). Stejně tak i práva a povinnosti účastníků po stránce hmotného práva byla posuzována při aplikaci ust. § 3028 o. z. dle dosavadních právních předpisů. Po přezkoumání rozsudku včetně řízení předcházejícího jeho vydání, dospěl krajský soud k závěru, že odvolání je důvodné. Krajský soud jako správná přejímá skutková zjištění okresního soudu o časovém průběhu a výsledku rozhodčího řízení vedeného žalobcem proti žalované o zaplacení částky 122.511 Kč z titulu pohledávek vyplývajících z kupní smlouvy/smlouvy o finančním leasingu č. 1501418819 uzavřené mezi účastníky dne 19. 5. 2005, z nichž je zřejmé že rozhodčí řízení bylo zahájeno podáním rozhodčí žaloby dne 28. 12. 2006 a v tomto řízení byl dne 25. 7. 2007 pod č. j. RŘ/Kol/CAC-Kunzová/1231/2006 vydán rozhodcem Mgr. Lenkou Kolačkovskou rozhodčí nález. Přejímá také zjištění o splatnosti uplatněné pohledávky vyplývající z konečného vyúčtování nároků po odstoupení od smlouvy ke dni 31. 7. 2006 a zjištění o zastavení exekučního řízení z důvodu zrušení rozhodčího nálezu. Odvolací soud z těchto správných zjištění v dalším vychází a pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku v této části odkazuje. Z obsahu spisu v této věci a z obsahu spisu Okresního soudu v Kladně vedeného pod sp. zn. 21C 55/2011, který odvolací soud provedl k důkazu, se podává, že ve věci vedené pod sp. zn. 21C 55/2011 u Okresního soudu v Kladně byla dne 22. 6. 2011 podána žalovanou (v uvedeném řízení v postavení žalobkyně) proti žalobci (v uvedeném řízení v postavení žalovaného) žaloba o zrušení výše uvedeného rozhodčího nálezu, a to z důvodů uvedených v ust. § 31 písm. b), c) a e) ZRŘ v tehdy účinném znění. V uvedeném řízení v průběhu jednání dne 10. 4. 2012 před vyhlášením rozsudku žalobce navrhoval zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení, pro případ vyhovění žalobě, navrhoval pokračovat a rozhodnout ve věci samé. Nato byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozhodčí nález zrušen z důvodů uvedených v ust. § 31 písm. b) a e) ZRŘ. Po vyhlášení rozsudku žalobce při jednání návrh na pokračování v řízení neučinil. Písemné vyhotovení rozsudku bylo žalobci (právnímu zástupci) doručeno dne 23. 5. 2012 a rozsudek nabyl právní moci dne 8. 6. 2012. Dne 29. 5. 2012 se zástupce žalobce dotazoval na číslo účtu a variabilního symbolu, pod kterým měl žalobce dle rozsudku uhradit soudní poplatek. Ohledně případného pokračování v řízení žádné skutečnosti v tomto podání uvedeny nebyly. Bez jakéhokoliv podnětu účastníků byla pokynem pracovníka soudu ze dne 13. 9. 2012 na základě protokolu o jednání ze dne 10. 4. 2012 předána část spisu k zápisu nového řízení vedeného mezi žalobcem a žalovanou o zaplacení 122.511 Kč jako „nový návrh“ a tento byl zapsán u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 17C 76/2012 a dne 11. 10. 2012 byl žalobce usnesením vyzván, aby doplnil podání ze dne 10. 4. 2012 učiněné do protokolu ve věci sp. zn. 21C 55/2011 písemnou formou. V reakci na tuto výzvu učinil žalobce dne 26. 10. 2012 podání v elektronické podobě opatřené uznávaným elektronickým podpisem obsahující návrh na vydání rozsudku, kterým by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 122.511 Kč s příslušenstvím. V průběhu řízení následně Okresní soud v Kladně zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovanou, v rámci které také žalovaná namítla promlčení uplatněného nároku a toto usnesení bylo změněno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2013 s odůvodněním, že žalobce nepodal do 30 dnů od doručení rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu návrh na pokračování v řízení, přičemž postup, kdy takový návrh byl podán ještě před vyhlášením rozhodnutí nepovažoval za přípustný s ohledem na ust. § 41a odst. 2 o. s. ř. Podle ust. § 16 ZRŘ ve znění účinném do 31. 12. 2013, uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu a podá-li strana znovu u soudu nebo u jiného příslušného orgánu žalobu nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci nebo o zrušení rozhodčího nálezu, zůstávají účinky podané žaloby zachovány. Podle ust. § 403 odst. 1 obchodního zákoníku promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Krajský soud se ztotožňuje s právním posouzením věci okresním soudem v tom směru, že vztah účastníků se dle ust. § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. řídil obchodním zákoníkem, s tím, že šlo o nárok na zaplacení pohledávky splatné dne 31. 7. 2006 vyplývající z vypořádání ukončené smlouvy o finančním leasingu se sjednanými podmínkami tohoto vypořádání. Okresní soud však pochybil při právním posouzení otázky promlčení nároku. Při řešení otázky promlčení je třeba nejprve vyjasnit vztah ust. § 16 ZRŘ a ust. § 403 odst. 1 obchodního zákoníku. Ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. sice spojuje stavění promlčecí doby se zahájením rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí doložky, nelze však opomenout tu skutečnost, že ZRŘ nabyl účinnosti dne 1. 1. 1995, tedy později než obch. zák. (1. 1. 1992) a obsahuje speciální ustanovení § 16, které jednoznačně ponechává zachovány účinky podané žaloby i pro případ, je-li rozhodčí nález zrušen v řízení vedeném dle ust. § 31 ZRŘ z důvodu, že rozhodčí smlouva je neplatná či vůbec neuzavřená a podá-li strana rozhodčího řízení u soudu návrh na pokračování v řízení v zákonem stanovené lhůtě. Jelikož úprava ust. § 16 ZRŘ je úpravou přijatou později než úprava obsažená v ust. § 403 odst. 1 obch. zák., uplatní se v takovém případě jedno ze základních pravidel pro řešení konfliktu právních norem, a to lex posterior derogat legi priori, jinak řečeno, pozdější norma (zde ust. § 16 ZRŘ) upřesnila aplikovatelnost ust. § 403 odst. 1 obch. zák. ve vztahu ke stavění promlčecí lhůty při zrušení rozhodčího nálezu pro případ, že je v uvedené lhůtě podán návrh na pokračování v řízení. Tomuto výkladu odpovídá i ust. § 14 odst. 1 ZRŘ, které výslovně uvádí, že podání rozhodčí žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla podána žaloba u soudu. Smyslem ust. § 16 ZZŘ tedy je zachovat účinky stavění promlčecí doby okamžikem podání rozhodčí žaloby i pro případy, že následně bude zjištěno, že rozhodčí smlouva byla neplatná, že rozhodce neměl pravomoc věc rozhodovat nebo že rozhodčí nález byl zrušen soudem z jiného důvodu za podmínky, že účastník včas ve stanovené lhůtě na vzniklou situaci zareaguje podáním žaloby či návrhu na pokračování v řízení u příslušeného orgánu. Odvolací soud se tedy dále zabýval skutečností, zda v této věci nastaly účinky stavění promlčecí doby podáním rozhodčí žaloby dle ust. § 16 ZRŘ, tj. zda žalobce ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozsudku o zrušení rozhodčího nálezu podal návrh na pokračování v řízení. V tomto směru odvolací soud souhlasí se závěry Krajského soudu v Praze vyjádřenými v usnesení o místní nepříslušnosti o tom, že takový návrh žalobce ve lhůtě 30 dnů od doručení rozsudku o zrušení rozhodčího nálezu nepodal, neboť návrh na pokračování v řízení byl podán až dne 26. 10. 2012 v reakci na (chybně vydanou) výzvu Okresního soudu v Kladně. Bylo na žalobci, aby v zájmu zachování účinků žaloby podané původně v rozhodčím řízení, učinil v zákonem stanovené lhůtě návrh na pokračování v řízení. Skutečnost, že takový návrh na pokračování v řízení učinil před vyhlášením rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu jako podmíněný pro případ, že žalobě o zrušení rozhodčího nálezu bude vyhověno, není relevantní, neboť k takovému návrhu neměl okresní soud dle ust. § 41a odst. 2 o. s. ř. přihlížet a samotný chybný procesní postup Okresního soudu v Kladně nemůže uvedený nedostatek zhojit. K námitce žalobce o přípustnosti podmíněných úkonů v občanském soudním řízení např. v případě tzv. „eventuálního petitu“ lze uvést, že přípustnost eventuálního petitu v občanském soudním řízení není výrazem možnosti činit podmíněné procesní úkony, ale vyplývá z principu možné kumulace žalobních nároků, když v jednom soudním řízení může žalobce požadovat, aby bylo rozhodnuto o více nárocích, přičemž může některé své nároky uplatnit právě formou tzv. eventuálního petitu. V případě užití eventuálního petitu tedy žalobce ve sporném řízení pouze realizuje své právo určit, jaké nároky budou předmětem řízení. Toto právo žalobce však nelze přirovnávat k situaci, kdy v průběhu řízení účastník uplatní své procesní právo vázané na splnění podmínky. Takový postup již přípustný dle ust. § 41a odst. 2 o. s. ř není. (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 21Cdo 3119/2008). K námitce žalobce o možnosti činit procesní úkony ještě před započetím lhůty k jejich provedení lze uvést, že občanský soudní řád takový postup připouští, avšak musí se jednat o úkony nepodmíněné. Je tak např. přípustné učinit odvolání proti rozsudku již po jeho vyhlášení před doručením písemného vyhotovení, od kterého se odvíjí běh odvolací lhůty dle ust. § 204 odst. 1 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 4. 