Vyplatí-li pojistitel pojištěnému pojistné plnění z titulu pojistné smlouvy, kde bylo jako pojistné riziko sjednáno nezaplacení pohledávky pojištěnému dlužníkem, přechází dle ust. § 33 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb. v rozsahu poskytnutého plnění z pojištěného na pojistitele právo na zaplacení pohledávky dlužníka, včetně úroků z prodlení z této pohledávky za dobu od okamžiku poskytnutí pojistného plnění až do zaplacení, a to ve výši sjednané mezi pojištěným a dlužníkem.

ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Vladimíry Kratochvílové a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Michala Rendy ve věci žalobce Euler Hermes Europe SA, se sídlem Avenue des Arts 56, 1000 Bruxelles, Belgické království, číslo zápisu v obchodním rejstříku 0403248596, zastoupeného JUDr. Pavlem Novickým, advokátem se sídlem Praha 1, Malá Štupartská 6, proti žalovanému B Y D E U M s. r. o., se sídlem Olomouc, Karolíny Světlé 432/14, IČ: 27773213, o zaplacení 50.493,60 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 12.12.2012, č. j. 21C 298/2012-67, ve znění opravného usnesení ze dne 30.08.2013, č. j. 21C 298/2012-89, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto: „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 50.493,60 Kč ve výši 0,05 % denně za dobu od 13.08.2011 do 10.11.2012 a úrok z prodlení z částky 50.493,60 Kč ve výši rozdílu mezi sazbou 0,05 % denně a sazbou 7,5 % ročně za dobu od 11. 11. 2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení před okresním soudem částku 22.708 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 13.307 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem ve znění shora uvedeného opravného usnesení okresní soud zavázal žalovaného k úhradě částky 50.493,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11.11.2012 do zaplacení, co do úroku z prodlení z částky 50.493,60 Kč ve výši 0,05 % denně za dobu od 13.08.2011 do 10.11.2012 a ve výši rozdílu mezi sazbou 0,05 % denně a sazbou 7,5 % ročně za dobu od 11.11.2012 do zaplacení žalobu zamítl a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 16.612,66 Kč. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včasné odvolání, přičemž řízení o odvolání žalovaného bylo pravomocně zastaveno usnesením zdejšího odvolacího soudu ze dne 02.12.2013, č. j. 75Co 81/2013-100 dle ust. § 104 odst. 2 in fine o. s. ř. a § 211 o. s. ř. pro nedostatek podmínky odvolacího řízení, spočívající v nedostatku průkazu zastoupení či pověření k jednání za žalovaného, když žalovaný ani osoba, která za něj odvolání podala, ani po výzvě krajského soudu učiněné usnesením ze dne 07.11.2013 nepředložili soudu průkaz zastoupení k podání odvolání či oprávnění jednat za žalovaného ve smyslu ust. § 21 odst. 1 o. s. ř. a žalovaný ani po poučení krajského soudu předmětné odvolání písemně neschválil (neztotožnil se s ním), takže byl dán nedostatek podmínky odvolacího řízení. Žalobce svým odvoláním brojil proti zamítavému výroku rozsudku a domáhaje se jeho změny a přiznání zamítnutého úrokového příslušenství, namítaje nesprávné právní posouzení věci okresním soudem v otázce úrokového příslušenství. Argumentoval tím, že úrok z prodlení byl sjednán mezi společností SIG Czech s. r. o. a žalovaným ve čl. 1.2 přílohy č. 2 rámcové kupní smlouvy ze dne 07.10.2010 ve výši 0,05 % denně z dlužné částky, vzhledem k tomu, že žalobce coby pojistitel vyplatil společnosti SIG Czech s. r. o. dne 12.08.2011 odškodnění nezaplacených pohledávek této společnosti vzniklých na základě uvedené rámcové kupní smlouvy za žalovaným ve výši 50.493,60 Kč, přešly výplatou tohoto pojistného plnění na žalobce veškeré nároky a práva s pohledávkou spojené ve smyslu ust. § 33 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále též jen „Zákon“) a takto pak na žalobce přešlo i příslušenství předmětné pohledávky ve smluvené výši, a to z důvodu singulární sukcese do výše pojistného plnění. Odvolatel uvedl, že při nedostatku podrobné úpravy panuje mezi teoretiky shoda v tom, že při aplikaci ust. § 33 odst. 1 Zákona je s přihlédnutím k ust. § 491 odst. 2 a § 492 obč. zák. třeba přiměřeně aplikovat ust. § 524 a násl. obč. zák. Předmětnou zákonnou cessí tudíž došlo pouze ke změně věřitele původní pohledávky, jejíž povaha však zůstává identická, a to přímo ze zákona, což se projevuje mj. i v tom, že promlčecí doba běží