I když současná právní úprava skýtá obranu proti stínění vzniklému vzrůstajícími dřevinami v ustanovení § 1017 o. z., nelze se podle tohoto ustanovení domáhat odstranění těchto dřevin, pokud byly vysázeny před její účinností, tj. před 1. 1. 2014. Ochranu vlastníka v takovém případě zakotvuje ustanovení § 1013 odst. 1 o. z., podle kterého se lze domáhat, aby se vlastník dřevin zdržel rušení souseda stíněním nad míru přiměřenou poměrům, jestliže podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku.

11Co 629/2014 – 277 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohumíra Žídka a soudkyň JUDr. Šárky Žmolilové a JUDr. Zuzany Ihnátové v právní věci žalobců a) Jaroslava Z., nar. xxx a b) Anny Z., nar. xxx, bytem xxx, zastoupených Jiřím Drápalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 12, proti žalovanému Radku P., nar. xxx, bytem xxx, zastoupenému Mgr. Petrem Kociánem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Revoluční 1047/14, o omezení práv vlastníka, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. 7. 2014, č. j. 8C 57/2012-232, takto: I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku mění takto: Žaloba, kterou se žalobci domáhali po žalovaném povinnosti zdržet se nad míru přiměřenou poměrům stínění rodinného domku žalobců č. p. xxx v obci Jablůnka, okres Vsetín, na parc. č. xxx a dále stínění nad míru přiměnou poměrům pozemku p. č. xxx v obci a k. ú. Jablůnka, se zamítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 11.858,- Kč advokátu Mgr. Petru Kociánovi ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení částku 5.630,- Kč advokátu Mgr. Petru Kociánovi ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zdržet se nad míru přiměřenou poměrům stínění rodinného domku žalobců č. p. xxx (správně xxx) v obci Jablůnka, okres Vsetín, na parcele p. č. xxx a dále stínění nad míru přiměřenou poměrům pozemku p. č. xxx v obci a k. ú. Jablůnka (odstavec I.), zamítl žalobu, pokud se jí žalobci domáhali, aby se žalovaný zdržel nad míru přiměřenou poměrům znečišťování pozemku p. č. xxx v obci a k. ú. Jablůnka (odstavec II.), žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobcům ve výši 32.869,- Kč (odstavec III.) a dále zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Vsetíně náklady řízení státu ve výši 14.280,50 Kč (odstavec IV.). Tento rozsudek v odstavcích I., III. a IV. napadl včasným odvoláním žalovaný a domáhal se jeho změny v tom smyslu, že bude žaloba zamítnuta i v rozsahu výroku v odstavci I. a žalovanému budou přiznány náklady řízení. Odvolatel vytknul okresnímu soudu, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a důkazům [§ 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], řízení zatížil jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], z důkazů v řízení provedených učinil nesprávná skutková zjištění [§ 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a věc nesprávně právně posoudil [§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.]. Rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Okresní soud rezignoval na provedení a hodnocení důkazů, důkazy nehodnotil jednotlivě a ve vzájemných souvislostech a tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z relativně abstraktní hypotézy použité právní normy měl okresní soud vytvořit konkrétní hypotézu pro daný případ a v takto stanovených mezích věc posoudit. Okresní soud především nezjistil míru přiměřenou daným poměrům a neprovedl aplikaci příslušné právní normy na daný případ. Stínění nepřekročuje míru danou stavebnětechnickou normou a nepřekročuje míru přiměřenou místním poměrům. Žalobci se k podanému odvolání písemně nevyjádřili, u odvolacího jednání však prostřednictvím svého právního zástupce navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Z podnětu včasného odvolání žalovaného přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 věty prvé o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) pouze v rozsahu výroku v odstavcích I., III. a IV. se závěrem, že odvolání je důvodné a jsou dány podmínky pro změnu tohoto rozhodnutí. Okresní soud vyhověl žalobě podané podle § 127 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a uložil žalovanému povinnost zdržet stínění se nad míru přiměřenou poměrům domu a pozemku žalobců ve spise blíže označených (ve správném znění dům č. p. 453). V rozsahu povinnosti žalovaného zdržet se znečišťování pozemku žalobců v odstavci II. je zamítavý rozsudek okresního soudu pravomocný. S ohledem na datum vydání rozhodnutí dne 31. 7. 