I v případě nabytí vlastnického práva nemovitostí příklepem soudního exekutora v dražbě, nevylučuje tento originární způsob nabytí vlastnictví možnost vydražitele započítat si dobu držby práva odpovídajícího věcnému břemeni bývalého vlastníka.

8Co 986/2013 - 160 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jarmily Kolářové a soudkyň Mgr. Jarmily Úředníčkové a JUDr. Daniely Kabátové v právní věci žalobce Jaroslava J., nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Preslova 9, proti žalovaným 1) Rostislavu Š., nar. xxx, bytem xxx, 2) Evě Š., nar. xxx, bytem xxx, 3) Zdeňce B., nar. xxx, bytem xxx, všem zastoupeným Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem Opava, Za Humny 1299/13, o určení existence věcného břemene, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 16.8.2013, č.j. 9C 145/2011 – 76, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve vztahu k žalované 3) potvrzuje. Ve vztahu k žalovaným 1) a 2) se rozsudek mění takto: Určuje se, že na parcele č. 731 v katastrálním území xxx, obec xxx, zapsané v Katastru nemovitostí pro Moravskoslezský kraj, kat. pracoviště Opava na LV č. xxx, pro obec xxx, kat. území xxx, vázne ve prospěch vlastníků pozemku p.č. 733 v kat. území xxx, obec xxx, zapsaného v Katastru nemovitostí pro Moravskoslezský kraj, kat. pracoviště Opava na LV č. xxx služebnost cesty přes část vyznačenou v geometrickém plánu ze dne 28.8.2014 č. 1133-191/2014, zhotoveného Ing. Jiřím Hlaváčkem, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku. II. Žalovaní 1), 2) jsou povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 9.856 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 3) náhradu nákladů řízení v částce 17.120 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce. IV. Žalovaní 1), 2) jsou povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 7.272 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. V. Žalobce je povinen zaplatit žalované 3) náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 12.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce. VI. Žalovaní 1), 2) jsou povinni zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 1.535 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Ostravě. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta žaloba, aby soud určil, že na parcele č. 731 v k.ú. xxx, vázne pro vlastníky parc.č. 733 v k.ú. xxx věcné břemeno cesty, kterému odpovídá právo volného příchodu a odchodu, příjezdu a odjezdu všemi druhy motorových a nemotorových vozidel na parc.č. 733 v k.ú. xxx z komunikace parc.č. 1411/28 v k.ú. xxx, svědčící každému vlastníkovi parc.č. 733 v k.ú. xxx (výrok I.) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovaným k rukám jejich zástupce na nákladech řízení částku 55.200 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že matka třetí žalované a již zemřelého Václava Č. a teta druhé žalované paní Marie Č. jako vlastnice nemovitostí v k.ú. xxx dne 03.07.1989 formou notářského zápisu darovala dceři Zdeňce B. (3. žalované) pozemek parc. č. 813/3 zahrada (nyní p.č. 733) a současně synovi Václavu Č. pozemek parc. č. 813/4 zahrada (nyní p.č. 734) v k.ú. xxx. Současně došlo ke zřízení věcného břemene Zdeňce B., spočívající v právu volného příchodu a odchodu, příjezdu a odjezdu všemi druhy motorových a nemotorových vozidel k pozemku parc. č. 813/3 zahrada (p.č. 733) přes část pozemku parc. č. 813/1 zahrada (nyní p.č. 731) přiléhající k pozemkům parc. č. 813/4 zahrada a 813/3 zahrada, a to ve směru od pozemku parc.č. 1977/2 (nyní p.č. 1411/28) a zpět k tomuto pozemku. Obdarovaní dar přijali. Téhož dne Marie Č. uzavřela kupní smlouvu s žalovanými 1), 2), tj. Rostislavem a Evou Š., kterým prodala své nemovitosti, a to rodinný dům č.p. 2 a pozemky p.č. st. 2 stav. plocha, p.č. 4 zahrada a část pozemku p.č. 813 zahrada, označené v geoplánu SG Opava ze dne 14.02.1989 novým parc. číslem 813/1 (nyní p.č. 731) zahrada o výměře 1.266 m2. V této smlouvě bylo v čl. IV. uvedeno, že na prodávaných nemovitostech neváznou žádná břemena. Obě uvedené smlouvy podléhaly registraci státním notářstvím. Darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene byla registrována dne 16.07.1989 a tímto dnem nastaly právní účinky registrace. Kupní smlouva byla registrována dne 03.07.1989. Zdeňka B. (nyní B.) – 3. žalovaná si darovaný pozemek vyměnila za pozemek darovaný bratru Václavu Č. směnnou smlouvou ze dne 30.06.1999. Právní účinky vkladu vznikly dnem 07.07.1999. Zdeňka B. se stala vlastnicí pozemku p.č. 734 zahrada (dříve p.č. 813/4) a Václav Č. získal vlastnické právo k pozemku p.č. 733 zahrada (dříve p.č. 813/3), vše v k.ú. xxx. Na základě označené darovací smlouvy Středisko geodézie v Opavě provedlo zápis v evidenci nemovitostí tak, že zapsalo právo cesty přes pozemek parc. č. 813/1 zahrada (nyní p.č. 731) pro vlastníky pozemku parc. č. 813/3 zahrada (p.č. 733). Žalobce příklepem soudního exekutora ze dne 03.12.2009 v rámci exekuce vedené na majetek Václava Č. nabyl vlastnické právo k parc.č. 733 v k.ú. xxx a rekreační chaty na ní se nacházející, jak bylo potvrzeno doplňujícím usnesením soudního exekutora k usnesení ze dne 13.10.2009 (dražební vyhláška) a o udělení příklepu ze dne 03.12.2009. Znaleckým posudkem o obvyklé ceně nemovitosti pro účely exekučního řízení znalec ocenil i dražbou nezanikající věcné břemeno vzniklé na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 06.07.2009 částkou 20.000 Kč. Žalovaní 1), 2) žalobci jako novému vlastníkovi vydražených nemovitostí zamezili přístup na jeho pozemek instalováním uzamykatelné závory přes část svého pozemku p.č. 731. Nesouhlasili s tím, že by věcné břemeno k pozemku p.č. 733 bylo zřízeno pro všechny jeho vlastníky, nýbrž pouze pro Zdeňku B., jak bylo uvedeno v darovací smlouvě. Žalobce se domáhal u Magistrátu města Opavy obnovení pokojného stavu podle § 5 obč. zák. a jeho návrhu bylo rozhodnutím z 7.9.2011 vyhověno. Předmětná závora pak byla odstraněna. Žalovaní 1), 2) požádali Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Opava o prošetření vyznačení věcného břemene k parc.č. 731 na LV č. xxx v k.ú. xxx ve prospěch parc. č. 733 s tím, že věcné břemeno cesty má být ve prospěch Zdeňky B. a nemá se vázat k pozemku. Katastrální úřad po prošetření provedl opravu chyby v údajích katastru nemovitostí tak, že na LV č. xxx s evidovaným vlastnickým právem pro Jaroslava J. a LV č. xxx s evidovaným právem pro manžele Rostislava a Evu Š. doplnil zápis oprávnění z věcného břemene pro Zdeňku B., a to zejména na základě zjištění, že na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 03.07.1989 mělo být zapsáno oprávnění z věcného břemene pro Zdeňku B. a že dosavadní zápis byl chybou, která vznikla omylem při vedení katastru nemovitostí. K odvolání Jaroslava J. bylo rozhodnutí KÚ potvrzeno Zeměměřičským a katastrálním inspektorátem v Opavě jako správné. Z účastnických výpovědí žalovaných okresní soud zjistil, že pozemky nacházející se mezi ulicemi Na Lúčky 2 a Bocianova, patřící v minulosti do vlastnictví Marie Č., které rozdělila v r. 1989 mezi rodinu, tvořily jednu velkou zahradu, mezi rozdělenými pozemky nebylo oplocení a všichni členové rodiny užívali vše a pokud po směně pozemků mezi Zdeňkou B. a Václavem Č. si bývalí manželé B. dobudovali rodinný dům na parc. č. 734 a jako jediní provedli jeho oplocení v r. 2002, došlo výstavbou tohoto plotu k vyznačení hranice dle geometrického plánu mezi parc. č. 734 a 731, které spolu sousedily a bylo zřejmé, na které části pozemku 731 mělo dojít ke zřízení věcného břemene pro Zdeňku B. Okresní soud dále uvedl, že Václav Č. se dostával na svůj pozemek parc. č. 733 přes pozemek své sestry a bývalého švagra Ladislava B. a rovněž návštěvy k němu používaly průchod přes pozemek manželů B. Konstatoval, že pouze svědci Vratislav E. a Štěpán K. tvrdili zpočátku, že Václav Č. se dostával na svůj pozemek přes parcelu č. 731, na níž mělo být zřízeno věcné břemeno výše označenou darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene, a že Štěpán K. dokonce tvrdil, že Václav Č. jiný přístup, než přes p.č. 731 na svou parcelu p.č. 733 vůbec neměl a že to tudy měl i kratší. Okresní soud poukázal na to, že po upřesňujících dotazech účastníků i soudu oba svědci posléze připustili, že Václav Č. chodil i přes pozemek své sestry a švagra, ale mimo to setrvali i na své výpovědi, že Václav Č. jezdil na svůj pozemek autem, příp. že někdo další mu tam dovážel autem dřevo i jiné věci. Okresní soud uvedl, že zejména tvrzení o ježdění autem na pozemek Václava Č. po parcele č. 731 vyvracely žalované 2), 3) a kromě svědků E. a K. to nepotvrdil žádný z dalších slyšených svědků. S ohledem na povrch pozemku, který nebyl zpevněn, ale šlo spíše o travnatou plochu, toto dle všech ostatních slyšených osob nebylo ani dosti dobře možné. Pokud jediný ze slyšených svědků mimo E. a K., a to Ladislav B. připustil, že sporadicky přešel Václav Č. z vnější části kolem jeho plotu, tj. po parc. č. 731, uzavřel, že k tomu mohlo dojít nejdříve po r. 2002, kdy byl plot zbudován. Výpověď svědka Vratislava E., a to jak o četnosti a rozsahu pořádaných mejdanů na pozemku Václava Č., tak jeho tvrzení, že po parcele č. 731 chodil za Václavem Č., a že přes B. se to stalo 2 - 3x za 10 let, aniž by soud požadoval odpověď na dotaz vymezený touto dobou, se okresnímu soudu jevila jako účelová, a to v souvislosti s tvrzeným vydržením práva odpovídajícího věcnému břemeni chůze a průjezdu po předmětné parcele Václavem Č. s tím, že tyto skutečnosti mohou mít význam pro vydržení takového práva, a že sám svědek připustil, že o probíhajícím sporu s dnes již zemřelým Václavem Č. hovořil. Vlastníky pozemku parc.č. 731 v k.ú. xxx jsou žalovaní 1) a 2). Právně okresní soud věc posoudil podle § 135c obč. zákoníku – zák.č. 40/1964 Sb. ve znění zákona č. 131/1982 Sb., a to odstavce 1 a 7, dále podle § 47 odst. 1, 2 téhož zákona, dále podle § 134 odst. 1 obč. zákoníku – zák.č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.12.2013 a podle § 80 písm. c) o.s.ř. a učinil závěr, že podle právní úpravy platné v době zřizování věcného břemene předmětnou smlouvou z 3.7.1989 zákon stanovil, že smlouva nabývá účinnosti až dnem registrace státním notářstvím. Tehdejší ustanovení § 47 odst. 2 o.z. bylo kogentní povahy, takže ani dohodou účastníků nebylo možno stanovit jiný den nabytí účinnosti smlouvy. Okresní soud uvedl, že v daném případě bylo provedenými důkazy prokázáno, že sice jak darovací smlouva se smlouvou o zřízení věcného břemene, tak i kupní smlouva, byly platně uzavřeny dne 03.07.1989, tak účinky kupní smlouvy registrací státním notářstvím nastaly již dne 03.07.1989 a manželé Š. se stali vlastníky nemovitostí (mimo jiné i pozemku p.č. 731) nezatížených jakýmikoli dalšími břemeny, jak ostatně bylo konstatováno i v čl. X. smlouvy. Darovací smlouva se smlouvou o zřízení věcného břemene pro Zdeňku B. tak, jak bylo formulováno ve smlouvě v čl. IV., však byla registrována o tři dny později, než kupní smlouva, tj. 06.07.1989. Na základě těchto skutečností okresní soud učinil závěr, že věcné břemeno nemohlo platně vzniknout a účinky věcného břemene nemohly nastat. Po provedeném dokazování listinami se okresní soud dále ztotožnil s názorem žalovaných 1), 2), že za situace, kdy věcné břemeno bylo zřizováno pro Zdeňku B. k přístupu na pozemek p.č. 733, jednalo se o věcné břemeno in persona a nikoli in rem s tím, že po prošetření zápisu věcného břemene v katastru nemovitostí k tomuto závěru dospěl i katastrální úřad, který připustil, že v minulosti pochybil a provedl opravu zápisu. Soud I. stupně dále uvedl, že skutečností je, že žalobce při nabytí předmětných nemovitostí v rámci exekučního řízení dříve náležejících povinnému Václavu Č. tyto vydražil s tím, že zaplatil dle znaleckého posudku i za věcné břemeno, které dražbou nezaniklo a mohl být přesvědčen a v dobré víře, že má zajištěn přístup na svůj pozemek přes parc. č. 731 v k.ú. xxx. Takovouto dobrou víru, že věcné břemeno mělo být zřízeno pro vlastníky pozemku p.č. 733 (dříve 813/3) mohl mít po dobu vlastnictví k této parcele i Václav Č., neboť k opravě zápisu v katastru došlo až v r. 2010. Tato okolnost by však mohla mít význam pouze při posuzování otázky, zda Václav Č. vydržel právo odpovídající věcnému břemeni či nikoli. Okresní soud učinil závěr, že na straně žalobce se ovšem jednalo o originární způsob nabytí vlastnictví k předmětným nemovitostem, když tyto nabyl nezávisle na předchozím vlastníkovi, a to nedobrovolnou dražbou, z čehož dovodil, že nelze v jeho prospěch započítat dobu, po kterou jeho právní předchůdce případně vykonával právo odpovídající věcnému břemeni. Současně dospěl k závěru, že provedeným dokazováním se nepodařilo prokázat nepřetržité využívání práva chůze a průjezdu Václavem Č. právě po předmětné části parcely č. 731 po dobu 10 let od směny pozemků smlouvou z 30.06.1999 do 03.12.2009. Dle závěru okresního soudu někteří svědci (E. a K.) sice tvrdili, že Václav Č. po dobu 10 let využíval práva chůze a průjezdu po předmětném pozemku, nebyli však schopni uvést, ve kterém to bylo období. Nebylo ani vyloučeno, že některé věci bylo nutno na pozemek Václava Č. dopravit za pomocí dalších osob, např. při pořádání oslav, kdy i některé osoby k příchodu použily kromě pozemku manželů B. i část parcely 731 patřící manželům Š., avšak bylo to se souhlasem a s vědomím manželů Š., kteří o pořádané party 1 x ¼ roku měli vědomost a s použitím svého pozemku k tomuto účelu souhlasili. Okresní soud konstatoval, že nikdo z žalovaných, ani širší rodiny, neměl zájem na tom monitorovat nepřetržitě pohyb Václava Č. a nelze jednoznačně vyloučit, že kromě příchodu přes pozemek B. se mohl v některých případech pohybovat i po předmětné části pozemku p.č. 731 ve vlastnictví žalovaných 1) a 2). Avšak s určitostí říci, zda se Václav Č. pohyboval po pozemku manželů B., což potvrdili všichni vyslechnutí účastníci i svědci, nebo po pozemku manželů Š., bylo možno až po r. 2002, kdy manželé B. postavili v hranici mezi pozemky p.č. 734 a p.č. 731 plot. Soud I. stupně po zvážení výsledků dokazování dospěl k závěru, že Václav Č. právo odpovídající věcnému břemenu průchodu a průjezdu přes část parcely č. 731 v k.ú. xxx nevydržel, neboť nebylo jednoznačně prokázáno, že by toto právo využíval po nezbytnou dobu 10 let potřebných k vydržení. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, v němž namítal, že se okresní soud nevypořádal s jeho argumentem, že parcelu č. 733 v k.ú. xxx nabyl úředním výrokem, tj. usnesením o příklepu, vydaným soudním exekutorem v exekuci vedené na majetek Václava Č., a že tímto příklepem nabyl nejen vlastnické právo k vydraženým nemovitostem, ale i další práva, která jsou s vlastnictvím uvedených nemovitostí spojena, a to mimo jiné i právo odpovídající věcnému břemeni, jehož určení se domáhá v tomto řízení. Věcné břemeno bylo řádně zapsáno v katastru nemovitostí, v exekučním řízení evidováno a oceněno, a na základě uděleného příklepu jím zaplaceno. Pro srovnání tu lze poukázat na ust. § 56 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, podle něhož práva osob oprávněných z věcných břemen váznoucí na předmětu dražby zůstávají přechodem vlastnictví v důsledku dražby nedotčena. Žalobce má za to, že neexistuje žádný důvod, pro který by v dražbách prováděných soudním exekutorem, který vykonával svou činnost jako nositel delegované státní moci, mělo platit něco jiného. K jakékoliv změně takto nabytých práv by mohlo dojít jen tehdy, kdyby rozhodnutí, na jehož základě tato práva vznikla, bylo zrušeno či změněno, k čemuž v posuzovaném případě nedošlo. Podle žalobce okresní soud neprávem odmítl také jeho argument, že shodným projevem vůle účastníků darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 3.7.1989, která byla uzavřena mezi Marií Č., Zdeňkou B. a Václavem Č., byl celý obsah této smlouvy a že z ní nelze vylučovat čl. X., týkající se právě posuzovaného věcného břemene. Dle jeho názoru, v čl. X. darovací smlouvy Marie Č. i Zdeňka B. projevily naprosto jednoznačně vůli zřídit právo cesty přes pozemek parc.