nadále ta, která počala běžet původnímu věřiteli nebo v tom, že s pohledávkou přechází i její příslušenství a zajištění. Při této argumentaci pak odvolatel nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že na něj nepřešlo také příslušenství pohledávky, přirostlé od výplaty odškodnění (tedy od okamžiku zákonné cesse) ve výši sjednané mezi původním věřitelem a žalovaným. Právní názor okresního soudu proto má za vadný, když tento nedává odpověď na otázku, co by se dělo s tímto platně sjednaným úrokem z prodlení od okamžiku zákonné cesse, když původní pohledávka touto zákonnou cessí nezanikla, ale pouze se změnila osoba jejího věřitele, a tudíž ani nedochází k zániku prodlení žalovaného s úhradou dlužné pohledávky. Je tak zřejmé, že musí docházet k dalšímu přirůstání úroků z prodlení jako příslušenství, a to ve stejné výši, v jaké přirůstalo do okamžiku této zákonné cesse, když je nemyslitelné, aby toto příslušenství počínaje zákonnou cesií přirůstalo nadále původnímu věřiteli, jemuž již nesvědčí pohledávka samotná. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. Krajský soud při konstatování přípustnosti a včasnosti odvolání žalobce a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném zamítavém výroku včetně řízení předcházejícího jeho vydání (a to s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 a § 3030 zákona č. 89/2012 Sb. při aplikaci dosavadních právních předpisů, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a s přihlédnutím k ustanovením části první, hlavy I. zákona č. 89/2012 Sb.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. V posuzované věci se žalobce coby právní nástupce společnosti Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a. s. domáhá po žalovaném zaplacení částky 50.493,60 Kč s 0,05% úrokem z prodlení denně od 13.08.2011 do zaplacení s tvrzením, že žalovaný uzavřel jako kupující se společností SIG Czech s. r. o. jako prodávajícím dne 07.10.2010 rámcovou kupní smlouvu, na jejímž základě následně uzavřel s uvedenou společností kupní smlouvu na dodávku stavebního materiálu, od uvedené společnosti předmětnou dodávku převzal, avšak kupní cenu ve výši 63.117 Kč, vyúčtovanou mu fakturou č. 23085842 ze dne 18.10.2010 neuhradil, ačkoli byl následně k její úhradě upomínán dopisem a upomínkami ze dne 29.07.2011 a 10.10.2011. Dále žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce uzavřel 18.12.2008 se společností SIG Central Europe s. r. o. a se společností SIG Czech s. r. o. jako spolupojištěným pojistnou smlouvu č. 7010661 o pojištění úvěrů, touto pojistnou smlouvou bylo mj. pojištěno i riziko nezaplacení pohledávek společnosti SIG Czech, s. r. o. Jelikož žalovaný dobrovolně neuhradil společnosti SIG Czech s. r. o. kupní cenu za dodávku zboží dle výše uvedené kupní smlouvy, nahlásila tato společnost dne 04.02.2011 pojistnou událost, pojistné plnění bylo vypočteno jako 80% z dlužné pohledávky, což činilo 50.493,60 Kč, kterážto částka byla společnosti SIG Czech s. r. o. vyplacena právním předchůdcem žalobce dne 12.08.2011 a dle ust. § 33 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, tak přešly výplatou pojistného plnění na uvedenou společnost veškeré nároky a práva s pohledávkou spojené do výše poskytnutého pojistného plnění. Žalobce žalovanému přípisem ze dne 29.07.2011 oznámil přechod pohledávek společnosti SIG Czech s. r. o. do výše poskytnutého plnění, na jehož základě požaduje po žalovaném úhradu pojištěnému vyplacené částky včetně smluvního úroku z prodlení sjednaného v rámcové kupní smlouvě ve výši 0,05 % denně, a to za dobu ode dne následujícího po vyplacení odškodného společnosti SIG Czech s. r. o. U jednání okresního soudu byl žalobce vyzván dle ust. § 118a) odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně vyzývání žalovaného k úhradě částek uhrazených předchůdcem žalobcem jako pojistné plnění, žalobce na tuto výzvu reagoval tak, že předmětné výzvy byla žalovanému doručeny obyčejnou poštou, takže nemá k dispozici doklady o odeslání. Okresní soud po provedeném důkazním řízení žalobě co do žalobní jistiny vyhověl, když vzal za prokázána tvrzení žalobce o uzavření kupní smlouvy a dodání zboží žalovanému, o neuhrazení kupní ceny žalovaným, o uzavření a obsahu pojistné smlouvy mezi SIG CZECH s. r. o. a předchůdcem žalobce, o vzniku škodní události, o úhradě žalované částky předchůdcem žalobce společnosti SIG