2014 věc posoudil podle § 1013 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že podle znaleckého posudku je norma pro slunění domu sice dodržena, tato norma však nic nevypovídá o faktickém využívání domu žalobci. Bylo zjištěno, že nejvíce zastíněný je obývací pokoj, v němž žalobci tráví většinu svého času, neboť jsou v důchodu a chováním žalovaného je žalobcům užívání tohoto pokoje znemožněno. Tento stav odporuje dobrým mravům (§ 4 až 8). Stínění je způsoben okrasnými jehličnany o výšce přesahující 8 metrů a jednoho keře přesahujícího výšku 3 metry, které se nacházejí při společné hranici pozemků obou účastníků v tzv. řadové zástavbě. Tento závěr nemůže podle odvolacího soudu obstát. Okresní soud uložil žalovanému povinnost zdržet se stínění nad míru přiměřenou poměrům, aniž by tuto míru specifikoval a určil, v jakém rozsahu byla překročena. Odvolateli lze přisvědčit, že z toho důvodu je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Odvolací soud převzal skutková zjištění okresního soudu jako věcně správná, některé listinné důkazy však zopakoval. Jde především o znalecký posudek Ing. Jiřího Kostečky, fotodokumentaci zachycující posuzované místo a celou obec Jablůnka a zprávy ČIŽP na č. l. 130 a 171. Úkolem znaleckého posudku bylo určit míru prosvětlení a proslunění rodinného domu a předzahrádky žalobců, což znalec učinil z hlediska hodnot stanovených ČSN v souladu s vyhláškou o technických požadavcích na stavby č. 268/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o denní osvětlení, pak vypočtené hodnoty Dw pro venkovní stínění stávajícími jehličnany a proti stojícím rodinným domem splňují požadavek ČSN 730580-1. Vypočtené hodnoty Dw pro obývací pokoj a pokoj ve druhém nadzemním podlaží orientované na západ v RD Jablůnka č. p. xxx jsou vyšší, než nejnižší požadovaná hodnota Dw = 32. Z tabulky č. 2 a č. l. 7 znaleckého posudku je zřejmé, že tyto hodnoty byly naměřeny v rozsahu 34,6 až 40,5 Dw. Hodnoty denní osvětlenosti při stínění pouze proti stojícím RD (bez předmětných jehličnanů) jsou uvedeny v tabulce č. 3 na č. l. 8 znaleckého posudku a pohybující se v rozmezí od 42,6 do 43,2 Dw. Pokud jde o proslunění, pak byt v RD žalobců pro variantu stínění stávajícími jehličnany a domy je prosluněn. Je prosluněna plocha 32,4 m2 obytných místností orientovaných na východ. Tato prosluněná plocha je větší, než minimálně požadovaná 1/3 plochy obytných místností 22,6 m2. Přestože dva vzrostlé jehličnany zastiňují z hlediska proslunění obývací pokoj a pokoj, které jsou orientované na západ ve 2. nadzemním podlaží rodinného domu (tyto dvě obytné místnosti nejsou kvůli jehličnanům prosluněny), byt jako celek je prosluněn, protože pro proslunění bytu postačuje proslunění dvou obytných místností orientovaných na východ. Ohledně předzahrádky je třeba nejdříve vyhodnotit, zda se jedná o pozemek sloužící k rekreaci. Pokud by pozemek sloužil k rekreaci, pak by proslunění tohoto pozemku bylo nevyhovující. Z ČSN 734301 plyne doporučení na proslunění poloviny plochy pozemku nejméně 3 hodiny dne 1. března. Vyhovujícího proslunění by se dosáhlo snížením výšky jehličnanů S1 z 8,5 m na 4,5 m a S2 z výšky 8,5 m na 3 m a S3 z výšky 3,8 m na 3 m. V současných podmínkách představuje prosluněná plocha pozemku 39,1%. Fotodokumentace na č. l. 8 až 13 zachycuje pohled na rodinný dům a předzahrádku žalobců (situovaných na západ) a předmětné jehličnany žalovaného. Byt žalobců se nachází ve 2. nadzemním podlaží. V 1. nadzemním podlaží je vchod do domu a garáž. Ke garáži vede vydlážděná příjezdová plocha, která zabírá cca 1/3 celkové plochy předzahrádky a nachází se při společné hranici s pozemkem žalovaného. Na tomto pozemku žalovaného jsou umístěny 2 vzrostlé jehličnany o výšce cca 8,5 m a 1 keř o výšce přesahující 3 m. Z fotodokumentace na č. l. 184 až 206 zachycující stav zeleně na území obce Jablůnka odvolací soud zjistil, že tato obec je bohatě osázená stromy a keři, z nichž mnohé dosahují výšky jako předmětné jehličnany, jsou vysázené v bezprostřední blízkosti obydlí a svou výškou tyto domy přesahují. Ze sdělení ČIŽP, oblastního inspektorátu Brno ze dne 2. 1. 2014 (č. l. 130) odvolací soud zjistil, že dřeviny rostoucí v předzahrádce žalovaného (s obvodem kmene ve výšce 130 cm nad zemí přesahujícím 80 cm) požívají ochrany dle § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a povolení ke kácení takové dřeviny může vydat pouze příslušný orgán ochrany přírody, a to pouze ze závažných důvodů. Nutnost povolení je dána tím, že předzahrádka žalovaného není stavebně oplocena a tedy je veřejnosti volně přístupná. Ze sdělení ČIŽP, oblastního inspektorátu Brno ze dne 11. 7. 2014 (č. l. 171) odvolací soud zjistil, že redukční řez obou jehličnanů (jejichž obvod kmene ve výši 15 cm a 30 cm nad zemí je 110 cm a 130 cm a výška cca 9 m) na úroveň 5,5 m a 4,5 m by znamenal závažný zásah do těchto dřevin. Vznikla by z nich torza s velmi omezenou estetickou a biologickou funkcí s nízkou regenerovatelností (jedná se o jalovec čínský). Tyto faktory přispějí k výraznému zkrácení životnosti dřevin a k jejich předčasnému odumření. Redukční řez v uvedeném rozsahu by představoval nedovolený zásah do dřevin, který způsobí jejich poškození dle § 7 odst. 1 citovaného zákona. Odvolací soud dále doplnil dokazování fotodokumentací posuzovaného místa, která zachycuje stav předmětných jehličnanů po udržovacím řezu provedeném žalovaným v listopadu 2014. Z předložených listin je patrno, že udržovací řez minimálně zasáhl do výšky jehličnanů, podle tvrzení účastníků šlo o zkrácení asi o 0,5 m a jeho účelem bylo zejména zlepšení estetické funkce ořezem bočních větví. Volným hodnocením všech důkazů v řízení provedených dospěl odvolací soud k následujícímu skutkovému závěru. Na pozemku žalovaného v tzv. předzahrádce v řadové zástavbě jsou 3 jehličnany, z nichž 2 přesahují výšku 8 m, a 1 přesahuje výšku 3 m. Žalobci jsou bezprostředními sousedy žalovaného, to znamená, že jejich pozemky mají společnou hranici. Nemovitosti zastíněné jehličnany žalovaného jsou situovány na západ. Naproti domu žalobců (z jejich západní