č. 813/1 – zahrada (nyní p.č. 731) nejen pro Zdeňku B., ale i pro další jeho vlastníky. Žalobce má za to, že z praxe je známo, že při uzavírání smlouvy o zřízení věcného břemene převažuje řešení spočívající ve formulaci, že se právo odpovídající věcnému břemeni zřizuje pro účastníka smlouvy a jeho právní nástupce ve vlastnictví nemovitosti, postupovat však lze i tak, že se v základním ujednání uvede zřízení práva pro účastníka smlouvy a okolnost, že se právo zřizuje i pro jeho právní nástupce ve vlastnictví nemovitosti, se uvede v samostatném ustanovení, kterým může být i tzv. intabulační doložka, jak tomu bylo právě v posuzovaném případě. Neobstojí ani argument, že věcné břemeno nemohlo vzniknout z toho důvodu, že smlouva o jeho zřízení byla registrována až v době, když již Marie Č. nebyla vlastnicí věcným břemenem zatížené nemovitosti. Pro posouzení platnosti smlouvy je rozhodující stav v době uzavření smlouvy a nikoliv stav v době úředního úkonu, který je potřebný k její účinnosti. Žalobce dále uvedl, že i kdyby právo odpovídající věcnému břemeni nenabyl úředním rozhodnutím, a kdyby předchozí vlastník parcely č. 733 toto právo nenabyl smluvně, nabyl žalobce uvedené právo vydržením, neboť byl oprávněným držitelem toho práva od udělení příklepu, tj. od 3.12.2009, nejméně do 17.9.2010, kdy žalovaní vybudováním překážky toto právo zpochybnili, a Václav Č. byl oprávněným držitelem tohoto práva od 7.7.1999, kdy se stal vlastníkem parcely č. 733, do 3.12.2009. Co se týče posouzení, v jakém rozsahu Václav Č. uvedené právo využíval, nevzal okresní soud dostatečně v úvahu, že důvodem k vydržení věcného břemene je oprávněná držba práva věcnému břemeni odpovídající, a že užívání zatížené věci není nutným předpokladem oprávněné držby práva odpovídajícího věcnému břemeni. Bez ohledu na to je třeba okresnímu soudu vytknout, že k hodnocení provedených důkazů přistoupil jednostranně, když pro posouzení věrohodnosti vyslýchaných svědků považuje za bezvýznamný jejich příbuzenský či jiný rodinný vztah k žalovaným, a na druhé straně výpověď svědků E. a K., kteří na věci nejsou nijak zainteresováni a nejsou v žádném vztahu s účastníky řízení, zlehčuje jen proto, že jeden z těchto svědků uvedl, že v posledních letech jen dvakrát nebo třikrát přešel přes pozemky B. Argumentace okresního soudu, že uvedený časový údaj se soudu jeví jako účelový v souvislosti s tvrzeným vydržením práva odpovídajícího věcnému břemeni chůze a průjezdu po předmětné parcele Václavem Č., je nepřípadná již proto, že svědek nevypovídal o chování Václava Č., nýbrž o svém počínání, a že jeho údaj se netýkal pozemku, u kterého žalobce uplatňuje vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni, nýbrž pozemku manželů B., k němuž žádné vydržení uplatňováno není. Pominul i vyjádření, které Václav Č. zaslal katastrálnímu úřadu o tom, že jako bývalý vlastník parcely č. 733 po celou dobu vlastnictví používal pro přístup a příjezd určenou část parcely č. 731, která je ve vlastnictví žalovaných 1 a 2, a že vždy vycházel ze zápisu v katastru nemovitostí a s příchodem nebo příjezdem na svůj pozemek nikdy žádný problém neměl. Podle názoru žalobce za situace, kdy i svědek Ladislav B. potvrdil, že Václav Č. na svůj pozemek chodil i kolem plotu svědkova pozemku, tj. po části parcely č. 731, i když jen sporadicky, a kdy bylo zřejmé, že žádný ze svědků navržených žalovanými neměl poznatky o tom, kudy se Václav Č. ve večerních či nočních hodinách vracel z hostince, a kdy použitelnost pozemku zatíženého věcným břemenem pro motorová vozidla, byla prokázána, učinil okresní soud nakonec jedině možný závěr, že Václav Č. právo odpovídající v katastru zapsanému věcnému břemeni využíval a činil tak v dobré víře v existenci tohoto práva. Nekriticky však převzal argument žalovaných, že si žalobce nemůže dobu, po kterou byl Václav Č. oprávněným držitelem práva odpovídajícího věcnému břemeni, započíst, neboť vlastnické právo k pozemku parc.č. 733 nabyl originárním způsobem. Takováto argumentace je nesprávná. Rozlišování mezi nabýváním práva odvozeným způsobem nebo způsobem originárním neprovádí zákon, nýbrž právní teorie. Z hlediska ustanovení § 134 odst. 3 obč. zákoníku je bezvýznamné, zda nabytí vlastnictví příklepem v dražbě prováděné soudním exekutorem je nabytím originárním či odvozeným. Podle citovaného ustanovení do doby potřebné pro vydržení se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Právním předchůdcem vlastníka je pak ten, kdo věc vlastnil před ním, bez ohledu na to, zda ke změně vlastnictví došlo smlouvou nebo jiným zákonným způsobem. Totéž platí i o oprávněné držbě jiného věcného práva. V posuzovaném případě je nepochybné, že vlastnictví žalobce k parcele č. 733 i oprávněná držba práva odpovídajícího věcnému břemeni bezprostředně navazovaly na vlastnictví a držbu Václava Č., a dobu jeho oprávněné držby si žalobce proto může podle § 134 odst. 3 obč. zákoníku započíst. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a jeho žalobě vyhověl. Žalobce odvolání směřoval i do výroku o nákladech řízení a namítal, že odměna za jeden úkon právní služby, a to vzhledem k tomu, že šlo o společné úkony při zastupování více osob, činila 2.000 Kč, takže žalovaným mělo být přiznáno na náhradě nákladů řízení k rukám jejich zástupce 18.400 Kč. Žalobce současně vznesl námitku podjatosti pověřené soudkyně s odůvodněním, že skutkovými závěry pověřené soudkyně byl zásadním způsobem poškozen a dehonestován. Soudkyně porušila princip rovnosti stran před zákonem, viděla jen ty důkazy, které chtěla vidět a slyšela jen to, co chtěla slyšet, aby žalobu mohla zamítnout. Žalovaní se nikdy netajili tím, že mají „dlouhé prsty“, proto i jeho podezření z klientelistických vazeb zde považuje za velmi reálné. Jeho nedůvěra vůči soudkyni JUDr. Kramné je absolutní. Pověřená soudkyně JUDr. Miroslava Kramná ve vyjádření k námitce podjatosti uvedla, že k účastníkům řízení, ani k jejich zástupcům či advokátnímu koncipientovi zástupce žalovaných nemá žádný poměr, účastníky řízení viděla prvně u jednání. Se zástupci účastníků se velmi sporadicky setkává v jednací síni při projednávání jiných kauz. Není si vědoma skutečností, zakládajících důvod pochybovat o její nepodjatosti. Odvolací soud se nejprve zabýval důvodností v odvolacím řízení vznesené námitky podjatosti pověřené soudkyně podle § 14 odst. 1 o.s.ř. a § 15a odst. 1, 2 o.s.ř., a dospěl k závěru, že důvody pro vyloučení soudkyně JUDr. Miroslavy Kramné v projednávané věci dány nebyly. Skutečnostmi, které by mohly vzbuzovat pochybnosti o nepodjatosti rozhodující soudkyně, by mohl být pouze vztah k projednávané věci, tj. osobní zájem soudkyně na výsledku sporu, poměr k účastníkům, který by zde byl dán příbuzenským nebo jiným obdobným vztahem k některému z nich, mohlo by taktéž jít o vztah ekonomické závislosti soudkyně na některém z účastníků řízení. Argumentace žalobce ve vznesené námitce podjatosti je vyjádřením jeho nesouhlasu s rozhodnutím pověřené soudkyně v této věci a vyjádřením kritického postoje žalobce vůči ní. Procesní postup soudkyně ve věci a její rozhodovací činnost nezakládá důvod pro její vyloučení, jak plyne z ust. § 14 odst. 4 o.s.ř. Za situace, kdy ani z vyjádření soudkyně nevyplývá existence osobního vztahu k účastníkům, k jejich zástupcům či k projednávané věci, a z obsahu spisu nebyla zjištěna žádná okolnost, která by svědčila o podjatosti soudkyně, dospěl krajský soud k závěru, že důvody pro vyloučení soudkyně JUDr. Miroslavy Kramné z projednávání a rozhodnutí věci nebyly dány. Žalovaní navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212 věty prvé o.s.ř. v celém rozsahu včetně řízení tomuto předcházejícího, postupoval i podle § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Krajský soud jako správná přejal skutková zjištění okresního soudu, která učinil z výpisů z katastru nemovitostí, darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 3.7.1989, z kupní smlouvy ze dne 3.7.1989, ze směnné smlouvy ze dne 30.6.1999, z geometrického plánu č. 068994-894, ze spisu Magistrátu města Opavy sp.zn. 25371/2010/PŘES, spisu Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, kat. pracoviště Opava OR-276/2010-806, ze sdělení o ohlášení drobné stavby ze dne 20.4.1990, z exekučního spisu Exekutorského úřadu Jeseník vedeného proti povinnému Václavu Č. č. 014EX-183/09, a to z usnesení soudního exekutora ze dne 13.10.2009 a 27.6.2011, z usnesení o příklepu ze dne 3.12.2009, z výpovědí žalovaných. Okresní soud z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění a následně též správný závěr o skutkovém stavu, přičemž v tomto rozsahu odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu. V odvolacím řízení odvolací soud zopakoval důkaz výslechy svědků Ladislava B., Zdeňky P., Vratislava E., Petry F. a Štěpána K., dokazování doplnil ohledáním na místě samém a geometrickým plánem ze dne 28.8.2014. Výslechem svědka Ladislava B. odvolací soud zjistil, že svědek bydlí v domě č.p. xxx, který se nachází na parc.č. 734/2 v k.ú. xxx asi od roku 2002. Dům začal stavět někdy v roce 2000. Svědek je bývalým manželem 3) žalované. Do daného místa svědek jezdil již před rokem 2000, a to na chatu, která se již v té době nacházela na parc.č. 733. Parcelu č. 733 někdy v roce 1999 či v roce 2000 3) žalovaná směnila s Václavem Č. V téže době se pan Václav Č. přestěhoval do předmětné chatky na parc.č. 733. V době, kdy došlo ke směně pozemků mezi Václavem Č. a 3) žalovanou, se nacházelo oplocení podél hranice parcely č. 731 s parcelou ve vlastnictví pana V. p.č. 728, dále pak na hranici mezi parcelami č. 731 a č. 738, dále podél hranice s parcelou č. 1434/1. Svědek vybudoval oplocení mezi parcelami č. 734/1 a p.č. 733 někdy v roce 2002 či 2003. V té době se mezi parcelami č. 731 a p.č. 728 (parcela ve vlastnictví pana V.) oplocení již nenacházelo. Na pozemku p.č. 731 mezi parcelami p.č. 733, p.č. 732 a p.č. 734/1, a to v místě u plotu při hranici s parcelou č. 728 ve vlastnictví pana Válka, v roce 1999 byly vzrostlé stromy. Na pozemku pana V. p.č. 728 se nacházel sad a pozemek byl porostlý vysokou trávou. Když probíhala přestavba rodinného domu svědka mezi lety 2000 až 2002, byl na stavbě téměř denně. Zhruba od roku 2002 svědek z místa bydliště vyjížděl do práce asi v 6.00 hodin, vracel se domů někdy v 15.00 hodin, někdy v 17.00 hodin či 18.00 hodin. V posledních 5 letech má jinou pracovní dobu. Svědek dále tvrdil, že v roce 1999 či 2000, když došlo ke směně pozemků mezi 3) žalovanou a Václavem Č., na základě níž se Václav Č. stal vlastníkem parcely č. 733, se nacházelo na ulici Bocianova na parcele č. 734/1, 731 oplocení s brankou, kterou se vstupovalo z ulice Bocianova na parcelu č. 734/1, a to zhruba uprostřed hranice mezi parcelou č. 734/1 a Bocianovou ulicí. Svědek tvrdil, že pan Václav Č. od roku 1999 chodil do své chatky na parcele č. 733 právě přes předmětnou branku, procházel zhruba středem parcely č. 734/1, neboť tehdy mu v tom nebránilo garážové stání, ani jiná stavba, která se v daném místě nachází nyní. Tvrdil, že poté, co svědek vybudoval oplocení mezi parcelou č. 734 a p.č. 733, vstupoval pan Č. na svůj pozemek p.č. 733 brankou, nacházející se v předmětném oplocení, a to blíže k parcele č. 1434/1. Svědek tvrdil, že vstupu pana Č. z ulice Bocianova na parcelu č. 731 mu bránilo oplocení. Tvrdil, že starý plot, nacházejí se u ulice Bocianova, a to i podél hranice s parcelou č. 731, byl v dezolátním stavu, až nakonec spadl asi před 5 lety. Svědek tvrdil, že pan Václav Č., když pořádal nějaká společenská setkání a pro tento účel si přivážel bečky s pivem, vozil je kolečky přes parcelu svědka p.č. 734/1, což byla nejkratší cesta. Auto nechával pan Č. stát na ulici Bocianova. Svědek tvrdil, že nevídával Václava Č. chodit po úzkém pruhu pozemku p.č. 731 podél hranic s parcelou č. 734/1 a p.č. 733. Posléze připustil, že v době, kdy si vystavěl plot na parc.č. 734/1, viděl Václava Č. sporadicky využívat k příchodu na parcelu č. 733 z ulice Bocianova parcelu č. 731. V té době se mezi parcelou č. 731 a p.č. 728 (ve vlastnictví pana V.) oplocení již nenacházelo, a tak nedokáže rozlišit, zda pan Č. šel po parcele č. 731 či po sousedově parcele č. 728. Kudy chodil domů Václav Č. večer, svědek nevěděl. Výslechem svědkyně Zdeňky P. odvolací soud zjistil, že paní Marie Č.– maminka Václava Č., byla její sestřenicí. Svědkyně bydlí ve středu obce xxx, nikoli blízko místa, kde se nachází sporná parcela č. 731. Někdy v 60. letech se nacházel na parc.č. 734/1 podél ulice Bocianova starý dřevěný plot. V roce 1999 se na parcele č. 734/1 podél ulice Bocianova v roce 1999 už žádný plot nenacházel. Na pozemek se z ulice Bocianova dalo volně vstoupit. Svědkyně si nepamatuje, od kterého roku bydlel Václav Č. v chatce na parcele č. 733. Poznatky o tom, kudy pan Václav Č. chodil do své chatky na parcele č. 733, má svědkyně z návštěv své sestřenice paní Č., s níž se stýkala asi jednou do týdne, navštěvovala ji v dopoledních hodinách a také v souvislosti s tím, jak chodívala na parcelu svého bratra – p.č. 1434/1, která se nachází v sousedství. Svědkyni je známo, že pan Václav Č. pracoval na pile, pak sedával v místní restauraci, když to bylo v podzimním období, tak se vracel až za tmy. Kudy procházel ke své zahradní chatce, svědkyně neví, neboť to už na návštěvě nebyla. Svědkyně dále tvrdila, že pokud pan Václav Č. chodil ke své chatě od ulice Bocianova, pak procházel přes pozemek pana B. podél domu na parcele č. 734/2, čili po parcele č. 734/1, a to v místě blíže k hranici mezi parcelami č. 734/1 a p.č. 731. Na parcelu č. 733 vstupoval brankou, která byla součástí oplocení mezi parcelami č. 734/1 a p.č. 733, která se nacházela blíže k hranici mezi parcelami č. 734/1 a č. 731. Výslechem svědkyně Petry F., dcery 2) žalované, odvolací soud zjistil, že ve xxx, a to na adrese Na Lúčky 2 svědkyně bydlela před 10 lety, a to po dobu 3 let, pak již bydlela na jiné adrese, a to mimo obec xxx. Svědkyní není známo, od kterého roku bydlel pan Václav Č. v zahradní chatce na parcele č. 733. Svědkyně tvrdila, že nikdy neviděla, že by na parcele č. 731 ve směru od ulice Bocianova byla vyježděná cesta, ani to, že by tudy projíždělo auto a panu Č. něco přiváželo. Pokud pana Václava Č. párkrát viděla jít směrem od ulice Bocianova, pak vždy přecházel přes pozemek B. a na svůj pozemek p.č. 733 vstupoval brankou v plotu mezi parcelami č. 734/1 a p.č. 733, která se nachází blíže k parcele č. 1434/1. Svědkyně dále tvrdila, že na pozemku p.č. 734/1 i na parcele č. 731 až k hranici s pozemkem pana V. p.