Czech s. r. o. jako pojištěnému na základě pojistné smlouvy a o aktivní věcné legitimaci žalobce se závěrem, že žalobce je dle ust. § 33 odst. 1 Zákona věcně legitimován, takže žalovaný je povinným k regresní náhradě v žalované výši žalobci. Ohledně žalobního požadavku v části úrokového příslušenství okresní soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalobce žalovaného vyzval k plnění poskytnutého dle pojistné smlouvy, když žalobce ani po poučení soudu neprokázal odeslání či doručení tvrzených výzev žalovanému, a proto výzvou k plnění je až doručená žaloba, která se dostala do sféry žalovaného dne 09.11.2012. Ohledně požadavku na úrok z prodlení ve výši přesahující zákonnou sazbu okresní soud uzavřel, že pojištění úvěru je pojištěním škodním, a proto předchůdcem žalobce vyplacená částka je náhradou škody a na žalobce tak výplatou přechází právo na náhradu škody jen do výše uhrazených částek, když uzavřel, že z dikce Zákona nelze dovodit, že by pojistitel vstoupil do všech práv pojištěného, takže za situace, kdy mezi žalobcem a žalovaným smluvní úrok z prodlení sjednán nebyl, náleží žalobci jen úrok z prodlení ve výši stanovené dle ust. § 369 obch. zák. Krajský soud po částečném zopakování dokazování považuje za správná zjištění okresního soudu popsaná v odůvodnění napadeného rozsudku, a pro stručnost na ně odkazuje a v dalším z nich vychází, a to včetně správného zjištění o sjednání úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně v příloze č. 2 rámcové kupní smlouvy uzavřené mezi SIG Czech s. r. o. a žalovaným ohledně splatnosti kupní ceny zboží dodaného žalovanému dle této smlouvy a ohledně výplaty pojistného plnění. Podle ust. § 33 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí oprávněné osobě, poškozenému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází výplatou plnění z pojištění toto právo na pojistitele, a to až do výše částek, které pojistitel ze soukromého pojištění oprávněné osobě, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, vyplatil. Citované ustanovení zakotvovalo tzv. postižní právo pojistitele, jehož podstatou je přechod práva pojištěného na náhradu škody nebo jiného obdobného práva vůči škůdci na pojistitele, a to v rozsahu, v jakém za škodu odpovídá, maximálně však do výše pojistitelem vyplacených částek. Předpokladem zde bylo, že pojistitel poskytl pojistné plnění a že pojištěný měl v té době právo na náhradu škody, resp. jiné obdobné právo, proti tomu, kdo ji způsobil. K tomuto přechodu se nevyžadoval žádný právní úkon, docházelo k němu automaticky okamžikem poskytnutí pojistného plnění. Pojistitel výplatou pojistného plnění pojištěnému vstoupil do postavení pojištěného vůči „škůdci“, přičemž vznik a obsah odpovědnostního či obdobného vztahu mezi nimi musí být posuzován podle ustanovení dopadajících na vztah poškozeného a „škůdce“ s tím, že cesse kupříkladu nemá vliv ani na rozsah úroku z prodlení, který je pojistitel oprávněn požadovat i za dobu před přechodem práva, samozřejmě jen do výše částky pojistitelem vyplacené pojištěnému (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25Cdo 475/2001, sp. zn. 25Cdo 2599/1999 a sp. zn. 25Cdo 2892/2000). Jednalo se o zákonnou cessi nároku (cessio ex lege), pro niž však zákon neobsahoval žádnou úpravu, takže při nedostatku právní úpravy zákonné cesse je zapotřebí použít analogie legis ust. § 492 zákona č. 40/1964 Sb., tedy přiměřeně použit právní normu, která na věc nedopadá, jejíž hypotéza je však obdobná. Takovou normou nepochybně bylo ust. § 524 zák. č. 40/1964 Sb., upravující cessi smluvní. Ve smyslu ust. § 524 odst. 2 zák. č. 40/64 Sb. přecházelo s postoupenou pohledávkou i její příslušenství a všechna práva s ní spojená, a to v tom stavu, v jakém se nacházely v době účinnosti postoupení a rovněž doba plnění zůstávala beze změny. Promítnuto do poměrů posuzované věci tak právo společnosti SIG Czech s. r. o., jakožto pojištěného na úhradu kupní ceny ze závazkového vztahu z kupní smlouvy uzavřené mezi ním a žalovaným coby kupujícím, jakožto „právo obdobné“, ve smyslu shora citovaného ust. § 33 Zákona přešlo výplatou pojistného plnění na předchůdce žalobce, přičemž k tomuto přechodu se nevyžadoval žádný právní úkon, docházelo k němu automaticky okamžikem poskytnutí pojistného plnění. Právní předchůdce žalobce tak výplatou pojistného plnění pojištěnému vstoupil do postavení