1997, sp. zn. 2Cdon 1199/96), avšak s ohledem na ust. § 41a odst. 2 o. s. ř. již nelze přihlížet k odvolání proti rozsudku, které by bylo podáno ještě před jeho vyhlášením pro případ, že by účastník v rozsudku nebyl úspěšný, když navíc účastník před vyhlášením rozsudku ani nemůže vědět, v jakém rozsahu v řízení uspěl či nikoliv. Obdobně by tedy byl za účinný považován návrh na pokračování v řízení uskutečněný při soudním jednání po vyhlášení rozsudku o zrušení rozhodčího nálezu, avšak nelze přihlížet k takovému návrhu vázanému na podmínku, že žalobě na zrušení rozhodčího nálezu bude vyhověno, učiněnému ještě před vyhlášením rozsudku. Navíc až po vyhlášení rozsudku bylo žalobci zřejmé, že rozhodčí nález byl zrušen nejen z důvodu uvedeného v ust. § 31 písm. e) ZRŘ (zrušení z tohoto důvodu nemohlo dle ust. § 34 ZZŘ zakládat možnost pokračování v řízení před soudem), ale také z důvodu uvedeného v ust. § 31 písm. b) ZRŘ, na základě kterého mohlo být k návrhu některého z účastníku pokračováno v řízení před soudem. Za bezpředmětnou ve vztahu k otázce promlčení pak lze považovat námitku žalobce o tom, že s ohledem na skutečnost, že Okresní soud v Kladně přihlížel k návrhu na pokračování ze dne 10. 4. 2012 a toto řízení vedl, neměl žalobce faktickou možnost podat jiný návrh na pokračování v řízení. Okresní soud v Kladně totiž učinil první úkon ve vztahu k návrhu na pokračování ze dne 10. 4. 2012 až dne 13. 9. 2012, tj. již v době, kdy uplynula třicetidenní lhůta od doručení rozsudku o zrušení rozhodčího nálezu dle ust. § 16 ZRŘ. U uplatněného nároku počala běžet dle čtyřletá promlčecí doba dle ust. § 392 odst. 1 obchodního zákoníku dnem 1. 8. 2006, tj. následující den po splatnosti nároků vyčíslených ve smluvně předpokládaném vyúčtování po odstoupení od smlouvy. S ohledem na výše uvedené skutečnosti v tomto případě nenastaly účinky zachování stavění promlčecí doby podáním rozhodčí žaloby dle ust. § 16 ZRŘ a vzhledem k zastavení exekučního řízení pro neexistenci vykonatelného exekučního titulu nemělo na běh promlčecí doby vliv ani uvedené exekuční řízení. Jelikož žalobce uskutečnil úkon, který lze považovat za zahájení soudního řízení za účelem uspokojení svého nároku až podáním ze dne 26. 10. 2012, učinil tak po uplynutí promlčecí doby, námitka promlčení tak byla žalovanou vznesená důvodně a žalobě proto nebylo možno vyhovět. Vznesenou námitku promlčení pak odvolací soud nepovažuje za nemravnou, neboť žalovaná pouze využila svá zákonem daná práva, přičemž obranu svých práv uplatňovala vůči žalobci kontinuálně již od okamžiku, kdy se v rámci exekučního řízení dozvěděla o existenci uplatněného nároku žalobce a žalobci, který byl po celou dobu vymáhání své pohledávky právně zastoupen, nic nebránilo v tom, aby po zrušení rozhodčího nálezu soudem svůj nárok uplatnil v zákonem stanovené lhůtě a zachoval tak účinky stavění promlčecí doby okamžikem podání rozhodčí žaloby. Z výše uvedených důvodů odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil a žalobu zamítl. V důsledku změny napadeného rozsudku ve výroku ve věci samé bylo odvolacím soudem dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech řízení účastníků u soudu prvého stupně a dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. také o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení. Žalovaná jako procesně úspěšný účastník má dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobci nárok na úhradu svých účelně vynaložených nákladů řízení před okresním soudem i nákladů odvolacího řízení. Náklady řízení žalované ve stádiu řízení před okresním soudem v celkové výši 35.864,40 Kč byly tvořeny: - odměnou za zastupování advokátem vypočtenu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů z tarifní hodnoty odpovídající předmětu řízení za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, dvě písemná vyjádření ve věci a účast na soudním jednání) ve výši 24.080 Kč (4 x 6.020 Kč), odměnou v poloviční sazbě za jeden úkony právní služby (účast při vyhlášení rozsudku) ve výši 3.010 Kč a dále odměnou v poloviční sazbě vypočtenou z tarifní hodnoty 10.000 Kč (§ 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.) za odvolání proti usnesení o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti, neboť předmětem tohoto úkonu právní služby nebyly nároky týkající se věci samé, ale otázka příslušnosti soudu. Tato odměna činila 750 Kč. Celkem tedy odměna advokáta činila 27.840 Kč (24.080 + 3.010 + 750). - náhradou hotových výdajů za výše uvedených šest úkonů právní služby ve výši celkem 1.800 Kč (6 x 300 Kč) - náhradou 21% DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 6.224,40 Kč, neboť advokát žalované je plátcem DPH (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Náklady odvolacího řízení žalované v celkové výši 23.679,50 Kč byly tvořeny: - zaplacenou poměrnou částí soudního poplatku ve výši 1.839 Kč (30 % z celkové částky soudního poplatku za odvolání 6.130 Kč, když v rozsahu 70 % byla žalovaná osvobozena) - odměnou za zastupování advokátem vypočtenu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů z tarifní hodnoty odpovídající předmětu odvolacího řízení za dva úkony právní služby (odvolání, účast na odvolacím jednání) ve výši 12.040 Kč (2 x 6.020 Kč), odměnou v poloviční sazbě za jeden úkony právní služby (účast při vyhlášení rozsudku odvolacím soudem) ve výši 3.010 Kč a dále