strany) stojí přes ulici další dům jiné osoby. Předzahrádka žalobců je z 1/3 (těsně přiléhající k předzahrádce žalovaného) vydlážděna a slouží jako příjezdová cesta do garáže. Zbývající část předzahrádky je zatravněná a osázená okrasnými keři a květinami. Dům žalobců je dvoupodlažní, přičemž pokoje dotčené stínem se nacházejí ve 2. nadzemním podlaží. Posuzovaná lokalita se nachází v obci Jablůnka, která je bohatě osázena dřevinami, z nichž mnohé se nachází v těsné blízkosti jiných domů a svou výškou je přesahují. Starosta obce, slyšený v tomto řízení jako svědek, potvrdil, že kromě žalobců si na stínění nikdo jiný nestěžoval. Dva z jehličnanů žalovaného (jedná se o jalovec čínský) podléhají ochraně dle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, což je dáno jejich vzrůstem a umístěním na neoploceném pozemku a jejich smýcení nebo zkrácení na výšku určenou znalcem (zhruba o ½) by bylo podmíněno souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody a pouze ze závažných důvodů. Redukční řez tak závažného rozsahu by ve svém důsledku vedl k předčasnému úhynu obou dřevin. Stupeň zastínění domu a předzahrádky žalobců byl posouzen znalcem Ing. Kostečkou z hlediska stavebnětechnických norem denní osvětlenosti a proslunění. Znalec dospěl k závěru, že zdrojem stínění je kromě jehličnanů i protější dům, přičemž vypočtené hodnoty pro venkovní stínění oběma těmito faktory jsou vyšší, než nejnižší požadovaná hodnota 32 Dw dle ČSN 7300580-1. Naměřené hodnoty jsou od 34,6 Dw do 40,5 Dw (v průměru 38,1 Dw) pouze pro pokoje orientované na západ ve 2. nadzemním podlaží. Hodnoty vypočtené pro stínění týchž pokojů pouze proti stojícím domem se pohybují v rozmezí od 42,6 Dw do 43,2 Dw (v průměru 42,8 Dw). Požadavek denní osvětlenosti je z hlediska ČSN dodržen. Pokud jde o proslunění, pak pro variantu stínění proti stojícím domem a jehličnany je prosluněna plocha obytných místností žalobců v rozsahu 32,4 m2, což je více, než 1/3 plochy obytných místností (22,6 m2) dle požadavku ČSN 734301. Pro variantu stínění jehličnany sníženými na výšku 5,5 m, 4,4 m a 3,8 m by prosluněná plocha činila 67,7 m2. Pokud jde o předzahrádku, pak za předpokladu, že se jedná o rekreační pozemek, je požadavek proslunění dle ČSN 734301 splněn, je-li prosluněna polovina pozemku. V daném případě je prosluněno 39,1% plochy tohoto pozemku, přičemž z fotodokumentace je zřejmé, že se jedná převážně o tu část pozemku, která neslouží jako vjezd do garáže. Z fotodokumentace doplněné tvrzením účastníků ohledně udržovacího řezu provedeného na jehličnanech v listopadu 2014 odvolací soud žádné zásadní zjištění neučinil, neboť výsledný stav je z hlediska podstaty věci shodný se stavem, který tu byl na počátku znaleckého posouzení. Předmětem řízení je úprava právních poměrů týkajících se věcných práv (rušení výkonu vlastnického práva žalobců imisemi – stíněním ze strany žalovaného) jejichž vznik započal v režimu občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a přetrvává i za současné právní úpravy občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). S odkazem na ustanovení § 3028 odst. 2 o. z., podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů, bude věc posouzena podle příslušných ustanovení tohoto zákona. Dle ustanovení § 1012 o. z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Podle ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod. Podle ustanovení § 1017 odst. 1 o. z. má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Výkon vlastnického práva je v rovině soukromoprávní obecně vymezen právy ostatních vlastníků upravenými mimo jiné i v občanském zákoníku. V tomto případě jde o normy upravující sousedská práva podle výše citovaných ustanovení. V rovině veřejnoprávní jsou meze výkonu veřejného práva vymezeny v četných zákonech, mezi něž patří i zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a stavební zákon č. 83/2006 Sb. I když posouzení daného sporu s ohledem na jeho soukromoprávní povahu podléhá režimu občanského zákoníku nelze se obejít bez norem práva veřejného, konkrétně obou výše zmíněných zákonů. Stavební zákon obsahuje ČSN pro denní osvětlenost budovy a pro proslunění budovy a pozemku a zákon o ochraně přírody a krajiny stanoví, za jakých podmínek lze dřevinu skácet, popř. do ní závažným způsobem zasáhnout. Pro posouzení dané věci nebude odvolací soud preferovat právo veřejné před právem soukromým (dotčené dřeviny nejsou na seznamu ohrožených nebo zvlášť chráněných dřevin podle přílohy zákona o ochraně přírody a krajiny), použije je však pro vymezení míry přiměřené místním poměrům, jakožto základního zákonného předpokladu pro posouzení, zda a v jaké míře je právo žalobců omezeno. I když současná právní úprava skýtá obranu proti stínění vzniklému vzrůstajícími dřevinami v ustanovení § 1017 o. z. nelze se podle ní bez dalšího domáhat odstranění těchto dřevin, pokud byly vysázeny před její účinností, tj. před 1. 1. 