pojištěného (společnosti SIG Czech s. r. o.) vůči žalovanému s tím, že s ohledem na v pojistné smlouvě sjednanou výluku pojištění ve vztahu k úrokovému příslušenství na něj uvedenou cessí nepřešlo právo na úroky z prodlení za dobu před přechodem práva (tyto úroky ani žalobou nebyly uplatněny). Právo na smluvní úroky z prodlení za dobu od výplaty plnění pak na předchůdce žalobce přešlo coby příslušenství nabyté pohledávky (analogicky dle ust. § 524 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb.), přičemž s ohledem na skutečnost, že se jednalo o pohledávku již splatnou, nebylo zapotřebí výzvy k plnění, jak nesprávně dovodil okresní soud. S ohledem na shora postulované závěry tak rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku jako správný neobstojí, a proto byl odvolacím soudem dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn, tak jak je uvedeno ve výroku I. shora tohoto rozsudku. V důsledku změny rozsudku okresního soudu v zamítavém výroku bylo dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech řízení před okresním soudem, a to dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž ve vztahu k odměně za právní zastoupení bylo rozhodováno dle vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném do 31.12.2012, když v mezidobí od vydání napadeného rozsudku došlo k derogaci vyhl. č. 484/2000 Sb. V řízení zcela úspěšnému žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení před okresním soudem ve výši 22.708 Kč, sestávající z - náhrady za soudní poplatek ze žaloby ve výši 2.520 Kč - z odměny za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhl.“) ve znění účinném do 31.12.2012 (viz čl. II. přechodných ustanovení vyhl. č. 486/2012 Sb.) z tarifní hodnoty stanovené dle ust. § 8 odst. 1 vyhl. (tj. ze součtu výše peněžitého plnění a úrokového příslušenství vyčísleného ke dni uskutečnění úkonu právní služby), a to odměna za 2 úkony právní služby z tarifní hodnoty 61.047 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) po 3.580 Kč a odměna za účast advokáta žalobce u jednání okresního soudu z tarifní hodnoty 62.841 Kč, tj. 3.620 Kč, celkem mimosmluvní odměna ve výši 10.780 Kč - náhrady hotových výdajů v rozsahu tří režijních paušálů po 300 Kč dle ust. §13 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 900 Kč - náhrady za promeškaný čas v rozsahu 14 započatých půlhodin, tj. 1.400 Kč dle ust. § 14 odst. 3 vyhl. - jízdného osobním automobilem k jednání okresního soudu dne 12.12.2012 na trase Praha – Olomouc a zpět ve výši 3.604 Kč za celkem ujetých 588 km, při kombinované spotřebě pohonných hmot (§ 158 odst. 4 zák. č. 262/2006 Sb.) 7 l nafty/100 km a ceně amortizace a paliva dle vyhl. č. 429/2011 Sb. - náhrady za 21 % DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 3.504 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Výrok o nákladech odvolacího řízení pak je ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn plným úspěchem žalobce v odvolacím řízení a skutečností, že jeho odvolací náklady činily celkem 13.307 Kč, z toho - 2.300 Kč náhrada za soudní poplatek z odvolání - 3.440 Kč odměna za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném od 01.01.2013, a to za 2 úkony právní služby, z toho za podání odvolání z tarifní hodnoty stanovené dle ust. § 8 odst. 1, věty druhé vyhl. (hodnota zamítnutého nároku vyčíslená ke dni sepisu odvolání částkou 12.299 Kč), tj. odměna ve výši 1.620 Kč a za účast u odvolacího jednání z tarifní hodnoty ve výši 17.816 Kč (tj. hodnota zamítnutého příslušenství vyčíslená ke dni jednání krajského soudu) odměna ve výši 1.820 Kč - 600 Kč náhrada dvou režijních paušálů ke dvěma výše uvedeným úkonům právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. - náhrada za promeškaný čas v rozsahu 14 započatých půlhodin, tj. 1.400 Kč dle ust. § 14 odst. 3 vyhl. - jízdné osobním automobilem k jednání krajského soudu dne 08.01.2014 na trase Praha – Olomouc a zpět ve výši 3.657 Kč za celkem ujetých 588 km, při kombinované spotřebě pohonných hmot (§ 158 odst. 4 zák. č. 262/2006 Sb.) 7 l nafty/100 km a ceně amortizace a paliva dle vyhl. č. 435/2013 Sb. - náhrada za 21 % DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 1.910 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). V souvislosti s odvoláním žalovaného pak žalobci dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. jako obecná