odměnou v poloviční sazbě vypočtenou z tarifní hodnoty 6.130 Kč odpovídající soudnímu poplatku za odvolání a to za dva úkony právní služby (žádost o osvobození od soudního poplatku z odvolání, odvolání proti usnesení o zamítnutí této žádosti), neboť předmětem těchto úkonů právní služby nebyly nároky týkající se věci samé, ale otázka výše povinnosti k úhradě soudního poplatku za odvolání. Tato odměna činila 1.500 Kč (2 x 750 Kč). Celkem tedy odměna advokáta činila 16.550 Kč (12.040 + 3.010 + 1.500). - náhradou hotových výdajů za výše uvedených pět úkonů právní služby ve výši celkem 1.500 Kč (5 x 300 Kč) - náhradou 21% DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 3.790,50 Kč, neboť advokát žalované je plátcem DPH. Místo plnění náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalované s tím, že lhůtu k plnění určil jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Odvolací soud dále v souvislosti s tím, že tímto rozhodnutím se řízení končí, uložil výrokem III. žalobci dle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích povinnost zaplatit státu neuhrazenou část soudního poplatku za odvolání, ohledně které byla žalovaná osvobozena od placení soudních poplatků. Odvolací soud nařídil okresnímu soudu ve výroku IV. shora tohoto rozsudku dle ustanovení § 222 odst. 3 o. s. ř. provedení opravy záhlaví písemného vyhotovení napadeného rozsudku spočívající v uvedení úplného údaje o identifikaci žalobce, neboť v rozsudku nebyl uveden údaj o identifikačním čísle žalobce a jedná se tedy o zřejmou nesprávnost. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku. Olomouc 19. listopadu 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vladimíra Kratochvílová v. r. Marie Libičová předsedkyně senátu ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Vladimíry Kratochvílové a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Michala Rendy ve věci žalobce UniCredit Leasing CZ, a. s., se sídlem Želetavská 1525/1, Praha 4-Michle, IČ 15886492, zastoupeného Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 823/33, Praha 1, proti žalované Alexandře K., nar. xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. Petrem Elšíkem, advokátem, se sídlem Sokolská 7, Olomouc, o zaplacení částky 122.511 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2013, č. j. 17C 394/2013-118, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění tak, že žaloba se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před okresním soudem částku 35.864,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. III.  Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 23.679,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci na soudním poplatku za odvolání žalované částku 4.291 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Okresnímu soudu se nařizuje provést opravu záhlaví písemného vyhotovení rozsudku spočívající v doplnění údaje o identifikačním čísle žalobce. O d ů v o d n ě n í :  Shora označeným rozsudkem uložil okresní soud žalované zaplatit žalobci částku 122.511 Kč se zákonnými úroky z prodlení za dobu od 1. 8. 2006 do zaplacení (výrok I.), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 41.456,39 Kč (výrok II.). Rozsudek okresní soud odůvodnil tím, že uvedenou částku žalovaná dluží na základě vyúčtování závazků vyplývajících z konečného vyúčtování nároků ze dne 25. 5. 2006 po odstoupení od smlouvy o finančním leasingu uzavřené mezi účastníky, přičemž nárok právně posuzoval dle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku s tím, že vztah účastníků se dle ust. § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku řídil obchodním zákoníkem K námitce promlčení uvedeného nároku vznesené žalovanou v průběhu řízení okresní soud uzavřel, že pohledávka se stala splatnou dne 31. 7. 2006, čtyřletá promlčecí doba počala běžet 1. 8. 2006, žalobce započal svou pohledávku po žalované vymáhat 28. 12. 2006 podáním žaloby v rozhodčím řízení a po právní moci rozhodčího nálezu nárok vymáhal prostřednictvím exekuce a poté, co byl soudem k návrhu žalované rozhodčí nález zrušen, podal návrh na pokračování v řízení. Nárok za promlčený nepovažoval s tím, že se žalobce řádně domáhal  své pohledávky za žalovanou a po zrušení rozhodčího nálezu dalšími kroky pouze reagoval na vzniklou procesní situaci. Tento rozsudek v celém rozsahu napadla včasným odvoláním žalovaná domáhaje se jeho změny a zamítnutí žaloby. Měla za to, že okresní soud chybně posoudil otázku promlčení nároku. Uvedla, že žalobce nepodal návrh na pokračování v řízení po zrušení rozhodčího nálezu do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu a nezůstaly tak zachovány účinky původně podané žaloby v rozhodčím řízení dle ust. § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále též jen „ZRŘ“). Žalobce svůj nárok poté uplatnil až podáním ze dne 26. 