č. 728 se podél ulice Bocianova nacházelo staré oplocení, jehož součástí byla branka, která byla umístěna zhruba uprostřed hranice parcely č. 734/1 a ulice Bocianovy. Výslechem svědka Vratislava E. odvolací soud zjistil, že v příbuzenském vztahu k účastníkům není. Svědek znal Václava Č., a to jednak z práce, jednak udržovali i mimo pracovní kontakty. Znal se s ním ještě z doby, kdy pan Č. bydlel v domku na ulici Bocianova, přičemž nemovitost pak směnil se svou sestrou a bydlel v zahradní chatce. Od kterého roku pan Č. bydlel v zahradní chatce, si svědek už nepamatuje. V době, kdy pan Č. začal bydlet v zahradní chatce, se na parcele č. 734/1 u ulice Bocianova žádný plot nenacházel. Kdysi tam bylo staré oplocení, ovšem bylo to v době, kdy Václav Č. ještě nebydlel ve starém domku na ulici Bocianova. Svědek má vlastní poznatky o tom, že pan Václav Č. chodil od ulice Bocianova na svou parcelu č. 733 do zahradní chatky po parcele č. 731, a to podél parcely č. 728, přičemž pozemek byl uježděný, byla to cesta. Svědek tam vezl panu Č. osobním autem i Avií sekačku a dřevo. Žádné stromy se na této části parcely č. 731 nenacházely. Ty byly až dále na parcele č. 733. Svědek doprovázel pana Č. na nákup nebo mu pomáhal řezat dřevo, a to vždy šli po uježděné cestě na pozemku parc.č. 731, a to po části u hranice s pozemkem pana V. Na pozemku pana V. od ulice Bocianova se v té době nacházel starý shnilý plot, který nebyl celistvý. Svědek panu Č. vozil po předmětné cestě na parc.č. 731 nejenom dřevo, ale i pro jím pořádané společenské akce vojenský stan, lavičky, bečky s pivem. Nikdy nebylo procházeno přes pozemek pana B., ani vstupováno brankou mezi pozemkem pana B. a pana Č. Kolečky by to ani nebylo možné, protože v předmětné brance byl schod. Pan Č. měl automobil původně Škodu Octavii, pak jinou škodovku. Auto parkoval na parc.č. 731 hned za vjezdem z ulice Bocianova. Pokud původně na sporné části parcely č. 731 byla travnatá plocha, pak cestu vyjel zřejmě svědek. Naposledy tam jel Avií s věcmi pro pana Č. asi před 3 lety (svědek byl vyslýchán v roce 2014), poté tam ještě přivezl osobním autem na přívěsném vozíku panu Č. dřevo. Výslechem svědka Štěpána K. odvolací soud zjistil, že k účastníkům není v žádném příbuzenském poměru. S panem Václavem Č. se svědek znal asi od roku 1983. Udržovali přátelské vztahy. Svědek si nepamatuje, od kterého roku pan Václav Č. bydlel v zahradní chatě. Ví zcela určitě, že podél ulice Bocianova na parc.č. 734/1, resp. 731, se žádný plot nenacházel. Pěšky chodil pan Č. na svou zahradní chatu na parcele č. 733 převážně přes pozemek B., procházel brankou v oplocení mezi parcelami č. 734/1 a p.č. 733. Pěšky pan Č. chodíval i po parcele č. 731 podél parcely pana V. a také tudy jezdil. Automobil parkoval buď na ulici Bocianova, případně jím vjel až na svůj pozemek parc.č. 733. Svědek vozil panu Č. dřevo asi 3x až 4x do roka, přičemž k chatě pana Č. na parc.č. 733 jel z ulice Bocianova po pozemku p.č. 731, také tudy jel i v době, kdy panu Č. pomáhal se sečením trávy. Dřevo přivážel panu Č. automobilem zn. Avie. Svědek si pamatuje, že na hranici mezi parc.č. 731 a parcelou pana V. p.č. 728 se nacházelo staré oplocení, zarostlé plevelem. Zda se oplocení nacházelo i mezi pozemkem pana B. p.č. 734/1 a pozemkem p.č. 731, si svědek již nepamatuje. Ohledáním na místě samém krajský soud zjistil, že od ulice Bocianova není parcela č. 731 oddělena žádným oplocením. Oplocení se nachází mezi parcelou č. 734/1 a parcelou č. 731 a dále mezi hranicemi parcel č. 734/1 a p.č. 733. Oplocení mezi parcelami č. 734/1 a p.č. 733 má betonovou podezdívku, a to i v místě, kde se nachází branka o šířce 80 cm, takže pod brankou tvoří schod. Při pohledu od této branky na parcelu č. 734/1 je zřejmé, že na parcele č. 734/1 je terénní zlom. Při vstupu z ulice Bocianova na parcelu č. 731 je zřejmé, že parcely č. 731 a p.č. 728 nejsou odděleny plotem, a že podél hranice s parcelou č. 728 ve vlastnictví pana V. se nacházejí stromy a křoví, a to až do vzdálenosti cca 5 metrů od ulice Bocianova. Je patrné, že parcely byly v minulosti odděleny plotem, neboť se za hustým porostem podél hranice pozemku p.č. 728 nacházejí torza betonových sloupků a místy i zbytky pletiva. Vstup z ulice Bocianova na parc.č. 731 je široký 4,5 metrů. Šíře pozemku – parc.č. 731 od betonového sloupku u hranice s parcelou č. 728 k oplocení mezi parcelami č. 731 a p.č. 734/1 je 3 metry. Z geometrického plánu Ing. Jiřího Hlaváčka ze dne 28.8.2014, č. 1133-191/2014 bylo zjištěno, že je v něm vymezeno, po které konkrétní části pozemku p.č. 731 je vlastník pozemku p.č. 733 oprávněn přecházet a projíždět na parcelu č. 733 v k.ú. xxx. Odvolací soud poté, co převzal výše uvedená skutková zjištění okresního soudu, po zopakování důkazů shora provedených a poté, co zhodnotil důkazy provedené v odvolacím řízení, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Marie Č. (matka 3. žalované a Václava Č. a teta 2. žalované) jako vlastnice nemovitostí v kat. území xxx dne 3.7.1989 formou notářského zápisu darovala dceři Zdeňce B. pozemek parc.č. 813/3 – zahrada (nyní parcela č. 733) a svému synovi Václavu Č. pozemek parc.č. 813/4 – zahrada (nyní parcela č. 734) v kat. území xxx. Současně došlo ke zřízení věcného břemene Zdeňce B., spočívající v právu volného příchodu a odchodu, příjezdu a odjezdu všemi druhy motorových a nemotorových vozidel k pozemku parc.č. 813/3 – zahrada (nyní p.č. 733) přes část pozemku parc.č. 813/1 – zahrada (nyní p.č. 731), přiléhající k pozemkům parc.č. 813/4 – zahrada a p.č. 813/3 – zahrada, a to ve směru od pozemku parc.č. 1977/2 (nyní parc.č. 1411/28) – ulice Bocianova a zpět k tomuto pozemku. Na základě označené darovací smlouvy podle jejího článku X. Středisko geodezie v Opavě provedlo zápis v evidenci nemovitostí tak, že zapsalo právo cesty přes pozemek parc.č. 813/1 – zahrada (nyní parc.č. 731) pro vlastníky pozemku parc.č. 813/3 – zahrada (nyní parc.č. 733). Marie Č. dne 3.7.1989 dále uzavřela kupní smlouvu, kterou žalovaným 1) a 2) prodala nemovitosti, a to rodinný dům č.p. 2 a pozemky parc.č.st. 2 – stav. plocha, p.č. 4 – zahrada a část pozemku p.č. 813 – zahrada, označenou v geometrickém plánu Střediska geodezie Opava ze dne 14.2.1989 novým parcelním číslem 813/1 – zahrada o výměře 1.266 m2. V této smlouvě bylo v článku 4 uvedeno, že na prodávaných nemovitostech neváznou žádná břemena. Obě shora uvedené smlouvy podléhaly registraci státním notářstvím. Darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene byla registrována 16.7.1989. Kupní smlouva byla registrována dne 3.7.1989. Směnnou smlouvou ze dne 30.6.1989, jejíž právní účinky vkladu nastaly dnem 7.7.1999, si Zdeňka B.– nyní B. (3. žalovaná) darovaný pozemek vyměnila za pozemek darovaný bratrovi Václavu Č. Zdeňka B. se tak stala vlastnicí pozemku parc.č. 734 – zahrada (dříve parc.č. 813/4) a Václav Č. nabyl vlastnické právo k pozemku parc.č. 733 – zahrada (dříve parc.č. 813/3), vše v k.ú. xxx. Žalobce příklepem soudního exekutora ze dne 3.12.2009 v rámci exekuce vedené na majetek Václava Č. nabyl vlastnické právo k parcele č. 733 v k.ú. xxx a rekreační chaty na ní se nacházející. Znaleckým posudkem o obvyklé ceně nemovitosti pro účely exekučního řízení znalec ocenil i věcné břemeno vzniklé na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene z 3.7.1989 částkou 20.000 Kč. Žalovaní 1) a 2) žalobci jako vlastníkovi vydražených nemovitostí zamezili v roce 2011 přístup na jeho pozemek instalováním uzamykatelné závory přes část svého pozemku p.č. 731, když nesouhlasili s tím, že by věcné břemeno k pozemku p.č. 733 bylo zřízeno pro všechny vlastníky tohoto pozemku, nýbrž pouze pro osobu Zdeňky B., jak bylo uvedeno v darovací smlouvě. Žalobce se domáhal u Magistrátu města Opavy obnovení pokojného stavu podle § 5 obč. zákoníku a jeho návrhu bylo rozhodnutím z 7.9.2011 vyhověno. Žalovaní 1) a 2) požádali Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, kat. pracoviště Opava o prošetření vyznačení věcného břemene k parcele č. 731 na LV č. xxx v k.ú. xxx ve prospěch parcely č. 733 s tím, že věcné břemeno cesty má být ve prospěch Zdeňky B. a nikoli k pozemku. Katastrální úřad pro prošetření provedl opravu chyby v údajích katastru nemovitostí tak, že na LV č. xxxs evidovaným vlastnickým právem pro Jaroslava J. (žalobce) a LV č. xxx s evidovaným vlastnickým právem pro manžele Rostislava a Evu Š. - žalovaní 1) a 2) - doplnil zápis oprávnění z věcného břemene pro Zdeňku B., a to zejména na základě zjištění, že dle darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 3.7.1989 mělo být zapsáno oprávnění z věcného břemene pro Zdeňku B., a že dosavadní zápis byl chybou, která vznikla omylem při vedení katastru nemovitostí. K odvolání žalobce bylo rozhodnutí katastrálního úřadu potvrzeno Zeměměřičským a katastrálním inspektorátem v Opavě jako správné. Z výpovědí žalovaných bylo zjištěno, že pozemky, nacházející se mezi ulicemi Na Lúčky 2 a ulicí Bocianova, patřící v minulosti do vlastnictví Marie Č., které rozdělila v roce 1989 mezi rodinu, tvořily jednu velkou zahradu. Mezi rozdělenými pozemky nebylo oplocení a všichni členové rodiny užívali vše, a pokud po směně pozemků mezi Zdeňkou B. a Václavem Č. si bývalí manželé B. dobudovali rodinný dům na parcele č. 734 a jako jediní provedli jeho oplocení v roce 2002, došlo výstavbou tohoto plotu k vyznačení hranice dle geometrického plánu mezi parcelami č. 734 a § 731, které spolu sousedily a bylo zřejmé, na které části pozemku p.č. 731 mělo dojít ke zřízení věcného břemene pro Zdeňku B. při uzavření darovací smlouvy k pozemku p.č. 733 (dříve p.č. 813/3). Odvolací soud vzal dále za prokázáno, že Václav Č. využíval k přístupu na pozemek parc.č. 733 od ulice Bocianova spornou část parcely č. 731. Uvedené bylo prokázáno výpovědí svědků Štěpána K. a Vratislava E. Jejich výpovědí bylo rovněž prokázáno, že přes spornou část parcely také jezdil svým osobním automobilem, po předmětné parcele mu bylo dopravováno až před chatu dřevo, a to osobním automobilem s přívěsem i automobilem zn. Avia a také pro společenské akce, které pořádal, vojenský stan, lavičky, bečky s pivem a podobně. Není bez významu, že svědci ve sporu nebyli nijak zainteresováni, nebyli v žádném příbuzenském poměru k účastníkům řízení. S jejich výpovědí koresponduje i prohlášení Václava Č. vůči katastrálnímu úřadu. Také svědek Ladislav B. poté, co mu byla předestřena jeho výpověď za řízení před okresním soudem, potvrdil, že v době poté, co si vystavěl plot na parc.č. 734/1 (k čemuž došlo v roce 2002, resp. 2003), viděl Václava Č., byť sporadicky, procházet na svou parcelu č. 733 v místech, kde se stýkají parcely č. 731 a p.č. 728. Pokud současně uvedený svědek tvrdil, že nedokáže rozlišit, zda pan Č. přecházel přes parcelu č. 731 či po parcele pana V. p.č. 728 s tím, že mezi uvedenými parcelami už nebyl plot, shledává ji odvolací soud účelovou, neboť ohledáním na místě samém bylo prokázáno, že při vstupu na parcelu č. 731 z ulice Bocianova jsou obě parcely odděleny z části řadou vzrostlých keřů a stromů, a pokud by Václav Č. šel vskutku po parcele č. 728 ve vlastnictví pana V., stěží by jej svědek B. mohl vůbec vidět. Odvolací soud má za to, že závěru o tom, že bylo prokázáno, že Václav Č. k příchodu a průjezdu užíval spornou část parcely č. 731, nebrání ani zjištění, že byl viděn přecházet i přes pozemek p.č. 734/1 ve vlastnictví svědka B. a 3) žalované. Co se týče výpovědi svědkyň Zdeňky P. a Petry F. o tom, že Václav Č. z ulice Bocianova chodíval do své zahradní chatky na parcele č. 733 přes pozemek B., pak dle názoru odvolacího soudu, za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že uvedené svědkyně nebydlely v bezprostředním sousedství Václava Č. a neměly tak každodenní poznatky o jeho pohybu, přičemž svědkyně F. vypověděla, že viděla Václava Č. z ulice Bocianova přicházet do zahradní chatky jen párkrát a svědkyně P. poznatky z daného místa mohla mít pouze tehdy, pokud se momentálně nacházela na blízké parcele svého bratra p.č. 1434/1 a z návštěv u své sestřenice paní Č., k níž chodívala většinou v dopoledních hodinách a pomáhala jí se sběrem ovoce na zahradě za domem ve xxx, ulice Na Lúčky 2, má odvolací soud za to, že uvedené svědkyně nemohly mít realitě odpovídající poznatky o tom, zda Václav Č. k průchodu a průjezdu na parcelu č. 733 užíval spornou část parcely č. 731. Vypověděl-li svědek B., že od doby, kdy Václav Č. nabyl vlastnictví k parc.č. 733 a na ní se nacházející chatě, užíval k příchodu na uvedenou parcelu pozemek svědka p.č. 734/1, a to tak, že z ulice Bocianova vstupoval brankou, která byla součástí oplocení přiléhajícího k ulici Bocianova s tím, že jinudy ani fakticky chodit nemohl, přičemž o existenci shodného oplocení vypovídala i svědkyně F., pak jejich výpovědím odvolací soud neuvěřil, neboť existenci oplocení v daném místě v roce 1999 vyvrátili nejenom svědci E. a K., ale také svědkyně Zdeňka P., z jejíž výpovědi bylo zjištěno, že na parc.č. 734/1 podél ulice Bocianova se starý plot nacházel někdy v 60. letech. Důvodné pochybnosti o pravdivosti výpovědi svědka B. zakládá i skutečnost, že ohledáním na místě samém, které provedl odvolací soud, a výpovědí svědků E. a K., kteří nejsou příbuznými žalovaných a jejich věrohodnost nebyla nijak zpochybněna, byla vyvrácena i jeho výpověď o tom, že se z ulice Bocianova na parcelu č. 731 autem vjet nedalo, a že veškeré věci, když Václav Č. pořádal u své chaty nějaká společenská setkání, přenášel přes parcelu č. 734/1 a na svůj pozemek p.č. 733 vstupoval brankou plotu mezi hranicemi p.č. 734/1 a p.č. 733. Ohledáním na místě samém bylo naopak zjištěno, že z ulice Bocianova měl Václav Č. zcela bezproblémový přístup, a to bez jakýchkoliv překážek právě přes spornou část parcely č. 731. Je nelogické, aby namísto bezproblémového přístupu po parcele č. 731 bez jakýchkoliv překážek a po rovném terénu využíval k průchodu a nošení jakýchkoli břemen výlučně parcelu č. 734/1, zdolával terénní zlom na této parcele, a od roku 2002, resp. 2003 po výstavbě oplocení mezi pozemky p.č. 734/1 a p.č. 731 a mezi pozemky p.č. 734/1 a p.č. 733 i schodek a úzkou branku v oplocení. Co se týče právních závěrů, odvolací soud předně dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že na parc.č. 731 v k.ú. xxx vázne pro vlastníky parc.č. 733 v k.ú. xxx služebnost cesty, neboť rozsudek soudu o určovací žalobě je podkladem pro zápis věcného práva do katastru nemovitostí a bez požadovaného určení by právní postavení žalobce bylo nejisté. Okresní soud správně dovodil na základě aplikace ust. § 47 odst. 2 obč. zákoníku ve znění k datu 3.7.1989, že za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že jak darovací smlouva se smlouvou o zřízení věcného břemene, tak i kupní smlouva, byly uzavřeny 3.7.1989, pak zatímco účinky kupní smlouvy registrací státní notářstvím nastaly již dne 3.7.1989 a žalovaní 1) a 2) se stali vlastníky v ní označených nemovitostí, kromě jiného i parcely č. 731 – zahrada (dříve parc.č. 813/1 – zahrada), tak darovací smlouva ze dne 3.7.1989, dle níž Marie Č. darovala své dceři Zdeňce B. (žalované 3) parcelu č. 813/3 – zahrada (nyní pozemek p.č. 733) a současně zřídila Zdeňce B. bezúplatně věcné břemeno (spočívající v právu volného příchodu a odchodu, příjezdu a odjezdu všemi druhy motorových a nemotorových vozidel k parc.č. 813/3 - nyní parc.č. 733 - přes část pozemku parc.č. 813/1 - nyní parc.č. 731 - přiléhající k pozemkům parc.č. 813/4 - nyní pozemek p.č. 734 a 813/3 - nyní p.č. 733, a to ve směru od pozemku parc.č. 1997/2 - nyní 1411/28 - a zpět k tomuto pozemku), byla registrována o 3 dny později, než kupní smlouva, tj. 6.7.1989, je nutno dospět k závěru, že věcné břemeno platně vzniknout nemohlo a účinky věcného břemene nemohly nastat, neboť k datu 6.7.1989 zřizovatelka věcného břemene – Marie Č. již nebyla vlastnicí dotčené nemovitosti, tj. pozemku parc.č. 731 (dříve parc.č. 813/1 – zahrada), vše v k.ú. xxx. Smlouva o zřízení věcného břemene je právním úkonem absolutně neplatným dle § 39 obč. zákoníku – zák.