2014. Opačný výklad by byl v rozporu se zákazem retroaktivity nynější právní úpravy. Lze se však podle tohoto ustanovení domáhat, aby se vlastník dřevin zdržel rušení souseda stíněním nad míru přiměřenou poměrům, jestliže podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku (§ 1013 odst. 1 o. z.). Nemovitosti žalobců se nacházejí v obci, která je hojně osázena dřevinami, z nichž mnohé rostou v blízkosti jiných domů a svou výškou je přesahují. Z toho pohledu není situace v místě žalobců ničím výjimečná. Stav zeleně v obci tedy předpokládá určitou míru zastínění, přičemž (jak potvrdil starosta obce) nikdo kromě žalobců si na stav zastínění nestěžoval. Za obecně přijatelný místním poměrům lze tedy míst stav, který odpovídá stavebně technické normě pro denní osvětlenost bytu stanovící nejnižší požadovanou hodnotu Dw = 32. V řízení bylo prokázáno, že hodnoty denní osvětlenosti u žalobců, a to pouze v místnostech postižených stíněním, nejenže jsou vyšší, než uvedený limit, ale byt jako celek dokonce splňuje požadavek kladený ČSN i na proslunění. Znalecký posudek však kromě závěrů o stupni denní osvětlenosti a míře proslunění obsahuje i další podstatný údaj, totiž, že dřeviny žalovaného nejsou jediným faktorem, který se na stínění domu žalobců podílí. Druhým stínícím faktorem je proti stojící rodinný dům. Znaleckým měřením bylo zjištěno, že průměrný stav denní osvětlenosti v místnostech žalobců situovaných na západ je přistíněn rodinným domem a dřevinami 38,1 Dw (viz tabulka č. 2 znaleckého posudku), kdežto přistínění jen proti stojícím rodinným domem bez dřevin je 42,8 Dw (viz tabulka č. 3 znaleckého posudku). Z uvedeného je zřejmé, že dřeviny žalovaného se na stínění domu žalobců podílejí v průměru jen 7,5%. Z výše uvedeného lze učinit závěr, že dům žalobců je zastíněn, nikoliv však nad míru přiměřenou poměrům, přičemž dřeviny žalovaného nejsou jediným a převažujícím faktorem, který toto stínění způsobuje. Ve vztahu k pozemku žalobců – předzahrádce bylo zjištěno, že je zastíněna převážně z 1/3, a to v části přiléhající k dřevinám. Tato část pozemku je však vydlážděna a slouží jako vjezd do garáže. Prosvětlení zbývající části předzahrádky umožňuje její zatravnění a osázení kvetoucími keři (viz znalecký posudek, včetně přílohy č. 1). Funkční uspořádání této části pozemku nevede ani v tomto ohledu k závěru, že stínění podstatně omezuje žalobce v jeho obvyklém užívání. Důvodnost předmětné žaloby je nutno vážit nejen ve světle výše uvedených závěrů, ale též s přihlédnutím ke stanovisku ČIŽP (č. l. 130 a 171). Nelze totiž pominout, že dřeviny žalovaného podléhají ochraně dle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a k jejich skácení by mohlo dojít jen na základě povolení příslušného orgánu ochrany životního prostředí a pouze ze závažných důvodů. Nedovolený zásah by představoval i redukční řez v rozsahu vypočteném znalcem, neboť by vedl k jejich poškození (potažmo k předčasnému úhynu) dle § 7 odst. 1 citovaného zákona. Odvolací soud nezkoumal stanovisko příslušného orgánu ochrany životního prostředí – předběžný souhlas se skácením dotčených dřevin, neboť k tomu neměl s ohledem na výše zaujatý právní názor důvod. Vykonatelnost případného vyhovujícího rozsudku by však závisela na udělení souhlasu příslušného orgánu s vykácením těchto dřevin. V té souvislosti lze důvodně předpokládat, že stínění domu a pozemku žalobců, které není nad míru přiměřenou poměrům, a které není v převážné míře způsobeno těmito dřevinami (vyjma vydlážděné části předzahrádky) by nebylo závažným důvodem podmiňujícím udělení souhlasu s jejich vykácením. Posouzením skutkového stavu věci z hlediska hypotézy právní normy obsažené v ustanovení § 1013 odst. 1 a § 1017 odst. 1 o. z. dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný svými jehličnany nezpůsobuje stínění žalobců nad míru přiměřenou poměrům, proto nelze předmětné žalobě vyhovět. Z toho důvodu změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek okresního soudu v jeho napadené části v odstavci I. výroku tak, že žalobu na uložení povinnosti žalovanému zdržet se stínění nemovitostí žalobců zamítl. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšné žalobce k povinnosti společně a nerozdílně zaplatit procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení v plném rozsahu dle provedeného vyúčtování. 1) v řízení před okresním soudem jde o částku 11.858,- Kč, která představuje polovinu odměny z 1.000,- Kč za jednání dne 6. 12. 2012, které se nekonalo (účastníci navrhli přerušení řízení za účelem dohody) podle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012, odměnu za 5 úkonů právní služby (účast u jednání dne 12. 12. 2013, 7. 1. 2014, 8. 7. 2014, 22. 7. 2014 a na místním šetření) po 1.500,- Kč podle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013, celkem 8.000,- Kč, náhradu hotových výdajů za 6 úkonů právní služby po 300,- Kč podle § 13 citované vyhlášky, tj. 1.800,- Kč a 21% DPH ze součtu obou těchto položek, tj. z částky 9.800,- Kč – 2.058,- Kč, neboť zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. 