10. 2012, přičemž šlo o novou žalobu doručenou soudu po uplynutí promlčecí doby. Návrh na pokračování v řízení vznesený žalobcem ještě před vydáním rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu při jednání ve věci o zrušení rozhodčího nálezu projednávané u Okresního soudu v Kladně, nepovažovala žalovaná za řádný návrh na pokračování ve smyslu ust. § 16 ZRŘ. V tomto směru také poukazovala na rozhodnutí Krajského soudu v Praze, kterým byla v této věci vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu v Kladně právě se závěrem, že se nejedná o pokračování původního řízení o zrušení rozhodčího nálezu, neboť nebylo možno dle ust. § 41a odst. 2 o. s. ř. přihlížet k návrhu na pokračování v řízení vznesenému žalobcem při soudním jednání pro případ, že žalobě na  zrušení rozhodčího nálezu bude vyhověno. Uvedla, také, že okresní soud řádně nezdůvodnil,   z jakého důvodu z tohoto rozhodnutí krajského soudu nevycházel a měla za to, že okresní soud vycházel z nesprávného zjištění, že návrh na pokračování v řízení byl žalobcem podán po zrušení rozhodčího nálezu. V doplnění odvolání také namítala, že nemohl nastat účinek stavění promlčecí doby podáním rozhodčí žaloby, neboť dle ust. § 403 odst. 1 obchodního zákoníku tento účinek nastává pouze za předpokladu rozhodčí žaloby podané na základě platné rozhodčí smlouvy, přičemž předmětná rozhodčí smlouva byla shledána v řízení o zrušení rozhodčího nálezu neplatnou. Žalobce odvolání považoval za nedůvodné a navrhoval potvrzení rozsudku s tím, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť je založena pouze na procesním postupu. Měl za to, že ust. § 41a odst. 2 o. s. ř., na které žalovaná poukazovala je třeba vykládat restriktivně ve vztahu k návrhu na pokračování v řízení učiněnému žalobcem při soudním jednání dne 10. 4. 2012, neboť i samotný občanský soudní řád připouští možnost podmíněných úkonů, např. eventuální petit. Uvedl, také, že k uvedenému úkonu žalobce bylo Okresním soudem v Kladně přihlíženo, neboť byl dne 11. 10. 2012 vyzván k doplnění podání z 10. 4. 2012. Poukazoval také na skutečnost, že veškeré lhůty v občanském soudním řízení jsou závazně vymezeny pouze svým koncem a je možné úkony činit ještě před započetím lhůty a bylo tedy možné ještě před rozhodnutím o zrušení rozhodčího nálezu navrhnout pokračování v řízení. Uvedl, že odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Praze nelze akceptovat a že vzhledem k tomu, že Okresní soud v Kladně přihlížel k návrhu na pokračování ze dne 10. 4. 2012 a toto řízení vedl, neměl žalobce faktickou možnost podat jiný návrh na pokračování v řízení. O odvolání rozhodoval krajský soud dle článku II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. podle o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2013, neboť řízení bylo zahájeno před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2014). Stejně tak i práva a povinnosti účastníků po stránce hmotného práva byla posuzována při aplikaci ust. § 3028 o. z. dle dosavadních právních předpisů. Po přezkoumání rozsudku včetně řízení předcházejícího jeho vydání, dospěl krajský soud k závěru, že odvolání je důvodné. Krajský soud jako správná přejímá skutková zjištění okresního soudu o časovém průběhu a výsledku rozhodčího řízení vedeného žalobcem proti žalované o zaplacení částky 122.511 Kč z titulu pohledávek vyplývajících z kupní smlouvy/smlouvy o finančním leasingu č. 1501418819 uzavřené mezi účastníky dne 19. 5. 2005, z nichž je zřejmé že rozhodčí řízení bylo zahájeno podáním rozhodčí žaloby dne 28. 12. 2006 a v tomto řízení byl dne 25. 7. 2007 pod č. j. RŘ/Kol/CAC-Kunzová/1231/2006 vydán rozhodcem Mgr. Lenkou Kolačkovskou rozhodčí nález. Přejímá také zjištění o splatnosti uplatněné pohledávky vyplývající z konečného vyúčtování nároků po odstoupení od smlouvy ke dni 31. 7. 2006 a zjištění o zastavení exekučního řízení z důvodu zrušení rozhodčího nálezu. Odvolací soud z těchto správných zjištění v dalším vychází a pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku v této části odkazuje. Z obsahu spisu v této věci a z obsahu spisu Okresního soudu v Kladně vedeného pod sp. zn. 21C 55/2011, který odvolací soud provedl k důkazu, se podává, že ve věci vedené pod sp. zn. 21C 55/2011 u Okresního soudu v Kladně byla dne 22. 6. 2011 podána žalovanou (v uvedeném řízení v postavení žalobkyně) proti žalobci (v uvedeném řízení v postavení žalovaného) žaloba o zrušení výše uvedeného rozhodčího nálezu, a to z důvodů uvedených v ust. § 31 písm. b), c) a e) ZRŘ v tehdy účinném znění. V uvedeném řízení v průběhu jednání dne 10. 4. 