č. 40/1964 Sb. ve znění zákona č. 131/1982 Sb., neboť odporovala § 135c odst. 2 téhož zákona. V daných souvislostech odvolací soud odvolací námitce žalobce, že bylo-li věcné břemeno na základě uvedené smlouvy zapsáno v roce 1989 v dřívější evidenci nemovitostí střediskem geodezie a následně pak do katastru nemovitostí jako právo cesty přes pozemek parc.č. 813/1 – zahrada (nyní parc.č. 731) pro vlastníky pozemku parc.č. 813/3 – zahrada (nyní parc.č. 733), vše v k.ú. xxx, a že s přechodem vlastnictví pozemku p.č. 733 v k.ú. xxx na něj přešlo i právo odpovídající věcnému břemeni, vztahující se k nemovitosti p.č. 733, nemohl s ohledem na výše uvedené přisvědčit. I kdyby se jednalo o platný právní úkon (ovšem tento názor odvolací soud nezastává), jednalo se v daném případě o smluvně zřízení věcné břemeno osobní, jímž mělo být založeno právo odpovídající věcnému břemeni pro Zdeňku B., tedy nikoli ad rem (vázaného na nemovitost), takže toto právo by na žalobce, jakožto nabyvatele pozemku p.č. 733 (a právního nástupce původního vlastníka uvedené parcely Václava Č.), přejít nemohlo. Pro posouzení otázky, zda tvrzené právo odpovídajícího věcnému břemeni žalobce, resp. jeho právní předchůdce Václav Č., nabyl výkonem práva (vydržením), okresní soud správně na danou věc aplikoval ust. § 135c odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb. ve znění zák.č. 131/1982 Sb., občanského zákoníku a § 134 odst. 1 obč. zákoníku – zák.č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.12.2013. Na danou věc dále dopadá § 151o odst. 1 ve spojení s § 134 obč. zákoníku – zák.č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.12.2013. Odvolací soud souhlasí s názorem okresního soudu, že za situace, kdy k datu 3.12.2009, kdy žalobce příklepem soudního exekutora v rámci exekuce, vedené na majetek Václava Č., nabyl vlastnické právo k parc.č. 733 v k.ú. xxx, bylo v katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno cesty přes pozemek parc.č. 731 pro vlastníky pozemku parc.č. 733, vše k.ú. xxx, přičemž žalobce při nabytí vlastnického práva k parc.č. 733 a rekreační chaty na ní se nacházející, zaplatil dle znaleckého posudku i za věcné břemeno práva cesty, žalobce byl v dobré víře, že mu právo cesty jako věcného břemene spjatého s nemovitostí - parc.č. 733, náleží. Jeho dobrá víra, jak tvrdil sám žalobce, byla prolomena nejdříve 17.9.2010, kdy žalovaní instalováním překážky toto právo zpochybnili. Pak následovalo vydání rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 22.12.2010 o opravě chyby v katastru nemovitostí tak, že věcné břemeno k parc.č. 731 v k.ú. xxx zůstane v katastru nemovitostí evidováno na LV č. xxx ve prospěch Zdeňky B., a to jako právo cesty dle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 3.7.1989 a současně bylo rozhodnuto o zrušení zápisu věcného břemene, a to práva cesty k parc.č. 733 v k.ú. xxx. Ve vztahu k žalobci odvolací soud aplikoval ust. § 151o zák.č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle kterého právo odpovídají věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ust. § 134 zde platí obdobně. Za situace, kdy držba předmětného práva samotným žalobcem trvala necelý rok (od 3.12.2009 do 17.9.2010), nebyla splněna podmínka oprávněné držby práva samotným žalobcem po dobu 10 let. Na rozdíl od okresního soudu zastává odvolací soud názor, že i v případě nabytí vlastnického práva k parc.č. 733 v k.ú. xxx žalobcem příklepem soudního exekutora v dražbě, nevylučuje tento originární způsob nabytí vlastnictví možnost započítat si dobu držby práva odpovídajícího věcnému břemeni právního předchůdce žalobce, jímž byl Václav Č., který byl vlastníkem parc.č. 733 v k.ú. xxx na základě směnné smlouvy od 7.7.1999, kdy nastaly právní účinky vkladu směnné smlouvy ze dne 30.6.1999, a to až do 3.12.2009, kdy vlastnické právo pozbyl, tj. po dobu více jak 10 let. Zde je třeba poznamenat, že judikatura vychází z toho, že právo odpovídající věcnému břemeni může být vydrženo na základě právního titulu, který bez dalšího sjednaná práva a povinnosti nezakládá, ale obecně vzato je způsobilý je založit. Odvolací soud má za to, že putativním (domnělým) právním důvodem, o který právní předchůdce žalobce – Václav Č. – existenci oprávněné držby práva odpovídajícího věcnému břemeni, a to právo cesty spjaté s vlastnictvím nemovitosti p.č. 733 v k.ú. xxx (tedy případ věcného břemene ad rem) opíral, byl předmětný článek X. darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 3.7.1989, registrované Státním notářstvím v Opavě, na základě níž bylo v roce 1989 věcné právo cesty přes pozemek p.č. 813/1 (nyní p.č. 731) pro vlastníky pozemku p.č. 813/3 (nyní p.č. 733) zapsáno do katastru nemovitostí. Bylo-li uvedené právo věcného břemene na základě předmětné smlouvy zapsáno jako věcné břemeno svědčící vlastníku nemovitosti p.č. 733 v k.ú. xxx, tedy jako věcné břemeno spjaté s vlastnictvím uvedené parcely, má odvolací soud za to, že i při obvyklé opatrnosti, kterou bylo lze po právním předchůdci žalobce Václavu Č. požadovat, nemohl mít pochybnosti, že mu jako vlastníku p.č. 733 v k.ú. xxx právo odpovídající věcnému břemeni – právo cesty – náleží, a to po celou dobu, co byl jejím vlastníkem, tj. od 7.7.1999, kdy nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva Václava Č. k předmětné parcele na základě směnné smlouvy z 30.6.1999 do 3.12.2009, kdy nemovitosti nabyl příklepem soudního exekutora v rámci exekuce vedené na majetek Václava Č. žalobce. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že po celou uvedenou dobu Václav Č. právo cesty, a to právo chůze a jízdy přes část parcely č. 731, jak je specifikována v geometrickém plánu, který je součástí tohoto rozsudku, vykonával, pak z uvedeného plyne závěr odvolacího soudu, že byla splněna podmínka oprávněné držby práva věcného břemene po dobu 10 let a podle § 151o odst. 1 ve spojení s § 134 odst. 1 obč. zákoníku – zák.č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.12.2013 tak došlo k vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni – práva cesty, nyní podle § 3028 a § 1276 z.č. 89/2012 Sb. (ve spojení s § 63 odst. 3 zák.č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí), služebnosti cesty, jak je specifikováno v rozsudku odvolacího soudu, jehož součástí je i geometrický plán. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve vztahu k žalovaným 1) a 2) tak, že žalobě žalobce vyhověl. Ve vztahu k žalované 3), ohledně níž bylo prokázáno, že není vlastnicí služebností zatížené parcely č. 731 v k.ú. xxx a žaloba žalobce vůči ní je tak nedůvodná, odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný. Podle § 224 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud nově rozhodl i o nákladech řízení před soudem I. stupně. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanými 1) a 2) rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl úspěch ve věci jen částečný (úspěch měl ve vztahu k žalovaným 1) a 2) a neúspěšný byl ve vztahu k žalované 3), úspěšný tak byl ve 2/3 a neúspěch měl v rozsahu 1/3, z čehož plyne závěr, že mu přísluší nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 1/3. Odvolací soud proto v odstavci II. výroku tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalovaných 1) a 2) zaplatit žalobci 1/3 náhradu nákladů řízení, čemuž odpovídá částka 9.856 Kč. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta dle § 9 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění k datu provedení jednotlivých úkonů právní služby, ve spojení s § 7 téže vyhlášky. Za úkony provedené do 31.12.2012 bylo vycházeno z puncta 25.000 Kč, čemuž odpovídá odměna za 1 úkon ve výši 2.100 Kč. Do 31.12.2012 náklady řízení představují odměnu advokáta za převzetí věci, sepis žaloby, dále odměnu za 2 úkony za zastoupení u jednání dne 2.10.2012, které trvalo více jak 2 hodiny (od 9.00 hod. až 11.35 hod.) a za podání žalobce ve věci ze dne 18.10.2012. Celková odměna za těchto 5 úkonů po 2.100 Kč činí celkem 10.500 Kč. Od 1.1.2013 odměna za 1 úkon podle § 9 odst. 3 a § 7 citované vyhlášky, tj. z puncta 35.000 Kč, činí 2.500 Kč. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za zastoupení žalobce u jednání dne 25.4.2013 a 8.8.2013, přičemž za jednání 8.8.2013 se jedná o odměnu za 3 úkony právní služby, neboť jednání trvalo od 9.00 hod. do 15.00 hod. Celkem za tyto 4 úkony právní služby po 2.500 Kč činí odměna 10.000 Kč. Náklady řízení dále sestávají z 9 režijních paušálů k uvedeným úkonům právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, tj. 2.700 Kč a náhrady jízdného ve výši 1.235,30 Kč (z Ostravy do Opavy a zpět, což je 72 km, osobním automobilem zn. Volkswagen Passat, RZ: 2T9 1197 s kombinovanou spotřebou 5,8 litrů motorové nafty/100 km, což při ceně paliva dle vyhlášky v roce 2012 34,70 Kč/litr a v roce 2013 36,50 Kč/litr a při sazbě paušální náhrady 3,70 Kč/km v roce 2012 a 3,60 Kč v roce 2013, přičemž jízdy byly vykonány 2.10.2012 (jízdné činí 411,30 Kč) a 25.4.2013 (jízdné činí 412 Kč) a 8.8.2013 (jízdné činí 412 Kč). K odměně a náhradám v celkové výši 24.435,30 Kč bylo nutno připočíst i 21% DPH ve výši 5.131,40 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť advokát žalobce doložil, že je plátcem této daně. Celkové náklady řízení činí celkem 29.566,70 Kč, z čehož 1/3 je 9.856 Kč. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci uvedenou částku v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud neshledal žádné důvody pro aplikaci výjimečného ust. § 150 o.s.ř. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou 3) rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci uložil povinnost žalované 3) zaplatit náhradu nákladů řízení v plné výši, a to v částce 17.120 Kč. Odměna advokáta za převzetí věci, sepis vyjádření a zastoupení u jednání dne 2.10.2012, za což advokátovi přísluší odměna za 2 úkony právní služby, neboť jednání trvalo více jak 2 hodiny, čili za tyto 4 úkony právní služby vykonané do 31.12.2012 bylo při výpočtu odměny za 1 úkon vycházeno dle § 9 odst. 3 a § 7 z puncta 25.000 Kč ve spojení s § 12 odst. 4, takže odměnu za 1 úkon ve výši 2.100 Kč bylo nutno snížit o 20%, čili o 420 Kč, na částku 1.680 Kč a za uvedené 4 úkony právní služby odměna představuje částku 6.720 Kč. Co se týče úkonů právní služby vykonaných od 1.1.2013, pak podle § 9 odst. 3, § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2013 bylo vycházeno z puncta 35.000 Kč, čemuž odpovídá odměna za 1 úkon právní služby 2.500 Kč a po snížení o 20% podle § 12 odst. 4, tj. o 500 Kč, byla odměna za 1 úkon vypočtena částkou 2.000 Kč. Advokátovi náleží odměna za zastoupení u jednání dne 25.4.2013, a 8.8.2013, kteréžto jednání trvalo od 9.00 hod. do 15.00 hod., takže advokátovi náleží odměna za 3 úkony za toto poslední jednání. Celkem za uvedené 4 úkony právní služby po 2.000 Kč, činí odměna 10.000 Kč. K nákladům řízení dále náleží 8 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, což je 2.400 Kč. Celkové náklady za zastoupení žalované 3) činí celkem 17.120 Kč. Žalobce je povinen zaplatit žalované 3) náklady řízení podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejího zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud neshledal žádné důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovanými 1) a 2) rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž bylo vycházeno z částečného úspěchu žalobce ve věci v rozsahu 2/3 a z jeho neúspěchu v rozsahu 1/3 (úspěšným byl žalobce ve vztahu k žalovaným 1) a 2) a neúspěšný byl v odvolacím řízení ve vztahu k žalované 3). Žalovaní 1) a 2) jsou tak povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 1/3. Náklady odvolacího řízení sestávají z odměny advokáta za 6 úkonů právní služby podle § 9 odst. 3 a § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění po 2.500 Kč (z puncta 35.000 Kč), což je celkem 15.000 Kč, dále 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, což je celkem 1.800 Kč. K odměně a náhradám v celkové výši 16.800 Kč bylo nutno připočíst i 21% DPH ve výši 3.528 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť advokát žalobce je plátcem této daně. Náklady odvolacího řízení tak činí celkem 21.816 Kč, z čehož 1/3 je 7.272 Kč. K nákladům odvolacího řízení náleží i částka 1.488 Kč, kterou žalobce zaplatil na náklady důkazu nad rámec své povinnosti (zaplatil 3.000 Kč zálohou, a jeho povinnost, jak níže uvedeno, činila toliko 1.512 Kč). O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou 3) rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení měla žalovaná 3) plný procesní úspěch, proto je žalobce povinen zaplatit žalované 3) náhradu nákladů řízení v plné výši, a to za 5 úkonů právní služby po 2.000 Kč podle § 9 odst. 3, § 7 a § 12 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. (bylo vycházeno z puncta 35.000 Kč, čemuž odpovídá odměna za 1 úkon ve výši 2.500 Kč, ovšem tuto odměnu bylo nutno s ohledem na to, že advokát zastupoval 3 osoby, snížit o 20% podle § 12 odst. 4 cit. vyhlášky, čili na částku 2.000 Kč za 1 úkon). Advokát dále požadoval náhradu za 4 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, což je celkem 1.200 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 16 půlhodin po 100 Kč v souvislosti s cestou advokáta k jednáním u odvolacího soudu a zpět, a to podle § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění, čemuž odpovídá částka 1.600 Kč. Náhrady dalších nákladů odvolacího řízení se žalovaná 3) výslovně vzdala. Náklady odvolacího řízení žalované 3) činí celkem 12.800 Kč a žalobce je povinen zaplatit je žalované 3) podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Podle § 224 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. rozhodl odvolací soud o nákladech řízení vzniklých státu. Za odvolacího řízení bylo z rozpočtových prostředků soudu hrazeno svědečné ve výši 471 Kč a dále část znalečného, a to 1.064 Kč. Z rozpočtových prostředků státu tak bylo uhrazeno celkem 1.535 Kč. Zde je nutno poznamenat, že celkové náklady na provedení důkazů činily 4.535 Kč. Jednalo se o náklady svědečného 471 Kč a náklady na zpracování geometrického plánu ve výši 4.064 Kč. Podle výsledku řízení by se žalobce měl na těchto nákladech podílet 1/3, čemuž odpovídá částka 1.512 Kč. Žalobce však složil na náklady na geometrický plán zálohu ve výši 3.000 Kč, přičemž celá tato záloha byla použita na úhradu nákladů na tento důkaz, takže fakticky z rozpočtových prostředků soudu bylo uhrazeno toliko 1.064 Kč. Odvolací soud proto uložil povinnost zaplatit náklady řízení vzniklé státu za odvolacího řízení toliko žalovaným 1) a 2), což je shora uvedená částka 1.535 Kč, v níž je zahrnuto svědečné 471 Kč a 1.064 Kč, jakožto část nákladů na geometrický plán, hrazené z rozpočtových prostředků odvolacího soudu. K uvedenému odvolací soud poznamenává, že byla-li povinnost žalobce zaplatit, resp. podílet se na nákladech důkazů za odvolacího řízení z celkové částky 4.535 Kč 1/3, což je 1.512 Kč a uhradil-li fakticky ze složené zálohy 3.000 Kč, pak částka 1.488 Kč představuje jeho náklady vzniklé za odvolacího řízení a ty byly zahrnuty do celkové částky jeho nákladů odvolacího řízení. Částku 1.535 Kč jsou žalovaní 1), 2) povinni zaplatit České republice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. na účet Krajského soudu v Ostravě. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku může účastník podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Okresního soudu v Opavě, a to v případech uvedených v ust. § 237 o.s.ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. V Ostravě dne 26.11.2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Jarmila Kolářová v.r. Eva Gergišáková předsedkyně senátu 8Co 986/2013 - 160   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jarmily Kolářové a soudkyň Mgr. Jarmily Úředníčkové a JUDr. Daniely Kabátové v právní věci žalobce Jaroslava J., nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Preslova 9, proti žalovaným 1) Rostislavu Š., nar. xxx, bytem xxx, 2) Evě Š.,  nar. xxx, bytem xxx, 3) Zdeňce B., nar. xxx, bytem xxx, všem zastoupeným Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem Opava, Za Humny 1299/13, o určení existence  věcného břemene, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 16.8.2013, č.j. 9C 145/2011 – 76,   t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve vztahu k žalované 3) potvrzuje. Ve vztahu k žalovaným 1) a 2) se rozsudek mění takto: Určuje se, že na parcele č. 731 v katastrálním území xxx, obec xxx, zapsané v Katastru nemovitostí pro Moravskoslezský kraj, kat. pracoviště Opava na LV č. xxx, pro obec xxx, kat. území xxx, vázne ve prospěch vlastníků pozemku p.č. 733 v kat. území xxx, obec xxx, zapsaného v Katastru nemovitostí pro Moravskoslezský kraj, kat. pracoviště Opava na LV č. xxx služebnost cesty přes část vyznačenou v geometrickém plánu ze dne 28.8.2014 č. 1133-191/2014, zhotoveného Ing. Jiřím Hlaváčkem, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.       II. Žalovaní 1), 2) jsou povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 9.856 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce.  III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 3) náhradu nákladů řízení v částce 17.120 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce. IV. Žalovaní 1), 2) jsou povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 7.272 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. V. Žalobce je povinen zaplatit žalované 3) náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 12.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce. VI. Žalovaní 1), 2) jsou povinni zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 1.535 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Ostravě. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta žaloba, aby soud určil, že na parcele č. 731 v k.ú. xxx, vázne pro vlastníky parc.č. 733 v k.ú. xxx věcné břemeno cesty, kterému odpovídá právo volného příchodu a odchodu, příjezdu a odjezdu všemi druhy motorových a nemotorových vozidel na parc.č. 733 v k.ú. xxx z komunikace parc.č. 1411/28 v k.ú. xxx, svědčící každému vlastníkovi parc.č. 733 v k.ú. xxx (výrok I.) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovaným k rukám jejich zástupce na nákladech řízení částku 55.200 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že matka třetí žalované a již zemřelého Václava Č. a teta druhé žalované paní Marie Č. jako vlastnice nemovitostí v k.ú. xxx dne 03.07.1989 formou notářského zápisu darovala dceři Zdeňce B. (3. žalované) pozemek parc. č. 813/3 zahrada (nyní p.č. 733) a současně synovi Václavu Č.  pozemek parc. č. 813/4 zahrada (nyní p.č. 734) v k.ú. xxx. Současně došlo ke zřízení věcného břemene Zdeňce B., spočívající v právu volného příchodu a odchodu, příjezdu a odjezdu všemi druhy motorových a nemotorových vozidel k pozemku parc. č. 813/3 zahrada (p.č. 733) přes část pozemku parc. č. 813/1 zahrada (nyní p.č. 731) přiléhající k pozemkům parc. č. 813/4 zahrada a 813/3 zahrada, a to ve směru od pozemku parc.č. 1977/2 (nyní p.č. 1411/28) a zpět k tomuto pozemku. Obdarovaní dar přijali. Téhož dne Marie Č. uzavřela kupní smlouvu s žalovanými 1), 2), tj. Rostislavem a Evou Š., kterým prodala své nemovitosti, a to rodinný dům č.p. 2 a pozemky p.č. st. 2 stav. plocha, p.č. 4 zahrada a část pozemku p.č. 813 zahrada, označené v geoplánu SG Opava ze dne 14.02.1989 novým parc. číslem 813/1 (nyní p.č. 731) zahrada o výměře 1.266 m2. V této smlouvě bylo v čl. IV. uvedeno, že na prodávaných nemovitostech neváznou žádná břemena. Obě uvedené smlouvy podléhaly registraci státním notářstvím. Darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene byla registrována dne 16.07.1989 a tímto dnem nastaly právní účinky registrace. Kupní smlouva byla registrována dne 03.07.1989. Zdeňka B. (nyní B.) – 3. žalovaná si darovaný pozemek vyměnila za pozemek darovaný bratru Václavu Č. směnnou smlouvou ze dne 30.06.1999. Právní účinky vkladu vznikly dnem 07.07.1999. Zdeňka B. se stala vlastnicí pozemku p.č. 734 zahrada (dříve p.č. 813/4) a Václav Č. získal vlastnické právo k pozemku p.č. 733 zahrada (dříve p.č. 813/3), vše v k.ú. xxx. Na základě označené darovací smlouvy Středisko geodézie v Opavě provedlo zápis v evidenci nemovitostí tak, že zapsalo právo cesty přes pozemek parc. č. 813/1 zahrada (nyní p.č. 731) pro vlastníky pozemku parc. č. 813/3 zahrada (p.č. 733). Žalobce příklepem soudního exekutora ze dne 03.12.2009 v rámci exekuce vedené na majetek Václava Č. nabyl vlastnické právo k parc.č. 733 v k.ú. xxx a rekreační chaty na ní se nacházející, jak bylo potvrzeno doplňujícím usnesením soudního exekutora k usnesení ze dne 13.10.2009 (dražební vyhláška) a  o udělení příklepu ze dne 03.12.2009. Znaleckým posudkem o obvyklé ceně nemovitosti pro účely exekučního řízení znalec ocenil i dražbou nezanikající věcné břemeno vzniklé na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 06.07.2009 částkou 20.000 Kč. Žalovaní 1), 2) žalobci jako novému vlastníkovi vydražených nemovitostí zamezili přístup na jeho pozemek instalováním uzamykatelné závory přes část svého pozemku p.č. 731. Nesouhlasili s tím, že by věcné břemeno k pozemku p.č. 733 bylo zřízeno pro všechny jeho vlastníky, nýbrž pouze pro Zdeňku B., jak bylo uvedeno v darovací smlouvě. Žalobce se domáhal u Magistrátu města Opavy obnovení pokojného stavu podle § 5 obč. zák. a jeho návrhu bylo rozhodnutím z 7.9.2011 vyhověno.  Předmětná závora pak byla odstraněna. Žalovaní 1), 2) požádali Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Opava o prošetření vyznačení věcného břemene k parc.č. 731 na LV č. xxx v k.ú. xxx ve prospěch parc. č. 733 s tím, že věcné břemeno cesty má být ve prospěch Zdeňky B. a nemá se vázat k pozemku. Katastrální úřad po prošetření provedl opravu chyby v údajích katastru nemovitostí tak, že na LV č. xxx s evidovaným vlastnickým právem pro Jaroslava J.  a LV č. xxx s evidovaným právem pro manžele Rostislava a Evu Š. doplnil zápis oprávnění z věcného břemene pro Zdeňku B., a to zejména na základě zjištění, že na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 03.07.1989 mělo být zapsáno oprávnění z věcného břemene pro Zdeňku B. a že dosavadní zápis byl chybou, která vznikla omylem při vedení katastru nemovitostí. K odvolání Jaroslava J. bylo rozhodnutí KÚ potvrzeno Zeměměřičským a katastrálním inspektorátem v Opavě jako správné. Z účastnických výpovědí žalovaných okresní soud zjistil, že pozemky nacházející se mezi ulicemi Na Lúčky 2 a Bocianova, patřící v minulosti do vlastnictví Marie Č., které rozdělila v r. 1989 mezi rodinu, tvořily jednu velkou zahradu, mezi rozdělenými pozemky nebylo oplocení a všichni členové rodiny užívali vše a pokud po směně pozemků mezi Zdeňkou B. a Václavem Č. si bývalí manželé B. dobudovali rodinný dům na parc. č. 734 a jako jediní provedli jeho oplocení v r. 2002, došlo výstavbou tohoto plotu k vyznačení hranice dle geometrického plánu mezi parc. č. 734 a 731, které spolu sousedily a bylo zřejmé, na které části pozemku 731 mělo dojít ke zřízení věcného břemene pro Zdeňku B. Okresní soud dále uvedl, že Václav Č. se dostával na svůj pozemek parc. č. 733 přes pozemek své sestry a bývalého švagra Ladislava B. a rovněž návštěvy k němu používaly průchod přes pozemek manželů B. Konstatoval, že pouze svědci Vratislav E. a Štěpán K. tvrdili zpočátku, že Václav Č. se dostával na svůj pozemek přes parcelu č. 731, na níž mělo být zřízeno věcné břemeno výše označenou darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene, a že Štěpán K.  dokonce tvrdil, že Václav Č. jiný přístup, než přes p.č. 731 na svou parcelu p.č. 733 vůbec neměl a že to tudy měl i kratší. Okresní soud poukázal na to, že po upřesňujících dotazech účastníků i soudu oba svědci posléze připustili, že Václav Č. chodil i přes pozemek své sestry a švagra, ale mimo to setrvali i na své výpovědi, že Václav Č.  jezdil na svůj pozemek autem, příp. že někdo další mu tam dovážel autem dřevo i jiné věci. Okresní soud uvedl, že zejména tvrzení o ježdění autem na pozemek Václava Č. po parcele č. 731 vyvracely žalované 2), 3) a kromě svědků E.  a K. to nepotvrdil žádný z dalších slyšených svědků. S ohledem na povrch pozemku, který nebyl zpevněn, ale šlo spíše o travnatou plochu, toto dle všech ostatních slyšených osob nebylo ani dosti dobře možné. Pokud jediný ze slyšených svědků mimo E. a K., a to Ladislav B. připustil, že sporadicky přešel Václav Č. z vnější části kolem jeho plotu, tj. po parc. č. 731, uzavřel, že  k tomu mohlo dojít nejdříve po r. 2002, kdy byl plot zbudován. Výpověď svědka Vratislava E., a to jak o četnosti a rozsahu pořádaných mejdanů na pozemku Václava Č., tak jeho tvrzení, že po parcele č. 731 chodil za Václavem Č., a že přes B. se to stalo 2 - 3x za 10 let, aniž by soud požadoval odpověď na dotaz vymezený touto dobou, se okresnímu soudu jevila jako účelová, a to v souvislosti s tvrzeným vydržením práva odpovídajícího věcnému břemeni chůze a průjezdu po předmětné parcele Václavem Č. s tím, že tyto skutečnosti mohou mít význam pro vydržení takového práva, a že sám svědek připustil, že o probíhajícím sporu s dnes již zemřelým Václavem Č. hovořil. Vlastníky pozemku parc.č. 731 v k.ú. xxx jsou žalovaní 1) a 2). Právně okresní soud věc posoudil podle § 135c obč. zákoníku – zák.č. 40/1964 Sb. ve znění zákona č. 131/1982 Sb., a to odstavce 1 a 7, dále podle § 47 odst. 1, 2 téhož zákona, dále podle § 134 odst. 1 obč. zákoníku – zák.č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.12.2013 a podle § 80 písm. c) o.s.ř. a učinil závěr, že podle právní úpravy platné v době zřizování věcného břemene předmětnou smlouvou z 3.7.1989 zákon stanovil, že smlouva nabývá účinnosti až dnem registrace státním notářstvím. Tehdejší ustanovení § 47 odst. 2 o.z. bylo kogentní povahy, takže ani dohodou účastníků nebylo možno stanovit jiný den nabytí účinnosti smlouvy. Okresní soud uvedl, že v daném případě bylo provedenými důkazy prokázáno, že sice jak darovací smlouva se smlouvou o zřízení věcného břemene, tak i kupní smlouva, byly platně uzavřeny dne 03.07.1989, tak účinky kupní smlouvy registrací státním notářstvím nastaly již dne 03.07.1989 a manželé Š. se stali vlastníky nemovitostí (mimo jiné i pozemku p.č. 731) nezatížených jakýmikoli dalšími břemeny, jak ostatně bylo konstatováno i v čl. X. smlouvy. Darovací smlouva se smlouvou o zřízení věcného břemene pro Zdeňku B. tak,  jak bylo formulováno ve smlouvě v čl. IV., však byla registrována o tři dny později, než kupní smlouva,  tj. 06.07.1989. Na základě těchto skutečností okresní soud učinil závěr, že věcné břemeno nemohlo platně vzniknout a účinky věcného břemene nemohly nastat. Po provedeném dokazování listinami se okresní soud dále ztotožnil s názorem žalovaných 1), 2), že za situace, kdy věcné břemeno bylo zřizováno pro Zdeňku B. k přístupu na pozemek p.č. 733, jednalo se o věcné břemeno in persona a nikoli in rem s tím, že po prošetření zápisu věcného břemene v katastru nemovitostí k tomuto závěru dospěl i katastrální úřad, který připustil, že v minulosti pochybil a provedl opravu zápisu.  Soud I. stupně dále uvedl, že skutečností je, že žalobce při nabytí předmětných nemovitostí v rámci exekučního řízení dříve náležejících povinnému Václavu Č. tyto vydražil s tím, že zaplatil dle znaleckého posudku i za věcné břemeno, které dražbou nezaniklo a mohl být přesvědčen a v dobré víře, že má zajištěn přístup na svůj pozemek přes parc. č. 731 v k.ú. xxx. Takovouto dobrou víru, že věcné břemeno mělo být zřízeno pro vlastníky pozemku p.č. 733 (dříve 813/3) mohl mít po dobu vlastnictví k této parcele i Václav Č., neboť k opravě zápisu v katastru došlo až v r. 2010. Tato okolnost by však mohla mít význam pouze při posuzování otázky, zda Václav Č. vydržel právo odpovídající věcnému břemeni či nikoli. Okresní soud učinil závěr, že na straně žalobce se ovšem jednalo o originární způsob nabytí vlastnictví k předmětným nemovitostem, když tyto nabyl nezávisle na předchozím vlastníkovi, a to nedobrovolnou dražbou, z čehož dovodil, že nelze v jeho prospěch započítat  dobu, po kterou jeho právní předchůdce případně vykonával právo odpovídající věcnému břemeni. Současně dospěl k závěru, že provedeným dokazováním se nepodařilo prokázat nepřetržité využívání práva chůze a průjezdu Václavem Č. právě po předmětné části parcely č. 731 po dobu 10 let od směny pozemků  smlouvou z 30.06.1999 do 03.12.2009. Dle závěru okresního soudu někteří svědci (E.  a K.) sice tvrdili, že Václav Č. po dobu 10 let využíval práva chůze a průjezdu po předmětném pozemku, nebyli však schopni uvést, ve kterém to bylo období.  Nebylo ani vyloučeno, že některé věci bylo nutno na pozemek Václava Č. dopravit za pomocí dalších osob, např. při pořádání oslav, kdy i některé osoby k příchodu použily kromě pozemku manželů B. i část parcely 731 patřící manželům Š., avšak bylo to se souhlasem a s vědomím manželů Š., kteří o pořádané party 1 x ¼ roku měli vědomost a s použitím svého pozemku k tomuto účelu souhlasili.  Okresní soud konstatoval, že nikdo z žalovaných, ani širší rodiny, neměl zájem na tom monitorovat nepřetržitě pohyb Václava Č. a nelze jednoznačně vyloučit, že kromě příchodu přes pozemek B. se mohl v některých případech pohybovat i po předmětné části pozemku p.č. 731 ve vlastnictví žalovaných 1) a 2). Avšak s určitostí říci, zda se Václav Č. pohyboval po pozemku manželů B., což potvrdili všichni vyslechnutí účastníci i svědci, nebo po pozemku manželů Š., bylo možno až po r. 2002, kdy manželé B. postavili v hranici mezi pozemky p.č. 734 a p.č. 731 plot. Soud I. stupně po zvážení výsledků dokazování dospěl k závěru, že Václav Č. právo odpovídající věcnému břemenu průchodu a průjezdu přes část parcely č. 731 v k.ú. xxx nevydržel, neboť nebylo jednoznačně prokázáno, že by toto právo využíval po nezbytnou dobu 10 let potřebných k vydržení. Ze všech shora uvedených důvodů soud  žalobu zamítl. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, v němž namítal, že se okresní soud nevypořádal s jeho argumentem, že parcelu č. 733 v k.ú. xxx nabyl úředním výrokem, tj. usnesením o příklepu, vydaným soudním exekutorem v exekuci vedené na majetek Václava Č., a že tímto příklepem nabyl nejen vlastnické právo k vydraženým nemovitostem, ale i další práva, která jsou s vlastnictvím uvedených nemovitostí spojena, a to mimo jiné i právo odpovídající věcnému břemeni, jehož určení se domáhá v tomto řízení. Věcné břemeno bylo řádně zapsáno v katastru nemovitostí, v exekučním řízení evidováno a oceněno, a na základě uděleného příklepu jím zaplaceno. Pro srovnání tu lze poukázat na ust. § 56 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, podle něhož práva osob oprávněných z věcných břemen váznoucí na předmětu dražby zůstávají přechodem vlastnictví v důsledku dražby nedotčena. Žalobce má za to, že neexistuje žádný důvod, pro který by v dražbách prováděných soudním exekutorem, který vykonával svou činnost jako nositel delegované státní moci, mělo platit něco jiného. K jakékoliv změně takto nabytých práv by mohlo dojít jen tehdy, kdyby rozhodnutí, na jehož základě tato práva vznikla, bylo zrušeno či změněno, k čemuž v posuzovaném případě nedošlo. Podle žalobce okresní soud neprávem odmítl také jeho argument, že shodným projevem vůle účastníků darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 3.7.1989, která byla uzavřena mezi Marií Č., Zdeňkou B. a Václavem Č., byl celý obsah této smlouvy a že z ní nelze vylučovat čl. X., týkající se právě posuzovaného věcného břemene. Dle jeho názoru, v čl. X. darovací smlouvy Marie Č. i Zdeňka B. projevily naprosto jednoznačně vůli zřídit právo cesty přes pozemek parc.