Náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. nenáleží nezastoupenému účastníku, jemuž byla přiznána náhrada hotových nákladů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném od 1.7.2015.

11Co 453/2015 – 46 USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohumíra Žídka a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Jany Palkovské v právní věci žalobce statutárního města Ostravy - městského obvodu Ostrava-Jih, se sídlem Ostrava-Hrabůvka, Horní 791/3, proti žalované Aleně Ř., nar. xxx, bytem xxx, o zaplacení částky 23.451,-Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Ostravě č. j. 180C 66/2014-33 ze dne 15. 10. 2015, takto: I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci II. výroku ohledně náhrady nákladů řízení potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem soud prvního stupně částečně zastavil řízení ohledně úroku z prodlení (odstavec I. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 23.451,- Kč spolu s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 1.773,- Kč (odstavec II. výroku). Proti výroku v odstavci II., v té části, kdy bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal žalobce včasné odvolání. Žalobce namítal, že na základě nálezů Ústavního soudu, především sp. zn. II. ÚS 2396/2009 ze dne 13. 8. 2012, který stanovil, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby tato byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady za zastoupení advokátem účelně vynaloženými. Žalobce ve světle této judikatury nevyužívá služeb advokáta v řízení o splnění povinnosti (typicky zaplacení dlužného nájemného a služeb) a využívá činnosti svých zaměstnanců. Žalobce – obec jako veřejnoprávní subjekt je povinen na rozdíl od soukromoprávních subjektů hájit svá práva, a to i soudní cestou. V souvislosti s tím vznikají žalobci náklady. Těmito náklady není pouze povinnost žalobce k úhradě soudního poplatku. Náklad, který v první fázi žalobci vznikne je v souvislosti s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobce je povinen zaslat žalovanému minimálně 7 dní před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu. S tím mu vzniknou další náklady. Výši těchto nákladů si žalobce uplatní režijním paušálem podpůrně dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Je-li žalobce plátcem DPH, je povinen k vzniklým režijním nákladům uplatnit rovněž tuto DPH. Žalobce považuje za chybný postup soudu, kdy mu není přiznáno DPH s odkazem na ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalobce se domnívá, že je zde v tomto přísně formalistickém postupu soudu ukrácen na svých právech. Zákonné ustanovení nereflektuje současnou judikaturu Ústavního soudu. Nemůže obstát tvrzení, že žalobce neposkytuje službu a tudíž mu DPH nenáleží. Z hlediska zákona o dani z přidané hodnoty platí pro účely uplatňování DPH, zda se jedná o ekonomickou činnost či nikoliv. Žalobce má za to, že ekonomická činnost je pronájem bytů, nebytových prostor a garáží. Od této činnost pak nelze samostatně oddělit vymáhání pohledávek v případě, kdy dlužníci řádně neplní své povinnosti. Vymáhání pohledávek je součást ekonomické činnosti. V případě, kdy není žalobci DPH přiznáno dostává se do nerovného postavení účastníka řízení ve vztahu k žalovanému, když na vymožení pohledávky vynaloží náklady, byť kryté režijním paušálem, ale z tohoto přiznaného paušálu musí odvést DPH. Žalobce je tak trestán za to, že je v pozici věřitele, do které se nedostal svou vinou. Domáhal se změny napadeného rozhodnutí tak, že náhrada nákladů řízení bude zvýšena o DPH. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Z obsahu spisu se podává, že žalobním návrhem ze dne 12. 12. 2014 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 23.451,- Kč za užívání bytu ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu. Ve věci bylo rozhodnuto u jednání dne 15. 10. 2015, kdy za žalobce se dostavil pověřený pracovník. Žalobce požadoval na náhradě nákladů řízení kromě soudního poplatku paušální náhradu výdajů 2 x 300,- Kč za sepis žaloby a účast u jednání dne 15. 10. 2015 v celkové výši 600,- Kč, včetně DPH ve výši 21%, k čemuž založil osvědčení o registraci žalobce jako plátce daně z přidané hodnoty. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 137 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2. Dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem a) advokát, ……, který je plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Dle § 151 odst. 3 o. s. ř. účinného od 1. 7. 2015 účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Dle názoru odvolacího soudu okresní soud posoudil uvedenou problematiku daně z přidané hodnoty ve vztahu k paušální výši náhrady nákladů řízení zcela správně. Žalobce nebyl zastoupen advokátem, jako procesně úspěšný účastník řízení má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, do kterých byla ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. zařazena také paušální náhrada hotových výdajů v těch případech, kdy skutečná výše těchto výdajů nebyla doložena. Ke dni rozhodnutí okresního soudu již byla účinná vyhláška č. 254/2015 Sb. (účinná od 6. 10. 2015), dle které se úkonem rozumí mimo jiné písemné podání ve věci samé a účast na jednání před soudem za každé započaté 2 hodiny. Paušální výše náhrady byla stanovena ve výši 300,- Kč za každý úkon, k čemuž je nutno dodat, že do účinnosti uvedené vyhlášky soudy analogicky přiznávaly rovněž 300,- Kč za každý úkon dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle § 137 odst. 1 o. s. ř. skutečně náhrada za daň z přidané hodnoty náleží pod náklady řízení. V odstavci 3 téhož ustanovení zákon jednoznačně a mimo vší pochybnost výslovně uvádí, kdy náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení. Je tomu v případech, kdy zástupcem je advokát (popř. notář a patentový zástupce v rozsahu svých oprávnění stanovených zvláštními právními předpisy). Jestliže zákon – občanský soudní řád výslovně stanoví, kdy pouze náleží náhrada za daň z přidané hodnoty k nákladům řízení, nelze rozšiřujícím výkladem dospět k závěru, že náhrada za daň z přidané hodnoty náleží k nákladům řízení i v jiných případech, jak se toho domáhá žalobce. Kdyby zákonodárce chtěl přiřadit náhradu za daň z přidané hodnoty i k jiným případům, než pokud je zástupcem advokát, notář či patentový zástupce tak, jak je uvedeno v § 137 odst. 3 písm. a) až d) o. s. ř., učinil by tak v souladu s přijetím novely § 151 odst. 3 o. s. ř. účinné od 1. 7. 2015. Touto novelou, ani nijak jinak, však do § 137 zasaženo nebylo. S ohledem na shora uvedené závěry považuje odvolací soud napadené rozhodnutí ohledně náhrady nákladů řízení za věcně správné a v souladu s § 219 o. s. ř. je potvrdil. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn tou skutečností, že procesně neúspěšný žalobce na ně nemá právo a žalované žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. V Ostravě dne 18. prosince 2015 JUDr. Bohumír Žídek, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Tereza Polášková