2012 před vyhlášením rozsudku žalobce navrhoval zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení, pro případ vyhovění žalobě, navrhoval pokračovat a rozhodnout ve věci samé. Nato byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozhodčí nález zrušen z důvodů uvedených v ust. § 31 písm. b) a e) ZRŘ. Po vyhlášení rozsudku žalobce při jednání návrh na pokračování v řízení neučinil. Písemné vyhotovení rozsudku bylo žalobci (právnímu zástupci) doručeno dne 23. 5. 2012 a rozsudek nabyl právní moci dne 8. 6. 2012. Dne 29. 5. 2012 se zástupce žalobce dotazoval na číslo účtu a variabilního symbolu, pod kterým měl žalobce dle rozsudku uhradit soudní poplatek. Ohledně případného pokračování v řízení žádné skutečnosti v tomto podání uvedeny nebyly. Bez jakéhokoliv podnětu účastníků byla pokynem pracovníka soudu ze dne 13. 9. 2012 na základě protokolu o jednání ze dne 10. 4. 2012 předána část spisu k zápisu nového řízení vedeného mezi žalobcem a žalovanou o zaplacení 122.511 Kč jako „nový návrh“ a tento byl zapsán u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 17C 76/2012 a dne 11. 10. 2012 byl žalobce usnesením vyzván, aby doplnil podání ze dne 10. 4. 2012 učiněné do protokolu ve věci sp. zn. 21C 55/2011 písemnou formou. V reakci na tuto výzvu učinil žalobce dne 26. 10. 2012 podání v elektronické podobě opatřené uznávaným elektronickým podpisem obsahující návrh na vydání rozsudku, kterým by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 122.511 Kč s příslušenstvím. V průběhu řízení následně Okresní soud v Kladně zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovanou, v rámci které také žalovaná namítla promlčení uplatněného nároku a toto usnesení bylo změněno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2013 s odůvodněním, že žalobce nepodal do 30 dnů od doručení rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu návrh na pokračování v řízení, přičemž postup, kdy takový návrh byl podán ještě před vyhlášením rozhodnutí nepovažoval za přípustný s ohledem na ust. § 41a odst. 2 o. s. ř.   Podle ust. § 16 ZRŘ ve znění účinném do 31. 12. 2013, uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu a podá-li strana znovu u soudu nebo u jiného příslušného orgánu žalobu nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci nebo o zrušení rozhodčího nálezu, zůstávají účinky podané žaloby zachovány. Podle ust. § 403 odst. 1 obchodního zákoníku promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Krajský soud se ztotožňuje s právním posouzením věci okresním soudem v tom směru, že vztah účastníků se dle ust. § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. řídil obchodním zákoníkem, s tím, že šlo o nárok na zaplacení pohledávky splatné dne 31. 7. 2006 vyplývající z vypořádání ukončené smlouvy o finančním leasingu se sjednanými podmínkami tohoto vypořádání. Okresní soud však pochybil při právním posouzení otázky promlčení nároku. Při řešení otázky promlčení je třeba nejprve vyjasnit vztah ust. § 16 ZRŘ a ust. § 403 odst. 1 obchodního zákoníku. Ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. sice spojuje stavění promlčecí doby se zahájením rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí doložky, nelze však opomenout tu skutečnost, že ZRŘ nabyl účinnosti dne 1. 1. 1995, tedy později než obch. zák. (1. 1. 1992) a obsahuje speciální ustanovení § 16, které jednoznačně ponechává zachovány účinky podané žaloby i pro případ, je-li rozhodčí nález zrušen v řízení vedeném dle ust. § 31 ZRŘ z důvodu, že rozhodčí smlouva je neplatná či vůbec neuzavřená a podá-li strana rozhodčího řízení u soudu návrh na pokračování v řízení v zákonem stanovené lhůtě. Jelikož úprava ust. § 16 ZRŘ je úpravou přijatou později než úprava obsažená v ust. § 403 odst. 1 obch. zák., uplatní se v takovém případě jedno ze základních pravidel pro řešení konfliktu právních norem, a to lex posterior derogat legi priori, jinak řečeno, pozdější norma (zde ust. § 16 ZRŘ) upřesnila aplikovatelnost ust. § 403 odst. 1 obch. zák. ve vztahu ke stavění promlčecí lhůty při zrušení rozhodčího nálezu pro případ, že je v uvedené lhůtě podán návrh na pokračování v řízení. Tomuto výkladu odpovídá i ust. § 14 odst. 1 ZRŘ, které výslovně uvádí, že podání rozhodčí žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla podána žaloba u soudu. Smyslem ust. § 16 ZZŘ tedy je zachovat účinky stavění promlčecí doby okamžikem podání rozhodčí žaloby i pro případy, že následně bude zjištěno, že rozhodčí smlouva byla neplatná, že rozhodce neměl pravomoc věc rozhodovat nebo že rozhodčí nález byl zrušen soudem z jiného důvodu za podmínky, že účastník včas ve stanovené lhůtě na vzniklou situaci zareaguje podáním žaloby či návrhu na pokračování v řízení u příslušeného orgánu. Odvolací soud se tedy dále zabýval skutečností, zda v této věci nastaly účinky stavění promlčecí doby podáním rozhodčí žaloby dle ust. § 16 ZRŘ, tj. zda žalobce ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozsudku o zrušení rozhodčího nálezu podal návrh na pokračování v řízení. V tomto směru odvolací soud souhlasí se závěry Krajského soudu v Praze vyjádřenými v usnesení o místní nepříslušnosti o tom, že takový návrh žalobce ve lhůtě 30 dnů od doručení rozsudku o zrušení rozhodčího nálezu nepodal, neboť návrh na pokračování v řízení byl podán až dne 26. 