č. 813/1 – zahrada (nyní p.č. 731) nejen pro Zdeňku B., ale i pro další jeho vlastníky. Žalobce má za to, že z praxe je známo, že při uzavírání smlouvy o zřízení věcného břemene převažuje řešení spočívající ve formulaci, že se právo odpovídající věcnému břemeni zřizuje pro účastníka smlouvy a jeho právní nástupce ve vlastnictví nemovitosti, postupovat však lze i tak, že se v základním ujednání uvede zřízení práva pro účastníka smlouvy a okolnost, že se právo zřizuje i pro jeho právní nástupce ve vlastnictví nemovitosti, se uvede v samostatném ustanovení, kterým může být i tzv. intabulační doložka, jak tomu bylo právě v posuzovaném případě. Neobstojí ani argument, že věcné břemeno nemohlo vzniknout z toho důvodu, že smlouva o jeho zřízení byla registrována až v době, když již Marie Č. nebyla vlastnicí věcným břemenem zatížené nemovitosti. Pro posouzení platnosti smlouvy je rozhodující stav v době uzavření smlouvy a nikoliv stav v době úředního úkonu, který je potřebný k její účinnosti. Žalobce dále uvedl, že i kdyby právo odpovídající věcnému břemeni nenabyl úředním rozhodnutím, a kdyby předchozí vlastník parcely č. 733 toto právo nenabyl smluvně, nabyl žalobce uvedené právo vydržením, neboť byl oprávněným držitelem toho práva od udělení příklepu, tj. od 3.12.2009, nejméně do 17.9.2010, kdy žalovaní vybudováním překážky toto právo zpochybnili, a Václav Č. byl oprávněným držitelem tohoto práva od 7.7.1999, kdy se stal vlastníkem parcely č. 733, do 3.12.2009. Co se týče posouzení, v jakém rozsahu Václav Č.  uvedené právo využíval, nevzal okresní soud dostatečně v úvahu, že důvodem k vydržení věcného břemene je oprávněná držba práva věcnému břemeni odpovídající, a že užívání zatížené věci není nutným předpokladem oprávněné držby práva odpovídajícího věcnému břemeni. Bez ohledu na to je třeba okresnímu soudu vytknout, že k hodnocení provedených důkazů přistoupil jednostranně, když pro posouzení věrohodnosti vyslýchaných svědků považuje za bezvýznamný jejich příbuzenský či jiný rodinný vztah k žalovaným, a na druhé straně výpověď svědků E. a K., kteří na věci nejsou nijak zainteresováni a nejsou v žádném vztahu s účastníky řízení, zlehčuje jen proto, že jeden z těchto svědků uvedl, že v posledních letech jen dvakrát nebo třikrát přešel přes pozemky B. Argumentace okresního soudu, že uvedený časový údaj se soudu jeví jako účelový v souvislosti s tvrzeným vydržením práva odpovídajícího věcnému břemeni chůze a průjezdu po předmětné parcele Václavem Č., je nepřípadná již proto, že svědek nevypovídal o chování Václava Č., nýbrž o svém počínání, a že jeho údaj se netýkal pozemku, u kterého žalobce uplatňuje vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni, nýbrž pozemku manželů B., k němuž žádné vydržení uplatňováno není. Pominul i vyjádření, které Václav Č.  zaslal katastrálnímu úřadu o tom, že jako bývalý vlastník parcely č. 733 po celou dobu vlastnictví používal pro přístup a příjezd určenou část parcely č. 731, která je ve vlastnictví žalovaných 1 a 2, a že vždy vycházel ze zápisu v katastru nemovitostí a s příchodem nebo příjezdem na svůj pozemek nikdy žádný problém neměl. Podle názoru žalobce za situace, kdy i svědek Ladislav B. potvrdil, že Václav Č. na svůj pozemek chodil i kolem plotu svědkova pozemku, tj. po části parcely č. 731, i když jen sporadicky, a kdy bylo zřejmé, že žádný ze svědků navržených žalovanými neměl poznatky o tom, kudy se Václav Č. ve večerních či nočních hodinách vracel z hostince, a kdy použitelnost pozemku zatíženého věcným břemenem pro motorová vozidla, byla prokázána, učinil okresní soud nakonec jedině možný závěr, že Václav Č. právo odpovídající v katastru zapsanému věcnému břemeni využíval a činil tak v dobré víře v existenci tohoto práva. Nekriticky však převzal argument žalovaných, že si žalobce nemůže dobu, po kterou byl Václav Č. oprávněným držitelem práva odpovídajícího věcnému břemeni, započíst, neboť vlastnické právo k pozemku parc.č. 733 nabyl originárním způsobem. Takováto argumentace je nesprávná. Rozlišování mezi nabýváním práva odvozeným způsobem nebo způsobem originárním neprovádí zákon, nýbrž právní teorie. Z hlediska ustanovení § 134 odst. 3 obč. zákoníku je bezvýznamné, zda nabytí vlastnictví příklepem v dražbě prováděné soudním exekutorem je nabytím originárním či odvozeným. Podle citovaného ustanovení do doby potřebné pro vydržení se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Právním předchůdcem vlastníka je pak ten, kdo věc vlastnil před ním, bez ohledu na to, zda ke změně vlastnictví došlo smlouvou nebo jiným zákonným způsobem. Totéž platí i o oprávněné držbě jiného věcného práva. V posuzovaném případě je nepochybné, že vlastnictví žalobce k parcele č. 733 i oprávněná držba práva odpovídajícího věcnému břemeni bezprostředně navazovaly na vlastnictví a držbu Václava Č., a dobu jeho oprávněné držby si žalobce proto může podle § 134 odst. 3 obč. zákoníku započíst. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a jeho žalobě vyhověl. Žalobce odvolání směřoval i do výroku o nákladech řízení a namítal, že odměna za jeden úkon právní služby, a to vzhledem k tomu, že šlo o společné úkony při zastupování více osob, činila 2.000 Kč, takže žalovaným mělo být přiznáno na náhradě nákladů řízení k rukám jejich zástupce 18.400 Kč. Žalobce současně vznesl námitku podjatosti pověřené soudkyně s odůvodněním, že skutkovými závěry pověřené soudkyně byl zásadním způsobem poškozen a dehonestován. Soudkyně porušila princip rovnosti stran před zákonem, viděla jen ty důkazy, které chtěla vidět a slyšela jen to, co chtěla slyšet, aby žalobu mohla zamítnout. Žalovaní se nikdy netajili tím, že mají „dlouhé prsty“, proto i jeho podezření z klientelistických vazeb zde považuje za velmi reálné. Jeho nedůvěra vůči soudkyni JUDr. Kramné je absolutní. Pověřená soudkyně JUDr. Miroslava Kramná ve vyjádření k námitce podjatosti uvedla, že k účastníkům řízení, ani k jejich zástupcům či advokátnímu koncipientovi zástupce žalovaných nemá žádný poměr, účastníky řízení viděla prvně u jednání. Se zástupci účastníků se velmi sporadicky setkává v jednací síni při projednávání jiných kauz. Není si vědoma skutečností, zakládajících důvod pochybovat o její nepodjatosti. Odvolací soud se nejprve zabýval důvodností v odvolacím řízení vznesené námitky podjatosti pověřené soudkyně podle § 14 odst. 1 o.s.ř. a § 15a odst. 1, 2 o.s.ř., a dospěl k závěru, že důvody pro vyloučení soudkyně JUDr. Miroslavy Kramné v projednávané věci dány nebyly. Skutečnostmi, které by mohly vzbuzovat pochybnosti o nepodjatosti rozhodující soudkyně, by mohl být pouze vztah k projednávané věci, tj. osobní zájem soudkyně na výsledku sporu, poměr k účastníkům, který by zde byl dán příbuzenským nebo jiným obdobným vztahem k některému z nich, mohlo by taktéž jít o vztah ekonomické závislosti soudkyně na některém z účastníků řízení. Argumentace žalobce ve vznesené námitce podjatosti je vyjádřením jeho nesouhlasu s rozhodnutím pověřené soudkyně v této věci a vyjádřením kritického postoje žalobce vůči ní. Procesní postup soudkyně ve věci a její rozhodovací činnost nezakládá důvod pro její vyloučení, jak plyne z ust. § 14 odst. 4 o.s.ř. Za situace, kdy ani z vyjádření soudkyně nevyplývá existence osobního vztahu k účastníkům, k jejich zástupcům či k projednávané věci, a z obsahu spisu nebyla zjištěna žádná okolnost, která by svědčila o podjatosti soudkyně, dospěl krajský soud k závěru, že důvody pro vyloučení soudkyně JUDr. Miroslavy Kramné z projednávání a rozhodnutí věci nebyly dány. Žalovaní navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212 věty prvé o.s.ř. v celém rozsahu včetně řízení tomuto předcházejícího, postupoval i podle § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Krajský soud jako správná přejal skutková zjištění okresního soudu, která učinil z výpisů z katastru nemovitostí, darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 3.7.1989, z kupní smlouvy ze dne 3.7.1989, ze směnné smlouvy ze dne 30.6.1999, z geometrického plánu č. 068994-894, ze spisu Magistrátu města Opavy sp.zn. 25371/2010/PŘES, spisu Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, kat. pracoviště Opava OR-276/2010-806, ze sdělení o ohlášení drobné stavby ze dne 20.4.1990, z exekučního spisu Exekutorského úřadu Jeseník vedeného proti povinnému Václavu Č. č. 014EX-183/09, a to z usnesení soudního exekutora ze dne 13.10.2009 a 27.6.2011, z usnesení o příklepu ze dne 3.12.2009, z výpovědí žalovaných. Okresní soud z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění a následně též správný závěr o skutkovém stavu, přičemž v tomto rozsahu odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu. V odvolacím řízení odvolací soud zopakoval důkaz výslechy svědků Ladislava B., Zdeňky P., Vratislava E., Petry F. a Štěpána K., dokazování doplnil ohledáním na místě samém a geometrickým plánem ze dne 28.8.2014. Výslechem svědka Ladislava B. odvolací soud zjistil, že svědek bydlí v domě č.p. xxx, který se nachází na parc.č. 734/2 v k.ú. xxx asi od roku 2002. Dům začal stavět někdy v roce 2000. Svědek je bývalým manželem 3) žalované. Do daného místa svědek jezdil již před rokem 2000, a to na chatu, která se již v té době nacházela na parc.č. 733. Parcelu č. 733 někdy v roce 1999 či v roce 2000 3) žalovaná směnila s Václavem Č. V téže době se pan Václav Č. přestěhoval do předmětné chatky na parc.č. 733. V době, kdy došlo ke směně pozemků mezi Václavem Č. a 3) žalovanou, se nacházelo oplocení podél hranice parcely č. 731 s parcelou ve vlastnictví pana V. p.č. 728, dále pak na hranici mezi parcelami č. 731 a č. 738, dále podél hranice s parcelou č. 1434/1. Svědek vybudoval oplocení mezi parcelami č. 734/1 a p.č. 733 někdy v roce 2002 či 2003. V té době se mezi parcelami č. 731 a p.č. 728 (parcela ve vlastnictví pana V.) oplocení již nenacházelo. Na pozemku p.č. 731 mezi parcelami p.č. 733, p.č. 732 a p.č. 734/1, a to v místě u plotu při hranici s parcelou č. 728 ve vlastnictví pana Válka, v roce 1999 byly vzrostlé stromy. Na pozemku pana V. p.č. 728 se nacházel sad a pozemek byl porostlý vysokou trávou. Když probíhala přestavba rodinného domu svědka mezi lety 2000 až 2002, byl na stavbě téměř denně. Zhruba od roku 2002 svědek z místa bydliště vyjížděl do práce asi v 6.00 hodin, vracel se domů někdy v 15.00 hodin, někdy v 17.00 hodin či 18.00 hodin. V posledních 5 letech má jinou pracovní dobu. Svědek dále tvrdil, že v roce 1999 či 2000, když došlo ke směně pozemků mezi 3) žalovanou a Václavem Č., na základě níž se Václav Č. stal vlastníkem parcely č. 733, se nacházelo na ulici Bocianova na parcele č. 734/1, 731 oplocení s brankou, kterou se vstupovalo z ulice Bocianova na parcelu č. 734/1, a to zhruba uprostřed hranice mezi parcelou č. 734/1 a Bocianovou ulicí. Svědek tvrdil, že pan Václav Č. od roku 1999 chodil do své chatky na parcele č. 733 právě přes předmětnou branku, procházel zhruba středem parcely č. 734/1, neboť tehdy mu v tom nebránilo garážové stání, ani jiná stavba, která se v daném místě nachází nyní. Tvrdil, že poté, co svědek vybudoval oplocení mezi parcelou č. 734 a p.č. 733, vstupoval pan Č. na svůj pozemek p.č. 733 brankou, nacházející se v předmětném oplocení, a to blíže k parcele č. 1434/1. Svědek tvrdil, že vstupu pana Č. z ulice Bocianova na parcelu č. 731 mu bránilo oplocení. Tvrdil, že starý plot, nacházejí se u ulice Bocianova, a to i podél hranice s parcelou č. 731, byl v dezolátním stavu, až nakonec spadl asi před 5 lety. Svědek tvrdil, že pan Václav Č., když pořádal nějaká společenská setkání a pro tento účel si přivážel bečky s pivem, vozil je kolečky přes parcelu svědka p.č. 734/1, což byla nejkratší cesta. Auto nechával pan Č. stát na ulici Bocianova. Svědek tvrdil, že nevídával Václava Č. chodit po úzkém pruhu pozemku p.č. 731 podél hranic s parcelou č. 734/1 a p.č. 733. Posléze připustil, že v době, kdy si vystavěl plot na parc.č. 734/1, viděl Václava Č. sporadicky využívat k příchodu na parcelu č. 733 z ulice Bocianova parcelu č. 731. V té době se mezi parcelou č. 731 a p.č. 728 (ve vlastnictví pana V.) oplocení již nenacházelo, a tak nedokáže rozlišit, zda pan Č. šel po parcele č. 731 či po sousedově parcele č. 728. Kudy chodil domů Václav Č. večer, svědek nevěděl. Výslechem svědkyně Zdeňky P. odvolací soud zjistil, že paní Marie Č.– maminka Václava Č., byla její sestřenicí. Svědkyně bydlí ve středu obce xxx, nikoli blízko místa, kde se nachází sporná parcela č. 731. Někdy v 60. letech se nacházel na parc.č. 734/1 podél ulice Bocianova starý dřevěný plot. V roce 1999 se na parcele č. 734/1 podél ulice Bocianova v roce 1999 už žádný plot nenacházel. Na pozemek se z ulice Bocianova dalo volně vstoupit. Svědkyně si nepamatuje, od kterého roku bydlel Václav Č. v chatce na parcele č. 733. Poznatky o tom, kudy pan Václav Č. chodil do své chatky na parcele č. 733, má svědkyně z návštěv své sestřenice paní Č., s níž se stýkala asi jednou do týdne, navštěvovala ji v dopoledních hodinách a také v souvislosti s tím, jak chodívala na parcelu svého bratra – p.č. 1434/1, která se nachází v sousedství. Svědkyni je známo, že pan Václav Č. pracoval na pile, pak sedával v místní restauraci, když to bylo v podzimním období, tak se vracel až za tmy. Kudy procházel ke své zahradní chatce, svědkyně neví, neboť to už na návštěvě nebyla. Svědkyně dále tvrdila, že pokud pan Václav Č. chodil ke své chatě od ulice Bocianova, pak procházel přes pozemek pana B. podél domu na parcele č. 734/2, čili po parcele č. 734/1, a to v místě blíže k hranici mezi parcelami č. 734/1 a p.č. 731. Na parcelu č. 733 vstupoval brankou, která byla součástí oplocení mezi parcelami č. 734/1 a p.č. 733, která se nacházela blíže k hranici mezi parcelami č. 734/1 a č. 731.     Výslechem svědkyně Petry F., dcery 2) žalované, odvolací soud zjistil, že ve xxx, a to na adrese Na Lúčky 2 svědkyně bydlela před 10 lety, a to po dobu 3 let, pak již bydlela na jiné adrese, a to mimo obec xxx. Svědkyní není známo, od kterého roku bydlel pan Václav Č. v zahradní chatce na parcele č. 733. Svědkyně tvrdila, že nikdy neviděla, že by na parcele č. 731 ve směru od ulice Bocianova byla vyježděná cesta, ani to, že by tudy projíždělo auto a panu Č. něco přiváželo. Pokud pana Václava Č. párkrát viděla jít směrem od ulice Bocianova, pak vždy přecházel přes pozemek B. a na svůj pozemek p.č. 733 vstupoval brankou v plotu mezi parcelami č. 734/1 a p.č. 733, která se nachází blíže k parcele č. 1434/1. Svědkyně dále tvrdila, že na pozemku p.č. 734/1 i na parcele č. 731 až k hranici s pozemkem pana V. p.č. 728 se podél ulice Bocianova nacházelo staré oplocení, jehož součástí byla branka, která byla umístěna zhruba uprostřed hranice parcely č. 734/1 a ulice Bocianovy. Výslechem svědka Vratislava E. odvolací soud zjistil, že v příbuzenském vztahu k účastníkům není. Svědek znal Václava Č., a to jednak z práce, jednak udržovali i mimo pracovní kontakty. Znal se s ním ještě z doby, kdy pan Č. bydlel v domku na ulici Bocianova, přičemž nemovitost pak směnil se svou sestrou a bydlel v zahradní chatce. Od kterého roku pan Č. bydlel v zahradní chatce, si svědek už nepamatuje. V době, kdy pan Č. začal bydlet v zahradní chatce, se na parcele č. 734/1 u ulice Bocianova žádný plot nenacházel. Kdysi tam bylo staré oplocení, ovšem bylo to v době, kdy Václav Č. ještě nebydlel ve starém domku na ulici Bocianova. Svědek má vlastní poznatky o tom, že pan Václav Č. chodil od ulice Bocianova na svou parcelu č. 733 do zahradní chatky po parcele č. 731, a to podél parcely č. 728, přičemž pozemek byl uježděný, byla to cesta. Svědek tam vezl panu Č. osobním autem i Avií sekačku a dřevo. Žádné stromy se na této části parcely č. 731 nenacházely. Ty byly až dále na parcele č. 733. Svědek doprovázel pana Č. na nákup nebo mu pomáhal řezat dřevo, a to vždy šli po uježděné cestě na pozemku parc.