2) náklady odvolacího řízení představují 5.630,- Kč a sestávají z odměny advokáta žalovaného za 2 úkony právní služby (odvolání a účast u odvolacího jednání) po 1.500,- Kč, tj. 3.000,- Kč podle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, z 21% DPH z této položky, tj. 630,- Kč a ze soudního poplatku za podané odvolání 2.000,- Kč. K náhradě těchto nákladů jsou žalobci povinni společně a nerozdílně ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. a platebním místem je advokát žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat podle § 237 o. s. ř. dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení u Okresního soudu ve Vsetíně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. V Ostravě dne 6. března 2015 Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohumír Žídek, v.r. Pavla Kiovská předseda senátu 11Co 629/2014 – 277 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohumíra Žídka a soudkyň JUDr. Šárky Žmolilové a JUDr. Zuzany Ihnátové v právní věci žalobců a) Jaroslava Z., nar. xxx a b) Anny Z., nar. xxx, bytem xxx, zastoupených Jiřím Drápalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 12, proti žalovanému Radku P., nar. xxx, bytem xxx, zastoupenému Mgr. Petrem Kociánem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Revoluční 1047/14, o omezení práv vlastníka, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. 7. 2014, č. j. 8C 57/2012-232, takto: I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku mění takto: Žaloba, kterou se žalobci domáhali po žalovaném povinnosti zdržet se nad míru přiměřenou poměrům stínění rodinného domku žalobců č. p. xxx v obci Jablůnka, okres Vsetín, na parc. č. xxx a dále stínění nad míru přiměnou poměrům pozemku p. č. xxx v obci a k. ú. Jablůnka, se zamítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 11.858,- Kč advokátu Mgr. Petru Kociánovi ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení částku 5.630,- Kč advokátu Mgr. Petru Kociánovi ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zdržet se nad míru přiměřenou poměrům stínění rodinného domku žalobců č. p. xxx (správně xxx) v obci Jablůnka, okres Vsetín, na parcele p. č. xxx a dále stínění nad míru přiměřenou poměrům pozemku p. č. xxx v obci a k. ú. Jablůnka (odstavec I.), zamítl žalobu, pokud se jí žalobci domáhali, aby se žalovaný zdržel nad míru přiměřenou poměrům znečišťování pozemku p. č. xxx v obci a k. ú. Jablůnka (odstavec II.), žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobcům ve výši 32.869,- Kč (odstavec III.) a dále zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Vsetíně náklady řízení státu ve výši 14.280,50 Kč (odstavec IV.). Tento rozsudek v odstavcích I., III. a IV. napadl včasným odvoláním žalovaný a domáhal se jeho změny v tom smyslu, že bude žaloba zamítnuta i v rozsahu výroku v odstavci I. a žalovanému budou přiznány náklady řízení. Odvolatel vytknul okresnímu soudu, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a důkazům [§ 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], řízení zatížil jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], z důkazů v řízení provedených učinil nesprávná skutková zjištění [§ 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a věc nesprávně právně posoudil [§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.]. Rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Okresní soud rezignoval na provedení a hodnocení důkazů, důkazy nehodnotil jednotlivě a ve vzájemných souvislostech a tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z relativně abstraktní hypotézy použité právní normy měl okresní soud vytvořit konkrétní hypotézu pro daný případ a v takto stanovených mezích věc posoudit. Okresní soud především nezjistil míru přiměřenou daným poměrům a neprovedl aplikaci příslušné právní normy na daný případ. Stínění nepřekročuje míru danou stavebnětechnickou normou a nepřekročuje míru přiměřenou místním poměrům. Žalobci se k podanému odvolání písemně nevyjádřili, u odvolacího jednání však prostřednictvím svého právního zástupce navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Z podnětu včasného odvolání žalovaného přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 věty prvé o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) pouze v rozsahu výroku v odstavcích I., III. a IV. se závěrem, že odvolání je důvodné a jsou dány podmínky pro změnu tohoto rozhodnutí. Okresní soud vyhověl žalobě podané podle § 127 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a uložil žalovanému povinnost zdržet stínění se nad míru přiměřenou poměrům domu a pozemku žalobců ve spise blíže označených (ve správném znění dům č. p. 453). V rozsahu povinnosti žalovaného zdržet se znečišťování pozemku žalobců v odstavci II. je zamítavý rozsudek okresního soudu pravomocný. S ohledem na datum vydání rozhodnutí dne 31. 7. 2014 věc posoudil podle § 1013 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že podle znaleckého posudku je norma pro slunění domu sice dodržena, tato norma však nic nevypovídá o faktickém využívání domu žalobci. Bylo zjištěno, že nejvíce zastíněný je obývací pokoj, v němž žalobci tráví většinu svého času, neboť jsou v důchodu a chováním žalovaného je žalobcům užívání tohoto pokoje znemožněno. Tento stav odporuje dobrým mravům (§ 4 až 8). Stínění je způsoben okrasnými jehličnany o výšce přesahující 8 metrů a jednoho keře přesahujícího výšku 3 metry, které se nacházejí při společné hranici pozemků obou účastníků v tzv. řadové zástavbě. Tento závěr nemůže podle odvolacího soudu obstát. Okresní soud uložil žalovanému povinnost zdržet se stínění nad míru přiměřenou poměrům, aniž by tuto míru specifikoval a určil, v jakém rozsahu byla překročena. Odvolateli lze přisvědčit, že z toho důvodu je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Odvolací soud převzal skutková zjištění okresního soudu jako věcně správná, některé listinné