třídenní, místo plnění náhrady nákladů řízení pak bylo určeno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). Olomouc 15. ledna 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vladimíra Kratochvílová v. r. Marie Libičová předsedkyně senátu ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Vladimíry Kratochvílové a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Michala Rendy ve věci žalobce Euler Hermes Europe SA, se sídlem Avenue des Arts 56, 1000 Bruxelles, Belgické království, číslo zápisu v obchodním rejstříku 0403248596, zastoupeného JUDr. Pavlem Novickým, advokátem se sídlem Praha 1, Malá Štupartská 6, proti žalovanému B Y D E U M s. r. o., se sídlem Olomouc, Karolíny Světlé 432/14, IČ: 27773213, o zaplacení 50.493,60 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 12.12.2012, č. j. 21C 298/2012-67, ve znění opravného usnesení ze dne 30.08.2013, č. j. 21C 298/2012-89, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto: „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 50.493,60 Kč ve výši 0,05 % denně za dobu od 13.08.2011 do 10.11.2012 a úrok z prodlení z částky 50.493,60 Kč ve výši rozdílu mezi sazbou 0,05 % denně a sazbou 7,5 % ročně za dobu od 11. 11. 2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení před okresním soudem částku 22.708 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 13.307 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem ve znění shora uvedeného opravného usnesení okresní soud zavázal žalovaného k úhradě částky 50.493,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11.11.2012 do zaplacení, co do úroku z prodlení z částky 50.493,60 Kč ve výši 0,05 % denně za dobu od 13.08.2011 do 10.11.2012 a ve výši rozdílu mezi sazbou 0,05 % denně a sazbou 7,5 % ročně za dobu od 11.11.2012 do zaplacení žalobu zamítl a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 16.612,66 Kč. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včasné odvolání, přičemž řízení o odvolání žalovaného bylo pravomocně zastaveno usnesením zdejšího odvolacího soudu ze dne 02.12.2013, č. j. 75Co 81/2013-100 dle ust. § 104 odst. 2 in fine o. s. ř. a § 211 o. s. ř. pro nedostatek podmínky odvolacího řízení, spočívající v nedostatku průkazu zastoupení či pověření k jednání za žalovaného, když žalovaný ani osoba, která za něj odvolání podala, ani po výzvě krajského soudu učiněné usnesením ze dne 07.11.2013 nepředložili soudu průkaz zastoupení k podání odvolání či oprávnění jednat za žalovaného ve smyslu ust. § 21 odst. 1 o. s. ř. a žalovaný ani po poučení krajského soudu předmětné odvolání písemně neschválil (neztotožnil se s ním), takže byl dán nedostatek podmínky odvolacího řízení. Žalobce svým odvoláním brojil proti zamítavému výroku rozsudku a domáhaje se jeho změny a přiznání zamítnutého úrokového příslušenství, namítaje nesprávné právní posouzení věci okresním soudem v otázce úrokového příslušenství. Argumentoval tím, že úrok z prodlení byl sjednán mezi společností SIG Czech s. r. o. a žalovaným ve čl. 1.2 přílohy č. 2 rámcové kupní smlouvy ze dne 07.10.2010 ve výši 0,05 % denně z dlužné částky, vzhledem k tomu, že žalobce coby pojistitel vyplatil společnosti SIG Czech s. r. o. dne 12.08.2011 odškodnění nezaplacených pohledávek této společnosti vzniklých na základě uvedené rámcové kupní smlouvy za žalovaným ve výši 50.493,60 Kč, přešly výplatou tohoto pojistného plnění na žalobce veškeré nároky a práva s pohledávkou spojené ve smyslu ust. § 33 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále též jen „Zákon“) a takto pak na žalobce přešlo i příslušenství předmětné pohledávky ve smluvené výši, a to z důvodu singulární sukcese do výše pojistného plnění. Odvolatel uvedl, že při nedostatku podrobné úpravy panuje mezi teoretiky shoda v tom, že při aplikaci ust. § 33 odst. 1 Zákona je s přihlédnutím k ust. § 491 odst. 2 a § 492 obč. zák. třeba přiměřeně aplikovat ust. § 524 a násl. obč. zák. Předmětnou zákonnou cessí tudíž došlo pouze ke změně věřitele původní pohledávky, jejíž povaha však zůstává identická, a to přímo ze zákona, což se projevuje mj. i v tom, že promlčecí doba běží nadále ta, která počala běžet původnímu věřiteli nebo v tom, že s pohledávkou přechází i její příslušenství a zajištění. Při této argumentaci pak odvolatel nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že na něj nepřešlo také příslušenství