č. 731, a to po části u hranice s pozemkem pana V. Na pozemku pana V. od ulice Bocianova se v té době nacházel starý shnilý plot, který nebyl celistvý. Svědek panu Č. vozil po předmětné cestě na parc.č. 731 nejenom dřevo, ale i pro jím pořádané společenské akce vojenský stan, lavičky, bečky s pivem. Nikdy nebylo procházeno přes pozemek pana B., ani vstupováno brankou mezi pozemkem pana B. a pana Č. Kolečky by to ani nebylo možné, protože v předmětné brance byl schod. Pan Č. měl automobil původně Škodu Octavii, pak jinou škodovku. Auto parkoval na parc.č. 731 hned za vjezdem z ulice Bocianova. Pokud původně na sporné části parcely č. 731 byla travnatá plocha, pak cestu vyjel zřejmě svědek. Naposledy tam jel Avií s věcmi pro pana Č. asi před 3 lety (svědek byl vyslýchán v roce 2014), poté tam ještě přivezl osobním autem na přívěsném vozíku panu Č. dřevo. Výslechem svědka Štěpána K. odvolací soud zjistil, že k účastníkům není v žádném příbuzenském poměru. S panem Václavem Č. se svědek znal asi od roku 1983. Udržovali přátelské vztahy. Svědek si nepamatuje, od kterého roku pan Václav Č. bydlel v zahradní chatě. Ví zcela určitě, že podél ulice Bocianova na parc.č. 734/1, resp. 731, se žádný plot nenacházel. Pěšky chodil pan Č. na svou zahradní chatu na parcele č. 733 převážně přes pozemek B., procházel brankou v oplocení mezi parcelami č. 734/1 a p.č. 733. Pěšky pan Č. chodíval i po parcele č. 731 podél parcely pana V. a také tudy jezdil. Automobil parkoval buď na ulici Bocianova, případně jím vjel až na svůj pozemek parc.č. 733. Svědek vozil panu Č. dřevo asi 3x až 4x do roka, přičemž k chatě pana Č. na parc.č. 733 jel z ulice Bocianova po pozemku p.č. 731, také tudy jel i v době, kdy panu Č. pomáhal se sečením trávy. Dřevo přivážel panu Č. automobilem zn. Avie. Svědek si pamatuje, že na hranici mezi parc.č. 731 a parcelou pana V. p.č. 728 se nacházelo staré oplocení, zarostlé plevelem. Zda se oplocení nacházelo i mezi pozemkem pana B. p.č. 734/1 a pozemkem p.č. 731, si svědek již nepamatuje. Ohledáním na místě samém krajský soud zjistil, že od ulice Bocianova není parcela č. 731 oddělena žádným oplocením. Oplocení se nachází mezi parcelou č. 734/1 a parcelou č. 731 a dále mezi hranicemi parcel č. 734/1 a p.č. 733. Oplocení mezi parcelami č. 734/1 a p.č. 733 má betonovou podezdívku, a to i v místě, kde se nachází branka o šířce 80 cm, takže pod brankou tvoří schod. Při pohledu od této branky na parcelu č. 734/1 je zřejmé, že na parcele č. 734/1 je terénní zlom. Při vstupu z ulice Bocianova na parcelu č. 731 je zřejmé, že parcely č. 731 a p.č. 728 nejsou odděleny plotem, a že podél hranice s parcelou č. 728 ve vlastnictví pana V. se nacházejí stromy a křoví, a to až do vzdálenosti cca 5 metrů od ulice Bocianova. Je patrné, že parcely byly v minulosti odděleny plotem, neboť se za hustým porostem podél hranice pozemku p.č. 728 nacházejí torza betonových sloupků a místy i zbytky pletiva. Vstup z ulice Bocianova na parc.č. 731 je široký 4,5 metrů. Šíře pozemku – parc.č. 731 od betonového sloupku u hranice s parcelou č. 728 k oplocení mezi parcelami č. 731 a p.č. 734/1 je 3 metry. Z geometrického plánu Ing. Jiřího Hlaváčka ze dne 28.8.2014, č. 1133-191/2014 bylo zjištěno, že je v něm vymezeno, po které konkrétní části pozemku p.č. 731 je vlastník pozemku p.č. 733 oprávněn přecházet a projíždět na parcelu č. 733 v k.ú. xxx.   Odvolací soud poté, co převzal výše uvedená skutková zjištění okresního soudu, po zopakování důkazů shora provedených a poté, co zhodnotil důkazy provedené v odvolacím řízení, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Marie Č. (matka 3. žalované a Václava Č. a teta 2. žalované) jako vlastnice nemovitostí v kat. území xxx dne 3.7.1989 formou notářského zápisu darovala dceři Zdeňce B. pozemek parc.č. 813/3 – zahrada (nyní parcela č. 733) a svému synovi Václavu Č. pozemek parc.č. 813/4 – zahrada (nyní parcela č. 734) v kat. území xxx. Současně došlo ke zřízení věcného břemene Zdeňce B., spočívající v právu volného příchodu a odchodu, příjezdu a odjezdu všemi druhy motorových a nemotorových vozidel k pozemku parc.č. 813/3 – zahrada (nyní p.č. 733) přes část pozemku parc.č. 813/1 – zahrada (nyní p.č. 731), přiléhající k pozemkům parc.č. 813/4 – zahrada a p.č. 813/3 – zahrada, a to ve směru od pozemku parc.č. 1977/2 (nyní parc.č. 1411/28) – ulice Bocianova a zpět k tomuto pozemku. Na základě označené darovací smlouvy podle jejího článku X. Středisko geodezie v Opavě provedlo zápis v evidenci nemovitostí tak, že zapsalo právo cesty přes pozemek parc.č. 813/1 – zahrada (nyní parc.č. 731) pro vlastníky pozemku parc.č. 813/3 – zahrada (nyní parc.č. 733). Marie Č. dne 3.7.1989 dále uzavřela kupní smlouvu, kterou žalovaným 1) a 2) prodala nemovitosti, a to rodinný dům č.p. 2 a pozemky parc.č.st. 2 – stav. plocha, p.č. 4 – zahrada a část pozemku p.č. 813 – zahrada, označenou v geometrickém plánu  Střediska geodezie Opava ze dne 14.2.1989 novým parcelním číslem 813/1 – zahrada o výměře 1.266 m2. V této smlouvě bylo v článku 4 uvedeno, že na prodávaných nemovitostech neváznou žádná břemena. Obě shora uvedené smlouvy podléhaly registraci státním notářstvím. Darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene byla registrována 16.7.1989. Kupní smlouva byla registrována dne 3.7.1989. Směnnou smlouvou ze dne 30.6.1989, jejíž právní účinky vkladu nastaly dnem 7.7.1999, si Zdeňka B.– nyní B. (3. žalovaná) darovaný pozemek vyměnila za pozemek darovaný bratrovi Václavu Č. Zdeňka B. se tak stala vlastnicí pozemku parc.č. 734 – zahrada (dříve parc.č. 813/4) a Václav Č. nabyl vlastnické právo k pozemku parc.č. 733 – zahrada (dříve parc.č. 813/3), vše v k.ú. xxx. Žalobce příklepem soudního exekutora ze dne 3.12.2009 v rámci exekuce vedené na majetek Václava Č. nabyl vlastnické právo k parcele č. 733 v k.ú. xxx a rekreační chaty na ní se nacházející. Znaleckým posudkem o obvyklé ceně nemovitosti pro účely exekučního řízení znalec ocenil i věcné břemeno vzniklé na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene z 3.7.1989 částkou 20.000 Kč. Žalovaní 1) a 2) žalobci jako vlastníkovi vydražených nemovitostí zamezili v roce 2011 přístup na jeho pozemek instalováním uzamykatelné závory přes část svého pozemku p.č. 731, když nesouhlasili s tím, že by věcné břemeno k pozemku p.č. 733 bylo zřízeno pro všechny vlastníky tohoto pozemku, nýbrž pouze pro osobu Zdeňky B., jak bylo uvedeno v darovací smlouvě. Žalobce se domáhal u Magistrátu města Opavy obnovení pokojného stavu podle § 5 obč. zákoníku a jeho návrhu bylo rozhodnutím z 7.9.2011 vyhověno. Žalovaní 1) a 2) požádali Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, kat. pracoviště Opava o prošetření vyznačení věcného břemene k parcele č. 731 na LV č. xxx v k.ú. xxx ve prospěch parcely č. 733 s tím, že věcné břemeno cesty má být ve prospěch Zdeňky B. a nikoli k pozemku. Katastrální úřad pro prošetření provedl opravu chyby v údajích katastru nemovitostí tak, že na LV č. xxxs evidovaným vlastnickým právem pro Jaroslava J. (žalobce) a LV č. xxx s evidovaným vlastnickým právem pro manžele Rostislava a Evu Š. - žalovaní 1) a 2) - doplnil zápis oprávnění z věcného břemene pro Zdeňku B., a to zejména na základě zjištění, že dle darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 3.7.1989 mělo být zapsáno oprávnění z věcného břemene pro Zdeňku B., a že dosavadní zápis byl chybou, která vznikla omylem při vedení katastru nemovitostí. K odvolání žalobce bylo rozhodnutí katastrálního úřadu potvrzeno Zeměměřičským a katastrálním inspektorátem v Opavě jako správné. Z výpovědí žalovaných bylo zjištěno, že pozemky, nacházející se mezi ulicemi Na Lúčky 2 a ulicí Bocianova, patřící v minulosti do vlastnictví Marie Č., které rozdělila v roce 1989 mezi rodinu, tvořily jednu velkou zahradu. Mezi rozdělenými pozemky nebylo oplocení a všichni členové rodiny užívali vše, a pokud po směně pozemků mezi Zdeňkou B. a Václavem Č. si bývalí manželé B. dobudovali rodinný dům na parcele č. 734 a jako jediní provedli jeho oplocení v roce 2002, došlo výstavbou tohoto plotu k vyznačení hranice dle geometrického plánu mezi parcelami č. 734 a § 731, které spolu sousedily a bylo zřejmé, na které části pozemku p.č. 731 mělo dojít ke zřízení věcného břemene pro Zdeňku B. při uzavření darovací smlouvy k pozemku p.č. 733 (dříve p.č. 813/3). Odvolací soud vzal dále za prokázáno, že Václav Č. využíval k přístupu na pozemek parc.č. 733 od ulice Bocianova spornou část parcely č. 731. Uvedené bylo prokázáno výpovědí svědků Štěpána K. a Vratislava E. Jejich výpovědí bylo rovněž prokázáno, že přes spornou část parcely také jezdil svým osobním automobilem, po předmětné parcele mu bylo dopravováno až před chatu dřevo, a to osobním automobilem s přívěsem i automobilem zn. Avia a také pro společenské akce, které pořádal, vojenský stan, lavičky, bečky s pivem a podobně. Není bez významu, že svědci ve sporu nebyli nijak zainteresováni, nebyli v žádném příbuzenském poměru k účastníkům řízení. S jejich výpovědí koresponduje i prohlášení Václava Č. vůči katastrálnímu úřadu.  Také svědek Ladislav B. poté, co mu byla předestřena jeho výpověď za řízení před okresním soudem, potvrdil, že v době poté, co si vystavěl plot na parc.č. 734/1 (k čemuž došlo v roce 2002, resp. 2003), viděl Václava Č., byť sporadicky, procházet na svou parcelu č. 733 v místech, kde se stýkají parcely č. 731 a p.č. 728. Pokud současně uvedený svědek tvrdil, že nedokáže rozlišit, zda pan Č. přecházel přes parcelu č. 731 či po parcele pana V. p.č. 728 s tím, že mezi uvedenými parcelami už nebyl plot, shledává ji odvolací soud účelovou, neboť ohledáním na místě samém bylo prokázáno, že při vstupu na parcelu č. 731 z ulice Bocianova jsou obě parcely odděleny z části řadou vzrostlých keřů a stromů, a pokud by Václav Č. šel vskutku po parcele č. 728 ve vlastnictví pana V., stěží by jej svědek B. mohl vůbec vidět. Odvolací soud má za to, že závěru o tom, že bylo prokázáno, že Václav Č. k příchodu a průjezdu užíval spornou část parcely č. 731, nebrání ani zjištění, že byl viděn přecházet i přes pozemek p.č. 734/1 ve vlastnictví svědka B. a 3) žalované. Co se týče výpovědi svědkyň Zdeňky P. a Petry F. o tom, že Václav Č. z ulice Bocianova chodíval do své zahradní chatky na parcele č. 733 přes pozemek B., pak dle názoru odvolacího soudu, za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že uvedené svědkyně nebydlely v bezprostředním sousedství Václava Č. a neměly tak každodenní poznatky o jeho pohybu, přičemž svědkyně F. vypověděla, že viděla Václava Č. z ulice Bocianova přicházet do zahradní chatky jen párkrát a svědkyně P. poznatky z daného místa mohla mít pouze tehdy, pokud se momentálně nacházela na blízké parcele svého bratra p.č. 1434/1 a z návštěv u své sestřenice paní Č., k níž chodívala většinou v dopoledních hodinách a pomáhala jí se sběrem ovoce na zahradě za domem ve xxx, ulice Na Lúčky 2, má odvolací soud za to, že uvedené svědkyně nemohly mít realitě odpovídající poznatky o tom, zda Václav Č. k průchodu a průjezdu na parcelu č. 733 užíval spornou část parcely č. 731. Vypověděl-li svědek B., že od doby, kdy Václav Č. nabyl vlastnictví k parc.č. 733 a na ní se nacházející chatě, užíval k příchodu na uvedenou parcelu pozemek svědka p.č. 734/1, a to tak, že z ulice Bocianova vstupoval brankou, která byla součástí oplocení přiléhajícího k ulici Bocianova s tím, že jinudy ani fakticky chodit nemohl, přičemž o existenci shodného oplocení vypovídala i svědkyně F., pak jejich výpovědím odvolací soud neuvěřil, neboť existenci oplocení v daném místě v roce 1999 vyvrátili nejenom svědci E. a K., ale také svědkyně Zdeňka P., z jejíž výpovědi bylo zjištěno, že na parc.č. 734/1 podél ulice Bocianova se starý plot nacházel někdy v 60. letech. Důvodné pochybnosti o pravdivosti výpovědi svědka B. zakládá i skutečnost, že ohledáním na místě samém, které provedl odvolací soud, a výpovědí svědků E. a K., kteří nejsou příbuznými žalovaných a jejich věrohodnost nebyla nijak zpochybněna, byla vyvrácena i jeho výpověď o tom, že se z ulice Bocianova na parcelu č. 731 autem vjet nedalo, a že veškeré věci, když Václav Č. pořádal u své chaty nějaká společenská setkání, přenášel přes parcelu č. 734/1 a na svůj pozemek p.č. 733 vstupoval brankou plotu mezi hranicemi p.č. 734/1 a p.č. 733. Ohledáním na místě samém bylo naopak zjištěno, že z ulice Bocianova měl Václav Č. zcela bezproblémový přístup, a to bez jakýchkoliv překážek právě přes spornou část parcely č. 731. Je nelogické, aby namísto bezproblémového přístupu po parcele č. 731 bez jakýchkoliv překážek a po rovném terénu využíval k průchodu a nošení jakýchkoli břemen výlučně parcelu č. 734/1, zdolával terénní zlom na této parcele, a od roku 2002, resp. 2003 po výstavbě oplocení mezi pozemky p.č. 734/1 a p.č. 731 a mezi pozemky p.č. 734/1 a p.č. 733 i schodek a úzkou branku v oplocení.       Co se týče právních závěrů, odvolací soud předně dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že na parc.č. 731 v k.ú. xxx vázne pro vlastníky parc.č. 733 v k.ú. xxx služebnost cesty, neboť rozsudek soudu o určovací žalobě je podkladem pro zápis věcného práva do katastru nemovitostí a bez požadovaného určení by právní postavení žalobce bylo nejisté. Okresní soud správně dovodil na základě aplikace ust. § 47 odst. 2 obč. zákoníku ve znění k datu 3.7.1989, že za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že jak darovací smlouva se smlouvou o zřízení věcného břemene, tak i kupní smlouva, byly uzavřeny 3.7.1989, pak zatímco účinky kupní smlouvy registrací státní notářstvím nastaly již dne 3.7.1989 a žalovaní 1) a 2) se stali vlastníky v ní označených nemovitostí, kromě jiného i parcely č. 731 – zahrada (dříve parc.č. 813/1 – zahrada), tak darovací smlouva ze dne 3.7.1989, dle níž Marie Č. darovala své dceři Zdeňce B. (žalované 3) parcelu č. 813/3 – zahrada (nyní pozemek p.č. 733) a současně zřídila Zdeňce B. bezúplatně věcné břemeno (spočívající v právu volného příchodu a odchodu, příjezdu a odjezdu všemi druhy motorových a nemotorových vozidel k parc.č. 813/3 - nyní parc.č. 733 - přes část pozemku parc.č. 813/1 - nyní parc.č. 731 - přiléhající k pozemkům parc.č. 813/4 - nyní pozemek p.č. 734 a 813/3 - nyní p.č. 733, a to ve směru od pozemku parc.č. 1997/2 - nyní 1411/28 - a zpět k tomuto pozemku), byla registrována o 3 dny později, než kupní smlouva, tj. 6.7.1989, je nutno dospět k závěru, že věcné břemeno platně vzniknout nemohlo a účinky věcného břemene nemohly nastat, neboť k datu 6.7.1989 zřizovatelka věcného břemene – Marie Č. již nebyla vlastnicí dotčené nemovitosti, tj. pozemku parc.č. 731 (dříve parc.č. 813/1 – zahrada), vše v k.ú. xxx. Smlouva o zřízení věcného břemene je právním úkonem absolutně neplatným dle § 39 obč. zákoníku – zák.č. 40/1964 Sb. ve znění zákona č. 131/1982 Sb., neboť odporovala § 135c odst. 2 téhož zákona. V daných souvislostech odvolací soud odvolací námitce žalobce, že bylo-li věcné břemeno na základě uvedené smlouvy zapsáno v roce 1989 v dřívější evidenci nemovitostí střediskem geodezie a následně pak do katastru nemovitostí jako právo cesty přes pozemek parc.