důkazy však zopakoval. Jde především o znalecký posudek Ing. Jiřího Kostečky, fotodokumentaci zachycující posuzované místo a celou obec Jablůnka a zprávy ČIŽP na č. l. 130 a 171. Úkolem znaleckého posudku bylo určit míru prosvětlení a proslunění rodinného domu a předzahrádky žalobců, což znalec učinil z hlediska hodnot stanovených ČSN v souladu s vyhláškou o technických požadavcích na stavby č. 268/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o denní osvětlení, pak vypočtené hodnoty Dw pro venkovní stínění stávajícími jehličnany a proti stojícím rodinným domem splňují požadavek ČSN 730580-1. Vypočtené hodnoty Dw pro obývací pokoj a pokoj ve druhém nadzemním podlaží orientované na západ v RD Jablůnka č. p. xxx jsou vyšší, než nejnižší požadovaná hodnota Dw = 32. Z tabulky č. 2 a č. l. 7 znaleckého posudku je zřejmé, že tyto hodnoty byly naměřeny v rozsahu 34,6 až 40,5 Dw. Hodnoty denní osvětlenosti při stínění pouze proti stojícím RD (bez předmětných jehličnanů) jsou uvedeny v tabulce č. 3 na č. l. 8 znaleckého posudku a pohybující se v rozmezí od 42,6 do 43,2 Dw. Pokud jde o proslunění, pak byt v RD žalobců pro variantu stínění stávajícími jehličnany a domy je prosluněn. Je prosluněna plocha 32,4 m2 obytných místností orientovaných na východ. Tato prosluněná plocha je větší, než minimálně požadovaná 1/3 plochy obytných místností 22,6 m2. Přestože dva vzrostlé jehličnany zastiňují z hlediska proslunění obývací pokoj a pokoj, které jsou orientované na západ ve 2. nadzemním podlaží rodinného domu (tyto dvě obytné místnosti nejsou kvůli jehličnanům prosluněny), byt jako celek je prosluněn, protože pro proslunění bytu postačuje proslunění dvou obytných místností orientovaných na východ. Ohledně předzahrádky je třeba nejdříve vyhodnotit, zda se jedná o pozemek sloužící k rekreaci. Pokud by pozemek sloužil k rekreaci, pak by proslunění tohoto pozemku bylo nevyhovující. Z ČSN 734301 plyne doporučení na proslunění poloviny plochy pozemku nejméně 3 hodiny dne 1. března. Vyhovujícího proslunění by se dosáhlo snížením výšky jehličnanů S1 z 8,5 m na 4,5 m a S2 z výšky 8,5 m na 3 m a S3 z výšky 3,8 m na 3 m. V současných podmínkách představuje prosluněná plocha pozemku 39,1%. Fotodokumentace na č. l. 8 až 13 zachycuje pohled na rodinný dům a předzahrádku žalobců (situovaných na západ) a předmětné jehličnany žalovaného. Byt žalobců se nachází ve 2. nadzemním podlaží. V 1. nadzemním podlaží je vchod do domu a garáž. Ke garáži vede vydlážděná příjezdová plocha, která zabírá cca 1/3 celkové plochy předzahrádky a nachází se při společné hranici s pozemkem žalovaného. Na tomto pozemku žalovaného jsou umístěny 2 vzrostlé jehličnany o výšce cca 8,5 m a 1 keř o výšce přesahující 3 m. Z fotodokumentace na č. l. 184 až 206 zachycující stav zeleně na území obce Jablůnka odvolací soud zjistil, že tato obec je bohatě osázená stromy a keři, z nichž mnohé dosahují výšky jako předmětné jehličnany, jsou vysázené v bezprostřední blízkosti obydlí a svou výškou tyto domy přesahují. Ze sdělení ČIŽP, oblastního inspektorátu Brno ze dne 2. 1. 2014 (č. l. 130) odvolací soud zjistil, že dřeviny rostoucí v předzahrádce žalovaného (s obvodem kmene ve výšce 130 cm nad zemí přesahujícím 80 cm) požívají ochrany dle § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a povolení ke kácení takové dřeviny může vydat pouze příslušný orgán ochrany přírody, a to pouze ze závažných důvodů. Nutnost povolení je dána tím, že předzahrádka žalovaného není stavebně oplocena a tedy je veřejnosti volně přístupná. Ze sdělení ČIŽP, oblastního inspektorátu Brno ze dne 11. 7. 2014 (č. l. 171) odvolací soud zjistil, že redukční řez obou jehličnanů (jejichž obvod kmene ve výši 15 cm a 30 cm nad zemí je 110 cm a 130 cm a výška cca 9 m) na úroveň 5,5 m a 4,5 m by znamenal závažný zásah do těchto dřevin. Vznikla by z nich torza s velmi omezenou estetickou a biologickou funkcí s nízkou regenerovatelností (jedná se o jalovec čínský). Tyto faktory přispějí k výraznému zkrácení životnosti dřevin a k jejich předčasnému odumření. Redukční řez v uvedeném rozsahu by představoval nedovolený zásah do dřevin, který způsobí jejich poškození dle § 7 odst. 1 citovaného zákona. Odvolací soud dále doplnil dokazování fotodokumentací posuzovaného místa, která zachycuje stav předmětných jehličnanů po udržovacím řezu provedeném žalovaným v listopadu 2014. Z předložených listin je patrno, že udržovací řez minimálně zasáhl do výšky jehličnanů, podle tvrzení účastníků šlo o zkrácení asi o 0,5 m a jeho účelem bylo zejména zlepšení estetické funkce ořezem bočních větví. Volným hodnocením všech důkazů v řízení provedených dospěl odvolací soud k následujícímu skutkovému závěru. Na pozemku žalovaného v tzv. předzahrádce v řadové zástavbě jsou 3 jehličnany, z nichž 2 přesahují výšku 8 m, a 1 přesahuje výšku 3 m. Žalobci jsou bezprostředními sousedy žalovaného, to znamená, že jejich pozemky mají společnou hranici. Nemovitosti zastíněné jehličnany žalovaného jsou situovány na západ. Naproti domu žalobců (z jejich západní strany) stojí přes ulici další dům jiné osoby. Předzahrádka žalobců je z 1/3 (těsně přiléhající k předzahrádce žalovaného) vydlážděna a slouží jako příjezdová cesta do garáže. Zbývající část předzahrádky je zatravněná a osázená okrasnými keři a květinami. Dům žalobců