10. 2012 v reakci na (chybně vydanou) výzvu Okresního soudu v Kladně. Bylo na žalobci, aby v zájmu zachování účinků žaloby podané původně v rozhodčím řízení, učinil v zákonem stanovené lhůtě návrh na pokračování v řízení. Skutečnost, že takový návrh na pokračování v řízení učinil před vyhlášením rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu jako podmíněný pro případ, že žalobě o zrušení rozhodčího nálezu bude vyhověno, není relevantní, neboť k takovému návrhu neměl okresní soud dle ust. § 41a odst. 2 o. s. ř. přihlížet a samotný chybný procesní postup Okresního soudu v Kladně nemůže uvedený nedostatek zhojit.   K námitce žalobce o přípustnosti podmíněných úkonů v občanském soudním řízení např. v případě tzv. „eventuálního petitu“ lze uvést, že přípustnost eventuálního petitu v občanském soudním řízení není výrazem možnosti činit podmíněné procesní úkony, ale vyplývá z principu možné kumulace žalobních nároků, když v jednom soudním řízení může žalobce požadovat, aby bylo rozhodnuto o více nárocích, přičemž může některé své nároky uplatnit právě formou tzv. eventuálního petitu. V případě užití eventuálního petitu tedy žalobce ve sporném řízení pouze realizuje své právo určit, jaké nároky budou předmětem řízení. Toto právo žalobce však nelze přirovnávat k situaci, kdy v průběhu řízení účastník uplatní své procesní právo vázané na splnění podmínky. Takový postup již přípustný dle ust. § 41a odst. 2 o. s. ř není. (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 21Cdo 3119/2008). K námitce žalobce o možnosti činit procesní úkony ještě před započetím lhůty k jejich provedení lze uvést, že občanský soudní řád takový postup připouští, avšak musí se jednat o úkony nepodmíněné. Je tak např. přípustné učinit odvolání proti rozsudku již po jeho vyhlášení před doručením písemného vyhotovení, od kterého se odvíjí běh odvolací lhůty dle ust. § 204 odst. 1 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 4. 1997, sp. zn. 2Cdon 1199/96), avšak s ohledem na ust. § 41a odst. 2 o. s. ř. již nelze přihlížet k odvolání proti rozsudku, které by bylo podáno ještě před jeho vyhlášením pro případ, že by účastník v rozsudku nebyl úspěšný, když navíc účastník před vyhlášením rozsudku ani nemůže vědět, v jakém rozsahu v řízení uspěl či nikoliv. Obdobně by tedy byl za účinný považován návrh na pokračování v řízení uskutečněný při soudním jednání po vyhlášení rozsudku o zrušení rozhodčího nálezu, avšak nelze přihlížet k takovému návrhu vázanému na podmínku, že žalobě na zrušení rozhodčího nálezu bude vyhověno, učiněnému ještě před vyhlášením rozsudku. Navíc až po vyhlášení rozsudku bylo žalobci zřejmé, že rozhodčí nález byl zrušen nejen z důvodu uvedeného v ust. § 31 písm. e) ZRŘ (zrušení z tohoto důvodu nemohlo dle ust. § 34 ZZŘ zakládat možnost pokračování v řízení před soudem), ale také z důvodu uvedeného v ust. § 31 písm. b) ZRŘ, na základě kterého mohlo být k návrhu některého z účastníku pokračováno v řízení před soudem. Za bezpředmětnou ve vztahu k otázce promlčení pak lze považovat námitku žalobce o tom, že s ohledem na skutečnost, že Okresní soud v Kladně přihlížel k návrhu na pokračování ze dne 10. 4. 2012 a toto řízení vedl, neměl žalobce faktickou možnost podat jiný návrh na pokračování v řízení. Okresní soud v Kladně totiž učinil první úkon ve vztahu k návrhu na pokračování ze dne 10. 4. 2012 až dne 13. 9. 2012, tj. již v době, kdy uplynula třicetidenní lhůta od doručení rozsudku o zrušení rozhodčího nálezu dle ust. § 16 ZRŘ. U uplatněného nároku počala běžet dle čtyřletá promlčecí doba dle ust. § 392 odst. 1 obchodního zákoníku dnem 1. 8. 2006, tj. následující den po splatnosti nároků vyčíslených ve smluvně předpokládaném vyúčtování po odstoupení od smlouvy. S ohledem na výše uvedené skutečnosti v tomto případě nenastaly účinky zachování stavění promlčecí doby podáním rozhodčí žaloby dle ust. § 16 ZRŘ a vzhledem k zastavení exekučního řízení pro neexistenci vykonatelného exekučního titulu nemělo na běh promlčecí doby vliv ani uvedené exekuční řízení. Jelikož žalobce uskutečnil úkon, který lze považovat za zahájení soudního řízení za účelem uspokojení svého nároku až podáním ze dne 26. 10. 