pohledávky, přirostlé od výplaty odškodnění (tedy od okamžiku zákonné cesse) ve výši sjednané mezi původním věřitelem a žalovaným. Právní názor okresního soudu proto má za vadný, když tento nedává odpověď na otázku, co by se dělo s tímto platně sjednaným úrokem z prodlení od okamžiku zákonné cesse, když původní pohledávka touto zákonnou cessí nezanikla, ale pouze se změnila osoba jejího věřitele, a tudíž ani nedochází k zániku prodlení žalovaného s úhradou dlužné pohledávky. Je tak zřejmé, že musí docházet k dalšímu přirůstání úroků z prodlení jako příslušenství, a to ve stejné výši, v jaké přirůstalo do okamžiku této zákonné cesse, když je nemyslitelné, aby toto příslušenství počínaje zákonnou cesií přirůstalo nadále původnímu věřiteli, jemuž již nesvědčí pohledávka samotná. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. Krajský soud při konstatování přípustnosti a včasnosti odvolání žalobce a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném zamítavém výroku včetně řízení předcházejícího jeho vydání (a to s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 a § 3030 zákona č. 89/2012 Sb. při aplikaci dosavadních právních předpisů, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a s přihlédnutím k ustanovením části první, hlavy I. zákona č. 89/2012 Sb.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. V posuzované věci se žalobce coby právní nástupce společnosti Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a. s. domáhá po žalovaném zaplacení částky 50.493,60 Kč s 0,05% úrokem z prodlení denně od 13.08.2011 do zaplacení s tvrzením, že žalovaný uzavřel jako kupující se společností SIG Czech s. r. o. jako prodávajícím dne 07.10.2010 rámcovou kupní smlouvu, na jejímž základě následně uzavřel s uvedenou společností kupní smlouvu na dodávku stavebního materiálu, od uvedené společnosti předmětnou dodávku převzal, avšak kupní cenu ve výši 63.117 Kč, vyúčtovanou mu fakturou č. 23085842 ze dne 18.10.2010 neuhradil, ačkoli byl následně k její úhradě upomínán dopisem a upomínkami ze dne 29.07.2011 a 10.10.2011. Dále žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce uzavřel 18.12.2008 se společností SIG Central Europe s. r. o. a se společností SIG Czech s. r. o. jako spolupojištěným pojistnou smlouvu č. 7010661 o pojištění úvěrů, touto pojistnou smlouvou bylo mj. pojištěno i riziko nezaplacení pohledávek společnosti SIG Czech, s. r. o. Jelikož žalovaný dobrovolně neuhradil společnosti SIG Czech s. r. o. kupní cenu za dodávku zboží dle výše uvedené kupní smlouvy, nahlásila tato společnost dne 04.02.2011 pojistnou událost, pojistné plnění bylo vypočteno jako 80% z dlužné pohledávky, což činilo 50.493,60 Kč, kterážto částka byla společnosti SIG Czech s. r. o. vyplacena právním předchůdcem žalobce dne 12.08.2011 a dle ust. § 33 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, tak přešly výplatou pojistného plnění na uvedenou společnost veškeré nároky a práva s pohledávkou spojené do výše poskytnutého pojistného plnění. Žalobce žalovanému přípisem ze dne 29.07.2011 oznámil přechod pohledávek společnosti SIG Czech s. r. o. do výše poskytnutého plnění, na jehož základě požaduje po žalovaném úhradu pojištěnému vyplacené částky včetně smluvního úroku z prodlení sjednaného v rámcové kupní smlouvě ve výši 0,05 % denně, a to za dobu ode dne následujícího po vyplacení odškodného společnosti SIG Czech s. r. o. U jednání okresního soudu byl žalobce vyzván dle ust. § 118a) odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně vyzývání žalovaného k úhradě částek uhrazených předchůdcem žalobcem jako pojistné plnění, žalobce na tuto výzvu reagoval tak, že předmětné výzvy byla žalovanému doručeny obyčejnou poštou, takže nemá k dispozici doklady o odeslání. Okresní soud po provedeném důkazním řízení žalobě co do žalobní jistiny vyhověl, když vzal za prokázána tvrzení žalobce o uzavření kupní smlouvy a dodání zboží žalovanému, o neuhrazení kupní ceny žalovaným, o uzavření a obsahu pojistné smlouvy mezi SIG CZECH s. r. o. a předchůdcem žalobce, o vzniku škodní události, o úhradě žalované částky předchůdcem žalobce společnosti SIG Czech s. r. o. jako pojištěnému na základě pojistné smlouvy a o aktivní věcné legitimaci žalobce se závěrem, že žalobce je dle ust. § 33 odst. 1 Zákona věcně legitimován, takže žalovaný je povinným k regresní náhradě v žalované výši žalobci. Ohledně