je dvoupodlažní, přičemž pokoje dotčené stínem se nacházejí ve 2. nadzemním podlaží. Posuzovaná lokalita se nachází v obci Jablůnka, která je bohatě osázena dřevinami, z nichž mnohé se nachází v těsné blízkosti jiných domů a svou výškou je přesahují. Starosta obce, slyšený v tomto řízení jako svědek, potvrdil, že kromě žalobců si na stínění nikdo jiný nestěžoval. Dva z jehličnanů žalovaného (jedná se o jalovec čínský) podléhají ochraně dle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, což je dáno jejich vzrůstem a umístěním na neoploceném pozemku a jejich smýcení nebo zkrácení na výšku určenou znalcem (zhruba o ½) by bylo podmíněno souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody a pouze ze závažných důvodů. Redukční řez tak závažného rozsahu by ve svém důsledku vedl k předčasnému úhynu obou dřevin. Stupeň zastínění domu a předzahrádky žalobců byl posouzen znalcem Ing. Kostečkou z hlediska stavebnětechnických norem denní osvětlenosti a proslunění. Znalec dospěl k závěru, že zdrojem stínění je kromě jehličnanů i protější dům, přičemž vypočtené hodnoty pro venkovní stínění oběma těmito faktory jsou vyšší, než nejnižší požadovaná hodnota 32 Dw dle ČSN 7300580-1. Naměřené hodnoty jsou od 34,6 Dw do 40,5 Dw (v průměru 38,1 Dw) pouze pro pokoje orientované na západ ve 2. nadzemním podlaží. Hodnoty vypočtené pro stínění týchž pokojů pouze proti stojícím domem se pohybují v rozmezí od 42,6 Dw do 43,2 Dw (v průměru 42,8 Dw). Požadavek denní osvětlenosti je z hlediska ČSN dodržen. Pokud jde o proslunění, pak pro variantu stínění proti stojícím domem a jehličnany je prosluněna plocha obytných místností žalobců v rozsahu 32,4 m2, což je více, než 1/3 plochy obytných místností (22,6 m2) dle požadavku ČSN 734301. Pro variantu stínění jehličnany sníženými na výšku 5,5 m, 4,4 m a 3,8 m by prosluněná plocha činila 67,7 m2. Pokud jde o předzahrádku, pak za předpokladu, že se jedná o rekreační pozemek, je požadavek proslunění dle ČSN 734301 splněn, je-li prosluněna polovina pozemku. V daném případě je prosluněno 39,1% plochy tohoto pozemku, přičemž z fotodokumentace je zřejmé, že se jedná převážně o tu část pozemku, která neslouží jako vjezd do garáže. Z fotodokumentace doplněné tvrzením účastníků ohledně udržovacího řezu provedeného na jehličnanech v listopadu 2014 odvolací soud žádné zásadní zjištění neučinil, neboť výsledný stav je z hlediska podstaty věci shodný se stavem, který tu byl na počátku znaleckého posouzení. Předmětem řízení je úprava právních poměrů týkajících se věcných práv (rušení výkonu vlastnického práva žalobců imisemi – stíněním ze strany žalovaného) jejichž vznik započal v režimu občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a přetrvává i za současné právní úpravy občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). S odkazem na ustanovení § 3028 odst. 2 o. z., podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů, bude věc posouzena podle příslušných ustanovení tohoto zákona. Dle ustanovení § 1012 o. z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Podle ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod. Podle ustanovení § 1017 odst. 1 o. z. má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Výkon vlastnického práva je v rovině soukromoprávní obecně vymezen právy ostatních vlastníků upravenými mimo jiné i v občanském zákoníku. V tomto případě jde o normy upravující sousedská práva podle výše citovaných ustanovení. V rovině veřejnoprávní jsou meze výkonu veřejného práva vymezeny v četných zákonech, mezi něž patří i zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a stavební zákon č. 83/2006 Sb. I když posouzení daného sporu s ohledem na jeho soukromoprávní povahu podléhá režimu občanského zákoníku nelze se obejít bez norem práva veřejného, konkrétně obou výše zmíněných zákonů. Stavební zákon obsahuje ČSN pro denní osvětlenost budovy a pro proslunění budovy a pozemku a zákon o ochraně přírody a krajiny stanoví, za jakých podmínek lze dřevinu skácet, popř. do ní závažným způsobem zasáhnout. Pro posouzení dané věci nebude odvolací soud preferovat právo veřejné před právem soukromým (dotčené dřeviny nejsou na seznamu ohrožených nebo zvlášť chráněných dřevin podle přílohy zákona o ochraně přírody a krajiny), použije je však pro vymezení míry přiměřené místním poměrům, jakožto základního zákonného předpokladu pro posouzení, zda a v jaké míře je právo žalobců omezeno. I když současná právní úprava skýtá obranu proti stínění vzniklému vzrůstajícími dřevinami v ustanovení § 1017 o. z. nelze se podle ní bez dalšího domáhat odstranění těchto dřevin, pokud byly vysázeny před její účinností, tj. před 1. 1. 