č. 813/1 – zahrada (nyní parc.č. 731) pro vlastníky pozemku parc.č. 813/3 – zahrada (nyní parc.č. 733), vše v k.ú. xxx, a že s přechodem vlastnictví pozemku p.č. 733 v k.ú. xxx na něj přešlo i právo odpovídající věcnému břemeni, vztahující se k nemovitosti p.č. 733, nemohl s ohledem na výše uvedené přisvědčit. I kdyby se jednalo o platný právní úkon (ovšem tento názor odvolací soud nezastává), jednalo se v daném případě o smluvně zřízení věcné břemeno osobní, jímž mělo být založeno právo odpovídající věcnému břemeni pro Zdeňku B., tedy nikoli ad rem (vázaného na nemovitost), takže toto právo by na žalobce, jakožto nabyvatele pozemku p.č. 733 (a právního nástupce původního vlastníka uvedené parcely Václava Č.), přejít nemohlo. Pro posouzení otázky, zda tvrzené právo odpovídajícího věcnému břemeni žalobce, resp. jeho právní předchůdce Václav Č., nabyl výkonem práva (vydržením), okresní soud správně na danou věc aplikoval ust. § 135c odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb. ve znění zák.č. 131/1982 Sb., občanského zákoníku a § 134 odst. 1 obč. zákoníku – zák.č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.12.2013. Na danou věc dále dopadá § 151o odst. 1 ve spojení s § 134 obč. zákoníku – zák.č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.12.2013. Odvolací soud souhlasí s názorem okresního soudu, že za situace, kdy k datu 3.12.2009, kdy žalobce příklepem soudního exekutora v rámci exekuce, vedené na majetek Václava Č., nabyl vlastnické právo k parc.č. 733 v k.ú. xxx, bylo v katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno cesty přes pozemek parc.č. 731 pro vlastníky pozemku parc.č. 733, vše k.ú. xxx, přičemž žalobce při nabytí vlastnického práva k parc.č. 733 a rekreační chaty na ní se nacházející, zaplatil dle znaleckého posudku i za věcné břemeno práva cesty, žalobce byl v dobré víře, že mu právo cesty jako věcného břemene spjatého s nemovitostí - parc.č. 733, náleží. Jeho dobrá víra, jak tvrdil sám žalobce, byla prolomena nejdříve 17.9.2010, kdy žalovaní instalováním překážky toto právo zpochybnili. Pak následovalo vydání rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 22.12.2010 o opravě chyby v katastru nemovitostí tak, že věcné břemeno k parc.č. 731 v k.ú. xxx zůstane v katastru nemovitostí evidováno na LV č. xxx ve prospěch Zdeňky B., a to jako právo cesty dle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 3.7.1989 a současně bylo rozhodnuto o zrušení zápisu věcného břemene, a to práva cesty k parc.č. 733 v k.ú. xxx. Ve vztahu k žalobci odvolací soud aplikoval ust. § 151o zák.č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle kterého právo odpovídají věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ust. § 134 zde platí obdobně. Za situace, kdy držba předmětného práva samotným žalobcem trvala necelý rok (od 3.12.2009 do 17.9.2010), nebyla splněna podmínka oprávněné držby práva samotným žalobcem po dobu 10 let. Na rozdíl od okresního soudu zastává odvolací soud názor, že i v případě nabytí vlastnického práva k parc.č. 733 v k.ú. xxx žalobcem příklepem soudního exekutora v dražbě, nevylučuje tento originární způsob nabytí vlastnictví možnost započítat si dobu držby práva odpovídajícího věcnému břemeni právního předchůdce žalobce, jímž byl Václav Č., který byl vlastníkem parc.č. 733 v k.ú. xxx na základě směnné smlouvy od 7.7.1999, kdy nastaly právní účinky vkladu směnné smlouvy ze dne 30.6.1999, a to až do 3.12.2009, kdy vlastnické právo pozbyl, tj. po dobu více jak 10 let. Zde je třeba poznamenat, že judikatura vychází z toho, že právo odpovídající věcnému břemeni může být vydrženo na základě právního titulu, který bez dalšího sjednaná práva a povinnosti nezakládá, ale obecně vzato je způsobilý je založit. Odvolací soud má za to, že putativním (domnělým) právním důvodem, o který právní předchůdce žalobce – Václav Č. – existenci oprávněné držby práva odpovídajícího věcnému břemeni, a to právo cesty spjaté s vlastnictvím nemovitosti p.č. 733 v k.ú. xxx (tedy případ věcného břemene ad rem) opíral, byl předmětný článek X. darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 3.7.1989, registrované Státním notářstvím v Opavě, na základě níž bylo v roce 1989 věcné právo cesty přes pozemek p.č. 813/1 (nyní p.č. 731) pro vlastníky pozemku p.č. 813/3 (nyní p.č. 733) zapsáno do katastru nemovitostí. Bylo-li uvedené právo věcného břemene na základě předmětné smlouvy zapsáno jako věcné břemeno svědčící vlastníku nemovitosti p.č. 733 v k.ú. xxx, tedy jako věcné břemeno spjaté s vlastnictvím uvedené parcely, má odvolací soud za to, že i při obvyklé opatrnosti, kterou bylo lze po právním předchůdci žalobce Václavu Č. požadovat, nemohl mít pochybnosti, že mu jako vlastníku p.č. 733 v k.ú. xxx právo odpovídající věcnému břemeni – právo cesty – náleží, a to po celou dobu, co byl jejím vlastníkem, tj. od 7.7.1999, kdy nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva Václava Č. k předmětné parcele na základě směnné smlouvy z 30.6.1999 do 3.12.2009, kdy nemovitosti nabyl příklepem soudního exekutora v rámci exekuce vedené na majetek Václava Č. žalobce. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že po celou uvedenou dobu Václav Č. právo cesty, a to právo chůze a jízdy přes část parcely č. 731, jak je specifikována v geometrickém plánu, který je součástí tohoto rozsudku, vykonával, pak z uvedeného plyne závěr odvolacího soudu, že byla splněna podmínka oprávněné držby práva věcného břemene po dobu 10 let a podle § 151o odst. 1 ve spojení s § 134 odst. 1 obč. zákoníku – zák.č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.12.2013 tak došlo k vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni – práva cesty, nyní podle § 3028 a § 1276 z.č. 89/2012 Sb. (ve spojení s § 63 odst. 3 zák.č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí), služebnosti cesty, jak je specifikováno v rozsudku odvolacího soudu, jehož součástí je i geometrický plán. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve vztahu k žalovaným 1) a 2) tak, že žalobě žalobce vyhověl. Ve vztahu k žalované 3), ohledně níž bylo prokázáno, že není vlastnicí služebností zatížené parcely č. 731 v k.ú. xxx a žaloba žalobce vůči ní je tak nedůvodná, odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný. Podle § 224 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud nově rozhodl i o nákladech řízení před soudem I. stupně. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanými 1) a 2) rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl úspěch ve věci jen částečný (úspěch měl ve vztahu k žalovaným 1) a 2) a neúspěšný byl ve vztahu k žalované 3), úspěšný tak byl ve 2/3 a neúspěch měl v rozsahu 1/3, z čehož plyne závěr, že mu přísluší nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 1/3. Odvolací soud proto v odstavci II. výroku tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalovaných 1) a 2) zaplatit žalobci 1/3 náhradu nákladů řízení, čemuž odpovídá částka 9.856 Kč. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta dle § 9 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění k datu provedení jednotlivých úkonů právní služby, ve spojení s § 7 téže vyhlášky. Za úkony provedené do 31.12.2012 bylo vycházeno z puncta 25.000 Kč, čemuž odpovídá odměna za 1 úkon ve výši 2.100 Kč. Do 31.12.2012 náklady řízení představují odměnu advokáta za převzetí věci, sepis žaloby, dále odměnu za 2 úkony za zastoupení u jednání dne 2.10.2012, které trvalo více jak 2 hodiny (od 9.00 hod. až 11.35 hod.) a za podání žalobce ve věci ze dne 18.10.2012. Celková odměna za těchto 5 úkonů po 2.100 Kč činí celkem 10.500 Kč. Od 1.1.2013 odměna za 1 úkon podle § 9 odst. 3 a § 7 citované vyhlášky, tj. z puncta 35.000 Kč, činí 2.500 Kč. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za zastoupení žalobce u jednání dne 25.4.2013 a 8.8.2013, přičemž za jednání 8.8.2013 se jedná o odměnu za 3 úkony právní služby, neboť jednání trvalo od 9.00 hod. do 15.00 hod. Celkem za tyto 4 úkony právní služby po 2.500 Kč činí odměna 10.000 Kč. Náklady řízení dále sestávají z 9 režijních paušálů k uvedeným úkonům právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, tj. 2.700 Kč a náhrady jízdného ve výši 1.235,30 Kč (z Ostravy do Opavy a zpět, což je 72 km, osobním automobilem zn. Volkswagen Passat, RZ: 2T9 1197 s kombinovanou spotřebou 5,8 litrů motorové nafty/100 km, což při ceně paliva dle vyhlášky v roce 2012 34,70 Kč/litr a v roce 2013 36,50 Kč/litr a při sazbě paušální náhrady 3,70 Kč/km v roce 2012 a 3,60 Kč v roce 2013, přičemž jízdy byly vykonány 2.10.2012 (jízdné činí 411,30 Kč) a 25.4.2013 (jízdné činí 412 Kč) a 8.8.2013 (jízdné činí 412 Kč). K odměně a náhradám v celkové výši 24.435,30 Kč bylo nutno připočíst i 21% DPH ve výši 5.131,40 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť advokát žalobce doložil, že je plátcem této daně. Celkové náklady řízení činí celkem 29.566,70 Kč, z čehož 1/3 je 9.856 Kč. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci uvedenou částku v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud neshledal žádné důvody pro aplikaci výjimečného ust. § 150 o.s.ř. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou 3) rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci uložil povinnost žalované 3) zaplatit náhradu nákladů řízení v plné výši, a to v částce 17.120 Kč. Odměna advokáta za převzetí věci, sepis vyjádření a zastoupení u jednání dne 2.10.2012, za což advokátovi přísluší odměna za 2 úkony právní služby, neboť jednání trvalo více jak 2 hodiny, čili za tyto 4 úkony právní služby vykonané do 31.12.2012 bylo při výpočtu odměny za 1 úkon vycházeno dle § 9 odst. 3 a § 7 z puncta 25.000 Kč ve spojení s § 12 odst. 4, takže odměnu za 1 úkon ve výši 2.100 Kč bylo nutno snížit o 20%, čili o 420 Kč, na částku 1.680 Kč a za uvedené 4 úkony právní služby odměna představuje částku 6.720 Kč. Co se týče úkonů právní služby vykonaných od 1.1.2013, pak podle § 9 odst. 3, § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2013 bylo vycházeno z puncta 35.000 Kč, čemuž odpovídá odměna za 1 úkon právní služby 2.500 Kč a po snížení o 20% podle § 12 odst. 4, tj. o 500 Kč, byla odměna za 1 úkon vypočtena částkou 2.000 Kč. Advokátovi náleží odměna za zastoupení u jednání dne 25.4.2013, a 8.8.2013, kteréžto jednání trvalo od 9.00 hod. do 15.00 hod., takže advokátovi náleží odměna za 3 úkony za toto poslední jednání. Celkem za uvedené 4 úkony právní služby po 2.000 Kč, činí odměna 10.000 Kč. K nákladům řízení dále náleží 8 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, což je 2.400 Kč. Celkové náklady za zastoupení žalované 3) činí celkem 17.120 Kč. Žalobce je povinen zaplatit žalované 3) náklady řízení podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejího zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud neshledal žádné důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř.   O nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovanými 1) a 2) rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž bylo vycházeno z částečného úspěchu žalobce ve věci v rozsahu 2/3 a z jeho neúspěchu v rozsahu 1/3 (úspěšným byl žalobce ve vztahu k žalovaným 1) a 2) a neúspěšný byl v odvolacím řízení ve vztahu k žalované 3). Žalovaní 1) a 2) jsou tak povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 1/3. Náklady odvolacího řízení sestávají z odměny advokáta za 6 úkonů právní služby podle § 9 odst. 3 a § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění po 2.500 Kč (z puncta 35.000 Kč), což je celkem 15.000 Kč, dále 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, což je celkem 1.800 Kč. K odměně a náhradám v celkové výši 16.800 Kč bylo nutno připočíst i 21% DPH ve výši 3.528 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť advokát žalobce je plátcem této daně. Náklady odvolacího řízení tak činí celkem 21.816 Kč, z čehož 1/3 je 7.272 Kč.  K nákladům odvolacího řízení náleží i částka 1.488 Kč, kterou žalobce zaplatil na náklady důkazu nad rámec své povinnosti (zaplatil 3.000 Kč zálohou, a jeho povinnost, jak níže uvedeno, činila toliko 1.512 Kč).   O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou 3) rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení měla žalovaná 3) plný procesní úspěch, proto je žalobce povinen zaplatit žalované 3) náhradu nákladů řízení v plné výši, a to za 5 úkonů právní služby po 2.000 Kč podle § 9 odst. 3, § 7 a § 12 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. (bylo vycházeno z puncta 35.000 Kč, čemuž odpovídá odměna za 1 úkon ve výši 2.500 Kč, ovšem tuto odměnu bylo nutno s ohledem na to, že advokát zastupoval 3 osoby, snížit o 20% podle § 12 odst. 4 cit. vyhlášky, čili na částku 2.000 Kč za 1 úkon). Advokát dále požadoval náhradu za 4 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, což je celkem 1.200 Kč a náhradu za ztrátu času v rozsahu 16 půlhodin po 100 Kč v souvislosti s cestou advokáta k jednáním u odvolacího soudu a zpět, a to podle § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění, čemuž odpovídá částka 1.600 Kč. Náhrady dalších nákladů odvolacího řízení se žalovaná 3) výslovně vzdala. Náklady odvolacího řízení žalované 3) činí celkem 12.800 Kč a žalobce je povinen zaplatit je žalované 3) podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Podle § 224 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. rozhodl odvolací soud o nákladech řízení vzniklých státu. Za odvolacího řízení bylo z rozpočtových prostředků soudu hrazeno svědečné ve výši 471 Kč a dále část znalečného, a to 1.064 Kč. Z rozpočtových prostředků státu tak bylo uhrazeno celkem 1.535 Kč. Zde je nutno poznamenat, že celkové náklady na provedení důkazů činily 4.535 Kč. Jednalo se o náklady svědečného 471 Kč a náklady na zpracování geometrického plánu ve výši 4.064 Kč. Podle výsledku řízení by se žalobce měl na těchto nákladech podílet 1/3, čemuž odpovídá částka 1.512 Kč. Žalobce však složil na náklady na geometrický plán zálohu ve výši 3.000 Kč, přičemž celá tato záloha byla použita na úhradu nákladů na tento důkaz, takže fakticky z rozpočtových prostředků soudu bylo uhrazeno toliko 1.064 Kč. Odvolací soud proto uložil povinnost zaplatit náklady řízení vzniklé státu za odvolacího řízení toliko žalovaným 1) a 2), což je shora uvedená částka 1.535 Kč, v níž je zahrnuto svědečné 471 Kč a 1.064 Kč, jakožto část nákladů na geometrický plán, hrazené z rozpočtových prostředků odvolacího soudu. K uvedenému odvolací soud poznamenává, že byla-li povinnost žalobce zaplatit, resp. podílet se na nákladech důkazů za odvolacího řízení z celkové částky 4.535 Kč 1/3, což je 1.512 Kč a uhradil-li fakticky ze složené zálohy 3.000 Kč, pak částka 1.488 Kč představuje jeho náklady vzniklé za odvolacího řízení a ty byly zahrnuty do celkové částky jeho nákladů odvolacího řízení. Částku 1.535 Kč jsou žalovaní 1), 2) povinni zaplatit České republice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. na účet Krajského soudu v Ostravě.   P o u č e n í:  Proti tomuto rozsudku může účastník podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Okresního soudu v Opavě, a to v případech uvedených v ust. § 237 o.s.ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. V Ostravě dne 26.11.2014 Za správnost vyhotovení:                                                    JUDr. Jarmila Kolářová v.r.   Eva Gergišáková                                                                            předsedkyně senátu