2012, učinil tak po uplynutí promlčecí doby, námitka promlčení tak byla žalovanou vznesená důvodně a žalobě proto nebylo možno vyhovět. Vznesenou námitku promlčení pak odvolací soud nepovažuje za nemravnou, neboť žalovaná pouze využila svá zákonem daná práva, přičemž obranu svých práv uplatňovala vůči žalobci kontinuálně již od okamžiku, kdy se v rámci exekučního řízení dozvěděla o existenci uplatněného nároku žalobce a žalobci, který byl po celou dobu vymáhání své pohledávky právně zastoupen, nic nebránilo v tom, aby po zrušení rozhodčího nálezu soudem svůj nárok uplatnil v zákonem stanovené lhůtě a zachoval tak účinky stavění promlčecí doby okamžikem podání rozhodčí žaloby. Z výše uvedených důvodů odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil a žalobu zamítl. V důsledku změny napadeného rozsudku ve výroku ve věci samé bylo odvolacím soudem dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech řízení účastníků u soudu prvého stupně a dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. také o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení. Žalovaná jako procesně úspěšný účastník má dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobci nárok na úhradu svých účelně vynaložených nákladů řízení před okresním soudem i nákladů odvolacího řízení. Náklady řízení žalované ve stádiu řízení před okresním soudem v celkové výši 35.864,40 Kč byly tvořeny: - odměnou za zastupování advokátem vypočtenu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů z tarifní hodnoty odpovídající předmětu řízení za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, dvě písemná vyjádření ve věci a účast na soudním jednání) ve výši 24.080 Kč (4 x 6.020 Kč), odměnou v poloviční sazbě za jeden úkony právní služby (účast při vyhlášení rozsudku) ve výši 3.010 Kč a dále odměnou v poloviční sazbě vypočtenou z tarifní hodnoty 10.000 Kč (§ 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.) za odvolání proti usnesení o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti, neboť předmětem tohoto úkonu právní služby nebyly nároky týkající se věci samé, ale otázka příslušnosti soudu. Tato odměna činila 750 Kč. Celkem tedy odměna advokáta činila 27.840 Kč (24.080 + 3.010 + 750). - náhradou hotových výdajů za výše uvedených šest úkonů právní služby ve výši celkem 1.800 Kč (6 x 300 Kč) - náhradou 21% DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 6.224,40 Kč, neboť advokát žalované je plátcem DPH (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Náklady odvolacího řízení žalované v celkové výši 23.679,50 Kč byly tvořeny: - zaplacenou poměrnou částí soudního poplatku ve výši 1.839 Kč (30 % z celkové částky soudního poplatku za odvolání 6.130 Kč, když v rozsahu 70 % byla žalovaná osvobozena) - odměnou za zastupování advokátem vypočtenu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů z tarifní hodnoty odpovídající předmětu odvolacího řízení za dva úkony právní služby (odvolání, účast na odvolacím jednání) ve výši 12.040 Kč (2 x 6.020 Kč), odměnou v poloviční sazbě za jeden úkony právní služby (účast při vyhlášení rozsudku odvolacím soudem) ve výši 3.010 Kč a dále odměnou v poloviční sazbě vypočtenou z tarifní hodnoty 6.130 Kč odpovídající soudnímu poplatku za odvolání a to za dva úkony právní služby (žádost o osvobození od soudního poplatku z odvolání, odvolání proti usnesení o zamítnutí této žádosti), neboť předmětem těchto úkonů právní služby nebyly nároky týkající se věci samé, ale otázka výše povinnosti k úhradě soudního poplatku za odvolání. Tato odměna činila 1.500 Kč (2 x 750 Kč). Celkem tedy odměna advokáta činila 16.550 Kč (12.040 + 3.010 + 1.500). - náhradou hotových výdajů za výše uvedených pět úkonů právní služby ve výši celkem 1.500 Kč (5 x 300 Kč) - náhradou 21% DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 3.790,50 Kč, neboť advokát žalované je plátcem DPH. Místo plnění náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalované s tím, že lhůtu k plnění určil jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Odvolací soud dále v souvislosti s tím, že tímto rozhodnutím se řízení končí, uložil výrokem III. žalobci dle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích povinnost zaplatit státu neuhrazenou část soudního poplatku za odvolání, ohledně které byla žalovaná osvobozena od placení soudních poplatků. Odvolací soud nařídil okresnímu soudu ve výroku IV. shora tohoto rozsudku dle ustanovení § 222 odst. 3 o. s. ř. provedení opravy záhlaví písemného vyhotovení napadeného rozsudku spočívající v uvedení úplného údaje o identifikaci žalobce, neboť v rozsudku nebyl uveden údaj o identifikačním čísle žalobce a jedná se tedy o zřejmou nesprávnost. P o u č e n í :   Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku. Olomouc 19. listopadu 2014 Za správnost vyhotovení:                                                   JUDr. Vladimíra Kratochvílová v. r. Marie Libičová                                                                                předsedkyně senátu