2014. Opačný výklad by byl v rozporu se zákazem retroaktivity nynější právní úpravy. Lze se však podle tohoto ustanovení domáhat, aby se vlastník dřevin zdržel rušení souseda stíněním nad míru přiměřenou poměrům, jestliže podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku (§ 1013 odst. 1 o. z.). Nemovitosti žalobců se nacházejí v obci, která je hojně osázena dřevinami, z nichž mnohé rostou v blízkosti jiných domů a svou výškou je přesahují. Z toho pohledu není situace v místě žalobců ničím výjimečná. Stav zeleně v obci tedy předpokládá určitou míru zastínění, přičemž (jak potvrdil starosta obce) nikdo kromě žalobců si na stav zastínění nestěžoval. Za obecně přijatelný místním poměrům lze tedy míst stav, který odpovídá stavebně technické normě pro denní osvětlenost bytu stanovící nejnižší požadovanou hodnotu Dw = 32. V řízení bylo prokázáno, že hodnoty denní osvětlenosti u žalobců, a to pouze v místnostech postižených stíněním, nejenže jsou vyšší, než uvedený limit, ale byt jako celek dokonce splňuje požadavek kladený ČSN i na proslunění. Znalecký posudek však kromě závěrů o stupni denní osvětlenosti a míře proslunění obsahuje i další podstatný údaj, totiž, že dřeviny žalovaného nejsou jediným faktorem, který se na stínění domu žalobců podílí. Druhým stínícím faktorem je proti stojící rodinný dům. Znaleckým měřením bylo zjištěno, že průměrný stav denní osvětlenosti v místnostech žalobců situovaných na západ je přistíněn rodinným domem a dřevinami 38,1 Dw (viz tabulka č. 2 znaleckého posudku), kdežto přistínění jen proti stojícím rodinným domem bez dřevin je 42,8 Dw (viz tabulka č. 3 znaleckého posudku). Z uvedeného je zřejmé, že dřeviny žalovaného se na stínění domu žalobců podílejí v průměru jen 7,5%. Z výše uvedeného lze učinit závěr, že dům žalobců je zastíněn, nikoliv však nad míru přiměřenou poměrům, přičemž dřeviny žalovaného nejsou jediným a převažujícím faktorem, který toto stínění způsobuje. Ve vztahu k pozemku žalobců – předzahrádce bylo zjištěno, že je zastíněna převážně z 1/3, a to v části přiléhající k dřevinám. Tato část pozemku je však vydlážděna a slouží jako vjezd do garáže. Prosvětlení zbývající části předzahrádky umožňuje její zatravnění a osázení kvetoucími keři (viz znalecký posudek, včetně přílohy č. 1). Funkční uspořádání této části pozemku nevede ani v tomto ohledu k závěru, že stínění podstatně omezuje žalobce v jeho obvyklém užívání. Důvodnost předmětné žaloby je nutno vážit nejen ve světle výše uvedených závěrů, ale též s přihlédnutím ke stanovisku ČIŽP (č. l. 130 a 171). Nelze totiž pominout, že dřeviny žalovaného podléhají ochraně dle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a k jejich skácení by mohlo dojít jen na základě povolení příslušného orgánu ochrany životního prostředí a pouze ze závažných důvodů. Nedovolený zásah by představoval i redukční řez v rozsahu vypočteném znalcem, neboť by vedl k jejich poškození (potažmo k předčasnému úhynu) dle § 7 odst. 1 citovaného zákona. Odvolací soud nezkoumal stanovisko příslušného orgánu ochrany životního prostředí – předběžný souhlas se skácením dotčených dřevin, neboť k tomu neměl s ohledem na výše zaujatý právní názor důvod. Vykonatelnost případného vyhovujícího rozsudku by však závisela na udělení souhlasu příslušného orgánu s vykácením těchto dřevin. V té souvislosti lze důvodně předpokládat, že stínění domu a pozemku žalobců, které není nad míru přiměřenou poměrům, a které není v převážné míře způsobeno těmito dřevinami (vyjma vydlážděné části předzahrádky) by nebylo závažným důvodem podmiňujícím udělení souhlasu s jejich vykácením. Posouzením skutkového stavu věci z hlediska hypotézy právní normy obsažené v ustanovení § 1013 odst. 1 a § 1017 odst. 1 o. z. dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný svými jehličnany nezpůsobuje stínění žalobců nad míru přiměřenou poměrům, proto nelze předmětné žalobě vyhovět. Z toho důvodu změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek okresního soudu v jeho napadené části v odstavci I. výroku tak, že žalobu na uložení povinnosti žalovanému zdržet se stínění nemovitostí žalobců zamítl. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšné žalobce k povinnosti společně a nerozdílně zaplatit procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení v plném rozsahu dle provedeného vyúčtování. 1) v řízení před okresním soudem jde o částku 11.858,- Kč, která představuje polovinu odměny z 1.000,- Kč za jednání dne 6. 12. 2012, které se nekonalo (účastníci navrhli přerušení řízení za účelem dohody) podle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012, odměnu za 5 úkonů právní služby (účast u jednání dne 12. 12. 2013, 7. 1. 2014, 8. 7. 2014, 22. 7. 2014 a na místním šetření) po 1.500,- Kč podle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013, celkem 8.000,- Kč, náhradu hotových výdajů za 6 úkonů právní služby po 300,- Kč podle § 13 citované vyhlášky, tj. 1.800,- Kč a 21% DPH ze součtu obou těchto položek, tj. z částky 9.800,- Kč – 2.058,- Kč, neboť zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. 2) náklady odvolacího řízení představují 5.630,- Kč a sestávají z odměny advokáta žalovaného za 2 úkony právní služby (odvolání a účast u odvolacího jednání) po 1.500,- Kč, tj. 3.000,- Kč podle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, z 21% DPH z této položky, tj. 630,- Kč a ze soudního poplatku za podané odvolání 2.000,- Kč. K náhradě těchto nákladů jsou žalobci povinni společně a nerozdílně ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. a platebním místem je advokát žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat podle § 237 o. s. ř. dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení u Okresního soudu ve Vsetíně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. V Ostravě dne 6. března 2015 Za správnost vyhotovení:                                                     JUDr. Bohumír Žídek, v.r. Pavla Kiovská předseda senátu