žalobního požadavku v části úrokového příslušenství okresní soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalobce žalovaného vyzval k plnění poskytnutého dle pojistné smlouvy, když žalobce ani po poučení soudu neprokázal odeslání či doručení tvrzených výzev žalovanému, a proto výzvou k plnění je až doručená žaloba, která se dostala do sféry žalovaného dne 09.11.2012. Ohledně požadavku na úrok z prodlení ve výši přesahující zákonnou sazbu okresní soud uzavřel, že pojištění úvěru je pojištěním škodním, a proto předchůdcem žalobce vyplacená částka je náhradou škody a na žalobce tak výplatou přechází právo na náhradu škody jen do výše uhrazených částek, když uzavřel, že z dikce Zákona nelze dovodit, že by pojistitel vstoupil do všech práv pojištěného, takže za situace, kdy mezi žalobcem a žalovaným smluvní úrok z prodlení sjednán nebyl, náleží žalobci jen úrok z prodlení ve výši stanovené dle ust. § 369 obch. zák. Krajský soud po částečném zopakování dokazování považuje za správná zjištění okresního soudu popsaná v odůvodnění napadeného rozsudku, a pro stručnost na ně odkazuje a v dalším z nich vychází, a to včetně správného zjištění o sjednání úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně v příloze č. 2 rámcové kupní smlouvy uzavřené mezi SIG Czech s. r. o. a žalovaným ohledně splatnosti kupní ceny zboží dodaného žalovanému dle této smlouvy a ohledně výplaty pojistného plnění. Podle ust. § 33 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí oprávněné osobě, poškozenému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází výplatou plnění z pojištění toto právo na pojistitele, a to až do výše částek, které pojistitel ze soukromého pojištění oprávněné osobě, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, vyplatil. Citované ustanovení zakotvovalo tzv. postižní právo pojistitele, jehož podstatou je přechod práva pojištěného na náhradu škody nebo jiného obdobného práva vůči škůdci na pojistitele, a to v rozsahu, v jakém za škodu odpovídá, maximálně však do výše pojistitelem vyplacených částek. Předpokladem zde bylo, že pojistitel poskytl pojistné plnění a že pojištěný měl v té době právo na náhradu škody, resp. jiné obdobné právo, proti tomu, kdo ji způsobil. K tomuto přechodu se nevyžadoval žádný právní úkon, docházelo k němu automaticky okamžikem poskytnutí pojistného plnění. Pojistitel výplatou pojistného plnění pojištěnému vstoupil do postavení pojištěného vůči „škůdci“, přičemž vznik a obsah odpovědnostního či obdobného vztahu mezi nimi musí být posuzován podle ustanovení dopadajících na vztah poškozeného a „škůdce“ s tím, že cesse kupříkladu nemá vliv ani na rozsah úroku z prodlení, který je pojistitel oprávněn požadovat i za dobu před přechodem práva, samozřejmě jen do výše částky pojistitelem vyplacené pojištěnému (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25Cdo 475/2001, sp. zn. 25Cdo 2599/1999 a sp. zn. 25Cdo 2892/2000). Jednalo se o zákonnou cessi nároku (cessio ex lege), pro niž však zákon neobsahoval žádnou úpravu, takže při nedostatku právní úpravy zákonné cesse je zapotřebí použít analogie legis ust. § 492 zákona č. 40/1964 Sb., tedy přiměřeně použit právní normu, která na věc nedopadá, jejíž hypotéza je však obdobná. Takovou normou nepochybně bylo ust. § 524 zák. č. 40/1964 Sb., upravující cessi smluvní. Ve smyslu ust. § 524 odst. 2 zák. č. 40/64 Sb. přecházelo s postoupenou pohledávkou i její příslušenství a všechna práva s ní spojená, a to v tom stavu, v jakém se nacházely v době účinnosti postoupení a rovněž doba plnění zůstávala beze změny. Promítnuto do poměrů posuzované věci tak právo společnosti SIG Czech s. r. o., jakožto pojištěného na úhradu kupní ceny ze závazkového vztahu z kupní smlouvy uzavřené mezi ním a žalovaným coby kupujícím, jakožto „právo obdobné“, ve smyslu shora citovaného ust. § 33 Zákona přešlo výplatou pojistného plnění na předchůdce žalobce, přičemž k tomuto přechodu se nevyžadoval žádný právní úkon, docházelo k němu automaticky okamžikem poskytnutí pojistného plnění. Právní předchůdce žalobce tak výplatou pojistného plnění pojištěnému vstoupil do postavení pojištěného (společnosti SIG Czech s. r. o.) vůči žalovanému s tím, že s ohledem na v pojistné smlouvě sjednanou výluku pojištění ve vztahu k úrokovému příslušenství na něj uvedenou cessí nepřešlo právo na úroky z prodlení za dobu před přechodem práva (tyto úroky ani žalobou nebyly uplatněny). Právo na smluvní úroky z prodlení za dobu od výplaty plnění pak na předchůdce žalobce přešlo coby příslušenství nabyté pohledávky (analogicky dle ust. § 524 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb.), přičemž s ohledem na skutečnost, že se jednalo o pohledávku již splatnou, nebylo zapotřebí výzvy k plnění, jak nesprávně dovodil okresní soud. S ohledem na shora postulované závěry tak rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku jako správný neobstojí, a proto byl odvolacím soudem dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn, tak jak je uvedeno ve výroku I. shora tohoto rozsudku. V důsledku změny rozsudku okresního soudu v zamítavém výroku bylo dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech řízení před okresním soudem, a to dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž ve vztahu k odměně za právní zastoupení bylo rozhodováno dle vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném do 31.12.2012, když v mezidobí od vydání napadeného rozsudku došlo k derogaci vyhl. č. 484/2000 Sb. V řízení zcela úspěšnému žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení před okresním soudem ve výši 22.708 Kč, sestávající z - náhrady za soudní poplatek ze žaloby ve výši 2.520 Kč - z odměny za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhl.“) ve znění účinném do 31.12.2012 (viz čl. II. přechodných ustanovení vyhl. č. 486/2012 Sb.) z tarifní hodnoty stanovené dle ust. § 8 odst. 1 vyhl. (tj. ze součtu výše peněžitého plnění a úrokového příslušenství vyčísleného ke dni uskutečnění úkonu právní služby), a to odměna za 2 úkony právní služby z tarifní hodnoty 61.047 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) po 3.580 Kč a odměna za účast advokáta žalobce u jednání okresního soudu z tarifní hodnoty 62.841 Kč, tj. 3.620 Kč, celkem mimosmluvní odměna ve výši 10.780 Kč - náhrady hotových výdajů v rozsahu tří režijních paušálů po 300 Kč dle ust. §13 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 900 Kč - náhrady za promeškaný čas v rozsahu 14 započatých půlhodin, tj. 1.400 Kč dle ust. § 14 odst. 3 vyhl. - jízdného osobním automobilem k jednání okresního soudu dne 12.12.2012 na trase Praha – Olomouc a zpět ve výši 3.604 Kč za celkem ujetých 588 km, při kombinované spotřebě pohonných hmot (§ 158 odst. 4 zák. č. 262/2006 Sb.) 7 l nafty/100 km a ceně amortizace a paliva dle vyhl. č. 429/2011 Sb. - náhrady za 21 % DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 3.504 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Výrok o nákladech odvolacího řízení pak je ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn plným úspěchem žalobce v odvolacím řízení a skutečností, že jeho odvolací náklady činily celkem 13.307 Kč, z toho - 2.300 Kč náhrada za soudní poplatek z odvolání - 3.440 Kč odměna za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění účinném od 01.01.2013, a to za 2 úkony právní služby, z toho za podání odvolání z tarifní hodnoty stanovené dle ust. § 8 odst. 1, věty druhé vyhl. (hodnota zamítnutého nároku vyčíslená ke dni sepisu odvolání částkou 12.299 Kč), tj. odměna ve výši 1.620 Kč a za účast u odvolacího jednání z tarifní hodnoty ve výši 17.816 Kč (tj. hodnota zamítnutého příslušenství vyčíslená ke dni jednání krajského soudu) odměna ve výši 1.820 Kč - 600 Kč náhrada dvou režijních paušálů ke dvěma výše uvedeným úkonům právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. - náhrada za promeškaný čas v rozsahu 14 započatých půlhodin, tj. 1.400 Kč dle ust. § 14 odst. 3 vyhl. - jízdné osobním automobilem k jednání krajského soudu dne 08.01.2014 na trase Praha – Olomouc a zpět ve výši 3.657 Kč za celkem ujetých 588 km, při kombinované spotřebě pohonných hmot (§ 158 odst. 4 zák. č. 262/2006 Sb.) 7 l nafty/100 km a ceně amortizace a paliva dle vyhl. č. 435/2013 Sb. - náhrada za 21 % DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 1.910 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). V souvislosti s odvoláním žalovaného pak žalobci dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. jako obecná třídenní, místo plnění náhrady nákladů řízení pak bylo určeno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). Olomouc 15. ledna 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vladimíra Kratochvílová v. r. Marie Libičová předsedkyně senátu